Propadák – 18. kapitola

Slunce už bylo vysoko na obloze, když Davida vytrhl ze spánku hlahol a smích přicházející z venku. To, že svíral drobné tělo černovláska, už ho nepřekvapovalo. Bylo příjemné se probudit a nebýt sám. Slyšet někoho dýchat, cítit tlukoucí srdce. Snad posté zalitoval, že zrovna tohle mládě je jeho student. O kolik by všechno bylo jednodušší… Snad by se dokázal i zamilovat, ačkoliv tato varianta byla dost smrtící. Syd s ním chtěl jen spát, o vztahu se nikdy nemluvilo, natožpak o lásce. David netušil, jestli by Syd byl schopen lásky, ale rozhodně věděl, že by se nezvládl zamilovat do svého učitele češtiny.

Pomalu vysoukal ruku zpod jeho šíje a skopal ze sebe deku, v níž byli oba prapodivně zapletení. Syd se přetočil na záda, lehce vzdychnul, ale neprobudil se.

Blonďák však strnul v pohybu. To, co se před ním objevilo, mu přivodilo husí kůži. Celé Sydovo břicho i kousek krku měl poseté fialovými modřinkami.

„Pane bože, takhle nemůže ven," vydechl tiše a promnul si tvář. Uvědomil si, jaký byl idiot, že se nedokázal večer kontrolovat. Kdyby byl prosinec, snad by se na ty ranky díval i zálibně, ale v srpnu? Nemohl nutit Syda celou dobu, než ty značky zmizí, nosit triko a šátek. Bylo naprosto jasné, co tyhle rány způsobilo, a černovlásek by v plavkách byl jako vykřičník s nápisem Měl jsem včera divoký sex…

Tohle tedy nedomyslel. A protože mladíka nikdo téměř po celou dobu neviděl s nějakým děvčetem, dojde jim, kdo ho tak zrasoval. Ten nadržený teplouš z první chaty.

Povzdychl si a pohladil jej po té největší, na které byly viditelné jeho zuby. Ještě, že mu je matka nechala v mládí srovnat rovnátky – pomyslel si s uchechtnutím a pokrčil rameny. Jak toto mohl zakrýt? Ve své drogerii měl leccos, včetně peelingového krému a micelární vody, ale make-up fakt nevlastnil.

„Einsteine, vstávej…," pohladil ho po rtech a lehce je políbil.

V Sydově případě nikdy netrvalo dlouho, než se v jeho hlavě načetly všechny dostupné a potřebné informace – v případě tohoto rána všechno, co se dělo v noci, k čemu Davida donutil a k čemu David donutil jeho. Tak nějak podvědomě předpokládal, že přestože bude na své rozhodnutí extrémně pyšný, bude mu tak nějak zvláštně. A to se nestalo.

Cítil se hezky. Nic víc nevěděl, a tahle informace sama o sobě, jak se zdálo, stačila. Získal Davida. Dokázal to.

Fascinující bylo, že ho v ten moment ani na vteřinu nenapadlo Davida po tomhle nechat být, jak původně plánoval. Chtěl jednu noc, jeden sex. Nepředpokládal tedy, že v těchto divných rolích, nad tím teď ale nepřemýšlel. Jeden sex, a ten ještě nedostal. Stále bylo o co bojovat a on neodcházel, dokud nevyhrál.

Nyní se mu rty pomalu, ale jistě točily do jeho typického úsměvu.

David ho políbil? Políbil, po ránu, kdy na tom byl se zásadami nejhůř. Aleluja! Bože, to byl snad ten největší pokrok, co jeho drahý pitomec za celou dobu udělal. Bylo na čase, po dlouhých týdnech snahy. Na jinou stranu, Syd byl velkorysý, nehodlal ho ochudit o ty nejlepší noci, jaké David kdy mohl zažít – a že věřil, že je schopen je nabídnout. Však byl Davidovým středobodem vesmíru, blonďák nemohl mít větší štěstí.

Jeho noční milenec u něj stále ještě seděl, odtáhl se ale natolik, aby se Syd mohl posadit – a hned co z něj černovlásek spustil oči, všiml si, stejně jako David, modrofialových značek a otisků, s nimiž byl v noci tak spokojený. Na chvíli vykulil oči překvapením.

Byly perfektní.

Vstal a bez dalších zbytečných slov přešel na druhou stranu pokoje, kde viselo velké zrcadlo. A přestože jinak držel svou běžnou masku, kdo jej znal, mohl z jeho očí vyčíst triumf, ale taky radost a spokojenost. Ta to vystihovala nejlépe.

Ve své podstatě to bylo zvláštní. Většina přirozeně dominantních typů – za které se on pochopitelně pokládal – by nebyla nadšená z vlastního těla pokrytého modřinkami, jemu se to ale líbilo. Snad si pro to našel nějaký úžasný důvod, třeba takový, že šlo o důkaz, co s Davidem provedl. To by dávalo smysl. Ale pravda byla, že se mu to na sobě samém zkrátka zamlouvalo, bylo to úplně jiné než jizvy z pádu, které měl nyní před očima taktéž. Bylo to vzrušující. A byl to důkaz toho, s jakým zápalem se David vkládal do jejich skoro-milování, jak si na něm dal záležet.

Otočil se zpět ke svému nočnímu milenci. Pořád byl nahý, navlékl si tedy alespoň boxerky a neomylně se mu posadil na klín, aby si byli očima blíž. Moc to nepomáhalo.

„Budu tvoje služby reklamovat, tady jsi to vynechal," rýpl si, hlavu nakláněje na stranu, aby Davidovi vystavil neporušenou část svého krku. „Taky ses úplně vykašlal na stehna a ramena, hrudníku jsi toho moc nedal… Ale břicho se ti docela povedlo," uznal, prsty si přejížděje po nejhlubší rance, což provázel jeho běžný úsměv.

David měl co dělat, aby neprotočil očima.

Jemu se to snad vážně líbí…

Jak tohle Syd bude vysvětlovat rodičům, jestli jej uvidí v plavkách, na to už nepomyslel. To bylo rozhodně naposledy, kdy se David nechal tak moc unést. Dál neměl moc šancí nad tím uvažovat, protože Syd, který se usídlil na jeho stále nahém klíně, dělal všechno pro to, aby neuvažoval. Párkrát si přesedl, aby byl v pohodlnější pozici, vrtěl se, jak si prohlížel tu hrůzu, kterou mu jeho milenec udělal na těle. Toto vše na Davidovi zanechávalo následky, prahnul po něm, po včerejším večeru ještě dvakrát víc. Když viděl jeho tvář poznamenanou orgasmem, slyšel toužebné tiché prosby a hlasitý výkřik jeho jména, myslel, že se zblázní. Měl pocit, že tohle všechno neustojí, a v koupelně mu pak jeho mysl předložila všechny šílené fantazie, jak by si mohl Syda vzít. Nemusel se dlouho snažit a orgasmus měl silný a dlouhý. Když si jen představil, jaké by to bylo, kdyby byl v něm, svůj citlivý penis obklopený úzkým, horkým nitrem…

Trhaně vydechl. Na toto nesměl myslet. Syd se sice od něj neodvrátil a stále provokuje, ale pochyboval, že by někdy dopustil, aby si ho David vzal se vším všudy. A ten zase odmítal ho jen tak každý večer šukat prsty. Na to si nadržený Sydánek může koupit dildo a nemusel si k tomu pořizovat milence…

„Zapomeň, že tě ještě někdy tímto stylem zmaluju, a teď ze mě slez, půjdu udělat snídani a ty zapřemýšlej, jak to zakryjeme, abys mohl do plavek," podotkl, a ještě než ho shodil ze svého klína zpět na postel, věnoval mu lehkou pusu do vlasů. Jestli to před tímto večerem bylo těžké, teď se v jeho přítomnosti zblázní.

Ještě chvíli tam pak černovlásek ležel, opřený na loktech, a zálibně pozoroval vyšší svalnaté tělo hledající oblečení, později se oblékající. To už se mu tedy tolik nezamlouvalo, co měl ale dělat. Začínal mít hlad a s Davidem už by toho beztak moc neudělal. Byl ale daleko přítulnější, než Syd očekával. Díky bohu.

Když mu jeho noční milenec zmizel ze zorného pole, na chvíli se opět položil. Podvědomě stále očekával, že se zničehonic přivalí nepříjemný pocit, nic se ale nedělo. Znamenalo to tedy, že byl připraven dotáhnout jejich sex až do konce?

Tyhle myšlenky si neuvědomoval, kdyby se ho ale někdo zeptal, k všeobecnému překvapení by tu ideu samotnou neodmítl. Věřil Davidovi a po tom, co mu včera dopřál, tahle důvěra ještě stoupla, leč dost dobře bez jeho vědomí. Jednou se s ním pomilovat chtěl. Patrně měl své důvody, kterými by si to objasnil, kdyby na to došlo. Přece jen, byl z nich ten silnější, a když se někdo z nich měl obětovat, spoléhal sám na sebe.

Jenže taky tu byl ten zvláštní pocit, který to všechno nepřestával obalovat. Bylo to ponižující. David se na to tak nedíval, v jeho očích si přišel důležitý, byť s jeho prsty hluboko v sobě, což pro něj bylo hodně podstatné. V tom případě mu pak z Davidových úst nevadily ani ne zrovna něžné přezdívky, jelikož při nich pozoroval zájem, vášeň. Nevadily bylo slabé slovo, jelikož byly sakra rozpalující. Měl ale strach. Trochu. Bylo těžké určit, z čeho přesně. Možná z toho, že by zklamal sebe sama, protože by tím podryl to, na co byl hrdý ze všeho nejvíc. Svou sílu a samostatnost. Udělal by ze sebe cosi podřízeného.

Jenže to si on neuvědomoval ani podvědomě. Jak to tedy mohl vyřešit?

Nepřemýšlel, nic z toho mu prozatím nebylo zpřístupněno, všechno tedy neúmyslně přerušil, když se vydal do koupelny vyčistit si zuby, aby se s Davidem mohli líbat pořádně. Pak se natáhl pro svůj telefon ležící na nočním stolku. Ze zamčené obrazovky svítila notifikace s Johaniným jménem, přístroj proto otevřel a ne zrovna ochotně se začetl do zprávy, kterou mu jeho přítelkyně poslala včerejšího večera.

Zavoláme si? Máš čas? Nebo tě zaměstnává Richter?

Nepatrně se pousmál. To on zaměstnával Davida, bylo to vidět na celé jeho horní polovině těla. Nehodlal se zdržovat psaním odpovědi, s písmeny se nikdy nespřátelil, raději si tedy natáhl kalhoty a polonahý přešel k velkému zrcadlu, které viselo na druhé straně pokoje. Stále byl nanejvýš spokojen, kdykoli se na sebe podíval. O to se musel podělit. Pořídil hned několik snímků, jeden z nich své přítelkyni posílaje. Vsadil by se, že to jako odpověď stačilo.

***

David stál mezi dveřmi s pánví plnou míchaných vajec a zaraženě pozoroval Syda, jak se kroutí před zrcadlem a fotí ty hrůzy, co mu po těle nadělal. Byl tak zaujatý svou činností, že jej neslyšel přijít.

„Neposíláš to nikam, že ne? Žádné sociální sítě nemají právo tohle sdílet! Je to průser, a jestli někomu v Praze dojde, že jsem ti to udělal já, tak mě ukamenují, víš o tom?! Mrzí mě, co jsem ti udělal. A už se to nikdy nestane. Ostatně možná by bylo nejlepší, kdyby se už nikdy nic nestalo. Pro nás oba. Ty z toho máš strach, nechceš se z nějakého důvodu vzdát svého dominantního postavení a já tě chápu. Jsi zvyklý mít v sexu nadvládu, ty sám ho řídit. Ale to já taky. Asi už sis všiml, že mé techniky nejsou zrovna něžné, líbí se mi způsobovat trochu bolesti a netuším, jestli to není důvod, proč jsi včera vypadal, jako bych tě zahnal do kouta. Dokážu se milovat i s jemností, ale…," vydechl a sedl si ke stolu, aby naložil na talíře vejce, „… ale není to ono. Rozhodně potřebuji mít všechno pod kontrolou, to je jedna z věcí, docela důležitá, a pak jsou tady další… Prostě nejsme kompatibilní a já tě rozhodně nemíním tlačit do něčeho, co je ti nepříjemné. Sedni si a jez."

Na ta slova se Syd posadil, stále tak, jak byl – tedy bez trička. Nechtěl se připravit o možnost pozorovat omalovánku, kterou včera dostal, a taky ji hodlal podsouvat Davidovi. Rozhodně nevěřil, že už mu ji blonďák nikdy neudělá, sice to tvrdil, taky ale tvrdil, že už se Syda nikdy nedotkne, nikdy ho nepolíbí, nikdy ho neobejme, nikdy s ním znova neusne natisknutý na něj. O sexu samotném ani nemluvě. Nebyl v tomhle dvakrát věrohodný, což bylo dobře.

„Psala Johana," řekl zezačátku, protože se mu tak nějak nechtělo mluvit o palčivějším z témat, sám před sebou to ale objasnil jako touhu odpovídat Davidovi popořádku. „Chtěla vědět, jak jsi mě v noci zaměstnával, když jsem s ní nemohl volat. Měla asi dojem, že budu ochoten a schopen vypisovat jí to písmenko po písmenku. Tohle je jednodušší, vyžaduje to míň mozkovejch buněk," nadhodil. Dál se k tomuto vyjadřovat nemusel, sociálním sítím by takové fotky nedával a neměl zapotřebí to obhajovat. Obecně moc nemusel celý koncept sdílení svého života. Když člověk nenávidí celé lidstvo krom dvou vyvolených, povětšinou jej podobná představa irituje.

„Vždycky jsem byl nahoře. Vlastně jsem i kvůli tomuhle byl víc s holkama než s klukama. Partnery jsem měl všehovšudy dva, z nichž jeden neměl problém a druhý se nechal přesvědčit," zamyslel se. Výraz tváře měl naprosto klidný, oči chladné. Míval to tak vždy, když se blížil k nepříjemným emocím, aniž by si to uvědomoval. „Vím, že se mnou chtěl spát i obráceně. Tehdy jsme se kvůli tomu pohádali a rozešli, což mi nevadilo, už mi dost lezl na nervy. Je ale pravda, že už jak to řekl, ta představa byla divná. Ne přímo nechutná, ale divná, rozhodně jsem nebyl kus masa, který si položí na stůl a udělá si s ním, co bude chtít. Ta myšlenka samotná je svým způsobem ponižující. S tebou je to o něco jiné, rozhodně jsi na mě nekoukal jako na šukací panenku. Vlastně nevím, kde jsem tenhle postoj vzal. Přijde mi, že ho mám odjakživa," zamyslel se, „nebo možná od doby kdysi po Jitce. Ona byla hodně dominantní – nespal jsem s ní, ale byla – a nijak mi to nevadilo."

„Chápeš to zvláštně, netušil jsem, že někdo může sdílet takový pohled. Ten, co je dole, ten méně aktivní má vlastně mnohem lepší pozici. Nemusí se snažit, nemusí se kontrolovat, aby náhodou druhému nějak neublížil nebo mu nedělal něco, co by mu nemuselo být po vůli. Může se do aktu naprosto položit, úplně vypnout a nechat se jen rozmazlovat. Já vím, že jsem se včera nedržel, neměl jsem páru, jaké máš preference, a šel jsem na tebe zhurta, ale při sexu, zejména u těch prvních, se opravdu musí mluvit a být upřímní. Říkat partnerovi, co se líbí, a hlavně upozorňovat na to, co je nepříjemné, aby se tomu ten druhý příště vyhnul. Tys mluvil a já jsem se snažil ti vyjít vstříc. Kdybys mi neřekl, že jsem tvůj první v tomto směru, už by můj klacek včera úřadoval v tobě. Samozřejmě jen pod podmínkou, pokud bys mi to dovolil. To já se ptám, já si musím dávat pozor a ty jen poroučíš. Pokud jsi s tím klukem měl dojem, že jsi jako kráva, kterou vede na porážku, něco bylo špatně, a v tom případě bylo správné, že jsi to ukončil. Možná tvá nechuť k tomuto plyne z nedobré zkušenosti s tím tupcem, ale já takový nejsem a nikdy nebudu. Vždycky budu plně tolerovat přání toho druhého a plnit mu všechny jeho požadavky, pokud budou uskutečnitelné. Nedovedeš si představit, jak to pro mě včera bylo náročné, a přesto jsem snad neudělal nic, co by se ti nelíbilo. Je tu ještě něco, co tě přesvědčilo o tom, že být dole je v něčem horší? Nemusíš mi na to odpovídat, jestli nechceš. Je to stejně jedno, nepřesvědčil jsem tě o ničem nikdy dřív, nejspíš i tato slova smeteš ze stolu jako kecy. Jen jsem chtěl, abys věděl, jak to vnímám já."

Černovlásek Davida pouze přejel pohledem a ve své hlavě si sám pro sebe tiše povzdychl. Tahle konverzace byla ve své podstatě neskutečně stupidní – což byl tichý signál jeho podvědomí pro odchod, jelikož se dostávali do nebezpečných vod. Takhle to nebylo, neměl pocit, že by si od svého posledního partnera odnesl nějaké nepříjemné vzpomínky. Byl to pitomec, o tom žádná, nicméně nízká mozková kapacita nezahrnovala podobné myšlenkové pochody. Nechtěl Sydovi nijak ublížit, tehdy to pouze navrhl. A nechápal, proč se Syd tolik bránil.

Věděl, že mu David v noci vyšel vstříc. O tom nepotřeboval ujištění. Nešlo o blonďáka samotného, spíš o něco za tím, co si sám zatím moc neuvědomoval.

Natáhl se, aby Davida na moment chytil za ruku a tím kontaktem spojil jejich pohledy.

„Máš dojem, že se mi to včera nelíbilo?" zeptal se s pozdviženým obočím a prsty levačky si přejel po největší z ranek, což provázelo chvilkové zvlnění rtů. Byl s těmi značkami sakra spokojený, líbil se v nich sám sobě. A ještě víc se mu líbily vzpomínky na to, jak všechny ty kousky vznikaly. „Nemyslím, že by mě Vilém o čemkoli přesvědčil, ten dojem jsem měl už předtím. Celá ta věc je tak nějak nepřirozená, možná ženská. Ne že bych měl něco proti ženskejm. Vlastně si pamatuju, že když se otec prvně začal hádat s matkou a podsouvat jí, jakou má mít roli, bylo to krapet zvláštní. Ale já ženská nejsem."

David pozvedl obočí a chvíli přemýšlel nad tím, co se doslechl. Všechny tyhle blbé kecy, které kolovaly mezi gayi, že ten dole je zženštilý a snad nějak podřadný, dělaly pořádnou paseku v hlavách mladých kluků. Bylo to zažité, ale přitom naprosto hloupé. Taky ho zaujal názor, kterým se údajně projevil jeho otec. Když si představil profesorku Valentovou, jak stojí u plotny, obskakuje svého muže a nosí mu z lednice pivo, aby se nemusel zvedat z pohovky od fotbalu, málem se rozesmál. U nich vládla ruka ženy, to nepochybně, a pokud si pan Valenta potřeboval nějak vynutit svou mužskou nadřazenost, nejspíš se to nesetkalo s pochopením. A pokud byl pod pantoflem, nejspíš nabádal syna, aby tak neskončil i on.

„Jsme dva muži, nikdy nikdo z nás neskončí jako žena, a je úplně jedno, kde se v sexu nacházíš. Pokud ti tvůj otec tvrdil něco jiného, je to jen jeho frustrace z toho, jakou roli doma hraje on, je to tak? Jsem rád, že se ti to včera líbilo, ale my se nejspíš nikdy plně neshodneme, ty to máš v sobě hluboko zakořeněné a vždycky tě to bude omezovat. A vůbec, není třeba nad tím ani uvažovat, ty chceš být top, já taky, jinak to ani nedokážu, takže tento rozhovor je naprosto zbytečný. Včera jsem ti ukázal, jaké to je, a přesto máš pořád dojem, že je na tom něco špatného. A já mám zase pocit, že je špatně už jen to, že tohle spolu probíráme. My dva bychom to hlavně spolu vůbec neměli dělat. Takže bych byl rád, kdybychom se dohodli, že to včera bylo fajn, ale dál to nemá cenu, protože jsme oba dominantní."

Zadíval se mu do očí, jako by chtěl vyčíst, jestli s ním souhlasí. Na jednu stranu po něm toužil, pokaždé když se podíval na jeho polonahé tělo, jím projelo šimrání a zatrnulo mu v podbřišku, na druhou ale věděl, že kdyby mu to Syd odsouhlasil, všechno by bylo mnohem jednodušší.

Ten ovšem něco takového rozhodně neměl v plánu. Snad pro to měl své důvody, snad nechtěl zahodit dlouhé týdny snahy dostat tohohle chlapa přesně tam, kde ho měl teď – leč krapet jiným způsobem –, rozhodně ho ale nechtěl nechat jít. Za žádnou možnou cenu.

Jeho první slova ho ale zarazila. Pomalu, pomaličku si začínal uvědomovat, kdy přesně se mu do hlavy dostala snaha být za každou cenu ten dominantní a spolu s ní si i uvědomil, z jakého důvodu rodičům neřekl o své orientaci. Neměl to zapotřebí. Protože neměl zapotřebí poslouchat otcovy kecy o tom, že jeho chlapák ve skutečnosti není chlapák.

Když nad tím přemýšlel nyní, začínalo se mu to oslovení neskutečně hnusit.

Jeho otec byl naprostý pitomec a on rozhodně neměl zapotřebí jednat podle něj, jeho vzpomínky ale vypovídaly o opaku. Potřeboval se s tím srovnat, potřeboval čas na přijetí té myšlenky, leč pouze podvědomě. Včera se mu všechno, co zažil, líbilo. Co konkrétně jej od toho drželo? Vybavoval si, co jeho otec kdysi říkal nejen o ženách, ale taky o gayích. Nechtěl na to myslet, ani bez vlastního vědomí.

Vstal, přecházeje blíž ke svému společníkovi, k němuž se sklonil, aby se jejich rty skoro dotýkaly. Dlaně mu položil na tváře, rty takřka automaticky stáčeje do svého typického úsměvu.

„Tak rychle by ses mě nevzdal, byť se to sám sobě snažíš tvrdit. Mrzelo by tě, kdybych od tebe teď odešel. Nedovedeš si představit, jak bys beze mě přežíval," poznamenal nonšalantně a spojil jejich rty, patrně na potvrzení svých slov. Bez jazyka, a stejně jím projela hřejivá vlna, kterou moc dobře znal.

„Navíc mi pořád dlužíš dokončení té omalovánky ze včera. Nevím jak ty, ale já jsem s ní spokojenej. A skoro bych řekl, že Johanka bude taky, stejně jako ten milý pár z vedlejší chatky," nadhodil, rty zvlněné ve svůj úšklebek. „Ale jestli závidíš, můžu ti něco udělat taky," poznamenal, prsty mu přejížděje po hladké kůži na krku. Pochyboval, že by David se svými zásadami souhlasil. Byl to občas dost pitomec, netušil, co je dobré. Ale sám byl velmi velkorysý a odmítal jej o tu možnost připravit.

„Syde! Varuju tě, udělal bys to jednou a dál by ses mě už nedotkl," řekl David naprosto vážně. „Ani to nezkoušej."

Uvědomoval si, jak je to absurdní. On se v této činnosti vyžíval, ale ostatním to nedopřál. Nesnášel na sobě cucfleky a neměl rád tu sladkobolnou bolest, která přicházela při jejich vytváření. Opět si ale nemohl pomoct. Sydovi se to evidentně líbilo, dovolil mu to, v té chvíli ho to dovádělo k šílenství a ráno měl z modrého těla ještě radost.

„Přiznávám, už po několikáté, že mě vzrušuješ a na těchto pár dní jsem ochoten s tebou mít sex, ale rozhodně bych to bez tebe přežil, tomu věř. Možná bych i líp spal. Opět se budu opakovat, ale víš, jaký by to byl průser, kdyby to prasklo a dověděli by se to ve škole? Ty z toho máš srandu, ale já jsem si při přípravě snídaně našel etický kodex naší školy," povzdychl si a natáhl se ke stolku pro telefon. „Čti! Nemusíš celé, to bychom tu byli do večera, bude stačit článek tři – Ve vztahu k žákům – úplně dole."

Syd se zatím posadil zpět na svou židli, úsměv vyměněný za svůj celkem běžný výraz. O tomhle se neměl zapotřebí bavit. Jistěže věděl, co by se s Davidem i s ním stalo, kdyby na to přišli. Blonďák měl možná dojem, že je z nich jediný zodpovědný, rád v sobě živil takové představy. Za žádnou cenu se nestavěl proti systému. Bylo na Sydovi, aby ho vytáhl z jeho komfortní bubliny, jinak by nikdy nezačal pořádně žít – což v praxi znamenalo: nezašukal by si s ním.

Narychlo očima přelétl všechny nemístné výhružky a snahu odradit profesorský sbor od nemravností. Vším tím nanejvýš pohrdal.

„Nenazýval bych to srandou. Nechci s tebou šukat na školních hajzlech, je to tam dost nechutný. To už si radši počkám domů. Neříkám, že se nemůže nic stát. Může. Ale to vždycky. Nikdy nebudeš jako zbytek stáda a já taky ne. Nebudeš se tam moct nacpat, ať se budeš snažit sebevíc. Je zbytečný se pro to obětovat," pokrčil rameny. Pravda byla, že jej přece jen trochu vytáčela Davidova snaha poučovat ho. Nepotřeboval slyšet, co všechno se pokazí, protože nad tím nepotřeboval přemýšlet. Nehodlal se podřídit. Svým způsobem nechápal, proč se jej k tomu David snažil donutit.

„Jasně, že to nejde vzít tou naprosto okatou cestou, je ale dost stupidní vyhýbat se všem možným. Když do stáda přirozeně nepatříš, musíš se naučit ho obcházet – nenápadně, ale obcházet. Nebo si zkazit život neustálým čekáním, kdy tě k sobě přijmou a jak dlouho to vydrží, než se provalí něco, co tě zase smete."

„Něco jiného je však obcházet systém s Viktorem a jiná věc je šukat s klukem, kterého budu za pár dní zkoušet, aby vůbec prolezl do třetáku. Ač nerad, přesto souhlasím s tím, že bychom to nemuseli úplně zabít a mohli bychom si udělat ten poslední týden tady hezký. Slib mi ale, že jak přijedeme do Prahy, ukončíme to. V září se budeme scházet jen a pouze za účelem doučování. Stejně jde jen o přitažlivost tělesnou, ty se mě brzy nabažíš a ztratíš zájem."

Poslední slova už mumlal potichu a ujišťoval tím sám sebe, že to takto opravdu bude.

„No nic, zvedej se, jdeme se učit. Chceš zůstat v chatě, nebo půjdeme na pláž? Já bych byl za to zůstat tu, protože v tričku se usmažíš, je tam zase výheň. A chraň tě ruka páně tohle barevné tělo vystavovat před lidmi."

„V tom případě bys měl vědět, že psal Mates, jestli se odpoledne sejdeme na koupání. Co myslíš, mám mu napsat, že ano, nebo že mám bohužel zákaz ukazovat před lidmi svoje tělo?" zeptal se Syd s pozdviženým obočím, v hlase jasně zřetelný podtón ironie a pošťouchnutí. David byl vážně šílený. Černovlásek s ním měl svatou trpělivost. Na část se slibem se rozhodl nereagovat.

„No výborně," řekl David sarkasticky, ačkoliv věděl, že tohle všechno jde na jeho triko. Ještě spolu dohromady nic neměli a on už se vplétá do situací, se kterými si neví rady. „Půjdeme za nimi, noha už mi celkem slouží, procházka nám jenom prospěje. V kempu se prostě vysvléct z trika nemůžeš. Dovedeš si představit, co by na to řekla tvoje matka? Nechci ani domýšlet, co otec. Johana už tu není, že bychom to na ni svedli…," pozvedl obočí. „Před rodiči s ní chodíš? Řekl bych, podle toho, jak se na ni Jarmila dívala, že už jí vybírá svatební šaty. Což je docela vtipné, protože z ní její odlišná orientace tryská na sto honů. Poznal jsem to hned první týden, co jsem vás začal učit."

Nakonec zůstali v chatě. Syd dočetl do konce Malého prince, probrali kus gramatiky i literatury, přičemž stejně jako pokaždé se David držel, aby ho neprohodil oknem za jeho nesoustředěnost. Věděl ale, že musí být trpělivý. Viděl na Sydovi, že se opravdu snaží, ale jeho diagnóza mu nedává moc na vybranou.

„Číst budeme dál, každý den, kdy se budeme spolu učit, protože je mi jasné, že ty bys sám od sebe knihu do rukou nevzal. Nicméně, sám vidíš, že za ty tři týdny ses posunul, a hodně. Čteš sice pomalu, ale už téměř plynně, chápeš a vnímáš text. Toho jsi před měsícem nebyl schopný. Tak snad uznáš, že to z mé strany není nějaký rozmar. Když jsme začínali, říkal jsem ti, že až budeš mít dočteno, napíšeš na tu knihu rozbor. Tady máš podklady – body, podle kterých se budeš řídit. Není to nic složitého, ve druháku bys měl zvládat mnohem víc, ale vím, že to po tobě v této chvíli chtít nemohu. Bylo by to zbytečné. Zkus se snažit, pokud to bude stát za to, předložím to u zkušební komise. Jestli nechceš psát ručně, napiš to na počítači, pakliže je ti to milejší. A zkus to zvládnout do 20. srpna, abych se na to ještě stihl podívat."

David zkontroloval hodiny a zjistil, že už je půl dvanácté.

„Měli bychom něco sníst, než vyrazíme…," zapřemýšlel. „Víš co, pojedeme za klukama autem a najíme se v hospodě. Přece jen bych měl ještě ten kotník šetřit a je to dost daleko."

Ta slova si vyžádala černovláskův naprosto typický úsměv.

„Zveš mě na rande? To abych se oblíkl nějak líp. Je pravda, že už bylo na čase, po tejdnech snahy přesvědčit mě, že nejseš ochotnej dotknout se mě ani dvoumetrovou tyčí a každou noc se mnou spíš v posteli v podstatě z donucení," nadhodil veskrze pobaveně. „Kam mě vezmeš? Dostanu kytku? Ne že bych lpěl na kytkách, ale mám rád lilie, hezky voní. Teda, asi se obejdu i bez romantiky, co si budem. Zamilovaný zírání bych radši vynechal. Do kina pak taky nemusím, procházku s nohou nedáš… Ale tak, stěžovat si nebudu," zubil se Syd svým typickým způsobem.

„Dostaneš tak akorát po čuni, ty mluvko, jak by řekla moje babička. Na rande zapomeň, nechodíme spolu. Jídlo ti zaplatím, protože nejsem chrt a protože si nevyděláváš, ale to je tak poslední ústupek, který jsem ochoten udělat. Hoď na sebe něco, fofrem. Mám hlad. Pokud si chceš do toho parna vzít oblek, samozřejmě můžeš, předpokládám ale, že sis na dovču žádný nevzal. Takže bude stačit tričko, které zakryje tu příšernou omalovánku… Ostatně já si sem taky nedovezl sako, ale můžu si vzít jednu z těch košil, které tak na mně miluješ. Abych byl reprezentativní a ty ses za mě nemusel stydět," ušklíbl se David.

„Jistě, to bys mohl. Když už budeš v tom, mohl by sis spatlat vlasy tím příšerným sajrajtem, trochu se namalovat, nalakovat nehty… Je teda pravda, že ty košile nejsou tak zlé, horší je, co se sebou provádíš dál. Dovedl bys na jeden večer využít všechno to, co sis přivezl a vyskládal do koupelny? Což o to, já bych to i přežil, ale pak bych od toho skončil taky a Johance to krapet páchne. Takhle je to lepší, sluší ti to," poznamenal spokojeně, očima přejížděje přes rozcuchané blond prameny dosahující skoro až k Davidovu nosu a tričko odhalující svalnaté paže. Rozhodně to bylo lepší než jeho školní outfit.

Ne zrovna ochotně si navlékl jedno z triček, které zakrývalo co nejvíc Davidovy včerejší práce. Viděl, že jeho milenec postává vedle postele a čeká na něj, až se nachystá, vydal se tedy k němu a stoupl si na matraci, čímž se očima dostal ještě kousek nad Davidovu úroveň. Čelo si opřel o to jeho, ruce mu ovinul kolem ramen a bez dalšího komentáře spojil jejich rty. Bylo to poprvé, kdy ho sám políbil tak, aby se dostal do Davidových úst. Jejich jazyky se střetly a on zavřel oči, vnímaje, jak mu tělem kolují dobře známé pocity.

„Potřebuju si to vybrat, mezi lidma s tebou nebude sranda. Přežiju to, zažil jsem i horší rande," pronesl a postavil se na špičky, aby se dostal ještě výš a mohl Davidovi zabořit obličej do vlasů. Bylo to příjemné. Bezmyšlenkovitě se v nich začal prohrabovat, prsty přejížděje po rudé jizvě, tolik podobné té jeho. Lehce po ní přejel rty, stejně jako mu to předtím dělal David. Byl naprosto spokojen.

Nic takového David nečekal a zastavil se v pohybu. Dovolil Sydovi plně ovládat polibek, jen se líně přidal a nechal se unášet slastnými pocity, které v něm jeho blízkost vzbuzovala. Okamžitě zapomněl na všechny jeho připomínky, na které chtěl reagovat, a ty odpluly jako voda v řece. Vískající ruce byly tak něžné, snad by se nebál říct, že to byly doteky člověka, který miluje. Když jej políbil na čelo a jemně polaskal jeho jizvu, David naprosto zvláčněl. Co si o tomto měl myslet? Copak takto se chová někdo, kdo má toho druhého jen do postele? Bylo to úžasné a příjemné, ale nemělo se to stát, Syd si k němu nesměl utvořit vazby, které by vedly k lásce.

Neměl sílu to teď řešit. Syd dobře věděl, do čeho jde. Sám chápal, jak to mezi nimi je, a možná byl jen zkrátka mazlivý. Potřeboval cítit, že ho všichni nehodili přes palubu. David zřídkakdy k takovým něžnostem sklouzl sám od sebe, jeho partneři si je museli vždy vyžádat. Možná byl chladný, ale jeho takovéto mazlení nikdy nelákalo. Neměl to nutkání se neustále partnera dotýkat, držet se za ruku, líbat. Tohle mu stačilo v posteli. Ale Sydovo něžné gesto bylo jako prozření. Jemné, ale důsledné. Cítil se milovaný, ač to byla hloupost.

Objal jej okolo pasu a zadíval se kousek vzhůru do jeho modrých očí. Jediné, co z nich vyčetl, bylo to, že v nich chyběla jeho běžná přezíravost. Byly upřímné.

„Promiň, lak na nehty jsem si nechal doma, netušil jsem, že tu budu mít nápadníka, který mi to vyčte. A taky se můj amant bude muset smířit s nezbytnou kosmetikou, kterou běžně používám. Už jsem prostě takový, jsem zvyklý se o sebe starat, nejsem už nejmladší, víš? Všiml sis toho, že ano? Že tady uháníš chlapa, který je o jedenáct let starší…," pozdvihl obočí a pousmál se. Bylo úžasné ho pozorovat takto zblízka. Málokdy měl tu možnost.

Byl půvabný.

Ale příliš mladý.

Byl jeho student.

Do prdele!

Povzdychl si a propustil jej z objetí.

„Pojedeme, ať nám všechno nesní."

***

Jak se nakonec ukázalo, černovlásek byl ještě velkorysejší, dobrosrdečnější a obecně lepší, než si sám přiznal, a Davidův pokus o rande přežil i bez květin. Vlastně se měl celkem hezky, oběd proběhl v klidné atmosféře, která mu dávala čas nevnímat a odpočívat. Nebo si to alespoň myslel, jelikož vším tím, co se toho dne dělo, bez vlastního vědomí víc a víc omílal otázku sexu, svého sebevědomí a názorů, které jej po posledním prozření tlačily.

David ho jistým způsobem přijímal, zvykl si na valnou většinu jeho her, ač se do nich často nezapojoval dvakrát akčně. V hlavě mu do toho svítil moment, kdy se na něj díval v chatě a jako by roztál. Přišel si pod tím pohledem tak podstatný, krásný, jedinečný. Výjimečný.

Podobnými momenty, úplně obyčejnými, a přesto podstatnými ho David nutil otevírat se mu, a ona myšlenka samotná přestávala být tolik ponižující, divná. Cítil se s ním úžasný. A věděl, že by se tak cítil i při tom.

Poledne se přehouplo v odpoledne, na něž byli s Matesem a Nikolou domluvení, a už jen zářivý úsměv na tváři mladšího a krapet nejistý, také ale spokojený výraz v případě staršího mladíka úspěšně rozehnaly ostatní myšlenky. Všechno se změnilo v momentě, kdy se už v plavkách přemístili k části jezera, kde k Davidovu štěstí byli sami. A černovlásek ze sebe jedním tahem svlékl tričko.

Oba mladíci zalapali po dechu. Snad jen Syd byl naprosto spokojen. Už jen to, že svůj triumf může vystavovat, jej totiž nanejvýš těšilo.

„Co se ti stalo? Tobě něco ublížilo! Byls v nemocnici?" zeptal se jej Nikola vyděšeně. „Spadl jsi na kaktus? Nebo mezi bodláky? Na kameny? Něco tě pokousalo," odhadl a ukázal na otisk Davidových zubů. „Plavou v jezeře žraloci?"

V tu chvíli se konečně vzpamatoval i Mates a zdrženlivě položil svému bratrovi ruku na rameno, aby si získal jeho pozornost. Tváře měl o poznání červenější než obvykle.

„V jezeře žraloci neplavou, nemusíš se tam bát chodit," řekl a chlapec srozuměně pokýval hlavou.

„Něco tě napadlo. Medvěd. Zaútočil na vás medvěd? Proč se jemu nic nestalo?" zeptal se rozhořčeně, prstem ukazuje na Davida, přestože stále koukal do Sydových očí. Nechápal, proč se jedinou obětí útoku stal jeho přítel. „Utekl jsi. Nechal jsi tam Syda samotného?" zadíval se podezřívavě na Davida.

„Ale kdepak, kdybych na poslední chvíli nepřiběhl a Syda nezachránil z jeho spárů, dneska už bych přišel sám, možná bychom kousek ruky či nohy teď spolu pohřbívali. Ačkoli si myslím, že s tím, jak je Syd chutný, slupnul by ho jako malinu úplně celého," smál se David, ale když viděl vyděšenou tvář jejich malého přítele, sedl si a vzal si ho na klín. „Neboj se. Žádný medvěd, ani žralok, my jsme si se Sydem včera hráli na štípanou. Pořád prohrával, a tak dopadl takto. Nejspíš už tu hru raději nebudeme hrát, je v ní nemožný. A nemusíš být vyděšený, nebolí to, jen to vypadá dost… divoce. Je to skvělá hra, že jo, Syde? Nikdy bych mu neublížil," obrátil se zpátky na klučinu a jen doufal, že z něj nebude tahat, jak se ta hra hraje. Fantazii měl nejspíš v tomto směru dost mizernou, na rozdíl od té sexuální. Když se na ty modřiny díval, měl chuť Syda povalit do písku a splnit mu jeho přání udělat jich mnohem víc. Asi se zbláznil.

Černovlásek tam zatím stál, obočí pozdvižená. Už tu hru nebudou hrát? David se proti němu snažil postavit jeho malého přítele, který chudák neměl nejmenší tušení, o co přesně šlo. Svým způsobem byla celá ta situace celkem vtipná. Nehodlal prohrát.

„Z mé strany bych to považoval spíš za matematický experiment," nadhodil černovlásek. To si získalo chlapcův zájem daleko lépe a netrvalo to ani tři sekundy a Nikola byl u Syda, nadšeně jej pozorující. „Pomocí naprosto jednoduchých propočtů můžeme ukázat poměrně snadný důsledek působení sil, schopnost tělesa – tedy lidského těla – vracet se do původního tvaru, proudění krve. Když se na to podíváš," ukázal na otisk zubů, „vidíš tu dráhu i sílu. Co dává dráha a síla?"

„Práce! A práce je energie," zamyslel se chlapec.

„Jo. S tím se pojí výkon, mimo jiné, a vzhledem ke krvi kolující v těle, která je poznat těmi modřinkami, jde taky dost dobře určovat tlak, když se nad tím zamyslíš. Je to ve své podstatě jednoduché, ale obsáhlé. Mohli bychom pro to vytvořit nějaké tabulky," nadhodil. Mohl si všimnout, jak Nikola celý září.

„Já bych to nedělal, vypadá to nepříjemně," zakabonil se mladší z bratrů.

„V tom případě, já se obětuju a půjdu shánět podklady pro experiment a spolu to pak spočítáme," navrhl.

„Jo! Seš skvělej," pronesl chlapec nadšeně, na tváři spokojený úsměv – dost podobný tomu, který Syd věnoval Davidovi. Díky bohu za spolehlivého parťáka.

„Mimochodem, gratuluji k, no…" zasekl se Matěj, tváře krapet růžové, „k podkladům pro experiment." Rty mu zdobil úsměv, který mu Syd opětoval. Chyběla už jen Johanka a jeho tým podporující Davida v boji proti vlastním zásadám by byl kompletní.

David v tu chvíli nedokázal zůstat vážný a děkoval všem svatým, že Syd zaujal nejmenšího kamaráda tak, aby se dál na nic nevyptával. Poté s Nikolou kamsi zmizeli a David zůstal sám s Matesem. Ten se na něj jen úkosem podíval a nervózně poposedl.

David mu pohled opětoval a mírně naklonil hlavu.

„Jsem rád, že jste si to vyříkali," pronesl. Možná to nebylo vhodné, ale David chtěl vidět, že Sydovi jeho kamarád opravdu prominul všechny ty hrůzy, kterých se na něm dopustil. „Syd ti toho asi moc neřekl, ale tenkrát, jak se to stalo, měl hodně těžké období. To ho sice neomlouvá, přesto jsem rád, že jsi mu nakonec odpustil. Je to hodný kluk, možná až příliš citlivý, ačkoliv to za žádnou cenu nechce dát na sobě znát, a já se mu nedivím…," odmlčel se David.

„Já vim," hlesl.

„Fajn, a teď mi něco řekni o sobě, jsem zvědavý. Neměl bych z tebe tahat rozumy, ale vím, že Syd nemá moc přátel, a já bych to málo z nich rád trochu poznal. Co studuješ třeba? Ty mi přijdeš spíš jako humanitní typ, než že bys jako bratr miloval čísla."

„Jsem na gymplu, na Voděradské."

„Vážně? Tam jsem studoval taky. Učí tam ještě fyziku… šmarjá, jak se ta ženská jmenovala…," zauvažoval.

„Procházková?"

„Jo, panebože, neříkej mi, že ještě učí? Už když jsem tam studoval já, vypadala jak dva dny před smrtí, dneska musí mít nejmíň osmdesát…," smál se David.

„Učí, teda učila teď poslední rok, letos šla do důchodu, je to úleva. Snad dostaneme někoho rozumného. Vás bych bral třeba, škoda, že neučíte u nás," zasnil se Mates.

„Zdání klame, ve škole mám dost nároky a moc se se studenty nekamarádím. Spíš mě nemají rádi. A tykej mi, Matěji, tady učitel nejsem."

„Koukejte, už jdou, půjdeme si zaplavat, ne?"

David pokrčil rameny a s úsměvem se zvedl.

***

Celé odpoledne proběhlo ve zvláštně příjemném, pohodovém tempu, kdy se černovlásek cítil tak nějak hezky, aniž by se o to jakkoli snažil. Koupal se, ležel na pláži a pomáhal Nikolovi počítat jeho příklady, což provázely nechápavé pohledy obou jejich společníků. Jak se ukázalo, Matěj matematice rozuměl, dle Sydova skromného názoru daleko lépe než David, rozhodně ho ale nebavila, díky čemuž se moc daleko před blonďáka taky nedostal. Dovedli si ale příjemně povídat až do doby, kdy se slunce pomalu začalo klonit k obzoru, a oni se společně najedli a rozloučili.

Svým způsobem byl Syd po celou dobu dost zaměstnaný, aby se na své myšlenky nesoustředil. Jeho podvědomí ale pracovalo nonstop, a kdykoli se mu mohl byť jen na drobný moment věnovat, sklouzly mu oči na Davidovu svalnatou postavu a uvolněnou tvář, když Matějovi cosi vysvětloval, snad naprosto stupidně jazykového. Syd věděl, že je tam David kvůli němu. Možná se nakonec celkem bavil, veskrze to nebylo podstatné, uvědomoval si ale, že se snaží primárně kvůli černovláskovi, a to úplně stejným způsobem, jakým se vždy snažila Johana.

V jejich chaloupce se pak, stejně jako minulého večera, posadil na postel, do rukou si přebíraje svůj blok, zatímco David zapadl do koupelny, čímž mu dal další čas na přemýšlení. Aniž by o tom věděl, prsty se mu opět rozjely po obalu té knihy, konče na drobném znáčku, pro něj tolik podstatném, a on pozoroval zeď naproti sobě, jako by na ní promítali nejzajímavější film.

Chtěl to zkusit, chtěl se Davidovi vydat na milost a nemilost, a to odhodlání bylo dost silné, aby si ho uvědomoval. A stejně měl krapet strach – snad ne z toho, jak se na něj David bude dívat ani jak se na sebe bude koukat sám. Bál se, že to všechno nedopadne. Kdyby to nevyšlo, znamenalo by to jejich konec. Tenhle strach měl důvod tak něžný, prostý, tak moc související s láskou, že bylo jedině dobře, že o něm nevěděl, snad by jej to neskutečně rozrušilo. Ale nepříjemně svíravé cosi, co vnímal, ještě když sám zacházel do koupelny, tam přece jen bylo.

Pozoroval se v zrcadle. Po těle mu stékaly poslední kapky vody, nyní se vsakující do ručníku, v ruce držel Davidovo tričko a pozoroval svoje vlastní oči, myšlenkami byl ovšem daleko dál.

Líbilo se mu cítit v sobě Davidovy prsty. Jaké by bylo dívat se do Davidových očí podbarvených touhou? Cítit na těle tu horkost, vzrušení způsobené čímsi v sobě, čímsi pevným, tepajícím, horoucím. I kdyby s ním tohle vůbec nic nedělalo, jaké by bylo vidět Davida při tom? S kapkou potu stékající po čele, rudými tvářemi, rozcuchanými vlasy. I kdyby se sex samotný Sydovi nelíbil, jaké by to bylo jej pozorovat?

Cítil, jak krev v jeho těle zrychluje. Byl si stoprocentně jist, že Davida dokáže uspokojit, i kdyby to on nezvládl nazpět. To byl způsob, jakým ho šlo přesvědčit – ověřený, natrénovaný, a jeho hlava to moc dobře věděla. Byl si jist, že Davida přivede na samý okraj, a už jen ta představa jej vzrušovala.

Chtěl to. Ne jen zkusit, on to chtěl. Teď hned. A to byla jediná myšlenka, již mu z celé té diskuze podvědomí přenechalo. Chtěl Davida.

Prohrábl si vlasy a natáhl na sebe Davidovo tričko. Víc si nebral, natahovat si trenky by byla zbytečná práce. Byl si jist, že je nebude potřebovat. Už jen z té myšlenky se mu rty zvlnily do jeho typického úsměvu a on se přesunul zpět na jejich postel, kde se stejně jako včera posadil na Davidův klín. Na stolek mu odložil rozečtenou knihu.

Ve své podstatě jej od těch šílených písmenek vysvobodil, stejně jako předešlého dne. Co by bez něj dělal?

Nerozpakoval se, věděl už, kam až může zajít. Políbil jej, daleko méně cudně než při minulém kontaktu jejich rtů, čímž svému společníkovi znemožnil protestovat, a dlaněmi zkoumal svaly pokryté paže.

„Dokončíme, co jsme včera začali?" zeptal se s elegantním klidem sobě vlastním, oči upřené do těch Davidových. „Pokud se teda nebojíš," zašklebil se. Viděl, že se David nadechuje k protestu, trochu se tedy nadzvedl, chytil do dlaní lem jediné látky, která jej ještě zakrývala, a přetáhl si jej přes hlavu, na rtech spokojený, vyzývavý úsměv. Nehodlal si to nechat rozmluvit. Nerad prohrával.

David se mu vážně díval do očí. Dlouho, velmi dlouho, jako by přemýšlel, nakolik je rozumné to, o co jej Syd žádal. Cítil jeho vůni, horkost jeho těla. Snad chtěl vyčíst z jeho pohledu, jak moc je Syd připravený. Jestli si to, co přijde, opravdu může blonďatý milenec dovolit a nebude toho později litovat.

Syd mu nabízel svou neposkvrněnost jako na stříbrném podnose, David by neměl váhat, stále však u něj hledal nejistotu a strach. Syd byl velmi dobrý herec, přesto si troufal říct, že by případnou obavu vycítil.

Polibek, který mu Syd věnoval, byl vláčný, něžný, ale líbal jej s jistotou sobě vlastní.

A David stále mlčel a pozoroval řeč jeho těla. Syd pohledem neuhnul. David ho pohladil po hustých vlasech, dvěma prsty přejel po jizvě na čele a dál pokračoval k drobnému nosu, po němž sjel až k plným rtům. I ty zkoumavě přejel palcem, lehce ho chytil za bradu a přitáhl si jej k polibku. Přisál se na jeho rty jako žíznivý poutník, který po dlouhých týdnech našel oázu v poušti. Nejprve si jej podmaňoval pomalu a něžně, ale po chvíli v něm horká ústa jeho milence probudila syrovost a drtil je snad až bolestivě těmi svými. Chytil ho pod zadnicí, přitáhl k sobě a oběma rukama prozkoumával jeho záda. Ve chvíli, kdy mu začal docházet dech vlivem dravého polibku, zatnul bolestivě nehty pod jeho lopatky. Syd se mu v náručí prohnul.

„Nebudu se omlouvat za každou mou zrůdnost, ale pokud se ti něco jen trochu nebude líbit a bude ti to nepříjemné, řekneš mi, ano?" hlesl zadýchaně. Netušil, kam až může zajít a jestli se Sydovi opravdu jeho nepříliš jemné praktiky zamlouvají.

Ten pouze cosi nesrozumitelně zabručel, oči zavřené, snad podvědomě, aby nebylo poznat, nakolik jej každý dotyk přivádí na pokraj šílenství. Byl v tu chvíli v blonďákově moci a sám měl v područí Davida – a připadal si u toho dokonale. V zádech cítil ostré nehty a obecně hrubé ruce vytvářející mu na nich modřiny. Všude, kde se jej David dotýkal, se mu rozlívala štiplavá hřejivá bolest, o níž věděl, že mu nemůže ublížit.

Celé tělo mu hořelo touhou, kterou v něm všechny ty doteky ještě vyzdvihovaly, a každá vlna slasti neomylně končila mezi jeho nohama, ještě víc se proto natiskl na zdroj všeho toho tepla. I Davidovo tělo hořelo, ačkoli to přes tričko nevnímal tak, jak by si přál, neměl ale dost prostoru sundat mu ho. Rty měl jen kousek od jednoho Davidova ucha, natáhl se tedy a naprosto přirozeně mu jej olízl, na což jeho milenec reagoval husí kůží po svalnatých pažích. Cítil ji i přes látku.

„Značku," dožadoval se, hlas krapet přiškrcený, zastřený touhou a očekáváním. „Slíbils cucflek, hodnocení je hodnocení. Nezapomínej na něj," provokoval, moc se na svá slova ale nesoustředil. V zádech stále cítil Davidovy prsty, bylo náročné dostat ze sebe smysluplné myšlenky. Krapet se odtáhl a naklonil hlavu na stranu, neomylně Davidovi vystavuje neporušenou část krku. Byl na něm citlivější, než si myslel, chtěl v něm cítit ostré zuby svého milence.

David přestával uvažovat čistou hlavou, Sydova slova jej ponoukala a provokovala. Jako by mu mozek posedla obsedantní myšlenka – udělej to! Chce to! Udělej to!

Neodolal a vsál horkou jemnou kůži do úst. Zavřel oči. Nemohl – dost! Propustil jeho krk ze zajetí rtů a odtáhl se. V očích mu plál plamen a horkost, která se mu rozlévala v žilách, začala být snad až nesnesitelná… Pootevřel ústa a panenky se mu rozšířily hned ve chvíli, kdy viděl slastný výraz na Sydově tváři. Pohled na něj v něm rozdmýchal ještě větší žár. Uvědomil si, že nutně potřebuje kontakt s jeho kůží. Musel své tělo uzemnit, aby ho smrtící dávky elektřiny, které do něj proudily jen přítomností černovláska, nespálily na škvarek.

Rychle se zbavil trika, vysoukal se z jeho objetí a stáhl ze sebe poslední kus oblečení. Uvědomil si, v jaké pasti se nacházel. Pokud s ním tohle Syd zvládl udělat za tak malou chvíli, jak moc se dokáže ovládat dál? Dostal strach. Kdyby se neudržel, mohl by mu ublížit.

Rychle své zatmění rozdýchal, lehl si a přitiskl se na něj. Cítil, jak ho ebenové vlasy šimrají na líci a oba jejich tvrdé penisy se třou o sebe.

Novou vlnou touhy strach zapudil a sjel dolů tak, aby si viděli do tváře. Neodolal a zoufale dlouho se díval na černé panenky, které se rozšířily snad touhou, snad očekáváním. Prosil…

Chytil jej za vlasy, trhnul mu hlavou dozadu a znovu si přivlastnil jeho krk. Tentokrát se ovládl a jen lehce okousával jemnou kůžičku. Cítil jeho mužství na svém břiše a měl nutkání ho zase ochutnat. Tušil ale, že by to mohlo být to poslední, co by dnes udělal.

Syd zatím držel v poloze, do níž ho David dostal, oči zavřené a rty naopak pootevřené. Ruce mu naprosto automaticky zapletl do vlasů, po nichž jej hladil, cuchal je a zase rovnal, což ve výsledku stejně na nic moc nebylo. I tyhle letmé doteky ho neskutečně vzrušovaly, bylo to ale naprosto zoufalé utrpení – potřeboval víc, potřeboval, aby to pálilo, štípalo, hřálo.

Ruce se mu neznatelně třásly, přemístil je tedy z Davidových vlasů na jeho hruď, po níž lehce, skoro nepostřehnutelně přejížděl prsty a kroužil jimi kolem pevných svalů.

„Bojíš se? Potřebuješ asistenci?" provokoval sípavě, a i kdyby jej blonďák nedržel, dál by mu svůj krk vystavoval. Penis už mu dávno stál, potřeboval víc než jemné mazlení. Potřeboval ze sebe dostat všechno to, co v sobě cítil, a možná i úplně neznatelnou špetku obav. „Budeš si první ověřovat podmínky a počasí a počítat aritmetický průměr z pravděpodobností k tomuhle se vázajících za posledních deset minut a zkoumat fyzikální zákony a přemítat a držet se? Budeš čekat ještě dlouho? Budeš… sakra! Značku, se zuby, pořádně," protočil oči další vlnou zapříčiněnou dalším jemným polibkem. Chtěl v Davidovi probudit to, co v něm viděl včera, chtěl dál. Rozhodně nebyl porcelánová panenka. „Potřebuješ fandit?"

David jako by se těmito slovy probral z jakési fáze odmítání a napřímil se nad ním.

„Ty malý zmetku! Jak dlouho si myslíš, že mě ještě můžeš provokovat? Zřežu tě jak zparchantělého kluka," procedil mezi zuby a drsně mu při tom drtil bradavku.

Přisál se na jeho klíční kost a těsně pod ní se zakousl do jemné kůže tak silně, až ucítil v ústech krev. Vysál ji z ranky, tu následně olízl a políbil. Ruce měl na jeho zadnici, nehty zaťaté těsně vedle díry a roztahoval mu půlky od sebe.

„Ošukám tě tak, že si týden nesedneš, ty smrade!" sykl, vysunul své ruce zpod Sydova těla a zapřel se jimi o rozdrážděné bradavky. Kousavými polibky mířil dolů mezi nohy, ale jeho mužství se záměrně ani nedotkl. Prudce mu roztáhl nohy a chytil jej za varlata, která ne zrovna mazlivě zmáčkl a zatahal za ně. Dával si velký pozor, aby mu nějak neublížil, ale přesto věděl, že tohle rozhodně není příjemné a pro mnohé velmi bolestivé. Sledoval jeho tvář, čekal na protesty, ale jediné, čeho se dočkal, bylo tiché zasténání, kterým mu dal jasně najevo, jak se nyní cítí. Propustil citlivé váčky z vězení svých dlaní a zatlačil na hráz vedoucí k sladké jeskyni. Chvíli ji jen nehty dráždil, až byla úplně červená, a poté ji políbil.

Sám v sobě zažíval bouři. Cítil neskutečný chtíč, touhu vrazit svůj klacek dovnitř něj. Nutkání neohlížet se na nic se pralo se zodpovědnou částí jeho mysli, která mu našeptávala, že takhle hrubě na něj jít nesmí. Syd miloval slastnou bolest, to už zjistil, stejně jako David miloval ji způsobovat, ale tohle všechno mělo nějaké hranice, za něž blonďák vstoupit nemohl a ani nechtěl. Přesto se mu touhou tmělo před očima a klacek ho začínal nepříjemně bolet. Věděl, že to dlouho nevydrží.

Znovu se nad něj vypjal a hrubým trhnutím vlasů si natočil Sydovu hlavu tak, aby se dostal na týl, kde se konečně černovlásek dočkal upířího stisku Davidových zubů. Ten věděl, že toto jeho umělecké dílo zítra zůstane kryté vlasy.

Horkost jeho těla byla nesnesitelná a cítil žár i z kůže Syda. Oběma se jim na těle perlil pot. Hlasitě polkl, když se mu opět zadíval do očí. Jiskřily spokojeností a nedočkavostí. Nahmatal lubrikant, který zůstal z předchozí noci na stolku, trochu vmáčkl do dlaně a na prsty. Nedočkavě promnul černovláskův anál a jedním rychlým pohybem prostředníčku zajel dovnitř, kde ihned nahmátl prostatu. Riskoval. Syd byl na hranici, přesto tušil, že jeden takovýto pohyb ještě stačit k uvolnění nebude.

Nestačil. Přesto se černovlásek prohnul jako luk, na moment vypouštěje všechny nepříjemné pocity pojící se už jen s tím faktem, že se to blíží. Bylo to naprosto šílené, celé tělo měl v plamenech a vše, co se ještě včera zdálo nepřijatelné, vnímal teď jako něco běžného a správného. Nechtěl se bát, chtěl tomu vyjít vstříc a spolu s tím měl konečně možnost připustit sám sobě, jak moc se mu mít v sobě něco dalšího, nezvyklého, zamlouvá. Byl v té slasti jako obalený, vynášený do výšin, leč ne úplně na vrcholu. Po čele, a vlastně nejen po něm, mu tekl pot, ústa měl pootevřená, formující slova, která ale nevyřkl.

A pak tu byla druhá strana, která jej podvědomě přece jen trochu děsila. Chtěl pokračovat, za každou možnou cenu, část jeho potřebovala zastavit, nadechnout se a utéct. Nemělo to vliv na jeho jednání, ani to na sobě nedával znát. Ale vnímal to. Už proto potřeboval rozptýlení, doteky, hřejivou deku, již si vytvořil z bolesti způsobované rukama, nehty i ostrými zuby.

Věděl, co musí udělat, věděl, že se musí uvolnit, a dokud šlo jen o dlouhé prsty, nedělalo mu to problém. Skoro. Měl Davida velmi blízko, natáhl se tedy a objal jej kolem krku, prsty mu přejížděje po šíji, zatímco rty mu začal vytvářet vlhké cestičky po rameni, které měl blíž. Byly to jen letmé, jemné doteky, už ty jej ale zaměstnávaly dost na to, aby se na nepříjemný pocit nesoustředil – částečně.

Každý Sydův dotek v Davidovi zažehnul další vlny touhy. Vsunul k již bloudícímu prstu ještě jeden a snažil se jej uvolnit. Obklopilo je těsné horko. David si ho přitáhl k polibku. Divoce, se zvířecím apetitem plenil jeho ústa a volnou rukou tvořil škrábance na ramenou. Světýlko v jeho hlavě, že zítra bude opravdu vypadat, jako by ho napadl medvěd, uhasily Sydovy jemné doteky, které ho zbavovaly zdravého rozumu. Věděl, že dlouho odolávat nedokáže. Opatrně vyzkoušel vsunout do jeho útrob další prst, ale dírka odolávala. Syd potřeboval bolest, aby se přestal kontrolovat. Plíživými polibky se přesunul na jeho hruď a nejdříve jemně a pomalu vsál bradavku, která ještě víc ztvrdla, a poté se do ní zakousl. Černovlásek zasténal a stáhl se ještě víc, ale hned nato povolil a třetí prst vklouzl dovnitř. Nikdy v životě Davida tak nehecovala příprava milence jako v tomto případě. Dál už nemohl vydržet.

„Já už čekat nemůžu, pokud sis to rozmyslel, řekni mi to teď. Nevím, jak moc se později dokážu ovládat. Přivádíš mě k šílenství, Einsteine."

„Máš ze mě dojem, že jsem si to rozmyslel?" odpověděl Syd na otázku otázkou, v hlase ironii, do níž dal poslední zbytky vlastního ovládání, stejně jako do svého typického úsměvu. Na víc se nezmohl, už Davidův vášní zhrublý hlas s ním dělal divy a bylo úplně jedno, jestli jej oslovoval jménem, vulgaritami nebo podobnými přezdívkami.

Cítil, jak z něj prsty zmizely, a v ten moment, vlivem nepolevujícího vzrušení, se mu zdálo, jako by v něm chybělo cosi podstatného, co k němu prostě patřilo. Držel se a nedíval se dolů, věděl ale, co přesně prsty nahradí. Pokud se mu jeho podvědomí vážně snažilo tvrdit, že se nebojí, pak by na něj měl být patřičně hrdý, jelikož tak dobrého lháře a herce by na světě pohledal. Bože, na chvíli se v něm všechno sevřelo, touha ale nepolevovala. Jeho erekce stále přijímala nové a nové vlny bijící se v jeho nitru. Nezavřel oči, jako to udělal minule, místo toho dál pozoroval ty Davidovy.

„Dělej," sykl, snad ve snaze tvářit se sám před sebou, že se vlastně nic neděje, rozhodně ale ne tak jistě, jak zamýšlel. Čekání bylo neúnosné.

David vydechl z plic všechen vzduch, který tam dosud zadržoval. Zhluboka se nadechl, jen aby mohl zase zatajit dech. Nadzvedl mu nohy a přitiskl své mužství k Sydově otvoru. Věděl, že teď se bude muset obrnit velkou trpělivostí.

Zatlačil a tepající žalud kupodivu lehce vklouzl do útrob. Snažil se rozdýchat divokou vlnu euforie, která se na něj valila. Byl dobře vycvičený v tom zadržovat orgasmus, ale musel uznat, že toto se mu ještě nikdy nestalo. Překvapeně zasténal. Podíval se dolů na Syda, který prudce dýchal s očima bolestně přivřenýma. Zaváhal. Byl od něj daleko, chtěl jej líbat, ale se zděšením zjistil, že s jejich rozdílnými výškami to nebude možné. Zasténal znovu, tentokrát frustrací. Drtil jeho ramena, zatínal do nich nehty a zoufale se snažil nevrazit do něj svůj pyj na jeden zátah. Sebral všechno sebeovládání, co ještě v sobě dokázal najít, a pomalu vjížděl centimetr po centimetru dál, pak jej povytáhl a každým dalším vsunem se vkrádal o něco hlouběji. Zavíral oči a zatínal zuby, po očku pak jednou za čas pozoroval Sydovu tvář a cosi mumlal, i pro něj nesmyslného. Uvědomil si, že se jej pokouší uklidnit.

„Jsi nádherný, dokonalý, chtěl bych tě líbat… všechno bude v pořádku."

Měl dojem, že je v něm zaražený dlouhé minuty. Nedokázal vnímat čas.

„Mluv se mnou, prosím!"

Na ta slova se Syd trhaně nadechl. Celá ta scéna zdála se mu naprosto šílená, nic nebylo tak náročné jako udržet se při vědomí a neodeslat všechny ty nepříjemné emoce kamsi pryč. Z neznámých důvodů však Davidovi vypnout nechtěl. Chtěl si to prožít. Ale bylo to příšerné.

Sakra, tohle nebyla bolest, jakou cítil předtím. Tlačilo to, nebylo to přímo, jako by se jej něco snažilo roztrhnout, spíš… zmáčknout do jakési miniaturní krychle, bylo to tak divné, nové, nepřirozené. Plné. A stejně nelitoval, ani na chvíli. Strach byl pryč, věděl, že nic horšího nepřijde a že musí vydržet, byl si svými schopnostmi jist. V tenhle moment se ale všechno zdálo dost mizerné. Ne nesnesitelné, jen sakra nepříjemné. Držel se a největší díl na tom měl uklidňující, leč krapet roztřesený hlas, který slyšel nad sebou.

Byl nádherný, byl dokonalý, byl výjimečný, minimálně pro Davida v momentě, v němž se zrovna nacházeli a on to věděl i bez něj, neskutečně mu to ale pomáhalo. Pro něj nebyl nic podřadného. Mohl vidět, jak se jeho milenec snaží, a za žádnou cenu by to v tu chvíli nevzdal, potřeboval ze sebe ale dostat všechny ty emoce, primárně ty nepříjemné. Ten divný tlak, zbytky strachu a úzkosti, která se s tím tlakem pojila.

„Pitomče," promluvil konečně, jak jej David žádal. „Pitomče, idiote, debile, do prdele, ty jsi tak… stupidní!" pokračoval roztřeseně, aby to všechno alespoň nějak filtroval, rukama jej ale objal kolem pasu, obličej mu zabořuje kamsi do hrudi, což bylo nejvýš, kam dosáhl. Taky by Davida potřeboval líbat, rty se mu tedy alespoň otíral o horkou kůži a tiše mu do ní mumlal nadávky, v nichž ale bylo tolik emocí a mimo jiné i tolik náklonnosti a jakési zastřené vášně, že to nešlo brát vážně.

„A nedostal jsem žádnou viditelnou značku," zazněla opět nějaká z jeho výtek, jelikož ostatní tlumily mokré polibky. „Jazykář, abstraktní, žádná čísla, žádná logika, žádná značka. Romantický hrdina…" Nebylo úplně jisté, jestli to byly urážky, nebo pouze jakási snaha vrátit se do svého běžného rozpoložení. Pomalu se ale uklidňoval, uvolňoval, a nepříjemný tlak velmi pomalu odcházel. „Romeo," zakončil svůj proslov snad až spokojeně, když už Davidovi opět koukal do očí. „Hýbej se," napůl poručil a napůl povolil. Z jeho tónu hlasu to rozhodně poznat nebylo.

David moc nevnímal jeho slova, bylo mu jasné, že bez blbých keců se u Syda neobejde vůbec žádná činnost, ale pochopil také, že právě mluvení mu pomáhá. Nejen v této chvíli, ale v každé situaci, kdy se cítil nejistý nebo zranitelný. A v tomto případě v tom hrála roli neznalost, bolest, nejistota a přesvědčení sebe sama, že to on by měl být ten dominantní.

Poslední jeho slova ho probrala a donutila se pohnout. Pomalu a opatrně, s veškerou silou vůle, kterou David sebral, do něj začal přirážet. V té chvíli už nepřemýšlel, nemohl, slastné pocity, které jím proplouvaly, jej nenechaly ani dýchat, natož myslet. Potřeboval ho líbat, viděl, že to potřebuje i Syd, ale v této poloze se k jeho ústům zkrátka nedostal. Snad poprvé si lítostivě uvědomil, jak je svou výškou vůči němu omezený. Po chvíli zapomněl i na to a jen se poddal všemu, co jej rozpalovalo natolik, až měl pocit, že zkolabuje horkem.

Pocítil, že těsnost, která ho obepínala, povolila, a on mohl zrychlit. Bylo to úlevné, potřeboval to.

„Syde, jsi neskutečně žhavý, dlouho to nevydržím," vypravil ze sebe. Chtěl však, aby došli k orgasmu společně. Podsadil si tedy víc jeho zadek a soustředil se jen na jedno místo.

V ty momenty už ani černovlásek nedokázal využít všechny četné mozkové buňky, jimiž disponoval od narození – všechna krev, kterou v těle měl, jednotně směřovala mezi jeho nohy, kolem něj byla mlha vytvořená nějakou omamnou látkou, tolik barev, světel, tepla… Viditelného tepla. Chvíli zakláněl hlavu a chvíli ji naopak tiskl k Davidovi, rukama se zapíral o matraci, v prstech svíraje prostěradlo, nebo se pevně držel Davidových zad, z úst mu unikaly neslyšné hlásky i tiché mumlání jména jeho milence.

Nedokázal přemýšlet a rozhodně se nedokázal tvářit, jakože s ním celý okolní svět nemůže pohnout. Byl na samém okraji a každá jednotlivá emoce procházela první jeho tváří, což nebyl schopen regulovat, oči měl plné vášně a touhy a erekce mezi jeho nohama tepala potřebou. Chtěl, aby ho líbal, kousal, cokoli, absence těch dotyků byla naprosto příšerná, v životě ale nezažil nic tak intenzivního, živočišného.

Byl blízko, stál na samotném kraji nejhlubší propasti, u jaké se kdy nacházel, a tehdy zaklonil hlavu, pohled tak upíraje do Davidovy roztoužené tváře. Pro takový výhled to celé chtěl podniknout a už jen ta představa, co všechno nyní zažívá jeho milenec, přinesla poslední kapičku, cítil poslední náraz do své citlivé prostaty, poslední výkřik – nebyl si jist, jestli Davidův nebo svůj vlastní – a poslední vlnu, barvy, mlhu. Rozprskl se do všech světových stran. Uškvařený tou touhou, obalený do každého dotyku. V životě nezažil tak silný orgasmus jako tehdy, takřka ve stejný moment s Davidem, kterému se ve tváři zračily totožné emoce.

Stále zůstával v Sydovi, což bylo dobře, potřeboval ještě chvíli cítit tu plnost, tu celistvost, otočil je ale tak, aby mu černovlásek seděl na klíně a jejich rty se konečně střetly v náruživém, toužebném polibku. Syd sám mu snad okamžitě ovinul ruce kolem krku, stahuje si jeho rty níž. Oči měl zavřené a jednou paží se stále pevně držel horkého těla, zatímco prsty druhé zapletl do Davidových vlasů, a ještě víc se tak do polibku ponořil.

Netrvalo dlouho a oběma jim došel dech. Až tehdy se nadzvedl, aby z něj David vyjel, a rukama jej zatlačil do lehu do peřin, načež se na něj i on opět položil, čelem se opíraje o to jeho. Vydýchával se. Rty se chvílemi lehce otíral o rudé polštářky svého milence a volnou rukou prohraboval jeho zpocené vlasy.

Cítil se dokonale. Všechno to pořád bylo nové a zvláštní, on si ale přišel naprosto perfektně, tak, jak byl – v Davidových pažích, natisknutý na něm, a podvědomě stále vnímající ten pocit plnosti a celistvosti.

Byla to ta nejlepší zkušenost, jakou měl. Díky bohu, že se mu vracela jeho schopnost uvažovat. Jen nerad by to Davidovi naplno přiznal.

Jednu ruku nechával v jeho vlasech, prsty druhé mu ale začal kroužit kousek pod klíčními kostmi. Rty se mu roztáhly v jeho typický úsměv.

„Asi bych ti měl přidělit nějaký hodnocení, že? Určitě na něj čekáš, neobešel by ses bez trochy matematiky. Myslím, že zůstanem u posledních dvou hvězdiček z pěti – ne že by to bylo tak hrozné, spíš už jsem to zapomněl… Budeš to muset v brzké době zopakovat, třeba si vzpomenu," zajiskřilo mu v očích.

Davidovi chvíli trvalo, než pochopil všechna slova, kterými ho Syd obdařil. Nedivil se, čekal, že se to bez hodnocení neobejde, a musel se pousmát. To byl přesně on, jeho Syd. Nejraději by mu ta ústa zacpal svým jazykem, ale došel mu dech. Byl rád, že leží a nemusí se ani hnout.

Nepochyboval o tom, že Syd plácá nesmysly, znal ho už příliš dobře na to, aby si dělal z jeho blábolení těžkou hlavu. A stejně jako to pro Davida bylo to nejintenzivnější, co za svůj život zažil, podobně to měl i Syd. Věděl to, viděl jeho tvář, cítil jeho touhu.

Výčitky svědomí se sice ozvaly, ale on je zapudil.

Teď ne! Kát se může později.

„Máš paměť jako slepice," vydechl, „tak já se tady snažím, málem ze sebe vypustím duši a ty mi dáš dvě hvězdy. Myslím, že pro tebe nejsem ten pravý. Možná by sis měl najít někoho mladšího, menšího…, do prdele, Syde, já jsem tě ani políbit nemohl…, možná s ňadry, ať tvého otce netrefí šlak."

Zašklebil se na něj a utřel si pot z čela.

„Měli bychom se jít vysprchovat, jsme odporně ulepení. Vstávej – opatrně – pomůžu ti dojít do sprchy. Přejde to, po čase…"

Černovlásek na moment povytáhl obočí. Rozhodně nepotřeboval ničí pomoc, nebyl žádná princezna, jen protože se nechal ošukat. Jestli měl David dojem, že jej jeho výkon natolik zmohl, pak ho ještě neznal. Vlastně by měl dost sil na další kolo. Spíš byla otázka, jestli jeho drahý pitomec nepotřeboval pomoc, po tom, co skoro vypustil duši, aby ho udělal šťastným…

Ta myšlenka byla svým způsobem komická, podobné hry se však Sydovi zamlouvaly. Byl rád, že jej David chápal a zvykl si na jeho způsob vyjadřování, ačkoli by to přiznal jen nerad – Davidovi i sám sobě.

„Myslíš, že nemám dost síly na šest blbejch kroků?" zašklebil se a půl sekundy na to se vyšvihl do sedu. Teprve v ten moment si uvědomil, na co přesně David narážel.

„Do prdele!" uteklo mu a automaticky se svalil zpátky do peřin, což taky nebyl nejlepší nápad. Tvář se mu zkřivila čirým utrpením. Sakra, byl to nejlepší sex, jaký zažil, začínal ale chápat, proč to musel být on, kdo se nechá zprznit. Nepochyboval, že byl jediný, kdo byl schopný podstupovat taková muka. Mohl na sebe být hrdý. Ale sakra, tak nepříjemný pocit neznal.

Znovu se pokusil posadit, tentokrát znatelně opatrněji a pomaleji. Pořád to nebylo to nejpříjemnější, co zažil, a když se pak postavil, všechno se ještě zhoršilo. Skrčený v podřepu si připadal jako kachna, stoupnout si jinak se ale zdálo nemožné. S vypětím všech sil udělal dva nešikovné kroky, aby se na sebe podíval do zrcadla. Slyšel, jak se David za ním směje.

Pitomec.

Dokulil se zpět a svalil se mu do klína, což provázelo cosi na způsob tichého zmučeného zasténání. Jeho zadek podobné rychlé akce nedával. Věnoval Davidovi ledový pohled. Ne že by si svá první slova rozmyslel, rozhodně se byl schopen dostat do koupelny. Kdyby chtěl, už by tam byl. Akorát zjistil, že to neměl zapotřebí. Ostatně, byla to Davidova zodpovědnost.

„Tak jo, když už jsem se tak obětoval, dlužíš mi servis, to zní fér," připustil.

„Samozřejmě, že ti ho dlužím, jinak bych ti ho ani nenabízel," zasmál se David a podíval se do jeho zářících očí. Ale i za těmi jiskřičkami viděl, jak trpí. Zkoumal jeho obličej a málem pootevřel ústa překvapením. Jeho tvář zdobily pihy. Měl je jen od sluníčka, jemné, ale měl jimi posetý celý nos. Nic tak Davida nedokázalo dostat do kolen jako kluk s pihami na tváři. Věděl o sobě, že nemá vyloženě vyhraněný typ, zvlášť po tom, co poznal Syda, ale tohle byla snad až úchylka.

Neodolal a na nos ho políbil. „Jsi úžasný," hlesl nevědomky a věnoval mu ještě jeden polibek na ten pihatý knoflík mezi očima a pak volně přešel k ústům.

Ještě než zavřel oči a ponořil se do něžného polibku, uviděl překvapení odrážející se z modrých studánek.

Aniž by se vzdal jeho úst, zdvihl jej a jako nevěstu si jej přenesl přes práh do koupelny, kde ho opatrně postavil do sprchového koutu. Byl ve střehu, bál se, jestli to Syd ustojí, ale ten se na něj jen šklebil tím svým typickým úsměvem.

„Dneska večer si tě budu rozmazlovat," zašeptal mu do ucha a lehce ho políbil na rameno, na šíji a vrátil se zpět k jeho ústům. Vpletl prsty do mokrých ebenových vlasů a přitáhl si jeho tělo víc k sobě. Kdyby byla jiná situace, nadzvedl by jej a přitiskl na zeď, aby ho měl ve své výšce. Věděl však, že teď to není dobrý nápad. Cítil, jak ho opět zastírá touha, proto rychle opustil jeho ústa a raději se natáhl po sprchovém gelu.

Syd si svého milence měřil pohledem, na rtech úšklebek – a stejně byl pro něj ten moment tak hřejivý a vlastně krásný. Nahlas by to nikdy neřekl, vidět Davida takhle rozněžnělého z jeho vlastní osoby bylo ale tak nějak roztomilé – což by ten drsňák taky slyšet nechtěl – a příjemné, připadal si s ním nádherně. Nutil jej nelitovat toho, co udělal, byl k němu tak pozorný. Černovlásek sám by přece jen očekával, že po sexu otočí. Jistě, při tom se na něj díval hezky, ani na chvíli si nepřišel jako cosi druhořadého, ale jak se od sebe oddělili, mohl jej nechat být a odejít se osprchovat sám, poslechnout své zásady. Byla to tak milující gesta.

Cítil se v bezpečí. Zranitelný, bez svých hradeb, které by v tu chvíli šly vystavět jen těžko, a i kdyby se o to pokusil, David mu viděl do karet. Bylo by to zbytečné. Mohl by mu ublížit, a blonďák jej místo toho ochraňoval, pečoval o něj, a to ho nutilo být tak šťastný, milovaný a chtěný.

Rty se mu zvlnily v nepatrný úsměv. Tahle péče se mu líbila. Jistěže ji nepotřeboval, to ale nehrálo roli.

Naprosto automaticky se natáhl po Davidově šampónu, vymáčkl si část do dlaně a vetřel si ji do vlasů.

„Nevoní úplně špatně," vysvětlil, když si všiml, jak ho jeho milenec pozoruje. Věděl, že se kousek od sprchového koutu nachází menší plastová stolička, natáhl se pro ni tedy. To nebylo úplně chytré, při prvním pokusu nespadl jen proto, že ho David zachytil a natiskl na sebe. Pak se ale zapřel o umyvadlo a požadovaný předmět úspěšně přetáhl dovnitř. Postavil se na něj. Nebylo to úplně ono, dosahoval Davidovi zhruba k nosu, bohatě to ale stačilo, aby se rty otřel o ty jeho a zapletl mu prsty do vlasů ve snaze vmasírovat šampón i do blond pramenů. Už kvůli své výšce tohle moc často nedělal, nebo to neměl zapotřebí, to už bylo jedno, moc mu to tedy nešlo. Mohl si všimnout, jak se na něj David šklebí, zatímco mu tenké bílé potůčky bublinek dál stékaly po čele, tvářích, vlastně úplně všude.

„Vydrž," pošťouchl jej, netrvalo to ale dlouho a všechen šampón zmizel. Ruce z jeho vlasů ale nevytahoval, jistým způsobem se mu ten moment líbil, a tak se na Davida pouze natiskl, stáhl si jej o něco níž a naprosto automaticky mu do nich zabořil nos. Netušil přesně, jakou vůni to mělo suplovat, rozhodně se mu ale líbila. Věnoval mu do vlasů a na čelo polibek, zatímco se nosem jemně otřel o jeho jizvu, propouštěje jeho vlasy ze zajetí prstů. Snad to bral jako odměnu za přetrpění nešetrného mytí, cosi na těch gestech ale bylo tak důvěrného a intimního, že se to tak jednoduše označit nedalo.

David byl vždycky veskrze realista. Vyhýbal se přílišným něžnostem jak v běžném životě, tak i v sexu. Tohle bylo pro něj něco úplně nového a přistihl se, že se mu to líbí. A opět zasvítila červená kontrolka kdesi v jeho mysli.

Tohle je vstupenka do pekla a přímá cesta k tomu se zamilovat. To bylo to poslední, o co ve vztahu se Sydem stál.

Opět ji zapudil. Bylo to všechno příliš příjemné, povznášející, nové. Nechtěl se toho vzdát, alespoň na těch pár dní jejich dovolené. Až budou doma v Praze, tohle všechno utne a zůstanou jen úžasné vzpomínky, které však nebudou bolestivé.

Letní láska? Říká se tak tomu? Ano, bylo mu jasné, že už mu není šestnáct, ale snad tohle nebyla výsada jen náctiletých…

Přitiskl k sobě Syda a zadíval se do jeho tváře, kterou měl téměř naproti sobě. Byl tak půvabný, mladý a svým způsobem nevinný. Proč si vybral zrovna svého učitele češtiny?

Otřel rty o jeho šíji a zhluboka se nadechl omamné vůně. Cítil svůj šampón, a přece to aroma bylo odlišné. Chtěl jen chvíli stát mlčky a užívat si horkého těla přituleného na jeho hrudi. Definitivně se z něj stal romantik. Pro dnešní večer. Slíbil si přece, že jeho první zásun mu udělá co nejpříjemnější, aby na něj měl pěkné vzpomínky…

Vymáčkl trochu sprchového gelu na houbičku a masíroval jí jeho záda, hruď, ramena i ruce.

Po chvíli už začala voda chladnout a David si uvědomil, že komfort nekonečna teplé vody jako v Praze zde neexistuje. Ohřívala se v obrovském bojleru, který však nebyl bezedný.

Za huronského smíchu vyskočili oba ze sprchového koutu, protože voda během pár sekund byla naprosto ledová.

Aniž by stačil Syd protestovat, David ho zabalil jako mumii do veliké osušky a odnesl jej do postele.

„Počkej tady, dojdu si pro olej a namasíruju tě…"

Černovlásek pouze přikývl, lépe se na posteli uvelebil a pozoroval svého stále nahého milence chystajícího si všechnu tu svou prapodivnou kosmetiku, kterou s sebou z neznámého důvodu táhl až do centra Máchova kraje. Cosi na jeho opáleném, svaly pokrytém těle provádějícím tak běžnou činnost působilo v ten moment, jako by spolu byli dlouhé roky, bylo to takové známé a důvěrné, příjemné. Nic speciálního, a stejně v tom byla zvláštní jiskra.

I David si všiml jeho pohledu věnovaného vypracované postavě, Syd to věděl, a rty se mu automaticky stočily v úšklebek. Byla to přirozená reakce.

„Nevybral jsem si špatně, to se musí uznat. Myslím, že mi to stálo za to, ačkoli to byly tejdny jen do první pusy a nedostal jsem kytky ani rande. Řeknu ti, díky bohu, že nejsem zoufale zamilovaná holka, která by zrovna od tebe čekala na prstýnek, ty než by ses vyslovil, to by byly dekády," zapřemýšlel pobaveně. V očích mu zajiskřilo. „Ale tak, přežiju to, co taky nadělám. Dlužíš mi bonboniéru, sladké držení za ruce, romantickou komedii… Fuj, to začíná být příšerné. Navíc nemusím čokoládu, tak až mi budeš kupovat cosi ve tvaru srdce, tohle vynech. Mám rád lékořici, pendreky a takový ty barevný kostky," nadhodil. Chtěl si hrát, pošťuchovat se. Nebylo v tom nic zlého.

David se ušklíbl.

„Lehni si na břicho, opatrně…," řekl, jako by ani neslyšel slova, která Syd vyslovil. „Tak za prvé – buď rád, že ses k té puse vůbec dopracoval. Pokud mě paměť neklame, není to ani měsíc, co jsi mě odmítl byť jen pozdravit. Nemohl jsi čekat, že ti vlítnu do náručí a budu tě zbožňovat. Netuším, kde jsem udělal chybu, že se to všechno tak šíleně zvrtlo a já tě tady teď opečovávám jak princátko. Doufám, že to oceňuješ, protože takový komfort neměl nikdo z mých milenců. Na druhou stranu je to tvé poprvé a já trpím pečovatelským syndromem. Jistě mě chápeš, sám takovým trpíš, což je pro mě velmi zajímavý poznatek. Jsi studený jako psí čumák, ale děti, koťátka a krutě vyoutovaní profesoři tě svým způsobem rozněžňují. Zvláštní povaha…," zauvažoval a zatlačil na trapézák takovou silou, až Syd vyhekl.

„Za druhé, nechodíme spolu, proč bych tě zval na rande a nosil ti kytky? Romantické večeře a držení se za ruku? Perníkové srdce? To by mi asi muselo něco spadnout na hlavu, abych na toto přistoupil. Do postele sis vybral dobře, přestože ty dvě hvězdy ti stále nemůžu odpustit, ale vztah se mnou rozhodně nestojí na romantické lince. To jen tak do budoucna, kdybys chtěl náhodou pokračovat ve své úporné snaze, což doufám nemáš v úmyslu," odmlčel se a věnoval se své práci. Jemně hnětl bedra, přičemž neopomněl zajet i níž. Jakmile vjel po páteři mezi půlky, cítil, jak Syd ztuhl.

Okamžitě ze zakázané zóny vyjel a pleskl ho jemně po oblé zadnici. „Uvolni se!" poručil, a když tak Syd učinil, pokračoval: „A za třetí – bonbóny ti koupím za úspěšný reparát."

„V tom případě doufám, že jich bude dost, ať to stojí za to. Ačkoli nezapomínej, že už jsi mi k týhle příležitosti slíbil, že se mnou budeš počítat, což jsi mi ostatně slíbil i jen tak, bez reparátu. U té skály, pamatuješ? Slibuju, že až budu v pohodě, budu to s tebou počítat za to, že mě posloucháš v češtině, nebo tak něco. Což jsem si mimochodem ještě nevybral a v pořádku už se mi zdáš, tak alespoň máme program na zítra," odtušil, hlavu natáčeje tak, aby Davidovi viděl o tváře. Bylo zajímavé pozorovat, s jakým soustředěním se jej dotýká.

„Zklamu tě, pokračovat ve svý úporný snaze by mě asi zabilo. Můj rekord v chování se, jako že někoho bezmezně miluju, je asi dva týdny, po kterejch mě to i u těch nejlepších začalo vytáčet, rozhodně nechci šťastně až na věky. Ale sladký bys přinýst mohl, to zase jo. Nestěžoval bych si. A nutno podotknout, že jsem, co se pamatuju, rozhodně neodmítal byť jen tě pozdravit. Vypadal jsi, jako by tě někde někdo dost ošklivě porazil v nějaké naprosto stupidní společenské hře – zpětně bych tipl toho pitomce, co tu s tebou bydlel. Chtěl si hrát na vztah, že? – a tys neměl jinou možnost, než obětovat se a něčemu přiučit nepolepšitelný případ, tedy mě, což já rozhodně neměl zapotřebí. Nerad se hádám jen proto, abych se hádal. Jinak, obecně se nerad hádám, rád hraju hry. Mezi mými hrami a hádkami je podstatný rozdíl, který ty tedy povětšinou úspěšně ignoruješ, tebe vytáčí obojí," odtušil černovlásek upřímně.

David jej přestal masírovat a zadíval se mu do očí. „Tohle jsi teď nemyslel vážně, že ne? Domníval jsem se, že to byla jen součást protestu proti mně, pozérství, které sis v tu chvíli nemohl odpustit… Chtěl jsem po tobě jen pozdrav a tobě mohlo být úplně jedno, jak nakrknutě jsem tehdy vypadal. Stejně jako tenkrát, i dnes říkám, že pozdravit je slušnost, a uráží mě, když já pozdravím a druhý mě ignoruje. Neoháním se žádným tvrzením – já jsem učitel a ty student, tudíž bys měl zdravit první ty…, to je mi úplně jedno. Není výjimka, že jsem to já, kdo zdraví první. Nechtěl jsem nikoho poučovat ani se hádat, to už vůbec ne, to ty jsi mě vyprovokoval. Stejně jako dnes. Ale sakra, Syde! Myslel jsem, že jsi chytřejší," řekl zklamaně a utřel si ruce do ručníku. „Necháme toho dneska, ztratil jsem náladu na něžnosti."

Tak v tom byli s černovláskem na stejné vlně. Vůbec nechápal, co Davidovi přeletělo přes nos. Nešlo tolik o incident samotný jako o to, jak moc tu hloupou chvíli dokázal nafouknout, přidat do ní tolik emocí. Šlo o něco tak zbytečného, běžného. Nepozdravil ho, no a co? Nic. Snad by to černovlásek po tom všem, co následovalo, udělal jinak, tohle totiž rozhodně neměl zapotřebí. Nikdy by nečekal, že Davida tolik vytočí jeden hloupý nevyslovený pozdrav. Tvářil se, jako by mu Syd zavraždil celou rodinu. Očekával od něj omluvu?

„V tom případě zhasni," odtušil Syd s ledovým klidem sobě vlastním a přemístil se na druhou polovinu postele, kde se zahrabal do deky, pohled upřený do stropu. U toho pohybu se neopomnělo ozvat ani stále dost bolestivé pozadí, nemínil to ale řešit. Nehodlal se k němu otáčet zády, tím by mu dal najevo, jak ho to všechno vzalo. Nevzalo, bylo mu to úplně jedno. Co měl taky dělat – když se David rozhodl být nesnesitelný, nezbývalo, než se podle toho zařídit.

Možná byla škoda, že jej vlastní podvědomí tolik drželo, tolik nutilo zůstat na místě a neukazovat nikomu svou pravou tvář, kdyby totiž byl o něco míň tím, kým byl, snad by se mu do očí dostala bolest. Mrzelo ho, co se stalo, a mrzelo ho, jaká atmosféra mezi nimi najednou vládla. Bylo mu to líto. Jenže to bylo něco, co si on nepřiznával. Nikdy nelitoval žádného svého činu a přesně tahle povaha mu pak zakazovala přitisknout se k Davidovi a omluvit se. Neměl za co, to si myslel stále. Byla to doba, co se to stalo, a šlo o jeden hloupý pozdrav. Vlastně byl krapet zmatený a zaražený, udělal toho tolik a nechápal, proč si David vybral zrovna tuhle blbost.

Zavřel oči. Asi nezbývalo než jít spát. Rozhodně Davida ke klidně strávené noci nepotřeboval.

A stejně mu bylo tak divně chladno, nekomfortně a mizerně, že to ani v jeho případě nešlo nepostřehnout. Cítil se sám. Netušil, kdy si tak zvykl usínat natisknutý na pevném těle svého milence. Ačkoli byla pravda, že tahle samota plynula spíš z absence toho pocitu bezpečí, v němž byl milovaný a jedinečný. Ale to už by si vážně nikdy nepřipustil…