Oliver – 23. kapitola

"Chci do pekla."

Oliver mě mlčky pozoroval. Opět ode mě o krok poodstoupil a já z jeho tváře nebyl schopen nic vyčíst. Mé tělo však bylo rozechvělé vzrušením a mysl zastřená, takže jsem se tím příliš nezaobíral. Zavrtěl jsem se v provazech a se zakňouráním k němu upřel svůj prosebný pohled.

"Tak ty chceš do pekla," zkonstatoval a natáhl ke mně ruku. Zahákl prst za očko obojku a zatáhl. O kousek si mě k sobě přitáhl, ale vynaložil tím nepříjemný tlak na můj krk zezadu. "Chceš, abych tě přede všemi svlékl do naha, seřezal tě za tvou drzost a bezostyšnost a potom ošukal?"

Zarazil jsem se. Na jednu stranu ta slova zněla nepopsatelně sexy, doslova mi z nich zatrnulo v podbřišku. Na druhou stranu jsem nedokázal pochopit jejich doslovný význam. Chvěl jsem se nadržeností, boxerky jsem měl mokré od preejakulátu a v hlavě vymeteno.

"Já… no…," zakoktal jsem se a cítil, jak mi hoří tváře.

"Mám návrh," řekl Oliver klidně. Přistoupil znovu až těsně ke mně, nepřestával mě držet za obojek a druhou rukou mi vjel do vlasů. Zatáhl, abych se mu musel podívat do očí: "Půjdeme teď do přízemí, vezmu si tě do pokoje a pohraju si s tebou, jak uznám za vhodné. A pokud poté budeš stále chtít jít do pekla, tak půjdeme, ano? Kdo tady neprojde nebem a rájem, nemůže do pekla. Ne se mnou."

"Dobře," vydechl jsem.

"Ale vzhledem k tomu, co jsi právě vyslovil, nad tebou přebírám moc. V pekle bych za tebe ve všem krom stopky rozhodoval já. Ve všem. Takže se pojďme řídit zákony pekla, když už jsi do něj chtěl. Rozumíš?"

"A-ano."

"Co jsi právě teď odsouhlasil?"

"Že nade mnou přebíráš veškerou moc krom stopky."

"Přesně tak, hodný kluk," přitakal souhlasně a poplácal mě po tváři. "Stopka stejná – pokud budeš moct mluvit, řekneš ‚stop‘, pokud ne, luskneš nebo dvakrát zatleskáš dle možností. Rozumíš?"

"Ano, rozumím."

"Máš cokoliv na srdci?" zeptal se a podepřel mě. Začal střídavě uvolňovat provazy a pozvolna mě spouštěl na futon. "Něco tě bolí, není ti jasné nebo s něčím nesouhlasíš?"

"Všechno dobrý," vydechl jsem a zavřel oči, když mě pokládal na zem. Bolest ze závěsu ustupovala, vzrušení však nikoliv.

"Dobře. Od této chvíle ztrácíš právo promluvit, dokud tě výslovně nevyzvu. O tom, co se s tebou stane, rozhoduju jen já. Tvé jediné právo je stopka, pokud bude situace neúnosná, a pauza, pokud se bude vyskytovat zásadní problém, který bude potřeba řešit."

Mlčky jsem přikývl, ale oči při tom nechával stále zavřené. Následně ticho mezi námi vyplňovala jen tichá hudba v pozadí. Oliver mě zručně rozvázal, občas při tom prohmatal můj rozkrok, aby se ujistil o mém vzrušení a připomněl mi ho, a poté si z tašky vytáhl kovová želízka. Spoutal mi jimi ruce za zády, jakožto nejrychlejší způsob znehybnění, a do úst mi nacpal černý kuličkový roubík. Pevně ho utáhl za hlavou, a zatímco jsem se na futonu bezmocně kroutil, v klidu si balil provazy, jeden po druhém smotával a uklízel je zpět do tašky. Jakmile byl hotový, stoupl si a nohou mě šťouchl do boku. Přetočil mě tak na záda, čímž jsem si lehl na spoutané ruce, a poté mi chodidlo položil na rozkrok. Chytil se závěsného kruhu nad svou hlavou, aby neztratil balanc, a začal mě dráždit. Ani na moment však nespustil pohled z mé tváře.

"A až se přesuneme úplně dolů, uvidí tě takhle všichni. Úplně všichni," pronesl klidně. Než dal nohu dolů, lehoučce mě do rozkroku kopl, spíše silněji šťouchl.

Poté ode mě poodstoupil a tichým hlasem rozkázal: "Sedni si."

Trochu neohrabaně jsem tak učinil a nechal jsem pohled sklopený k zemi. V rozkroku mi vzrušeně pulzovala krev, už dlouho jsem nebyl tak na hraně. Nohou ke mně posunul mé oblečení. Poté mě chytil za krkem a vytáhl do kleku. Povolil mi pouta a odhodil je do tašky, totéž udělal i s roubíkem, když ho spěšně otřel do papírového kapesníku.

"Obleč se," zazněl další příkrý rozkaz. "Pak se zvedni, skloň hlavu a čekej."

Udělal jsem vše přesně tak, jak vyžadoval, a jakmile jsem se zvedl na nohy, vrhl jsem k němu jeden letmý pohled.

"Řekl jsem něco o tom, že smíš zvednout hlavu?"

Rychle jsem pohled znovu sklopil a zamumlal: "Ne, omlouvám se."

"A že bych ti dovolil mluvit, o tom taky nevím."

Tentokrát už jsem opravdu neodpověděl a nejistě přešlápl na místě. Cítil jsem, jak mě chytil za předloktí a táhl směrem ke schodům. Sešli jsme je a zamířili do chodby ráje. Dovolil jsem si kradmý pohled, jelikož Oliver šel o půl kroku přede mnou. Chodba byla laděna do béžových barev, po každé straně se nacházely patery dveře. Mezi nimi byla umístěna křesla a polstrované lavice. Jen kousek od prvních dveří seděla mladá žena u stolku a ťukala něco do počítače, když si nás však všimla, usmála se.

"Ahoj, víte, do kterého pokoje budete chtít, nebo se chcete podívat na výběr?"

"Pokud je volná šestka, rádi bychom tam," odpověděl Oliver a stále nepouštěl mou paži.

Dívka se zadívala na monitor a nepatrně se zamračila, než se její rty opět roztáhly do úsměvu: "Momentálně je ten pokoj obsazený, ale podle systému registrací by se měl do pěti minut uvolnit, pokud počkáte."

"Jistě," přitakal Oliver.

"Poprosím čip." Dívka poté pravděpodobně provedla registraci, předala Oliverovi kartu s číslem šest a pobídla nás, abychom se zatím posadili a počkali.

Poděkoval, poté se mnou lehce trhl a odtáhl mě k jednomu z křesel. Posadil se na něj a poté ukázal ke svým nohám. "Na kolena."

Bez řečí jsem si klekl a sklopil pohled. A tím, jak jsem měl chvilku na to vystřízlivět z toho největšího vzrušení, pociťoval jsem od něj určitou odtažitost. Nedokázal jsem však určit, jestli to bylo součástí celých těch "pekelných" pravidel, či jestli jsem Olivera nějak rozčílil.

Opatrně jsem si položil hlavu na jeho koleno a přisunul jsem se blíž, abych ho obejmul kolem nohy. Nebyl jsem si jistý, jak zareaguje, vůbec jsem to nedokázal odhadnout. A připadalo mi, jako by i on zaváhal.

"Vrať se zpět do své pozice," ozvalo se nakonec. Srdce mi spadlo do kalhot a cítil jsem, že ten zbytek vzrušení, co ve mně byl, se rozplynul. Mlčky jsem se narovnal, ruce položil na stehna a se sklopenou hlavou čekal na další pokyn. Ve skutečnosti jsem ale jen vyčkával, až budeme sami.

Ozvalo se cvaknutí kliky a dveře se otevřely. Oliver se však ani nehnul. Periferně jsem viděl muže, který vešel z druhé strany chodby dovnitř, u sebe měl čisticí prostředky. Došlo mi tedy, že je místnost po každém použití čištěna. Až poté mě Oliver chytil za očko obojku a vytáhl mě na nohy. Vešel se mnou do pokoje a zavřel. Klíč v zámku však nebyl, takže jsme se nemohli zamknout.

Pokoji dominovala velká postel s úchytkami na pouta, v jednom z rohů se nacházela malá klec, u protější stěny ze stropu visel závěsný kruh a na malém nočním stolku byly vyskládány základní pomůcky.

"Svlékni se do naha a klekni si vedle klece," pronesl Oliver a já se zhluboka nadechl. Zadíval jsem se mu do očí a chvilku jsem na něj jen tak zíral.

"Budu se opakovat?"

"Ne," hlesl jsem. Vyslovit to bylo v tu chvíli těžší, než jsem myslel. "Stop." Založil jsem si ruce na prsou a nevěděl, zda jsem víc naštvaný na sebe, že jsem tak vyměkl při chladnějším zacházení, nebo na něj, že se mnou tak vůbec zacházel.

Zmatení v jeho očích bylo očividné.

"Dobře," přikývl a posadil se na postel. "Posadíš se ke mně?"

"Ne," odvětil jsem a pomalu se k němu vydal.

"Rozumím, tak mi dovol, abych —"

Přerušil jsem ho tím, že jsem si mu vlezl na klín. "Posadím se na tebe. A než začneme mluvit, tak chci pusu."

Oliver se pousmál, jednou rukou mě pevně objal a druhou si mě stáhl pro dlouhý polibek. Dával si načas, jelikož pravděpodobně se také potřeboval uklidnit.

"Můžeme začít?" zeptal se.

"Jo. Zlobíš se na mě?"

"Ano," odpověděl rychleji a upřímněji, než jsem čekal.

"Myslel jsem si to, cítil jsem to."

"Omlouvám se, byla fakt výzva se kontrolovat. Vřelo to ve mně."

"Co jsem provedl?" hlesl jsem a zadíval se mu do očí. Oliver mě sesadil ze svého klína, aby se mohl zvednout, a přešel k oknu. Otevřel ho a zhluboka se nadechl. Já zůstal sedět na matraci a zmateně ho pozoroval.

"Máš exhibicionistické sklony?" zeptal se mě.

"N-nemám," vykoktal jsem.

"Takže tě nevzrušuje, když tě ostatní sledují? Když jsi před nimi nahý? Když tě před nimi někdo spankuje nebo šuká? Nechceš, aby tě tak viděli?"

"Ne," zavrtěl jsem hlavou.

"Já vím, že ne, Eriku. Řešili jsme to spolu několikrát. Tak mi prokrista řekni, proč jsi chtěl jít do pekla a dělat tam přesně tohle."

"Já… byl jsem… nadržený."

"To vím taky," sjel mě Oliver pohledem, "jen chci, aby sis na to odpověděl sám a pochopil, jakou blbost jsi řekl. Uvědomuješ si, že i v tom největším vzrušení musíš furt používat hlavu? Nebo si myslíš, že já bych mohl říct: ‚Jé, promiň, že jsem ignoroval tvou stopku, byl jsem moc nadržený.‘ Do prdele, Eriku, kdybys tohle řekl někomu jinýmu, kdybych to nebyl já… Mohl sis nést trauma klidně do konce života. Chápeš to?"

"P-promiň, nedošlo mi to."

"Proto ti to říkám. Měl jsem to stopnout sám hned. Ale chtěl jsem tě nechat trochu vycukat, potrestat tě za tvou nezodpovědnost a pak ti to vysvětlit. Akorát jsme to vzali v trochu jiném pořadí. Ale pochop…, tys prostě odsouhlasil, že půjdeš mezi spoustu cizích lidí, svlékneš se tam do naha, necháš se seřezat a ošukat. O ty lidi samotné nejde, jsou to zodpovědní lidé, nikdo by tě nenatáčel ani ti nic neudělal, ale… ale ty by sis zpětně to trauma odnesl. Kdyby ne, dobře pro tebe, ale já bych to rozhodně nechtěl riskovat. Ne teď. Ne tak brzy. A vůbec – řekl jsem ti, že tě nikdo krom mě neuvidí nahého. Fakt si myslíš, že bych tě tam vzal a svlékl? Že bych někomu dovolil, aby na tebe bezostyšně zíral, zatímco ti budu vyplácet každou ránu, co si zasloužíš?"

Poté ke mně udělal čtyři rychlé kroky, chytil mě za čelist a stiskl. Sklonil ke mně hlavu a rozlíceně zašeptal: "Uvědomuješ si, kurva, jak jsem se vyděsil? Vůbec jsem nevěděl, jak mám reagovat. Ještě nikdy mě nikdo během hry tak nerozhodil."

"Omlouvám se," špitl jsem a položil dlaň na jeho zápěstí. "Ale vážně nikdy nikdo při hře neudělal —"

"Udělal!" přerušil mě. "Stala se spousta věcí. Ale nikdy mi na nikom, s kým jsem tohle dělal, tak nezáleželo. Takže jsem prostě nevěděl, co ti na to říct a jak postupovat."

Chvilku jsem na něj jen tak zíral a zpracovával v hlavě, že tenhle agresivní proslov bylo v podstatě jeho vyznání. Pousmál jsem se a stáhl si ho blíž.

"Ještě jsem neskončil," prohlásil a vyprostil se, aby mohl znovu přejít k oknu. "Potřebuju vzduch, abych se uklidnil a nepřerazil o tebe rákosku. A bylo by mi jedno, jak moc bys prosil a brečel." Pravděpodobně mu jeho vlastní vyznání uniklo. "Napadlo mě, že tu hru budu hrát s tebou, dotáhnu tě sem, pořádně tě udělám a ještě pořádnějc seřežu, a že snad pak dostaneš rozum."

"A co kdybych tam chtěl stejně?"

"Tak bych tě tam vzal maximálně tak na kukačku. Fakt bych tam s tebou nic nedělal. A kdyby ses toho domáhal, stopl bych celou hru a vzal tě pryč. A kdyby tě to zklamalo, tak… no… je mi líto. Ale jak jsem řekl, já se o tebe dělit nebudu, ani očima."

"Jsem rád, že jsem tu s tebou. S nikým jiným bych nemohl být ve větším bezpečí," uculil jsem se a zvedl se. Přešel jsem k němu, objal ho kolem krku a zadíval se do těch jasně modrých uhrančivých očí. "Děkuju."

Oplácel mi pohled ještě o něco déle a poté zamumlal: "Slib mi, že si z tohohle něco vezmeš. Slib mi, že i při tom největším vzrušení neztratíš zodpovědnost."

"Slibuju," hlesl jsem a konečně ho políbil. Pevně mě svíral ve své náruči, líbal mě tak dlouho, že jsem úplně ztratil pojem o čase, a oddálil se ode mě až ve chvíli, kdy chtěl promluvit.

"Stále si ale zasloužíš potrestat. Tohle vylévání srdíček a pusinkování je sice moc hezký, ale ty potřebuješ pořádně seřezat zadek, abys to příště už opravdu neudělal."

"A je to nutný?" našpulil jsem na něj rty. Nadzvedl na mě obočí a sjel mě pohledem, díky kterému jsem si připadal jako naprostý idiot.

"Je to nezbytné," odvětil. "Svlékni se do naha, klekni si k posteli a polož se na ni horní částí těla."

Zatímco jsem plnil jeho příkazy, připravil si bicí nástroje a k očkům v rozích postele připevnil provazy. Poté mi nasadil kožená pouta, provazy provlékl kovovými očky na nich a co nejvíce utáhl každý z provazů. Ruce jsem měl tedy rozpažené ke stranám postele a napnuté na maximum. A i když jsem věděl, co mě čeká, má erekce o sobě opět dávala znát.

"Dostaneš padesát ran," oznámil mi a dlaní mě pohladil po pravé půlce. "Deset za drzost, dvacet za nezodpovědnost, patnáct za bezostyšnost a těch posledních pět… pro mé potěšení. Chceš roubík?"

"Ano, prosím."

Nasadil mi černý roubík, který jsem na sobě měl už nahoře, a začal mě rozehřívat lehčími ránami plácačkou. Po prvních čtyřech zesílil, pleskání se rozléhalo pokojem, a než jsme se dostali k číslu deset, už jsem se kroutil a skučel do roubíku. Poté přešel na bičík, švihal mě jím přes půlky i varlata, mé bolestné steny ignoroval, jen občas výprask na chvilku přerušil, aby mě pohladil po rozpáleném pozadí. 

"Máš za sebou třicet ran," řekl a po zádech mi začal zlehka přejíždět důtkami. Jako reakci jsem tiše zakňoural a zacukal zápěstími. Nic ale nepovolilo ani o milimetr, ostatně jako vždycky. Na zádech mi přistály dvě rány důtkami, než se přesunuly níže na zadek a stehna. Pravidelné šlehání mě nutilo sebou cukat, rozpálený zadek o sobě dával vědět víc a víc, stejně tak ale i má erekce.

"Čtyřicet pět," ozvalo se. Úplně jsem se v těch ranách ztrácel. Napjatá kůže mi bolestivě pulzovala a drželo mě jen vědomí, že zbývalo posledních pět ran.

"Tak… a co použijeme na těch posledních pět pro mé potěšení? Hmm…"

Oliver chvilku přemýšlel, dlaní mi přitom přejížděl po rozpáleném pozadí, než mě chytil kolem pasu a zatáhl, čímž jsem se od postele trochu oddálil a ruce se mi bolestivě napnuly. 

"Už vím."

V další moment mi na levé půlce přistála jeho dlaň. Napjal jsem se a hlasitě zasténal do roubíku. Ačkoliv to pekelně bolelo, bylo tak příjemné cítit, jak mě pevně drží. Každá rána byla však silnější a silnější – rozhodně to bylo ze všeho nejhorší. 

"A padesát," vydechl a uštědřil mi na pravou půlku ohromnou ránu dlaní, tak silnou, až ve mně hrklo. A jeho to muselo taky zatraceně bolet. 

Ještě jednou jsem zakňoural do gumové kuličky ve svých ústech, než mi Oliver roubík sundal, odložil ho stranou a zlehka mi masíroval varlata, asi abych se na tu bolest tak nesoustředil. 

"Tak co, už to nikdy neuděláš?"

"Neudělám," zamumlal jsem a rozechvěle vydechl. 

"Zopakuj mi, co neuděláš."

"Nenechám se tak strhnout vzrušením, abych byl nezodpovědný."

"Hodný kluk." Políbil mě na holé rameno a dál mě dráždil mezi nohama. Přitom mi zručně odvázal provazy od pout, takže už jsem měl ruce volné, a pomohl mi na postel. Zatímco si nasazoval kondom, který sebral z nočního stolku, sundal jsem si pouta. Nechal jsem se přetočit na záda, Oliver si položil mou nohu na rameno a ne zrovna opatrně do mě vnikl. Já už však byl v takovém oparu vzrušení, že mi to bylo jedno stejně jako můj bolavý zadek.

Když se ke mně sklonil pro polibek, jediné, co mi vyvstalo na mysli, bylo jeho vyznání.