Znovu nalezená láska 9 – Paříž první den

Další den odpoledne jsme se u mne sešli, kluci byli vymódění v novém oblečení, slušelo jim to, a také se stále usmívali a měli dobrou náladu.

„Míšo, co táta?“

„Přijede po práci kolem čtvrté. Už se těší, že zase natahá harampádí do dílny.“

„No to jsme měli mít dnes spíše montérky. Teto, prosím tě, nemáš po strejdovi nějaké montérky?“

„Něco tady bude, ale vám to bude asi velké,“ vyšla na chodbu, prohrabala skříň a vyndala dvoje montérky a dvoje tepláky, staré mikiny a trika, našla i nějaké pásky. Hastroši proti nám by byli elegáni, ale co, na špinavou práci to stačí. Míša vypadal jako Šmudla od Sněhurky, tepláky někde v podpaží a nejméně třikrát podkasané nohavice.

Než jsme se vyparádili, už zvonil Míšův táta. Hezký čtyřicátník, vypadal v dobré kondici, milý úsměv ve tváři. Když jsem mu ukázal kumbál, rozzářily se mu oči, už si představoval, jak s tím vším kutí doma v dílně. Natěšený jako malý kluk. Přijel starou dvanáctsettrojkou, měl ji skoro celou zarovnanou, když jsme kumbál vyprázdnili. Předložil jsem mu nákres, jak bychom si to představovali. Sociálka, vše vyměnit za nové, standardní zařízení a na přípojku vodoměr. V kumbále podlahu vyrovnat cementovou stěrkou, na to položit izolační sendvičové OSB desky s polyuretanem, na to PVC s filcem. Elektro rozvody podle výkresu. Před dveřmi bude podružné měření v uzamčené skříňce s průzorem na počítadlo.

„Také bych potřeboval audio intercom do prvního patra do bytu. Materiálové náklady hradíme, účty potřebujeme pro byťák, tak je neztraťte. Tady prosím máte deset tisíc korun jako zálohu na nákup, pokud budete potřebovat další, stačí říct Míšovi, také mu můžete dávat účty, ty potřebuji nejpozději do třetího dne následujícího měsíce. Byli bychom rádi, kdyby to bylo hotové, až se vrátíme z Francie.“

Míšův táta zkonstatoval, že to není moc práce, že to udělá za to nářadí, já jsem ale stejně měl v úmyslu mu dát nějaké peníze, když to bude hotovo včas.

Dny utíkaly a my se snažili udělat co nejvíce práce. V den, kdy jsme si šli vyzvednout naše obleky, jsem byl celé dopoledne jak na trní. Konečně, Radek byl již také netrpělivý. Všichni jsme se oblékli, přinesli jsme si s sebou skořicové boty, vyšli jsme před salon a pózovali jsme tam profesionálnímu fotografovi, kterého si Radek najal pro reklamu svého salonu. Nakonec jsme si udělali společné foto s Radkem uprostřed, jak na něj špulíme pusy k polibku. Radek odvedl perfektní práci, za oblek si řekl šest tisíc osm set Kčs, dal jsem mu třicet tisíc a poděkoval za precizní práci a spolehlivost.

Blížil se den našeho odletu do Paříže. Šéf mi zavolal domů, kde prý nás mají vyzvednout, abychom byli v deset hodin na letišti, letět jsme měli vládním speciálem, takže žádné celní kontroly, pouze soupis cestujících a rutinní kontrola pasů. Domluvili jsme se na devátou hodinu před školou, takto jsme se mohli ve škole rozloučit a trochu se předvést. Klukům jsem rozdal cestovní kufry, abychom měli všichni stejné, a menší příruční tašku s popruhem přes rameno, vše ve skořicové barvě.

Míšův táta se činil, sociálku již měl hotovou, tak jsem Míšovi řekl, aby mu dal pro jistotu ještě pět tisíc, aby mu náhodou nescházely peníze, když budeme pryč. Poslední den před odjezdem jsme si dali oraz, abychom si v klidu pobalili zavazadla, žádné jídlo s sebou, maximálně láhev čisté vody, let trvá cca dvě hodiny, ráno si vezmeme taxi, jedno já s Míšou a druhé Honza s Matym.

Přijeli jsme ráno na osmou do školy ustrojení v oblecích s kabátem a s bekovkou na hlavě. Všechny holky byly na oknech a ječely jak pominuté. My čtyři jako filmové hvězdy jsme elegantně vystoupili z vozů, zamávali do oken a vstoupili do školy. Zavazadla jsme nechali u recepce a šli jsme pozdravit a rozloučit se s ředitelem, ten nás již očekával spolu s profesorkou Hořínkovou. Nakráčeli jsme suverénním krokem, ředitel začal koktat a profesorka nemohla mluvit vůbec.

„Dal bych vám napít koňaku, ale pro ten si teprve letíme,“ smál jsem se.

Napětí povolilo a také se začali smát. Profesorka na nás stále koukala jako na zjevení. Nakonec z ní vypadlo jen: „Jste krásní!“

„To chce foto, ne?“ řekl jsem.

„Ano, ano. Půjdeme před školu,“ hlesl ředitel.

Chytil jsem profesorku za ruku, celá se chvěla, jen stále opakovala, jak jsme krásní. Natočil jsem se k ní a řekl: „O své kluky se umím postarat,“ a mrkl jsem na ni.

„Jste neskutečný, vy se mi zdáte.“

„Chcete štípnout?“ smáli jsme se.

Před vchodem bylo plno aut, tak jsme se nakonec zvěčnili ve vestibulu. Také pak ředitel pozval naše třídy, se kterými jsme se fotili. Holky neustále ječely. Museli jsme si dávat pozor, aby nás neumazaly šminkami. Všichni nám přáli „Šťastnou cestu a dobré pořízení!“.

Konečně pro nás přijel vůz, před školou jsme do oken zamávali a odjeli na letiště. Plánovaný odlet byl na jedenáctou, nasměrovali nás na náš terminál. Podali jsme zavazadla. Prošli jsme bezpečnostní kontrolou s oskenováním dokladů a shromažďovali jsme se v bezcelní zóně. Za chvilku se objevil i můj ministr. Ihned nás zahlédl a mával na nás, abychom šli k němu. Udělali jsme na něj dojem, byl potěšen.

„Budu mít tu nejelegantnější suitu v Evropě,“ zavedl nás do salonku, kde se nám okamžitě věnovala hosteska. Nabídla občerstvení, dali jsme si pouze vodu s kouskem citronu. Za čtvrt hodiny jsme nastupovali do letadla. Seděl jsem s Mišáčkem. Chvilku jsme koukali z okénka, pak již nebylo nic vidět, tak jsme si povídali, ptal jsem se, co dělá jeho táta, že je takový všeuměl. Dříve dělal na údržbě v ČKD, ale jak rušili provozy, tak jej propustili a teď má potíže sehnat lepší práci, tak dělá pomocného dělníka u stavební firmy.

„Tvůj táta se mi líbí, má sexappeal.“

„Také si jej máma hlídá, ale nemyslím, že by jí byl nevěrný, asi ji jen občas škádlí.“

„Tobě se líbí Honza?“

„Líbí se mi, ale ne víc než Maty nebo ty.“

„Miško, já tě mám rád, rád si s tebou zalaškuji, pomiluji, ale mám tě rád jako brášku,“ přitulil jsem si ho k sobě.

Pak jsme klábosili, co chceme navštívit v Paříži. Louvre, Montmartre a Baziliku Sacré-Cœur, Notre-Dame, Eiffelovu věž a také nějaký noční pánský klub.

Nebýt upozornění letuškou, ani jsme nepostřehli, že už přistáváme na letišti Charlese de Gaulla. Mikrobusy nás převezly do hotelu Opera Ambassador. Jako doprovodní personál nás ubytovali na standardní dvoulůžkové malé pokoje s mizerným výhledem. Klukům jsem řekl, aby počkali a nevybalovali. Vrátil jsem se do recepce. Za pultíkem stál pohledný, tmavovlasý muž, asi třicetiletý. Na náprsní kapse měl jmenovku Pierre.

„Bonjour Pierre. Permettez-moi de me présenter. Mon nom est Simon. Je vous ai une demande. J'aimerais avoir un logement plus confortable. Nous sommes quatre amis, et nous aimerions vivre ensemble dans un plus grand confort. Pouvez-vous m'aider?“ („Dobrý den, Pierre. Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Simon. Mám na vás prosbu. Přál bych si mít pohodlnější bydlení. Jsme čtyři přátelé a rádi bychom spolu bydleli ve větším pohodlí. Můžete mi pomoct?“)

„Oui, je peux vous accueillir dans un appartement. Il y a deux lits doubles, un bain de jacuzzi et une terrasse. Mais il s'agit d'une catégorie de prix plus élevée. 2000 francs par jour.“ („Ano, mohu vás ubytovat v apartmánu. Jsou tam dvě dvojlůžka, jacuzzi vana a terasa a další doplňky. Jedná se však o vyšší cenovou kategorii. Dva tisíce franků denně.“)

„Vous êtes très aimable, merci, je vous accepte.“ („Jste velmi laskav, děkuji, přijímám.“)

Předložil jsem mu kartu, aby si ověřil mé krytí. Dodal, že mi odečte pět set franků za ty uvolněné dva pokoje. Musel jsem si pomáhat malým kapesním překladačem, do kterého jsem si před odjezdem nahustil co nejvíce předpokládaných slovíček. Neměl jsem velkou slovní zásobu.

„Jestli dovolíte, doprovodím vás a pošlu pro vaše přátele.“

Zavolal „Garçon!“, dal chlapci instrukce a dovedl mne do našeho nového obydlí. Byl jsem mu moc vděčný. Nabídl jsem mu, jestli by si s námi nechtěl zajít někam posedět. Odpověděl, že rád. Služba mu končí ve čtyři odpoledne, pak by se pro nás stavil. Poděkoval jsem mu, podal ruku a políbil na tvář, kluci to opakovali po mně. Jen co za sebou zavřel, kluci spustili milion otázek a projevy úžasu, nejvíce se nadchli nad jacuzzi.

„To nemají ani ministři,“ uchechtl jsem se.

„Jak jsi to udělal?“

„Pusou. To jen vy se domlouváte jinými orgány,“ chechtal jsem se z plna hrdla.

„Ty jsi korunovaný magor,“ křenili se kluci.

„Jsem zvědav, jak umíte projevovat vděk,“ culil jsem se.

Vrhli se na mne všichni a líbali mne a lechtali, hajzlíci.

Potřeboval jsem se ozvat šéfovi, kdyby nás hledal, a jaký bude program. Zvedl jsem telefon a požádal o spojení, operátorka mi řekla číslo, abych pro příště nemusel žádat, a propojila mi šéfa. Ohlásil jsem se mu a zeptal na program, ve tři hodiny jsme měli mít schůzku v salonku vedle recepce, tam se to dozvíme.

„Tak, kluci, chvilku ještě vydržte, za půl hodiny máme info schůzku, pak přijde Pierre a půjdeme si někam sednout. Když se podíváte z okna, tak uvidíte skleněnou pyramidu Louvre. Oblečte si vesty a saka, saka si tam zapínat nemusíte, nejde o formální schůzku. Jinak pokud bude nějaké oficiální shromáždění, tak vždy zapnuté, jen pokud byste si sedali, tak si je můžete rozepnout. Asi vás to bude obtěžovat, ale prosím, nechoďte po hotelu v rozepnutém saku, kabát budiž, ale sako určitě ne! Když budete sebelíp oblečení, ale nebudete se řádně chovat, tak to rovnou můžete chodit v teplácích.“ Ještě jsem jim udělil pár dalších rad, kdy, co a jak.

Na schůzce nás přivítal místopředseda vlády, v krátkosti nás seznámil s programem.

„Děkuji i zástupcům naší mládeže za zájem o politické dění v Evropě,“ napřáhl k nám ruku. „Při odchodu si u dveří vyzvedněte brožurku s programem.“ Počkal jsem na šéfa a napsal jsem mu na ni číslo našeho pokoje, kdyby něco potřeboval. Řekl, že po nás nic nechce a ani nebude, jen by bylo dobré se občas ukázat na některé prezentaci nebo besedě, zejména s podnikateli, tak že bychom mohli něco pochytit nebo se s někým seznámit. „Záleží jen na vás.“

Všichni jsme pospíchali se osprchovat. Jen co jsme se ustrojili, byl tady Pierre.

„Tak kam chcete jít?“

„Kam nás zavedeš, ty jsi tady doma, tak se pochlub něčím typickým.“

Asi za čtvrt hodiny jsme došli na ostrov, kde stál Chrám Matky Boží – Notre Dame. Dovedl nás do jedné úzké uličky oproti chrámu, byly tam ve starobylých domcích samé hospůdky, jedna vedle druhé, vždy klasická výloha jako u nás v malých krámcích a dveře, vedle další to samé, a stejně celá ulička, asi patnáct hospůdek. Ve výloze bylo vystavené jejich menu, takže jste nemuseli ani vejít a zjišťovat, co vám mohou nabídnout. Vešli jsme do jedné, kde nevystavovali mořské potvory.

Bylo tam asi osm stolů, tři obsazené, usedli jsme k poslednímu, kde bylo pět míst. Pierre objednal červené víno, přinesli nám džbánek a keramické pohárky. Hospodský se zeptal, zda chceme něco k jídlu. Odvětil jsem, že chci ochutnat šunku a pár sýrů, kousek jablka nebo hrozny. „Je veux avoir du jambon et du fromage, un morceau de pomme ou des raisins.“

Pierre se zasmál. „Skvělé,“ řekl.

„Proč?“

„Že jsi nechtěl pizzu nebo špagety,“ culil se.

„Vypadám snad jako Američan nebo Němec či Rus?“ To už se smál.

Ochutnali jsme víno, hezky vonělo a nebylo těžké.

„Pierre, já nemohu moc pít, mohl by to být malér, mně je teprve sedmnáct let.“

Podivil se.

„Překvapili jste mne,“ řekl, „když jsem se dozvěděl, že u nás bude bydlet delegace z Česka, neočekával jsem tak hezké a inteligentní kluky.“

„Děkuji ti za kompliment, očekával jsi primitive non-éduquée?“ (primitivní nevzdělance)

Hospodský nám přinesl podlouhlé prkénko s nářezem pěkné poctivé šunky, plátky a klínky sýrů, měsíčky jablek.

„My jsme takový přívěšek, nejsme oficiální delegace, náš ministr je můj dobrý přítel, patron, tak mne pozval a já si vzal s sebou kamarády.“

„Tvůj milenec?“

„Ne, to není. Přátele na milování jsem si vzal s sebou,“ políbil jsem Matyho, který seděl vedle mne.

„Jste ale všichni asi z hodně bohatých rodin, jste draze oblečení, platíš drahé apartmá.“

„Naopak, všichni pocházíme ze slabších společenských poměrů, ministr mne pobídnul, abych začal podnikat, tak jsem o prázdninách začal a nedávno jsem přibral i přátele. Vše si platím ze svého. Je to má investice do lidského potenciálu. Přijeli jsme sem, abychom nakoukli do zákulisí politiky a obchodu, seznámit se s vlivnými lidmi, úspěšnými byznysmeny, možnými investory. Zjistit možnosti pomoci a podpory, granty, možnosti využít investiční, rozvojové a podpůrné fondy. – Pierre, mám na tebe jednu prosbu: jestli neznáš z Francie lidi, co jsou bohatí a mohli a chtěli by investovat. Chtěl bych se s nimi sejít a neformálně si s nimi popovídat, předložit jim pár návrhů.“

„Znám několik bohatých lidí, zkusím si s nimi promluvit, také aby případně přizvali i oni své přátele.“

„Výborně, Pierre, můžeš se k nám chodit koupat do jacuzzi,“ smál jsem se. „Vydrbeme ti pořádně záda.“ Teď se šibalsky usmíval Pierre.

„Pierre, doufám, že nás také seznámíš s nočním životem v Paříži, nejlépe v pátek nebo v sobotu, nějaký solidní pánský klub, můžeš také pozvat pár přátel, aby nám dělali garde. My jsme mladí a nezkušení, tak abychom se nedostali do nesnází.“

„Rád, už jsem si myslel, že se nezeptáš.“

„Ce n'est pas seulement le travail qui vous maintient vivant.“ („Ne jenom prací je člověk živ.“)

Ještě jsme chvilku klábosili, ochutnali sýry a šunku, zapili vínem.

Po večeři jsme se všichni těšili, že si konečně užijeme jacuzzi.

Před večeří jsem na pokojovém servisu objednal doplnit náš bufet, byla to prosklená chladicí vitrína. Objednal jsem občerstvení k našim vytouženým hrátkám v jacuzzi. Také jsem naprogramoval lázeň, aby byla po večeři připravená ohřátá voda. Chtěl jsem si kluky užít a také jim dopřát to nejlepší. Dnes to bude poprvé, co se budou milovat bez toho, aby se museli strachovat, že je někdo načapá. Já se jejich hrátek neúčastnil, dal jsem si slib, že to vydržím minimálně do osmnácti, nebo pokud nepotkám toho pravého. Vše musí být perfektní.

Pierre mi odpoledne, když jsme byli na schůzce s naší delegací, doplnil do nočních stolků potřebné pomůcky pro milování. Také mne trochu poučil o jejich použití, zejména abychom nezapomněli na výplach před hrátkami, aby nedošlo k trapasu, zejména v jacuzzi by to bylo velice frapantní a nemilé. V tomto smyslu jsem také poučil kluky, aby na to nezapomněli a po večeři se takto připravili, a také do budoucna aby na to vždy pamatovali. Kluci to pak vždy brali jako denní rutinní rituál, něco jako čištění chrupů.

Po návratu z večeře na nás čekalo překvapení, na stole kbelík s ledem a v něm dvě láhve šampaňského, a mísy s ovocem. V bufetu nářezy šunky, sýry, ovoce a vespod patrony se šlehačkou. Také další dvě láhve šampaňského.

„Wow!“ žasli kluci.

„Nejdříve hygiena,“ zdrhali na toalety.

Když jsem vyšel ze sprchy, také vyčištěn a očištěn, kluci už netrpělivě vyčkávali kolem stolu, uzobávali borůvky a jahody.

„My tě úplně zruinujeme,“ poznamenal Maty. „Skutečné pravé šampaňské Dom Pérignon.“

„Pro mé přátele jen to nejlepší a pro příště již žádné podobné poznámky, nebojte se, vím, co si mohu dovolit. Ještě pár prozaických poznámek k našemu pobytu, než začneme slavit. Nezapomeňte nikdy, když si budete chtít s někým mimo povyrazit, na ochranu, mějte to neustále na paměti, zejména hrozbu největší v podobě AIDS.“ Sice jsem o tom mluvil s nimi ještě v Praze, ale nebylo na škodu jim to připomenout. I to, že ve stolku u postele je plná krabice kondomů. „Tak dost komandování.“

Otevřel jsem šampaňské a připili jsme si na naše přátelství a úspěch naší cesty. Jen co jsme vyprázdnili naše skleničky, všichni jsme se vrhli k vytoužené jacuzzi vaně. Čachtali jsme se, nastavovali své prdelky a pytlíky bublinkám perličkové lázně. Po seznamovací chvilce s možnostmi lázně jsme se věnovali jeden druhému. Já jsem si uzmul Matyho, věděl, že se budeme jenom hladit a líbat, ale nevadilo mu to, byl také mazel, a také věděl, že jej brzo vystřídá Mišák nebo Honzík. Mišáček snad byl nejchtivější, potápěl se a hrál si s Honzovým nádobíčkem, Honza si pak vysedl nahoru, aby se Míša neutopil. Mezi nohama mu vznosně čněla jeho chlouba s nádherně napnutým a lesknoucím se žaludem. Ten obraz mne tak rozohnil, že jsem měl sto chutí Matyho přehnout přes okraj lázně a aby na mne vyšpulil tu svou pevnou prdelku. Nemohl jsem to už vydržet, zvedl jsem se a vystoupil z lázně, oblékl se a vyšel na terasu s láhví koňaku v ruce a skleničkou. Raději jsem se šel rozhlédnout po rozlehlém velkoměstě pod naším hotelem.

Opuštěný Maty se opřel o stěnu vedle Honzíka a vystrčil tu svou pěknou prdelku Mišáčkovi před jeho zraky. Ten mu jednou rukou rozevřel půlky, prstem si pohrával s jeho jemnými chloupky kolem dírky a tak jej dráždil. Uchopil mu penis a jemně mu jej promačkával, mnul mezi prsty žalud. Za chviličku jej měl jako z kamene. Zvolnil a promačkával mu varlátka, slastně vrněl, jeho dírka pulsovala a on se jazykem do ní dobýval. Pozvolna se otevírala více a více, nádherně se dokázal uvolňovat. Jeho dírka pulsovala stále intenzivněji. Byl nadržený jako stepní kozel, ocas mu šel prasknout, vedle lázně byla připravená tuba s gelem, nastrčil ji do Matyho dírky a vytlačil potřebné množství gelu, zatáhl ji překvapením a možná i z chladivého pocitu, ale gel již měl v sobě. Ukázal tubu Honzovi, ten po ní okamžitě chňapl a už si promazával dírku. Stáhl Matyho a pomalu mu tlačil svého nabijáka do chtivé dírky. Zpočátku kladl malý odpor, pak ale dobyvatel udělal malý přískok vpřed, ucítil, jak je pevně za žaludem sevřen, jako by mu chtěl říci „Už tě nepustím!“. Maty na něj nečekaně zaútočil, vyrazil svou prdelkou proti vetřelci a celého jej pohltil do svých útrob. Zmocnil se ho krásný hřejivý pocit opojení. Měl co dělat, aby zabránil explozi, téměř bezvládně mu zalehl záda. Rukama jej pevně objal v pase, vydal hlasitý vzdech, byl to snad první vzdech, který od něj kdy kdo slyšel. Pozvolna mu párkrát projel jeskyňku, nic nebránilo jejímu intenzivnímu průzkumu. Jednou rukou si hrál s jeho bradavkami a druhou s pytlíkem a klackem. Míša byl rukama pověšen na Matyho ramenech a bušil do něj s plnou vervou. Maty už u toho hlasitě hekal, občas z něj vyjel ven a znovu do něj vstoupil. Voda čvachtala a rozstříkávala se kolem lázně. Míšu Honza vyprovokoval hrátkami se svou dírkou, tak Míša zintenzivnil svoje přírazy do Matyho. Za chvilku do Matyho bušil jako hluchý do vrat. Maty za chvilku hekal a skučel hlasitěji, než to dělával Honza. Neumí jen vrnět, pomyslel si a ještě přidal. Najednou se ozvalo slastné áááá. Maty stříkal do lázně, na hladině plavaly bílé shluky jeho štěstí. To Míšu vybudilo, prudce přistoupil k Honzovi, který si stále pohrával se svou dírkou, a přirazil svůj rozdivočelý klacek nadoraz do jeho útrob. Honza slastně a silně hlasitě vzdechl. Mišáčkova prdelka se vrtěla jako při tom nejkrásnějším tanci, Honzík slastně kňučel. Za chvilku Honza již chrlil ze své stříkačky proudy bílé lávy. Míšu to nenechalo klidným a také mu pumpoval do útrob své štěstí.

Na terase jsem zaslechl salvy jejich vyvrcholení, tak si konečně užili, pomyslel jsem si a vešel dovnitř.

Nalil jsem šampaňské, vypili jsme jej na ex, v jacuzzi všem vyprahlo. Usedli jsme si na sofa a do křesel, občerstvení jsme si přenesli na stolek, znovu jsem nalil šampaňské. Kluci uzobávali ovoce a usrkávali šampaňské. Seděl jsem na sofa a vedle mne Honzík. Objal jsem jej a přitulil k sobě.

„Tak jak se ti líbí Paříž, Honzíku?“

Podíval se na mne, jako by nerozuměl, co se ho ptám. Dal jsem mu pusu.

„Copak, nelíbí se ti?“

„Mně by se to s vámi líbilo i v tom našem kumbálu.“

„Mně také, ale tam nebude jacuzzi.“

Políbil mne a rukou mi hladil prsa a hrál si s bradavkami.

„Chci tě!“ zašeptal jsem mu do ucha. Štípl mne do bradavky, kousl jsem jej do lalůčku.

„Přines z bufetu dvě patrony šlehačky a pár banánů. Míšo a Maty, zavřete oči! Neotvírat, dokud vám nedovolím.“

Kluci poslechli.

Ukázal jsem mu, aby napůl stáhl slupku z banánu, proklepali jsme patrony. Na konec banánu jsme stříkli trochu šlehačky.

„Otevřete pořádně ústa,“ pomalu jsme jim zasouvali postříkané banány do pusy. „Olizovat a cucat, žádné kousání.“ Kluci jemně olizovali banány, občas jsme jim vložili do úst jahodu nebo borůvku.

Honza si takto hrál a já vyndal ze stolku gel, kožené masky, pouta, vibrační vajíčka a vibrátory. Nejdříve jsem klukům nasadil masky, trochu se lekli, za chvilku si zvykli a uklidnili se. Na ruce jsem jim nasadil pouta, to už trochu protestovali.

„Nedovolil jsem vám mluvit!“ okřikl jsem je. Okamžitě umlkli, Honza se zajíkal smíchem a držel si dlaň na puse, aby jej neslyšeli.

„Kluci, dobrou, já si jdu lehnout, jsem dost unaven. Honzo, ty je pořádně zmorduj, aby neměli moc roupy.“

Honza se culil a už se na ně těšil, prohlížel si vibrátory a vajíčka. Vzal gel a vymazával klukům dírky, aby si je připravil. Vymazal i svou dírku a vsunul si do ní vajíčko, okamžitě vnímal slast způsobovanou touto pomůckou. Další vsunul Míšovi, který okamžitě blaženě vrněl. Vzal vibrátor a vrhnul se na Matyho dírku. Jemnými vibracemi okružoval jeho rozetku, Maty si jemně uchrochtával, pak přešel na jakési vzlyky až skřeky, pomalu se jeho tělo roztřáslo a chvěl se jako osika, to už řval.

„Zastrč jej, nebo se zblázním!“

Honza se culil a do jeho dírky nasměroval svůj ocas, prudce jej do něj vrazil, sám byl totiž dost rozdrážděn vajíčkem v sobě. Rychle a razantně do něj vrážel ocas a vrněl slastí způsobovanou vajíčkem. Mišáček byl již také pořádně nažhaven a z jeho ocasu tekla šťáva čůrkem.

Honza sklonil hlavu a olízal mu ji z krásně napnutého žaludu, jenže Mišáček byl tak nažhaven, že když ucítil teplo jazyka na svém žaludu, okamžitě vystříkal Honzovi otevřená ústa, ten s chutí vše spolykal a mlsně se olízl.

Posunul Míšu tak, aby mu Matyho ocas směřoval do úst, ten jej okamžitě nenasytně do sebe pohltil a jazykem jej opracovával, cucal a kouřil. Matymu opracovával dírku Honza, také už byl dost napjatý a vzrušený, takže Mišáčkovo kouření netrvalo dlouho a Maty mu s řevem plnil ústa.

Honza si vyndal vajíčko a vsunul jej Matymu, tomu se okamžitě na tváři objevil blažený úsměv, do pusy mu vsunul svůj klacek a nechal Matyho jej olizovat a ocucávat. Také byl již pěkně nadržen, vibrátorem si dráždil rozetku kolem své dírky. Se stupňováním vzrušení také zvyšoval intenzitu přirážení ocasu do Matyho úst, když ucítil, že již dlouho nevydrží, vsunul si vibrátor do dírky, přirazil Matymu svůj ocas až na mandle a se slastným a hlasitým vzdechem mu je vystříkal. Chudák Maty se zakuckal a vyprsknul ze sebe Honzovo sémě.

„Hezky to olízej!“ seřval jej Honza. Po jeho očištění mu nabídl do úst již znovu tvrdý Mišáčkův ocas.

Honza je se zalíbením pozoroval a projížděl vibrátorem citlivá místa na svém těle. Zanedlouho mu už jeho ocas znovu trčel a on přemýšlel, kam s ním. Miško měl prázdná ústa – a už mu jej tam nacpal. Mišáček nelenil a už mu jej chtivě cucal, olizoval a kouřil. Občas se jazykem přesunul na pytlík a hezky s citem mu požužlal kulky. Za chvíli Honza zatoužil po Miškově dírce, kluci se vyměnili a teď si do úst vzal Miško Matyho klacek. Honza si vzpomněl na šlehačku a trochu jej Matymu postříkal, aby tak Mišáčkovi zpříjemnil a ochutil hrátky s ocáskem.

Překontroloval Miškovi prsty dírku, byla hezky přístupná. Zasunul mu do ní trysku patrony se šlehačkou a pořádně zmáčknul. Miškovy útroby se rychle naplnily chladivou šlehačkou, ten překvapením hlasitě zařval, málem to odnesl Matyho klacek. Honzík mu přelíznul přebytečnou šlehačku na rozetce, pošťoural špičkou jazyka dírku, která se nedočkavě rozvírala, aby umožnila vstup. Honzík nečekal a zaútočil svým nažhaveným nástrojem na jeho nitro. Příjemně to se šlehačkou klouzalo a mlaskalo. Miškova dírka byla dost uvolněná, tak Honzíka napadlo vsunout do ní k jeho klacku také tenký vibrátor. Nestačil se divit, jakou rozkoš to vyvolalo jak u Miška, tak i u něj, neboť mu vibrace na klacku vyvolávaly neskutečnou slast, a než si to uvědomil, bušil zuřivě do Michala, řval a vystříkával jeho nitro, toho to také rozdráždilo a cákal svou šťávu všude kolem. V extázi zmáčknul Matyho koule a ten, vyburcován jeho dráždivým olizováním a řevem těch dvou, vystříkal Miškovi hrdlo, jen tak tak to stačil v tom vytržení polykat.

Vyšťavení a unavení hlasitě zhluboka vydechovali. Honza jim sundal masky a povolil pouta. Rozesmáli se a líbali se navzájem. Pak se rozvalili a spočinuli ve vzájemném objetí. Chvilku si zdřímli. Když se Maty probral, cítil stále v sobě jakési jemné vibrace, napětí a vzrušení, klacek měl pevně nalitý, byl na prasknutí a trochu ho i bolel. Potřeboval uvolnit to napětí a zadíval se na kulaťoučkou prdelku Honzíka. Přisunul se k němu a prstem jemně zkusil, zda je jeho dírka přístupná. Měl ji hezky uvolněnou. Maty zahlédl šlehačku, to ještě nezkoušel. Popadl ji a strčil trysku Honzíkovi do dírky, ten jen něco zamumlal. Maty zmáčknul tlačítko a vyplnil Honzíka šlehačkou, ten se ulekl chladivého útoku na jeho nitro, za chvilku si uvědomil, co se děje, a jen se usmál a vystrčil prdelku proti Matymu. Maty nečekal a vnořil svůj rozpumpovaný klacek do Honzíkova chladivého nitra. To mu trochu zklidnilo jeho napětí, ale po chvilce se znovu vrátilo. Maty bušil do Honzíka, ten již nedřímal, nemohl, Matyho přírazy byly tak prudké, až mu poskakovala hlava. Honza zahlédl vibrátor, uchopil jej a vsunul si ho do prdelky pod Matyho klacek. Maty zařval jak tur, snad nikdy v životě tak hlasitě neřval, a následně plnil Honzíkovy útroby.

Mezitím se probral Mišáček ve stejném stavu jako před chvilkou Maty. Uviděl, jak zrovna Maty dopumpovával Honzu, počkal, až skončí, pak jej odstrčil, popadl šlehačku a znovu vystříkal Honzíkovi dírku. Také nečekal, jeho ocas chtěl prasknout, vtom si teprve uvědomil, že má v sobě vibrační vajíčko, proto byl neustále v napětí. Bušil do Honzíka, zvedl mu jednu nohu a jeho dráždění bylo intenzivnější. Honzík také řval rozkoší, ocas měl znovu napnutý, ucítil, že vibrátor mu brní v podbřišku, vzal jej a už si jej cpal do dírky, aby konečně ukončil to slastné mučení. Rozvibrovaná dírka i Miškův ocas jej přiváděly k šílenství, už jen vteřinu a už ze sebe chrlil další dávku mlíčí, byla to už jen taková řídká šťáva, ale uvolnění se dostavilo. Mišák také neotálel a v záchvěvech doplnil Honzíkovu dírku o další nadílku. Konečně si vyndali vajíčka a mohli v klidu spočinout. Neměli už sílu jít se osprchovat, jen na sebe natáhli deku a usnuli spánkem uspokojených.