Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 4. Nový úkol

Lékem na mý mizerný zbytky dávnýho výcviku bojovejch uměni byl Dew. Voják, kterej před časem pomohl Górdanovi unýst mýho bratra. Už tenkrát mi Górdan říkal, že Dew se vyzná ve všech těch tlakovejch bodech a umí soupeře vyřadit a uspat, aniž by ho vážně zranil. A přesně to jsem se musel naučit. Poslat to tlustý prase O’Sheridana do říše snů a přitom na něm nenechat jedinou stopu, byl sakra dobrej plán.

S Dewem jsem trénoval každej den dvě hodiny a pak jsem ještě běhal s Górdanem po útesech v okolí hradu. Počasí většinou nebylo tak hnusný jako tu noc, co jsme přiletěli, i tak zima zalejzala pod nehty a já musel bejt pokaždý nabalenej jak pumpa. Górdan už si ze mě dělal legraci, že jsem jak eskymák.

Koncem tejdne taky dorazil chlápek, kterýho mi Górdan představil jen jako odborníka na všechno, co by mě mohlo zajímat. Bylo mi hned jasný, že to je nějakej děsně důležitej agent tajný služby, a pokřtil jsem ho Bond. James Bond. Před Górdanem jsem mu ale neřekl jinak než “agent Protřepat, nemíchat”. Asi jsem ho tím dost štval, ale bylo mi to fuk.

Agent Protřepat, nemíchat opruzoval na hradě celej pátek a ještě celou sobotu. Jeho úkolem bylo nalejt mi do hlavy plán, jak s prasetem O’Sheridanem zatočit. Když jsem se ho zeptal, co je jeho práce, řekl mi jen, že analyzuje data. Asi v tom byl dobrej, protože dost podstatně vylepšil to, co jsme dali v rychlosti dohromady s Górdanem. Ve verzi agenta Protřepat, nemíchat jsem potřeboval komplice a injekci s narkotikem. Dokonce jsem ani nemusel sám otevírat trezor, stačilo odemknout dveře do soukromý části domu a pustit dovnitř profíka. Předpokládal jsem, že někoho z party agenta Protřepat, nemíchat osobně.

V sobotu večer jsem byl úplně vyřízenej. Górdan se zdržel ve svý pracovně s právníkem. Ozval se, že má odsouhlasenej návrh na vypořádání společný části majetku. Byl celej žhavej to s Jeho Lordstvem prodiskutovat. A tak Górdan souhlasil, že právníkovi věnuje hodinu z našeho společnýho času. Z víkendu, kterej byl vždycky jenom náš. Byl tu ale Dew a pak pan důležitej, tajemnej, takže už jsme stejně měli víkend pokaženej.

Čekal jsem na Górdana ve vířivce. Byl jsem zmrzlej a celej rozlámanej. Připisoval jsem to ale třífázovýmu tréninku, kterej mi můj pán zajistil. Dopoledne i odpoledne s Dewem pilování mejch vyčpělejch znalostí bojovejch umění a do toho zlepšování mý kondice. Toho se ujal sám Górdan a honil mě nejen po útesech, ale i v posilovně jak nadmutou kozu. A do toho vyhrožoval, že když nebudu makat, seřeže mě řemenem. Měl dobrej důvod. Agent Protřepat, nemíchat vymyslel, že se do školy prasete O’Sheridana budu hlásit jako dělník vyhozenej z lomu. A ti mají pořádnou fyzičku. Jak jinak odůvodnit mý svaly a zbytky opálení než náročnou fyzickou prací venku?

„Tys usnul?” Górdan se tiše objevil v koupelně. Rovnou mi pod vodou šáhl do rozkroku. „A ne sám,” podivil se, že mi nestojí.

„Jsem unavenej,” odfrkl jsem.

Svlíkl se a zalezl ke mně. Přitulil jsem se k němu a zas zavřel oči.

„Musíme vymyslet, co s tvým piercingem,” pohrával si se zlatejma kroužkama. Protahoval je dírkama sem a tam a cvrnkal do nich. Sem tam za ně lehce zatahal. Syčel jsem, ale ne bolestí. Vzrušením!

„Co s ním?” vůbec mi to nezapalovalo.

„Jako chudý dělník v lomu bys asi žádné šperky nenosil. I tvoje manikúra se bude muset zničit. A asi by nebylo od věci, kdybys měl nějaké modřiny a odřeniny. K takovým věcem přijdou dělníci každou chvíli.

„A co kdybych fakt pár dní dělal v lomu? Tady v okolí určitě nějaké jsou,” relaxoval jsem Górdanovi na hrudi a přitom mu zajel rukou mezi nohy. Jeho ruka mi pod vodou pomalu, ale důkladně zpracovávala ohon a to mě nenechalo v klidu. Sevřel jsem jeho klacek a párkrát zapumpoval.

„Jeden lom nedaleko je dokonce můj,” nenechal se vykolejit, i když mu péro v mý ruce tvrdlo a natejkalo krví. „Bylo by pěkný, kdybys tam dřel nahej jako otrok ve starověku,” poznamenal jen tak mimochodem. Ta představa mi zvedla tlak na dvojnásobek. Podíval jsem se na něj. Měl zavřený oči a usmíval se. Věděl, že ho pozoruju.

Na Bahamách jsem mu řekl o svým nápadu vyfotit, jak zapřaženej do pluhu ořu pole. Zasvítily mu oči a hned zavolal Jasonovi, aby to domluvil. A teď svítily oči mně a ruka mi kmitala na jeho klacku. Asi mě v brzký budoucnosti čekaj minimálně dva dny tvrdý práce a nepohodlí před kamerou. Ale ty fotky budou určitě stát za to.

Oba už jsme ve vířivce hekali pěkně nahlas, když mě Górdan umravnil. „Zpomal! Chci tě vobtáhnout, ne se vystříkat do vody.”

Poslechl jsem a začal si hrát prstama jen s jeho žaludem. Něco podobnýho dělal rád on mně. Taky jsem mu objížděl jedním prstem rantl a uzdičku a bavil se tím, jak sebou jeho klacek škube při každým dotyku. Přemejšlel jsem, kdy jsem ho měl naposledy v zadku, a došlo mi, že jestli si mě nabodne jen tak bez přípravy, pěkně si zařvu. Zatím se ale ode mě nechal vzrušovat a sám mi pomalu, dlouhejma tahama přejížděl po ocasu a občas promasíroval koule.

Vydržel ještě dobře deset minut, než se zvedl z vody a ohnul mě přes dřevěnou lavici u vířivky. „Moc neřvi, nejsme tu sami,” řekl jen a pak udělal přesně to, nač jsem se těšil. Přikázal mi, ať si roztáhnu půlky, plivl mi do rýhy, párkrát ji projel žaludem a pak mi zarazil svýho silnýho a velkýho ptáka do prdele.

Bolelo to! Pokaždý to bolelo. Měl jsem to tak rád. Górdan to věděl, a proto to dělal. A taky ho vzrušovalo, že mě ovládá. Mohl si se mnou dělat, co chtěl, a já mu musel bejt po vůli. Natlačil mi ocas do zadku až po kořen a chvíli tak zůstal. Skučel jsem, tak mi bezcitně zacpal pusu dlaní.

„Řekl jsem ticho, jinak ti nařežu,” zasyčel a stiskl mi pusu ještě pevnějc. Pak se zapřel druhou rukou o mý rameno a začal přirážet.

Řval jsem, ale Górdanova ruka můj křik tlumila. Můj pán mě narážel na opěradlo lavice s razancí bucharu. Držel mě tak pevně, že jsem mu nemohl uhnout ani o milimetr. Jeho krásnej ohon mi projížděl zadnici celou svou dýlkou. Každej příraz byl celým tělem, plnou vahou. Pokaždý mě katapultoval až na hranu. Górdan věděl, jak mi masírovat prostatu. Znal ten úhel, kterej mi byl nejpříjemnější. Otíral se spodní stranou svýho čůráku o moje super citlivý místečko a mručel u toho blahem. Můj ocas ale nechával bez povšimnutí a přikázal mi držet se lavice. Sám jsem se vyhonit nesměl, ale doufal jsem, že mi nakonec orgasmus dopřeje.

Měl mě dokonale přečtenýho. I proto byl sex s ním jako sen. Splněnej sen. Byl jsem na hranici ráje a on mě tam změnama rytmu a hloubky zásunů držel. Věděl, že kdyby mě dál píchal v rychlým tempu, udělal bych se jen drážděním prostaty, a to nechtěl. Prodlužoval tu slast nás obou a pro mě si určitě přichystal něco speciálního.

Těsně před vrcholem ze mě vytáhl ohon a jeho horkej výstřik dopadl na mý záda. Zkropil mě od lopatek na kříž a řval přitom jako bejk. Hned do mě ale vrazil svůj klacek zpátky a chytl do ruky můj ocas.

„Podej moje slipy,” přikázal mi a jeho ruka zatím kmitala pod mým břichem. Sáhl jsem na kraj lavice a podal jeho jemný černý prádlo. Miloval hedvábí a slipy si kupoval v jediným obchodě v Paříži. I já odtamtud měl pár kousků. Ručně šitý a úžasně pohodlný. Vzal si je ode mě a setřel do nich svou mrdku z mejch zad. Potom mi je vrátil.

„Vystříkej se do nich.”

Převzal jsem ruční práci a za malou chvíli už dávkoval biologickej materiál do luxusního hedvábí.

Górdan vytáhl svůj ocas z mý díry a dovolil mi narovnat se. Pak si mě otočil čelem a vzal si mrdkou opatlaný slipy.

„To máš za to, že jsi řval, i když jsem ti to zakázal,” zmačkal prádlo do kuličky. „Otevři pusu!”

Ani mě nenapadlo odporovat. Prostě jsem poslechl a nechal ho, aby mi ty slipy nacpal do pusy. Cejtil jsem z nich chuť nás obou i naši vůni. Jeho ale převládala. Ve chvíli jsem proslintal látku a se slinama polykal i sperma, co jsme právě vystříkali. Díval jsem se Górdanovi do očí a byl úplně hotovej. Ocas mi ani neklesl. Vzrušení neopadlo ani trošičku. Nádherná chlapská vůně a chuť mi plnila smysly a já bych si dal okamžitě druhý kolo.

„Pochutnej si, ale žádný další kolo nebude. To je ten trest,” usmíval se můj nádhernej tyran. Třeštil jsem na něj oči a v klacku mi tepalo. Stál jsem tam a ukecával ho očima, ale s ním to ani nehnulo. Díval se na mě dlouhý minuty. Nakonec se sklonil a políbil mi špičku žaludu. Potom mi ty slipy z pusy vyndal. „Pojď, umyju ti záda a půjdeme spát,” nasměroval mě nekompromisně pod sprchu a pak do čerstvě povlečený postele. Usnul jsem jak zabitej.

Zdálo se mi o oslavě mejch narozenin. Koncert ve Wembley a pařba v klubu s Niallem byla jen část překvapení, který jsem od Górdana dostal. Další byl prodlouženej víkend s Jeho Lordstvem v krásný vile v Toskánsku. Byla jak z katalogu, se zelenejma okenicema a s příjezdovou cestou, lemovanou cypřišema. Měli jsme ji sami pro sebe a užívali si. Po mým pobytu v nemocnici a po měsíci rehabilitace jsem si v Toskánsku připadal jak propuštěnej vězeň. Toužil jsem po Górdanovi a v letadle nedokázal myslet na nic jinýho než na sex. Koule už mě bolely, jak byly plný, a Górdan si mě pěkně vychutnával. Celej let nedělal nic jinýho, než že mi koukal na bouli v rozkroku, a pak poznamenal něco o podvázání koulí i ocasu. To už jsem nemohl. Slipy celý zaslintaný a v hlavě jedinou myšlenku, mrdat!

Vila patřila Górdanovu kámošovi. Uvítal nás, provedl nás po domě a pak se zdekoval. Měl nějakej zámeček nedaleko. Když za ním zapadly dveře, přikázal mi Górdan stroze, ať se svlíknu. Slipy jsem si ale měl nechat. Stál jsem skoro nahej uprostřed ložnice a Górdan si mě prohlížel. Pak mi přes napnutou látku pohladil ocas, co mi slipy málem protrhnul.

„Nejdřív se navečeříme,” usmál se sladce a já zoufale zaskučel. Podrazák jeden!

Po večeři mi Górdan ukázal jednu utajenou místnost v přízemí. Dokonale vybavená mučírna mě překvapila. Nic lepšího jsem od svýho pána k narozeninám dostat nemoh. Pořádnou akci na neutrální půdě, inkognito, v zemi, kde nás nikdo neznal. A další dárek na mě čekal vzápětí.

Můj pán mi zavázal oči a připoutal mě za rozpažený ruce.

„Mám pro tebe překvapení,” řekl mi jen a nechal mě tam stát jen v těch zatracenejch slipech. Byl jsem dost vystreslej, co se bude dít. Ztopořenej ocas napínal látku. Zrychleně jsem dejchal a špicoval uši, jestli něco zaslechnu. Ozvaly se tichý pružný kroky. Górdan to určitě nebyl, ty kroky patřily menšímu muži. Zadržel jsem dech.

Muž mi přejel dlaní po prsou a břiše. Lehce zatáhl za kroužky v bradavkách. Pak mi stiskl obě bradavky a prudce zatáhl. Zasykl jsem bolestí a pak už i zařval.

„Ten piercing jsi minule neměl,” ozval se muž. Okamžitě jsem ho poznal. Mistr Nobu, mistr japonský bondage!

Pohladil mi ocas a přejel rukou po látce až mezi nohy. Lehce promnul mý plný žlázy. V duchu jsem viděl, jak se usmál. Pak si stoupl za mě a jedním prudkým pohybem mi slipy zařízl mezi půlky. Zařval jsem, jak mi přimáčkly koule. On si toho ale nevšímal.

Uslyšel jsem jiný kroky. Górdan! Klekl si přede mě a přejel mi jazykem přes látku po ocasu. Pomaličku mě lízal a máčel slipy svejma slinama. Dělal přesně to, co jsem mu tak rád dělal já. Byly to moje narozeniny. Já dostával dárky. Celej můj svět naplnila neskutečná slast. Po čtrnácti dnech, kdy jsem měl na rehabilitační klinice od Górdana zákaz honění, se můj svět chystal explodovat.

A v tom explodovala bolest! Zapomněl jsem na Mistra Nobu a ten mě přetáhl přes záda důtkama. Zařval jsem, víc leknutím, než opravdovou bolestí. Rány začaly dopadat na mý záda. Ne moc silný, spíš kurevsky vzrušující. Hekal jsem a přál si jediný: stříkat! Tak jednoduchý jsem to ale neměl. Oba mí mučitelé měli v plánu mě ještě trošku potrápit.

Górdan mi konečně rozstříhal slipy. No paráda, týdenní vejplata irskýho dělníka v hajzlu. Moje napružený péro doslova vystřelilo ven a Górdan ho hned vzal do pusy a pohrál si s ním. Nadávkoval jsem mu do pusy pěknou porci předmrdky, jak jsem byl po těch hodinách v letadle nažhavenej. Jestli si se mnou bude takhle hrát ještě deset vteřin, vyprázdním mu koule do žaludku!

Párkrát přelízl můj cukající ocas a pak se zvedl. Mistr Nobu mezitím odložil důtky a přišel ke mně zepředu. Málem jsem brečel. Chci stříkat! letělo mi hlavou. Na to si ale budu muset ještě nějakej čas počkat.

Mistr Nobu mi znovu zatáhl za kroužky v bradavkách a pak k oběma přivázal provázky. Tahem vyzkoušel, jak drží. Málem jsem si ucvrnkl. Chvilku si s provázkama hrál a tahal za ně. Přitom mi chytl napumpovanej ocas. Stáhl mi předkožku, až to zabolelo, a omotal oba provázky těsně pod rantlem. Natáhl je tak, že jsem zařval. Můj našponovanej pták mi tahal za bradavky. Kurevská bolest!

Vzpomínka mě probudila. Mlhavý podzimní ráno. Górdan spokojeně spal vedle mě. Bylo mi blbě. Bolelo mě v krku a nosem jsem nemohl dejchat. Potřeboval jsem se vymočit, ale byl jsem slabej jak francouzskej čaj. Na rozklepanejch nohách jsem vyrazil do koupelny. Zimnice mě přemohla, sotva jsem vylez zpod peřiny. Do postele jsem se vrátil zabalenej do koupacího pláště a zuby mi cvakaly jak kastaněty.

„Třeseš se,” rozespalej hlas vedle mě. Hrábl po mně a přitáhl si mě na svý horký tělo. „Máš teplotu!” o minutu pozdějc úplně probuzenej. Ošahal mi čelo a pak mě zabalil až po uši. „Zavolám doktora McKeenana!”

Marně jsem protestoval, že mám jen poprvý v životě rýmičku. Taky jsem mu řekl, že je pět ráno. Pro Sira Górdana ale čas nic neznamenal. Kohokoliv na světě mohl vytáhnout z postele. Občas dokázal bejt panovačnej středověkej feudál.

Dalším probuzeným nešťastníkem byl komorník Louis. Dostal za úkol donést aspirin a horkej čas s medem a citronem. Buď ho uvařil sám, anebo zákon padajícího tentononc postihl i paní Rose. Jestli mi za trest přestane péct hruškový cheesecaky, tak se fakt naštvu.

O hodinu pozdějc proběhla důkladná lékařská prohlídka mý roztřesený tělesný schránky. Dostal jsem antibiotika, další aspirin a vitamíny. A taky příkaz tři dny ležet. Ten první jsem prospal, protože mi fakt nebylo hej. Kdykoliv jsem se vzbudil, viděl jsem širokejma posuvnejma dveřma Górdana, kterej se rozhodl úřadovat v obýváku. Tiše se probíral nějakejma papírama, televizi puštěnou bez zvuku, aby mě nerušil. Byl se mnou, abych se necejtil sám. Když jsem na něj zavolal, přišel ke mně a sedl si na postel. Každý čtyři hodiny mi taky nosil prášky a horkej čaj. A taky jídlo, na který jsem neměl vůbec chuť. Jediný, co jsem pozřel, byla kuřecí polívka, čerstvej ananas a pomerančovej džus.

Druhej den už mi bylo podstatně líp. Dokonce jsem se před obědem vyhrabal z postele a donesl si nějaký knížky. Górdan měl zrovna dole v pracovně nějaký jednání, tak mi nemohl ochotně nastěhovat půlku knihovny do ložnice. Vybral jsem si historii Irska a se zájmem se začetl do kapitoly o desítkách znesvářenejch túath, o druidech a o příchodu křesťanství. Sice jsme se to všechno kdysi učili ve škole, ale děják nikdy nebyl moje silná stránka. A nějakej Svatej Patrick mi byl v patnácti celkem ukradenej.

„Nespíš?” Górdan se objevil tiše jako myška.

„Náš ostrov nebyl jednotnej nikdy. Proč by měl bejt zrovna teď? Je nás tady pět a půl a od ranýho středověku jsme nebyli schopný se dohodnout,” shrnul jsem dojmy z knihy.

„Jsme poněkud zvláštní, to uznávám,” použil Górdan svůj diplomatickej jazyk. Pak se ale rozesmál. „Jo, máš pravdu. Jsme prostě Irové,” sedl si ke mně na postel a podal mi nějakej papír. „Tvoje smlouva s panem O’Sheridanem. Vzhledem k tvé nemoci jsem to musel urychlit. Zavolal jsem tomu gaunerovi a řekl mu, že mám jednoho dělníka, který potřebuje přeškolit. Myslím, že to pochopil správně, že potřebuješ kapku přistřihnout křidýlka. Hned souhlasil, že se ti jeho vzdělávací instituce bude ráda věnovat.”

„Ty už jsi s ním dřív spolupracoval?” odsunul jsem se do středu postele a udělal Górdanovi místo. Lehl si ke mně a vůbec se nebál, že ho nakazím. Hned první den mi řekl, že nemocnej nikdy nebyl. Podle jeho měřítek jsem já byl skleníková kytička. A taky si děsně užíval, že o mě může pečovat. A já si to užíval taky. Tři dny se to dalo zvládnout.

„Víš moc dobře, že tady na severu moc kvalifikovaných dělníků neseženeš,” začal Górdan vysvětlovat, jak přišel ke kontaktům na O’Sheridana. „Ta jeho škola nebyl vůbec špatný nápad. Kdyby se to celé nezvrhlo do otrokářského systému, bylo by to fakt přínosné. Asi před rokem se zvýšila poptávka po látkách. Ředitel mé textilky nakoupil nové tryskové stavy, ale neměl lidi na tři směny. Tehdy jsem poprvé oslovil O’Sheridana. Co je to za gaunera, jsem se dozvěděl až potom. Proto jsem mu tehdy závazek těch tří holek, co mi poslal, zaplatil. Jinak by u mě pracovaly pět let za almužnu a většinu platu odváděly tomu grázlovi. A před nějakou dobou jsem od něj koupil další dva dělníky.”

„Ale vždyť mu školný už jednou zacvakala vláda, ne?”

„Přesně tak,” usmál se a prohrábl mi zpocený vlasy. „Měl bys odpočívat,” přikryl mě a knížky, poházený po posteli, dal na stolek. Zavřel jsem oči a usnul jako špalek.

Ráno už mi bylo dobře. Antibiotika zabraly úplně skvěle. Vylezl jsem z postele a zamířil rovnou pod sprchu. Pustil jsem si pěkně horkou vodu a užil si ji hezky dlouho. A když se ke mně přidal Górdan, nechal jsem si namasírovat ramena a záda. Nakonec jsem na Jeho Lordstvo vystrčil zadek, ale nenechal se zlákat. Plácnul mě přes obě půlky a zabalenýho do osušky poslal zpátky do postele, kterou mezitím panská čistě povlíkla.

„Doktor McKeenan říkal, že máš být tři dny v posteli,” zachumlal se se mnou pod peřinu a přitiskl se k mýmu zadku.

„Neřekl v posteli, ale že mám ležet,” uvelebil jsem se na boku a pokrčil kolena. Další jasná výzva, na kterou už Górdan zabral.

„Tak lež,” zašeptal a pak mi nagelovanejma prstama projel mezi půlkama. Palcem objel růžičku a zbylý prsty přitlačil na hráz.

Zavzdychal jsem a vystrčil zadek. Jeho dotyky na mejch nejcitlivějších místech mě rozpalovaly. Ne pokaždý si mě nabodnul bez přípravy. Občas byl i něžnej a hrál si se mnou před tím, než zasunul. Přitlačil mi bříško palce na svěrač a krouživejma pohybama začal masírovat. Blaženě jsem hekal a zlehka přirážel.

„Zklidní se. Doktor říkal ležet, ne?” usmíval se.

Jeho palec do mě právě vklouzl. Zklidnit jsem se zrovna moc nemohl, spíš naopak. Přirazil jsem proti Górdanovi, ale ten mi žádnou slast nedopřál. Rychle palec vytáhl a znovu mi objel svěrač.

„Dokud se neuklidníš, nic si neužiješ. Ovládej se,” peskoval mě.

Zakousl jsem se do kloubů prstů a jen tiše držel. Jenomže Górdan nasadil mocný páky. Strčil mi do zadku dva prsty, otáčel jima a roztahoval je. Tiše jsem vzdychal a přál si, ať už mě přestane trápit a vobtáhne mě.

„Sadisto,” procedil jsem, když mi druhou rukou protáhl koule dozadu a jemně je promnul prstama.

„To si vypiješ,” zasyčel mi do ucha a pro něco se natáhl.

„Jauuuuuuuu!” zařval jsem nečekanou a pěkně ostrou bolestí. Nabušený koule, žhavý se vycákat, mi sevřely ocelový čelisti. „Jauuuuuuuuu!” strčil jsem do kapsy sirény na majáku.

„Neřvi! Nejsme tu sami!” Górdan mi zacpal dlaní pusu. „Nauč se konečně ovládat!”

Prsty se vrátily do mýho zadku a já se znova prohnul a vystrčil půlky. „Co to je?” odvážil jsem se zeptat na drtičku mejch koulí.

„Zubatá svorka. Naše nová hračka. Líbí?”

„Koule mám na kaši,” vykoktal jsem mezi vzdechama. Jeho prsty mě dostávaly do nebe.

„Nastavil jsem doraz na nejmenší stisk,” vysvětlil a zatahal mi za pytlík. „Kdybych nechal největší, máš z koulí míchaný vejce.”

Děsně ohleduplný, propálilo mi v duchu. Górdanovy dlouhý prsty mi v tu chvíli nahmátly prostatu. Zavyl jsem a prohnul se jak luk. Slisovaný koule mi začaly bejt ukradený. Měl jsem je zvyklý, takže bolest jsem dávno vymazal a nahradil rajským požitkem.

„Vobtáhni mě,” hekal jsem.

„A myslíš, že si to zasloužíš?” další tlak na prostatu a můj extatickej oblouk.

„Prosím, pane,” vklouzl jsem do role. O odměnu se musí poprosit.

„S radostí,” zašveholil mi do ucha. Pak mi sundal tu drtičku varlat. Měl dobrou náladu a šetřil mě, když jsem byl nemocnej. Jinak by mi ještě přiložil pár rákoskou za to, že neumím uctivě požádat o vošukání.

Mučivě pomalu ze mě vytáhl prsty. Byl jsem prohnutej a roztaženej. Připravenej na zásun a rozklepanej jak pračka při ždímání. Jo, vyždímat bych potřeboval. Vejce! Akutně!

Jeho bytelnej tvrdej ocas do mě zajel až po kořen na jeden ladnej příraz. Jen jsem heknul a Górdan spokojeně zamručel. Sevřel můj k palbě připravenej klacek a začal si mě dlouhejma a rychlejma přírazama podávat jako hlavní chod snídaně. Vždycky když viděl, že už jsem skoro na vrcholu, zpomalil a zůstal až na doraz ve mně. Kroutil bokama a jeho ocas se ve mně vlnil s ním. Málem jsem z toho zešedivěl. Dlaní mě přitom zlehka, pomalejma tahama ho honil. Ne, takhle se neudělám. Takhle mě udrží na hraně, až z toho zešílím. Svíjel jsem se, nabodnutej na jeho grilovací rožeň, a tiše prosil o vystříkání.

Slitoval se nade mnou až po další půlhodině sadistický procházky on the edge.

Pod sprchu mě tradičně málem odnesl. Po sexu s ním jsem byl pokaždý úplně vyplivanej, ale taky spokojenej. S Górdanem se nedalo jenom brát. Oplácel jsem mu plnejma hrstma a bylo mi s ním nejlíp na světě. Jeho živočišná potřeba sexu a chuť se o nic nepřipravit, užít si všechno naplno a bez předsudků, mě pokaždý dostala do jiný dimenze. Vůbec jsem si nedokázal představit, že bych někdy byl s někým, kdo se nedokáže při sexu tak odvázat.

Do postele jsem se vrátil příjemně unavenej. Doufal jsem, že u mě Górdan zůstane, ale on mi dal jen polibek a zmizel do svý pracovny. Zavřel jsem na chvíli oči, ale pokus usnout mi nevyšel. Prohrabal jsem proto hromádku knih na nočním stolku.

Dostal jsem chuť na nějakou oddechovku a vzápětí ji našel v tenký knížečce s dvojsmyslným názvem Šlechtická čest. Obrázek rákosky na třetí stránce sliboval vytříbený dílo. V životě bych neřekl, že Górdan něco takovýho čte. Hrdinou byl mladej kluk ze šlechtický rodiny, kterej dostal školu poslušnosti na nějaký pěkně tvrdý výběrový akademii. Děj se odehrával v devatenáctým století, v době, kdy rákoska patřila k základnímu vybavení domácnosti tak jako vařečka.

Mladej šlechtic v knize byl pěknej rošťák a od první stránky mi byl sympatickej. A když dostával na akademii první krutej výprask za nevalný studijní výsledky, postavil se mi z toho ocas do pozoru. Představil jsem si, jak jsem připoutanej na koze a Górdan mě vyplácí, a hned jsem měl velkej problém. A Górdan měl zrovna něco neodkladnýho na práci. Možná bych se mohl bez dovolení vyhonit, aby měl hned důvod mě potrestat.