Oliver – 27. kapitola

Připadalo mi, jako by mi čas prokluzoval mezi prsty. Minuty, hodiny, dny, týdny… Jako by mé vnímání času bylo pokřivené. Přežíval jsem ze dne na den a fungoval tak trochu na autopilota. Vstát, umýt se, kafe, do školy, do práce, domů, dělat úkoly, občas něco sníst a spát. A takhle pořád dokola. Mamka se ze mě snažila marně vytáhnout, co se stalo, já už však o Oliverovi s nikým nechtěl mluvit.

Zkouškové jsem přežil jen zázrakem, jelikož soustředit se na učení pro mě bylo extrémně těžké. Ve spojitosti se stresem ze zkoušek a z celé mé situace jsem jedl ještě míň, a když jsem měl občas nával hladu, ve kterém jsem do sebe narval větší množství jídla, obvykle jsem všechno zase vyzvracel.

Situace se začala lepšit až s nástupem letních prázdnin, šest týdnů po mém rozchodu s Oliverem. Našel jsem si na konci června brigádu na recepci v jednom menším hotýlku, jelikož v bance už pro mě moc práce nebylo. Navíc jsem byl v neustálém stresu z toho, že se Oliver může na pobočce kdykoliv objevit. Evidentně se mi však vyhýbal úplně stejně jako já jemu.

Anebo mu to možná bylo úplně jedno, chodil si užívat do klubu, kde mu někteří doslova padali k nohám, a na mě už si ani nevzpomněl.

"Promiňte, mohu požádat o klíče od mého pokoje?"

"Jistě, pardon," zavrtěl jsem hlavou, abych se vzpamatoval, a omluvně jsem se na muže usmál. "Jméno, prosím."

"Pavel Konečný."

"Děkuji. Mohu poprosit váš občanský průkaz?"

Podal mi ho a já si zkontroloval registrační údaje, které do online systému uvedl. Všechno sedělo. Ročník 82, místo bydliště Kolín.

"Tady máte kartu, pane. Druhé patro, číslo pokoje 207. Můžete použít výtah tady za rohem, pokud chcete. Snídaně jsou vždy od sedmi hodin ráno do deseti."

"Děkuji, zatím na shledanou," přikývl.

"Na shledanou."

Jakmile odešel, potvrdil jsem jeho příjezd a předání karty a udělal si ten den už třetí kafe, ačkoliv byly teprve čtyři odpoledne. Poté jsem otevřel knihu, kterou jsem měl už pár dnů rozečtenou, ale ještě než jsem se vrhl do čtení, dorazili další hosté. Provedl jsem registraci stejně jako předtím, ale ani poté jsem se nemohl knize věnovat.

"Mohl bych vás požádat?"

"Jistě," otočil jsem se na muže, kterého jsem před několika desítkami minut ubytoval.

"Jedu teď na firemní jednání a vrátím se za dvě až tři hodiny. Podávají se tady stále i večeře?"

"Ne formou švédských stolů, ale hotelovou restauraci tu samozřejmě máme a můžete si objednat cokoliv z našeho jídelního lístku. Chcete, abych vám ho vytiskl?"

"Není potřeba, už jsem tu párkrát jedl a vaše menu znám," odvětil a upravil si tmavě šedé sako, načež zkontroloval hodinky na svém zápěstí. Poté se pohledem vrátil zpět ke mně. "Až se vrátím, vyberu si na místě. Do kolika hodin vaříte?"

"Do devíti hodin," odpověděl jsem. "Potřebujete zavolat taxi?"

"Ne, děkuji, už jsem si ho zavolal. Za deset minut tady bude. Naštěstí není váš hotel nikde na periferii."

"Ano, taxi je tu obvykle velmi rychle," přitakal jsem. "Mohu vám pomoct ještě s něčím?"

"Ne, děkuji," naklonil se blíže, aby viděl na mou jmenovku, "Eriku, všechno je v pořádku. Jste tu nový? Už jsem tu byl párkrát ubytovaný, ale nikdy jsem vás tu neviděl."

"Pracuju tu teprve třetí týden," vysvětlil jsem, "takže to tu možná znáte lépe než já."

"Ale jde vám to skvěle," poznamenal.

"Děkuji, snažím se," usmál jsem se a sklopil pohled k papírům, které jsem musel do odchodu vyplnit. A také mě trochu znervózňovalo, jak mě pozoroval.

"Tak vám přeji klidný zbytek služby," řekl a vydal se ke vchodovým dveřím.

"Děkuji, hezký večer," popřál jsem mu a znovu se zahleděl do papírů. Musel jsem přiznat, že mě současná práce bavila o dost víc než brigáda v bance. Daleko více jsem tady mohl komunikovat s lidmi a zároveň jsem měl mnohem méně času na to, abych se propadal do depresivních stavů. Přesto nebyl den, kdy bych na Olivera nemyslel. Nebylo ráno, kdy bych ho těsně po probuzení ještě se zavřenýma očima nehledal vedle sebe.

Nelákalo mě sbližovat se s nikým jiným. Neviděl jsem v tom smysl. Připadalo mi, že už nikdy nebudu chtít nikoho jiného než jeho. Od našeho rozchodu už uběhly dva měsíce a já považoval za největší úspěch to, že jsem se dokázal normálně najíst, aniž bych všechno vyzvracel. A že už jsem nebrečel každý den, ale jen jednou za tři nebo čtyři dny. Opravdu vrchol rané dospělosti.

Pokud jsem celý svůj milostný život odepsal po první velké nešťastné lásce, tak jsem pro tenhle svět asi dost nepoužitelný.

Kolem půl osmé jsem si začal pomalu balit věci, jelikož během pár minut mě měla přijít vystřídat kolegyně na noční směnu. Vchodové dveře se otevřely, dovnitř ale nevešla třicetiletá Olga, nýbrž pan Konečný.

"Dobrý večer," pozdravil jsem ho a pokračoval v úklidu stolu.

"Dobrý večer. Už vám končí směna?"

"Přesně tak," přitakal jsem a nepatrně se na něj usmál, abych nepůsobil nezdvořile. Byl jsem placený mimo jiné i za to, abych se k hostům choval mile, tudíž jsem se toho držel. Dřív se mnou však byla větší zábava, to jsem věděl velmi dobře. "Ale zítra ráno tu zase budu."

"To rád slyším. Pokud už končíte, nechtěl byste se ke mně připojit na večeři?"

Zarazil jsem se v půlce pohybu a zmateně k němu vzhlédl: "Já… moc vám děkuji za pozvání, pane, ale… ale myslím, že by to nebylo úplně vhodné."

"Já myslím, že by v tom opravdu žádný problém nebyl. Ale je to na vás, samozřejmě. Pokud je vám nepříjemné jíst tady, mohu vás vzít do jakékoliv jiné restaurace."

"Já… ehm… opravdu se mi to dnes nehodí. Snad příště. Ale děkuji vám za pozvání." Omluvně jsem se na něj usmál a snažil se příliš se pod jeho pohledem neošívat. Měl podobně průzračně modré oči jako Oliver, jen ne tak pichlavé. Ne tak podmanivé. Zbytek byl úplně jiný – tmavě hnědé vlasy lehce protkané šedinami, pečlivě upravené kratší vousy, nažehlený oblek.

"Dobrá, chápu. Pokud byste měl zájem zítra, mám po zasedání čas. Nechci vás ale nutit."

"Děkuji," kývl jsem se zdvořilým úsměvem hlavou. V tu chvíli se vchodové dveře znovu otevřely a dovnitř vešla Olga. "Přeji vám hezký zbytek večera," dodal jsem poté.

"Dobrou noc," odpověděl a vědoucně se na mě ušklíbl, ještě jednou mě sjel pohledem, načež se vydal do hotelové restaurace.

"Ahoj," pozdravila mě Olga, když si odložila kabelku na stůl, "tak co, všechno v pohodě?"

"Jo, všechno dobrý. Přijeli všichni nahlášení hosté a v tabulce máš veškerý informace. A právě mě jeden host asi pozval na rande." Olga odhadla mou sexuální orientaci hned první týden, co mě zaučovala, takže jsem se opravdu neměl čím tajit.

"Fakt? A půjdeš?" zeptala se zvědavě.

"Já nevím, není to blbý? Přece jen tady pracuju a…"

"No jasně, že to není blbý. Tvá předchůdkyně tady měla hned několik milenců, co sem pravidelně jezdili. Je to fajn zpestření. Kdybych nebyla vdaná… Taky jsem tu měla pár nabídek na rande. Záleží, jestli chceš."

"Nevím," pokrčil jsem rameny.

"Prosím tě, takovej pěknej kluk… Chlapi na tebe musí letět jak vosy na bonbon. To se ti žádný nelíbí?"

Jeden takový by byl. Ale u toho už nemám nejmenší šanci.

"Já nevím, většinou to ignoruju."

"Ale to je velká škoda, Eriku, užívej si, dokud můžeš."

"Jo… vím, že bych měl," zamumlal jsem a nejistě se na ni pousmál. "Promyslím to."

Věděl jsem, že mi nikdy nikdo nedokáže dát to, co Oliver. Věděl jsem, že k nikomu už nikdy nedokážu cítit totéž. Nebo alespoň mé jednadvacetileté nepříliš zkušené já o tom bylo přesvědčené. Přesto jsem se rozhodl, že tomu dám šanci. Když nic jiného, dostanu dobré jídlo zadarmo, což není nabídka k zahození.

Olga další večer záměrně přišla o něco dříve a s mrknutím mě pobídla, abych skončil už o půlhodinu dřív. Pan Konečný, tedy Pavel, jak mě už několikrát opravil, na mě čekal u vstupních dveří.

"Doufám, že máš rád asijskou kuchyni," řekl a pobídl mě, abych vyšel ven. Taxi už na nás čekalo.

"Asijská kuchyně je má nejoblíbenější," přiznal jsem a nechal si od něj otevřít dveře. Nasedl jsem dovnitř, pozdravil řidiče a vyčkal, než se Pavel posadí vedle mě. Stále ještě mi dělalo trochu problém mu tykat, přece jen už mu bylo téměř čtyřicet. A navíc byl hostem hotelu, ve kterém jsem pracoval. "Kam jedeme?"

"Udělal jsem rezervaci v Buddha Baru. Znáš to tam?"

"Neznám, ale slyšel jsem o tom. Prý tam vaří výborně." A taky je to tam prý dost drahé.

"To rozhodně, už jsem tam několikrát byl. A stejně tak skvělý je i interiér, však počkej, sám uvidíš."

"Jsem zvědavý," přitakal jsem.

"Ani jsem se nezeptal – na jak dlouho tě můžu zdržet? Pracuješ zítra?"

"Nepracuju," zavrtěl jsem hlavou, "mám teď dva dny volno, takže mám čas klidně do rána. Tedy… tedy chci říct, že prostě nejsem omezený časem." Cítil jsem, jak mi hoří tváře, jelikož ze mě opět vypadla perla.

"Tak to rád slyším," odtušil a taktně přešel mou dvojsmyslnou odpověď, kterou jsem opravdu ani v nejmenším neplánoval.

Na místo jsme dorazili během patnácti minut. Jen co jsme vešli dovnitř, ihned jsem pochopil, co myslel tím krásným interiérem. Kombinace zlaté a červené celému místu dodávala honosný nádech a mohutné zlaté lustry restauraci příjemně osvětlovaly. Číšník nás dovedl k našemu místu nahoře v patře a rovnou nám dal i jídelní lístky. Pochopil jsem, proč můj společník vybral stůl v patře – poskytovalo mnohem větší soukromí než přízemí.

"Chtěl bys něco doporučit?" zeptal se, jen co jsem do menu nahlédl.

"Můžeš to zkusit, ale jsem dost vybíravý," odvětil jsem s nepatrným úsměvem.

"Dobrá, zkusím to. Jako předkrm bych navrhoval gyoza knedlíčky, buď mají zeleninové, nebo vepřové."

"Jsem pro zeleninové. Miluju gyoza knedlíčky."

"Výborně. A jako studený předkrm… thajský salát s mangem?"

Nahlédl jsem do jídelního lístku, abych zkontroloval složení, a poté jsem přitakal: "Zatím boduješ. Přesně to bych si vybral." A jen s předkrmy jsme v tom za sedm set.

"Odpověděl bych, že jak jinak, ale upřímně jsem celkem překvapený, jak mi to jde," zasmál se. "Tak fajn, pojďme na hlavní chod. Měl jsem tady už dvakrát pekingskou kachnu a pokaždé byla znamenitá."

"Konečně trefa vedle," uchechtl jsem se, "asi bych dal přednost těm pošírovaným tygřím krevetám nebo thajskému červenému kari."

"Nevadí, i tak je mé skóre pořád dost dobré."

Bylo zvláštní být po takové době na rande s někým jiným, než byl Oliver. Ale tím, jak mi na tom ani v nejmenším nezáleželo, šla schůzka překvapivě dobře. Pokud se tedy za dobře dá považovat to, že o dvě hodiny později jsme se vraceli zpět do hotelu. Už dlouho jsem tam totiž nebyl.

Prošli jsme recepcí a Olga na mě pobaveně mrkla. Tváře mi zrudly, ale snažil jsem se nedat na sobě jinak nic znát. Výtahem jsme se svezli do druhého patra a zamířili ke dveřím jeho pokoje.

Cítil jsem se podivně. Po dvou měsících jsem měl mít opět sex. S někým, kdo nebyl Oliver. A navíc už jsem dopředu věděl, že se mi to pravděpodobně ani nebude líbit. I kdybych totiž vypnul veškeré emoce, vrátil bych se k tomu, jak to bylo před Oliverem. Tedy jednorázovky, které mi daly jen obyčejný orgasmus, ale ani kapku vzrušení navíc. Chtěl jsem to?

Ne, nebylo potřeba, abych něco takového podstupoval znovu. Když už jsem nemohl ze sexu vykřesat lásku, tak alespoň to zatracené vzrušení, co mi pomůže vypustit, vypnout a pořádně si to užít.

A jestli ne, tak mě nepřesvědčí ani ty tři tisíce, které za nás v restauraci nechal.

"Poslyš," oslovil jsem ho, jen co za námi zavřel dveře.

"Ano?" zarazil se v polovině svlékání saka. Ještě mě ani nepolíbil. To mohlo být dobré znamení, třeba se nerad líbal. Nedokázal jsem si představit, že bych líbal někoho, kdo nebyl Oliver.

"Dřív jsem to takhle moc neříkal, ale dospěl jsem k závěru, že… že to je asi pro obě strany lepší. Předpokládám, že plánujeme mít sex."

"To předpokládáš správně," ušklíbl se pobaveně, "a začínáš velmi zajímavě."

"Zkrátka… mám rád poněkud tvrdší sex. A jiným způsobem si ho nedokážu užít."

"No…," nakrčil obočí, "to asi nepůjde. Nenechám tě, abys mě svazoval nebo mlátil, to se mi fakt nelíbí."

"Ale ne, takhle to nemyslím," zavrtěl jsem s uchechtnutím hlavou, "mám rád, když jsem na té submisivní straně. Normální sex mě prostě… nebaví."

Tak… a teď budu za naprostého blázna a psychopata.

"Ach tak," přitakal a povolil si kravatu. "Tak s tím naopak nemám problém vůbec. Navíc u takových mladých kluků, jako jsi ty. Jen mě šokuje, že už si tak mladý dokážeš takhle přímo říct o to, co chceš."

"Je mi dvacet jedna, to zase tak málo není," podotkl jsem.

"Dobře, dobře, promiň. Jsem rád, žes to řekl. Já si užívám klasiku i tvrdší sex, ale nikdy nejsem v pasivní roli. Máš ještě něco na srdci?"

"Asi ne, jen… budu potřebovat stopku?" Jestli mi Oliver něco opravdu vštípil, tak to byla bezpečnost.

"Nemyslím si, netroufnu si na tebe být kdoví jak tvrdý, když to děláme poprvé. Kdyby na tebe něco bylo moc, prostě to řekni a zvolním."

"Dobře. Máš kondom?"

"Mám," přikývl a natáhl se pro peněženku, ze které vyndal rovnou dva. Ze šuplíku v nočním stolku vytáhl malou lahvičku lubrikačního gelu. "A mimochodem, moc se takhle nelíbám na rty. Jsi s tím v pohodě?"

"Naprosto, taky to nemusím."

"Výborně. Takže… pokud něco bude moc, zastav mě."

"Provedu," ušklíbl jsem se a neustoupil, když ke mně udělal dva kroky. Přejel mi dlaní po boku a poté sklouzl rovnou na zadek, který nejprve pohladil a poté pevněji stiskl.

"Doteď jsem byl gentleman, takže doufám, že mi odpustíš, že odteď budu naopak velmi negentlemanský."

"Nemám nic proti." Vztáhl jsem ruce k jeho krku, ještě o kousek povolil kravatu a začal uvolňovat jeden knoflíček po druhém. Sotva jsem mu stáhl košili, pevně mě oběma rukama chytil za půlky a začal mě líbat na krk. Ani zdaleka jsem se při tom sice nerozpouštěl a nepodvoloval se tak moc, jako když to dělal Oliver, nedalo se však popřít, že to byla velmi citlivá erotogenní zóna. Se zamručením jsem zaklonil hlavu a začal mu poslepu povolovat knoflík u kalhot. To ho donutilo také zrychlit. Velmi svižně mi povolil knoflíčky u košile, strhl ji ze mě a v další chvíli mě shodil na postel. Sundal si kravatu a svázal mi jí zápěstí k sobě, pevně ji utáhl, aby se nepovolila, a chytil mě pod paží. Posunul mě k čelu postele a rozhlédl se. Čelo postele bylo hladké, nešlo k němu nic přivázat.

"Budeš ty ruce muset držet nad hlavou hezky dobrovolně," zkonstatoval a strčil do mě, abych si lehl. Svázané ruce mi dal nad hlavu a zatlačil na ně, asi abych si zapamatoval, kde mají zůstat. Byl jsem si jistý, že Oliver by si nějak poradil. Vždycky si poradil. Poté mi pomohl z džínů i spodního prádla, stáhl mi ponožky a prohlížel si mé nahé tělo, které se mu nabízelo. Dlaní mi přejel po břiše, směrem nahoru k hrudníku, promnul mi obě bradavky a druhou rukou zamířil do rozkroku. Zatím jsem byl jen napůl tvrdý, ale každý hrubší dotek mé vzrušení o kousek umocnil.

Párkrát mi po penisu přejel dlaní, než se odtáhl a sám ze sebe stáhl kalhoty i s boxerkami. Na rozdíl ode mě už byl Pavel tvrdý úplně. Chvilku nade mnou jenom stál a lačným pohledem sjížděl mé tělo, než mě pevně chytil za boky a přetočil na břicho. Vytáhl mě na kolena, takže jsem byl na posteli stále položený horní částí těla a svázané ruce jsem měl natažené na polštáři. Dlaněmi mi promnul půlky, popleskal mě a znovu je sevřel ještě silněji. Jeho dotek byl hrubší než Oliverův, ale ne pevnější.

"Tak ty to máš rád tvrdě, jo?" zeptal se se zatnutými zuby a pořádně mě pleskl přes zadek. Musel už být zatraceně nadržený. "Takhle? Hm?"

Cítil jsem, jak mi cuklo v rozkroku, a rozdrážděně jsem zakňoural. Pohnul jsem se zadkem proti jeho ruce a schytal další ránu. Vzápětí se ozvalo trhání a já pootočil hlavu, abych se ujistil, že si kondom opravdu nasazuje.

Se zasyčením jsem sebou cukl, když jsem pocítil něco chladivého, co mi káplo mezi půlky. Jakmile do mě pronikl nalubrikovaným prstem, hekl jsem do polštáře. Když přidal druhý, poznamenal: "Jsi pěkně úzký. To se mi líbí."

Jak bych taky nebyl. Dva měsíce jsem neměl sex.

Třetí prst už nezkoušel. Místo toho mě pevně chytil za bok a druhou rukou do mě pozvolna vtlačil žalud. Bylo to trochu nepříjemné, když se do mě však dostal až po kořen, na chvíli zastavil a nechal mě si zvyknout. Dlaněmi mi přejížděl po břiše, po erekci a občas se vtlačil mezi můj hrudník a matraci, aby mi promnul bradavky.

"Můžu?" zeptal se po chvilce.

"Jo…," hlesl jsem a sám se proti němu pohnul. Neváhal a začal do mě přirážet, pevně si mě přidržoval za boky a příležitostně mě pleskal přes zadek. To se mu evidentně líbilo dost, jelikož čím rychleji přirážel, tím silnější jeho rány byly, až jsem začal hlasitě sténat.

"Potichu," napomenul mě, vsunul mi dlaň mezi polštář a ústa a tlakem vyvíjeným na čelist mě zvedl do kleku tak, abych se na něj přitiskl zády. Přitiskl jsem si svázané ruce k hrudníku, zavřel oči, když mi dlaň pevně natiskl na ústa a zaklonil mi tak hlavu, a nechával se šukat přesně tak, jak chtěl. Zatrnulo mi nad tou situací v podbřišku a má erekce se zoufale hlásila o slovo.

Pevně mě držel, ještě několikrát do mě přirazil a poté se úplně zastavil. Zasténal mi do ucha a několik vteřin mě jen křečovitě svíral ve svých pažích, než se uvolnil. Vysunul ze mě své ochablé mužství a shodil mě zpět do peřin. Kondom vyhodil do koše a přetočil mě na záda.

Ačkoliv jsem věděl, s kým jsem, pocítil jsem neskutečné zklamání, že nade mnou není Oliver.

"Správně, správně," poznamenal a dlaní mi přejel po erekci. "Ještě bys mi ušpinil povlečení. Já v tom budu spát, víš?" Ušklíbl se a chytil mě za kolena. Doširoka mi roztáhl nohy a zálibně se zadíval na mé bolestivě tvrdé mužství. Asi bych se styděl, kdybych nebyl tak šíleně nadržený, jen kousek od vytouženého orgasmu. Prstem mi přejel po otvoru, stále roztaženém a kluzkém.

I přesto, jak vzrušený jsem byl, má hlava neustále vysílala výstražné signály. Bacha, není to Oliver, nemělo by se ti to líbit. Pořád ho miluješ. A necháváš se tu šukat cizím chlapem.

Svižnými pohyby zpracovával mou erekci a já se prohnul se zavzdycháním v zádech. Stačilo jen pár pohybů, než jsem se vystříkal na své břicho, a poté jsem se se slastným výdechem konečně uvolnil. Nastavil jsem mu ruce, aby mě rozvázal, a poté jsem si setřel sperma papírovým kapesníčkem, který mi podal.

"Všechno dobrý?" zeptal se a promnul mi palci otlaky od kravaty na zápěstích. Nedalo se to ani v nejmenším srovnat s otlaky od provazů.

"Jo, super," vydechl jsem a protáhl se.

"Budeš se chtít osprchovat?"

"Ne, děkuju, nemám to domů daleko."

"Dobrá," přitakal a natáhl si na sebe boxerky. Já sám jsem se začal pozvolna oblékat, a když jsem byl hotový, doprovodil mě ke dveřím.

"Děkuji ti za příjemně strávený večer," řekl a políbil mě na hřbet ruky.

"Na začátku gentleman, na konci gentleman?" zakřenil jsem se pobaveně.

"Přesně tak. Chceš zavolat taxi?"

"Ne, díky, pojedu tramvají. Dobrou noc."

Seběhl jsem schody a na Olgu, která zrovna telefonovala, jsem jen mávl, než jsem vylezl ven do příjemné letní noci. Necítil jsem se nejhůř. Vlastně mi bylo docela fajn. Tedy až na ten drobný fakt, že jsem právě měl sex s někým, kdo nebyl Oliver. A že to tak pravděpodobně bude po zbytek mého života.

A na Olivera jsem během toho myslel asi jen šestnáctkrát. Celkem fajn skóre.