Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 6. Nástup do školy

Přijímací pohovor nebyl nic jinýho než ponižování a výsměch. Měl jsem za úkol hrát nic netušícího krotkýho subíka. Podle psychologa, kterýho Górdan najal a kterej mi dal třídenní nalejvárnu, to byla nejlepší cesta k úspěchu. Proto když jsem dostal příkaz svlíknout se před těma čtyřma chlapama donaha, začal jsem se se slzama na krajíčku prosit o slitování. Potěšil jsem je. Zdálo se, že mě o to víc chtěj vidět zašlapanýho do země.

Neochotně jsem se svlíkl. Tři tejdny jsem si neholil chlupy, takže by pomalu nikdo nepoznal, že jsem ještě nedávno na těle neměl ani chloupek. Felan mi řekl, že mě vychovatelé stejně vezmou celýho strojkem, takže mi to ani nevadilo. Jenom Górdan měl nějaký nejapný poznámky. A taky si stěžoval, že mě nemůže ošukat. Od naší premiéry ve třináctý komnatě se nechal jenom kouřit. Přijít k panu O’Sheridanovi jako vyjukanej heterák a přitom bejt roztaženej Górdanovým kalibrem prostě nešlo, takže jsem abstinoval. Sice se mi to Górdan snažil vynahradit a několikrát mi podržel, ale i tak mi to lezlo na mozek. Byl jsem rád dole a se vším všudy. Podle těch čtyř pořezů, co mě tady ponižovali, si to ale brzo vynahradím pěkně natvrdo.

„Má pěknou figuru,” chlap, co mi přikázal se svlíknout, uznale hvízdl. Přišel ke mně a celýho mě obešel. Ruce mi automaticky sjely k rozkroku, ale slízl jsem takovou facku, až se mi rozsvítilo.

„Před náma se zakrejvat nebudeš, zmrde!” druhej chlap. „Ruce za hlavu a nohy od sebe!”

Neochotně jsem poslechl. Třetí chlap podal pouta. Dali mi ruce za záda a pevně mi klepeta utáhli kolem zápěstí. Chlap, co stál rozkročenej přede mnou, mi koukal do očí. Bavil se. Pak jeho ruka vystřelila k mýmu rozkroku a zmáčkla koule.

„Jaůůůů!” zkroutil jsem se bolestí.

Ani se nehnul a narval mi druhou ruku dál mezi nohy. Okamžitě jsem ucejtil tlak prstů na anál.

„Nehejbej se, zmrde!”

Stáhl jsem svaly, protože bych přece měl bojovat ze všech sil. Pro normálního chlapa je pořádná potupa, když mu chce někdo vyprstit díru.

„Prosím, to ne! Nedělejte to, prosím!” spustil jsem.

„Pokrč kolena a povol se, jinak tě seřežu, zmrde!”

Prst se mi pořád tlačil do sevřený dírky. Bránil jsem se a neposlechl, tak mě druhej chlap zezadu kopl pod koleno a roztáhl mi půlky. Uvolnil jsem sevření a prostředníček vnikl dovnitř. Zalapal jsem po dechu. Nasucho to vůbec nebylo příjemný. Chlap za mnou mi ve stejnou chvíli vypáčil ruce nahoru a tím mě ohnul. Sehraná dvojka, jen co je pravda. Tlustej prst do mě zajel jak nůž do másla. Druhou rukou mi prstič furt mačkal koule. Nemohl jsem vůbec nic dělat, tak jsem tiše fňukal a prosil je oba, ať toho nechaj. Výkon na Oscara!

„Nelíbí?” posmívali se. „Zvykej si, zmrde. Brzo tam budeš mít něco lepšího.”

První prst nahradil další. I ostatní chlapi si mě chtěli vyprstit a prohlídnout. Pořád jsem tam stál v předklonu s pokrčenejma nohama a prdelí vystrčenou a nemohl jim nijak zabránit v ponižování. Přitom se mě ten první prstič začal vyptávat na mý sexuální zkušenosti. Otázky byly hodně nepříjemný, určený k tomu, aby mě ještě víc zdeptaly. Dokonce se zeptal, jestli chodím na velkou pravidelně a kdy. Zůstal jsem na něj koukat s otevřenou pusou, ale pak mu vyflusnul do ksichtu odpověď.

Na závěr ponižujícího divadla se jeden z chlapů vytasil s holicím strojkem. Ohnuli mě přes židli a nesměl jsem se ani hnout. Dva mě drželi a jeden se začal realizovat mezi mejma půlkama, na hrázi i na koulích. Nejdřív strojkem a pak žiletkou mi objel celý tělo. Uměl to, ani jednou mě nefiknul. Brzo jsem byl celej bez chlupů tak, jak jsem byl zvyklej. Dokonce i předloktí mi oholil, prej kvůli hygieně. Až nakonec si nechal moje vlasy.

Když se strojek poprvý zakousl do mý kštice, zatrnulo mi. Sice už jsem pár dní neměl delší háro, jen obyčejnýho ježka, pořád to ale byly vlasy, ne holá hlava. Doufal jsem, že se nikde nepotkám se zrcadlem. A taky jsem doufal, že to dám, i když mi bylo v tu chvíli hrozně. Myslel jsem, že na to jsem připravenej, ale ani náhodou. Zaťal jsem ale zuby a nehnul jediným svalem, když chomáče mejch černejch vlasů padaly na zem.

„Tak mi ho ukažte,” ozvalo se mezi dveřma, když chlapi dokončili mou potupu a na mým těle nezbyl ani vlásek, ani chloupek. Zvedli mě ze židle a dostrkali před tlusťocha. Svině O’Sheridan osobně! Díval jsem se mu vzdorovitě do očí. Úplně jsem vypad z role vyděšenýho subíka. Chňapl mi svou prasečí packou po ocasu a zmáčkl takovou silou, až jsem zařval.

„Ještě jednou se na mě takhle podíváš a dostaneš takovou čočku, že se z toho poděláš!” rval mi za ocas a mně se v mozku stahovaly mraky. Ještě že si nevybral koule! „Ukažte tomu sráči, kam patří!” štěkl na svý chlapy. Pustil můj ocas a dva chlapi mě srazili na kolena. Tlusťoch mě chytl za bradu a sklonil se až ke mně. „Budeš přede mnou klečet, rozumíš?” smrdělo mu z huby. Snažil jsem se uhnout, ale nebylo kam.

„Tvůj jedinej bůh je teď můj ocas. K tomu se budeš modlit před spaním,” pravidla jasnější než Koh-i-Noor na královský koruně.

„Ano, pane,” vrátil jsem se do role a sklopil zrak.

„Tak je to správně,” pochválilo mě to prase blahosklonně. „Jediný, co tě bude na celým světě zajímat, je ocas tvýho pána. To se tady naučíš a hodně rychle. Budeš chlastat mý chcanky a děkovat mi za to, že ti to dovolím,” chytl mi hlavu a zarazil si ji do rozkroku. Zalapal jsem po dechu, přidušenej látkou jeho kalhot. Pak si rozepl zip. „Lízej!”

Zvedl se mi žaludek. Nikdy v životě nepolknu ani kapku jeho moči. To ho radši zabiju! Snažil jsem se bojovat a uhnout hlavou. Zpocenej hnusnej chlap, kterej mě ani trochu nerajcoval. Jeden ze čtyřky vychovatelů mě ale chytl za uši a natlačil mi pusu do otevřenýho poklopce.

„Lízej, nebo dostaneš padesát rákoskou!” určilo to tlustý prase pravidla.

Ne, to prostě nešlo. Nebyl jsem schopnej vystrčit jazyk. Nasával jsem pach potu a moči a zvedal se mi žaludek.

„Přivažte ho,” rozkázal O’Sheridan.

Ty čtyři přesně věděli kam. Hranol položenej přes dvě podpěry. Ohnuli mě tam podélně, stehna a kotníky mi připoutali k jedný dvounožce a ruce k druhý. Zadek i hlavu jsem měl volný. O’Sheridan mě obešel a poplácal po vystrčený prdeli. Roztáhl mi půlky, aby se podíval, co za tajemství ho tam čeká.

„Jak dlouho jsi nestříkal?” promačkal mi koule.

„Dva dny, pane,” nelhal jsem.

„Tak tady si to neužiješ,” oznámil mi a stoupl si přede mě. „Tak lízej!”

Byl jsem v hajzlu. Jeden chlap si stoupl za mě a přišil mi šílenou pecku rákoskou na prdel. Ztuhnul jsem bolestí a zařval, i když jsem to čekal. Celá koza se mnou poskočila, jak jsem sebou cuknul.

Švih… švih… švih…

Nezbejvalo mi nic jinýho než vypláznout jazyk a splnit příkaz. Přelízl jsem ty odporný slipy, vykukující z poklopce. Tuhá boule pod nima se pohnula. Napůl probuzenej čurák toho hnusáka začal tvrdnout pod mým jazykem. Vůbec jsem se netěšil na to, co bude následovat. Jestli si mě ale k sobě vezme hned první večer, moje práce tady rychle skončí. Mechanicky jsem hobloval jazykem látku spodního prádla a myslel přitom na Seana.

Górdan bráchovi poslal vzkaz, kdy do školy toho tlustýho šmejda nastoupím. Bylo to vyhlášení nejvyšší pohotovosti pro všechny, kdo byli do akce angažovaný. Tři lidi, který mě měli od O’Sheridana dostat, a čtvrtej, co měl otevřít sejf a vyfotit seznam agentů britský vlády. Nemusel jsem to dělat já, na mně bylo jen uspat O’Sheridana a otevřít dveře do jeho soukromí. O všechno ostatní už se postaraj jiný, já měl s pomocí bráchy zdrhnout do připravenýho auta a nechat se dopravit do bezpečí. Górdan by mě nenechal v jámě lvový ani o vteřinu dýl, než bylo nutný. Po fiasku na farmě si mou bezpečnost pojistil na všech frontách.

Chlap za mnou mě přestal řezat. O’Sheridan ho zarazil, když pochopil, že jsem odpor vzdal. Spustil kalhoty a vytáhl ten svůj zázrak na světlo. Překvapil, protože malej rozhodně nebyl.

„Otevři pusu. Buď poslušnej a nic se ti nestane.”

Koukl jsem nahoru. Tlustý prase se usmívalo a podbradek se mu třásl. Odpornej chlap. Skoro jsem blil. Rozhodl jsem se ale, že si nenechám rozporkou vylámat zuby. Pokorně jsem otevřel pusu a čekal na zásun.

„Hodnej klučík,” pochválil mě tlusťoch jak debilní dítě.

Měl jsem co dělat, abych to péro dostal do pusy. Bylo tlustý stejně jako ten chlap. Jestli mi ho bude rvát hodně brutálně do krku, nezvládnu to. A do zadku to bude bez přípravy očistec. Jo, měl jsem to rád tvrdě a bezohledně, ale tenhle hnusák byl stejně vyvinutej jako Connor. Ani trochu jsem se netěšil.

Neměl jsem moc prostoru na dráždění jazykem, tak jsem jen držel. O’Sheridan mi párkrát projel pusu a pak si stáhl předkožku a předvedl mi fialovej lesklej žalud.

„Lízej,” přikázal mi zase a já poslechl. Prdel mě ještě pálila od rákosky, tak jsem radši nekladl odpor. Pěkně jsem mu nasliněným jazykem objel několikrát žalud a pak ho celou plochou párkrát přelízl. Spokojeně chrochtal a dirigoval mě, co mám dělat. Hodně citlivej byl na spodek toho svýho macka. Když jsem ho tam lízal špičkou jazyka, hekal a zrychleně dejchal. Taky se mu líbilo, když jsem mu olizoval chlupatý koule. Já z toho byl nadšenej podstatně míň.

„A teď pěkně otevři a běda ti, jestli mě kousneš!”

Rezignoval jsem a otevřel pusu tak, že jsem si málem vyhodil panty. Vrazil mi ho bezohledně mezi čelisti a začal přirážet. Ne moc hluboko, ale stačilo to. Žalud mi narážel až vzadu na patro a chvilkama mě dusil. Snažil jsem se uhnout, abych měl místo pro vzduch, ale jeden z chlapů mi pokaždý přidržel hlavu. Můj boj o vzduch všechny pobavil a to tlustý prase svůj útok na můj krk hned zopakovalo. Škubal jsem sebou a bojoval o možnost nádechu, ale marně. Musel jsem čekat a pak se nadechnout pokaždý, když tlustej čurák vyjel ven. Občas jsem to stihl a občas ne.

A pak mě tlusťoch přestal dusit a zrychlil přírazy. Už měl dost mýho mučení a chtěl se vystříkat. Že musím všechno spolknout mi ani nemusel říkat. Slíbil mi sto ran řemenem, kdybych to nezvlád. Já měl ale dobrou školu, protože Górdanovy krásný velký koule dokázaly vyprodukovat pořádný dávky. Držel jsem a jen přimáčkl tlusťochovi na ocas zespod jazyk, abych to urychlil. Hekal, mručel a řval a přestával se kontrolovat. A pak zakvičel jak podsvinče a začal mi plnit krk biologickým materiálem. Spolykal jsem to s odporem, ale bez problémů. Asi jsem nebyl první, do koho se dneska vysemenil, takže toho nebylo moc.

„Dejte mu klec, oblečení a šoupněte ho na dvojku. Zítra se mu věnujte a pozítří ho chci k sobě,” rozhodl tlusťoch spokojeně. Pak mě poplácal po tváři jak koně po vyjížďce, zapnul si kalhoty a vypochodoval z místnosti.

Chlapi mě odvázali. Musel jsem se postavit s nohama od sebe a jeden přinesl plastový cébéčko se zámečkem. Věděl jsem od Felana, že ho dostanu, tak jako každej tady. O’Sheridan svejm ovečkám ukojení nedovoloval. Bylo za odměnu a někdo se ho nedočkal vůbec. Pro mladý kluky to muselo bejt něco šílenýho. I já byl zvyklej vystříkat se aspoň třikrát denně. Zákaz byl jedním z nejhorších trestů, co Górdan používal. A představa, že bych si neulevil několik měsíců, mě děsila. Chudáci kluci. Prase O’Sheridana by měl někdo odstavit. Já to ale nebudu. Pro nás bylo naopak podstatný, aby dál fungoval a neměl žádný podezření, že britský agenty ze seznamu známe.

Cimra byla velká místnost s kovovejma palandama. Vypadalo to tam jak v kasárnách. Dovnitř jsem vešel nahej s oblečením pod paží. To byl úděl každýho nováčka, že se mohl oblíct až v pokoji, až mu to vychovatelé dovolej. Bylo sedm večer, čas po večeři, kterou jsem měl od O’Sheridana osobně. Kluci měli volno, a tak měli spoustu času prohlídnout si mě, než jsem na sebe směl hodit hadry.

„Dobrá kérka, vole,” osmělil se jeden z nich.

„A pěkný péro,” přisadil si druhej.

Znuděně jsem se po nich díval. Tohle mě nemohlo rozhodit, to ty čtyři chlapi byli horší. Kluci zhodnotili mý svaly a dlouhý nohy. Že prej se budu zákazníkům líbit. Ušklíbl jsem se a mlčel. Stál jsem tam a prohlížel si ty kluky. Většina na mě zírala jak na cirkusovou atrakci, ale jeden kluk se na mě koukal se zájmem. Svalnatej, menší než já. Blonďák, pokud se dalo soudit podle sotva milimetrovýho ježka.

„Ahoj,“ kejvl jsem na něj při oblíkání kalhot. Byly vytahaný a vypadaly, že už je někdo nosil.

„Jestli chceš, tak na mý palandě je místo,“ nabídl mi.

Vzal jsem si balík ústavního oblečení a školní uniformu na ramínku a vydal se za klukem.

„Říkaj mi Earcán, Ercan,“ představil se. „A tebe znám. Ty seš Seanův brácha Kieran.”

Podíval jsem se na něj ještě jednou a líp a pak mi to docvaklo. Ercan byl Ryanův mladší brácha. Ryana popravili ještě v době, kdy jsem bydlel doma v Belfastu. Sebrali ho, krutě mučili, až se přiznal i k tomu, co neudělal, a pak z něj udělali exemplární případ. Uklidnil jsem se. Jeho brácha určitě nebude nastrčenej britskej práskač. Přesto mi zatrnulo, že tohle jsme podcenili. A Sean si Ercana asi taky nevšiml, jinak by mě varoval.

„Ty seš tady za trest?“ vyzvídal tiše Ercan. „V Belfastu se povídá, že žiješ u Sira Górdana v hrabství Antrim.“

„Jestli o tom někde cekneš, tak ti urvu hlavu!“ syčel jsem vztekle. „A tady se jmenuju Rory. Nezapomeň!“

„Neboj, nejsem blbej. Takže jdete i s bráchou po tlustoprdovi,“ konstatoval vážně, až mě to rozesmálo. „Kluci v Belfastu říkali, že ses v organizaci dost vypracoval. Prej makáš pro soukromou armádu Jeho Lordstva,“ pokračoval Ercan s očima navrch hlavy. „To by se mi taky líbilo.”

„Kluci toho dost nakecaj,“ vrčel jsem a v duchu si zapisoval do blbníčku v hlavě, že si budu muset dávat kurevskej pozor. Začínám bejt známej jak falešná pětka. Nejvyšší čas ubrat plyn a zapíchnout se na bezpečný místo na University of Oxford. Nejsem zvědavej na to, aby mě některej z těch pitomců ve svý naivitě shodil.

„Čeká mě tu nějakej iniciační rituál?“ zeptal jsem se Ercana, sotva jsem se na dolní palandě zachumlal do tenký deky. Začínala se do mě dávat zima a taky mě tlačil ten sadistickej vynález na ocasu. Ještě že byl jen plastovej. Koule ale zaškrcoval stejně dobře, takže mi v nich pulzovala krev a začínaly pěkně natejkat. Opatrně jsem si je pod dekou masíroval, abych si ulevil, ale výsledek nic moc.

„To si tady nikdo netroufne. Jsou tu samí bažanti. Na trojce a čtyřce jsou mazáci, ale s těma se moc nepotkáš. Oni to tu vychovatelé dost hlídaj. Zejtra nebo pozejtří ti ale sami vychovatelé daj do těla a pak si na tobě smlsne tlustoprd, takže se máš na co těšit i tak.“

Zavřel jsem oči a snažil se usnout. Byl jsem ale plnej novejch dojmů, takže to nešlo. A taky jsem myslel na bráchu. Neviděl jsem ho strašně dlouho a dneska jsem ho jen zahlídl na chodbě, když mě nahýho vedli na cimru. Mrknul na mě, abych věděl, že o mně ví a všechno je v cajku. To mi stačilo. Bylo mi jasný, že si žádnej kontakt nedovolí, aby nebyl podezřelej a neupozornil na mě.

V hlavě mi šrotovalo taky zvědavostí na zejtřek. Prej si mě podaj vychovatelé, takže jsem byl docela zvědavej, co na mě vymyslej. Málem jsem se začal těšit, když mi došlo, že tím pádem nebudu moct na výuku. Budu mít neomluvenou absenci a za to mě prase O’Sheridan osobně seřeže rákoskou. A pak by si mě mohl vzít rovnou k sobě, ať to mám dřív z krku. Chlap, co se má dostat do trezoru, čeká nedaleko v dodávce jen na pokyn. Sean, kterej může bez problému z areálu školy, je s ním v kontaktu. Taky je v kontaktu s mým zajišťovacím týmem a únikovým vozidlem. V něm jsou vojáci PIRA, co mi maj chránit zadek. Tak to už aby začli. Přejel jsem si dlaní po několika čerstvejch jelitech z úvodní kuřácký lekce.

Nakonec jsem usnul. Zdálo se mi, že mě Górdan poslal na univerzitu, kde vládnou středověký metody i tresty. Za každou maličkost tam svištěla rákoska nebo řemen a místa dopadu byly různý, podle provinění. Občas dlaně, občas chodidla a dost často pěkně vyšpulená prdel. Každou chvíli dostal někdo ze spolužáků přímo ve třídě na holou a my se na jeho potupu museli všichni dívat. A kdo odvracel oči, slízl to vzápětí taky. Netrvalo dlouho a byl jsem taky připoutanej ke koze. Někdo si všiml, že nemám sílu dívat se, jak trestanej kluk trpí. O práskače nebyla nikdy nouze.

Budíček mě zastihl úplně zmatenýho. Vůbec jsem netušil, kde jsem. Až po pár vteřinách jsem se zorientoval. Vychovatel ve snu mi zrovna stáhl kalhoty a obnažil můj zadek před ostatníma studentama. Pokusil jsem se stáhnout půlky k sobě, abych neukazoval víc, než musím. Byl jsem ale tak hluboko ohnutej, že to nešlo. Čekal jsem první ránu, ale dočkal se probuzení řevem sirény.

Na umytí, oblečení a snídani jsme měli pár minut. Všechno se dělo v poklusu. Umejt se jsme běželi nahý a vychovatelé nám přitom kontrolovali zamčený ocasy. Každýmu promačkali oteklý koule, takže o řev nebyla v hnusný bílý umejvárce nouze.

Po umytí jsme měli pár minut na oblečení. Školní uniforma smrděla zatuchlinou, takže se mi málem zvedl kufr. Kdo se ale nestihl oblíct, měl smůlu. Trest byl krutej. Dvacet rákoskou a často i odebrání oděvu na osm i víc hodin. Moc jsem to neřešil, navlíkl na sebe ty hadry a vyběhl na dvůr, kde byl nástup a kontrola ustrojení. A taky první ranní tresty. Hned dva kluci skončili nahatý, ohnutý přes kozu a jeden nahej i zůstal až do konce výuky. Jak jsem pochopil, nepřišil si večer urvanej knoflík, tak proto ten přísnej trest.

Dostali jsme rozkaz poklusem do jídelny, když mě z řady vytáhl vychovatel.

„Dej si votočku a padej k doktorovi,” zastoupil mi cestu.

Ani ve snu mě nenapadlo odporovat. Sice jsem měl přišernej hlad, ale držel jsem hubu a nabral kurz, kterej mi ukázal. Cestou jsem v okně zahlíd Seana. Dával na mě pozor a to mě uklidňovalo. Všechno klapalo tak, jak má.

Doktor byl úlisnej zmetek, to jsem věděl už od Felana. Mile se usmíval a přitom byl pěknej saďour. Samozřejmě mi přikázal, ať se svlíknu donaha. Poslechl si mě a pak mě celýho promačkal a proklepal. Pak mi sundal plastovou ozdobu z ocasu, aby mě vyšetřil i tam. Musel jsem se dost ovládat, protože rytmický stahování předkožky se mnou dělalo hrozný věci.

„Už jsi dlouho nestříkal, co?” bavil se, jak se mi rychle staví. Pak mi promnul plný koule. „Neboj, za chvíli přijdeš na jiný myšlenky,” zase ten potutelnej úsměv. I vychovatel se dobře bavil, takže mě nic příjemnýho nečekalo.

Doktor mi přikázal otočit se na břicho. Splašenej ocas jsem měl pořád volnej, jen kroužek nad koulema mi zůstal. Vychovatel koukal na moji kládu a už si určitě představoval, jak se budu líbit panu O’Sheridanovi. A možná mi taky záviděl dost nadstandardní rozměry. V tu chvíli jsem to ale za žádnou výhru nepovažoval.

Dostal jsem do zadku teploměr. Zatím nic hroznýho. Tušil jsem ale, že tím mý ponížení nekončí, a trefil jsem se. Musel jsem si kleknout na všechny čtyři a vytrčit zadek. Vychovatel přišel blíž, aby mě snad nenapadlo neposlechnout. Nevím, kde se v jeho ruce vzal okovanej řemen, ale ukázal mi ho, aby měl jistotu, že budu hodnej. Teploměr z mý prdele zmizel a nahradila ho hadička od dvoulitrovýho vaku s vodou. Málem jsem se rozbrečel zoufalstvím. Tohle jsem fakt nedával. Ocas se jak na povel poroučel do bezvědomí.

„Vidíš, já ti říkal, že budeš mít brzo jiný myšlenky,” chechtal se doktor a rychle mi schlíplej ocas zas zamkl.

Musel jsem dvakrát vydržet celý ty dva litry, než si mě, čistýho zvenku i zevnitř, odvedl vychovatel. Když jsem se chtěl oblíct, rozesmál se i s doktorem, že to je zbytečný. Tak jsem si vzal uniformu pod křídlo a poslušně šel jak na popravu.