• Ron
Styltvrďárna
Datum publikace24. 10. 2019
Počet zobrazení598×
Hodnocení4.95
Počet komentářů3

V pondělí se na hrad začali sjíždět první VIP. Pokud to šlo, snažil jsem se jim klidit z cesty. Že jsou to většinou velký zvířata ze strany Sinn Fein, mi bylo jasný hned. Přijížděli s ozbrojenejma gorilama v nablejskanejch limuzínách, ale některý jen v anonymních terénních autech, ve kterejch jezdili i místní farmáři. Ještě před několika lety by takovýhle setkání bez utajení vůbec nebylo možný, protože by na hrad okamžitě vtrhla zásahovka SAS. Doba se ale změnila a z těch, který dřív obviňovala britská vláda z terorismu, se stali legitimní představitelé severoirských separatistů.

Górdan na mě neměl moc času, a tak se mou jedinou záchranou stal Patrick Mahony, voják, se kterým už jsem taky ledacos zažil. Byl jedním z mužů, co hlídali po dobu schůzky hrad. Když měl volno, vyrazili jsme spolu třeba na střelnici, schovanou až v nejzazším koutě Górdanových pozemků. Už pěkně dlouho jsem neměl žádnou palnou zbraň v ruce, takže nebylo od věci si zase něco málo natrénovat. Taky jsem s Paddy Mahonym každý ráno běhal a sám v soukromí cvičil. Že jsem u stovky kliků málem vypustil duši, mě naštvalo. Musel jsem se zase dostat do formy. Perfektně vybavenou posilovnu jsem měl hned u nosu, tak jsem ji využíval, co to šlo.

S Górdanem jsem se vídal sem tam přes den, když si pánové dali pauzu, anebo až večer, až když velký zvířata i gorily zmizely ve svejch pokojích v západním křídle, nebo odjeli domů. Ne všichni přespávali na hradě a ne všichni se schůzek zúčastnili celý tři dny. Čekal jsem na něj v jeho pokoji, aby náhodou někdo neviděl, že on chodí za mnou. Do našeho soukromýho křídla sice neměli hosti přístup, ale neohrožený pistolníci se motali všude možně a viděli vždycky i za roh.

V pondělí mi ani nevadilo, že na mě Górdan neměl čas. Byl jsem zvyklej bejt sám, protože mě tak vychovala ulice. Uměl jsem se spolíhat sám na sebe a poradit si. A protože bylo celej den krásně, vyrazil jsem po tréninku v posilovně na pobřeží. Měl jsem tam nahoře na útesu svoje místečko, kde jsem vydržel sedět klidně celý hodiny, pozorovat příboj a přemejšlet o nesmrtelnosti chrousta. Anebo o nevěře. Potřeboval jsem si utřídit myšlenky bez emocí, v klidu. Vlny, který odnepaměti narážely na severoirský pobřeží, mi pomáhaly. Ten zvuk uklidňoval a já si uvědomoval, že koloběh života jde dál. Že můj problém je jen malý zrnko písku v moři a vlny osudu ho časem pohřbí pod další zrnka, hluboko, aby už se nikdy nevynořil.

O Willym jsem přemejšlel často. Ne o tom, kde vlastně je, Górdan mi prozradil, že mu nabídl, aby s námi letěl do Belfastu. Vracel se na prázdniny k rodičům. Willy to ale odmítl a nechal si zaplatit letenku zpátky na Floridu, protože mi nechtěl bejt v letadle na očích. Přemejšlel jsem ale o mým vztahu k němu, jak jsem ho vnímal já. Górdan se pořád točil na tom, že jsem ho podvedl a zradil, jenomže já to tak necejtil. Górdan byl můj pán, můj milenec, moje všechno. Patřil jsem mu i ve chvíli, kdy jsem si hrál s Willym.

Willy pro mě byl paralelní dimenze, podobně jako já pro Górdana. On kvůli mně sice svou ženu a rodinu prakticky opustil, ale já se Górdana nechystal opustit ani náhodou. Chtěl jsem si ale jednou vyzkoušet něco jinýho než bejt pořád dole. Nebyl bych první ani poslední ve světě BDSM, kdo byl Switch. A na mý lásce a oddanosti ke Górdanovi to vůbec nic neměnilo. Bohužel šance, že bych mu to někdy vysvětlil a že by mi to snad i prošlo, byla nejspíš nulová.

Zadíval jsem ze svý pozorovatelny na kluka, kterej sem na pláž chodíval docela často. Už jsem ho bral jako součást inventáře. Asi sem chodil po práci, aby si tu zaplaval a nachytal trošku vzácnejch slunečních paprsků. Ze začátku jsem sám se sebou hrál hru, co ten kluk asi dělá. Tělo měl pěkně svalnatý, takže pokud netrávil čas sportováním jako já na Floridě, živil se manuální prací, a ne nijak lehkou. Kdysi jsem makal na stavbě a svaly jsem měl podobný. Bavil jsem se vždycky tím, jak si ten sameček sebevědomě vykračuje, jako by mu patřil svět. Věděl o mně, to mi bylo jasný, a předváděl se.

Tentokrát přišel trochu pozdějc než obvykle a vlekl se pomalu, jako by byl unavenej, nebo nešťastnej. Ani se nesvlíkl, i když pláž byla úplně prázdná. Přitom jindy mu nedělalo problém jít úplně do naha a skočit do studenejch vln. Mě by tam asi nikdo nedostal, já byl zvyklej na teplo na Floridě a na Bahamách. Sledoval jsem ho, jak si sedá do písku, kolena přitahuje k tělu a objímá je rukama. Hromádka neštěstí. Ta tam byla arogance a sebevědomí. Sameček dostal pěkně za uši, skoro tak jako já. I já byl jen hromádka neštěstí, protože jsem podělal, co jsem mohl.

Na hrad jsem se vrátil akorát k večeři, kterou mi komorník Louis donesl rovnou do Górdanova apartmá.

„Jeho Lordstvo vám vzkazuje, že se pokusí přijít co nejdřív,“ řekl mi ten dobrý duch hradu s úsměvem a potichu se vytratil.

Zvedl jsem stříbrnej poklop na servírovacím stolku a zjistil, že dole se podává krevetovej koktejl, grilovanej candát se šťouchanejma bramborama a zeleninovej salát. Jako dezert měli VIP hlavouni Sinn Féin můj milovanej hruškovej cheesecake. Uzobl jsem trochu krevet ve francouzský majonéze a pak se pustil do candáta, kterýho jsem měl moc rád. Když jsem se nacpával cheesecakem, objevil se sám hradní pán.

„Dřív jsem to nezvládl,“ shodil sako a uvolnil si motýlka. Pak přešel k baru a nalil dvě sklenice severoirskýho tekutýho ječmene. Jednu mi podal a rovnou do ní ťuknul. To bylo čirý barbarství a provinění, protože na rybu se podle Górdana muselo pít jedině suchý bílý víno. Znamení, že má starosti.

Vypil Bushmills na ex a pak mi řekl, ať se svlíknu. Sám si v košili a rozepnutejch kalhotách sedl na sedačku a pustil potichu televizi.

„Ještě se tam dolů budu muset vrátit,“ povzdechl si.

Klekl jsem mu mezi roztažený nohy a osvobodil jeho ptáka. Chtěl jsem ho vzít do ruky, ale zavrtěl hlavou.

„Dej si ruce za záda a kuř,“ přikázal mi stroze.

Koukl jsem mu do očí a uviděl v nich pěknou dávku zadostiučinění. Bylo to jako déjà vu. Přesně to jsem chtěl nedávno já po Willym. V celý hrůze mi došlo, že všechno, úplně všechno viděl na záznamech z kamer. A možná, že to porno měl i se zvukem. Otřásl mnou šok, hned po výslechu jsem si to neuvědomil. Abych zděšení zakryl, rychle jsem splnil Górdanovo přání, chytl si ruce za zády a začal jeho napůl stojící ocas nejdřív lízat. Pěkně vyplazeným jazykem, ale i lehce špičkou. Cejtil jsem, jak rychle tvrdne. Teprve pak jsem si ho zasunul do krku. Kouření mě vždycky bavilo, protože jsem ho chápal jako ponížení, zejména když jsem se u toho já udělat nesměl. A taky jsem rád potěšil Górdana. S rukama za zády mě to obzvlášť rajcovalo. Górdan zaklonil hlavu a jeho svalnatej hrudník se rytmicky zvedal. Během chvíle se uklidnil, i když se VIP schůzka nevyvíjela podle jeho představ. Po očku jsem spokojeně sledoval, jak se mu stres z tváře vytrácí a nahrazuje ho blaženej uvolnění.

Zrychlil jsem kývavej pohyb hlavou a přitlačil mu na ocas zespod jazyk. Stahoval jsem mu předkožku patrem a jazykem a žalud mi klouzal hluboko do krku. A s prvníma záškubama jsem si ho vrazil co nejhloubějc a ve chvíli polykal jeho horký semeno. Byl jsem tím, že jsem ho tak dobře udělal, sám vzrušenej, že by stačilo málo a stříkal bych taky. Zatím mi ale můj pán nedovolil orgasmus. Byla to součást mýho trestu, stejně jako odměřenost, s jakou se mnou jednal.

Byl jsem jenom otrokem, hračkou svýho pána, a ne jeho milencem. Górdan mě tím chtěl deptat a dařilo se mu to. Neřekl mi, na jak dlouho si ze mě udělal předložku před postel, a ta nejistota byla asi nejhorší. Sice se mi líbilo, že mě ponižoval, ale chtěl jsem zpátky náš vztah i naši lásku. A tu mi odmítal dát. Ještě pořád byl naštvanej a myslel si, že právem.

Zůstal jsem klečet u jeho nohou a čekal, kdy mi dovolí vstát. Místo toho mě poslal nalejt ještě jednu skleničku whiskey a zase ji do sebe celou kopnul. Klekl jsem si zpátky na podlahu, ale on se konečně slitoval a přitáhl si mě vedle sebe na sedačku. Opřel jsem se mu hlavou o rameno, vděčnej za ten kontakt jako pejsek, kterýho páníček za odměnu podrbe za ušima. Klidně bych i vrtěl ocasem, kdyby si to přál.

„Ještě že tě mám. Je první den schůzky a já už mám hlavu jak pátrací balón,“ svěřil se mi. „Do středy mě z našich katolíků klepne pepka,“ pokračoval. „Skoro rok řešíme, jak donutit jednoho jedinýho ministra irský vlády, aby hlasoval na podzim v Dublinu pro dohodu. Pouze jeho hlas nám chybí, abychom měli jistotu, že nám naši milí sousedé schválí vlastní samosprávu a parlament. Dneska jsem dole prozradil, že jsme na něj nasadili detektivní agenturu, která už nás stála neskutečné peníze, aby na něj něco vyhrabala, a oni z toho mají strach! A přitom to konečně vypadá, že na něj něco máme. Dlouho se detektivové nechytali a ten šílenej chlap se zdál bejt čistej, jak slovo boží. Až před pár týdny detektivové náhodou zachytili zmínku o jeho tajném bytě v Corku. První trhlina v dokonalém image, a to jsme už zkusili i osvědčený recept a nasadili na něj krásnou kočičku, která by nám zajistila šťavnaté vyděračské fotky, jenže zbytečně.”

„Jak to?“ zvedl jsem hlavu a čekal pointu.

„Tipni si.“

„Ten chlap je buzík?“ zkusil jsem to první, co mě napadlo, když nezabral na luxusní prostitutku.

„Bingo!“ zvolal Górdan nadšeně a vstal ze sedačky, aby se zase upravil před návratem do jámy lvové.

„Tak holt potřebujete pěknýho kluka,“ sedl jsem si a vyzývavě na něj mrknul.

Chvíli na mě zíral, jako bych objevil bacil tuberkulózy, ale pak zavrtěl hlavou: „Ani náhodou!“ dodal zbytečně. „Tebe do toho nemíním zatahovat. Najít gay prostituta nebude o nic těžší než sehnat tu holku,“ vzal si sako a zmizel ze dveří.

Přežít úterý už bylo horší, protože celej den lilo, takže jsem se mohl ukousat nudou. Ani posilovna to nezachránila. Bloumal jsem hradem se sluchátky na uších, ale nejnovější album U2 nedokázalo vyhnat chmury z mý hlavy. Několikrát jsem měl konflikt s ochrankou VIP potentátů, který lili Górdanovi do hlavy svý moudra a kuli pikle před schůzkou se Železnou Lady v Dublinu. Jednou mě dokonce v jedný zadní chodbě za hradní kuchyní zadrželi a spoutali mi ruce, jenomže pak někdo zavolal Górdana a oba bodyguardi od něj dostali takovou čočku, že jsem až mrkal. Řval na ně, že jestli se mě někdy ještě jen dotknou, zpřeláme jim pazoury. Nakonec mi pověsil na krk kartičku, jak psovi známku, abych se bodyguardům při jejich vysoký inteligenci nepletl třeba s vycpanejma medvědama. Pro něj byla celá epizoda uzavřená, pro mě ale ne. Tím, že se mě bez jeho svolení nesmí nikdo ani dotknout, mi dal najevo, že svět se vrací do starejch kolejí. Že už zase patřím jen jemu, a to mi vylepšilo den víc než letní slunce. Pomalu jsem stoupal na růžovym obláčku, když jsem za sebou zaslechl:

„To je ten váš nevlastní syn, Górdane? On je gay, že?“ byl to někdo z davu VIP, ale nepřišel jsem na to, kdo. A bylo mi dost líto, že jsem neslyšel, co si potom ten muž s Górdanem povídal. Oba něco vzrušeně řešili v rohu kuchyně, Górdan vztekle šermoval rukama a vrtěl hlavou, ale já neslyšel jediný slovo.

Vrátil jsem se do Górdanova apartmá, pustil si jeho obrovskou televizi a zalezl nahej do postele. Povlečení krásně vonělo jeho parfémem a mně tam bylo nesmírně dobře. Nakonec jsem samozřejmě usnul u nějakýho přírodovědnýho dokumentu o rodinným životě tarantulí a vzbudil mě až Górdan, když si se mnou chtěl v klidu dát kafe a vyčistit si hlavu od těch keců dole. Nepřišel kvůli sexu, ale protože chtěl bejt se mnou. Příjemná změna! Už jsem nebyl jen hadr na podlahu, měl jsem i duši a nějaký city. Lehl jsem si mu do klína a on mě jednou rukou hladil po zadku, kterej mě ještě pořád po bičíkovejch a rákoskovejch orgiích trochu bolel.

„Prý jsi neobědval,“ ozval se zničehonic. „Louis netušil, že jsi tady. Přivezl by ti jídlo sem.“

Měl o mě starost! Další posun. „To nevadí, nemám ani hlad,“ zavrtěl jsem hlavou. „Stačí mi, že jsem s tebou,“ osmělil jsem se po chvilce.

„Tak si toho važ,“ zvedl mi hlavu, aby mi koukal do očí. „Nedokážeš si představit, jak blízko jsem měl k tomu, abych tě poslal do háje. Ještě v letadle na Bahamy jsem sám se sebou bojoval. Byl jsem na tebe šíleně naštvaný, ale na sebe taky. Považoval jsem za slabošství, že jsem tě nedokázal vyhodit.“

„Děkuju, žes mi dal ještě šanci,“ zíral jsem mu bez hnutí do očí a měl co dělat, abych to ustál bez emocí. Stejně jsem se ale roztřásl jak drahej pes a mával řasama, protože slzy se mi draly do očí. Górdan pohled pevně opětoval a pak se sklonil a políbil mě. V tu chvíli mi dal víc, než kdyby vyhrabal celej bájnej poklad Inků.

„Nakonec jsem souhlasil, že bys tou volavkou mohl být ty,“ přehodil Górdan zničehonic výhybku a vrátil se k vydírání člena irský vlády. „Martin to navrhl, když tě viděl dole v kuchyni. Kdybych nesouhlasil, všichni by se ptali proč.“

Tak to byl sám velkej Martin McGuinness, kdo si uvědomil, že jsem gay!

„A proč bys nesouhlasil?“ zeptal jsem se Górdana. „PIRA do mě před pár lety investovala nemalý prostředky, aby mě vycvičila, a zatím všechno, co jsem udělal, bylo nastrkání štěnic do jednoho milionářskýho hnízdečka v Londýně. Veškerej výcvik je mi jen k tomu, že si s tebou užívám sex.“ Pravda, k tomu mě Connor taky vycvičil dokonale.

„Nechci, abys figuroval na nějakých vyděračských fotkách. Souhlasil jsem jenom pod podmínkou, že ti na nich nebude vidět do tváře, protože jednou by se to vydírání mohlo otočit proti tobě i proti mně. Dostaneš instrukce, kde jsou kamery, aby sis dával pozor a nekoukal přímo do objektivu. Nepřeju si, aby bylo vidět, s kým je ten chlap v posteli!“ Górdan vstal a s pohledem na hodinky zamířil ke dveřím. Přestávka v jednání se chýlila ke konci.

„Rozkaz, šéfe,“ usmál jsem se.

„A ještě něco,“ dodal Górdan při odchodu. „Vynutil jsem si další prostředky pro naši detektivní agenturu, která teď rozhodí sítě po Corku a bude se na toho chlapa vyptávat mezi prostituty. Nepustím tě do akce, která nebude připravená a perfektně zajištěná. Máme ještě pořád dost času veleváženého člena vlády přitlačit ke zdi a diletantismus si nemůžeme dovolit. Pokud je ten člověk sadistickej úchyl, tak se k němu ani nepřiblížíš!“

Vážně se na mě od dveří zadíval a pak mu pohled sjel na můj dokonale stojící ohon. Představa pikantní vyděračský akce mě pěkně vzrušila. Vrátil se přes celou místnost a šel rovnou ke svý skříňce s BDSM rekvizitama. Vytáhl černý kožený pouta s oky a karabinami a hodil mi je, ať si je zapnu na zápěstí. Zkontroloval, že jsem si je utáhl, a secvakl mi ruce za zády.

„Aby tě náhodou nenapadlo hrát si s ocasem,“ sladce se na mě usmál a pohladil mě po stojící kládě. „Už se těším na večer,“ poslal mi vzdušnej polibek a zmizel.

Sedl jsem si na sedačku. V poutech jsem byl úplně bezmocnej a nemohl se ani najíst. Kdyby důležitý pánové dole tušili, že mě tu Górdan nechal nahýho a spoutanýho, asi by zavolali rovnou policii. Vůbec by je nezajímalo, že mně se to líbí, že jsem si pouta nasadil dobrovolně.

Televize byla pořád zapnutá a zvuk byl ztlumený. Rád bych si ji přepnul třeba na MTV, ale to bych musel zvládnout prsty u nohou, nebo nosem. Chvilku jsem na ovládání koukal a pak to vzdal a přesunul se do postele. Sice to s rukama za zády taky nebylo nic moc, ale pořád lepší než sedět. Podařilo se mi zastrčit nohy pod deku a přikrejt se alespoň do pasu. Kdyby za mnou přišel komorník Louis, asi by se divil. No, i když ten už by se nejspíš nedivil vůbec ničemu. Navíc jsem si byl jistej, že mu Górdan neopomene říct něco v tom smyslu, že spím. Ve skutečnosti, kdybych něco potřeboval, měl jsem v každý místnosti k dispozici zvonek. Bohužel jsem ale neměl k dispozici ruce.

Do oken Górdanova apartmá, které zabíralo skoro celý patro jižního křídla hradu, bubnoval déšť, kterej mě uspával. S mým nízkým tlakem jsem irský vrtochy počasí snášel docela blbě. Při každým přechodu tlakový níže jsem byl jak praštěnej pytlem po hlavě. Proto jsem neměl vůbec žádnej problém usnout i v poutech jako špalek.

Zdálo se mi o muži bez tváře, kterej mě drží kolem ramen a někam odvádí. Šli jsme deštivým mokrým lesem a vyšli na prosluněný bahamský pláži. Pak jsem s tím mužem byl v mučírně, ale nebyla to naše hradní. Spíš se podobala mýmu pokoji, kterej jsem měl u instruktora Connora v táboře. Klečel jsem na zemi a prosil ho o odpuštění a že už mu nikdy nebudu nevěrnej a taky mu řekl, že potřebujeme jeho fotky, abychom ho mohli vydírat. Najednou jsem byl v kládě v nějaký studený temný kobce, což se mi taky kdysi přihodilo ve výcvikovým táboře. Křičel jsem o pomoc a chtěl se osvobodit, ale nebylo mi to nic platný. Škubal jsem rukama a nohama, ale nemohl se hnout a pak nade mnou stál Górdan s ďábelským úsměvem, říkal mi, ať táhnu pryč s holým zadkem, a pak to byl ten chlap bez tváře a šíleně se smál.

„Kierane, klid. To byl jen zlý sen.“

Probudil jsem se celej zpocenej a vyděšenej. Górdan stál u postele a třásl mi ramenem. V pokoji už bylo šero, takže jsem prospal několik hodin.

„Nejdřív jsem tě nechtěl budit, ale nakonec jsem musel,“ vysvětlil mi. Dokonce mi ve spánku rozepnul i karabinu na poutech. Možná proto jsem ve snu propadl panice, že jsem se nemohl hejbat. Nohy jsem měl zamotaný do deky, takže jsem byl jako mumie se spoutanejma rukama. Nedivím se, že jsem měl šílený sny.

Pomohl mi rozmotat a vstát z postele.

„Kolik je hodin?“

„Šest. Donesl jsem ti večeři a budu muset zase dolů. Zítra po snídani už ta šílenost ale skončí. Ještě musím asi se třemi lidmi něco probrat, ale po obědě už budou všichni pryč. Pak budeme mít dva dny jen sami pro sebe a v pátek musím odjet do Belfastu k rodině,“ prozradil mi plány na příštích pár dní.

„A to vydírání máš naplánovaný jak?“ popíchl jsem ho záměrně.

„Jakmile se ozve detektivní agentura, spustíme to. Pan ministr si ale dává zatracený pozor a ke svému bytu v Corku se ani nepřiblížil. Nedávno se uvolnil vedlejší byt, tak jsme si ho pronajali a nasadili panu ministrovi do hnízdečka lásky kamery a odposlechy. Rozhodili jsme důkladnou síť, jenomže ryba furt nikde. Už měsíc v tom bytě nebyl, protože na to nemá čas. Teď ale začínají irské vládě prázdniny, takže je hodně pravděpodobné, že se ryba konečně chytí. Rozšířili jsme dokonce sledování i na jeho bodyguardy a tajemníka. Někdo tomu chlapovi totiž musí dohazovat chlapečky. Podle jednoho svědka ze sousedství bytu je nejspíš na hodně mladé. Ty máš kliku, že vypadáš pořád na osmnáct, jinak bys byl už moc starý na to, abys ho zaujal.“

„Neplatí si nějakej eskort?“ posadil jsem se ke stolu a podíval se, co mi hradní pán dovezl na servírovacím stolku. Karabina na poutech zacinkala o stříbrnej poklop na jídlo, tak jsem natáhl ruku ke Górdanovi. Sám bych si pouta nedovolil sundat. Usmál se a vyhákl jen karabinu. No fajn, takže pouta mi zůstanou. Zvedl jsem poklop, pod kterým si hovělo hovězí po burgundsku, rejže a brambory.

„To je právě to, že ne. Nechce po sobě nechávat stopy. Anonymní kluk od nádraží, co frčí na drogách, ho asi nebude vydírat, a když, tak s ním snadno zatočí. U eskortu už ale zůstanou svědci a důkazy,“ Górdan se posadil naproti mně. „Naše detektivní agentura je fakt dobrá. Zatlačili na jednu úřednici v bance, která jim nakonec vytáhla výpis ze soukromého účtu pana ministra. Nikde ani stín ničeho špinavého. Účty za elektřinu, vodu, zahradníka, nákupy, školné a dovolenou ve Španělsku. Žádné přehnané částky, nic, co by naznačovalo, že si žije nad poměry. A žádná tajemná služba, kterou by si platil. Dokonce ani ten byt z toho účtu neplatí. Leda by měl ještě nějaký utajený účet u jiné banky, ale pokud má, tak o tom zatím nevíme. Nenavštěvuje ji a ani tam nevolá, takže to buď dělá někdo za něj, nebo žádný tajný účet neexistuje a svou zálibu v chlapečcích cvaká v hotovosti.“

Zamyšleně jsem přežvykoval maso na červeným víně v hustý a strašně dobrý omáčce. „Jak dlouho toho chlapa sledujete?“ docela jsem čuměl, jak hluboko do života nějakýho irskýho ministra se dokázala Sinn Féin a s ní i PIRA prokopat.

„Už je to skoro půl roku. Sotva jsme zjistili, že ten pitomec je kategoricky proti naší dohodě s britskou vládou a mohl by ji celou zablokovat. Vůbec se mě neptej, proč do toho musí kecat i vláda Irské republiky, protože na téma politické korektnosti a předposranosti už jsem řečnil asi hodinu dole v sále, ale pokud toho idiota nepřitlačíme ke zdi, půjde rok práce do hajzlu a my budeme muset vymýšlet další cestičky, jak se domoci vlastní samosprávy našeho území.“

„Nikdy v životě nechci být politikem,“ zašklebil jsem se na Górdana a dál se spokojeně cpal hovězím.

„Kdybys mi řekl opak, poslal bych tě do blázince,“ zářivě se usmál, vstal od stolu, políbil mě na čelo a zmizel.

Dobojoval jsem vítěznej boj s večeří a konečně si pustil MTV, když mi Górdan laskavě nechal volný ruce. Vzal jsem si na sebe koupací plášť, protože mi začínala bejt pěkná zima. V létě se na hradě netopilo, ale deštivej večer byl chladnej a nevlídnej. Sice mi můj pán nedovolil oblečení a já byl v jeho přítomnosti nahej rád, ale nastydnout jsem taky nechtěl. Přemejšlel jsem, co budu kromě poslouchání přiblblejch písniček dělat, a nakonec jsem zašel do knihovny, obložený světlým dřevem a zařízený netypicky nábytkem z třicátejch let. Vybral jsem si tam detektivku od Dicka Francise. Górdan měl samozřejmě dole v reprezentativních prostorech hradu takovou tu klasickou knihovnu, splňující všechny vlhký představy bibliofilů o tmavým leštěným dubu, těžkým nábytku a vzácnejch prvotiscích. Tady nahoře byly ale knihy, který opravdu četl. Tady, u sbírky moderních americkejch autorů, jsem přišel na to, že bych literaturu rád studoval.

Jednorukej bejvalej žokej Sid Halley brzo vymazal uplakanej irskej večer a já ani neslyšel přijít Górdana. Jeho kroky na vysokým koberci utlumila i hudba z MTV, takže jsem si ho všiml, až když si tiše odkašlal, aby na sebe upozornil.

„Jedinou tvou omluvou, že ses oblékl, je zima,“ usmíval se od ucha k uchu. „A ta se nepřijímá,“ dodal a obřadně si z kalhot vytáhl koženej pásek. Pak mi hodil sadu pout na kotníky, abych si je nasadil. „Už jsem ale požádal správce, aby všude zatopil, protože je tu fakt kosa,“ dodal ještě, zatímco jsem si zapínal pouta.

Shodil jsem ze sebe koupací plášť, klekl si doprostřed knihovny a čekal, co bude dál. Párkrát mě obešel jako žralok, když obeplouvá kořist a hledá, z který strany se má zakousnout. Zvadlej ocas se mi v tom očekávání trestu postavil a Górdan to ocenil zdviženým obočím. Něco jako: no to je dost! V ruce držel přeloženej opasek, takže trestnej nástroj mi byl naprosto jasnej. Teď šlo o to, jestli bude stačit, že mě za mý smrtelný provinění seřeže, nebo si vymyslí ještě něco dalšího.

„Ohni se přes křeslo,“ ukázal mi do pokoje. Kam jinam taky, když mi dal pouta a křeslo bylo jedinej kus nábytku, kterej měl schovaný ocelový oka. Připnul mě k nim velkejma karabinama a já si znovu představil, jak by se to asi líbilo velectěnejm politikům ze Sinn Féin. Možná bylo načase, aby si Górdan začal dávat na svý soukromí paranoidní pozor, aby nedopadl jako ten irskej ministr. Mlčel jsem ale, protože on to sám určitě taky dobře věděl.

Pohladil mě po vystrčeným zadku a dobře si prohlídl stopy po nedávnejch výprascích. Už skoro nebyly vidět, takže byl spokojenej. Měl bych co nejdřív vyrazit sbalit irskýho ministra bůhvíčeho, takže si nepřál, abych měl zadek moc zrasovanej. I když kdo ví, třeba by to pan ministr zrovna ocenil. Z klubu v SOHO jsem znal pár dvojic, který si do suterénu chodily hrát na otcovskou výchovu. Zažil jsem ale i staršího chlapa, kterýho vzrušovalo, když mu prdel rozsekal mladej kluk. Nejednou mě na baru sváděl a nabízel mi spoustu peněz za to, že ho seřežu třeba za pozdní příchody do práce. Tenkrát jsem to odmítl, ale dneska? Možná, že bych souhlasil.

Zavyl jsem bolestí, jak mi Górdan surově stiskl koule.

„Ty mě neposloucháš!“ zavrčel mi do ucha.

„Promiňte, pane,“ přiznal jsem se okamžitě. „Přemejšlel jsem, jestli se tomu irskýmu ministrovi bude moje zmalovaná prdel líbit,“ šel jsem s pravdou ven.

„Nebude mít na výběr, protože místo dvaceti ran dostaneš čtyřicet. Dvacet navíc za nepozornost, a to jsem ještě hodně mírný.“

„Děkuji, pane,“ řekl jsem sklesle.

Górdan si stoupl za mě a rozmáchl se řemenem. Nedával mi nijak velký rány, ale svaly mýho zadku byly ještě pořád citlivý, takže jsem začal skučet a hekat docela brzo. A to jsem musel i počítat a děkovat, takže mi na to kvílení bolestí nezbejvalo moc času. Švihal mě hodně rychle, aby se bolest naakumulovala a neměla čas odeznít a taky aby se trestem moc nezdržoval. Dostával jsem zásahy z forhendu i bekhendu a každá sama o sobě nebyla nijak hrozná. Teprve když řemen dopadl tak pětkrát na stejný místo, začal jsem skučet. Po čtyřiceti ranách mě sice zadek pálil, jako by mi na něj vychrstl kýbl vařící vody, jenomže mohlo bejt i mnohem hůř. Mohl jsem ho mít do krve.

Sotva jsem rozdejchal bolest, už zas stál Górdan u mě a já měl mezi půlkama jeho tvrdej ohon. Zastudil mě lubrikační gel. Slastně jsem se prohnul, protože na to jsem se celej výprask těšil a přál si, aby mi dovolil se udělat. Tušil jsem ale, že nedovolí. Když mě v neděli obtáhl, povídal něco o tom, že si budu muset pěkně dlouho nechat zajít chuť a že to je součást trestu. Prej se mám pocvičit v sebeovládání. To se ale lehko řekne a těžko udělá, když mi zasunul ocas do zadku a začal mě pomalu a celou dýlkou vojíždět.

„Prosím, pane, udělejte mě,“ škemral jsem, zatímco se přírazy zrychlovaly a byly čím dál tvrdší. Ze žaludu mi tekla touha a dráždění prostaty bylo bez vidiny vrcholu spíš mučení než slast. Górdan do mě bušil s takovou intenzitou, že posouval celý křeslo po podlaze. Na mý prosby ale vůbec nereagoval a mýho ocasu se ani nedotkl. Posloužil jsem jen k jeho ukojení po náročným dni a o mou spokojenost mu vůbec nešlo.

Těsně před výstřikem mi vytáhl ocas ze zadku a vrazil mi ho do pusy. Vystříkal se mi do krku v několika brutálních přírazech a já musel jeho ohon ještě důkladně olízat. Jestli to takhle bude až do mýho odjezdu k Masteru Fredericovi, tak se asi udělám už při pouhý myšlence na sex. Každej den nucený abstinence bude horší a při mý vzrušivosti drážděním prostaty budu stříkat, sotva do mě Górdan zasune. Kdyby mi alespoň dal pokoj, to bych prostě myslel na něco jinýho, jenomže on zjevně abstinovat nemínil.

Odpoutal mě od křesla a dovolil mi sundat pouta. Usmál se, když viděl, jak mi pořád hučí v neukojeným klacku a šel napustit vodu do vířivky. Já si mezitím prohlídl svůj zadek v zrcadle a s překvapením zjistil, že na něm přibylo jen pár načervenalejch pruhů, který rychle zmizí. Můj pán se asi fakt bál, aby moje pruhovaná prdel neinspirovala milýho ministra k nějakejm experimentům s bitím.

Horká voda ve vířivce měla jedinou chybu – mou zmrskanou prdel. Górdan se mohl počůrat smíchy, když jsem svý rudý půlky opatrně namáčel a syčel u toho bolestí. Dokonce mě i vyzval, ať se k němu laskavě posadím. Kdybych mohl, poslal bych ho do prdele, jenže on by to vzal doslovně. Postupně se mi ale povedlo mou horkou zadnici dostat do vody a posadit se mezi Górdanovy roztažený nohy. Opřel jsem se mu zády o hrudník.

„Tvou návštěvu u Mastera Frederica jsem musel odložit. Asi před hodinou mi volal majitel té detektivní agentury, že do bytu v Corku dorazila uklízečka uvést to hnízdečko lásky do použitelného stavu. Vymetla pavučiny, čistě povlíkla postel, doplnila ledničku o vybrané lahůdky včetně šampaňského a vyvětrala tam zatuchlinu. Zdá se, že milostpán se konečně v nejbližší době dostaví, nejspíš už na víkend. Další týden totiž odlétá i s rodinkou na dovolenou snů do Španělska. Milostivá paní ministrová se o tom zmínila u kadeřníka,“ Górdan mě mezi řečí hladil po hrudníku a hrál si s mými bradavkami. Věděl, jak moc mě to vzrušuje. Ve chvíli jsem měl jeho ruku na ocasu. Přejížděl mi bříškama prstů po celý dýlce, ukazováčkem kroužil po žaludu a dráždil uzdičku. Druhou mi dost surově stiskl bradavku, až jsem zasykl bolestí.

„Přece tě takhle nadrženýho nenechám nějakýmu ministrovi,“ zašeptal mi do ucha a objel mi lalůček jazykem.

„A já se na to tak těšil,“ popíchl jsem ho.

Zmáčkl mi koule a zatáhl, až jsem skoro vylezl z vody. Okamžitě toho využil a plácl mě přes rozhicovanej zadek. To už jsem zaskučel a radši si zase rychle sedl.

„Obdivuju tvoji drzost,“ smál se Górdan, ale svýho úmyslu se nevzdal. Jeho ruka pořád jemně zpracovávala můj ocas a sem tam promnula koule. Opřel jsem mu hlavu o rameno a zavřel oči. Sice jsem abstinoval jen od neděle, ale strávit s Górdanem dvě noci bez sexu bylo pro mě něco nepředstavitelnýho.

„Už jsi mě dlouho pořádně neobtáhl,“ zavrněl mi do ucha a mně se tou představou sevřely slabiny.

„Tak pojď do postele,“ klekl jsem si ve vířivce proti němu a smyslně si objel horní ret jazykem. Pak jsem se zvedl, zabalil do obrovský osušky a zamířil do ložnice.

V poslední době jsem neměl moc příležitostí Górdana obtáhnout. Buď mě udělal rukou, když šoustal on mě, nebo jsem se mohl vyhonit sám. Byl rád nahoře, ale čas od času měl náladu mi podržet. Ojet tu jeho krásnou pevnou kulatou prdel, bylo skoro za odměnu.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (30 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (33 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Celé jméno-
Věk0
Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+2 #3 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 6. Irskej politikRon 2019-10-28 23:40
Děkuju za přízeň, snad ani dál nikoho nezklamu. :-)
No a s tím orgasmem to bohužel jinak nešlo. G to řekl přesně. Přece by nadrženýho K nenechal nějakýmu ministrovi. :lol:
Citovat
+10 #2 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 6. Irskej politikgayděvka 2019-10-25 13:53
Opět nezklamal :D Máš to za full Rone. Nebylo to až tak hardové jak by mohlo, ovšem vynahradilo to rovnání vztahu.
Frederic se odkládá, bohužel, ale třeba mise bude adekvátní ;-) :lol: původnímu plánu :D
A naprosto souhlasím s Kritikem. Je to škoda, ale s ohledem co K čeká to je nutnost, G to vystihl přesně. :roll:
Citovat
+10 #1 Odp.: Kieran: Za chyby se draze platí - 6. Irskej politikKritik 2019-10-25 00:39
Teda to měl Kieran kliku. Doufám, že nebýt ministra, orgasmus by mu Górdan nedovolil. :lol:
Citovat