Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 15. Matt

Ležel schoulenej na lehátku v sanitce, přikrytej termofólií a prošívanou dekou. Niall seděl vedle, držel ho za ruku a tvářil se zoufale. Górdan na mě vztekle zasyčel, ať sedím v teple, ale já ho zas neposlechl a vylezl z auta. Naštvaně mě sjel pohledem a šel za doktorem. Já vzal kolem ramen Nialla. Přišlo mi, že na něj všichni kašlou a on byl přitom úplně mimo. Díval se na Matta a v očích se mu leskly slzy. Vůbec to nedával. Ovládal se kvůli Mattovi, ale byl na šlupky.

Mattův obličej přikrejvala kyslíková maska, ale i tak byly vidět modřiny kolem pusy. Někdo mu ji zacpával a hodně drsně. Taky mě odřenou tvář a ve vlasech listí. Doktor mu zrovna dával infuzi glukózy, ale Matt jen zíral do prázdna a vůbec nereagoval. Byl v šoku a to bylo fakt zlý.

„Co se stalo?” zeptal jsem se Nialla tiše.

„Já nevím. Našel jsem ho napůl zahrabanýho v listí. Kdyby na cestě neležela jeho rukavice a o kus dál čepice…,” Niall už to nezvládl a rozbrečel se. Objal jsem ho, pevně držel a on mi máčel rameno mikiny.

„Tak pánové, musíme jet,” ozval se doktor.

Myslel jsem, že Niall pojede s ambulancí, ale on dal Mattovi pusu a poslušně vystoupil.

„Řekli mi, že v nemocnici nebudu nic platnej. A taky musím počkat na policii,” vysvětlil.

„Górdan ti půjčí auto, abys tam mohl zajet,” řekl jsem samozřejmě a díval se přitom Górdanovi do očí. Vůbec jsem nepochyboval, že to udělá.

„A taky zavolám do Derry, aby měl Matt tu nejlepší péči,” dodal ten můj úžasnej chlap.

Sedli jsme si do jídelny. Nedojedená večeře zmizela a sluha mezitím připravil kávu a nějaký sendviče. A Górdan přispěl k ponurý atmosféře třema sklenicema osmnáctiletý bushmills. Policie už byla na cestě, takže se Niall musel fofrem sebrat, aby byl schopnej říct mužům zákona všechno podstatný.

„To byl určitě Sloan,” ozval jsem se do ticha.

„Sloan má zlomenou nohu. Uklouzl na útesu, když tě hledal,” oznámil mi chladně Górdan. „A navíc útočník Matta nejen zbil, ale i znásilnil.”

„Dohajzlu,” uteklo mi. Těkal jsem očima z Górdana na Nialla a zase zpátky, jako bych čekal, kterej se začne tomu špatnýmu vtipu smát. Tohle ale byla krutá pravda, žádnej vtip.

„Co tam vzadu v parku vůbec dělal?” koukl jsem po Niallovi.

„Občas za mnou chodil, aby mi pomohl a já mohl dřív domů. Měl klíče od tý zadní branky,” Niall se podíval po Górdanovi. Ten nad tím ale jen mávl rukou.

„Byli jsme domluvený, že přijde ve čtyři, a když ani v pět nedorazil, šel jsem mu naproti.”

„Proč nechodil přes nádvoří jako všichni?” zeptal se Górdan.

„Protože mu jeden z hlídačů při kontrole šahal mezi nohy. Aspoň Matt to tak vnímal, že mu ošahává ptáka,” Niall sklopil oči a studoval podrobně vzor na ubruse.

„Vaše Lordstvo, je tu policie.” Komorník se objevil tiše jako myška.

„Uveďte je do loveckého salonku. Hned přijdeme.”

Niall vstal, ale Górdan mu řekl, ať se ještě posadí.

„Řekni policii všechno, co víš. Práskni i toho hlídače, že Matta osahával, nemám s tím problém. A řekni jim, že jsem o těch klíčích od branky věděl,” poplácal Nialla po ramenou. Pak se podíval na mě. „Ty jdi nahoru. Až odjede policie, probereme spolu tvoje, řekněme, zacpaný uši.”

Poslechl jsem ho. Byl jsem unavenej a dost vyřízenej. Představa, že se až do parku za zeď dostal násilník, kterýmu bylo úplně fuk, jestli Matt jeho útok přežije, mě sejmula. Niall ho našel zahrabanýho v listí, takže to vypadalo spíš na pokus o vraždu, než jen na znásilnění. Pokus umlčet jedinýho svědka.

Zalezl jsem do postele a schoval se před světem. Byl jsem jak rozemletej na kousíčky. Hrozně mě to sebralo. Proč zrovna Matt? Byl ve špatnou dobu na špatným místě, nebo šel někdo po něm? Udělal to nějakej vyšinutej magor, nebo šlo o cílenej útok na kluky?

Górdan se objevil potichu jako myška. Sedl si na okraj postele a pohladil mě po centimetrovým ježku. Už to aspoň byly vlasy.

„Než vyřeším všechny tvoje tresty, budu mít namoženou ruku,” usmíval se.

„Já tady nemohl zůstat jen tak sedět,” zalezl jsem mu půlkou těla do klína.

„Odteď i do parku jen s doprovodem. Je ti to jasný?” Górdan změnil nejen téma, ale i tón hlasu. „Nechám hlídat celý park. A na zdi budou kamery.”

„Nepřeháníš to?”

„Ty si asi neuvědomuješ jednu podstatnou věc. Tvoji podobnost s Mattem. Měl ten večer černou pletenou čepici, jakou nosíš ty, a tmavou zimní bundu. Jste stejně vysocí. Nebylo by až tak těžké si vás dva zezadu splést.”

„Panebože,” sedl jsem si na posteli. „Řekls to policii?”

„Zatím ne. Nedovolím, aby tě otravovali. Teď se hrabou v parku a hledají stopy. Pak začnou vyslýchat lidi z vesnice a znovu si pozvou Nialla. A až jim to doktor dovolí, vyzpovídají i Matta. Jestli byl on tou správnou obětí nebo špatnou, anebo ho násilník přepadl náhodou, na věci teď nic nezmění.”

Přikývl jsem a zase si lehl. Górdan měl nejspíš pravdu.

„Co Niall?”

„Přespí tady. Seanův ošetřovatel mu dal něco na spaní.”

„Snad bude Matt brzo v pořádku.”

„Fyzicky na tom nebyl špatně. Pár podlitin, trochu krvácel a byl podchlazený. Psychicky to pro něj ale bylo zlý. Niall říkal, že jen brečel a nemluvil.”

„Kdyby se to stalo mně, uměl bych se bránit.”

„Kdyby se to stalo tobě, pověsil bych toho sráče za koule ze stromu a stáhl ho zaživa z kůže,” řekl tak procítěně, že jsem tomu věřil.

Chytl jsem ho kolem krku a stáhl k sobě do postele. Políbil mě, ale spíš na dobrou noc. Z naší společný postele mě ale do mýho pokoje nevyhnal, i když řekl, že až zítra. Jenomže já bych stejně neposlechl. Nechtěl jsem bejt sám. Potřeboval jsem jeho bezpečnou náruč. Když přišel ze sprchy a lehl si ke mně, zavrtal jsem se mu pod bradu. Chytl mě a přitáhl těsně k sobě. Až moc těsně. I když mi bylo po všech stránkách blbě, moje tělo zareagovalo. Na blízkost toho nejkrásnějšího chlapa na světě se nedalo nereagovat, to by si dokonce mohl vykládat i jako urážku. Jenomže dneska jsme žádnou D/s hru nehráli.

„Tvoje chuť na sex mě nepřestává udivovat,” zavrněl v polospánku.

„Spíš by tě mělo udivit, kdybych vedle tebe chuť na sex neměl.”

„Neprovokuj,” uťal mě a zavřel oči.

Dlouho jsem nemohl usnout. V hlavě se mi honily myšlenky na Matta i Górdanova hypotéza, že si ho násilník spletl se mnou. Nenapadl mě ale nikdo, kdo by mi chtěl ublížit. Ne takhle.

Když jsem se probudil, byl už Górdan pryč. Vstal potichu jako myška. Po probdělý noci jsem ráno usnul jak zabitej. Cejtil jsem se mnohem líp než včera. Už ne vyždímanej jako spodky. Vlezl jsem do sprchy a pak koukl pod stříbrnej poklop, co je dobrýho k snídani. Zaradoval jsem se, protože se na mě smál hruškovej cheesecake. Vzal jsem celej tác a vyrazil za bráchou.

Sean už vypadal docela dobře. Ošetřovatel mi řekl, že ho další den doktor pustí z postele. Už nedostával infuze, a dokonce si vzal i ten hruškovej zázrak od paní Rose.

„Co se to tady včera dělo?” Sean měl okna pokoje do parku, takže viděl záblesky majáků ambulance i policie.

Řekl jsem mu, jak dopadl Matt i Górdanovu teorii o záměně. Tvářil se na to ale docela skepticky.

„Kdyby chtěl někdo Siru Górdanovi vydělat kůži, udělá to jinak a ty to vodsereš,” nebral si servítky. „Tohle vypadá na nějakýho devianta, nebo Mattova kostlivce ve skříni. Poldové si s tím snad poradí.”

„Máš jako vždycky pravdu, brácha,” ujistil jsem ho s plnou pusou cheesecakeu. Oba jsme měli hlad a oba byli na sladký.

Vzpomněl jsem si, jak jsem rád okukoval výlohu cukrárny na hlavní ulici. Už od doby, co jsem sotva viděl přes rám. Teprve k desátejm narozkám se mi ale splnil sen a máma nás se Seanem vzala dovnitř na dort.

„Staraj se tady vo tebe dobře, brácho,” Sean spolkl poslední kus sýrovýho koláče a poplácal se po plným břiše.

„Uf, to muselo bolet,” usmál jsem se na něj. Bylo to asi poprvý, co můj velkej a dokonalej bratr přiznal chybu. Byl jsem dost naměkko z Matta a tohle mě dorazilo. Zamrkal jsem, aby ty slzy nebyly vidět, a fofrem se rozloučil. Nechtěl jsem se před bráchou shodit úplně. Řekl jsem mu, že se zase stavím, a vyrazil směr Górdanova pracovna.

Bylo otevřeno, takže jsem bez klepání vlezl dovnitř. Górdan telefonoval a jen mi ukázal, ať se posadím. Ohlídl jsem se a uviděl Nialla. Byl vmáčknutej do kouta dvojsedačky a snažil se tam nebejt. Netvářil se ale tak nešťastně jako včera, takže mi došlo, že už byl za Mattem v nemocnici.

„Už se mnou mluvil. I s policií. A zítra ho pustí,” vyklopil mi hned.

„Koukám, žes měl hlad,” Górdan položil telefon a zadíval se na prázdnej tác, co jsem přinesl s sebou.

„My to snědli se Seanem,” pokrčil jsem ramenama. „Tak co Matt?” otočil jsem se zas na Nialla.

„Zrovna u něj byli poldové, když jsem tam přijel. Řekl jim, že na něj v parku zezadu skočil nějakej chlap. Měl prý hroznou sílu. Srazil ho na zem a omráčil ranou pěstí. Pak ho odtáhl do toho křoví, kde jsem ho já našel.”

„A věděl, koho přepadl? Nespletl si Matta s někým?”

„Zvláštní, poldové se ptali na totéž. Prej ne, celou dobu mu říkal blonďatá buzničko. Teď si zašpásujeme, blonďatá buzničko. Hezky drž, blonďatá buzničko. Máš pěkně těsnou kundu, blonďatá buzničko…,” Niallovy oči už se zase koupaly v slzách. Ani jsem se mu nedivil. Tohle bylo hodně silný kafe i na mě.

„A už poldové něco zjistili?” zeptal jsem se naivně.

„Mně to tak budou vyprávět,” ušklíbl se Niall. Koukl jsem na Górdana, kterej se do našeho rozhovoru vůbec nemíchal. Jeho pohled jasně říkal, že jemu se policajti svěřili, ale že pro Niallovy uši ty informace nejsou.

„Půjdu radši něco dělat,” Niall si našich pohledů nevšiml. Otřel si slzy hřbetem ruky a vstal. Chtěl bejt sám. Rozuměl jsem mu.

„Nemusíš nic dělat. Zahrada neuteče. A moje nabídka, abyste bydleli tady, pořád platí,” Górdan taky vstal.

„Jste moc laskavej, Sire, ale já bych se z nicnedělání zbláznil,” Niall mi kejvl na pozdrav a zamířil ke dveřím. Pak se otočil: „A nemyslím si, že by Matt chtěl bydlet tam, kde mu tak ublížili.”

„Nialle, myslím, že by ti prospělo, kdybys ze sebe odmotal ten ostnatý drát, co tě chrání před světem. Aspoň před lidmi, kteří ti chtějí pomoct,” Górdan nemusel zvyšovat hlas, aby získal Niallovu absolutní pozornost. „A tenhle hrad bude ode dneška nejbezpečnějším místem v hrabství Antrim, i pro někoho, kdo Kieranovi zachránil život,” dodal ještě docela tiše.

„Já o tom budu přemejšlet, Sire,” vykoktal Niall rozpačitě a zmizel za dveřma.

„Do dlouhé řady tvých trestů si připíšu, že ti nikdo nedovolil vstávat z postele,” Górdan si sedl ke mně. Přísnej výraz zmizel jak mávnutím kouzelnýho proutku. Usmíval se, ale nežertoval. Moje prdel se má v blízký budoucnosti na co těšit.

Zůstal jsem s Górdanem v pracovně až do oběda. Měl tam novej magazín o motorkách, tak jsem ho třikrát prolistoval sem a tam, než mě zaujal článek o nový ducati. Po obědě jsem ale kapituloval a zalezl zpátky do postele. Nebylo mi ještě úplně hej. Nevěděl jsem, jak dlouho mě při výslechu ta sadistická kurva bila, ale dala si záležet. Górdan mě sice několikrát denně mazal olejem Mistra Nobu, ale ten pomohl vždycky jen na chvíli. Tak hodinku jsem bolest necejtil, ale pak se vrátila. Sezení a chození zatím nebyly mý oblíbený disciplíny.

Cestou do Górdanova apartmá jsem se stavil ve svým starým pokoji pro inspirativní literární dílko Šlechtická čest. Přestal jsem číst, když se hlavní hrdina dostal do celkem prekérní situace. Nejdřív jsem ale vlezl do sprchy a teprve pak se s knížečkou spokojeně zavrtal do voňavýho povlečení. Všude se vznášela Górdanova vůně a moje fantazie jela na plný obrátky.

Mladej šlechtic pokazil celý třídě závod osmiveslic, takže si za to samozřejmě vysloužil trest. Deset hodin byl nahej uvázanej k trestný koze na dvoře školy a kdokoliv z jeho spolužáků mu mohl kdykoliv vysázet pět ran rákoskou. Spolužáků měl patnáct a vylít si na něm vztek mohli i opakovaně. Toho mladýho muže jistě čekaly samý výjimečný zážitky.

Ruka mi při čtení tak nějak mimovolně zamířila mezi nohy. Přejel jsem si párkrát po ocasu a pak ho několika stiskama a přetaženíma předkožky probral k životu. Něco podobnýho zrovna prováděl hříšníkovi v knížce spolužák, kterej si všiml, že se mu při výprasku postavil. Měl to zakázaný, stejně jako já. Když ty dva načapal vychovatel, už mi ruka po ocasu kmitala docela svižně. Zavřel jsem oči a druhou lehce zmáčkl koule. To mě dostalo o level vejš, do bodu, odkud nebylo návratu. Už jsem se musel vystříkat. Potřeboval jsem to. Zesílil jsem stisk koulí a zrychlil pohyb po klacku. Hekal jsem už docela hlasitě, když ze mě někdo strhl peřinu.

„Pokračuj, chci se dívat,” Górdan stál u postele a dobře se bavil. No nazdar, tak tohle si odskáču.

Bylo mi to ale úplně fuk. Přejel jsem přes oslintanej žalud a jel dál, vzrušenej tím, že nade mnou stojí můj pán. Díval jsem se na něj, jestli se nechce zapojit, ale on si mě jen vychutnával.

„Dělej, postříkej se a nezaflákej postel!”

V tu chvíli jsem věděl, co mi provede. První fáze trestu mi byla jasná. Rozpatlá mi mrdku po těle a nedovolí se jít umejt. Nesnášel jsem to, ale už bylo stejně pozdě. Přitlačil jsem prsty na hráz, několikrát zapumpoval a stříkal jsem. Křeče mi projely celým tělem. Zařval jsem, i když jsem se snažil bejt potichu. Prohnul jsem se na posteli a cejtil, jak mi horký cákance dopadaj na hrudník i břicho. A za těch pár dní toho bylo docela dost.

Górdan si sedl ke mně a jen se díval, jak to vydejchávám. A pak udělal něco, co jsem nečekal. Sklonil se a začal ze mě moje sperma slízávat.

„Tos nečekal, viď?” bavil se mým překvapeným výrazem.

Zavrtěl jsem hlavou.

„Nechci, abys tady nahý nastydl,” vysvětlil mi prozaicky a pak mě poslal do sprchy. „Na trest ale nezapomenu, neboj. Nebudu ti tolerovat, že ses sám sebe dotýkal a ještě se udělal bez dovolení.”

Do koupelny šel se mnou a pak mi pomohl do koupacího pláště.

„Co ti řekla policie?” vzpomněl jsem si na ten jeho pohled v pracovně.

„Objevili v parku troje čerstvý stopy. Mattovy, Niallovy a stopy pachatele. Když ale hledali za brankou, mezi hradem a vesnicí, našli jen otisky bot kluků.”

„To chceš říct, že Matta přepadl někdo odsud?”

„Vypadá to tak,” přikývl a stáhl mě k sobě na sedačku. Mou ruku si významně dal do rozkroku. Bylo mi jasný, že moje partyzánská akce ho v klidu nenechala. Přejel jsem párkrát po bouli pod zipem a pak si klekl a rozepl mu kalhoty. Sám si je sundal, ale taky mi shodil z ramen koupací plášť. Pak mi přikázal dát ruce za záda a svázal mi je páskem od županu.

„Kdybys nebyl celej bolavej, přivázal bych ti ruce ke koulím,” usmál se. „Ale neboj, brzo se dočkáš,” pohodlně si sedl, pustil potichu televizi a roztáhl nohy.

Stáhl jsem mu rty předkožku a pořádně naslinil žalud. Nejdřív jsem ho dráždil jen jazykem. Lízal jsem ho jako zmrzlinu od kořene k žaludu, důkladně a dlouhejma tahama. Pak jsem přidal i koule, jel nahoru a kmital špičkou jazyka do stran. Hlavně jsem si dával záležet na uzdičce a žaludu. Vdechoval jsem chlapskou sexy vůni jeho rozkroku a poslouchal, jak se trhaně nadechuje a přechází do hekání.

Když jsem ho vzal do pusy a zasunul si ho pomalu do krku, zalapal po dechu a začal přirážet. Sám si určil tempo, ale bylo pěkně rychlý. Intenzivní přírazy co nejhloubš, jak jsem měl rád. Nezdržoval to, neokřiknul mě, že si to chce ještě užít. Už se taky potřeboval vystříkat, a tak jsem jenom držel a rty a jazykem mu pomáhal, co to šlo. Cejtil jsem, jak mi v krku tvrdne a zvětšuje se ještě víc.

Górdan ještě zrychlil a hrdelní mručení jasně říkalo, že už bude. Zhluboka jsem se nadechl a zahrál si na polykače mečů. Nasál jsem jeho ohon do sebe, sevřel rty kolem kořene a vnímal, jak sebou v mým krku škube. Horká mrdka mi tekla v pořádnejch dávkách rovnou do žaludku a já si užíval, jak se mu to líbilo. Chytl mi hlavu a přidusil mě, jak mi nechal ocas zaraženej hluboko do krku. Teprve když viděl, že mám dost a bojuju o vzduch, beze spěchu ho ze mě vytáhl.

„Dobrý?” staral se, když viděl, jak lapám po dechu.

Přikývl jsem a zabořil mu nos mezi stehna. Vůni samce při i po sexu jsem fakt miloval. Jazykem jsem mu čistil ocas a přitom tu vůni zhluboka inhaloval. Górdan mi mezi tím rozvázal ruce a přehodil mi přes záda župan, aby mi nebyla zima. Nechal mě ale, ať ho dál lížu a nejen na ocase, ale i na koulích a vnitřní straně stehen. Nezdálo se, že by mu to vadilo. Od toho přece měl svýho otroka, aby mu kdykoliv a kdekoliv dělal dobře.