Kieran: Za chyby se draze platí - 23. Fiasko ve Skotsku

U předání Lady Claire jsem osobně nebyl. Mým úkolem bylo sledovat na motorce dodávku, kterou ji vezli z usedlosti na místo předávky. Manželé Websterovi netušili, že víme, kde Lady Claire drží, takže se vůbec nepřipravili na možnost sledování. Já jsem s tím sice počítal, a dokonce navrhoval Górdanovi, že bychom měli na auto zaútočit a Lady Claire osvobodit, jenže o tom on nechtěl ani slyšet. Dokud byla jeho dcera v ohrožení, nebyla s ním řeč. Schválil ale můj nápad, že budeme sledovat manžele Websterovy zase zpátky do usedlosti, a kdyby to šlo, měli jsme je zlikvidovat a sebrat jim tašku s výkupným. Mohl to být docela slibnej plán, jenomže jsme neměli vůbec šanci se na něj připravit. Nestihli jsme průzkum terénu, přípravu, prostě nic. Čistá improvizace, úplně na hovno.

Bylo nás sedm, včetně mý maličkosti, stejně jako těch Statečnejch. Bohužel jsme ale dopadli jak demonstranti v Derry. Buď nebyla dodávka na silnici sama, anebo bylo na úsek silnice vidět z nějakýho baráku. A chovat se ve Skotsku stejně jako v rodným Severním Irsku jsme si nemohli dovolit. Až v posledním úseku cesty jsme měli kliku, že dodávka manželů Webstrových osaměla na klikatý horský silničce. Asfaltka vedla úzkým kaňonem mezi vřesovištěma a malebnejma oblejma kopečkama, jenže byla moc úzká, aby se dodávka dala předjet autem. Chlapi proto zůstali v obou autech daleko vzadu a já se rozhodl zariskovat. Chtěl jsem zastavit Websterovy na motorce.

Jezdil jsem dobře a rád, i když to Górdan nerad viděl. Často jsem se na terénní mašině řítil krajinou bez ohledu na nebezpečí a dostával za to potom šeredně na prdel rákoskou. Jenomže já si ten adrenalin užíval a nepřipouštěl si, že by se mi něco mohlo stát. Podobně jsem to cejtil i ve chvíli, kdy jsem podřadil, motorka zaječela a já doslova prolítl před dodávku manželů Websterových. Měl jsem v plánu motorkou zatarasit silnici, aby chlapi mohli auto obklíčit a vytáhnout oba manžele z auta. Bohužel jsme ale při plánování podcenili jednu podstatnou věc. Milí gauneři Websterovi měli dodávku, kterou unášeli lidi z ulice, pancéřovanou.

Když jim chlapi oběma autama zatarasili únikovou cestu, rozjel se řidič proti mý motorce. Začal jsem střílet na čelní sklo, ale střely mu skoro neublížily, jen na něm rozkvetlo několik pavoučků. Až pozdě mi došlo, že jsem měl pálit na gumy. Obrovský auto se prohnalo kolem mě, nabralo motorku, položenou napříč přes silnici, odhodilo ji, jako by byla z papíru, a mě s ní. Letěl jsem vzduchem a zem se rychle přibližovala. A pak byla tma.

Probral jsem se v autě, ale jen do nějakýho stavu polovědomí. Snažil jsem se mluvit na chlapy, co tam byli se mnou, ale mozek odmítal poslouchat. Jako by byl zadřenej. Úplně vnímat jsem začal až v pohodlným křesle Górdanova letadla s pocitem, že si mě podalo tak dvacet zápasníků s vobuchama a železnejma tyčema. Rozhlídl jsem se, ale Górdana jsem nikde neviděl. Zato ke mně okamžitě přispěchal muž, kterej se představil jako doktor McShane. Z kapsy vytáhl oftalmoskop a posvítil mi do obou očí. Pak mi zkontroloval uši, jestli v nich nemám krev.

„Máš otřes mozku, mladej,” začal rozšafně.

„Jmenuju se Kieran,” zavrčel jsem. Nesnášel jsem, když mi někdo říkal mladej. „Kde je Górdan?” Byl jsem votrávenej jako šváb a příslušně protivnej.

„Tady,” ozvalo se mi za zádama. Dvouma krokama se octl vedle mě v uličce. „Jak je na tom, doktore?”

„Je hodně potlučenej a tohle mu určitě zachránilo život,” šáhl do zavazadlovýho prostoru nad sedadlama a vytáhl odtamtud mou černou motorkářskou helmu. Byla v ní díra a obrovská prasklina, nejspíš od nějakýho šutru, na kterej mě dodávka Websterových odhodila. Prorazil jen helmu a ne lebku. Šáhl jsem si na hlavu a nahmatal přilepenej kus gázy.

„Dost jsi krvácel, mladej,” vysvětlil mi doktor, kterej pořád mý jméno ignoroval. „Doma tě vezmu rovnou na rentgen a pak pomažeš do postele. Musíš mít klid.”

Nic novýho pod sluncem. Otřes mozku už jsem párkrát měl a pomlácenej už jsem taky byl. Górdan poslal jedním pohybem ruky doktora do přední části letadla a pak si sedl vedle mě.

„Nemohli jsme tě vzít do nemocnice ve Skotsku, i když jsem o tebe měl strach. Doktor se ale dušoval, že nemáš nic zlomeného a ani proraženou lebku, tak jsem to risknul,” omlouval se mi potichu za to, že mě naložili do letadla, a ne do sanitky. Jenže já mu za to byl neskonale vděčnej. Radši budu předvádět nemocnýho doma v Ulsteru než ležet ve skotským špitále, kde Górdan neměl žádnej vliv, takže by můj pobyt zaváněl průšvihem s policií.

„Co Claire?” zeptal jsem po chvíli opatrně.

„Žije,” civěl před sebe. To bylo zlý.

„Ale?”

„Dávali jí drogy,” řekl mi tiše.

Zavřel jsem oči. Bylo mi zle a všechno mě bolelo. Po otřesu mozku jsem většinou blil jak Amina, takže to chtělo jen čas, než se všechno rozjede naplno.

„Je tady v letadle?” ptal jsem se, jen aby řeč nestála. Samozřejmě, že Lady Claire byla v letadle. Seděla tam, kde jsem většinou sedával já, v salonku, odděleným závěsem. Górdan určitě nestál o to, aby mě viděla, proto mě uklidil do zadní části letadla spolu s ostatníma chlapama. Byl jsem anonymní zraněnej voják, nic víc.

„Na letišti v Belfastu ji předám její matce a celý smečce doktorů a pak už mě budeš mít jen pro sebe,” zašeptal mi do ucha.

Zahřálo mě to u srdce, protože mi Górdanova přítomnost i jeho péče chyběla. Nebyl jsem zvyklej, že se ke mně choval chladně jako k ostatním chlapům. Navíc jsem měl po otřesu mozku úplně nepředvídatelný reakce. Byl jsem přecitlivělej a bylo mi do pláče. Potřeboval jsem ho ve svý blízkosti a on to věděl, protože už mě po ráně do hlavy zažil víckrát. Jenomže teď byla Lady Claire na prvním místě a bylo na mně, abych to pochopil a respektoval. Ani trochu mi to nešlo. Byl jsem ublíženej, bolavej a taky žárlivej.

Chtěl jsem mu přikývnout, protože hlas mě zradil, jenomže to jsem neměl dělat. Ne po otřesu mozku. Nekontrolovatelně se mi zvedl žaludek a já potupně poblil koberec v letadle. Ani blicí pytlík jsem nestihl vytáhnout. Svět se roztočil jak ruleta a polil mě studenej pot. Zhluboka jsem dejchal a jak zdálky vnímal Górdana, jak volá doktora McShanea a pak někoho, kdo uklidí podlahu. Asi jsem na nějakou chvíli přestal vnímat úplně, protože jsem se probral v předním salonku, pod doktorovým úzkostlivým dohledem.

„Píchl jsem ti něco proti zvracení a na uklidnění, mladej,” informoval mě doktor, sotva jsem rozlepil oči. „Zhluboka dejchej a buď úplně v klidu. Za chvíli budeme v Belfastu a jedeme rovnou do špitálu,” poplácal mě po hřbetu ruky a potom mi nahmatal puls na zápěstí a znovu mi posvítil do obou očí. „Bude to dobrý, otřes mozku je svinstvo,” řekl mi ještě a pak zmizel někam dopředu, kde jsem tušil Górdana a jeho dceru. Věřil jsem, že kdyby Górdan mohl, přišel by za mnou, jenomže před Lady Claire nechtěl provokovat. Úplně stačilo, že mě přestěhoval do přední části letadla.

Poprvý v životě jsem se vezl z letiště na nosítkách v sanitce. Doktor McShane se bál komplikací, a tak mi zajistil odvoz ještě z letadla. Bohužel mi tím ale taky zajistil třídenní koukání do stropu soukromýho pokoje, než páni důležitý v bílejch pláštích uznali, že kromě naklepanýho kokosu a několika výstavních podlitin nemám jinej problém, a propustili mě domů.

Górdana jsem celý ty tři dny neviděl, takže jsem už skoro lezl po zdi. Bylo mi smutno, utápěl jsem se v sebelítosti a bál jsem se, že se po maléru s Lady Claire bude chtít vrátit k rodině, aby jeho dcera citově nestrádala. Měl jsem co dělat, abych se v nemocnici ovládal, a přesto mě sestřička párkrát našla uřvanýho jako malýho fakana. Měl jsem vztek na celej svět, a hlavně na sebe, že to nedávám.

Do pokoje si pro mě přišel komorník Louis, aby mi pomohl k autu. Doufal jsem, že Jeho Lordstvo bude čekat v soukromí černejch skel a smetanový kůže bentleye, ale zase nic. Začínal jsem bejt zoufalej, když mi komorník obřadně podal obálku s Górdanovým erbem. Byla ve mně malá dušička ve chvíli, kdy jsem tu obálku otvíral. Čekal jsem slova na rozloučenou, ale vzápětí se mi na tváři usadil spokojenej úsměv.

„Dovolil jsem si vám zabalit věci na cestu a Jeho Lordstvo na vás čeká v letadle,” oznámil mi komorník.

„Jste pěkný tajnůstkář, Louisi,” vyčetl jsem mu. Když jsem se ho hned v nemocničním pokoji zeptal, kde je Górdan, řekl mi, že nemá tušení. A pak mi bez mrknutí oka předal zlatem ozdobený poukaz na čtyřdenní pobyt v termálních lázních na Ischii, o kterým musel vědět, když dostal za úkol mi zabalit věci.

„Jeho Lordstvo si přálo, aby to pro vás bylo překvapení, pane,” usmál se ten starej šibal. O mým vztahu s Górdanem věděl úplně všechno, ale byl natolik loajální ke svýmu pánovi, že to nedal nikdy znát. A my se ho zase na oplátku snažili nepřivádět do rozpaků žádnejma důvěrnostma.

Konečně jsem byl na palubě v předním salonku Falconu a tam jsem ho uviděl. Zvedl se, aby mi pomohl ty poslední metry do pohodlnýho polohovacího křesla. Potom mě objal a přitáhl si mou hlavu na hrudník. Strašně moc jsem si přál, abych ten příval emocí a úlevy zvládl. Strašně moc jsem chtěl nebrečet, jenomže to nešlo. Chytl jsem se ho jako klíště a během chvíle mu promáčel slzama letní košili. Nevadilo mu to. Neokřikl mě, že se chovám jak vykroucená buzna. Pevně mě držel a hladil a nakonec políbil.

„Promiň, novináři se nějak domákli, že Claire utekla z domu a že se stala obětí únosu. Čekali nás před vjezdem na pozemek. Měl jsem co dělat, abych se jich zbavil. Celé ty tři dny jsem nedělal nic jiného, než odrážel vlezlé pisálky,” držel mě pevně v náručí a omlouval se mi. „Chyběl jsi mi. Strašně moc jsi mi chyběl!“ dodal. Během pár vteřin ze mě udělal to nejšťastnější stvoření na světě. Stočil jsem se na širokým dvojsedadle do klubíčka a položil Górdanovi hlavu na klín. Úplně jsem ignoroval pokyn kapitána na připoutání před startem. Objímaly mě Górdanovy silný paže, takže jsem si sotva dokázal představit bezpečnější místo ve vesmíru.

Celej let jsem prospal a úplně jsem se probral vlastně až před večeří. Šli jsme do hotelový restaurace s nádherným výhledem na neapolskej záliv a horu Vesuv. Górdan objednal k večeři všechny možný lahůdky italský kuchyně, ve který se na rozdíl ode mě vyznal. Orientoval se ve všech těch antipastách a pastách a dalších jídlech, kdežto mý vědomosti začínaly a končily u americký pizzy s kečupem a u špaget, ze kterejch by Ital vyletěl z kůže.

„Proč jsme tady?” zeptal jsem se ho při dezertu.

„Aby sis tady vyléčil všechny bolístky těla i duše, abych se já schoval před smečkou novinářů a abychom se domluvili, jak vypálit Websterovým rybník,” vypočítal postupně na prstech pravý ruky.

„Použijeme můj plán. Když už tam není Lady Claire, můžou chlapi vzít tu farmu útokem a já jim zevnitř pomůžu,” chytl jsem se hned posledního bodu.

„Nechám si to projít hlavou,” odpověděl mi vážně a já zajásal. Nezamítl to hned mávnutím ruky, takže šance tu pořád byla.

Po večeři jsme se šli projít, jenomže co se tolerance homosexuality týče, bylo to v Itálii z bláta do louže. Pokud jsme si v Irsku mohli dovolit nějakej ten letmej dotyk na veřejnosti, tak tady jsme se museli chovat cudně jak mniši v kostele. Pomalu, s ohledem na mý zranění, jsme se courali po pobřežní promenádě, plný dam v rozevlátejch šatech a mužů v letních oblecích, nebo jen tak v plátěnejch kalhotách a tričkách. I Górdan na sobě měl lněnej smetanovej oblek a hedvábnou košili, zapnutou jen na dva knoflíčky. Na krku měl zlatej řetízek s křížkem, sako ležérně přehozený přes ramena a ruce v kapsách kalhot. Všiml jsem si, že dobrá třetina žen se za ním otočila, a hrozně se tím bavil.

„Líbíš se jim,“ pošeptal jsem mu. Lichotilo mi, že ten sebevědomej nádhernej alfa samec je jenom můj. Žádná z těch koček na promenádě u něj neměla šanci.

„Jsem na to zvyklý,“ odpověděl mi samolibě a ve stínu veliký palmy mě rychle objal a políbil. Vyplašeně jsem se rozhlídl, ale snad to nikdo neviděl.

Zamířili jsme zpátky k hotelu a stavili se na jedný zahrádce na skleničku. Górdan si dal bílý víno, já radši střik, protože jsem v sobě měl nějaký prášky proti bolesti. Příboj šuměl a palmový listí se třepotalo v lehkým letním vánku. Bylo mi tam s tím úžasným chlapem neskutečně dobře a ještě líp mi bylo v posteli v jeho náruči.

Další den jsme oba strávili v termálních lázních a na různejch masérskejch stolech. Górdan si to většinou užíval, zato já trpěl jako zvíře. Byl jsem tak potlučenej, že jsem syčel bolestí, sotva se mě nějakej masér dotkl, a ten třetí tomu nasadil korunu. Obrovskej svalnatej chlap, kterej by mě rozmačkal jako chrousta, kdyby chtěl. Strhl ze mě prostěradlo, kterym jsem byl přikrytej, a pak se do mě pustil od krční páteře až ke kotníkům. Skučel jsem mu na lehátku určitě víc, než byl zvyklej, ale to mu bylo úplně jedno. Jeho obrovský tlapy mi přejížděly po těle, a když pod nima ty bolavý uzly ve svalech konečně povolily, začal jsem si ty dotyky nesmírně vychutnávat.

„Tebe někdo zmlátil?“ zeptal se mě ten chlap zvědavě.

„Vysekal jsem se na motorce,“ neřekl jsem celou pravdu.

„Tak si dej horkou koupel, ať ti to všechno zase nezatuhne, a pak zalez do postele a buď pořád v teple,“ poradil mi a plácl mě přes zadek, že je masáž u konce. Rychle jsem se zabalil do koupacího pláště, protože můj ocas neměl lepší nápad než se při masáži postavit. Jestli si toho ten Golem všiml, tak na sobě nedal nic znát.

Poslechl jsem jeho rady a zalezl do horký bylinkový koupele a potom hned do postele. Usnul jsem jako dřevo. Když jsem se probudil, byla venku už tma. Górdan ležel vedle mě, hlavu podepřenou rukou a hladil mě pod dekou po zadku. Byl jsem jako vyvoraná myš, protože masáž byla sice fajn, ale já po ní byl úplně vyřízenej.

„Mám pro tebe dva dárky,“ culil se. Zvedl ruku a na prstě se mu houpalo vibrační vajíčko na dálkový ovládání. „Tohle je první. Budeš ho mít tak dlouho, dokud já budu chtít. A dálkové ovládání určitě zahálet nenechám,“ shrnul mi deku pod zadek a políbil mě na kostrč, kde jsem měl tetování. Potom mi roztáhl půlky a projel nasliněným jazykem rýhu a okolí análu i hráz. Chvilku si se mnou hrál, než mi prstem zasunul vajíčko hodně hluboko, takže vůbec nic nekoukalo. Vibrace pustil hned a já zalapal po dechu. Dráždily mi prostatu, takže se to rovnalo mučení neviňátek. Jestli si se mnou bude takhle hrát na veřejnosti, zblázním se.

Romantickou večeři při svíčkách nechal Górdan naservírovat do našeho obrovskýho apartmá. Zamkl a zatáhl závěsy a pak mi řekl, že budu jíst nahej. To se mi líbilo! Báječně ponižující a zvrácený, on v elegantním šedým letním obleku s kravatou a já nahej. V podkrovním prostoru hotelu jsme byli jen my dva. Žádný další pokoje, jen obrovská terasa s výhledem do všech stran ostrova. Určitě to místo vybíral s extrémní pečlivostí a za jediným účelem: absolutní soukromí. Aby nebylo pochyb, kde je moje místo, dostal jsem svůj otrockej obojek a malý závažíčka na kroužky v bradavkách. Prostřeno jsem ale měl u stolu, ne na zemi jako pes.

„Sluší ti to,” zaplály mu v očích uličnický ohníčky, který mi od zmizení Lady Claire tak chyběly. Pohrál si zase s dálkovým ovládáním a vajíčko v mým zadku začalo tiše vrnět na nejnižší rychlost. Akorát, abych měl ocas tvrdej jako kus šutru. Dotknout jsem se ho ale nesměl, to bylo právo mýho pána.

Dovolil mi posadit se ke stolu a podal mi mísu se salátem. Nabral jsem si trochu na talíř a snažil se nevnímat vibrace, jenomže to dost dobře nešlo. Masírování prostaty mě vždycky vzrušovalo a vibrace jsem cejtil doslova v každým nervu ve slabinách. Krev mi pulsovala v klacku v rytmu úderů mýho srdce a každej Górdanův dotek byl jak elektrickej výboj.

Několikrát se během večeře sklonil a vzal můj žalud do pusy, polaskal ho jazykem, až jsem začal vzdychat, přirážet, a dokonce i kapička touhy ukápla. K vrcholu mě ale nedovedl, jen si mě vychutnával. Až o dost pozdějc jsme skončili v posteli a já mohl svýho pána pořádně obtáhnout. Hrál jsem si s ním nejdřív jazykem. Objížděl mu růžičku a zasouval jazyk i dovnitř, aby se uvolnil. Vnímal jsem, jak zrychleně dejchá. To místečko největší chlapský slasti se přede mnou rozvíralo. Zapomněl jsem na celej svět a cejtil jen, jak se Górdan uvolňuje a každou buňkou svýho hříšnýho těla si říká o víc. Chci sex! Křičelo jeho tělo. Vomrdej mě!

Vrazil jsem do něj jeden a druhej nasliněnej prst a nahmatal mu prostatu. Zasykl a prohnul se slastí, když jsem na to místečko zatlačil. Lehl jsem si mu mezi nohy a vzal do pusy jeho velký koule. Cucal jsem je a jazykem ho dráždil na švu. Palec jsem mu přitlačil na hráz. To už začal vzdychat nahlas a skučet, ať ho konečně ošukám. Olízl jsem mu ještě několikrát uslintanej žalud, než jsem za něj zaklekl a zastrčil mu ocas do roztaženýho zadku.

Zařval, jak ho to zabolelo, tak jsem mu zacpal pusu, a když jsem cejtil, že se přizpůsobil mejm rozměrům, začal jsem tvrdě přirážet a protahovat mu prdel celou svou dýlkou. Líbilo se mu to, takže jen slastně vzdychal a hekal. Nejspíš by byl slyšet až do přízemí, kdybych mu nedržel dlaň na puse. Byl opřenej o jedno předloktí a druhou rukou si honil ocas. Když se blížil vrcholu, pustil vibrace vajíčka naplno, abych si i já užil vrchol se vším všudy. Zrychlil jsem přírazy a za chvíli už jsem mířil přes hranu neskutečnýho orgasmu někam do hlubin galaxie. Skoro jsem nevnímal, jak se Górdan udělal taky. Stříkal jsem mu do zadku jednu dávku za druhou a vajíčko ve mně řádilo dál na plnej výkon. Jestli ho nevypne, zlikviduje mě! Složil jsem ho na břicho a zůstal v něm zaraženej až po kořen. Cukaly se mnou křeče a nedovolil jsem mu jedinej pohyb.

„Vypni to, nebo tě zničím,“ procedil jsem. Chvilku se pokoušel mě shodit, ale já byl pevně zapřenej a držel mu krk přimáčknutej k matraci. Nakonec mu nezbylo nic jinýho než vibrace vypnout. Zhluboka jsem si oddechl a po chvilce z něj slezl. Dálkový ovládání od toho výkonnýho tyrana měl ale pořád ve svý moci a nezdálo se, že by mi chtěl dopřát delší oddech. Poslal mě, ať napustím vanu, a dodal, že to vajíčko je vodotěsný. Potom mi sundal závažíčka z bradavek a otrockej obojek. Obojí si ale nechal po ruce na nočním stolku.

Teprve v horký vodě s voňavou pěnou jsme začali probírat všechny možnosti likvidace celýho výnosnýho podniku manželů Websterových. Zásah policie jsme zavrhli hned, protože jsme se báli, že takoví lidi jako Websterovi budou mít u poldů svý informátory. Na to, čím se živili, jim to sakra dlouho procházelo. Určitě by naservírovali nepohodlný svědky prasatům, kdyby se dozvěděli o chystaný razii. Jedině akce Górdanovy soukromý armády, s mou pomocí zevnitř, měla šanci na úspěch. Jenže o tom můj pán a milenec nechtěl pořád ani slyšet. Nakonec jsme se dohodli, že k usedlosti vyrazím nejdřív na průzkum a teprve potom si řekneme, co se dá zvládnout, aby to neohrozilo můj život.

Z vany jsme vylezli, když už jsem začínal mít pocit, že se rozmočím. Górdan mi celou dobu dal s vibracema pokoj, aby můj ocas mohl nabrat sílu do dalšího kola. Otřel mě a zejména si dal záležet na intimních místech, který neopomněl poškádlit jazykem. Zabalil mě do osušky, jak to míval ve zvyku, a doprovodil k posteli, kde na mě čekal slíbenej druhej dárek.

„Tady byl Santa?“ zaradoval jsem se, když jsem uviděl zlatou krabičku s mašličkou na svým polštáři. Moje zlatý omegy, který jsem si vybral v Miami! Vrhl jsem se Górdanovi kolem krku a políbil ho. Osuška mi přitom spadla na zem.

„Ukaž,“ vyndal hodinky a zapnul mi je na zápěstí. Zářil jsem jak sluníčko. Po maléru s Willym jsem už ani nedoufal, že je někdy dostanu. Byly jedinou ozdobou na mým nahým těle, pokud jsem nepočítal kroužky v bradavkách a tetování na kostrči.

„Když mě budeš zlobit, utáhnu ti je kolem ocasu tak silně, že budeš křičet,“ pohrozil mi s úsměvem. Věděl jsem, že by to splnil, už to udělal nejednou. Podvázal mi za trest koule i klacek tak silně, že mi vytryskly slzy.

Taky jsem se na něj usmál a pak se zavrtal pod deku. Pořád jsem v sobě cejtil vibrační vajíčko, ale dávalo mi pokoj. Górdan otevřel dveře na terasu a lehl si nahej ke mně, jen tak na deku. Netušil jsem, nad čím přemejšlí, ale líbilo se mi ho pozorovat. Svaly se mu leskly krůpějema potu, černý oči hypnotizovaly skrz otevřený dveře nekonečnej obzor a hrudník se mu pomalu zvedal. Bylo mi pod dekou horko, takže jsem se k němu brzo přitulil a taky vystavil nahý tělo vánku od moře.

„Lízej mi ocas. Nekuř ho, jenom lízej. A koule taky,“ rozkázal mi, když zjistil, že ho žádostivě pozoruju. Roztáhl doširoka nohy, abych si mohl kleknout mezi ně. Vystrčil jsem jazyk a začal mu povadlej ohon důkladně olizovat od kořene až k předkožce. Občas jsem špičku jazyka zavrtal až k žaludu, a to se mu moc líbilo. Cejtil jsem, jak v něm cuká a pomaličku nalejvá krví. Reagoval na moje dráždění. Musel jsem se hrozně ovládat, abych ho nevzal do pusy a nezačal kouřit. Vtom se probudilo vibrační vajíčko v mým zadku. Prohnul jsem se a zaryl Górdanovi nehty do stehen. Pustil ho zase na nejnižší rychlost, aby mě jenom dráždil a neudělal. Sadista!

„Připrav se na dlouhou noc, holoubku,“ zavrněl spokojeně. „Pěkně pomaličku lízej a přidej k tomu i koule, hráz a díru. Já se zatím trochu prospím,“ usmál se a zavřel oči. Tohle dělával často, že se ode mě nechal vzrušovat jazykem a přitom se octl někde v alfa hladině, kde při těch maximálně příjemnejch pocitech relaxoval. Na tváři měl ten nejspokojenější výraz na světě a užíval si práci svýho osobního otroka, ale taky jeho ponížení. A já si to užíval taky, i když jsem se samozřejmě nesměl udělat.

Nakonec se nade mnou slitoval, pustil vibrace naplno a dovolil mi, ať ho vykouřím. Zapojil jsem rty i jazyk. Zasouval jsem si jeho ocas pokorně až do krku a stahoval mu předkožku jazykem a patrem. Postupně jsem zrychloval a prožíval s ním jeho nastupující vyvrcholení. Vezl jsem se a vibrující vajíčko i Górdanovy zvukový projevy mi v tom pomáhaly.

Udělali jsme se současně. Jeho nasládlý sperma jsem spolykal do poslední kapičky, svoje jsem si vystříkal do dlaně a dal mu ho olízat. Když jsme se oba uklidnili, zbavil mě konečně toho vibračního mučitele s tím, že ráno mi ho dá znova. Potom mi popřál dobrou noc a za chvíli už nevěděl o světě. Vklouzl jsem potichu do sprchy a opláchl se studenou vodou. Zalezl jsem k němu pod deku a přitulil se.

„Jsi studený jako ryba,“ zašeptal v polospánku a za pár vteřin už zase tvrdě spal.