Kieran: Dokud nás smrt nerozdělí - 20. Prsten

Sanitka, rentgen hlavy, vyšetření a pak i odběr toho genetickýho materiálu. To už jsem v sobě měl oblbovačku, takže mi to ponižování bylo úplně fuk. Doktora, co mi ten koktejl namíchal, chci domů. Bylo mi po něm úžasně. Lítal jsem v oblacích a svět byl to nejkrásnější místo na zemi. Žádná bolest, žádný dotěrný policajti. Prostě fantastická jízda a zářící slunce, jenom ten Rampa McKvák pořád nikde.

Když jsem se z toho rauše probral, bylo mi zle. Kocovina, jak se patří. Górdan seděl vedle postele a starostlivě mě pozoroval. Bojoval jsem se svým vzpouzejícím se žaludkem a nakonec vyblil i to, co jsem nikdy nesnědl. Ne, toho doktora domů radši nechci.

„Přesvědčil jsem policajty, aby udělali testy DNA. Musím je ale zaplatit. Oni na to nemají fondy.” Byla to omluva za večerní šťourání v mém ctěném pozadí.

„Divím se, že o něčem takovým vůbec slyšeli. Já o těch testech četl náhodou v tom tvým oblíbeným vědeckým časopise.”

„Je to jedinej způsob, jak toho sráče usvědčit.”

„A ty ho chceš usvědčovat?”

„Ne, já mu chci narvat do prdele rozžhavenej pohrabáč,” vyskočil z křesla a začal rázovat pokojem. „Jak si to ta svině vůbec mohla dovolit? Věřil jsem mu a peněz ode mě měl taky dost!”

„Má násilí v krvi,” pokrčil jsem ramenama. Nemělo cenu připomínat Górdanovi, že mě předhodil Jimovi nahýho. Už takhle si to všechno vyčítal a podle toho byl taky příslušně nasranej. Bylo jen otázkou času, kdy to slíznu já, že jsem šel do parku bez bodyguardů. Pravidla byly daný a já je měl dodržovat. Kdyby se Górdan dozvěděl o mým plánu, přerazil by o mě i držadlo důtek, nejen rákosku.

„Musím se domluvit s doktorem, kdy budeš schopnej odletět,” Górdan se zastavil u postele.

„Letíme na Bahamy?” ožil jsem.

„To taky, ale nejdřív pro tebe mám překvapení.”

„Jaký?” sedl jsem si, ale zamotala se mi hlava, tak jsem si zase lehl.

„Neřeknu. To by pak nebylo překvapení,” usmál se sladce a políbil mě na čelo. Pak si znovu sedl a vzal mě za ruku. Myšlenkama už nebyl u toho šmejda Jima, ale někde úplně jinde. Hrozně by mě zajímalo, co pro mě chystá.

Moje zvědavost dostávala pořádný kapky, protože do letadla mě neurolog pustil až za deset dní. To už jsem nedočkavostí málem lezl po zdi, ale Górdan nepovolil a neřekl mi ani slovo. V tomhle byl hroznej. Já už bych to tajemství s nadšením dávno vyslepičil, ale on byl nedobytná pevnost. Příšerná vlastnost, ta jeho důslednost.

„Kam letíme?” zajímal jsem se, když jsme podle náklonu letadla zamířili na jihovýchod.”

„Na kontinent,” odpověděl mi klidně. Koukl jsem z okýnka. Kdyby mi řekl, že letíme do Austrálie, vyšlo by to nastejno. Ani cíl a ani důvod cesty jsem z něj prostě nevyrazil. Tak jsem si dal šampaňský a tupě zíral na bílou peřinu mraků pod náma. Už jsem byl dost dobře vycvičenej neptat se. A překvapení jsem měl rád. Jenomže teď už jsem byl napnutej jak šprcka deset dní, a to se nedalo vydržet.

Přistáli jsme v Zürichu. Byl šedivej nevlídnej večer a z oblohy se sypala zmrzlá krupice. Než jsem přeběhl do pronajatýho černýho mercedesu, měl jsem ten ledovej hnus všude a za krk mi tekl studenej potůček.

„Co tady děláme?” zeptal jsem se konečně v recepci hotelu. Nebyl přímo ve městě, ale na svahu nad jezerem. Krásná vila s tmavě zelenejma okenicema a vlastním přístavištěm, který se v tom psím počasí fakt hodilo. Nic jinýho jsem nechtěl víc než romantickou projížďku po Zürichsee.

„Zítra navštívíš Seana,” řekl mi konečně, když za náma zapadly dveře apartmá.

„Fakt? Sean je tady? Co tady dělá?” sypal jsem ze sebe otázky. Viděl jsem ho naposledy na hradě a od tý doby uteklo dost času.

„Je tady bezpečně uklizený před idioty z Prozatímní. A taky se tu léčí,” Górdan mi pomohl z kabátu a pak se zahloubal do jídelního lístku. „Chceme večeři do pokoje?”

Přikývl jsem. Byl jsem po cestě docela unavenej. Ani zdaleka jsem nebyl v pohodě. Jim mě zmydlil víc, než jsem si chtěl přiznat. Na celým hrudníku jsem měl vybledlý modřiny a naražený žebra o sobě furt dávaly vědět. Úplně nejlíp mi bylo ve vodorovný poloze. A pak bych taky uvítal polohu na všech čtyřech s vystrčeným zadkem. O tom ale Górdan nechtěl ani slyšet, dokud mu doktor nepotvrdil, že jsem až na ty modřiny v pořádku.

„Klidně si lehni,” vždycky mi viděl až do duše. Poznal hned, že mi není nejlíp. „Ale kdybys chtěl, v koupelně je veliká kulatá vana.”

„Tam zalezu po večeři,” padl jsem oblečenej na postel a nechal si pomoct z kalhot i košile. Pak jsem se zahrabal pod peřinu a během chvilky se totálně vypnul. Když jsem se zas probral, slyšel jsem vedle Górdana, jak tiše udílí rozkazy do telefonu:

„Hoďte tu svini do díry, já si to s ním vyřídím osobně, až se vrátím.”

Našpicoval jsem uši, aby mi ani slovo neuteklo.

„Ne, Paddy, vy ne. Tohle je moje soukromá věc a já mu to osobně spočítám.”

Okamžitě mi bylo jasný, o kom je řeč. Irsko bylo moc malej píseček na to, aby Górdanovi chlapi se svou armádou špiclů Jima nedostali. Ne, nechtěl ho usvědčit pomocí novejch a drahejch testů DNA. Chtěl ho sprovodit ze světa a určitě ne rychle a bezbolestně. Vylezl jsem z postele a tak, jak jsem byl, nahej. Vešel jsem do pokoje.

„Chci u toho bejt taky,” oznámil jsem pevně.

Položil telefon, jak dítě přistižený při poslouchání cizích hovorů. Pak mě ale sjel chladným pohledem: „Tebe se to netýká. Ten šmejd mě ponížil. Dovolil si šáhnout na to nejdražší, co mám. Pošpinil můj majetek, a proto si to s ním vyřídím jen já sám.”

Než jsem stihl protestovat, vstal od stolu, přišel ke mně a objal mě. Zalapal jsem po dechu, protože mým naklepaným žebrům se ten pevnej stisk ani trochu nelíbil. I přesto jsem se mu pověsil kolem krku. Jeho jazyk mi během chvíle zaplnil celou pusu. Vzrušení bylo tak prudký, až to zabolelo. Aby taky ne, když jsem vinou doktora od znásilnění nuceně abstinoval. Podlomily se mi kolena. Přimáčkl jsem se na Górdana a boule v jeho rozkroku mi jasně říkala, že jsme na tom oba stejně.

Sjel jsem na kolena a rozepl mu zip. Měl na sobě zas to úžasný hedvábný prádlo z Paříže. Zhluboka jsem nadechl vůni vzrušenýho samce. To byl frontální útok na mý smysly. Hormony se ve vteřině vyplavily do krve. Nevnímal jsem bolest ani nic jinýho, jen mýho nejúžasnějšího chlapa na světě. Jestli byl nějakej můj bůh, tak to byl Górdanův ocas.

Svlíkl se, ale slipy si nechal. Lehl si na záda na postel a roztáhl nohy. Nabral jsem si sliny a přelízl bouli, co napínala látku. I to málo stačilo, aby skoro zprůsvitněla, tak byla tenká a jemná. Jeho ocas sebou zaškubal. Znovu jsem ho přejel hodně navlhčeným jazykem od koulí až k žaludu. Podíval jsem se, co to s ním dělá.

„Pokračuj,” usmíval se spokojeně.

Nechal mě ještě pár minut máčet spodní prádlo slinama. Vzdychal u toho a prohýbal se v bocích. Nedovolil mi ale použít ruce, jen jazyk a rty. Když se konečně nechal svlíknout, měl slipy od rozkroku až k lemu úplně mokrý a jeho ocas byl tak nadrbanej, že mu je málem roztrhl. Chtěl jsem ho vzít do pusy, ale zavrtěl hlavou.

„Vím o lepším místě.”

Ruka mi zajela mezi půlky. Poprvý od znásilnění. Nejdřív se dovnitř probojoval jedním prstem, ale když viděl, že se mi to líbí stejně jako před tím traumatickým zážitkem a nebráním se, rychle přidal další dva. Ležel jsem napůl na něm s roztaženejma nohama. Brzo si mě ale přetočil na záda. Jeho rty našly moje a jazyk mi začal despoticky ojíždět pusu. Zvedl jsem pokrčený nohy a nasměroval si jeho tvrdej ocas k vystrčenýmu zadku.

Zatínal jsem mu prsty do zad, když do mě pomalu pronikal. Ne bolestí, ale absolutní slastí. Po celým těle mi naskočila husí kůže, jak mý tělo ovládly hormony. Začal se pomalu pohybovat. Vlnil se nade mnou jak predátor hodující na kořisti. Výraz jeho černejch očí byl k zešílení sexy. Po nekonečně dlouhý době si mě vzal face to face a ne zezadu a já si to neskutečně užíval. Objímal mě, držel pod zadkem a měl mě absolutně ve svý moci. Bezohledně si mě narážel až na kořen ocasu, jednou rukou drtil na střídačku mý bradavky a koule a hluboký hrdelní mručení mi napovídalo, že tahle akce bude sakra rychlá.

Frekvence i tvrdost přírazů rostla. Dal jsem mu nohu na rameno, aby se dostal co nejhloubš. Zaryl jsem mu prsty mezi půlky a pak mu jak v transu strčil prst do konečníku. Trhaně vydechl a zrychlil a já začal tím prstem ve stejným rytmu přirážet. Drtil mě pod sebou. Tak tvrdej sex jsem s ním už dlouho nezažil. Užíval si mě se vším všudy, a i kdybych řval bolestí, bylo by mu to jedno. Mozek jsem měl totálně odpojenej a byl jak v transu. Bylo mi všechno jedno. Predátor nade mnou si mě bral se vším všudy a já byl v sedmým nebi, na hraně bez jedinýho dotyku. Až teprve když se sám blížil do finále, sevřel tvrdě můj ocas a začal pumpovat. Stáhl jsem svaly a vrazil mu do zadku další dva prsty. Zařval vzrušením, párkrát prudce přirazil a začal stříkat.

Na vrchol mě vzal s sebou. Zarazil jsem do něj prsty a druhou ruku zaryl do lopatky. Oba jsme se svíjeli v křečích, propletený do sebe. Jedno tělo v sevření úžasnýho orgasmu, kterej útočil ve vlnách jak mořskej příboj. Cejtil jsem, jak ze mě stahy ždímou poslední kapky a probíhají celým tělem. Přitom jsem v sobě vnímal Górdanův pulzující ocas. Górdan mě pevně držel a vydejchával ten průlet stratosférou, zatímco já byl napůl mimo a jen existoval ve víru něčeho nepopsatelně nádhernýho.

Když extáze opadla, nebyl jsem schopnej pohnout ani jediným svalem. Ležel jsem na zádech a zhluboka oddechoval a Górdan ze mě slízával všechno, co jsem vystříkal. A pak mě odnesl do koupelny, protože nohy mě nenesly. Byl jsem jak hadrová panenka.

„Bál jsem se, že ještě nebudeš chtít,” přiznal se konečně. Usadil mě do horký vody, objednal večeři do pokoje a pak se ke mně přidal. Měli jsme spoustu času. Jídlo nám měli přivýzt až za hodinu.

„Jestli po všech těch akcích myslíš, že se sesypu ze znásilnění, tak mě vůbec neznáš,” řekl jsem mu pevně.

„To jsem rád. Vidím, že ten hajzl Jim pokořil mnohem víc mě než tebe,” usmál se. „A s tím si umím docela dobře poradit.”

„Narveš mu do prdele rozžhavenej pohrabáč?” zopakoval jsem jeho vlastní slova.

„To bude to nejmenší, co mu provedu,” zavrčel.

Už jsem ani nezkoušel naléhat, aby mě vzal s sebou. Vlastně jsem o pomstu ani nestál. Nechtěl jsem bejt svědkem krutýho mučení a už vůbec ne vykonavatelem. Tohle bylo celý úplně jinak. Stačilo mi, že jsem Jima podrazem dostal na lopatky. Jeho skalp jsem měl a pomstil jsem i Matta. Alespoň v mý hlavě a v mým potravním řetězci byl Jim vyřízenej, rozcupovanej a sežranej. Já byl vítěz a ne oběť, a proto jsem vůbec neměl problém se s tím vyrovnat. A že vzal Górdan Jimův útok na mě jako urážku svýho majestátu, byl už jeho boj. Zhrzenej chlap, kterýmu někdo ošukal osobní hračku. Panebože, jestli se někdy dozví, že to byl můj plán, nerozchodím to.

K večeři jsme měli tradiční švýcarský fondue. V miskách byly různý druhy masa i bagetky a my si je obalovali ve skvělý sýrový omáčce s pálenkou a česnekem a zapíjeli bílým vínem. Jak jsme jedli pomalu a povídali si, zvládli jsme dvě sedmičky. Jazyk jsem měl proto trochu těžší než obvykle a taky jsem byl ukecanější. Musel jsem si dávat zatracenej pozor, abych se neprokec. A přitom bych se tak rád pochlubil, jak jsem to s Jimem skvěle vymyslel. Ne, musel jsem si svoje zásluhy nechat pro sebe, na to jsem se měl moc rád.

Když mě Górdan konečně zahnal do postele, byla skoro půlnoc. Po nádherným orgasmu a relaxaci v horký vodě jsem měl energie jak atomovej reaktor. Významně jsem pokukoval po třetí láhvi bílýho, ale zbytečně. A když mi Górdan připomněl, že nás Sean čeká už dopoledne a půjde s námi na oběd, poslechl jsem a zalezl do peřin.

Brácha mě překvapil. Vypadal mnohem líp, než když jsem ho viděl naposledy. Už nebyl ani šedivej, ani nezdravě hubenej. Zdálo se, že kromě čokolád, hodinek a množení peněz uměli Švýcaři taky léčit rakovinu. Docela jsem koukal, že se někomu povedlo mýho svěráznýho bratra polidštit. Poprvý v životě jsem ho neviděl v džínách a triku, ale ve vlněnejch kalhotách a košili. Kravatu a sako sice neměl, ale i tak to byl pokrok. Do drahý restaurace, kam nás Górdan vzal, by ho ale jinak asi nepustili.

„Zejtra nastupuju do špitálu na operaci,” zářil energií a dobrou náladou. Listoval jídelním lístkem, kterej byl i v angličtině. Názvy jídel ale moc nevnímal.

„Na jakou operaci?” koukl jsem na Górdana, ale ten jedinej se fakt věnoval výběru jídla. Zjevně o všem věděl a určitě to i platil. Neuvěřitelnej chlap. Sean se podílel na únosu jeho dcery a on mu za to zachrání život. A to všechno kvůli mně.

„Vykuchají mi tu zatracenou slinivku a bude klid.”

„Ono se dá žít bez slinivky?” byl jsem z toho trochu zmatenej. Měl jsem dojem, že orgány člověk nemá zbytečně.

„Dá,” Sean pokrčil ramenama. „Budu si píchat inzulín a to je celý. Určitě lepší, než tu mrchu nechat, aby mě zabila.”

Takhle řečený to bylo úplně jasný. Nebylo nad čím přemejšlet. Jenom jsem se bál, že si brácha dělá falešný naděje, že nádor slinivky je poměrně spolehlivou pozvánkou k zubatý. Musel jsem zamrkat, abych zahnal slzy. Nechtěl jsem, aby na mě něco poznal. Zvedl jsem jídelní lístek, abych se za ním zbaběle schoval.

„Dej si telecí řízky plněné sýrem,” poradil mi Górdan, když se k našemu stolu přiblížil číšník.

On si je dal nakonec taky a brácha pečený telecí medailonky, protože nesměl smažený a tučný jídla. K pití vybral Górdan nějaký bílý víno, o kterým jsem v životě neslyšel. Na můj vkus bylo moc kyselý, ale Jeho Lordstvu chutnalo. Dal jsem si jednu skleničku a pak pil s bráchou vodu, abych s ním držel basu.

Odpoledne jsme Seana doprovodili na kliniku, kde ho měli další den operovat. Bylo mi hned jasný, že z veřejnýho zdravotního pojištění tam nemají ani hajzlpapír. Bylo to přesně to místo, kterej náš irskej katolickej proletariát z duše nenáviděl. I takovej bojovník za práva pracujících jako Sean se ale nad svý zásady dokázal povznýst a dělal, že mu zlacený kohoutky v soukromý koupelně vůbec nevadí. A dokonce i na svoji vlastní ošetřovatelku se mile usmíval.

„Ty fakt věříš tomu, že ho zachrání?” pustil jsem se do Górdana hned v autě.

„Šance prý je,” vzal mě kolem ramen a přitáhl k sobě. „Sean na tom byl tak zle, protože měl zánět slinivky. Nádor není velký, takže doktor si myslí, že se to podaří a bude žít.”

„Jak dlouho?” vylezlo ze mě jak z chlupatý deky. Už jsem se ptal i doktora McKeenana. Řekl mi, že rok se v tomhle případě považuje za úspěch.

„Nad tím teď nepřemýšlej. Zítra odpoledne se zeptáš doktora.”

Velkej mercedes s ladným zhoupnutím zastavil. Zmateně jsem se rozhlídl. Stáli jsme u chodníku na nejznámější a nejluxusnější ulici Zürichu, Bahnhofstrasse. Všude kolem nás byl festival luxusu a zářící vánoční výzdoby. Nic takovýho jsem ještě nikdy neviděl. Miliony světýlek od střech obchodních domů až na zem. Girlandy a závěsy žároviček. Górdan mi otevřel dveře a pomohl vystoupit. Zíral jsem okouzleně kolem sebe jak dítě v největším hračkářství světa. Górdan sakra dobře věděl, jak mě přivýst na jiný myšlenky.

Zastavili jsme ne náhodou před klenotnictvím. Úslužnej bodyguard nám otevřel dveře do obchodu, kterej připomínal spíš zámeckej salon než prodejnu. Překvapeně jsem očima hledal nějaký prodejní pulty, ale pak mi došlo, že takhle to tady nechodí. Zákazníci si sedli ke stolku, dali si pití a pak je oslovil prodavač. Na několika stolcích ležely soupravy náhrdelníků a náušnic, někde prsteny a hodinky. Kolem dokola u stěn byly zářící vitríny plný zlata a drahokamů. Před Vánocema se kšefty pěkně hejbaly.

„Chceme prsten pro mladého pána,” usmál se Górdan na mladou prodavačku v tmavě modrém, dokonale padnoucím kostýmku.

Snažil jsem se zachovat poker face, ale rozhodil mě dokonale. Než jsem se vzpamatoval, už dívce nadiktoval požadavky na váhu a tvar kamene, takže přede mě přistály briliantový a safírový prsteny s velkejma kamenama. Většina měla smaragdovej brus. Prodavačka mi změřila prst a vybrala ty, co měli v mý velikosti. Vyrobit mi prsten na míru by ale zvládli do Vánoc a v ceně bylo i doručení do Irska.

„Tenhle by ti šel k očím,” vybral Górdan jeden světlejší velikej safír. Trefil se skoro dokonale, protože jsem po tom prstenu taky pokukoval. Byl jednoduchej se čtvercovým kamenem. Odrazovala mě jen velikost kamene, ale když jsem si ho dal na ruku, vypadal skvěle.

„Anebo chceš briliant?” podal mi zase krásně jednoduchej prsten s trošku menším obdélníkovým kamenem. I ten měli v mý velikosti. Příšerný dilema, protože oba prsteny vypadaly dobře a menší briliant nebudil tolik pozornosti, i když stál určitě neskutečnou pálku.

„Klidně vybírej, necháme tě chvilku osamotě,” Górdan něco zašeptal prodavačce a zvedl se. Odešli k jedný z osvětlenejch vitrín a nad něčím tam diskutovali. Na tu dálku jsem ale neviděl, o co jde. Górdan si něco vybíral a pak taky zkoušel na ruku, takže šlo o prsten. Hodil jsem to za hlavu a zálibně si prohlížel oba prsteny. Dovolte mi představit se, snob a narcis Kieran osobně.

Nakonec vyhrál briliant. Dostal jsem ho v krásný dárkový krabičce, podobně jako hodinky. Dal jsem si ho rovnou na prst, protože mi to Górdan dovolil. Prodavačka se přitom usmívala, protože jí bylo jasný, jak to mezi náma je. Vášnivá líbačka a děkování ale proběhlo až v autě. To jsem si v klenotnictví netroufl. Vzal mou ruku do svý a zadíval se na prsten.

„Sluší ti. Vybral sis fakt dobře.”

Prsten mi zářil na levý ruce a kámen odrážel snad všechno světlo vesmíru. Prodavačka mi řekla, že má excelentní brus, a bylo to na něm vidět.

„Mám rád jednoduchý věci,” prohlížel jsem si zářivej klenot.

„To jsme dva.”

Romantická večeře při svíčkách byla zase nachystaná v našem apartmá. Důvod byl prostej. Nejrozmazlovanější sexuální otrok na světě na sobě měl jen ten novej prsten a jinak vůbec nic. Vzrušení mi přitom proudilo cévama a já už se nemohl dočkat, až večeře skončí.

„Je na tebe úžasný pohled,” usmíval se Górdan, když jsem mu donesl talířek sýrů jako dezert. Prstama mi zlehka přejel po stojícím ocasu, takže mi ten talíř málem upadl. Pak mi můj tyran dal naslinit ukazováček a krouživým pohybem mi přejel po žaludu. Zalapal jsem po dechu a málem to neustál.

Górdan vstal a nalil z decanteru červené. Zklamaně jsem si zase sedl. Tenhle večer bude asi hodně dlouhej. Ozobával jsem sýry z talíře, ale hlavně z nich vyjídal ořechy, usrkával víno a snažil se mu vnutit, že chci okamžitě ošukat. Na nic jinýho jsem se celej večer netěšil než na jeho ocas ve svým zadku. Díval se na mě, četl mi v očích každou perverzní myšlenku a vychutnával si mě ještě víc než to skvělý francouzský červený. Představoval jsem si, jak do mě prudce zaráží ocas, a v klacku mi z toho hučelo. Když mi konečně přikázal, ať ho svlíknu a začnu lízat, málem jsem nahlas zajásal.

Ruce mi použít nedovolil, takže jsem mu předkožku stáhl pusou a pak ho začal špičkou jazyka dráždit na žaludu. Zabořil jsem ji do dírky a sjel dolů po uzdičce a zase zpátky. Jeho ocas sebou zaškubal. Górdan slastně zamručel a promnul si koule. Já mezitím jazykem sjel až ke kořeni a rychlým kmitáním zespod zase nahoru na žalud. Obkroužil jsem rantl a znovu se věnoval uzdičce. Slízl jsem kapku na špičce a znovu přelízl ocas odspodu až nahoru.

„To se nedá vydržet,” ozval se Górdan. „Ohni se přes křeslo a roztáhni si zadek. Mám na tebe chuť už od chvíle, co jsme přijeli do hotelu.”

Okamžitě jsem poslechl, spokojenej, že tu nejsem sám, kdo se nemůže dočkat. Kápl si lubrikant na prst a dost brutálně ho do mě zarazil. Prudce jsem vydechl. Svěrač jsem měl neskutečně citlivej. Moje erotogenní zóna číslo jedna. Stačilo málo a dráždění prstem mě katapultovalo někam k mlhovině Orionu. Vůbec jsem k tomu nepotřeboval prostatu, abych byl v sedmým nebi.

Tvrdý zasunutí pánova ocasu mě zastihlo někde u galaxie Andromedy. Górdan mi rukou pevně zacpal pusu, protože věděl, že zařvu. Bolest, která se ale během chvilky stala příjemnou. Přesně takovou, jakou jsem měl rád. Díky ní jsem věděl, kde je moje místo a že jsem tu jen od toho, abych mýmu pánovi podržel. Už jen tahle myšlenka mě neskutečně vzrušila. Górdanův ocas mi přejížděl po prostatě a já se sám dostával představou toho největšího ponížení.

Górdan mě pevně sevřel a začal narážet na opěradlo křesla fakt tvrdě. I tuhle bolest jsem ale vymazal. Přirážel jsem proti němu s vystrčeným zadkem, a když mi začal honit ocas, sevřel jsem ho v sobě, aby se mu to líbilo ještě víc. Už jsem moc nepotřeboval a chtěl jsem, abychom se sešli. Měl to tak rád a za briliantovej prsten už si nějaký ty ohledy zasloužil.

Vyšlo mi to dokonale. Oba jsme se sešli někde ve vzdálenejch končinách vesmíru, kam ještě ani světlo z velkýho třesku nedoletělo. Asi jsem byl chvíli úplně mimo, protože mě do reality vrátil Górdanův hlas. Ptal se, jestli jsem v pořádku, jestli ho slyším. Jo, slyšel jsem ho, ale v pořádku jsem nebyl. Nohy jsem měl jak z rosolu a visel jsem bezvládně přes křeslo. Takovej vrchol už jsem pěkně dlouho nezažil. Vůbec jsem se nekontroloval a věděl jsem jen, že to bylo něco nádhernýho a nepopsatelnýho. A taky jsem věděl, že jestli mě Górdan neodnese do koupelny, po svejch se tam nedostanu.