Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 17. Večírek

Górdanův bizjet se odlepil od runwaye a zamířil k temný obloze. Bylo jasno, takže jsem pod křídlama za chvíli uviděl osvětlenou linii pobřeží. Po vzletu jsme většinou mířili na jihozápad na Bahamy nebo na jihovýchod do Evropy, ale teď se letoun nenaklonil prudce na stranu, aby nabral obvyklej kurs. Mířili jsme přímo na východ nad Skotsko. Ostrov Man jsme nechali vpravo a pak už se pod náma rozsvítily tisíce světel podél zálivu Solway Firth a město Carlisle ve vnitrozemí.

„Kam to letíme?” zeptal jsem se Górdana, když nám stevardka naservírovala šampaňské.

„Na oslavu,” usmál se a zvedl skleničku k přípitku. „Ode dneška jsem šťastně rozvedený.”

Vrhnul jsem se mu kolem krku a málem nám oběma šampáňo rozlil.

„Zklidni hormon,” káral mě naoko. „Ty sklenice jsou secesní český křišťál a mám je docela rád.”

Sedl jsem si zpátky na zadek a způsobně si s ním ťuknul. Broušený světle růžový sklenice krásně zazvonily. „Gratuluju. To šlo rychle.”

„Moje drahá ex dost pospíchala. Její australský velkopodnikatel ve víně už se nemohl dočkat, až bude volná. Jako svatební dar jí hodlá věnovat akcie svého vinařství asi za půl milionu liber.

Tiše jsem hvízdl. Hraběnka si teda uměla vybírat chlapy. „A tvoje dcera?” zeptal jsem se po chvilce.

„Nejpozději v lednu se odstěhuje z Belfastu do Londýna. Má tam byt a bude tam studovat.”

Jen jsem přikývl a napil se výtečnýho sektu. Už jsem se neptal, co bude se zámkem v Belfastu. Górdan pro něj neměl žádný využití. Naposledy mi řekl, že jestli chci, dá mi ho. Docela jsem se zhrozil, že to myslí vážně, a zakázal si o tom baráku mluvit. Úplně mi stačil byt na Floridě, kterej byl můj, a místo v Górdanově posteli na hradě.

„A řekneš mi už konečně, kam to letíme?” koukl jsem z okýnka. Už nebylo úplně jasno, ale východní pobřeží Skotska jsem poznal i tak. Přímo pod náma svítily města Newcastle, Sunderland a Durham.

„To uvidíš, až přistaneme,” nenechal se ukecat.

Odložil jsem skleničku a opřel si hlavu o jeho rameno. Proč se vlastně ptám? S ním bych šel klidně i do pekla a neprotestoval. Ať letíme kamkoliv, podstatný je, že tam bude se mnou. Zavřel jsem oči. Po cvičení s Jimem jsem byl groggy a bublinky nalačno mě dorazily. Usnul jsem během minuty.

„Šípková Růženko, vstávej,” probudil mě něžně.

Rozlepil jsem oči a rozhlídl se. Vytí motorů se změnilo a pohyb letadla taky. Drncali jsme po pojížděčce. Shrnul jsem deku, kterou mě někdo přikryl, a naklonil se k okýnku. Venku ležel sníh a světla nevelkýho terminálu zářily do tmy. A pak taky nápis ODENSE LUFTHAVN.

„Dánsko?” otočil jsem se na Górdana. Odense bylo rodiště Hanse Christiana Andersena, to jsem při svým univerzitním vzdělání věděl.

„Dánsko je velmi liberální a svobodomyslná země. Už jsem tu párkrát byl, ale ne za tím účelem co teď. Mám tu pár přátel,” Górdan mi prohrábl ježka. Pořád byl na můj vkus moc krátkej.

„A co tady teda budeme dělat?”

Górdan si s odpovědí dával načas. Počkal, až letadlo zastaví a stevardka mu podá kabáty. Jako správně vychovanej gentleman mi pomohl s oblíkáním, i když otrok jsem tady byl já. To byly ty maličkosti, který dělaly z našeho D/s vztahu něco výjimečnýho. Důsledně odděloval hru, při který mě zašlapával do podlahy, a běžnej život, kdy mě zase skoro nosil na rukách. A často i nosil. I když mě při hře občas zdeptal tak, že jsem brečel a prosil, nemělo to vůbec vliv na náš vztah. Důkazů, že mě pořád miluje, jsem měl tolik, že jsem mu věřil, i když nade mnou stál s bičem v ruce. Nechal jsem ho, ať mě ovládá, ať si se mnou dělá, co chce, a byl jsem přitom šťastnej.

Limuzína pro nás přijela až k letadlu. Nějakej úředníček nám bez zájmu zkontroloval a orazítkoval pasy. Dánsko bylo království, takže Górdanův hraběcí titul tady něco znamenal. A on by určitě vysypal z rukávu deset vznešenejch předků, co ho spojovali s místní královskou rodinou. Evropa byla vždycky moc malej píseček pro tolik šlechtickejch rodů, takže ve finále byl každej příbuznej s každým. Sem tam sice někomu ze svýho příbuzenstva nechali useknout hlavu, ale jinak se milovali a množili, co to šlo.

„Pronajal jsem dům kousek od města,” konečně ten můj vznešenej chlap promluvil. „Najíme se a pak si užijeme společný večer, abychom oslavili dnešní den. A na zítřejší večer pro tebe mám překvapení.”

„Už jsi zase tajemnej jak Stonehenge.”

„Ano, jinak by to nebylo překvapení,” usmál se. „Je to něco, co sis vždycky přál.”

Pane jo, to mi zase nasadil brouka do hlavy. Nemělo ale smysl ptát se. Když mi Górdan nechtěl něco říct, tak to prostě neřekl. Pokrčil jsem nad tím ramenama a přitulil se k němu. Pořád jsem byl unavenej a taky pěkně hladovej. Doufal jsem, že kousek za městem neznamená dvě hodiny jízdy. To už bych si začal okusovat nehty.

Jeli jsme asi půl hodiny zasněženou krajinou. Dům, kterej si Górdan vybral, byl na samotě uprostřed polí a luk. Architektura byla sice jiná než v Toskánsku, jinak ale měly ty domy hodně společnýho. Tenhle dům byl ale menší a stál kousek od moře, jak jsem zjistil při pohledu z obývacího pokoje.

„Jeden známý z Kodaně sem jezdí na léto,” četl mi Górdan zase myšlenky.

„Co bude s tou večeří? Šilhám hlady.”

„Pojď do jídelny,” vzal mě kolem ramen a odvedl vedle. Tam byla připravená večeře a dva číšníci z restaurace, co jídlo dodala. Správce, který nám při příjezdu předal klíče od domu a vynesl zavazadla do pokoje, jim dům zpřístupnil určitě už odpoledne. V jídelně byly naaranžovaný květiny a slavnostně prostřeno jen pro nás dva. Taky tam byly zapálený svíčky, takže romantika se vším všudy.

Stůl nebyl ani zdaleka tak velkej jako ten na hradě, takže mi nevadilo sedět proti Górdanovi. Když jsem natáhl ruku, mohl jsem se dotknout jeho dlaně. A při přípitku jsem ani nemusel vstát. Při jídle jsem se koukal do jeho krásnejch černejch očí a moc se těšil, až číšníci uklidí nádobí, vypadnou a my konečně zůstaneme sami. Górdan ale nepospíchal a všechny ty lahůdky, co nám servírovali, si náležitě vychutnával. Když požádal o kávu a dezert, jemně jsem ho dloubl špičkou boty do nohy. Loupl po mně očima.

„Už do sebe nedostanu ani kávu, natož dezert. Ale jestli chceš, abych přejedenej usnul jako špalek, pokračuj.”

„Dobře, nechte nám tady dezert, sýry a víno. Kávu zvládneme sami,” rozhodl se a vstal od stolu. Šel jsem za ním jako pejsek. On se tu vyznal, já ne.

„Dole,” ukázal na dřevěný schody, „je sauna a vířivka. Nahoře jsou tři ložnice.”

„Třináctá komnata tady není?”

„Tady ji nebudeme potřebovat,” odpověděl a otevřel mi dveře do obrovský ložnice. Celá jedna stěna byla prosklená a za ní terasa s výhledem na moře. Soukromí zaručovaly dřevěný žaluzie a poloha domu na samotě. V tu chvíli jsem zalitoval, že takovej výhled nebudeme mít z našeho novýho hnízdečka v jižním křídle. Koukat se z postele na zpěněnej příboj jsem mohl leda na Floridě.

„Svlíkni se a mazej pod sprchu,” řekl tiše, ale byl to rozkaz.

Nechal jsem otevřený dveře, protože jsem čekal, že se přidá. Vešel do prostorný koupelny asi pět minut po mně. Chvíli si mě jen tak prohlížel, jak to míval ve zvyku, ale pak do sprchovýho koutu vlezl taky. Oba jsme se do něj pohodlně vešli, stejně jako doma.

„Zítra půjdeme na SM večírek,” pošeptal mi do ucha, zatímco mě hladil rukama po zadku.

„Fakt!” zasvítily mi oči. To byla teda bomba dne. Tak strašně jsem si něco takovýho přál, ale se ženatým politikem se to realizovat nedalo.

„Teď ti dám poslední možnost vybrat si, jestli tam chceš jít jako můj partner, ale bez možnosti si tam něco užít, anebo jako můj otrok.”

„A když si vyberu tu druhou možnost?”

„Pak půjdeš jen v otrockém postroji, který jsem ti přivezl s sebou. Dám ti sice červený obojek, takže se tě nikdo cizí nebude smět ani dotknout, ale já od tebe budu vyžadovat poslušnost. A jestli ne, seřežu tě,” vysvětloval a jeho ruce mi pořád laskaly tělo.

Objal jsem ho a hlavu mu dal na prsa. Slyšel jsem, jak mu bije srdce, a cítil každej jeho nádech. Přimáčkl jsem se k němu celým tělem, i svým tvrdým ptákem.

„Chci jít jako tvůj otrok,” řekl jsem s jistotou. Nic jinýho jsem si nepřál.

Přejel mi rukou po ocasu a pak mě políbil.

„Rozmyslel sis to dobře?” zeptal se ještě jednou. „Nechci tě veřejně ponižovat proti tvé vůli.”

„Víš, že jsme o tom už mluvili. Opravdu chci být zítra večer tvůj otrok.”

„Dobře,” přikývl. „Tak ti teď dovolím poslední orgasmus a pak dostaneš klec na ptáka. Aspoň to bude večer zajímavější,” rozhodl a bylo to. Už se nedalo nic dělat. U Górdana se na žádný opravný možnosti nehrálo.

Postel ve velký ložnici byla dřevěná, s nohama, ke kterejm se daly přivázat provazy. Górdan měl zase chuť si hrát, takže mě přivázal vleže na zádech, roztaženýho do X. Zálibně si mě prohlídl a pak se vytasil s dřevěnejma kolíčkama a tenkým provázkem.

„Nééé,” zaskučel jsem. Kolíčky jsem fakt moc nedával. Ještě tak tři čtyři, ale ten sadista jich dovezl snad sto.

„Chceš roubík?” zamával mi nad obličejem velkou gumovou koulí na řemínku.

Zavrtěl jsem hlavou.

„Tak buď zticha!” přikázal a pak si začal hrát.

První kolíčky nebyly tak hrozný. Chytl mi kůži u podpaží a cvakal na ni přes provázek kolíčky až k dvorci. Tam už to docela bolelo, ale dalo se to vydržet. Zasyčel jsem bolestí, když po kolíčcích přejel zlehka rukou, ale pořád jsem byl v pohodě. Ocas mi trčel ke stropu a vzrušení se přelejvalo tělem.

Górdan se pustil do druhý řady kolíčků. K prvnímu přivázal provázek a řadu ukončil u mý druhý bradavky. Další dvě řady kolíčků nacvakal zase přes provázky od bradavek dolů, až ke slabinám. Spokojeně si svý dílo prohlídl. Kolíčky cvakal blízko sebe, takže už jsem jich měl na těle dobře čtyřicet. Každej ten malej hajzl o sobě dával pěkně vědět.

Górdan se jazykem zlehka pomazlil s mým ocasem a pokračoval. Natáhl prstama kůži u levýho dvorce. Zasyčel jsem, protože to už bolelo docela dost. On si toho ale nevšímal a mý citlivý místečko stiskly čelisti dalšího kolíčku. Sice už bez provázku, ale tím hůř. Kolíčky s provázkem ze mě strhne jedním pohybem, ale ty ostatní zůstanou. A že jich bylo dost. Postupně mi vytvořil kruhy z kolíčků kolem dvorců i kolem pupíku a pak taky trochu abstraktního umění na koulích a kořeni ocasu. To už mi tekly slzy a tiše jsem taky moc nebyl. Poslední dva kolíčky cvakl na hroty bradavek nad piercing. Málem jsem se v posteli pochcal bolestí.

Ze všeho nejvíc jsem si přál, ať už to mám za sebou, a ty kolíčky ze mě strhne, ale věděl jsem, že to hned tak nebude. Klekl si mezi moje nohy a sklonil se k mýmu oslintanýmu žaludu. Slízl kapku na špičce a pak jel jazykem přes uzdičku dolů, až ke kolíčkový ozdobě. Zlehka na kolíčky na mejch koulích zadrnkal prstama jak na struny harfy.

„Au,” ozval jsem se. Měl jsem bejt zticha, ale to se nedalo.

„Nezlob mě,” usmál se můj sadista a znovu prohrábl kolíčky. To už jsem vydržel potichu, jen jsem syčel mezi zubama.

Vrátil se k lízání mýho ocasu. Bylo vidět, že si to užívá stejně jako já jeho krásnej ohon. Dlouhejma tahama, od kořene až po žalud mě dostával na hranice ráje. Zavřel jsem oči a vymazal bolest z kolíčků. Už jsem nesykal bolestí, ani když se jich Górdan dotkl. Jen jsem se vezl na vlně nádhernýho vzrušení.

Strhnutí obou řad kolíčků přišlo jako blesk z čistýho nebe. Přestal jsem vnímat svět a vůbec nepostřehl, k čemu se Górdan chystá. Zařval jsem, napnul se v poutech jako luk. Vytryskly mi slzy a tekly po tvářích. Górdan mi sice dvě červený čáry na těle začal hned třít prstama, ale bolest to byla hrozná. Věděl jsem, že mi zůstane i pár modřin, protože to tak vždycky bylo.

S dalšíma kolíčkama se nade mnou ale slitoval a nestrhal je ze mě bez stisknutí. Sice je sundaval pomalu, ale jenom za ně zlehka zatahal a pak je zmáčkl. Když mi přivazoval nohy za hlavou, zůstaly mi už jen ty dva kolíčky na bradavkách. Byl jsem ale pořád tak vzrušenej, že jsem o nich skoro nevěděl.

Nageloval si ocas, a dokonce mi jedním prstem protáhl díru. To už byl v jeho podání skoro vrchol ohleduplnosti. Asi si řekl, že bolesti jsem si užil dost. Byl to nádhernej pocit mít ho hluboko v sobě. Nepáral se se mnou a zarazil do mě svůj tvrdej klacek jedním přírazem. Pak chvíli počkal, až se přizpůsobím, a začal přirážet. Rychle, bezohledně, tak jako vždycky. Tak, aby mě dostal během pár minut na vrchol.

Nádhernej chlap nade mnou se vlnil ve zrychlujícím rytmu. Voněl parfémem a sexem. Jeho přírazy byly pořád tvrdší. Hekal a temně mručel, jak se blížil na vrchol. Myslel jako já jen na sex. Prožíval každý protažení mý díry, každej pohyb uvnitř, každý přejetí po prostatě. Bylo to nádherný. Chtěl jsem mít pořádně vyšukanou díru a stříkat a Górdan věděl, že to zvládnu i bez honění ocasu. Každým hlubokým zásunem mě přibližoval k extázi.

Vystříkal se první. Vytáhl ocas a pocákal mi hrudník i obličej. Pak se znovu sklonil k mýmu ocasu a rychle ho dokouřil. Teprve po pár minutách mě odvázal a jako poslední z mýho těla zmizely kolíčky z bradavek. Už jsem o nich vůbec nevěděl, ale když je Górdan sundal, bolest se znovu rozezněla jak siréna. Naplnila každej závit mýho mozku. Jak se krev vrátila, myslel jsem, že mi bradavky upadnou. Třel jsem si je, ale moc to nepomáhalo. Pořád byly hrozně citlivý.

V koupelně jsem se po sprše podíval do zrcadla. Dva pruhy od podpaží přes dvorce a dolů k ocasu byly rudý a místama profialovělý. Ty stopy do zejtřejší SM párty určitě nezmizí. U otroka ale určitě nikoho nepřekvapí.

Výhružku s klecí na ptáka myslel Górdan bohužel vážně. Nasadil mi ji hned po sprše. Vybral sice plastovou, ale tím všechny pozitiva končily. Řemínek nad koulema pěkně utáhl, a abych se nenudil, přidal mi i gelovej kolík.

„Dobře se vyspinkej, lásko,” sarkasmus z něj tekl jak slina z ocasu. Mě bohužel rychle nenapadlo, co mu odseknout, tak jsem mu jen popřál dobrou noc a otočil se k němu zadkem. Po chvilce mě to ale přešlo a přimáčkl jsem se mu pod křídlo, jak jsem byl zvyklej. Potřeboval jsem ten kontakt jako kuře u kvočny. Přitáhl si mě k sobě a políbil na dobrou noc, můj nejúžasnější sadista na světě.

Na párty nás druhej den večer odvezla limuzína. Patřila organizátorovi párty, a proto se řidič ani nepozastavil nad mým úborem. CéBéčko jsem už sice neměl a kolík taky ne, na sobě jsem ale měl jen pár řemínků kůže, piercing, pouta a rudej obojek. A pak taky černou koženou škrabošku, podobnou jako měl Górdan. Ten se ale schovával za maskou, kterou měl i přes nos. Asi to nebylo moc příjemný, ale i když hostitel zaručoval diskrétnost, sichr byl sichr.

Sám jsem si vybral, že budu u nohy svýho pána chodit po čtyřech. Připadalo mi to správný, když mě měl na vodítku. Ne, nebyl jsem pes, ale správně vychovanej otrok. Navíc z psí perspektivy byla celá SM párty o dost zajímavější. Všichni nahý otroci byli na zemi, takže se moje panoramata rozšířily o spousty krásnejch zadků, koulí a ocasů. No radost pohledět.

Górdan měl ve velkým sále, kde se párty konala, soukromou kóji jen pro nás dva. Mohli jsme tam bejt schovaný před světem a přitom přes průhlednej závěs sledovat dění v sále. A že bylo na co koukat.

Hned u vchodu mě překvapilo, že na párty nejsou jen otroci, ale i otrokyně. Vůbec mi nedošlo, že to nebude gay párty. I výzdoba v sále, tvořená živýma sochama, byla tak půl napůl. Na podstavcích i uprostřed pultů s jídlem stáli zlatě natřený nahý otroci i otrokyně a hosti se jich mohli klidně dotýkat. Jedna holka byla v hlubokým předklonu a nějakej chlap jí strkal do zadku i do kundy kostky ledu. O kus dál klečel kluk a dělal živej svícen. Vosk z tlustý svíčky mu tekl mezi půlky, ale on se ani nehnul. Co bude dělat, až bude svíčka dohořívat, jsem radši ani nechtěl vědět.

Většina hostů v sále měla taky masky a někdo měl i karnevalovej kostým. Opuletní, dekadentní párty jak z nějakýho ujetýho filmu. To Górdan to pojal střízlivě a vyrazil jen v černejch koženejch kalhotách, černým tričku a černým saku, který měl přehozený přes ruku. Podobně oblečenej chodil i do naší mučírny. Že byl pod kalhotama naostro jsem zjistil, sotva jsme se schovali před světem do naší kóje. Rozvalil se na pohodlný měkký sofa a mně přikázal postarat se o jeho nadrbanej ocas. Dění v sále ho tak vzrušilo, že měl mezi nohama pěknou bouli.

Číšník, nádhernej, olejem natřenej svalovec v černejch tangách, nám naservíroval šampaňský a talířek chuťovek. Taky donesl láhev minerálky, který jsem se hned napil. Pak jsem si ťuknul s Górdanem bublinkama. I když jsem byl na párty za otroka, nechoval se ke mně tak.

Teprve když jsme byli sami, začal jsem lízat Górdanovi ocas i koule, a když se trochu posunul, tak i hráz. Netrvalo dlouho a lehl si na sofa a dal nohy nahoru, abych mohl jazykem i k jeho análu. Klekl jsem si na sedačku a jedním okem sledoval dění na hlavním pódiu v sále. Průvodce večerem právě anglicky zval hosty blíž k pódiu, ať se zblízka podívají na potrestání neposlušnýho otroka. Koukl jsem se na toho kluka, kterýho tam přivlekli v řetězech, a hned mi ho začalo bejt líto. Bránil se a prosil, ale nikdo ho neposlouchal. Mluvil dánsky, takže jsem mu nerozuměl, ale význam byl jasnej. Měl strach!

„Chceš taky nařezat?” ozval se chladně Górdan, aby mě vrátil do reality. Zapomněl jsem, že nejdůležitější na světě je pro mě to, co má můj pán mezi nohama. Vypnul jsem sluch a soustředil se jen na lízání a pomalý kouření pánova ocasu. Zasouval jsem si ho hluboko do krku a dráždil mu žalud a uzdičku jazykem. Olizoval jsem a cucal jeho krásný velký koule. Dráždil jazykem hráz i díru. Slyšel jsem, jak spokojeně heká a slastně mručí. Dostával jsem jeho, ale i sebe. Úžasná vůně chlapa mě vzrušovala. Sice jsem věděl, že se nesmím vystříkat, ale vžil jsem se do pocitů mýho pána a předmrdka mi tekla z ocasu stejně jako jemu.

Strašnej výkřik prořízl vzduch v sále. Hrůzou se mi zježily všechny chlupy. Podíval jsem se k pódiu, stejně jako Górdan. Zařval ten mladinkej kluk, kterýho tam přivázali a trestali za to, že se nenechal dobrovolně opíchat hostem. Vytřeštil jsem oči. Ožralej chlap, kterýmu kladl odpor, měl v ruce obrovský dildo. Přinutil kluka, aby macka naslinil, a chystal se mu ho zarazit do panenskýho zadku. Dva svalovci v černejch kápích klukovi roztahovali půlky a černej umělák mezi ně zamířil.

Roztřásl jsem se jak osika, protože řev kluka ve mně vyvolal vzpomínky. Byl to frontální útok na mý smysly. Kobercovej nálet. V hlavě se mi prolínaly dva děje. Byl jsem zase v pevnosti Castelreagh a vojáci mě brutálně znásilňovali obuškem a taky jsem viděl Górdana, přivázanýho ve stodole a tu svini Curryho s násadou od lopaty. Držel jsem se Górdanovejch stehen, zíral v šoku na pódium a tekly mi slzy.

„Kierane, jsi v pořádku?” něžnej hlas přímo u mýho ucha. Chytl mě a vytáhl na sedačku.

Zavrtěl jsem hlavou. Nebyl jsem schopnej ze sebe vypravit ani hlásek. Kluk na pódiu pořád brečel a v zadku měl vraženej ten strašnej umělák. Zhrzenej host vykonal svůj akt pomsty a byl za děsnýho kinga. Vůbec si nevšímal toho, že kluk krvácí. Tolik jsem rozuměl, abych pochopil, že tam má bejt s tím dildem přivázanej hodinu. Podíval jsem se Górdanovi do očí. Starostlivě mě pozoroval.

A pak se rozhodl:

„Jedeme domů. Hned!” přehodil mi přes ramena svoje sako, objal mě a odvedl k limuzíně.

Neprotestoval jsem ani slovem. Na tom místě jsem už nechtěl zůstat ani vteřinu. Jen jsem doufal, že tam toho kluka nenechaj vykrvácet.

„Člověk, co tu akci pořádá, není sadistický šílenec ani vrah,” vysvětloval mi Górdan v autě. „Nejede ve snuffu,” objímal mě a uklidňoval. Já se ale i tak pořád třásl a slyšel ten hroznej řev. Teprve v našem pronajatým domě jsem se uklidnil. Górdan ale i tak trval na tom, že si lehnu a vezmu prášek na spaní. Pak si lehl ke mně.

„Promiň, lásko. Ani ve snu mě nenapadlo, že se tam bude dít něco takovýho. Myslím, že hostitel by to nedovolil, kdyby o tom předem věděl.”

„Ty mi promiň. Já si jen vzpomněl na to, co ti provedl Curry. A pak taky na Castelreagh.”

Vzal mě do náruče a přitulil k sobě. A pak mě už jen pevně držel, dokud jsem neusnul.