Znovu nalezená láska 5 – Naše poprvé

Miluji sex, ale jsem opatrný a zdrženlivý. Vždy jsem provozoval bezpečný sex. Nebyl jsem žádný svatoušek, často jsem i několik dní nevyšel z postele, pouze na toaletu, sprchu a doplnit energii a tekutiny. Měl jsem docela dost milenců, ale žádnému jsem neslíbil lásku, byl to jenom sex, živočišná potřeba. Měl jsem spíše přátele, se kterými jsme si uspokojovali své potřeby. Jsem milovník pěkných, pevných oblých prdelek a jejich dobývání. Penetrace je pro mne největší slast, orál aktivně mne nijak neuspokojuje, ale také se s pěkným penisem chvilku dokážu pomazlit. Líbí se mi, když vidím hezký anatomický penis, nezáleží mi nijak zvlášť na velikosti, samozřejmě pokud není extrémně malý. Mám však odpor k fimóze a k obřízce, považuji ji za nepřirozenou, ba přímo zohyzdění. Také jsem měl hodně nabídek na soužití, ale odmítal jsem takové vztahy bez lásky. Nechtěl jsem žít v klamu.

Dokázal jsem se milovat kdekoli a kdykoli. Hodně mne vzrušovalo milovat se během nočních jízd v metru. To vzrušení, že vás někdo načapá, což se i párkrát stalo, a kupodivu se nikdo nikdy nijak nepohoršoval, naopak, někdy obdivně pochválili nebo zatleskali a také i skandovali do rytmu. Asi proto, že v noci jezdí metrem jenom veselí lidé. Přiznám se, že jsem trochu exhibicionista, ne že bych se šel někam vystavovat úmyslně, ale když už mne někdo viděl při sexu, bylo mi to příjemné a neschovával jsem se. Nikdy jsem ale nedovolil, aby si mne někdo fotografoval, to jsem byl nepříčetný, když to někdo zkusil, takže pár mobilů skončilo vzteky rozšlapaných a se zabavenými kartami.

Štefko byl u mne dva týdny, spali jsme v jedné posteli, ale zatím jsme vlastně spolu nespali, tak jak se to myslí, když dva spolu spí. Prostě krom hlazení, objímání a líbání mezi námi k ničemu jinému nedošlo. Měl jsem často obrovskou chuť jej přehnout a narvat se do té jeho nádherné prdelky, ale vždy mne přemohla obava z toho, že jej rozbiji jako míšenskou figurku, připadal mi stále tak zranitelný, naivní, křehký a důvěřivý. Já jej nechtěl poděsit, ublížit, nechtěl jsem, aby se cítil jako poskytovatel sexuálních služeb, nechtěl jsem, aby se cítil ponížen, chtěl jsem, aby se cítil plně svobodný. Měl nádhernou prdelku, nádherně klenuté hýždě, ze stran zploštělé a perfektně pevné, vždy si vzpomenu, jak to říkala babička, jako dva kmínky. Prdelka k zulíbání.

„Tak, ty moje prdelko,“ oslovil jsem jej, stále v ruce pevně drže jeho půlku. „Než jsem se dostal do nemocnice, tak jsme měli domluveno, že dostaneš možnost se mi odvděčit, když jsi po tom tolik toužil. No a teď, za ten infarkt, se tvůj dluh ještě více navýšil.“ Záludně jsem se usmíval. Štefko koukal rozpačitě, nevěděl, co má čekat, vypadal bezradně.

„Trápil jsi mne, byl jsi na mne ošklivý, máš co napravovat, teď se budeš muset hodně snažit. Vždy si musíme říkat pravdu, ať je jakákoli, žádná lež a žádné zatajování. Lepší krutá pravda než milosrdná lež. Pojď ke mně, musíš to stvrdit.“

„Mám niečo podpísať?“

„Ano, tady to musíš zpečetit!“ nastavil jsem vyšpulená ústa. Dostal jsem krásný hluboký polibek, snad mi olízl i mandle. Hajzlík jeden, někdy se choval, jako by v něm hrálo sto čertů. Zatoužil jsem znovu si zahrát na housle, ale neměl jsem smyčec.

„Štefko, prosím tě, najdi ten rozbitý slák a odnes jej Tomovi, ať mi koupí dva takové, až pojede do města.“

Štefko už utíkal dolů se smyčcem.

Po obědě jsme odpočívali na našem malém dvorečku. Zašel jsem za Tomem a poprosil jej, aby mi přinesl ten menší kufřík z hudebnin k lavičce. Tomáš přinesl kufřík, který Štefko znal, ale nevěděl, co v něm je, nikdy do něj nenakoukl. V podobných se například převáží i elektronika.

„Tak,“ zatvářil jsem se přísně, mírně mi cukaly koutky úst. Štefko mne už znal, tak jen v klidu čekal, jaká ptákovina ze mne vypadne, myslel, že si z něj chci udělat srandu. „Slíbil jsem ti práci, tak tady ji máš a budeš každý den s tímto pracovat.“

Váhavě koukal na ten kufřík, nebo spíše kufr, možná si myslel, že tam bude krumpáč s lopatou, natřené zlacenkou, nebo něco v tom smyslu. Otevřel jej a vykřikl, až mi skoro praskly bubínky.

„Konečně mi můžeš předvést tu tvoji odplatu, nebo vděk za mou péči. Mám v kapse i špunty do uší, pro každý případ.“

Skočil po mně a zaplavil mne polibky, polaskal se s kytarou, naladil a začal hrát. Byla to cikánská písnička o lásce, trochu tklivá, ale moc hezká. Štefko hrál krásně a procítěně, nádherně jsem u toho snil. Snil jsem o tom, jak se spolu milujeme. Ach, jak já jej chtěl, už jsem se nemohl dočkat. Chtěl jsem ho, chtěl jsem ho milovat do bezvědomí. Hrál už asi pátou písničku, šeřilo se, tak jsme zašli do domu.

„Dáme si nějakou rychlou večeři?“

„Pizzu,“ zvolal Štefko.

„Tak ji objednej, pro mne bez salámu a bez ančoviček, takže mohu houby a sýr.“

Za chvilku jsme měli doma pizzu.

Zavolal jsem Matýska, aby na nás dnes nečekal, že máme dietu a budeme žít z lásky. „Já to raději zkoušet nebudu,“ řekl a řehnil se.

Po večeři jsme přemýšleli, co dál. Štefko se stále kolem mne kroutil jak mlsný kocour. Něco měl za lubem, byl jsem zvědav, co se z něj vyklube, také jsem ho už měl trochu prokouknutého. Natahoval se na pohovce, otíral se, tulil, hladil, přeložil si na mne nohy, skoro mi dosedl na klín.

Pak z něj vypadlo: „Chcel by som niečo.“

„No co, ty mlsný kocoure, smetanu?“

Vyvalil oči: „Ako si na to prišiel?“

„Znám svého kocoura!“

V tu chvíli jsem si uvědomil, co myslel tou smetanou, a já mu tak nahrál! Vybuchl jsem smíchy, ale nechtěl jsem kazit rozjetou hru.

„Tak kocourek chce smetánku, ale laskominky nejsou zadarmo, to si kocouři, zejména ti staří, musí pracně zasloužit.“

„Ale ja som malý kocúrik.“

„Tak pojď ke mně, ty kocourku, podívám se, jak jsi malý.“ Chytil jsem jej za ruku a táhl do patra k velké koupelně. „Tak svlékat, musím ti zkontrolovat kožíšek, zda v něm nemáš blechy, kocourku.“

Nemohl jsem se dočkat, až se svleče, také jsem se začal svlékat, podíval se na mne. Doteď jsme se nazí neviděli. Viděl jsem v jeho očích žádostivost a touhu. Při stahování kalhot jsem si uvědomil, že jsem již pevně ztopořen. Měl krásná plná prsa, jako dva bochánky, na spodní hraně tvrdé trčící bradavky s velkými růžovými dvorci. Hruď zarostlá hustě černými, rovnými a jemnými chloupky, které se stáčely jako ve víru a tvořily na jeho prsou kola. Od prsou klesal k pupíku úzký proužek chloupků. Od pupíku k pasu se pozvolna rozšiřoval a já s otevřenými ústy čekal, až mi ukáže, jak pokračuje dál. On se otočil ke mně zády a stahoval si boxerky. Přede mnou vystrčil svůj krásný zadeček. Zadeček, přesně takový, jaký mne strašil v mých snech. Pravidelné oblouky jeho pevných hýždí jak podle kružítka, ze stran přiměřeně zploštělé, jako černí sprintéři na olympijských hrách, kteří běhali jako gazely. Tento zázrak byl přímo před mýma očima, jen si sáhnout. Vydrž, říkal jsem si v duchu, nenič ten okamžik, kochej se – a já se kochal. Za chvilku se napřímil a jeho prdelka vypadala ještě krásnější. Já měl tak silnou erekci, až jsem se bál hnout, že každým pohybem exploduji.

Pootočil hlavu a culil se na mne. Podíval jsem se mu do očí a musel jsem si zvlhčit suché rty, olízl jsem se a bezděky ze mne vypadlo: „Máš krásný zadeček.“

Zarazil se a sotva hlesl: „Nemusíš ani hovoriť, že sa ti páči, to vidím i bez toho.“ A nasměroval pohled na můj topor, který ještě stále zahalovaly boxerky. Jeho oči vyjadřovaly směs pocitů, údivu, radosti, touhy, trochu i zděšení, ale neměl jsem čas to zkoumat.

„Pomůžeš mi, špatně se mi ohýbá,“ čekal jsem s rošťáckým úsměvem, až se otočí ke mně a já uvidím jeho krasavce také konečně odhaleného a v plné parádě.

Také hořel nedočkavostí, byl již napružený, ale nestačil jsem se na něj pořádně podívat, rychle poklekl a jal se mi stahovat boxerky, ze kterých už dávno trčela nejméně třetina mého topůrka, jak jej později nazval Štefko. Prý podle toho, jak je dlouhý a tvrdý jak topůrko od sekerky. Asi jej brzo seknu a bude mít prdelku na dvě půlky. Penis se mi po stažení boxerek lehce zhoupnul.

„A do riti!“ Oněměl, zíral, jen kroutil nesouhlasně hlavou ze strany na stranu. „To, to je…“

„To je pro tebe, stále jsi to chtěl, stále ses mi podbízel, teď ses dočkal. Jsem na tebe zvědav, jak si budeš užívat.“

„Ale, ale…“

„Proč stále koktáš, nechceš studenou sprchu?“

„Veď mi s tým toporiskom roztrhneš riť.“

„Přežili to jiní, přežiješ to i ty, předkloň se, neboj, umím používat své nástroje.“

V jeho očích byl děs.

„Je to přesně tak, jak jsem si myslel, jen vějičky a pak nic,“ zatvářil jsem se zklamaně, s dávkou opovržení. „To nic, nejsi první, který to vzdal.“ Natáhl jsem k němu ruku, aby vstal.

On ale přivinul svou tvář do mého klína a ještě více se přitiskl, své celodenní strniště lehce otřel po těle mého topůrka a já jsem asi učurával blahem a slastí. Zvedl jsem jej, přitiskl k sobě, jednou rukou na zátylku, druhou na jeho prdelce. Dal jsem mu vášnivý polibek, on mi nic nezůstal dlužen.

„Vystrašil jsem tě?“

Jen sklopil oči.

„Štefko, miluji tě, nikdy a nijak bych ti neublížil, ale občas si říkáš o to, abych tě postrašil,“ usmál jsem se na něj. Už se zase mile culil a choulil se ke mně jako malé dítě s plnou odevzdaností a důvěrou. „Nemusíš se bát, skutečně umím s tím topůrkem zacházet a připravím si tě na to, aby sis jej užil s radostí a rozkoší, ne se strachem, chce to jen trochu více času.“

Otevřel jsem velký box a vtáhl jej dovnitř. Tady ještě nebyl, koukal, jako by viděl obří masomlýnek, co to všechno je. V koutě byl výklenek podobný jako ve spodní koupelně pro hosty, zdejší box byl ale čtyřikrát větší a sloužil i jako sauna pro čtyři lidi. Kolem dokola byly růžice a trysky, vedle výklenku byl ovládací panel s displejem, na kterém se volily programy a nastavovaly teploty.

Navolil jsem krátkou a prudkou sprchu na spláchnutí prachu a pak ten nejjemnější déšť, abychom se mohli mydlit, ale voda nestačila splachovat mydlinky z našich těl. Zavřel jsem box, stáli jsme proti sobě se vztyčenými chloubami, zmáčkl jsem Start. Těšil jsem se na tento okamžik, okamžik, kdy toho mého čertíka uvidím, jak umí tančit. Také jsem se mu chtěl trochu pomstít za to, že mne tak dlouho trápil a neřekl mi, že mne miluje. Po zmáčknutí tlačítka ze všech trysek prudce vytryskla ledová voda a jako ledové jehličky narážela do našich těl. Já to očekával, byl jsem na to připraven, Štefko nikoli. To zděšení v jeho očích jsem si pak dlouho vychutnával. Můj akt pomsty. Řval děsem a já smíchy. Nechtěl jsem nás trápit, po pár uvítacích vteřinách začala tryskat teplá voda, která nás rychle ohřála, a pak již krápal jemný deštík.

„Promiň, asi v těch tryskách zůstala studená voda,“ uculil jsem se s nevinností novorozeněte. Svou chloubu měl na půl šestou a moje koukala neustále někam do nebe. „To ti ta tvoje touha dlouho nevydržela, asi ti za to nestojím.“

Jeho pohled by vraždil, já se potměšile culil.

„Víš přece, že jsem ti slíbil, že tě budu stále milovat, takže musím milovat i měkkotu a postarat se o ni. Promiň, už si z tebe nebudu tropit žerty tak často,“ dodal jsem s potutelným úsměvem. „Miloval bych tě, i kdyby ti už nikdy nestál, máš ještě pěknou dírku,“ zamrkal jsem na něj. Honem jsem se ale na něj namáčkl a dal mu pořádně vášnivou pusu s rukou na jeho prdelce, prsty jsem mu projížděl jeho rýhu mezi půlkami.

Druhou rukou jsem vzal šampon a nastříkal trochu na naše hlavy a ramena, abychom se mohli pěkně mydlit. Mydlili jsme se vzájemně, hladil a drbal jsem jeho prsa, jeho chloupky, to jsem miloval, prohrabávat se v krásném mužském ochlupení. Každou chvilku jsme se líbali, naše okrasy se o nás otíraly, otíraly se navzájem o sebe, o stehna, o břicha. Měl krásné podpaží, byl to první člověk, u kterého mne to zaujalo, až jsem se udivil, nikdy jsem se u nikoho o podpaží nezajímal, spíš mi byla odporná. Jeho podpaží mne fascinovalo a přitahovalo, nevypadalo jako medvědí ucho jako u většiny chlupáčů. Jeho chloupky byly dost husté a akurátní, nebyly ani moc dlouhé či krátké. Nemohl jsem odolat a zlíbal jsem mu jej, kroutil se u toho jako žížala, lechtalo ho to.

Zlíbal jsem mu téměř celé tělo, on mi mou péči opětoval, jen našim chloubám jsme se vyhýbali. Otočil jsem Štefka zády k sobě, chtěl jsem si užít té jeho vytoužené prdelky, kochal jsem se jí. Pěna směřovala z jeho zad do rýhy mezi jeho půlkami, tento pohled mne velmi vzrušoval. Svůj penis jsem opřel mezi jeho půlky a přitlačil se na něj, žalud z rýhy na mne koukal nahoru, drze, jako by se mi chtěl vysmát: ‚To jako mám koukat do nebe, nebo co?‘

‚Nech si zajít chuť, dočkej času jako husa klasu,‘ nabádal jsem svůj žalud. Pomalu jsem se přizvedával na špičky a klesal, tělo mého penisu vmáčklé po celé délce do jeho rýhy jako hot dog. Štefko měl pevnou prdelku a držel ji sevřenou, půlky pěkně u sebe, pěkně mi tak nahrával, jako bychom se domluvili nebo mi viděl do hlavy. Rukama jsem jej objal kolem pasu. Jednou rukou jsem prozkoumával jeho hladké rovné a pevné bříško a pupík, druhou chloupky v jeho podbřišku. Rád se mazlím s těmito chloupky. Střídal jsem to s drážděním jeho třísel a stehen. Pak se podobně on vyřádil na mně, miluji takové dráždění, to očekávání. Takto bych strávil zbytek života, mazlit se, objímat, hladit a líbat se.

Naše sprcha spotřebovala asi denní průtok Vltavy. Zmáčkl jsem tlačítko Masáž a z trysek začaly vystřelovat dávky jako z brokovnice, pozvolna zrychlovaly a k tomu se roztočily růžice s jemnými jehličkami. Já jsem to znal, ale Štefko byl velmi překvapen, začal podupávat a tančit, kroutil se, smál se, pak už řval, jak jej to lechtalo, možná že i učurával. Vypnul jsem masážní program a zapnul osoušení, do boxu proudil teplý vzduch. Navzájem jsme se otírali osuškami.

„Přitlač, mám to rád trochu drsnější.“

„Já tiež,“ podotkl Štefko a uculil se.

Vzali jsme si pláště, šel jsem dolů do kuchyňky, měl jsem žízeň. Štefko zůstal stát nahoře před schody a smutně a zklamaně na mne koukal.

„Proč nejdeš dolů?“

„To je všetko?“ zeptal se plačtivě.

„Ty nedočkavý nenasyto,“ smál jsem se na celý dům. „Ještě jsme ani nezačali,“ řekl jsem, „potřebujeme se občerstvit, ta voda se šampónem mi při polibcích vůbec nechutnala.“

Culil se a cupital radostně po schodech dolů. Kdo by ho nechtěl, kdo by ho neměl rád? Jeho cupitání nebylo zženštilé, bylo chlapecké, dětské, jako by očekával, že dostane nějakou sladkost. Koukal jsem na něj se zalíbením, miluji ho, každý ho musí milovat, byl nádherný, až se mi sevřelo srdce. Hlavou mi problesklo – infarkt, ne, štěstí.

Moje krásné malé dítě ke mně přicupitalo, objalo a políbilo, přitulil se, byl to stejný mazel jako já. Jednou se umazlíme k smrti. Napili jsme se minerálky.

„Dáme si něco pro chuť?“ Připravil jsem skleničky Martini, tentokrát červené, sladké, s tenkým plátkem citronu, protože Štefko má rád sladké. Přiťukli jsme si na naši lásku a vypili do poslední kapky. Viděl jsem na jeho tváři překvapení, že nápoj není nahořklý, jak byl vždy, ale sladký.

Následoval dlouhý vášnivý polibek. Snažil se sundat ze mne plášť, když jsem jej zabrzdil.

„Počkej, musím kocourkovi zkontrolovat kožíšek, zda v něm nemá blešky. Pojď, posuneme stolek, abychom měli místo.“ Pak jsem zatáhl za madlo u pohovky, ta se automaticky po krátkém zatažení vysunula a vzniklo tak velké letiště.

Koukal s úžasem: „Tu sa bude šantiť.“

„Žádné šantění, budu tě vískať.“

Vyvalil oči: „Veď ja nemám blchy, už som sa vykúpal.“

„No já si tě raději pořádně prohlédnu, to víš, kocour je kocour, nachytá blechy, ani se nenaděješ. Tak, můj kocourku, tady si lehni a já ti budu kontrolovat tvůj kožíšek, a věz, že nevynechám jediný chloupek.“

„A to i tu?“ ukázal na svou prdelku.

„Tam to bude nejpečlivější prohlídka, tam se ty malé potvory schovávají nejraději,“ dodal jsem a oba jsme se křenili.

Už se nemohl dočkat, ležel tam krásný, klidný, tělo natažené, nohy mírně roztažené, rukami podepřená brada a vyzývavý výraz ve tváři. Dal jsem mu polibek a naznačil, aby se překulil na záda. Ruku jsem položil na jeho hruď, jemně jsem hladil jeho chlupatá prsa, vždy tak, abych prstem škrtl o jeho bradavky. Ty se tímto drážděním zduřely a hezky trčely. Jazykem jsem je obkroužil a pak sevřel mezi rty, následně jemně dráždil zuby. Střídavě jsem je ocucával a jemně zakusoval, za chvilku mu trčely jako štuple na kopačkách. Současně jsem mu uhlazoval chloupky na prsou. Sykal, sténal a penis se mu pružně vzpínal, škubal celým tělem, užíval si rozkoše. Ruce měl vzepjaté nad hlavou a obnažená podpaží, lákavá hnízdečka. Zabořil jsem do podpaží nos a nemohl se nabažit jeho mužné vůně, nasával jsem ji do sebe plnými doušky.

Když jsem si hrál dost dlouho s jedním podpažím, ukázal na druhé a řekl, že jej tam něco štíplo.

„Neboj, já ji dostanu a zakousnu,“ rty jsem uchopil pár chloupků a zatáhl, až vyjekl.

Pak jsem přešel na jeho bříško. Líbal jsem jej a hladil proužek chloupků, jazykem šťoural do pupíku. To jej lechtalo, až kroutil nohy a chodidla. Položil jsem hlavu na jeho prsa, chtěl jsem slyšet tep jeho srdce, měl jsem rád dotek jeho dlaní, položil jsem si jednu na tvář a hladil jsem mu celou paži. Vychutnával jsem si celé jeho tělo, kousek po kousku. Probral jsem mu všechny prsty a ocucal, zlíbal dlaně. Sledoval jsem, jak všechno nádherně prožíval, každý můj dotek, k žádnému nebyl netečný a jeho metronom pravidelně kmital vzrušením, můj chudák úplně zkameněl. Celou dobu jen příjemně vrněl, nebo vzdychal. Když jsem si chtěl svlažit ústa, vyčítavě na mne koukal a vypadalo to, že se rozbrečí, abych nepřestával.

Překulil jsem jej na břicho a podsunul pod něj polštáře. Prdelka hezky čněla do prostoru, konečně se dostanu k vytouženému pokladu. Z jeho prdelky jsem se vždy mohl zbláznit, teď mi tady čněla krásně vyzývavě vystrčená, jen si ji vzít. Klid, užívej si toho pohledu. Roztáhl jsem mu více nohy od sebe, abych se mezi ně pohodlně vešel. Štefko ležel s hlavou v polštáři, takže na mne neviděl a nevěděl, co jej čeká. Položil jsem dlaně na jeho půlky s palci zabořenými do jeho rýhy. Pomalu a pevně drže jeho půlky jsem je roztahoval od sebe. Před mým zrakem začala prosvítat jeho tmavě rudá růžička, pomalu se vynořovala z chloupků. Občas se na mžik uprostřed růžičky objevil jasně růžový bod, nedočkavostí na mne špulil svou dírku. Byl roztoužený, nedočkavý, chtěl mne, chtěl mne do sebe, jeho touha byla jasná.

Trvalo dost dlouho, co jsem se kochal krásnou brankou do jeho nitra. Naklonil jsem se k jeho růžičce a zezdola nahoru jsem ji pěkně prolízl. Vyjekl. Já jsem vybuchl smíchy. Zvedl hlavu z polštářů a s rozpačitým pohledem prohlásil: „Já som si ucvrkol.“

No můžete nemít rádi takové stvoření? Vrcholné vzrušení se rázem rozplynulo, zůstal smích, radost a něha. Natáhl jsem se vedle něj a jednou rukou jej objal, políbil, napili jsme se a smáli. Pak jsem mu řekl, že mu na dírku zahraji jako na trumpetu a budu dělat podobné zvuky. Varoval mne, že jestli to zkusím, tak si upšoukne. Ještě jsme dlouho takto blbli jako dva haranti, objímali se a drtili se navzájem v náručích. Věnovali si nespočet polibků. Nemohli jsme se nabažit jeden druhého. Na nedaleké věži kláštera hodiny odbily půlnoc. Při tomto zvuku jsme se uvolnili a zvedli se z postele jako při budíčku.

„Och, to už je půlnoc, teď si pro tebe přijde čert, ty zlobivý kluku.“

Uculil se, zavrtěl hlavou a řekl, že se nebojí; to jsem narážel na první noc, kdy řekl, že se bojí spát sám. „Ja už jedného čerta mám, tu, vedľa seba,“ a plácl mne přes zadek, „a s chvostom, aký nemá žiadny čert.“ A zazubil se se zalíbením.

„Pokračování příště!“ zavelel jsem.

Nelíbilo se mu to, natahoval zase moldánky. Hajzlík, myslel, že mne obměkčí, protože tato taktika se mu párkrát vyplatila. „Dopoledne musím na vyšetření k profesoru, nemohu přijít ospalý a unavený, budu určitě dělat zátěžový test na rotopedu a tam je ihned vše znát.“

Nakonec musel uznat, že mám pravdu, a uposlechl, ale i tak ještě v posteli měl roupy a zkoušel mne osahávat, dělal jsem mrtvého brouka.

***

„Tak, pane Simone, pojďte si ke mně lehnout,“ vyzvala mne Adélka, sestra, s kterou jsme se už dobře znali a často jsme spolu slovně špičkovali.

„Konečně jste si to rozmyslela a lehneme si spolu?“

„To bychom se nevešli, to je tak tak pro jednoho.“

„Tak si lehnete na mne, stejně ty přísavky nedrží a stále odpadávají, tak budeme mít výmluvu, že jste je musela držet.“

„No neříkejte dvakrát, možná že na to dojde, to pitomé EKG stále odpadává.“ A ani nedořekla a už odpadla další přísavka.

„Tak to zkusíme znovu.“

Dělali jsme to třikrát, pak jsem dostal vynadáno, abych si pro příště oholil hrudník.

„To jsme si ani nic neužili a já vypadám jako po orgiích.“

Smála se na plná ústa, protože jsem měl hrudník pokrytý asi centimetrovou vrstvou gelu, vypadalo to, jako kdyby se na mne vysemenila polovina Pražáků.

„To mne postříkal pořádný hřebec,“ řekl jsem Adélce, ta šla do kolen.

Zrovna vešel profesor Patočka, když mi Adélka stírala z hrudi gel. „Pane profesore, nesmíte mne tady nechávat s Adélkou samotného, mám potřísněný celý hrudník, jak na mně Adélka řádila, a ani jsem si to moc neužil."

Profesor se chytil narážky. „Adélka je moc šikovná, nejlepší holka tady.“

„Já vím, jinou bych na sebe nenechal sáhnout, Adélka může sahat vždycky a všude.“

„Jo,“ řekla Adélka a hodila hlavou ke dveřím, „tamhle za dveřmi by mne vaše polovička asi sežrala.“

To už jsme se řehtali všichni tři, zpoza dveří nakukoval Štefko. Mávl jsem na něj, aby šel dál. „Zrovna jsem si tady domlouval rande s Adélkou, ale ona se tě bojí, že bys to nedovolil a byl na ni zlý.“

„Adélka môže, jej by som to dovolil. I já by som s ňou išiel na rande, tiež sa mi páči.“

„No slyšíte, Adélko.“

„Kdepak, mně stačí to, co mám doma.“

„A kdy nám jej ukážete?“

„Jo, vám určitě, ještě byste mi ho svedli a zkazili. Vás je dost!“

„Musíte, Adélko, nám jej ukázat, chci vědět, čím mi vás odloudil.“

Adélka odcházela a hrozila prstem.

Profesor vyhodnotil výsledky testů jako výborné, byla tam jenom malá jizvička, a dodal, abych mu okamžitě oznámil jakákoli podezření. Poděkoval jsem mu a pozval jej s celým oddělením na večeři k Matýskovi. Aby nezůstalo oddělení prázdné, tak nadvakrát, termín aby si domluvil s Matýskem a aby si vzali také své partnery a partnerky. Pan profesor také poděkoval, věděl, že má dobrý kolektiv a občas je také dobré se trochu uvolnit a poznat se i v civilním prostředí. Podali jsme si ruce a rozloučili se.

Pak jsme se Štefkem zašli rovnou k Matýskovi na oběd. Toho jsem seznámil s plánem dvou večeří pro kardio oddělení a navrhl jsem, aby jim nabídl vepřové hody, schválně, co na to řeknou. Také aby jim připravil nějaké výslužky.

„To bude tedy sranda, jestli budou souhlasit.“

„Vědí prd, co je v prdeli měkkého, všichni jen kuřecí prsní řízky a podobné nesmysly, není nad šťavnatý bůček nebo ovar.“

Doma po obědě ten můj mlsný kocour kolem mne obcházel a stále se otíral, věděl jsem, že něco chce.

„Nic nebude a večer také ne, ráno mám jednání a potřebuji si připravit podklady, budu tam nejméně celé dopoledne, možná až do večera, když si budou hodně vymýšlet.“

„Ale, ale…,“ zase natahoval, „včera si sľúbil, že…“

„Chceš se milovat, nebo rychlovku? Rychlovky jsou na nádraží. Milování chce čas a atmosféru, tak si vyber. Pojď ke mně, ty zlobidlo, večer se trochu pomazlíme, ale ne tak dlouho jako včera. No vidíš, při tobě zapomínám na ostatní věci. Něco pro tebe mám, ale to až zítra, nebo pozítří, až bude klid. A teď mi něco zahraj, ať se mohu soustředit na zítřejší projekt.“

Samozřejmě, že nechtěl čekat a nechtěl hrát, pokud mu neprozradím, co pro něj mám.

„Tak abys věděl a aby tě přešly roupy, tak není to dárek nebo věc, je to práce, dostaneš úkoly. Tady se stále nudíš, tak tě musím zaměstnat. Já sám potřebuji čas na práci a asi za dva týdny bychom jeli k vám na Slovensko. Co ty na to?“

To už jej zaujalo.

„Zítra, až zde nebudu, tak můžeš přemýšlet, zajít do města se podívat a vybrat nějaké dárky pro mámu a sestru, co by bylo pro ně nejvhodnější. Ale nic nekupuj, jen přemýšlej a vybírej, nebo si něco zamluv, ale varuji tě, nic nekupuj!“

Měl stále peníze, co jsem mu dal na cestu, ale za nic neutrácel, nikam nechodil. Možná tak nějakou sladkost.

„Máš peníze, co jsem ti dal, tak je zítra neutrať.“

Zatvářil se smutně, viděl jsem, že něco není v pořádku. Koukal jsem se mu do očí a on uhýbal pohledem.

„Proč se mi nekoukáš do očí, co jsi provedl, ven s barvou a žádné cikánstvo! Nebyl jsi na nádraží si někoho koupit, že ne?“

„Nie, nie, čo si to o mne myslíš?“

V duchu jsem se smál, věděl jsem, že by to neudělal, ale chtěl jsem jej trochu škádlit. „Tak to vybal!“

„Ja tie peniaze od teba už nemám.“

Čekal jsem, co dál řekne, trochu jsem se i lekl, protože to bylo hodně peněz, více, než by si vydělal za celý rok, ale on nic.

„A co, propils je, nebo ztratil či dal do kasičky v kostele?“

„Naši potrebovali pomôcť a ja doma nie som, tak som ich poslal sestre. Prepáč, ja som tie peniaze nepotreboval. Ty si povedal, že je to na cestu, keby som chcel od teba odísť, a ja od teba nikdy neodídem, takže peniaze nepotrebujem.“

„No z tebe by byl dobrý fiškáľ!“ Tvářil jsem se nahněvaně. „Víš, že jsi porušil naši dohodu o tom, jak se máš chovat?“

Nemohl si na nic vzpomenout.

„Neříkal jsem, že mi máš všechno, co tě trápí, včas říci? Tvoje máma i tvá sestra jsou i moje, tak jako ty. Jak jsi mi mohl tajit, že mají potíže? Takže dnes nebude žádné mazlení. Dnes budeš potrestán za to, že jsi to přede mnou tajil. Dostaneš deset ran rákoskou na holou, aby sis to zapamatoval.“

Zašklebil se, myslel si, že si dělám srandu. Vzal jsem jej za ruku. „Pojď, něco ti ukážu, co mám pro tebe, co jsi ještě neviděl.“

Vyvedl jsem jej nahoru do ložnice, vzadu u zdi stála stará velká dřevěná skříň. Ukázal jsem na ni.

„Otevři ji, obě křídla, ať dobře vidíš, a pořádně si to prohlídni!“

Otevřel a vyhrkl zděšením. Otočil se ke mně, v očích nevyřčená otázka a děs.

„Nekoukej na mne, koukej se do skříně, ať se seznámíš se svými budoucími kamarády!“

Ve skříni byly různé pomůcky, rákosky, bičík, plácačka, důtky, karabáč, pouta, lana, provazy, šňůry, roubíky, dilda, kolíky, kukly, obojky, vodítka, škrtidla, kuličky, kroužky, no prostě různé sexy hračky.

„Ale ja som…,“ zase moldánky.

„Ano, ty, provinil ses, tak musíš být potrestán, abys pro příště nezapomněl,“ dodal jsem přísně. „Můžeš si tu rákosku vyzkoušet.“

Váhal, pak natáhl třesoucí ruku, bázlivě uchopil rákosku, pomalu ji vyndával ze skříně, jako by se bál, že vzbudí čerta.

„Tak se plácni sám, ať víš, co tě čeká.“

Ne moc silně se švihl přes stehno, zasykl a hned padl kolenem na zem.

„No, to toho moc nevydržíš, myslel jsem, že mne máš rád a že pro naši lásku jsi ochoten obětovat více,“ otočil jsem se a znechuceně odešel.

V kuchyňce jsem si udělal kávu, usedl za stolek a otevřel počítač, abych si připravil na zítřek podklady pro jednání. Jen co jsem zapnul počítač, přišel za mnou, vybrečené oči a v ruce rákoska.

„Ja to pre teba vydržím, vyplať mi trest,“ řekl a podával mi rákosku.

„Mýlíš se, to není pro mne, ale pro tebe, já jsem pravidla neporušil. Dobře, zajdi do koupelny a dones si velkou osušku, ať to tady všechno pak nepočůráš.“

Pokorně šel do koupelny pro osušku. Vzal jsem ji a přeložil zezadu přes opěradlo pohovky. Přikázal jsem mu, aby se přehnul a vystrčil zadek. Poslechl mě.

„Řekl jsem na holou, nebo ne?“ vyřkl jsem to dost hlasitě a přísně.

Lekl se a rozklepal, třásl se jako osika, pomalu si stahoval kalhoty spolu s boxerkami. Vystrčil na mne tu svou nádheru. Byl hluboce předkloněn, s hlavou až na sedáku, aby na mne neviděl. No já viděl tu jeho krásnou prdelku, vlastně teď už i moji, protože jsem si ji přivlastnil. Přece si ji nebudu ničit. To nemohu, chudák už byl vystrašen i tak dost. Rákoskou jsem prudce švihl ve vzduchu, ostře zasvištěla, prudce sebou škubl.

„Ještě jsem tě neuhodil a už se škubeš, to budou potřeba asi dvě osušky.“

Slyšel jsem, jak vzlyká, rákosku jsem přiložil ke kolenu z vnitřní strany a pomalu ji posouval, jako bych mu hladil stehno, přibližuje se k jeho koulím. Sevřel prdelku, odtáhl jsem rákosku, čekal ránu. Jednu půlku jsem pohladil dlaní a na druhou jsem jej políbil. Cukl sebou, čekal ránu a dostal polibek. Pak jsem to udělal opačně, pohladil druhou půlku a políbil vedlejší. Hladil jsem a líbal jeho krásné půlky. Líbal bych je do zbláznění. On držel a slastně sténal. Zvedl jsem se, přitáhl si jej nahoru k sobě a otočil. Naše roztoužené oči se setkaly, jeho stále s náznakem strachu. Dal jsem mu hluboký a vroucný polibek.

„Ty jsi uvěřil, že ti ublížím? Nikdy! Jsi moje láska, jsi moje všechno, jak bych mohl ublížit té pro mne nejmilovanější osobě? Ublížit tak krásné prdelce, po které toužím po celý svůj život?“

Vzal jsem jej do náruče, kalhoty stále spuštěné, holý zadek, a z klína mu čněl pevný klacek s lesklým žaludem. Líbezně jsem se na něj díval, směřoval mi v tom náručí přímo do úst. Neodolal jsem, dal jsem mu polibek na ten krásně se lesknoucí žalud. Celý se zachvěl, ve mně vzplanul žár. Ještě jeden polibek a ještě jeden. Viděl a cítil jsem, jak z něj teče jeho touha.

Odtáhl jsem stolek a roztáhl pohovku. Štefko se současně svlékal. Přibližoval jsem se k němu, lačně ke mně přiskočil a honem ze mne stahoval kalhoty a boxerky. Svlékal jsem si košili, asi jsem utrhal nejméně polovinu knoflíků. Klečel na pohovce a před sebou měl moje tvrdé topůrko, uchopil jej, na nic nečekal a pohltil žalud. Hrál si s ním, rajtoval kolem něj jazykem, šťoural do mé trysky, šmejdil svým jazykem, až se mi podlamovala kolena. Trvalo přes dva týdny, než jsme se dotkli svých penisů. Teď to bylo poprvé, bylo to nádherné. Stál jsem jako socha, skoro jsem nedýchal a nechával jsem jej hrát si s ním. Zasouval si ho hlouběji do pusy, ale celý se mu tam nevešel. Přelízával moje koule, hrál si s nimi, promačkával je, nasával do úst, cucal je, hladil mi stehna a zadek. Vsunul ruku za koule a masíroval mi zvenčí prostatu, byla to slast. Zasouval prsty dál k mé dírce, ale já sevřel nohy a dál jsem jej nepustil, moje dírka byla tabu, zatím. Stále si hrál, lízal, sál, cucal, mačkal. Moc nescházelo a explodoval bych.

Zarazil jsem jej. „Teď já!“

Klečel na pohovce, já jsem poklekl na zemi před ním. Uchopil jsem konečně, poprvé v životě, ten jeho krásný a vytoužený zázrak a celý jej pohltil, cítil jsem jej v jícnu. Nebyl malý či krátký, naopak byl pěkně narostlý, přes dvacet čísel, spíše dvaadvacet, to jsem si změřil prsty. Vím, že vzdálenost mezi mými roztaženými prsty, palcem a ukazovákem, je cca dvacet dva centimetrů, a tomu odpovídala jeho délka. Jeho šířka určitě nejméně pět čísel. Takže pořádný macek, ale to pro mne nebylo to podstatné. Pro mne bylo nej, že byl krásně anatomicky vytvarovaný, perfektně klenutý nahoru jako luk, a na vrcholu se mu z jeho sametové předkožky objevovala nádherná, pevná, lesklá hlavička, krásný rudý žalud. Byl to výstavní kus, hezčí by už ani být nemohl. Chvilku jsem jej laskal v ústech, chtěl jsem se na něj ale dívat, vykoukat z něj jeho touhu, jeho krásu. Olizoval jsem jeho žalud, zuby jemně zadrhával o jeho pevně naduřelý ráfek. Sykal a kroutil se jako žížala, jazykem jsem mu kmital ze strany na stranu zespoda po uzdičce, neustále z něj vytékala jeho touha. Rejdil jsem jazykem po jeho vypnuté trubici od uzdičky až k míšku. Jeho varlata o velikosti slepičích vajec se mi nevešla do úst, pouze po jednom. Cucal jsem mu je jako roksové bonbóny a jazykem přimačkával na patro v ústech. Vždy jemně cukl a slastně vzdechl.

Přesunuli jsme se oba na pohovku do pozice 69, abychom si mohli užívat jeden druhého. Mou péči mi náležitě oplácel. Nemohl moje topůrko pohltit do sebe celé, ale o to více se mu věnoval jinými způsoby a krásně rajcovně. Přikládal si jej na líce, nebo na krk, kde měl jemné strniště, a tím mi jej dráždivě obrušoval, měl jsem co dělat, abych ho nezkropil zlatým deštěm. Znovu jsem vzal žalud do úst, obepnul jsem jej zespoda jazykem, jako bych jej položil do kolébky, rukama jsem jej pevně uchopil za tu uctívanou prdelku a začal s ní přirážet. Jeho chlouba mi vnikala celou svou délkou do úst a já jsem jazykem dorážel na jeho kulky. Chtěl jsem ho do sebe nasát celého, jako bych chtěl, aby byl celý součástí mne. V tu chvíli jsem nedokázal nijak rozumně uvažovat, sám jsem se poté divil, jak jsem dokázal jeho nádheru dostat do sebe tak hluboko. Tohle rázné zasouvání ale vyvolalo v jeho pýše i odezvu, pociťoval jsem v něm jemné záškuby a očekával jsem jeho vyvrcholení. Já jsem byl připraven už delší dobu vystříkat ze sebe svou šťávu, ale neustále jsem to zadržoval, abych si tu slast vychutnával co nejdéle. Vždy jsem se o to při milování snažil, prodlužovat rozkoš co nejdéle. Rychlovku jsem si mohl udělat kdykoli sám.

Usoudil jsem, že Štefko ani já už dlouho nevydržíme, protože jeho signály byly výraznější a silnější. Byl nadržený, ale také se statečně držel. Naše dráždění jako by nemělo konce. Když už jsem cítil tu největší rozkoš, zastrčil jsem Štefkovi ukazovák do jeho jeskyňky. Následovala obrovská erupce, sotva jsem v tom vytržení stačil povytáhnout svůj úd z jeho úst, protože jsem se už předtím dostatečně nekontroloval a málem jsem jej udusil. Jak jsem ucítil jeho vnitřní teplo na svém prstu, okamžitě jsem také explodoval. Měl jsem dojem, že se hroutí dům, oba jsme řvali rozkoší a slastí v nádherném vyvrcholení. Oba jsme se snažili naše sémě rozkoše pozřít, no v té extázi to úplně možné nebylo, proto také nám vytékalo z úst a byli jsme upatlaní jako odstavení kojenci po první kašičce. Naše dávky byly extrémní, protože byly za více než dvoutýdenní odříkání. Sémě bylo husté a my se navzájem očišťovali, bylo příjemně nasládlé od nás obou. Jako bychom byli z cukru.

Připadal jsem si jako obří lízátko, když jsem viděl Štefka, jak olizuje můj úd. Musel jsem se smát.

„Ty nenasyto jeden, nechceš ještě jednu dávku?“

Jen souhlasně přikyvoval.

„Nech si trochu místa, za chvilku je večeře.“