Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 3. Vlasy

V Irsku byla tma a kosa. Ledovej severák se do mě opřel, sotva jsem vylezl na schůdky letadla. Přitáhl jsem si koženýho křiváka k tělu a seběhl do auta. Ne, irská zima fakt nebyla to, oč bych stál. Kapitán před přistáním říkal, že brzo zmoknem. Měl pravdu, první velký kapky začaly právě bubnovat na kapotu bentleye.

„Měl jsem se vrátit na Floridu,” vpálil jsem Górdanovi cestou na hrad. Usmál se na mě, ale mlčel. Nebylo o čem diskutovat. Nedal mi na výběr, kterou univerzitu chci studovat. Rozhodl, že Oxford, a tím to haslo. Chtěl mě mít doma a já byl taky šťastnej, že k sobě budeme blíž. Ale pro můj slavnej návrat do vlasti mi Svatej Patrik teda nevybral nejlepší uvítání. Stěrače na max a provazce vody ve světlech auta. Prostě malebný Severní Irsko. Miloval jsem ho přesně takový, jaký je.

„Proč jsme se vrátili už teď?” zeptal jsem se Górdana asi podesátý. Jako významnej mecenáš svý Alma Mater zařídil, že na univerzitu nastoupím až na jaře, až budu fit. Ale já už byl díky Jimovi v pohodě. Chodit na přednášky bych zvládl bez problémů. Tušil jsem, že důvod bude kapánek jinej než můj pošramocenej hrudník. Vždyť i návrat z Baham byl rychlej. Odpoledne mě ještě Jim s Górdanem trápili nahýho v posilovně a brzo ráno jsme nastupovali do letadla.

„Řeknu ti to v klidu na hradě,” řekl jen a dál listoval nějakejma papírama. Opřel jsem se mu o rameno. Vzal mě pod křídlo a zvedl telefon, aby vyřídil nějaký úplně nezajímavý obchodní záležitosti. Až nakonec zavolal svýmu právnickýmu esu, aby se zeptal, jestli jeho drahá choť souhlasí s nabídkou. Vůbec jsem netušil, co jí Górdan nabídl, a bylo mi to jedno. On sám se nestaral o to, kolik ho rozvod ho bude stát, takže peněz měl určitě víc, než mohl utratit. A i kdyby ne. Peníze nebyly důvod, proč jsem s Górdanem žil, i když můj bratr si myslel opak.

Dvakrát jsem se Seanem mluvil. Zavolal jsem mu z Baham. Górdan znal jeho telefonní číslo. Věděl o něm všechno. Donutil Seana ke spolupráci a hlídal si, aby ho zas nepodrazil. První hovor byl dost hroznej. Slízl jsem si to s celou parádou a Górdan byl daleko, aby mě utěšil. Musel jsem si poradit sám a trochu mi pomohl doktor McKeenan. Druhej hovor už byl docela snesitelnej. Brácha dokonce souhlasil s tím, abychom se sešli a promluvili si. Budu se mu muset zase ozvat a domluvit se, kde si to rande dáme. Nejspíš ale na nějakým tajným místě.

Hrad nebyl přes proudy vody ani vidět, i když hradby a věž byly nasvícený. Měl jsem rád jeho romantickou siluetu mezi zelenejma pastvinama, ale teď se na útesech válela mlha a déšť změnil to nádherný místo v ponurou depku. Ve dveřích hradního paláce nás čekal komorník Louis. A hned za ním paní Rose a stůl plnej jejích lahůdek. Aspoň nějaká satisfakce.

„Tak co pro mě máš?” zeptal jsem se, když jsme po sprše konečně sedli k večeři.

„Nepřímo se to týká Seana, ale ne tak, jak si myslíš.”

„Dvakrát jsem s ním mluvil, ale nic mi neřekl,” přiznal jsem.

Górdan přikývl. Věděl jako vždycky úplně o všem. „Sean pro mě pracuje, to víš.”

Teď jsem zase přikývl já. Měl jsem zrovna plnou pusu skvělýho lososa s ještě skvělejším dresingem.

„Abych byl úplně přesný, nepracuje pro mě, ale pro jednu speciální organizaci, kterou jsem založil,” usmíval se Górdan tajemně. Jestli chtěl mou maximální pozornost, měl ji. Odložil jsem způsobně příbor a zavěsil se mu očima na pusu.

„Možná ji jednou v budoucnu nazveme severoirská tajná služba, nebo spíš kontrarozvědka, kdo ví.”

„A do hajzlu,” vypadlo ze mě.

„Tam doufám skončí chlap, co si ho vzal Sean do parády,” přikývl Górdan.

„A co s tím mám já?”

„Najez se a nahoře ti řeknu všechny podrobnosti,” uťal diskuzi a pustil se do salátu. Bylo mi jasný, že nemá cenu z něj tahat rozumy. Sice jsem byl napnutej jako šprcka, ale měl jsem smůlu.

„Seana jsme nasadili jako domovníka, údržbáře a holku pro všechno k chlapovi, který tady v Ulsteru ztělesňuje čistý zlo. Kromě toho, že kolaboruje s Brity, jede taky v novodobým otrokařství.” Górdan hodil na stůl obsáhlou složku, co vytáhl z trezoru. Hned nahoře byla fotka tlustýho magnáta, kterej laskavostí rozhodně neoplýval. Začal jsem listovat papírama a přitom si všiml, že informace o panu O’Sheridanovi sehnala naše stará známá detektivní kancelář. Šikovní kluci.

„Navenek se tváří jako mecenáš Severního Irska. S posvěcením vlády založil internátní školu pro nemajetné sirotky, co v osmnácti vykopne církev do světa a nechá napospas hladu a chudobě. Ti se v té škole zadarmo učí. Bere tam mladé lidi do dvaadvaceti let. Kluci jdou pak makat do doků, železáren a na stavby, holky většinou do textilek,” pokračoval Górdan.

„To zní tak ušlechtile, až to smrdí,” přikývl jsem nad fotkou budovy té internátní školy. Malá zrovna nebyla, takže o mecenášství pana O’Sheridana byl zájem.

„Smrdí to přímo ukrutně,” Górdan se posadil vedle mě a vzal mě kolem ramen. Hodil jsem fotku na stůl a uvelebil se mu na rameni. „Chudina si musí školu tvrdě odmakat pro pracovní agenturu toho hajzla. Podle detektivů podepisují zájemci o vyučení závazek na pět let. Pět let, kdy pro něj dřou jen za byt a stravu! A odejít nemůžou, protože stejně nemají kam jít. Policie je najde a přitáhne zpátky. Celý se to jmenuje vládní program na podporu zaměstnanosti, a když z toho někdo zdrhne, musí školu zacvakat, anebo si ten závazek odpracovat. I moje rodina vlastní část britského průmyslu, takže o tom programu něco vím. Já v tom ale nejedu, a dokonce jsem pár dělníků z toho programu vyplatil.”

„Tos mi nikdy neřekl, že něco vyrábíš,” koukl jsem mu do očí. „Já vždycky myslel, že si ty prachy tiskneš.”

„Skoro jo,” usmál se a natáhl se pro jednu fotku na stole. Byla dělaná přes okno se žaluziema. Před tlustým nahým chlapem klečel nahej kluk a bylo úplně jasný, oč tam jde. „A tohle je ještě horší stránka výchovy u ctihodného pana O’Sheridana. Pečlivě vybraní kluci i dívky si svoje školné odslouží v jiných rolích. Jsou na ně už zvyklí z církevních sirotčinců. A zdokonalováni jsou samotným majitelem školy.”

„On je i pasák?” vzal jsem si fotku a zadíval se na shrbenýho kluka na zemi. Ten péro určitě nekouří dobrovolně.

„On je otrokář! K jeho výchovným metodám patří bití i mučení. Zachází s těmi mladými lidmi hůř než já s tebou,” přitáhl si mě blíž. „Jenomže ty to tak chceš. Oni ne!” Górdan mi suverénně rozepl kalhoty. Že jsem naostro, věděl moc dobře.

„Proč mám pocit, že v tom bude ještě něco dalšího?”

Górdanova ruka mi promačkávala ocas. Tvrdnul rychlejc, než jsem si přál. Roztáhl jsem nohy a přivřel oči.

„Máš správný pocit. Je tu ještě jedna aktivita pana O’Sheridana. Ta nejzávažnější. Ta, kterou musíme okamžitě zarazit dřív, než bude pozdě,” vysvětloval Górdan klidně, zatímco mi masíroval koule. „Ten hajzl dostal před pár dny seznam britských agentů, kteří se mají infiltrovat jako dělníci do našich továren. Podle mých informací jsou v tom seznamu jména i fotografie těch lidí i požadovaná místa, kam se mají dostat. A ten hajzl to dokáže! Bude je vydávat za svoje dělníky!”

„A nasadí do hnízd odporu ve fabrikách kukačky,” vykoktal jsem přerývaně mezi vzdechy. Górdanova hra mě dostávala do varu a svinstva pana O’Sheridana šly k šípku. Zajel jsem svýmu milenci rukou do rozkroku a zmáčkl tvrdýho ptáka. Přetočil mě na pohodlný kožený sedačce na záda, serval kalhoty ze mě i ze sebe a klekl si nad mou hlavu. Rychle jsem si dal pod krk polštář, abych se mohl zaklonit a zvládl to. V týhle poloze bejval obzvlášť surovej a rval mi svý veliký a dlouhý péro bezcitně hluboko.

Sotva jsem se nadechl, už mi Górdanův žalud protáhl krk a polechtal mandle. Sevřel jsem ho v puse a chvilku přidržel. Pochopil a nalehl mi na obličej plnou vahou. Nosem jsem nadechl chlapskou a vzrušující vůni z jeho chlupů. Objal jsem rukama jeho pevnej zadek a přitiskl mu na ocas jazyk. Stav absolutní podřízenosti a oddanosti.

Začal pomalu přirážet, ale pořád hodně hluboko. Nešetřil mě. Určitě mi dával takovej záhul za to, že jsem si dovolil při kouření myslet na něco jinýho. Dominant se vším všudy. Můj úžasnej chlap, kterýho jsem si sám vychoval. Uchcával jsem blahem z toho, jak se mnou jednal. Seřezanej, poníženej a zašlapanej do podlahy jsem byl nejšťastnější. A on to věděl a dělal si se mnou, co chtěl.

Pomalý šoustání mýho krku Górdana bavilo. Vždycky mě trošku přidusil nalehnutím na obličej. Přitom se naklonil a olízl můj oslintanej žalud. Jinak na mě ale kašlal a jen si užíval mý ponížení. Netušil jsem, jestli mi dovolí stříkat, a dost jsem trpěl. Svým bezohledným sexem mě tak vzrušil, že mi v klacku cukalo a v žílách pulzovala krev. Koule natlakovaný k prasknutí hrozily explozí. Nestříkal jsem už čtyři dny a byl z toho celej divokej. Górdan mi ale vždycky jen nalitý žlázy prohrábl a ne zrovna jemně promačkal a pak mě nechal dál trpět.

I teď mi občas prstama prohnětl pytlík. Moc místa už v něm nebylo.

„Myslíš, že už si zasloužíš vyprázdnit koule?” uculoval se.

Měl jsem zrovna jeho ocas na exkurzi u žaludku, tak jsem jen přikývl a něco zahučel. Slízl mi další slinu ze žaludu a jen se usmál.

„Tak hezky drž.”

Zaklonil jsem hlavu, co to šlo, a fakt jen držel. A on zrychlil frekvenci a drsně mi vojížděl krk. Žádný pomalý zásuny, ale normální přírazy. Měl jsem co dělat, abych to dal a nepoblil se. Tohle bylo fakt na hraně. Sevřel jsem kolem jeho ocasu rty, pořád maximálně vzrušenej jeho dominancí. Kdybych mohl, hned bych se vyhonil, ale to jsem nesměl. Můj napruženej tepající ohon čekal nedočkavě na mýho pána.

Vystříkal se mi do krku, ale i na obličej. Byl jsem celej opatlanej jeho mrdkou, vycáknutou v několika záškubech. To jsem neměl moc rád a Górdan to věděl. Zacákal mi obličej a nechal mě tam ležet. Nesměl jsem si bez dovolení jeho sperma otřít a olízat. Vychutnal si mě několik minut, než mi mrdku z obličeje začal otírat. Spokojeně jsem mu lízal prsty a užíval si jeho hru s mým ocasem.

„Zasloužíš si odměnu,” řekl konečně a políbil mě. „Byl jsem fakt brutální, ale tys to ustál a ani se nehnul. Proto mě teď můžeš obtáhnout,” podal mi tubu s gelem.

Pane jo! Vánoce byly častějc než možnost projet Górdanovu nádhernou hladkou a opálenou prdel. Zvykl si, že je nahoře, a když zatoužil po ošukání, musel jsem si vzít dildo. Několikrát mi taky za trest dal silnej návlek na ocas, takže jsem ho sice ošoustal, ale nic jsem z toho neměl.

Klekl si na postel. Měl to rád zezadu, i když já se mu radši díval do očí. Nebyl jsem to ale já, kdo tady rozhodoval. Zaklekl jsem za ten božskej zadek, rozevřel mu půlky a nejdřív mu projel rýhu jazykem. Bylo mi jasný, že si musím ten sex zasloužit i důkladným lízáním pánovy díry. Neměl jsem to rád, a proto to po mně chtěl každou chvíli. Dráždil jsem jazykem i jeho právě vystříkaný citlivý koule, kroužil mu kolem růžičky a i uvnitř. Občas jsem mu objel neúnavnej klacek a přelízl rantl, uzdičku i celej žalud. Po chvíli jsem se ale zase vrátil mezi jeho půlky a šukal jazykem tu krásně pevnou díru.

Když mi dovolil zasunout, už jsem byl celej rozhicovanej, že mi snad i uši svítily červeně. Sliny mi tekly z ocasu proudem a já se bál, že se udělám hned jak králík.

„Koukej se kontrolovat. Neuděláš se dřív než já,” četl mi Górdan neomylně myšlenky.

Zatmělo se mi před očima. To přece nejde! Byl jsem celou dobu na hraně a fakt už jsem skoro stříkal. V ocasu mi pulsovala krev a koule se stahovaly, připravený naplnit mýmu pánovi díru až po okraj. Zpomalil jsem přírazy a protahoval Górdanovi pevnou prdel celou dýlkou. Chtěl si to užít a ne posloužit mi k vystříkání. K tomu mě měl, aby si vychutnával sex na všechny způsoby. O něj tady šlo a já byl jen prostředník mezi ním a extází.

Górdanovo hekání a mručení plnilo ložnici. Jeho přírazy zrychlovaly. Nechal jsem ho, ať si sám určí frekvenci, a pak se mu jen přizpůsobil. Netrvalo dlouho a bušil jsem do něj, jak smyslů zbavenej. A on si ve stejným zběsilým rytmu honil klacek. Mačkal ho a přejížděl po něm sevřenou rukou, opřenej o jedno předloktí. Změnil jsem úhel zásunu, abych se mu víc otíral o prostatu. To ho dostalo! Prohnul se, abych se dostal hloubš, a zhluboka, spokojeně zamručel.

„Dělej, zrychli,” houkl na mě.

Nemusel mě pobízet dvakrát. Nalehl jsem na něj a zarazil do něj ocas několikrát tak prudce, až hekl bolestí. A pak celej ztuhnul, jeho zadek se sevřel a začal stříkat. S každým výstřikem mi v křečích dojil ocas. Plnil jsem ho v mohutnejch přírazech. Řval jsem, prsty zaťatý do jeho ramen.

Padl jsem na něj, vyřízenej a totálně hotovej. Ale taky totálně v rauši rozkoše. Zůstal jsem uvnitř, jak to dělával on mně, a jen oddechoval, pod sebou zpocenýho nádhernýho chlapa, kterej mi dovolil, ať ho zničím.

Po chvíli se vykroutil a shodil mě na postel. Objal mě a políbil. Vášnivě, dobyvačně mi narval jazyk do pusy. Přitiskl jsem se k němu celým tělem. Váleli jsme se postelí celý ulepený od mrdky a bylo nám to úplně jedno. Dvě propletený zpocený těla. Nechtěli jsme se od sebe odtrhnout.

„Zničil jsi mě,” zašeptal, když mě přestal líbat. „Ale krásně. Ten tvůj klacek mám za odměnu,” přejel mi rukou po zadku. „Celého tě mám za odměnu.”

„Já tebe taky,” položil jsem mu hlavu na prsa.

„Pojď do sprchy,” zavelel najednou. „A pak musíme vyřešit, jak vypálíme panu O’Sheridanovi rybník.”

„Tak jakej máš plán?” zeptal jsem se ho o půl hodiny pozdějc, zabalenej do koupacího pláště. Górdan seděl vedle mě, v ruce broušenou sklenici Bushmills. Z vlasů mu ještě kapala voda, stejně jako mně.

„Doufal jsem, že se Seanovi povede dostat do trezoru, kde je ten seznam uložený. To se mu ale bohužel nepovedlo a ani nepovede. Ten hajzl má trezor v ložnici a ta je v jeho nepřítomnosti zamčená. Kdyby byl Sean v bytě sám, zvládl by to. To se ale zatím nikdy nestalo. Pokaždé, když tam jde něco dělat, má za zadkem hlídače. Jedině po budově školy se může pohybovat volně.”

„Takže?” natáhl jsem se po svý sklenici whiskey.

„Do té ložnice se dostanou jenom kluci, které si ten šmejd bere k sobě na noc. Jsou tam s ním sami. Je to jediná možnost.”

Napil jsem se whiskey a mlčel. Jo, čekal jsem to. Byl jsem pro tuhle práci vycvičenej a měl všechny předpoklady ji udělat. Zahrát si na chudýho sirotka zvládnu bez problémů. Budu tam mít Seana jako pojistku. Přesto se mi před očima zjevil krutej Martin Webster v mučírně na farmě ve Skotsku. Nejistě jsem se na Górdana podíval a viděl na něm, že má stejnej problém jako já. Má strach.

„Nenutím tě,” řekl tiše. Pak mě vzal kolem ramen. „Vlastně vůbec nechci, abys do toho šel. Pan O’Sheridan sice není ani z tisíciny tak nebezpečný jako manželé Websterovi. Nemá na svědomí žádné mrtvé. Své sexuální otroky jen ponižuje a bije. I tak se mi to ani trochu nelíbí. Ještě míň se mi ale líbí, že se nám tady začnou roztahovat agenti Jejího Veličenstva. Infiltrují IRA i Prozatímní a pak nás zlikvidují.”

„Jak se dostanu do toho trezoru? Nejsem kasař. Zvládnu potichu sejmout toho sráče, ale tím končím.”

„Tady nám přálo štěstí. Ten trezor je z továrny jednoho našeho sponzora. Máme k němu veškerou technickou specifikaci i návod na nouzové otevření.”

Rozesmál jsem se. Tak hajzl O’Sheridan si pořídil bezpečnej sejfík. To mu z celýho srdce přeju. Uvelebil jsem se Górdanovi v klíně a prohlížel si přitom fotky toho odpornýho chlapa. Podle mě to byl obyčejnej ubožák, co si hojí komplex na slabších. Górdan mi položil ruku na opálenej hrudník.

„Nejdřív budeš muset irsky vyblednout a taky se trošku něco přiučit,” rozvázal mi koupací plášť a hladil mě. „Jsem domluvený s trenérem bojových umění. Dá ti trochu do těla. A taky se budeš muset naučit fotit. Pan O’Sheridan se nesmí dozvědět, že ten seznam agentů je venku. To by je vyměnil a byli bychom tam, co jsme teď.”

Zavřel jsem oči. Měl jsem toho za celej den dost. Górdan měl pravdu. To mi nedošlo, že se ten seznam nedá jen tak ukrást. Byl jsem pěkně unavenej a vůbec mi to nemyslelo.

„Bude to potřeba ještě pořádně promyslet,” zvedl jsem se ze sedačky. Celý to musí vypadat tak, že jsem toho sráče uzemnil, protože byl krutej. Jako toho irskýho ministra. Nesmí mít podezření, že za tím bylo něco jinýho. A pak zdrhnu. Půjde po mně policie, ale to není nic novýho.”

„V Oxfordu tě hledat nebudou. A navíc tě v tom skvělém zařízení pana O’Sheridana vezmou dohola. Dost se tam bojí vší. Až ti vlasy zase narostou, nikdo tě nepozná,” Górdan se zvedl taky a vzal mě kolem pasu.

Prohrábl jsem svý delší vlasy. Většinou byly perfektně ostříhaný, ale na Bahamách jsem na nějaký módní trendy kašlal. Dohola jsem zrovna nechtěl, ale na výběr toho moc nebylo.

„Jsi pěknej podrazák,” zavrčel jsem a vykroutil se Górdanovi. Byl jsem unavenej a představa, že budu mít hlavu jako koleno, mě dost rozladila. Mrsknul jsem koupací plášť na křeslo a plácl sebou na břicho do postele. Obličej jsem vrazil do polštáře a bojoval sám se sebou. Neměl jsem daleko k slzám, i když jsem věděl, že vzhled není všechno. Že toho mám víc, co na mně Górdan miluje.

Dřív jsem takovej nebejval. Kdysi dávno v Belfastu jsem měl důležitější věci na starost. Podstatný bylo mít pár peněz na jídlo, a jak vypadám, mi bylo ukradený. Hlavu dohola už jsem párkrát měl, protože vši se u nás objevovaly každou chvíli. Pokaždý jsem to přežil a měl z toho ještě srandu. Jenomže to byla jiná doba a hlavně já byl jinej. Měl jsem svý brnění, co mi pomáhalo přežít na ulici.

Až Górdan mě naučil milovat sebe i svý tělo. Chtěl po mně, abych se mu předváděl nahej ne proto, aby mě ponížil. Líbil jsem se mu. Říkal mi, že jsem dokonalej, a já se tak začal vnímat. Kupoval mi krásný a drahý oblečení, platil mi kadeřníky a manikérky. Zabalil mě do hedvábí a rozmazlil tak, že se to ani nedalo popsat. A já byl teď úplně v prdeli z toho, že se mu bez dokonalýho sestřihu třeba nebudu líbit. A sobě taky ne.

Ucejtil jsem jeho horkou ruku na zadku. Lehl si ke mně a začal mě hladit.

„Jestli mi chceš předvádět uraženou, ufňukanou princeznu, tak ti dám na noc vibrační kolík, ať přijdeš na jiné myšlenky,” vůbec se se mnou nebabral. Jestli jsem čekal, že mě začne utěšovat, pěkně jsem se sekl. „Taky pár rákoskou by ti prospělo, abys pochopil, kde je tvoje místo.”

Měl pravdu. Otočil jsem se k němu.

„Koukej se okamžitě sebrat a tohle už nikdy nezkoušej!” pokračoval úplně klidným, ale přísným hlasem. „Jak chceš zvládnout ponižování od toho šmejda, když tě úplně vykolejí taková pitomost jako oholení hlavy? Tady jde o spousty životů. Kdyby se ti agenti dostali mezi naše lidi, byl by to strašný masakr. To byl jediný důvod, proč jsem souhlasil s tvou účastí. A ty si nemůžeš dovolit sesypat se z ničeho, co ti ta britská kurva O’Sheridan provede.”

„Myslel jsem, že to budou jen tradiční rákoskový orgie,” zvedl jsem hlavu z polštáře.

„To taky, ale uvědom si, že on ty mladé lidi zašlapává do země, aby byli poslušní. Není to jen o tělesných trestech, ale o ponižování. Prostě převýchova jak v kriminále.”

„Jak dlouho to budu muset vydržet?”

„Ne moc dlouho. To prase O’Sheridan si obzvlášť rád hraje s nováčky. Dělá mu dobře, když kladou odpor. Vychovaní a zlomení už ho nebaví. Vezme si tě do svý ložnice pár dní poté, co nastoupíš do té školy.”

„Jak dlouho?” opakoval jsem otázku. Bylo mi jasný, že to Górdan ví. Jeho chlapi sledovali O’Sheridana už pár tejdnů a Sean taky.

„Týden maximálně. Většinou si ale ty kluky k sobě bere tak třetí noc. Sledujeme ho dost dlouho a je to pořád stejný.”

Lehl jsem si zpátky na polštář. Ještě pořád jsem byl naštvanej.

„Nehraj si se mnou, Kierane!” ozval se Górdan ostře. Tenhle tón jsem moc často neslýchal.

Otočil jsem hlavu a koukl mu do očí. Byl naprdnutej, ale vážně.

„Máš čas do rána, aby ses s tím srovnal. Pak si mě ale nepřej! Nejen, že se rákoska proskočí, ale hlavu ti oholím já sám. Aby sis na to zvykl!”

V první chvíli jsem se chtěl zvednout a jít do svýho pokoje. Tím bych to ale celý úplně posral. Bojoval jsem sám se sebou dobrou půlhodinu. Litoval se a snažil se nebrečet. Górdan mě pečlivě přikryl dekou, protože v noci se na hradě netopilo a já byl zvyklej na tropy na Bahamách. Zůstal vedle mě, abych cejtil jeho tělo, ale mlčel a nechal mě, ať se s tím poperu sám.

„Miluju tě a vždycky budu a nějaký vlasy na tom nic nezmění,” zašeptal až o dost pozdějc. Možná si myslel, že už spím, ale mnou cloumaly emoce. Spánek nepřicházel. Spíš, než na Górdana, jsem byl naštvanej na sebe, že to nedávám. Byl to první krok do pohody.