Kieran: Moje ztráty a nálezy - 18. Mučírna v podkroví

Cesta limuzínou trvala něco málo přes hodinu a já doufal, že to je dostatečná vzdálenost od farmy Fitzpatricků i od britských vojáků, kteří stále pátrali po trosečnících ze Zodiacu. Nestačila jim čtyři těla v márnici, chtěli mít jistotu, že jim nikdo neutekl. Zdálo se ale, že jsem měl zase jednou víc štěstí než rozumu a milým přátelům od SAS jsem unikl.

Hotel, kam nás Górdan nechal odvézt, byl vybudován ze zemědělské usedlosti nedaleko Gorey a muži, kteří mne hledali po pobřeží, zabírali celé první patro hlavní budovy. Górdan sám si ovšem pronajal dva propojené pokoje, protože si vůbec nepřipouštěl, že by mne jeho lidé nenašli, anebo že bych byl mrtvý. Víceméně mne odnesl dovnitř a usadil do vany plné horké vody a bublinek, ve které bych nejspíš zvládl udělat i dvě tempa, jak byla obrovská. Potom posbíral z podlahy mé svršky, což se vzápětí ukázalo jako velká chyba, a poslal svého komorníka, aby to všechno vyhodil, protože jsem měl ve skříni připravené úplně nové oblečení. Když jsme konečně osaměli, posadil se do proutěného křesla v koupelně a zadíval se na mě.

„Ty jsi zraněný?“ zeptal se nevinně a já na něj vytřeštil oči, protože jsem vůbec netušil, kam tou otázkou míří. Bolelo mě celé tělo a byl jsem hrozně unavený, o žádném zranění jsem ale, kromě psychických následků znásilnění, nevěděl. Sledoval jsem Górdanův pohled, který zničehonic ztvrdnul, a jeho oči byly očima inkvizitora. V ten kratičký moment jsem si byl jistý, že jsem zahlédl toho Górdana, kterého znal provozní Tom i fotograf Jason. Toho tvrdého a nebezpečného parchanta. Ve zlomku vteřiny se však na tváři muže, kterého jsem miloval, usadila znovu maska starostlivosti a něhy.

„Tvoje slipy byly od krve,“ prozradil mi konečně důvod své otázky a mně došlo, že Jackova brutalita asi tak úplně bez následků nezůstala. Jenže tím pádem budu muset s pravdou ven, i když jsem chtěl slib daný Frankovi původně dodržet. Nejsem přece žádný ubrečený žalobníček, ani práskač. Zavrtěl jsem hlavou a zopakoval, že mi nic není, a pak se plně věnoval houbě na mytí, jako by to byla ta nejzajímavější věc v galaxii.

„Kierane, co ti kdo udělal?“ zeptal se a přišel až k vaně. „To tě znásilnili na té lodi? Co se proboha stalo?“ vypadal úplně zoufale, že jsem mu na to málem skočil.

„Slíbil jsem, že to neřeknu,“ vypravil jsem ze sebe konečně.

„To chceš krýt nějakého násilníka a grázla?“ zařval a z jeho očí znovu sršely blesky.

„Proč tě to zajímá? Chtěl by sis s ním vyřídit účty tak jako s velitelem v Belfastu nebo s provozním v klubu? Došlo ti vůbec, že kvůli tvé pitomé pomstě jsem musel narychlo z Londýna?“ i já jsem začal zvyšovat hlas.

„Žes musel z Londýna, je vedlejší, stejně bys tam nemohl zůstat moc dlouho a já už tě chtěl mít u sebe,“ odpověděl mi docela klidně. „Pamatuj si ale, že nikdo, opakuji NIKDO, ti nebude beztrestně ubližovat,“ prohlásil tvrdě a znovu si sedl do křesla. Pak se na chvíli zamyslel. „Na lodi to asi nebylo, to bys musel být opravdu zraněný, abys ještě po třech dnech krvácel. Takže kryješ toho hajzla, který po mně chtěl výkupné,“ prohlásil sebejistě. „Proč?“ Zabodl do mne ten svůj černý inkvizitorský pohled.

„Slíbil jsem to jeho bratrovi,“ kapituloval jsem konečně a řekl mu vše o mé dohodě s Frankem Fitzpatrickem. Byl jsem si jistý, že to pochopí. Nepatřil mezi muže, kteří nedokázali být velkorysí.

Usmál se na mě a sáhl pro obrovskou osušku, abych se do ní mohl zabalit. „Opravdu ti ten hajzl nic neudělal?“ ujišťoval se, zatímco mi ručníkem sušil mokré vlasy.

„Ne, ale tvoje péče mne jednou zabije,“ řekl jsem mu po pravdě a čekal tvrdé následky. Górdan byl už ale dobře vycvičený, a navíc byl ochotný mi zcela nekriticky tolerovat cokoliv. Tentokrát mě ale překvapil.

„Aby ses nedivil,“ odpověděl mi s tajemným úsměvem a pak mne nasměroval do postele a popřál mi dobrou noc. Byl jsem mu docela vděčný, že odešel do svého pokoje, protože na sex v jakékoli podobě jsem v ten okamžik neměl ani pomyšlení a s Jackem to nemělo nic společného. Byl jsem šíleně unavený a Górdanovi to muselo být jasné. I proto ho ani nenapadlo, aby na mě jakkoliv naléhal, a to byl právě ten veliký rozdíl mezi ním a Connorem. Connor by si prostě vzal, co mu patřilo, bez ohledu na mne. Nebyl o nic lepší než násilník Jack, jenže v době, kdy jsem se svým instruktorem nechal ovládat, jsem neměl možnost srovnání.

Když jsem se v jedenáct probudil, byl Górdan pryč a u dveří do mé ložnice nenápadně hlídkoval komorník. Sotva jsem rozlepil oči, nakráčel k posteli s tácem se snídaní a pak otevřel skříň, aby mi ukázal, že prázdnotou rozhodně netrpí.

„Sir Górdan předpokládal, že jste na lodi asi přišel o veškeré oblečení, takže si dovolil vám koupit něco na sebe, pane,“ oznámil mi obřadně.

Vstal jsem z postele a šel si tu garderobu prohlídnout. Vkus tedy Górdan měl, to se muselo nechat a mou velikost také znal. Probíral jsem ty úzké černé džíny, hedvábné košile, značkové drahé mikiny a trička a přemýšlel, co si obléct.

„Kde vůbec je?“ zeptal jsem se, zatímco jsem si navlíkal bílé slipy. Jistě je vybíral Górdan osobně, protože v nich nebyl ani milimetr místa navíc. Pružná látka obepnula mé genitálie a ukázala všechno, co mohla. Byl to docela vzrušující pohled a nebýt komorníka, asi bych měl hned po ránu nějakou práci.

„Jel něco zařídit. Bude zpátky před večeří. Na osmou večer je pak naplánován odjezd na letiště. Rozhodl se, že na sever poletíte. Chce, abyste byl co nejdřív v bezpečí.“

Přikývl jsem komorníkovi a nechtěl ani domýšlet, co neodkladného jel Górdan zařizovat. Doufal jsem, že to bude jen předání peněz Frankovi, a ne vypálení celé farmy do posledního stébla. Za to můj odřený zadek rozhodně nestál. Uvažoval jsem nad tím, jestli mi Górdan sám prozradí, co Jackovi provedl. Nevěřil jsem ani náhodou, že by jeho provinění přešel bez trestu, a postupně jsem zjišťoval, že mi z toho je vlastně docela dobře u srdce. Jack si zasloužil trest, ale jiný, než jaký mu byla schopná udělit společnost. Sedm let za katrem zjevně žádný efekt nemělo a Frankovo omlouvání bratra už vůbec ne.

Po snídani jsem se rozhodl, že se půjdu projít. Venku bylo docela hezky a já chtěl být chvíli sám. Měl jsem úplně nové doklady, které žádný policajt ani voják ještě neviděl, a navíc byl hotel tak daleko od pobřeží, že by mě se ztroskotancem ze Zodiaku nikdo nespojoval. I tak se mnou ale šel jeden z mužů, kteří obývali ostatní pokoje v prvním patře usedlosti. Asi dvě hodiny jsem se jen bezcílně toulal podél řeky Bann, a když jsem už měl dost ledového větru, vrátil jsem se k teplu domácího krbu. Doslova. V krásné jídelně v hotelu praskalo na ohništi dřevo a Górdanův otevřený účet způsobil, že se na mne personál hotelu doslova sesypal, připravený splnit každé mé přání. Považovali mě za Górdanova syna, což byla role, na kterou už jsem byl zvyklý a maximálně mi vyhovovala. Co si ale o našem vztahu mysleli Górdanovi lidé, kteří ho chránili a dělali pro něj špinavou práci, to mi bylo záhadou. Měl přece kdesi u Belfastu manželku a vůbec celou rodinu. Navíc měl i svou politickou kariéru, takže si musel dávat velký pozor, aby se o jeho druhém životě nikdo nedozvěděl. Přitom se ke mně choval tak, že i naprostému zabedněnci muselo být jasné, že je mezi námi něco víc než jen přátelství.

V pět hodin jsem si šel dát sprchu a pak jsem si lehl nahý na postel a během chvíle usnul. Górdan se objevil v půl sedmé večer a probudil nejen mne, ale i můj ocas. Spal jsem na boku a on si lehl za mě a prostrčil mi ruku mezi nohama, což na mne úplně neskutečně fungovalo. Měl jsem rád dráždění varlat a hráze a takhle to zvládl obojí najednou. Prsty mi mnul koule a dlaní masíroval ten úžasně citlivý kus mého těla mezi nohama. Roztáhl jsem nohy, abych mu usnadnil přístup a jen si sobecky užíval i jeho druhou ruku, která nejdřív sevřela můj stojící ohon a po chvíli se začala věnovat mý díře.

„Nebolí to?“ zeptal se, i když ohleduplně použil pořádnou dávku gelu. Pořád se bál, že na mně Jackova bezohlednost zanechala poněkud hlubší stopy.

Zavrtěl jsem jen hlavou a lačně vycházel jeho prstům vstříc, protože už jsem se nemohl dočkat. Neskutečně jsem po něm toužil, a když jsme nebyli spolu, tak o to víc. Otočil si mě na záda, aby mi viděl do očí, a konečně do mě vrazil svůj ocas. Necítil jsem ani stín bolesti. Celým tělem se mi rozlévala slast a úžasně nádherný pocit, když si mne nabodnul až nadoraz, a po chvíli, když se přesvědčil, že se mi to líbí, začal přirážet. Jen jsem vzdychal, přivíral oči a přál si, aby to trvalo co nejdéle, aby naše milování pěkně prodlužoval. A on mi mé nevyřčené přání s radostí plnil a šukal mne a honil mi ocas s takovou dokonalostí, že se to snad ani nedalo popsat. Přitom ale naše vyvrcholení přímo mistrovsky oddaloval, takže když konečně přišlo, bylo jako exploze slasti, nahromaděné v našich tělech. Octl jsem se kdesi za hranicí vnímání a jen jsem si uvědomoval Górdanovy prsty v puse. Lízal jsem z nich to, co jsem vystříkal, vděčný za to, že ta ruka udusila můj nekontrolovatelný a hlasitý řev. A Górdan se na mě díval, jak se zmítám v úžasné extázi, do které mě přivedl, a byl spokojený a šťastný.

Rozdýchával jsem ten vrchol Mount Everestu snad čtvrt hodiny a celou tu dobu jsem si uvědomoval jeho ocas pořád nadoraz. „Prosím, zůstaň tak,“ omotal jsem ho svýma nohama s přáním už nikdy ho nepustit.

„To nejde, za hodinku musíme jet na letiště,“ usmál se a pořád se mi díval do očí. „Kdybych si ale mohl vybrat, tak bych si to ještě tak desetkrát zopakoval, protože jsi byl naprosto neodolatelný. Dívat se na tebe, když jsi na vrcholu a úplně mimo, je něco fantastického.“

„Taky ses tvářil, jako když kocour spolkne myš,“ ubezpečil jsem ho a pak ho propustil ze svého sevření. Měli jsme tak akorát čas na rychlou sprchu a na kávu a dva sendviče, zatímco nám komorník zabalil věci. Ten život Górdanova rozmazlovaného milence se mi začínal nebezpečně zamlouvat.

„Víš už vůbec, co se při mém návratu podělalo?“ zeptal jsem se ho o pár hodin později, když jsme v Belfastu před budovou terminálu nasedali do podobně nablýskané limuzíny, jaká nás vozila po Irské republice. Bylo mi přitom obzvlášť dobře u srdce, protože jsme tím autem projížděli nedaleko míst, která jsem až příliš důvěrně znal. Doufal jsem, že už se na tu periferii nikdy v životě nevrátím.

„MI5 nejspíš zachytila naši komunikaci se zprostředkovatelem tvého převozu. Nevíme to ale jistě. Možná že máme někde dokonce i veš v kožichu. I proto jsem jel na jih sám, abych měl jistotu, že tvůj život nesvěřím do rukou zrádce. Jsem teď bohužel v situaci, kdy věřím jen pár svým lidem a sám sobě.“

„Rozhodně sis tam ale nehrál na nějaké inkognito,“ zasmál jsem se tomu, jak klidně dával v Irské republice najevo, kým je a že na to rozhodně má. Určitě neměl potřebu nějakým způsobem utajovat svůj pobyt.

„Já se nemusím schovávat, a čím víc jsem vidět já, tím méně jsi vidět ty. Za celou dobu jsi přišel do kontaktu jen s personálem hotelu a pro ně jsi byl mým synem. Ani ve snu je nenapadne, že viděli někoho jiného.“

„A co tvým aktivitám říká tvoje manželka?“ zeptal jsem se vlastně nepřímo na to, jak si Górdan náš vztah představuje. Pochopil mou otázku zcela přesně.

„Naše manželství už je léta pouze formální,“ odpověděl mi. „Je to jen hra pro veřejnost, ale nežijeme spolu. Já jsem čím dál častěji na svém hradě a má žena má k dispozici mé sídlo ve městě. Vyhovuje nám to a určitě na tom nechceme nic měnit,“ mrknul na mě. Dal mi tím najevo, že jeho dvojí život není nikomu z jeho rodiny nápadný.

Než jsme z Belfastu dojeli na hrad na severních útesech, usnul jsem Górdanovi na rameni jako nemluvně. Přejezd dřevěného mostu před hradní bránou mě ale probudil. Chvíli jsem se zmateně rozhlížel, než mi došlo, že už jsem doma. Doma? Opravdu tohle nádherné středověké sídlo považuji za svůj domov? Vždyť já žádný domov nemám, blesklo mi hlavou. Má matka je bůhví kde a bratr je v zahraničním výcvikovém táboře, odkud se nemůže hnout na krok, protože by ho okamžitě zatkli a nejspíš tajně popravili.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se mě Górdan, když se se mnou loučil u dveří do mé ložnice s postelí s nebesy.

„Že nikam nepatřím. Nemám žádný domov.“

„Budu rád, když za svůj domov budeš považovat můj hrad,“ usmál se na mě. „Ale o tom si ještě promluvíme. Teď jdi spát, protože sotva koukáš a já pro tebe mám na zítřek připravené překvapení.“

Ráno se uvedlo klasickým irským počasím, které mne provázelo většinu mého života. Pršelo a nebe nad mořem bylo šedé a depresivní. Vítr ale nefoukal, a tak se moře sice vzdouvalo, ale útočilo na útesy pod hradem s mnohem menším elánem než obvykle. Podíval jsem se na hodinky a překvapilo mě, že je teprve osm ráno. Spát jsem šel kolem třetí, takže bych čekal, že se probudím nejdřív v jedenáct. Cítil jsem se ale překvapivě svěže a odpočatě. Sáhl jsem pro koupací plášť, který jsem nechal v noci válet na křesle, a vyrazil potichu do Górdanovy ložnice. Chystal jsem se mu oplatit to krásné probuzení v hotelu u Gorey, a navíc jsem měl co splácet. Deset tisíc liber v naturáliích i s úroky.

Spal na břiše, přikrytý jen cípem deky přes zadek, protože topení na hradě bylo překvapivě výkonné. Chvíli jsem si jen prohlížel jeho tělo, sice svalnaté, ale nijak maskulinně přehnané. Měl široká ramena a úzké boky a byl krásně opálený, protože vedle sauny a whirlpoolu měl u své ložnice i solárium. Byl na něj úžasný pohled a můj ohon hned ochotně reagoval. Sáhl jsem po anonymní tubě gelu, která byla na svém místě na nočním stolku, a vytlačil si trošku do ruky. Potom jsem si začal dlouhými tahy honit ocas, který byl během chvíle tvrdý, jako beton. Při pohledu na toho krásného muže, který byl celý můj, se ale nebylo co divit.

Shodil jsem z ramen bílý koupací plášť a klekl jsem si mezi Górdanovy široce rozhozené nohy. Odkryl jsem mu cíp deky, když vtom se zavrtěl a slastně zapředl: „Už jsem se bál, že ses přišel jen dívat.“

„Jak tě to mohlo napadnout,“ zašeptal jsem a pohladil ho rukama po krásně kulatých půlkách. Měl tak krásný zadek, že i jen pohled na něj mi zvedal tlak. Políbil jsem ho na pravou polovinu a pak hned na levou a následně jsem mu zajel jazykem mezi roztažené nohy. U kohokoliv jiného bych s tím měl velké problémy, ale Górdanovi jsem chtěl dát všechno, čeho jsem byl schopný, podobně jako on mně. Kdyby byl sobec, nikdy by mi nedopřál tak úchvatný orgasmus jako včera v hotelu.

Klekl si a já mu rozevřel půlky dlaněmi a objel špičkou jazyka jeho sevřenou díru. Zasyknul vzrušením a jeho dech se zrychlil. Ještě jednou jsem ho políbil na krásně dokonalou oblinu zadku a znovu se věnoval jeho díře. Byl oholený a voněl sprchovým gelem, takže musel počítat s tím, že se objevím. Miloval jsem ho i za jeho ohleduplnost. Věděl, že s některými praktikami mám jisté problémy, takže se mi je snažil maximálně usnadnit. Projel jsem jazykem celou jeho rýhu a pak si rychlými pohyby špičkou pohrál s jeho sevřenou dírou. A pak jsem poprvé v životě zajel jazykem dovnitř a vůbec mi to nebylo odporné. Connor mne k tomu vždycky musel nutit a řezal mě jak psa, ale pro Górdana jsem to chtěl udělat a v tom byl ten rozdíl. Byl jsem jako v transu a vášnivě jazykem přirážel do té dírky, která se přede mnou pozvolna otevírala. Vnímal jsem, jak Górdan vzdychá blahem a bezděčně mi jde vstříc, a tak jsem zajel do jeho nedočkavého zaku dvěma prsty a druhou rukou sevřel jeho ocas. Ještě chvíli jsem si chtěl se svým milencem hrát.

„Proboha obtáhni mě už konečně,“ skučel, ale to jsem zatím neměl v úmyslu. Stáhl jsem mu ocas dozadu, abych mohl k jeho citlivému žaludu, a začal ho lízat, stejně jako jeho koule a hráz. Do zadku jsem mu vsunul už třetí prst a dost nevybíravě ho roztahoval. Líbilo se mu to, to jsem viděl z jeho reakcí, a i slyšel v jeho slastných vzdeších. Prohýbal se v zádech, aby mi co nejvíc usnadnil přístup, a přirážel proti mým prstům a přitom mě pobízel, ať už do něj konečně vrazím svůj klacek.

Ještě naposledy jsem mu projel díru jazykem a pak mu splnil přání a pěkně prudce ho do něj vrazil, takže jen vydechl bolestí. Věděl jsem, že má rád sex pěkně tvrdě. Byl v našem vztahu sice top, ale když jsem ho šoustal, líbila se mu jistá dávka bezohlednosti a tu jsem mu rád poskytl. Prodlužovat šukání jsem ale uměl taky, a tak jsem ho provedl celou hřebenovou túrou až na vzdálený vrchol, na který jsme dorazili současně, a prožili to uvolnění nahromaděné energie společně v objetí a cítili navzájem to, co prožívá ten druhý. A vůbec netuším, kdo z nás byl víc vysílený a víc mimo.

„Budeš mě mít na svědomí,“ řekl mi Górdan o půl hodiny později ve vířivce, kam mne vtáhl s sebou, abychom si to společné ráno užili co nejdéle. „Ale neboj se, já ti to všechno vynahradím. Celý den budu mít nějaká jednání, ale navečer přijede jedna velmi speciální návštěva,“ zatvářil se tajemně a nic dalšího už mi neprozradil.

„Kde jsou vlastně ty moje fotky,“ zeptal jsem se ho při snídani, když mi došlo, že z něj žádné podrobnosti o té tajemné návštěvě nedostanu. Zasvítily mu oči a pak mrkl na hodinky.

„Pojď,“ vstal a pokynul mi, abych ho následoval po schodech vzhůru až do podkroví. „Byly tady pokoje, kde se jen utíral prach, ale nikdo v nich už léta nespal. Byly příliš neútulné. Teď jsou zamčené a klíč mám jen já. Když jsi byl v Londýně, trávil jsem tu spousty času.“

Otevřel dubové dveře a stiskl vypínač, aby decentní světlo oživilo ten prostor jako vystřižený z dávného středověku. Tmavé a mohutné trámy a kamenné stěny dodávaly padesátce fotografií otroka na stěnách dokonalou kulisu. A uprostřed toho všeho stálo pohodlné temně rudé křeslo pro jediného návštěvníka té úžasné výstavy.

Doslova mi upadla brada, protože to, co se Górdanovi podařilo v podkroví hradního paláce vytvořit, bylo úžasné. Ty fotky sem patřily, byly vytvořeny pro toto místo.

„Jason se nabízel, že klidně přijede nafotit pokračování,“ prozradil jsem.

V očích mu zablýsklo. „O tom by se možná dalo uvažovat,“ řekl mi a jeho ruka stiskla mé genitálie. „Ale na té další sérii fotek chci i tvou tvář,“ prozradil mi. Pak mrknul na hodinky a podal mi klíč od své třinácté komnaty. „Buď tu jak dlouho chceš, ale pak za sebou zamkni. A nejkrásnější jsou ty fotky v noci, za světla svíček. To jsem si tu vždycky připadal jako ve stovky let staré mučírně. Uvažuji o tom, že sem nechám nainstalovat pár zajímavých exponátů, aby ta oslava otroka byla dokonalá.“

Sedl jsem si do křesla a přemýšlel o významu jeho slov. Opravdu mluvil o exponátech, které patří do mučírny? Zavřel jsem oči a má fantazie začala okamžitě vykreslovat dřevěné kozy, železná oka na připoutání, řetězy a provazy, to vše v mihotavé záři plamenů. A sebe, nataženého na šikmé lavici, napjatého jako struna. Pot se mi perlil na nahém těle a záře svíček a loučí vytvářela všude po stěnách bizarní stíny. Strach sálal z každého mého póru, pronikal tou místností a určoval celou atmosféru toho, co se bude dít. A pak se zjevil kat. Mučitel! Nelítostný a krutý, těšící se jen na mou bolest a ponížení. Je celý v černé kůži, nahý hrudník ozdobený širokými řemeny. Jeho připravený ocas trčí z kalhot, kterým chybí jak přední, tak zadní díl, aby bylo vše přístupné a kat se mohl kdykoliv se svou obětí pobavit. Jeho tvář ale skrývá maska, takže netuším, kdo se pod ní skrývá.

Jako první spatřím veliký anální kolík, který pro mě mučitel má. Je větší než jakýkoliv, co jsem až doteď měl v sobě. Jsem si jistý, že to bude hrozně bolet, ale přitom po té bolesti toužím celým svým tělem a celou svou myslí. Je všeobjímající a strašná, když do mého zadku ten kolík tlačí, ale já se nemohu ani hnout a nijak svému mučiteli uniknout. Konečně je ten hrozný, a přitom nádherný kolík ve mně a já ho neustále cítím při každém nádechu a při každém pulsu mého srdce. Můj ocas stojí a citlivý žalud se bolestivě odírá o dřevo šikmé lavice, ke které jsem připoutaný. A pak mi mučitel sáhne mezi nohy a stáhne můj ocas dolů a dozadu, aby k němu měl nerušený přístup.

Začíná si hrát! Cítím jeho rty na svých genitáliích a můj vrchol se nezadržitelně blíží, když jeho smyslná hra náhle přestává a vzduchem zasviští důtky. Zasáhnou mne krutě a bezcitně přesně mezi nohy, do ztopořeného a citlivého ocasu, přes koule i anální kolík a vystrčenou zadnici. Bolest je to strašná a já řvu a prosím kata, aby měl slitování, že to hrozně bolí.

„Kierane, probuď se!“ proniklo do mého snu surově. „Prober se! Nic se neděje! To byl jen nějaký hrozný sen.“

Otevřel jsem oči a spatřil Górdana. Stál nad křeslem, ve kterém jsem usnul, a držel mne za ramena.

„Škoda,“ vypravil jsem ze sebe konečně. „Měl jsem úžasně živý sen z mučírny a právě dostával zaslouženou odměnu důtkami.“

Usmál se, sklonil se ke mně a políbil mne zlehka na rty. „Třeba to nebude jen sen,“ zašeptal a pak mi pomohl vstát. Nechápal jsem, co se to stalo a proč mne přišel probudit, když měl mít celé dopoledne nějaká jednání, ale on jako by mi četl myšlenky. Vysvětlil mi, že už je čas k obědu, a když jsem nepřišel, šel se podívat, co je se mnou. Co ale myslel tím, že můj sen o dominantní hře nebude jen snem, to mi neřekl. A já přitom věděl, že by mi nikdy neublížil, takže jsem byl ze všeho ještě víc zmatený.

Odpoledne přestalo pršet, a tak jsem vyrazil do parku s walkmanem na uších. Chtěl jsem si zaběhat a protáhnout se, protože práce na farmě Fitzpatrickových dala zabrat mým zádům. Posilování a kliky byly něco úplně jiného než hřebelcování koní a nošení konví s vodou, takže jsem si už druhý den připadal jako přeražený. Taky jsem to ráno Górdanovi v teplé vodě vířivky řekl, že je to úplný balzám na mé bolavé svaly. Usmál se a prohnětl mi ramena, která byla asi nejhorší, a pak mi řekl, ať vydržím do večera.

Zase ten večer! Netušil jsem, co s tou tajemnou návštěvou má, ale byl jsem si jist, že ji pozval kvůli mně. Ještě ve vířivce mi zajel jedním prstem do zadku a pak mi řekl, že večer si užiju přesně to, po čem toužím. I když jsem ale čekal, že mě konečně obtáhne, neudělal to a zůstalo jen u toho jednoho prstu. A pak mi přinesl kroužek na koule, který mi věnoval před mým odjezdem do Londýna. Čekal na mě v sametem vyložené krabičce. Górdan po mně chtěl, ať si ho odpoledne nasadím a mám ho až do večera. To přání mě vzrušilo, protože mi bylo jasné, že večer budou moje koule tak citlivé, že z toho budu šílet.

Do svého pokoje jsem se vrátil před třetí hodinou a po rychlé sprše jsem si ten kroužek, který jsem měl na nočním stolku, navlékl. Potom jsem si nahý lehl na záda na postel a sledoval, co ta erotická hračka dělá s mým ocasem. Nemusel jsem se ho ani dotknout a přitom o sobě dával vědět, což bylo velice příjemné. Rozhodl jsem se ale, že nechám vše na Górdanovi a své ruce nechám pod hlavou. Ať se postará sám, pokud bude chtít, já na něj budu čekat podle hesla: vždy připraven.

Probudilo mne nasazení černé masky na oči.

„Neboj se, to jsem já,“ zašeptal mi do ucha. Klidně mohl zůstat zticha, stejně jsem ho poznal podle vůně. Ucítil jsem jeho ruce na svých citlivých koulích a pak uslyšel cvaknutí a pochopil, že očkem kroužku byla provlečena karabinka. „Pojď se mnou a důvěřuj mi,“ tichý a magický hlas muže, kterého jsem miloval a patřil mu celou svou duší i tělem. „Nestane se ti nic zlého, víš, že to bych nikdy nedopustil.“ Pohladil mne po ocasu, který stál vzrušením jako svíce a potom jsem ucítil lehký tah za koule a pochopil, že mám ke kroužku poprvé v životě připnuté vodítko.

Vedl mne pomalu a opatrně vzhůru po schodech a cestou mne ujišťoval, že budeme na hradě celý víkend sami, protože dal všem sloužícím až do nedělního večera volno. Stoupal jsem za ním a zcela důvěřoval jeho pokynům, kterými mnou manipuloval. Přitom jsem stále cítil poměrně těžký řetěz zatěžující můj šourek. Volně se houpal mezi mýma nohama a způsoboval mi dosud nepoznané pocity. Ty příjemné ale převládaly.

Stoupali jsme vzhůru a já pochopil, kam jdeme, a Górdan mi to vzápětí potvrdil. „Nemáš se čeho bát. Jsme v podkroví, které už znáš. Jsem rád, že ses s ním seznámil už dopoledne, protože takhle máš jistotu, že jsi ve známém prostředí.“ Pak se Górdan na chvíli odmlčel, ale vzápětí pokračoval. „Nejsme tu ale sami. Je tu s námi ještě někdo třetí.“

Zalapal jsem po dechu a otočil se na Górdana, ale ten tichým sametovým hlasem pokračoval: „Kierane, představuji ti Mistra Nobu. V žádném případě se ho nemusíš bát, neudělá nic, co bych já neschválil. Je mistrem v japonské bondage, ale jeho umění sahá mnohem dál. Viděl tvé fotografie a od té doby tě touží poznat. Proto jsem mu dovolil, aby mi tě pomohl potrestat za to, žes mi byl v Londýně nevěrný a teď na té farmě podržel tomu odpornému psychopatovi,“ vyřkl ortel za mé fiktivní prohřešky. Každá hra potřebovala svou záminku, svůj scénář, a tenhle se přímo nabízel.

Zhluboka jsem se nadechl a zmateně čekal, co se bude dít. Bylo to pro mne něco šíleného, protože jsem byl sice ve známém prostoru, ale před mužem, kterého neznám a nemám možnost si ho prohlédnout. Byl jsem odkázaný jen na jeho milost a nemilost, což bylo něco neskutečného. Kdyby tam nebyl Górdan, kterému jsem bezmezně důvěřoval, strhnul bych si masku, abych Japonce viděl. Takhle jsem ale jen poslušně stál s rukama za zády a čekal, co bude dál.