Romány

„Nazdááár, Matýsku!“ Sakra! Ten má krásně rajcovní prdelku, hned bych mu ji ojel. Stál tam vymóděný jako na nedělní piknik, světlé bavlněné kalhoty mu obtahovaly krásnou prdelku. Měl jsem co dělat, abych se ovládl.

Na Příkopech, když jsem došel, se odehrával hotový rej čarodějnic. Bernard se snažil, seč mohl, aby mne zastoupil, no na vše nestačil, tak v aktivních rolích vystupovali i Ľubo se Stanom a nevedli si špatně, a mimo to, moc se jim to líbilo. Vypomáhal jim i Fanda a vehementně obdělával dírku benjamínka Pepíka. Honem jsem se osprchoval a už jsem se rozhlížel a uvažoval, 'kam s ním'. Když jsem viděl Bernardovu prdelku, jak s ní vrtí a přiráží do Danyho, tak jsem neodolal a vrazil mu ocas do jeho nádherné roklinky. Jen se pootočil a uculil se. Políbili jsme se a bez přerušení dál hobloval Danyho dírku a já tu jeho. 

„Co to meleš? Ty si o mně vážně myslíš, že bych to táhnul se dvěma? Proč? Nemám čas ani na tebe, natož na dva chlapy! Nikdy, Syde! Pokud uznám za vhodné, že chci být s někým jiným, oznámím ti to dopředu a už se tě ani nedotknu. To jsem ti snad už řekl. My dva jsme se domluvili, že spolu žádné závazky mít nebudeme, přesto jsem monogamní. To, že jsem šel s kamarádem na koupák, ještě neznamenalo, že jsme si to v někde v kabince rozdali."

Následující dlouhé minuty pak stál v kuchyni a tiše se po ní pohyboval, snaže se uvařit tak, aby tím svého… svého Davida neprobudil. I to znělo zvláštně. Můj David. Nedovedl by to vyslovit. Můj pitomec, to to v podstatě kopírovalo. S přidáním trochy pošťouchnutí, které to oslovení nabízelo, se to ale zdálo daleko bezpečnější. Můj David – bylo to tak intimní. Říkal by tím, že je jeho se vším všudy. Jinak – že ho chce se vším všudy. Jako Davida. Jako toho, kým ve skrytu duše byl. A to on chtěl. Ale vyslovit to, to by nemohl.

Syd měl hlavu sklopenou, očima zkoumaje své ruce, nyní složené v klíně. Ta, za kterou jej David chtěl chytit, hořela už jen tím pocitem, že by ji mohl držet, srdce se mu rozbušilo, když se k ní blížil. Stále to cítil, přestože už se uklidňovalo a plameny ustupovaly. A stejně tak viděl všechnu lepivou bolest, která se odrážela ve světlounkých studánkách, dokud David sám nesklopil hlavu, snad aby se tak ubránil Sydovu chladnému pohledu.

„Byli jsme spolu něco přes měsíc, stál mě spousty nervů, starostí, peněz, času a slz. A stále po něm toužím. Stále na něho myslím, snažím se ho z mysli vypudit, a tak si užívám, kde mohu, ale nic, stále se tam ve mně někde drží zuby nehty. Přestože vím, že si mé lásky nevážil, tak po něm toužím, stále. Vše bych mu odpustil, zapomněl. Navalil jsem si na sebe spoustu práce, učení a starostí, jen abych ho vytěsnil, aby mi nezbyla co jen milisekunda pro myšlenku na něho. Přijde večer a já brečím a usínám s myšlenkou na něj.“ Jirka mne objal a rukou hladil záda. Stékaly mi slzy. Toužil jsem po Andrém, chtěl jsem ho, vzal bych ho na milost? Nééé! Už né! Poroučel rozum.

Když jsem ulehal, pomyslel jsem na to, že je to první noc, co jsem u rodičů a budu spát sám. Najednou jsem uslyšel lehké zaklepání na okno. Odhrnul jsem závěs a za oknem se na mne culil Miro. Zašel jsem ke vchodu a otevřel dveře. „Možem ku tebe?“ zeptal se nesměle, trochu prosebně. „Poc daľej.“

Dnes ho potřeboval v dokonalé pohodě, a pokud mu k ní mohl pomoci takovou maličkostí, jako bylo dokonalé vyhulení jeho rozkošného klacku, neváhal. Nemínil zahodit své téměř dvouměsíční snažení ho dovzdělat jen tím, že by Syd přišel na reparát frustrovaný s plnými koulemi. „Vysvleč si ty trencle!" poručil, a když uviděl vítězoslavný úsměv, dodal: „A teď mi ukaž, jak ten orgasmus předstíráš!" Dál neotálel a s mlasknutím se začal věnovat mužství, které stihlo za tu chvíli ztvrdnout na kámen.

David už by se nebránil drobným intimnostem na veřejnosti. Neohlížel by se na zhnusené pohledy lidí, dokázal by se postavit před třídu s možným ocejchováním. Věřil, že většinu nenávisti, se kterou by se mohl potkat, by dokázal s Robertem po boku ignorovat. Všechno tohle bylo téměř dokonalé, kdyby nebylo jedné maličkosti – drobného černovlasého klučiny, který nejspíš za pár minut přijde pro svou dávku sexu. Dokonalého sexu, jaký David s nikým jiným nezažil. A nebyl v tom jen ten sex. Davidovy myšlenky stále brousily okolo něj.

„Bože! Tady nic slyšet nepotřebuju," řekl, oči upřené na malinkého Davida sedícího na jakési plastové židličce. Byl nacpaný do příšerného pleteného svetru, v ruce chrastítko, v puse dudlíka a do toho se tvářil jako bůh pomsty. Spolu s tím červeným plastovým trůnem to působilo naprosto dokonale. „Tohle je přesně výraz Jmenuji se David Richter a budu vás tento rok učit český jazyk. Akorát to chrastítko a dudana jsi do školy zapomněl…," říkal, nemohl se ale přestat uculovat. Snažil se to měnit na svůj běžný úšklebek, v tuhle chvíli to ale bylo nemožné. Byl šťastný, úplně obyčejně.

„Mám jednoho kluka do postele," řekl smutně David a povzdychl si. Proč to všechno se Sydem bylo tak složité? „Řekls to, jak kdyby ses chystal na pohřeb. Pochopil jsem dobře, že nebere moc s nadšením tvé bujaré sexuální techniky?" podivil se Robert. „Ale kdepak, je nadmíru poddajný, skvělý v posteli…" „Lepší, než jsem byl já?" zlobil se naoko a začal se smát. „Upřímně?" pozvedl obočí David. „Jo, je lepší."

Teď, teď byl pro něj jako flákota masa. Ale bože, ten hladový pohled, po němž se mu ježily skoro neviditelné chloupky po celém těle, ta bezmoc, to, jak byl Davidovi odevzdaný ve všech možných směrech, to jej donutilo nepatrně naklonit hlavu na stranu, aby mu lépe vystavil svůj krk, začít dýchat o něco víc ztěžka a zhluboka, a roztáhnout nohy ještě dál od sebe, jako by jej tím zval a přemlouval opět proniknout do jeho těla. Vzrušení mu tančilo po kůži jako elektřina, cítil ho úplně všude a neměl jedinou šanci ho ze sebe setřást.

„Jsem rád, že se dobře bavíš," podotkl David vážným tónem, přesně tím, kterým tuto větu často pronášel ve třídě. „Toto ale není vtip, to je prostý fakt, a protože jsem se chtěl vyvarovat toho, že bych ve svém jménu viděl hrubku, tak mi toho profesora nevyčítej, buď tak hodný! Jak nade mnou v duchu uvažuješ, raději ani nechci vědět, ačkoliv to není tak těžké uhodnout. Už jsem se s tím smířil. Tedy většinou."