Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 22. Dokud nás smrt nerozdělí

„Kdys mi chtěl sdělit to sladký tajemství, že tě vojel prstem při masáži?” tichej hlas, skoro šepot, kterej mi vybuchoval u ucha jak dělostřelecký granáty. Byl jsem v hajzlu, to jsem věděl už dobře hodinu. Od chvíle, kdy mě Górdan připoutal k trestný lavici v naší nový mučírně.

Ten podrazáckej hajzl Jim mu vykecal úplně všechno. Klidně by se přiznal i k potopení Atlantidy, kdyby mu to bylo něco platný. A odsrat jsem měl tu jeho pravdomluvnost samozřejmě já, kdo jinej. Bůh ví, co všechno Górdanovi nakecal, a ten mi to hned tak neřekne. Bude mi to dávkovat po kapkách, aby si ověřil, že nekecám. Ještě před výslechem jsem přemejšlel o tom, že budu prostě lhát. Že všechno zatluču a budu tvrdit, že si to Jim vymyslel. To by byl ale ten nejblbější nápad ze všech. To by Górdan hned poznal.

Ruka mezi roztaženejma nohama mě probrala ze zamyšlení. Dotek nagelovanejch prstů na těch nejcitlivějších místech. Zajely mi mezi půlky a obkroužily růžičku.

„Mám tady připravenej jeden pěkně velkej kolík. Počítám do deseti, a jestli neuslyším odpověď, následky si přičti sám. A příjemný rozhodně nebudou,” zavrčel Górdan s rukou pořád mezi mejma půlkama.

„Měl jsem strach,” vypadlo ze mě konečně.

„Strach? Z čeho?” byl fakt překvapenej.

„Z tebe, že mi neuvěříš, že to nebylo dobrovolný,” sypal jsem ze sebe potichu mezi vzdechama. Górdanova ruka se mnou dělala neskutečný věci. Ocas jsem měl tvrdej celou dobu, co jsem tu ležel připoutanej, ale teď jsem myslel, že mi přívalem krve exploduje. Górdan po něm občas zlehka přejel prstama a já šílel.

„A došlo ti vůbec, že kdybys mi to řekl, byl by Jim hned podezřelej číslo jedna? Žes ho vlastně kryl?” přísnej a úsečnej hlas. Schylovalo se k maléru.

Měl pravdu, to mi nedošlo ani náhodou. Sobecky jsem myslel jen na sebe a vůbec ne na ty, kterým Jim mohl ublížit. Jenomže jak jsem mohl věděl, že je Jim násilník a deviant? Vždyť ani Górdan to nevěděl, když mi ho najal jako fyzioterapeuta. Můj pud sebezáchovy mě ale zabrzdil. Určitě jsem Górdanovi nechtěl říct, že i on nese velkej díl viny, když sem Jima pozval.

Dotyky na citlivejch místech mě dostávaly. V ocasu mi škubalo a bylo mi úplně jedno, jak brutální kolík do mě můj pán vrazí. Hlavně už nějakej. Věděl jsem, že trestu neujdu, a moje masochistická dušička se tetelila nedočkavostí. Potřeboval jsem tu správnou dávku bolesti a Górdanovy dominance, aby mě katapultovala na oběžnou dráhu Halleyovy komety.

„Tak jo, do řeči ti zrovna moc není, takže to vyřešíme jednoduše,” Górdan si dřepl přede mě a zadíval se mi do očí. „Dostaneš velkej kolík, svorky na koule a padesát ran řemenem. Bude to trest za to, žes mi hned neřekl, co se stalo. Už se tě nebudu na nic ptát a tím to pro mě skončí. Souhlasíš s tím?” řečnická otázka na závěr. Jojo, můj despota byl fakt vtipnej. Jako bych měl na výběr. Jasně, že jsem souhlasil všema deseti. Z toho průšvihu jsem vyvázl docela lacino. Kdyby mě totiž dál vyslýchal, došel by až k mý procházce parkem bez bodyguardů a o tom jsem se odmítal bavit.

Strčil mi do zadku nejdřív dva nagelovaný prsty a pak pomalu velkej kolík. Byl o trochu větší, než bych zvládl, tlustší než Górdanův ocas. Jednou už jsem ho měl, tak jsem věděl, že to bude bolet. A při výprasku si každý sevření půlek užiju dvojnásob. Zařval jsem, když ho do mě zastrčil, a snažil se co nejrychlejc uvolnit, aby ostrá bolest přešla. Ta teda vůbec příjemná nebyla. Svorky na koulích jsem v kontrastu s kolíkem vůbec necejtil. Górdan je nastavil tak, že mě ten tlak neskutečně vzrušoval, ale nebolel. Přívaly krve znovu zamířily do mýho ohonu a ten chtěl zase explodovat slastí.

První rána byla dost hrozná. Pokaždý to tak bylo. Než jsem si zvykl na bolest, byl výprask nejhorší. Když už jsem pak byl připravenej, dalo se to snýst. Jenomže jak byla moje zadnice čím dál citlivější, bolest zase rostla. Nemusel jsem počítat nahlas, Górdan se nechtěl zdržovat. Prostě si vzal řemen a nasekal mi jak otec neposlušnýmu synovi. Dokonce mě kromě prvních tří ran docela šetřil. Asi nebylo v plánu, abych měl zadek do krve.

Svištění řemene a mlaskavý dopady plnily mučírnu, ale já to pořád dával bez řevu. Syčel jsem bolestí a sem tam zaskučel, ale rány nebyly tak velký, abych musel řvát. Kdyby vzal můj pán rákosku, bylo by to mnohem horší. Řemen byl sice z pevný kůže, těžkej a ohebnej, takže líp kopíroval mý poloviny, ale naplocho tolik nezraňoval. A přitom hrany řemene dokázaly rozseknout kůži, to jsem dobře věděl. Už jsem od nich párkrát měl prdel do krve.

Švih, plesk, švih, plesk… Padesátkrát! Górdan byl ale skoro něžnej, protože jsem ani nepípl. Byla to jen taková demonstračka trestu, protože kdyby mě chtěl fakt potrestat, řval bych od první rány. Kolík ze mě vytáhl asi v polovině trestu. Lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi neulevilo. Radoval jsem se ale jen do chvíle, než mi došlo, proč mě toho trapiče zbavil. Prdel jsem měl celou rudou a citlivou od výprasku a čekal mě pěkně drsnej sex.

„Ohni se přes kozu,” řekl mi Górdan tiše, když mě odpoutal z lavice a pomohl mi vstát.

Celá mučírna se se mnou zatočila, když jsem se zvedl. Ani adrenalin mi nepomohl. Kdyby mě ten můj úžasnej chlap nepřidržel, složil bych se. Pomohl mi až ke koze, polstrovaný kůží, takže byla celkem pohodlná. Lehl jsem si na ni břichem, rozkročil nohy a vystrčil bolavej zadek. Górdan si stoupl těsně za mě, že jsem skoro cejtil na citlivejch půlkách dotek látky jeho kalhot. Položil mi horký ruce na lopatky a pomalu jel dolů. Okamžitě mi naskočila husí kůže.

Jednou rukou pokračoval v hlazení mejch zad a druhou sjel mezi půlky. Obkroužil to moje citlivý místečko a pak mi konečně sundal svorky a promnul koule v prstech. Zabolelo to, jak jsem měl svorky dlouho. Zalapal jsem po dechu, ale ne bolestí. Vzrušení bylo tisíckrát silnější. Górdan vzal do ruky můj ocas, tvrdej jak kus šutru a promačkal ho. Potom se rukou zas vrátil přes koule k růžičce, kterou začal masírovat.

„Tak co, jaký to bylo s Jimem? Líbilo se ti to stejně jako teď?”

Zástava srdce je slabej odvar toho, co jsem v tu chvíli prožil.

„Ne,” vypadlo ze mě jen. Nic víc jsem ze sebe v tom šoku nedostal.

„Tak proč jsi něco neudělal?” pořád milej a tichej hlas a prsty mezi půlkama. Ten kontrast byl k zešílení. Inkviziční výslech při maximálním vzrušení. Z ocasu mi teklo jak nějakýmu puberťákovi u porna a přitom mi šlo málem o život.

„Bál jsem se. Jim by mě kdykoliv přepral.”

„Myslíš, že by měl odvahu tě jen tak zmlátit? To by tvrdil, žes spadl z masérského stolu?” Jo, měl pravdu, ale já se k odpovědi nechystal. V tu chvíli už byla zbytečná.

Dva prsty mi konečně zajely do díry. Tělem mi proběhl elektrickej impuls. Zavzdychal jsem a přirazil. Úplně jsem viděl, jak se Górdan sám pro sebe usmál. Pohladil mě volnou rukou po bolavým zadku a zasunul prsty hloubš. Přejel mi po prostatě a to byla konečná. Moje verbální schopnosti klesly na nulu. Prohnul jsem se, aby se dostal ještě dál a začal přirážet.

Neslyšel jsem rozepínání zipu. Až studenej gel mezi horkejma půlkama mi napověděl, že tenhle trest si fakt užiju. Byl jsem připravenej kolíkem, takže se Górdan nemusel nijak omezovat. Prostě z mě v jednu chvíli vytáhl prsty a v druhý mi vrazil do zadku celej svůj ocas až po kořen.

Zařval jsem, ne protože mě zabolely zbitý půlky, ale protože se mi to přesně takhle líbilo. A Górdanovi taky. Měl rád, když jsem byl hlasitej. Krotil mý projevy jen tehdy, kdy jsme nebyli sami a mý sebeovládání bylo součástí hry. Sám se taky projevoval pěkně nahlas a užíval si to. Tvrdě přirážel a ryčel u toho v extázi.

Až těsně před vrcholem sevřel můj ocas a začal pumpovat. Věděl, že moc nepotřebuju, byl jsem na hraně od chvíle, kdy začal s erotickou masáží mý růžičky. Sešli jsme se dokonale. Měl mě přečtenýho se vším všudy a přesně věděl, co mám rád. Pozornej, úžasnej milenec.

„Slíbil jsem ti, že už o Jimovi nebudeme mluvit, a to dodržím,” řekl mi o dost pozdějc v posteli. Před tím mi pomohl do koupelny a hodně důkladně i opatrně mě celýho namydlil a osprchoval. Užíval si to tak, že mu u toho stál ocas v pozoru, a to jsem nemohl nechat jen tak. Klekl jsem si ve sprchovým koutě, protože pohledu na jeho dokonalý tělo a krásnýho ptáka jsem nemohl nikdy odolat.

Stáhl jsem mu předkožku a začal olizovat kapky vody ze žaludu. Ocas mi v ruce zaškubal a ještě víc ztvrdnul. Fialovej žalud se leskl a žíly se naplnily krví. Sjel jsem si jednou rukou mezi nohy. I moje péro už stálo v pozoru. Čekal jsem, že mě Górdan okřikne, ale přešel to mlčky. Zapumpoval jsem oběma rukama a pak si zastrčil krásnej ohon mýho pána do krku, až kam to šlo.

Sykavě se nadechl a opřel se o stěnu. Probodával mě svým černým pohledem zpod přivřených víček. Spokojeně se ale usmíval a mě by zajímalo, co se mu honilo hlavou při pohledu na deep throat, co jsem předváděl. A já si to fakt masochisticky vychutnával a jeho žaludem si protahoval hlasivky. Zespod jsem ho dráždil jazykem přitlačeným proti patru. I rty jsem měl pevně sevřený a stahoval mu předkožku. Přitom mi ruka pořád kmitala po mým klacku. Górdan zlehka přirážel, ale pořád se snažil kontrolovat. Bral na mě ohledy, abych si hloubku zásunu zvolil sám. A já si pořád užíval tu nejhlubší, a když jsem měl žalud v puse, mazlil jsem se s ním jazykem.

Postupně nás sebeovládání opustilo oba dva. Objal jsem Górdana kolem zadku jednou rukou a už jen držel, když mi tvrdě vymrdával hubu. Honil jsem si přitom ve stejným rytmu a letěl s ním na vrchol tak rychle, jak už dlouho ne. Ve finále mi chytl hlavu a narval si ji několikrát mezi nohy tak drsně, že jsem málem hodil šavli. Bojoval jsem, protože když mi jeho horká mrdka začala pod tlakem stříkat do krku, fakt se mi zvedl kufr. A to bych si šeredně odsral, vyzvracet pánovo semeno. To by můj nádhernej sadista vzal asi osobně.

Vytáhl mi ocas z pusy, a když zjistil, že jsme se nesešli, rychle si klekl, využil toho a dokouřil mě. Svezl jsem se na podlahu velkýho sprcháče a jen lapal po dechu a taky kašlal, protože jsem měl žaludeční šťávy až v krku. Byl jsem úplně vyšťavenej, ale taky šťastnej a spokojenej.

„Jsi v pořádku? Promiň, málem jsem tě udusil,” objal mě a zvedl do sedu. Opřel jsem se zmoženě o stěnu.

„Jsem v pohodě, jen jsem málem tvůj genetickej materiál vyblil,” mrknul jsem na něj a natáhl ruku, ať mi pomůže na nohy.

„To bych ti moc nedoporučoval,” zahrozil mi s úsměvem, zabalil mě do osušky a odvedl do ložnice.

Přitulil jsem se k němu pod velkou dekou. Potřeboval jsem se dotýkat jeho jemný hladký kůže a cítit jeho horký tělo. I po mnohem tvrdších akcích jsem potřeboval milostnou dohru víc než předehru. Když mě Górdan chtěl v takovejch chvílích pozlobit, říkával, že jsem mazlivější než všechny ženský, který měl. Ale to já byl. Ležet mu v klíně a nechat se hladit jsem občas potřeboval víc než sex.

Usnuli jsme sladce unavený bez večeře a ráno nás, kromě děsnýho hladu, zvedl z postele i telefon od policie. U zříceniny majáku Mullaghderg našli v moři tělo, rozbitý o skaliska. Podle Górdanova výrazu asi nebylo oč stát. Bohužel ale potřebovali aspoň jednoho z nás kvůli identifikaci. Poldové si totiž mysleli, že to byl Jim. Sedl jsem si v posteli a myšlenky mi okamžitě zalítly k Mattovi. Ten kluk byl skoro stejnej magnet na průsery jako já, a nakonec zpacká i vlastní sebevraždu. Buď uklouzl, anebo se blbě odrazil a sjel jen na nejbližší skalní římsu. Kdyby letěl z třiceti metrů do moře, dopadl by stejně jako Jim.

Zadíval jsem se na Górdana a snažil se v jeho pohledu vyčíst, jestli byl nález těla v plánu, anebo je to průser jako barák. Můj nejúžasnější chlap se ale spokojeně usmíval a vypadal, že mu všechno vychází přesně podle plánu. Severozápadní pobřeží našeho úžasnýho zelenýho ostrova nebylo místem, který by někdo vyhledával. Sice tam byly neskutečně krásný a romantický pláže, ale i v nejparnějším létě tam studeně fičelo a radost z toho měli jen surfaři. Na pobřeží bylo dokonce i letiště, kde jsem sám několikrát byl. Asi třikrát se mi Górdana povedlo ukecat, ať mě pustí surfovat. Skončilo to ve chvíli, kdy letěl se mnou. Když zjistil, jak je to pobřeží nebezpečný, plný skrytejch skalisek, ostrejch jak břitva, měl jsem po srandě. Bylo ale vidět, že na zrádnost těch míst nezapomněl.

„Zaplatím poldům další test DNA, aby porovnali vzorky, co už mají od tebe, s nálezem těla, a tím bude případ uzavřený,” přivítal mě dole v salonku u snídaně. Svoje geniální míchaný vajíčka mi sice většinou servíroval do postele, ale dneska jsme romantiku vynechali. Za dvě hodiny jsme měli být v Letterkenny, a protože volno měl i řidič David a Górdan nebyl z těch, kdo by na schůzku s poldy sám řídil, objednal nám vrtulník. Demonstrace prachů, moci a síly se vším všudy.

Z Letterkenny jsme, po identifikaci toho, co nám skaliska a lososi z Jima nechali, letěli rovnou do Derry do nemocnice. Přál jsem si navštívit Matta a měli jsme to po cestě. Ve dveřích pokoje jsme se srazili s mladičkou policajtkou, co dostala za úkol Matta vyslechnout a celej případ co nejdřív uzavřít jako sebevraždu. Vypadala tak na osmnáct, pihatá zrzka s bledou pokožkou a copem neposlušných vlasů, tlustým jako paže. Mile se usmívala, ale klamala tělem. Její oči mě varovaly, že zahrávat si s ní nemám. Ne, to jsem se nechystal.

„Stejně bych za vámi jela na hrad,” dodala, když mě poprosila o rozhovor. Čekal jsem to, byl jsem ten, kdo Matta našel. Díval jsem se jí pevně do očí a čekal. Byl jsem vycvičenej stručně odpovídat na otázky a ne vyprávět sám pohádky. Sedli jsme si do prázdný čekárny. Všichni tři. Górdan mě odmítal spustit z očí a policajtka zas až tak silná v kramflecích nebyla, aby Jeho Lordstvo vykázala.

Zajímalo ji, jak dlouho tam asi Matt ležel, než jsem ho našel, a jestli si myslím, že opravdu skočil sám. Probodl jsem ji pohledem a dal najevo, že tahle otázka mi fakt hnula žlučí. Jenomže pak mi to došlo. Górdan nahlásil rvačku v hospodě na policii, aby kluky chránil. Potom došlo ke znásilnění a teď jsem Matta našel polomrtvýho na útesech. Kdybych nevěděl, jak to celý bylo, asi bych se taky tak blbě ptal. S odpovědí mi nakonec pomohl i Górdan, kterej si přisedl blíž a začal doplňovat moje vyprávění. Já věděl o vztahu obou kluků, on zase o chlapech z vesnice, který sice uměli rozdávat rány, ale nikdy by nikoho nestrčili z útesu. A navíc Matt sám přiznal, že se chtěl zabít, takže celej náš rozhovor s policajtkou byl jen o naplnění povinnosti. Holt se musela zeptat, protože co kdyby Matt vraha z lásky, nebo ze strachu kryl?

Než se policajtka rozloučila, objevil se v nemocnici i Niall. Podle jeho pohledu jsem hned poznal, že už s ní měl tu čest a do oka si rozhodně nepadli.

„Myslí si, že jsem Matta strčil,” zavrčel, když zmizela za dveřma.

„Je to její práce. Musí si odškrtnout, že tuhle verzi prověřila,” klidnil jsem jeho hormony.

Niall jen bezmocně zavrtěl hlavou. Pak ťuknul na dveře Mattova pokoje a dal mi přednost.

Nezůstal jsem vevnitř dlouho, jen jsem Matta chtěl pozdravit a ne dělat klukům garde. Vypadl jsem po deseti minutách a nechal ty dva spolu. Vrkali si jako holoubci. Měl jsem dobrej pocit. Bylo vidět, že Mattovi už promluvil rázně do duše nějakej psychouš. Byl jak vyměněnej. Od znásilnění chodil jak tělo bez duše a depka z něj jen kapala a teď měl dobrou náladu a nebejt zranění, snad by i skákal radostí na posteli, že nás vidí. Nevím, jestli dostal nějaký prášky, ale jestli, tak to byl kvalitní matroš.

„Zítra poletíme do Švýcarska,” prozradil mi Górdan při večeři. „Sean bude čtrnáct dní v Sankt Moritz, tak ho tam navštívíme a budeme tam přes svátky. Slíbil jsem ti přece bílé Vánoce,” dodal s mrknutím.

Upadla mi brada. Górdan měl dar odpalovat neutronový bomby potichu a nonšalantně. Cestu určitě plánoval dopředu, ale neřekl mi ani slovo. Překvapení se vším všudy. V tom byl skvělej a nepřekonatelnej. Miloval jsem ho za to o to víc, že většinu těch překvápek dělal jen kvůli mně. Občas byly sice dost náročný pro moje pozadí, ale pozitiva jasně převažovala.

„Jsi neuvěřitelnej,” zašeptal jsem mu do ucha něžně. Seděl jsem mu na klíně ve vířivce, hlavu vraženou pod jeho bradou. Pokaždý mi říkal opičí mládě, když jsem si ho takhle přivlastnil. Měl ten kontakt ale stejně rád jako já. Nikdy mě neodstrčil, ale naopak držel v náruči a hladil. Těch něžností mezi námi bylo v poslední době mnohem víc než tvrdejch her a trestů. Měli jsme sice dvě mučírny, ale moc vytížený rozhodně nebyly. Řádka mejch trestů narůstala a Górdan mou výchovu okázale zanedbával.

V Irsku bylo při odletu počasí typicky irský, zato Alpy nám to vynahradily. Snad nad celým pohořím nebyl jedinej mráček. Zasněžený štíty jako z katalogu cestovky, pod dokonalou modrou oblohou. Dokonce i náš kapitán si to užil, protože na horským letišti Samedan přistával poprvý. Při prvním přiblížení tvrdil věži, že je dlouhej, takže jsme si ještě jednou zakroužili nad vrcholky a napodruhý už přistáli úplně předpisově.

Přímo do Sankt Moritz nás dopravil vrtulník a do apartmá Hanse Badrutta v hotelu Palace nás doprovodila celá suita personálu. Už mě to ani nepřekvapovalo. Při cestování jsem si s Górdanem připadal jako člen královský rodiny. A dělalo mi to zatraceně dobře.

„Jdeme do bazénu, nebo lyžovat?” zeptalo se mě Jeho Lordstvo, když nám komorník Louis vybalil a nechal nás o samotě. Měl krásnej velkej pokoj vedle našeho apartmá, aby byl po ruce. Górdan ale nepatřil mezi ty, kdo si bez komorníka neumí zapnout ani kalhoty. Louise tady s náma čekala luxusní dovolená a on si ji chtěl užit. Taky povídal něco o lyžích.

„V životě jsem na lyžích nestál,” krčil jsem ramenama.

„Nebude to o nic horší než surf,” usmál se Górdan. „Ale můžeš si půjčit i snowboard. Myslím, že sem ta vymoženost už dorazila.”

„Ani nemám nic na sebe.”

„Obchodů je tady plný město,” objal mě a políbil.

Jo, to byla přesně ta věta, kterou jsem chtěl slyšet. Tanec zlatejch karet v nákupních pasážích byl můj oblíbenej sport.

Na sjezdovku nakonec ani nedošlo. V obchodech jsme strávili docela dost času a pak rovnou sjeli za Seanem a vzali ho na večeři. Sice bylo docela brzo, ale my byli hladoví jak vlci. Po příletu jsme si v hotelu dali jen studenej rostbeef s dresingem, salátem a opečenou bagetkou a to byla spíš svačina než oběd.

Górdan mě překvapil. Bylo vidět, že je se Seanem v kontaktu a maj spolu nějaký plány ohledně bráchovy budoucnosti. Domlouvali si, kdy se vrátí do Irska, a jestli už si rozmyslel, co by chtěl dělat. Moc jsem jim do toho nezasahoval, protože se mě to netýkalo. Pro mě bylo nejdůležitější, že je Sean živej a že nádor slinivky nebyl zhoubnej. Nic víc mě nezajímalo. I kdyby se mnou už nikdy nechtěl promluvit ani slovo, byl bych šťastnej, že to všechno dobře dopadlo. To, že vzal na milost nejen mě, ale i Górdana a náš vztah, byla jen taková třešnička na dortu.

„Přestěhuješ se na hrad?” zkusil jsem to při dezertu, koňakový zmrzlině s broskvema v karamelu. Chtěl jsem mít Seana zase u sebe. Celej život jsem byl zvyklej na jeho blízkost.

„Aspoň dokud mi půjde Prozatímní po krku. Jsem pro ně zrádce,” krčil brácha bezradně ramenama. „Mám na výběr, buď zůstat tady, nebo se zašít za ty vaše středověký hradby.”

„Hradby jsou bezpečný, když o tobě nebude nikdo vědět,” usmál jsem se a zvedl skleničku sektu. Ťukli jsme si. Nevím, jestli si to Sean uvědomil, ale byl to náš první přípitek v životě. Měl jsem z toho radost jako malej harant.

Nevím, jestli jsme měli štěstí, anebo prospekty luxusních cestovek nelhaly, ale počasí v Sankt Moritz nám vyšlo úplně výstavní. Sem tam připadl čerstvej prašan, aby mi šlo sjíždění kopců na prkně ještě líp. Většinou byla ale obloha vymetená, nebo ozdobená sem tam malejma bělostnejma mráčkama. Proti Severnímu Irsku tejden před Vánocema, to byla prostě pohádka. Nebyl jsem ten, kdo trpěl přehnanou touhou po tradicích. Nestál jsem o to slavit za každou cenu svátky doma. Naopak jsem lobboval, že do luxusního hotelu Palace budeme jezdit každej prosinec. Zdálo se, že Górdan není proti.

Christmas Day jsem si užil v hotelu. Górdan už mě večer varoval, že ten den pro mě bude výjimečnej i bez Santa Clause. Začalo to ráno tím, že mi zakázal se oblíct. Naše apartmá bylo až na konci chodby, takže i kdybych byl při našich hrátkách kapku hlasitější, nikdo by mě neslyšel. A nejbližší pokoje měl pronajatý jen Górdanův personál. Komorník Louis a bodyguardi.

Dostal jsem obojek i pouta a příkaz postavit se doprostřed ložnice. Neviděl jsem, co Górdan kutí, protože na mě něco chystal u dubový lavice před postelí. Pak se úplně potichu objevil přede mnou, protože vysokej koberec tlumil jeho kroky.

„Nohy od sebe,” přikázal mi tiše a chladně. Tenhle jeho tón mi okamžitě zvedal tlak i ocas do pozoru. Górdan ve svý nejchladnější podobě. Neosobní, bezcitnej Dom, od kterýho mě čeká jen bolest a ponížení. Měl v ruce rudou bavlněnou šňůru. Sklonil se a vzal do ruky moje koule. Byly docela plný, protože v rámci oslav Vánoc jsem se už třetí den nesměl vystříkat.

„Nemusím ti říkat, že se ani nehneš,” usmál se. „A ruce dej za hlavu!”

Tiše jsem poslechl a pak už jen sledoval, jak mi omotává nejen šourek, ale i ocas. Vůbec mě nešetřil. Temně rudou šňůru pevně utahoval, a když slyšel, že syčím bolestí, pohrozil mi roubíkem.

„Co kdyby ses posadil?” odvedl mě k tý dubový lavici.

Koukl jsem, co si tam pro mě přichystal, a zalapal jsem po dechu. K desce byl přísavkou přichycenej obrovskej žilnatej rudej klacek. U kořene se docela rozšiřoval a byl možná větší než macek, na kterým jsem jednou seděl. Už chyběla jenom mentolová mast jako minule. Té mě ale můj pán ušetřil. Nakapal na uměláka lubrikant a pak mi dal minutu na nasednutí.

„Doma bych tě seřezal rákoskou, ale to tady nemůžu, a přitom spolu máme ještě spoustu nevyřešených trestů. Takže si sedni a námitky se nepřipouštějí.”

Nasměroval mi ho mezi roztažený půlky a koukal se, jak ve mně ten obr pomalu mizí. Nemůžu říct, že by to bylo úplně bezbolestný, trochu přípravy a víc času by neškodilo. Jenomže na druhou stranu bylo neskutečně vzrušující, že si vlastně musím ublížit sám a nemám žádný právo volby. Když jsem konečně dosedl na lavici, měl jsem přesně ten pocit nadívanýho kuřete jako při prvním brutálním sexu s instruktorem Connorem. Podvázanej ocas mi u toho stál jako hraniční patník a koule cukaly nedočkavostí.

Górdan si klekl přede mě a přejel po mým maximálně napruženým péru jazykem. Obkroužil žalud a slízl kapičku ze špičky. Poškádlil uzdičku, až jsem zalapal po dechu. Usmál se, vstal a políbil mě. Pak si rozepl kalhoty a nabídl mi svůj tvrdej klacek. Zatímco jsem ho labužnicky olizoval jako zmrzlinu, svlíkl si košili a pak odkopl i kalhoty, spadlý na zem.

Sice jsem měl pouta na rukou, ale spoutanej jsem nebyl. Zajel jsem proto Górdanovi mezi rozkročený nohy a začal mu jemně masírovat koule. Přitom jsem pomalu kouřil jeho ocas a dával si záležet, abych patrem a jazykem stahoval předkožku. Sliny mi tekly jak opratě, ale na to jsem byl zvyklej. Už dávno jsem se musel vyrovnat s tím, že k ponížení při sexu patří i to, že si vůbec nepřipadám sexy. Můj pán na to měl ale jinej názor a včera ještě přitvrdil. Zdeptal mě ráno ve sprše tím, že mě pomočil.

Byl to trest, že jsem mu nechtěl držet ocas u mušle. Ten příkaz mě vyvedl z míry. Tohle po mně nikdy nechtěl a najednou si dal ruce v bok a já mu ho měl držet. Řekl jsem, jestli se nezbláznil, a tím jsem ho vytočil. Musel jsem si kleknout nahej do sprcháče a on mě zkropil od hlavy až k patě. Pak se na mě dobře minutu díval, než mi dovolil se umejt. Snažil jsem se tvářit nasraně, ale můj podrazáckej ocas mě prozradil. Stál mi jak na přehlídce, jak mě to maximální ponížení vzrušilo.

Górdan mi přirážel do krku. Jednou rukou jsem ho hladil mezi půlkama a druhou mu pořád masíroval koule. Čekal jsem, jestli mi dovolí zajet jedním, nebo dvěma prstama dovnitř. Někdy to chtěl a někdy mu stačilo dráždění hráze a svěrače. Nakonec mi podal lubrikant, takže jsem si nakapal na prsty a pomaličku jeden po druhým je zastrčil do jeho úzký a pevný prdele.

Přírazy do mýho krku nabyly na intenzitě. Můj pán mi do krku zajížděl prudce a celou svou dýlkou a já mu zespod dráždil ocas jazykem, aby se mu to ještě víc líbilo. Přitom jsem mu nahmátl výstupek prostaty a intenzivně ho ukazováčkem i prostředníčkem masíroval. Hekání a vzrušený mručení se neslo celým apartmá, doplněný rytmickým vrzáním lavice, na který jsem seděl. Vysedal jsem na umělákovi a ojížděl se, vzrušenej na nejvyšší míru. Přál jsem si, aby mi Górdan už dovolil se vystříkat.

Když mi krk zalily jeho horký výstřiky, zavřel jsem oči a podržel ho v sobě, spojenej s ním už navěky. A taky rozrajcovanej tím, jak moc se mu moje kouření líbilo.

„A teď dárek pro tebe,” usmál se a pomohl mi vstát z toho červenýho trapiče, kterej se mi začal docela zamlouvat. Můj pán ale věděl, jak to mám rád. Měl připravenej vibrační kolík, kterej hned zapnul na plnej výkon. Prohnul jsem se na posteli, kam mě nasměroval, jak luk. Skoro jsem v nastupujícím orgasmu necejtil rozvazování koulí i ocasu. Bolest mě katapultovala až k hvězdný bráně, a když vzal Górdan můj ocas do pusy, stačilo málo a stříkal jsem.

Když jsem se z hvězdnýho průletu vrátil zase na zem, ležel Górdan vedle mě a hladil mě. Přejížděl mi po hrudníku, břiše i stehnech. Otočil jsem se k němu a objal ho. Přimáčkl mě k sobě a hladil mě dál po zádech a zadku. Vibrační kolík jsem měl pořád v sobě, takže jsem čekal, že milování bude pokračovat. Můj pán mě ale poslal do sprchy a tam mě kolíku zbavil.

„Ještě pro tebe mám jedno překvapení, takže pohni kostrou a oblíkej se,” vysvětlil mi, když se ke mně ve sprše přidal.

„Santa naděluje dárky?”

„Přesně tak!”

Venku už byla tma, když jsme nastupovali do limuzíny. Překvapilo mě, že je celý městečko plný lidí. Jako by měl každej chuť se ve sváteční večer projít osvětlenejma ulicema. Ta atmosféra byla úžasná a my jí pomalu proplouvali v soukromí černejch skel hotelovýho mercedesu. Opíral jsem se o mýho osobního Santa Clause a přemejšlel, co za překvapení pro mě chystá.

Vyjeli jsme ze Sankt Moritz a auto na dokonale suchý horský silnici zrychlilo. Mířili jsme někam do hor. Silnice se klikatila po úbočích hor a stoupala ve vlásenkách až do sedla vysoko nad horským střediskem. To pod náma zářilo svým milionem žárovek a soutěžilo s miliardou hvězd nad hlavou.

V horským sedle stála schovaná malá kaple. Zářila zevnitř neskutečným rozptýleným světlem. Stavba byla kamenná, ale střechu měla celou ze skla. Vypadala v zasněžený krajině a tmě jako z jinýho světa. Uprostřed nekonečnýho vesmíru, vysoko v horách, to bylo úplně snový. Jako by se vznášela. Nadpozemskej ostrov světla v temnotě horskejch štítů.

Vstoupil jsem s Górdanem do kaple s pocitem, že se ocitáme v paralelní dimenzi a to, co se děje, je nereálný. Ta kaple byla vyzdobená bílejma kytkama a muž, kterej nás uvnitř čekal, se představil jako otec Filip. Řekl nám, že kaple je barokní a střechu zničila lavina. Až malá a hodně netradiční církev ji zachránila ze štědrých milodarů. Brzo jsem pochopil, kdo byli těmi štědrými dárci. Růžový prachy. I Górdan byl jedním z nich.

„Vezmeš si mě?” zeptal se mě Górdan a tou otázkou dal celý tý scéně punc absolutní neskutečnosti. Odpověděl jsem, že ano, protože mi bylo jasný, že se mi to jenom zdá. Že prostě spím, anebo blouzním. Górdan mi ale vysvětlil, že církev, která kapli vlastní a zrekonstruovala ji, uznává sňatky homosexuálů. Že ten sňatek sice nebude k ničemu, ale pro nás dva bude jako skutečnej a o to jde především. O nás jde, ne o naše okolí. To nám může bejt ukradený. Díval jsem se na něj a pak prostě přikývl. Bude to naše tajemství. Něco, co nás spojí navěky. Nádherná představa!

Obřad byl úžasnej. Beze svědků, bez hostů. Tichej a jenom náš. Intimní, krásnej a zavazující. Drželi jsme se za ruce a slíbili si věrnost v dobrým i zlým, a protože náš svazek pro nikoho neexistoval, nikdo nás nemohl ani rozvést. Dostal jsem masivní zlatej prsten, kterej Górdan koupil tajně v Zürichu. Hned jsem si vzpomněl na jeho šuškání s prodavačkou, zatímco jsem si vybíral briliantovej zásnubák. Tak teď jsme byli navěky spojení. Sice to, kromě asi pěti členů téhle podivné církve, nikdo tak neviděl, věděli jsme to ale my dva a to mi stačilo.

Když jsem se ráno probudil ve velký posteli v hotelu, měl jsem dojem, že to celý byl sen. Až prsten na mý levý ruce mě přesvědčil, že se to fakt celý stalo. Sundal jsem si ten kus masivního zlata z prsteníčku a podíval se, co je tam vyrytý.

„Górdan – dokud nás smrt nerozdělí.”