Kieran: Za chyby se draze platí - 22. Irskej katolík

Seanovy nevraživý pohledy mě zraňovaly víc než facky úchylnýho ministra. Seděl na nepohodlný dřevěný židli, která byla kromě stolu jediným nábytkem v místnosti. Než jsme dorazili do bezpečný budovy, měl k dispozici pohodlnej pokoj s postelí a dostatek jídla i pití. Górdan ale nebyl při výsleších žádnej nováček, aby nevěděl, jak na zajatce psychicky zapůsobit. Sám seděl na rohu stolu, asi metr od mýho bratra a věnoval mu zkoumavej pohled na laboratorní krysu. Já stál opřenej o zeď a za celou dobu, co si ty dva povídali, jsem neřekl jediný slovo. Tohle představení bylo komplet v Górdanově režii a Sean nebyl tak pitomej, aby mu kladl odpor. Že jsou s Currym v hajzlu, pochopil hned a uvažoval překvapivě realisticky. Spočítal si, že bude lepší bejt s jedním z nejmocnějších mužů Ulsteru zadobře. To ale neznamenalo, že by se roztejkal blahem. Občas po mně hodil takovým pohledem, že bych padl k zemi mrtvej, kdyby tak mohl zabíjet.

„Svlíkl ji donaha a musela ho vyhulit,“ odsekl zrovna Górdanovi, se kterým to ale ani nehnulo. Zase to neskutečný sebeovládání! Poslouchal právě, čím si jeho dcera musela projít, a nehnul ani brvou. Kdyby mu takhle odpověděl kdokoliv jinej, už by sbíral zuby po zemi.

„To je všechno?“ jenom podle hlasu se dalo poznat, že Górdan zuří.

„Zavolal nějakýho doktora, a když zjistil, že je panna, vyhrožoval jí, že jí narve čuráka do prdele. To ale neudělal,“ řekl mu Sean klidně, jako by se nechumelilo. Přitom si určitě uvědomoval, že tím kroutí nožem v ráně, a dělalo mu to hrozně dobře.

Górdan se prudce nadechl a vstal. Šlehl po mně nepříčetným pohledem, jako by byla moje vina, co se právě dozvěděl, a zmizel ve dveřích. Tohle nedal. Chvíli jsem bojoval sám se sebou, jestli za ním mám vyrazit, ale nakonec jsem zabral jeho místo na rohu stolu. Ten Górdanův pohled mi nešel z hlavy. A pak mi to došlo! Kdyby Sean nebyl můj bratr, umlátil by ho. Vylil by si na něm veškerej svůj stres a vztek. A to nemohl kvůli mně.

„Co tě to proboha napadlo? Proč jsi Górdana chtěl zničit?“ zeptal jsem se svýho bratra.

„Se ti na něj můžu klidně vysrat. Curry mi za ten únos nabíd dobrý prachy, tak jsem do toho šel.“

„Stačilo říct, že potřebuješ prachy.“

„Polib mi prdel, buzno! Sejmout toho tvýho kuřbuřta byl docela fajn vedlejší efekt,“ odplivl si vztekle.

„To ti nedošlo, že tím nejvíc ublížíš mně?“ nechal jsem ty urážky bez povšimnutí. Sean měl opravdu vytříbenej slovník!

„Aspoň by ti došlo, že to, co děláš, není normální.“

„Myslíš?“ zasyčel jsem na něj vztekle. „Tak to by sis měl doplnit vzdělání, hrdino! Homosexualita není nemoc. Je úplně přirozená!“

„Nebejt toho bohatýho zmrda, nikdy by se z tebe buzna nestala!“ i Sean už zvýšil hlas.

„Vychladni!“ Seskočil jsem ze stolu. Sean byl silnější a zkušenější rváč, ale já viděl rudě. „Už v táboře mi prdel vojížděl Connor, jestli tě to zajímá, pane dokonalej!“

„To se máš čím chlubit, kurvo!“ vrazil mi takovou, že jsem šel k zemi a spustila se mi krev z nosu.

„Ty sráči, ty buzno zkurvená! Bůh ví, kam ho tvůj věčně vožralej fotr strkal, že se mu narodil takovejhle potrat!“ začal řvát a kopat do mě. Posloužil jsem mu jako hromosvod. Mladší bratr, kterýho může kdykoliv urazit a seřezat.

Stočil jsem se na zemi do klubíčka a chránil si hlavu, takže jsem úplně přesně nevěděl, co se stalo, ale Górdan vletěl dovnitř jako vzteklej pes a kopání a řvaní najednou přestalo. Pak přiběhli další chlapi a zvedli Seana ze země. Srazili ho zpátky na židli, ale teď už dostal pouta.

„Nemáš ten nos zlomený?“ Górdan pomohl vstát mně, jako by on byl jedinej, kdo se mě může dotknout. Pohladil mě po tváři. Slyšel, čím mě Sean počastoval. Mně to ale bylo jedno. Nikdy jsem netrpěl přehnaným sebevědomím, takže ty sračky, co na mě nakydal, jsem unesl.

Zavrtěl jsem hlavou a ohlídl se na svýho bratra. Kolem oka už se mu začal vybarvovat pěknej monokl. Górdan ho sejmul jednou ranou pěstí. Kdyby chtěl, zabil by ho holejma rukama. Ohmatal jsem si nos. Sice bolel, ale přežil tu ránu bez úhony. Górdan mě poslal vedle, abych si lehl a dal si na čelo studenej obklad. Potom si stoupl před Seana, připoutanýho k židli. Zůstal jsem tam. Bál jsem se, co se bude dít.

„Seane, myslel jsem, že jsi chytřejší,“ řekl mu klidně.

„Jo, to už mi říkala támhleta ubohá buzna,“ hodil bradou ke mně. „Prej si mám doplnit vzdělání.“

„Možná by stačilo zapojit mozek,“ usmál se Górdan. Komukoliv jinýmu by za tu ubohou buznu urval koule. „Jestli chceš v Ulsteru přežít, tak prvním pravidlem pudu sebezáchovy je nenasrat mě! A další první pravidlo zní: ruce pryč od mé rodiny, i od Kierana! Jestli se tím budeš řídit, máš šanci dožít se klidnýho stáří,“ Górdan důrazně sekal slabiky, ale hlas nezvýšil. Přesto mi na těle vyrazila husí kůže, byť ta domluva nebyla pro mě.

Sean si ho chvíli vztekle měřil, ale fakt nebyl hloupej. Nakonec váhavě přikývl. Došlo mu, že jako Górdanův nepřítel by musel vypadnout nejen z Ulsteru a Irska, ale i z ostrovů. A to se mu vůbec nechtělo. Naopak pod Górdanovou ochranou ho čekal klidnej život, protože potřeboval víc, než jen nový doklady, aby ho nesbalili britský vojáci. Pořád byl na seznamu hledanejch, protože s naší pomocí utekl ze spárů vojáků SAS.

„Kieran je se mnou dobrovolně. Nikdo ho nedrží ani nenutí. Má se u mě jako v bavlnce a ty by ses mohl mít taky sakra dobře, kdybys začal pracovat pro mě a přestal na mě plivat,“ přidal Górdan pár argumentů na svou misku vah. Stál jsem tam jako tvrdý Y a držel si na nose zmuchlaný tričko. Krev už ale mezitím skoro přestala týct.

„Nechám si to projít hlavou,“ konečně promluvil Sean.

„V pořádku. Dám ti tři dny, po které budeš mým hostem. Jestli řekneš, že ne, zajistím ti doklady a odvoz do nějaké země, kde ti nebude hrozit nebezpečí. Potom tě tu ale už nechci vidět. Ohrozil jsi mou rodinu, takže poděkuj Kieranovi, že jsi ještě naživu.“

Sean si nás oba chvíli nasraně měřil, ale potom jenom přikývl, že s podmínkama souhlasí. Začal jsem zase normálně dejchat. Celou tu dobu jsem se bál, že se to celý posere. Adrenalin, kterej mi pomáhal udržet se na nohou, byl najednou pryč a já měl nohy jako z rosolu. Kdyby mě Górdan nepodepřel, asi bych skončil na všech čtyřech.

V kuchyňce v bezpečným objektu se našel dokonce i led, takže jsem ho dostal v pytlíku na nos i s důrazným příkazem ležet. Hlava mi tepala bolestí. Složil jsem se na kanape pod oknem, zatlučeným prknama. Górdan se objevil asi za deset minut a důkladně ale jemně mi promačkal kosti v obličeji. Na jeho vkus jsem měl v poslední době ciferník zvalchovanej až moc často.

„Ty jsi v pořádku?” zjišťoval jsem a nemyslel fyzickou stránku. Taky od Seana schytal několik pořádnejch psychickejch pecek.

„Co bys myslel,” svezl se na zem vedle kanape. Lehl jsem si na bok. Měli jsme oči sotva pár centimetrů od sebe. V jeho uhrančivejch očích byla nesmírná bolest. Ještě nikdy jsem ji tam neviděl, bylo to pro mě něco úplně novýho. Vídal jsem tam vztek, touhu, chtíč, radost i strach. Bolest nikdy.

„Bude v pořádku, uvidíš,” zašeptal jsem.

„Po tom, co jí provedl Curry, už nikdy nebude v pořádku.”

To jsem taky věděl, a navíc jsem se bál, že nám Sean neřekl všechno. Že realita byla mnohem horší, jenomže i Sean si uvědomoval, že Górdanovi nemůže říct celou pravdu. Teď už to ale bylo jedno. Už šlo jen o to dostat ji v pořádku z usedlosti Websterových a dál to bude na Górdanovi a jeho manželce. Nepochyboval jsem, že Lady Claire bude mít tu nejlepší lékařskou péči pod sluncem.

„Věříš Seanovi, že tě zase nepodrazí?“ změnil jsem téma, protože jsem nechtěl přemejšlet o tom, že by se Górdan kvůli péči o dceru vrátil k rodině do Belfastu. To byla moje noční můra, který jsem se vyhejbal jak jehovisti bordelu.

„Věřím, protože jsem se pojistil,“ pokusil se o úsměv. „Jeho přiznání, že se podílel na únosu mé dcery, natáčely tři skryté kamery. Celý ten dnešní rozhovor mám na videu. Kdykoliv ho můžu předat buď naší policii, nebo vojákům SAS jako uprchlíka.“

„Doufám, že to neuděláš!“ vyděsil jsem se.

Pohladil mě po tváři. „Ne, ale to on neví.“

Na hrad jsme se vrátili před večeří. Paní Rose i komorník Louis už se vrátili, takže nás čekala skvělá večeře, chřestová polívka a pečený krůtí stehna s bylinkama a bramborovou kaší. Překvapilo mě, jakej mám hlad. Snědl jsem všechno, zato Górdan skoro nejedl. Dokonce vstal od stolu a to vůbec neměl ve zvyku. Vypařil se do svý pracovny k telefonu. Rychle jsem do sebe naházel zbytek krůty a vyrazil za ním.

„Mluvil jsem s Masterem Tylerem,“ řekl mi. „Websterovi trvají na předání peněz nejpozději v úterý, protože ve středu se jim má ozvat ten Arab.“

„To nemáme vůbec čas na přípravu předání,“ namítl jsem.

„Musíme hned ráno odletět do Inverness,“ přikývl Górdan. „Počkej na mě v pokoji,“ dodal po chvíli zkoumavýho pohledu. Už ani nemusel dodávat, že nahej.

Vystřelil jsem do jeho apartmánu splnit příkaz. Překvapil mě, čekal jsem, že po rozhovoru se Seanem nebude mít vůbec na nic náladu. Klekl jsem si nahej vedle stolu před sedačku a čekal. Trvalo mu dlouho, než přišel. Ostře mi přikázal, ať si stoupnu rozkročenej metr od zdi a opřu se rukama. Trochu jsem se bál, co bude, protože jsem si vzpomněl, jak se na mě odpoledne podíval. Já mohl za to, že si nemůže vylejt vztek na Seanovi. Možná, že si ho teď vyleje na mně. Následky si přičtu sám!

Přišel až ke mně. Dotkl se rozkrokem mýho zadku. Chytl mě za zápěstí a posunul mi ruce o kus vejš. Potom kousek odstoupil a přejel mi rukama po zádech. Osahal a promačkal mi podlitiny od Seanovejch bot, ale když jsem na žádný stisknutí nezareagoval bolestí, byl spokojenej.

„Kdybychom nemuseli hned ráno do Skotska, seřezal bych tě jako koně místo tvého bratra. Jeho se nesmím kvůli tobě ani dotknout, tak si to slízneš ty. Ne dneska, potřebuju tě ve Skotsku, ale brzy,“ potvrdil mi přesně to, čeho jsem se bál. Stál pořád za mnou a jeho ruce se mě něžně dotýkaly. Občas přejely přes boky na břicho a hrudník a zlehka poškádlily kroužky v mejch bradavkách. Už to nebolelo, ale strašně mě to vzrušovalo. Ne, že by mi nestál ocas celou dobu, co jsem na Górdana čekal, ale dráždění bradavek mi svíralo slastně slabiny. Jako bych tam měl přímý spojení.

Górdan se ke mně znovu přitiskl a já cejtil, jak se veze na vlně mýho vzrušení. V poslední době se většinou díval, jak si před ním pokorně sám honím ocas. Chápal jsem, že na sex nemá náladu, ale když jsem před ním stál nahej, nenechalo ho to v klidu. Jednou rukou mi sjel na ocas, ale druhou mi pořád dráždil bradavky. Zrychleně jsem dejchal, ale jinak jsem si nedovolil ani pohnout. Sice bych rád na Górdanovo honění mýho ohonu reagoval přírazama, jenomže to bych si to slízl.

Naslinil si dlaň a stáhl mi prstama předkožku, aby mi dlaní mohl třít žalud. Tiše jsem zaskučel, ale on mi okamžitě sevřel pusu dlaní a znehybnil hlavu na svým rameni. Potom mi zablokoval rozkročený nohy svejma a ještě zintenzivnil dráždění mýho žaludu. To už bolelo, ale katapultovalo mě to na samej okraj, na hranu, kdy by stačilo lehce ocas pohonit a stříkal bych. Górdan mě ale znal příliš dobře na to, aby mě nechal jen tak vycákat. Ve chvíli, kdy už mi tekla z ocasu touha, nechal svý hry a vrátil se k dráždění mejch bradavek. Pořád mi ale pevně zacpával pusu, takže mý zoufalý skučení nebylo slyšet.

Nechal mý vzrušení trošku opadnout. Přejížděl mi po uzdičce a po celým ocasu jen nasliněným prstem. Kroutil jsem se v jeho sevření, ale on se nenechal vyprovokovat. Přidával jeden prst za druhým a až po pěkně dlouhý době mi zas začal ocas pomaličku honit. Tak pomalu, že jsem se nemohl udělat.

„Kdybych chtěl, mohl bych tě takhle trápit třeba hodinu,“ konečně promluvil s pusou těsně u mýho ucha. Svíjel jsem se jako na rožni, ale on mě pořád pevně držel. Frekvence honění mýho ohonu se zatím nezměnila, ještě pořád jsem trpěl na hraně těsně pod vrcholem. Jestli mě neudělá, vyhoním se sám!

Nakonec ho jeho tělo zradilo. Uslyšel jsem, jak si rozepíná kalhoty a plive na svůj ohon. Všechen ten strach a stres posledních tejdnů musel ven a já byl prostředníkem. Narazil mě na zeď, lehce mi projel díru dvěma nasliněnejma prstama a pak do mě vrazil jedním přírazem svůj kůl až po kořen. Zařval jsem, protože to pěkně zabolelo, ale on jen zvětšil sevření mý pusy. Tvrdě přirážel a já se musel zapřít rukama, abych se neodíral o stěnu. Bylo v tom něco zvířecího, v tom chtíči, ve kterým si mě bral vlastně násilím. Na mou erekci kašlal, ale jeho hlasitý hekání mi napovídalo, že na sebe nedá dlouho čekat. Zrychlil přírazy a ještě přitvrdil a já mu vycházel vystrčením zadku vstříc. Měl jsem ho rád hodně hluboko. Chvilku před vrcholem mi znovu sevřel ocas.

Udělal mě během chviličky. V mozku se mi zatmělo a svaly se mi stáhly v křeči. Můj výstřik Górdan nasměroval mezi naše nohy na podlahu. To už jsem cejtil, jak mě plní v mohutnejch přírazech. Opřel jsem se o stěnu, abych se něčeho přidržel, protože nohy mi vypověděly poslušnost. On mě ale pevně chytl kolem boků a držel, zatímco jsem jeho ohon měl až hluboko v břiše. Kapal z nás pot, ale on se neměl k tomu, aby mě pustil. Hlasitě oddechoval, přilepenej k mejm mokrejm zádům.

„Seřežu tě tak, že budeš prosit,“ zašeptal a zaryl mi nehty do bradavek. „Za tu svini Seana! Připrav se na to. Až to bude všechno za námi, dostaneš bratrův díl a pak si ho u něj můžeš zinkasovat.“

„Děkuju, pane,“ odpověděl jsem mechanicky. „I za Seana,“ doplnil jsem po chviličce.

Konečně mi vytáhl ocas ze zadku a pak mě přinutil slízat všechen bordel, kterej po nás zůstal na podlaze. Jeho semeno mi pořád teklo po koulích a kapalo dolů, takže jsem tam klečel a olizoval podlahu docela dlouho. Górdan mezitím zmizel do sprchy. Přidal jsem se k němu až po pár minutách.

„Neublížil jsem ti?“ zajímal se, jestli jsem jeho agresivní sex ustál.

Objal jsem ho ve sprše a políbil. Zadek mě sice bolel, ale nebylo o nic, co by stálo za zmínku. Sex s Connorem mi běžně nechával mnohem horší následky.

„Měli bychom jít spát,“ zašeptal. „Zítra musíme být oba fit.“

„Myslels to vážně, že to slíznu za Seana?“ zeptal jsem se, když mě zabalil do osušky. Kdyby mohl, tak by mě snad po koupelně i poponášel. Přitom nohy už mě celkem dobře poslouchaly. Rychlej pokles adrenalinu už se srovnal. Horká sprcha mi v tom pomohla.

„Kdybys tam nebyl, asi bych ho zmlátil do bezvědomí,“ přiznal mi klidně. „Neudržel bych se. Ale protože dluhy se musí platit, zacvakáš je za bratra. Až bude klid, vyberu si to. Máš to u mě schované líp než v královské pokladnici.“

Usmál jsem se na něj a zalezl nahej do postele. Byl jsem hrozně šťastnej, že už můžeme spát spolu. Dřív jsem vždycky tajně přicházel a odcházel, aby hradní personál nic nevěděl. To bylo ještě v dobách, kdy Severní Irsko homosexualitu kriminalizovalo. Teď už jsme to ale měli všechno jednodušší. Když jsme spolu začali spát, čekal jsem, že s tím bude mít někdo z personálu hradu problém. Nakonec se ale ukázalo, že jedinej, komu to vadilo, byla jedna panská, která podala výpověď s tím, že v lůně hříchu sloužit nebude. Ten výraz, s jakým to Górdanovi oznámila, asi v životě nezapomenu. Smál jsem se ještě za tejden.