Kieran: Za chyby se draze platí - 24. V sedle

Po návratu do Ulsteru pozval Górdan na hrad Mastera Tylera. Chtěl od něj získat co nejvíc informací nejen o usedlosti, ale hlavně o jejích majitelích. Dal jsem si záležet, abych se ke svýmu mučiteli choval nezdvořile, ba přímo opovržlivě, takže jsem oblečenej v nejdražších značkovejch hadrech, co jsem měl, seděl rozvalenej v koženým křesle v Górdanově pracovně a dělal, že je pro mě vzduch. Jestli čekal, že mě uvidí klečet nahýho na vodítku pánovi u nohou, tak se šeredně sekl. A aby by mu bylo opravdu jasný, že jsem Górdanův partner a ne jenom sub, dal jsem si dokonce v průběhu rozhovoru nohy na konferenční stůl. Master Tyler se jen nervózně podíval na Górdana, jako by říkal, že za to by svýho otroka zabil, ale Górdan se jen pobaveně zasmál. Taky by si Mastera Tylera nejradši předžvejkal k večeři, jenomže to nešlo. Potřeboval ho.

Informace Master Tyler měl, jenomže za ně chtěl draze zaplatit. V naturáliích pochopitelně, protože o peníze mu nešlo. Chtěl mě! Na dvacet čtyři hodin a bez podmínek. Chtěl volnou ruku, a to se Górdanovi vůbec nelíbilo. Bál se, abych to vůbec přežil. Podíval se na mě, jenže já jsem si listoval motorkářským časopisem a okázale je oba ignoroval. Stejně do toho nebudu mít co kecat, takže jsem dělal, že se mě to netýká. Když se Górdan rozhodne, že Masteru Tylerovi nevyhoví, nehne s ním ani vlna tsunami.

„Kierane, nechceš nás laskavě vnímat?” Górdanovi docházela trpělivost.

„Promiň,” otočil jsem poslední stránku magazínu a odložil ho. Pak jsem sundal nohy se stolu a podíval se na Mastera Tylera. „Doufám, že naše dohoda, že mě dostanete na tu farmu jako sluhu, platí?”

„Když jednou něco slíbím, tak to dodržím,” zavrčel.

„OK, v tom případě souhlasím,” řekl jsem, jako by se nechumelilo. Věděl jsem, že stejně nemám jinou možnost, takže nebylo o čem diskutovat. Informace jsme potřebovali a cena byla jasně stanovená.

„Nebudeš mít možnost couvnout,” upozornil mě Master Tyler důrazně.

„Nechci z ničeho couvat. Už jednou jsem dvacet čtyři hodin zvládl, tak proč bych neměl zase?“

„Kierane, rozmyslel sis to dobře?” ozval se pro změnu Górdan.

„A ono je něco k rozmýšlení? Dostal jsem snad na výběr? Nebo ty?” zvedl jsem obočí.

„Můžeš to odmítnout,” připomněl mi.

„A jít na tu farmu bez informací? To by se mohlo rovnat sebevraždě a ty to víš,” usadil jsem ho a znovu si otevřel motorkářskej magazín. Tím byl pro mě rozhovor u konce. Já už se pevně rozhodl. Potřeboval jsem vědět, jak to na farmě chodí a hlavně, jak by se tam dala nepozorovaně propašovat alespoň jedna zbraň. Na tu farmu musí někdo vozit potraviny a jiný zásoby a taky vyvážet odpadky. To určitě nedělaj Websterovi neprůstřelnou dodávkou. Na to maj určitě lidi. Kromě informací od Mastera Tylera jsem se taky chystal usedlost pár dní sledovat a udělat si vlastní obrázek o tom, jak by se tam dala dostat aspoň jedna pistole, když už ne rovnou skupina ozbrojenejch chlapů.

Zatímco jsem si promejšlel svůj plán, zvedli se Górdan a Master Tyler od stolu. „Jdu Masteru Tylerovi ukázat naše podkroví. Buď na mě počkej tady, nebo u sebe v pokoji,” dal mi Górdan na výběr.

Zvedl jsem se z křesla. Ve svým pokoji jsem měl televizi a taky soukromí. Sice jsem měl k dispozici celej hrad, ale ten velikej pokoj s postelí s nebesy, koupelnou a šatnou byl jen můj. Svlíkl jsem se donaha, lehl si na postel a pustil si hodně nahlas Crime And Passion od Duran Duran. Věděl jsem, že za mnou Górdan přijde buď sám, nebo s Masterem Tylerem. To už bude záležet na tom, co si domluví při prohlídce naší mučírny. Nepochyboval jsem, že nakonec najdou společnou řeč, protože Górdan byl mistr ve vyjednávání. Ve svým normálním životě byl přece politik, takže dostane Mastera Tylera přesně tam, kde ho chce mít, i když by ho nejradši vykastroval žhavym pohrabáčem.

Objevil se asi za hodinu a usmíval se. „Master Tyler mi velmi taktně naznačil, že jsem úplně neschopný, když si neumím vycvičit suba.”

„A cos mu řekl?” zeptal jsem se.

„Že jsi můj přítel, ne sub,” sedl si vedle mě na postel. Čekal jsem, co bude, ale dělal, že ho moje nahota nezajímá. Zamířil jsem rukou do rozkroku, ale chytl mě za zápěstí, jako by mi ruku sevřel do kleští.

„Toho teď nech!“ zavrčel. „Vytáhl jsem z Mastera Tylera, nač tě tak moc potřebuje. Musíme to probrat, dokud je čas se z toho vyvléct. Řekl jsem mu, že odpověď se dozví zítra.“

„Ale já potřebuju vědět, jak to na tý farmě chodí. On tam byl dost dlouho. To bych tam musel ležet s dalekohledem tak dva tejdny, než bych to všechno sám zjistil. A jak to vypadá uvnitř bych se stejně nedozvěděl.“

„Takže ti stojí za to zúčastnit se jedné velice speciální akce ve čtyřech?“ zeptal se mě Górdan tiše.

„Víš podrobnosti?“ znělo to zajímavě.

„Pouta, zavázané oči a žádná stopka. Ale taky žádný trvalý zranění a nechutný praktiky,“ vypočítal mi rychle.

„To zní jako sen call boye,“ ušklíbl jsem se. Bylo mi to ale vcelku jedno. Už jsem toho měl za sebou dost, abych posoudil, co zvládnu, a akce Mastera Tylera vypadala celkem nevinně. V jeho režii bude sice tvrdší, než jsem zvyklej, ale věřil jsem, že ten chlap není magor.

„Souhlasil se sepsáním smlouvy,“ ozval se zase Górdan.

„Něco jako že si půjčí na jeden den tvýho otroka?“ rozesmál jsem se, ale vlastně mě celá ta situace neskutečně vzrušovala. Jako by mě Górdan vyhandloval s otrokářem. Představil jsem si renesanční trh s otrokama, přivázanejma k pranýři, zmrskanejma, zmučenejma. Do už stojícího péra se mi nalilo ještě víc krve.

Górdan mi jen mrknul mezi nohy, ale pořád se tvářil imunně. Jeho úsměv mi napověděl, že si všiml, jak moc jsem tou situací vzrušenej, rozhodl se ale, že mě bude škvařit ve vlastní šťávě. Byla sobota a hrad byl prázdnej. Master Tyler tady byl právě dneska, jen protože měl večer nějakou divokou akci v jednom klubu v Bangoru. Pátky a soboty měl pěkně našlapaný.

„Myslím, že už jsem tě dlouho neviděl v sedle,“ zatvářil se Górdan spokojeně. Zjevně něco vymyslel. Něco, z čeho asi nebudu mít radost.

„Neseděl jsem na koni od jara,“ namítl jsem překvapeně.

„Tím spíš bys měl pohnout kostrou. Nejvyšší čas si zajezdit. Klekni si a vystrč zadek!“ přikázal mi stroze.

Poslechl jsem a v mžiku mi díru vyplnil dobře nagelovanej měkkej anální kolík. Nebyl moc velkej, ani dlouhej, ale báječně mě vzrušoval.

„Pohni, čekám tě na jízdárně. Nahého, samozřejmě!“ smál se Górdan od ucha k uchu.

Nechápavě jsem se na něj zadíval. Vůbec jsem si nedokázal představit rajtování nahej, s kolíkem v zadku.

„Máš s tím nějaký problém?” zeptal se mě mile. „Nemusíš mě prosit. Kolík ti na jízdárně nechám. Přece bych tě o to potěšení nepřipravil,” pořád se dobře bavil.

Bylo mi jasný, že mě čekaj samý lepší vyhlídky. Sami dva v krytý jízdárně, kde nebyla ani noha. Já v sedle s kolíkem, Górdan s lonží a dlouhým bičem, kterej by na koně nikdy nepoužil, ale na svýho otroka kdykoliv, opravdu skvělá perspektiva. Šel jsem se rychle připravit, vzal si černý kožený boty s hnědým lemem, který se perfektně hodily k mýmu hnědýmu jezdeckýmu saku a bílejm rajtkám, co mi Górdan nechal ušít na míru. To všechno ale zůstalo v šatníku, protože můj pán mě postavil před hotovou věc, že jediný, co si smím na jízdárnu vzít na sebe, jsou boty, rukavice a jezdecká přilba.

Ještě nikdy jsem na koni neseděl nahej a s kolíkem v zadku už vůbec ne. Ani ve snu jsem si nedokázal představit, jaký to bude, ale rajc to byl neskutečnej. I proto mi při kartáčování, uzdění a sedlání mýho klidnýho a poslušnýho koně všude překážel můj trčící ocas. Górdan se ve stájích objevil velice záhy, zase v těch úzkejch sexy kalhotách a jezdeckejch botách a pobaveně mě sledoval. Jako nezbytnou rekvizitu měl v ruce svůj jezdeckej bičík z hebký kůže, kterej vůbec nebyl na pohánění koní, ale na pohánění mý maličkosti. Kdykoliv jsem se ohnul, ucejtil jsem plácačku bičíku mezi nohama.

„Rozkroč se,” přikázal mi, když jsem byl v předklonu. Poslechl jsem a on mi plácačkou biče přejížděl po hrázi, sem tam lehce plesknul přes koule i přes půlky a základnu kolíku. Kdykoliv měl příležitost, poctil bičem i můj stojící ocas, ale taky jen lehýnce, že to ani nebolelo, jen to zvyšovalo napětí, který se mi hromadilo ve slabinách.

Netrvalo dlouho a přinutil mě kleknout si do slámy v boxu. Na první zásun jsem měl jeho ocas až v krku. Nedal mi ani šanci se nadechnout. Chvíli mě nechal kouřit a pak mi zase ukázal, ať dokončím sedlání. Když jsem byl hotovej, vyhodil mě do sedla a připnul si koně na lonži. Pobídl jsem koně do kroku, a připadal si víc než divně, nahej v sedle, vydanej Górdanovi napospas, protože to bude on, kdo bude určovat krok a rychlost koně, a s tím i týrání mý díry kolíkem.

Na jízdárně si vzal dlouhej bič a popohnal koně do klusu. Když jsem začal automaticky vysedat, protože jsem byl zvyklej jezdit v lehkým klusu, usmál se a řekl mi, že dneska budeme trénovat klus těžkej. Vytřeštil jsem na něj oči a záhy okusil, jaký to je, dostat bičem přes záda. V ten moment jsem přilepil zadek k sedlu, protože další palčivý šlehnutí už jsem si nepřál. To si radši nechám naklepávat prdel i s kolíkem uvnitř od koňskýho hřbetu, protože jestli jsem něco neuměl, tak to byl právě těžkej klus.

Po pár okruzích jízdárnou už jsem myslel, že mám kolík zatlučenej až někam do žaludku. Díra mě docela bolela, a s ní i hráz a vlastně i koule, který jsem si občas dost nešikovně přisedl.

„Už dost!“ prosil jsem Górdana, ale on jen vrtěl hlavou, že jsme sotva začali, a zamlaskal na koně, aby zrychlil. Naklepávání mýho zadku pokračovalo a Górdan mě cepoval, jak mám na koni sedět, abych si neubližoval, jak mám vystihnout pohyb, aby mě koňskej hřbet netloukl do zadku. Dokud kůň klusal pomalu, už se mi to docela dařilo, ale při každým zrychlení mi kolík v zadku dával neskutečně zabrat. A můj pán se mile usmíval, a když nepopoháněl koně, honil si jednou rukou ocas, vyndanej z kalhot. Byl na něj úžasnej pohled.

Když konečně rozhodl, že mám dost, byl jsem šťastnej jako blecha, že můžu z koňskýho hřbetu slízt. Musel jsem se ohnout přes hrazení v jízdárně. Górdan konstatoval, že mám prdel jak pavián, vytáhl ze mě kolík a vrazil mi do zadku svůj nedočkavej ocas. Druhou rukou sevřel mý tvrdý péro a začal přirážet jak o život. Když jsem se po něm koukl, viděl jsem, jak se blaženě usmívá. Byl spokojenej a já byl šťastnej, že se mu šukání mýho bolavýho zadku líbí.

Hekal jsem, když ve mně byl Górdan nadoraz, ale snažil jsem se kontrolovat. Nechtěl jsem splašit koně, kterej byl uvázanej kousek od nás. Díval jsem se do hnědejch koňskejch očí a říkal si, co si asi myslí, zatímco mě Górdan nevybíravě narážel na hrazení, až dřevo praštělo a sex byl cejtit všude.

Górdan byl hotovej první. Vystříkal se do mě v tvrdejch přírazech a hned mi zas do zadku strčil kolík. Pak si mě otočil, klekl si a přisál se na můj ohon, kterej po několika tazích rty a jazykem explodoval. Zaryl jsem mu nehty do vlasů a zarazil ocas do krku až po kořen. Jako z dálky jsem cejtil, jak se brání a zoufale bojuje s nedostatkem vzduchu, ale já ho držel pevně a pumpoval mu do krku jednu dávku semene za druhou. Až pak jsem mu hlavu pustil a sesunul se vedle něj do pilin jízdárny. Snad pět minut jsme tam oba leželi vysílený, než mě poslal odsedlat, vyhřebelcovat a nakrmit koně. Samozřejmě se na mě přitom zas díval. Teprve když bylo postaráno o koně, směl jsem jít do sprchy. Kolík jsem si ale vyndat nesměl a oblečení mi pán taky nedovolil.

Večeřeli jsme při svíčkách, podobně jako na Ischii, jenomže jsme neměli na talíři dary moře, těstoviny a spousty různejch chuťovek, ale kohouta na víně se zeleninou. Pili jsme těžký francouzský červený víno, který mi okamžitě stoupalo do hlavy. Se zájmem jsem studoval vinětu nějakýho věhlasnýho chateau a přemejšlel, za kolik set liber budu mít dneska opici.

„Zítra po obědě přijede Master Tyler podepsat smlouvu a domluvit přesné detaily tvého angažmá v Anglii,“ začal Górdan. Vyzobával přitom vidličkou, ze zeleninový směsi, vínem obarvený kolečka karotky. Zdálo se, že se baví o počasí.

„Tu smlouvu mám podepsat já?“ nechápal jsem.

„Ne, to je moje věc, ty jsi můj majetek,“ sladce se na mě usmál. „Master Tyler si tě ale chce před podpisem prohlídnout.“

Přikývl jsem. Sice jsem mohl namítat, že mě Master Tyler zná, ale prohlídka otroka byl rituál, ze kterýho nemínil slevit. Nevadilo mi to, spíš mě osobní prohlídky vzrušovaly, takže jsem v tom neviděl problém.

„Kdy chceš vyrazit do Skotska?“ změnil mezitím můj pán téma hovoru.

„To záleží na tom, v jakým stavu se vrátím z Anglie,“ zahrál jsem na citlivou strunu. Ustál to ale bez mrknutí oka.

„Master Tyler se dušoval, že to, co tě čeká, nebude ani zdaleka tak brutální jako ta dražba trestů,“ vysvětlil mi a odsunul prázdnej talíř.

„Taky na mě budou jenom tři,“ nabodl jsem si poslední kousek masa a vstal, abych sklidil nádobí. Snídani mi Górdan nosil do postele a připravoval kávu, ale ostatní domácí práce byly o víkendech na mně. Než jsem všechno naskládal do myčky a ručně umyl sklo a porcelán, zdobenej platinou, přesunul se Górdan i s lahví bordeaux o patro vejš do svejch komnat. V tejdnu většinou chodil ještě do pracovny vyřizovat faxy a psát si poznámky, ale o víkendu pracoval jen v nejnutnějších případech.

Seděl u televize v rozepnutejch kalhotách, nohy od sebe a významně si dlaní přejížděl po svým krásným velkým ocasu. Nemusel mi vůbec nic říkat. Svezl jsem se na zem a po čtyřech přilezl k němu. Olízal jsem mu nejdřív koule a potom přejel špičkou jazyka po ocasu až na žalud. Pomaličku jsem ho obkroužil a pak pořádně naslinil, aby mu to bylo příjemný a nedřel jsem ho jazykem nasucho.

„Ruce za záda a hraj si,“ probodl mě lačným pohledem. „Až se budu chtít udělat, řeknu ti.“

Jestli mi do týhle chvíle nestál, tak po tomhle příkazu byl ve vteřině jako skála. Hrál jsem si s mým pánem hrozně rád. Čím dýl jsem ho mohl lízat a kouřit, tím jsem byl spokojenější. A taky jsem měl rád mučivě pomalý šoustání zadku, prodlužovaný až k agónii.

Několik minut mě můj pán nechal, ať mu olizuju jen ocas a koule, ale pak mi přikázal sundat mu kalhoty a zvedl roztažený nohy nahoru. Nabídl mi tak nejen hráz, ale i sevřenou růžičku análu. Obkroužil jsem ji jazykem a přes hráz se vrátil zase k lízání a cucání varlat a znovu na jeho krásnej ohon. Kmitáním špičkou jazyka jsem mu objel celej velkej lesklej žalud a pak si dal záležet na uzdičce a dírce. Snad minutu jsem se věnoval jenom žaludu, dokud nezačal tiše vzdychat.

Napětí mezi nohama mi rostlo, ale protože jsem měl ruce za zádama, nesměl jsem se svýho ocasu ani dotknout. Nebylo by to ale poprvý, co bych se udělal bez dotyku. Kolík mi dráždil příjemně bolavou díru i prostatu a mně stačilo vžít se do pocitů mýho pána, když jsem mu dělal dobře. Dokázal jsem se s ním propojit tak, že jsem sdílel jeho vyvrcholení. Byly to chvíle, kdy jsem mu patřil celým svým tělem i duší a určitě bych pro něj skočil i do ohně. Absolutní oddanost, touha stát se součástí jeho slasti. Udělat všechno na světě, aby byl spokojenej a užít si to s ním.

Vzal jsem jeho ocas mezi rty, ale dráždil jsem ho jen na žaludu a kousek pod ním. Nezasouval jsem si ho až do krku. Jazykem jsem mu stahoval předkožku a převaloval si ho v puse, mazlil se s ním a svíral ho rty. Sevřel jsem žalud mezi patrem a jazykem a nechal ho pomalu klouzat dovnitř a ven. Můj pán ještě pořád neměl chuť se vystříkat, jen se spokojeně dráždil v mý puse a zasouval mi ocas pořád hloubš. Držel jsem hlavu na místě a čekal, kdy mi zarazí ocas až na mandle, protože k tomu se chystal. Nesměl jsem uhnout hlavou, pak by mi to dal příšerně sežrat. Ač jsem měl zkušenosti s Connorem, jednou jsem Górdanovi poblil podlahu, jak byl drsnej. Vůbec jsem nestál o to vidět znovu toho výtečnýho kohouta na víně. I proto jsem poslušně držel, když mi pomalu zasunul žalud hluboko do krku.

Netýral mě příliš, asi si uvědomoval, že po večeři to není nejlepší nápad. Nakonec mi dovolil ho vykouřit, ale hloubku zásunu nechal na mě a jen se díval, jak si to užívám. Díval jsem se na jeho svalnatý, ze solárka opálený břicho i do jeho krásnejch černejch očí, a kouřil ho, jako by to bylo naposled. S rukama za zádama, a stejně jsem měl pocit, že se mý dráždění Górdanova ohonu přenáší v přímým přenosu i na můj stojící klacek. Zrychloval jsem kývavý pohyby hlavou a masáž jeho ocasu jazykem a přiváděl tím na vrchol nás oba. Rytmicky jsem stahoval svaly zadku, abych se dráždil kolíkem. A Górdan mě sledoval a čekal, jestli to zvládnu bez jeho pomoci.

Udělal jsem se asi vteřinu po něm. Polykal jsem jeho bílou záplavu a sám se přitom vycákal bez jedinýho doteku ruky. Něco steklo na podlahu a to, co zůstalo na mým žaludu, ocasu a koulích Górdan labužnicky olízal. Mně pak přikázal očistit jazykem podlahu.

„Tomu by asi nikdo nevěřil,“ zašeptal mi do ucha, když si mě vytáhl na sedačku a objal mě.

„Sex prej není mezi nohama ale v hlavě, věděls to?”

„To slyším poprvé,” rozesmál se.

„Dík, bylo to nádherný,“ položil jsem mu hlavu na prsa.

Usmál se a přikryl nás na sedačce dekou, protože v pokoji byla docela zima. Přehodil jsem si přes něj jednu nohu a zavřel oči. Televize byla ztlumená a stejně měl Górdan puštěný zprávy, který mě nezajímaly. Hladil mě rukou po zádech a po zadku a já během chvilky usnul, jako když mě do vody hodí.

Zdálo se mi o renesančním trhu s otrokama, kde jsem se mezi černochama z Afriky octl i já. Kapitán lodi, co jsem na ní sloužil, mě za trest prodal. Byl jsem přikovanej k pranýři spolu s dalšíma třema mladejma Afričanama, všichni nahý a vyděšený. Samozřejmě, že jsem byl středem pozornosti, a otrokář se snažil mou cenu vyšroubovat pěkně vysoko. Proto nechal zákazníky, ať si mě prohlídnou a ošahaj. Někdo zkoušel moje svaly, ale většinou bylo středem pozornosti kupců mý ztopořený péro, velký nevystříkaný koule a pěkně vyšponovanej zadek, přes kterej jsem měl před soumrakem dostat sto ran rákoskou za neposlušnost. Proto jsem za vzpažený ruce visel na pranýři, všem na odiv.

Večer se kvapem blížil. Na ostrovech, kde byly trhy s otrokama, se stmívalo rychle. Muž, kterej velel celýmu trhu a byl zodpovědnej za poslušnost otroků, co sem obchodníci dovezli většinou z Konga a Senegalu, přišel v doprovodu svejch biřiců. Měli před sebou hodně práce, protože nás tam bylo na třech pranýřích k potrestání připravenejch dvanáct. Jedenáct krásně vyšpulenejch čokoládovejch zadků a jeden bílej. Můj!

Velitel rozmístil svý biřice s dlouhejma rákoskama. Byl jsem vybranej k trestu mezi prvníma čtyřma. Měl jsem pocit, že všichni návštěvníci trhu se shlukli za mnou, výprask ostatních otroků je vůbec nezajímal. Bohužel si za mě taky stoupl biřic, kterej byl proslulej svou krutostí při výprascích. Napřáhl se a čekal jen na povel. Na to, až velitel tržiště mávne rukou, že trest může začít.

Strašlivá rána přistála na mým zadku a mně se zatmělo před očima. Zařval jsem bolestí a bylo mi jasný, že sto takovejch ran nemůžu vydržet. Biřic mě ale vůbec nešetřil a rychle mi sázel na zadek jednu za druhou. Snažil jsem se uhejbat a kroutit se, ale okovy na mejch rukou a nohou mě držely pevně.

„Kierane, vzbuď se!“ proniklo do mýho snu zatřesení ramenem. „Pššššš, tiše, už to bude dobrý. Něco se ti zdálo,” políbil mě něžně.

Zvedl jsem hlavu. Ještě pořád jsem ležel na boku sedačce, nohy propletený kolem Górdanovejch, ruce na jeho hrudníku. Usnul jsem napůl na něm, musel mě držet, abych nespadl, takže to pro něj muselo být pěkně nepohodlný. Nejspíš se ale celou dobu ani nepohnul, aby mě neprobudil, až když jsem začal křičet ze spaní.

„Zrovna jsem dostával na pranýři sto na holou a tys mě probudil,“ vyčinil jsem mu.

„Brzo to bude realita a ne sen, až ti nasekám za tvého bratra. Ale já se nějakými sto ranami nespokojím,“ Górdan mě na sedačce nadzvedl, aby si mohl sednout. Pak zívl, zvedl se a zamířil do sprchy. Ani jsem nešel za ním. Plácnul jsem sebou rovnou do postele a usnul dřív, než se vrátil. O trhu s otroky se mi už bohužel nezdálo ale díky kolíku, co mi zůstal až do rána, jsem měl pěkně vostrý sny celou noc.