Znovu nalezená láska 35 – Marek a Marek

Uháněl jsem domů na Slovensko a Jiřík mi stále strašil v hlavě. Přejel jsem Váh, byl jsem na Slovensku, šeřilo se a mžilo. U Žiliny už pěkně pršelo, bylo kolem deváté hodiny. Za Žilinou už byl otevřený nový úsek dálnice, a tak jsem trochu uháněl. Na Liptově mne zastihl už liják. Počasí mne nutilo věnovat zvýšenou pozornost řízení a tím mi vyhnalo Jiříka z hlavy.

Co to je za idiota, ptám se sám sebe, podél svodidel se potácí tmavá postava. Tady ještě nevědí, že dálnice není pro chodce? Zastavil jsem, tmavá postava vrávoravě popoběhla. Otevřel jsem okénko a houkl na kluka asi mého věku, aby si nastoupil dozadu.

„Vzadu na straně visí ramínka, svlékni se a pověs si na ně to mokré oblečení. Za sedačkou je deka, tak se do ní zabal.“

Svlékal se pomalu, mokré kalhoty přilepené na stehnech mu svíraly nohy. Na klimatizaci jsem zvýšil teplotu na maximum.

„Kam potrebuješ?“

„Do Popradu.“

„Nie si smädný alebo hladný?“

„Nerobte si starosť.“

„Neodpovedal si mi.“

„No, trochu by som sa napil.“

„Podaj mi, prosím ťa, z tej bedničky na zemi modrú fľašu a ty si tam zober, čo chceš.“ Podal mi láhev Magnesie.

Před Popradem bylo Tesco, které bylo v provozu dvacet čtyři hodin denně. Zastavil jsem a zašel koupit našim čokolády a pár láhví pro babičky a tátovi. Domů jsem dojel pár minut po půlnoci.

„A sakra!“ Já zapomněl toho kluka vysadit v Popradě. Kluk ležel na sedačce, spal a hezky se usmíval. Asi mu bylo dost teplo, protože deku měl odhrnutou a z rozepnutých trenýrek mu visel hezký klacík. Jemně jsem mu zatřásl ramenem.

„Prepáč, zaspal si a ja som ťa zabudol vysadiť.“

Valil oči a chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval a oblékal se.

„Ráno idem do Tatier, tak sa zvezieš so mnou.“ Přikývl.

Sestra byla vzhůru, čekala na mne. Teta jí dala avízo, ty dvě byly jako špionážní služba, všechno si hlásily. Vysvětlil jsem jí v krátkosti přítomnost toho kluka.

„Ani neviem, ako sa voláš.“

„Janko.“

„Nie si hladný, alebo sa chceš niečoho napiť?“

„Trochu by som sa napil.“

Sestra mu nalila minerálku.

„Nechceš zavolať domov, aby sa o teba nestrachovali?“

„Nemáme telefón. Mama sa snaď nebude strachovať.“

„Tak poď so mnou.“ Přivedl jsem ho do svého pokoje. Tvářil se trochu rozpačitě.

„Nevadí ti, že budeme spolu v jednej posteli?“

„Nie, nevadí.“ Dal jsem mu župan, ručník a nový kartáček.

„Kefku si potom nechaj, alebo zahoď, nevkladaj ju do držiaku pri zrkadle, tam by potom zostala až do…“ Mávl jsem rukou, jako že do konce světa.

„Osprchujem sa prvý, dám si ešte kávu a až potom si vyčistím zuby.“

Svlékl jsem se a sprchoval. Občas se Janko na mne podíval. V trenkách mu to zacukalo. Když jsem se osušoval a pobídl Janka, aby se osprchoval, pokýval hlavou, ale stále si vehementně čistil chrup těsně přimáčklý k umyvadlu. I tak jsem zahlédl, že má stojáka.

„A neonanuj v sprche.“ Vyjeveně se na mne podíval. Já se usmál a prsty mu lehce přejel přes špičku v jeho trenkách.

„No, malý Janko asi chce.“ Rozesmáli jsme se.

Chvilku jsem poseděl se ségrou a popíjel kávu. Ona mi referovala, že ráno v osm přijede Peter a Bélla.

Zaslechl jsem Janka jít do pokoje, šel jsem za ním.

„Prosím ťa, ľahni si napravo, ja už som zvyknutý na ľavú stranu.“

Zašel jsem si ještě vyčistit zuby, když jsem pak k Jankovi zalehl, zeptal jsem se ho, proč šel tak pozdě v noci po dálnici.

Pootočil se ke mně a trochu váhavě promluvil.

„Vieš, ako je to s chalanmi, stále robia nejaké žarty. Chalani na intráku ma nahého zviazali a odišli. Rátali, že ma večer nájde vychovávateľka a bude potom aspoň na týždeň sranda. Ja som sa ale vymotal, no vlak mi už ušiel a po ceste ma zastihol lejak.“

„Oni ťa šikanuju?“

„Nie, nie, to sú také naše žartíky, ale niekedy im to veľmi nemyslí.“ Rozesmál se.

Pohladil jsem ho po tváři a dal mu jemnou pusu. On mne pohladil po hrudi a ruka mu uvízla na mé bradavce, jemně mi ji promnul. Já pohladil jeho hrudník a jazykem mu olizoval jeho bradavky. Rukou jsem mu sjížděl po zádech níž a níž, až jsem zakotvil na jeho hezké kulaté a maličké prdelce. Hnětl jsem mu ji a on se rozsténal. Ocas se mi vzepjal a brnkl o toho jeho, který také nelenil a už mu pěkně pružil. Janko je oba uchopil do dlaní a třel je.

„Janko, potrebujem sa vyspať, ráno musím skoro vstávať a potom idem na dva dni do Tatier. Keď budeš chcieť, príď za mnou do hotelu Simon. Ak rád plávaš, zober si plavky.“ Koukal na mne trochu smutně. Pohladil jsem ho a dal mu pusu.

Janko si pobrukoval: „Hotel Simon, ty si tiež Simon, koľko Simonov je asi na Slovensku?“ Kluk je celkem chytrý, pomyslel jsem si.

„Dobrú noc!“

Trochu se zklidnil. Když jsem už upadal do snění, ucítil jsem jeho žhavé rty na svém ocasu, nebo se mi to zdálo? Nevím, ale bylo to hezké a já se oddal snění.

Ráno jsem se vzbudil s příjemným pocitem, když jsem prozřel, uviděl jsem toho rošťáka, jak mi ocucává ptáka.

„Janko, vstávame.“ Nespokojeně zabručel.

„Simone, vytrtkaj ma.“ Podíval se na mne prosebným pohledem. Ještě že se u rodičů dokážu dost ovládat, no i tak jsem vyprskl smíchy. Nikdy jsem netrtkal, napadlo mne. Jistě, i tak se u nás této krásné zábavě říká, ale spíš jaksi žertem.

„Prečo sa mi smeješ, chcem ťa.“

„No, rozosmialo ma to trtkanie.“

„Ja viem, že sa tomu hovorí zväčša inak, ale príde mi to tak sprosté.“

„Prepáč, ale trtkať môžeme na hoteli. A vieš, kto trtká? Králici, a to ani nevidíš, len počuješ. Trrrr, trrrr, trrrr a potom samec so sebou švihne.“ Oba jsme se rozchechtali.

Naložil jsem do vozu demižon s vínem a jel k strejdovi Palymu. Oči mu zazářily. Ihned si trochu vína natáhl do karafy. Když ho ochutnal, skoro začal básnit.

„To je najlepší Tokaj, jaký som pil, to je šesc putňový Aszu! Za to ci muśím slúžic až do śmerci.“

„Bači, mám v Tatroch dva staré zruby, chcem jich dac do rychtiku.“

„A jak ty prišol ku zrubom v Tatroch?“

Musel jsem kápnout božskou, stejně by to v Tatrách zjistil.

„Bači, vźal som sebe veľku požičku od banky, daco som investoval do nehnuteľnosci a z ostatnima obchodujem. Od štátu kupujem šicko, co chcu ľevno predac, a já to drahši predávam daľej. Šak znace, treba mi peňezi na opravu kurii, sypanca i statku, ta śe muśím oháňac.“

„A co vašo, znaju o tym?“

Pokroutil jsem hlavou.

„Šak znace, co robí závisc, ta som o tym nikemu nehvarel, aľe už budzem muśec naším doma to povedzec, bo som začul také pľetky, že obchodujem z drogami.“

„No, to máš pravdu i já to začul, máma śe bojí, že ce zavru.“

„Na śčesce, obchodujem hlavňe so štátom, ta ňemám problém to dokázac, z čeho mám peňeźi.“ Strejda přikývl.

„Ta idzeme.“ Doma jsem ještě naložil kluky, byli tam už i Bélla a Peter.

Ve Smokovci u zastávky jsem vysadil Janka.

Strejdu Palyho jsem seznámil s Maťašákem, byl překvapen a málem se nezmohl na slovo. Znal ho z televize, v minulosti byl totiž dost populární a byl asi stejného věku jako Paly. Paly se zahleděl na velkou obrazovku ve vestibulu, na které probíhala prezentace služeb hotelu i moje snowboardové exhibice.

„Ta to śaľenci, šak śe zabijú.“ Maťašák se uculoval.

„To je náš majiteľ, pán Simon.“ Palymu to vyrazilo dech. Podíval se na mne.

„To ty?“ Přikývl jsem.

„Aľe naším ani muk! Mama by umrela od strachu.“ Strejda jen nechápavě vrtěl hlavou.

„No, ideme sa pozrieť na tie zruby!“

Strejda si vše změřil laserem. Seznámil jsem ho se svou představou, co kde bude, byt a klubovna v prvním a v druhém prodejna a servis lyží, snowboardu, saní a kol. V podkroví budou turistické ubytovny. Na čelních zdech byly krby, ty chci zachovat. Na sopouchách byly mozaiky znaků jednotek, které zde sloužily, hraničáři a finanční stráž. Tyto mozaiky byly z kamínků, které nasbírali na pochůzkách po horách, mnohé z nich byly polodrahokamy.

Strejdovi jsem představil Petra s tím, že on bude tyto sruby spravovat, tak aby s ním pak konzultoval projekt. Když jsme v salonku ještě diskutovali a probírali různé detaily, prozradil jsem mu, že máme i břidlicový lom, takže střecha bude zase, jako byla původně. Byl nadšen a hned podotkl, že bude mít pro mne hodně odběratelů na břidlici.

„Košický Dóm to potrebuje ako soľ a nespočet zámkov, kaštieľov a hradov. V dnešnej dobe sa každý chce čo najviac prezentovať a uviesť tieto objekty čo najvernejšie do historickej podoby.“

Po obědě jsem strejdu odvezl domů. Svolal jsem naši rodinu, i nejstaršího bratra se švagrovou, a seznámil je s tím, že jsem si vzal v bance vysoký úvěr na podnikání, kupuji od státu objekty a materiál a dál s tím obchoduji. Také jsem jim připomněl, že dělám pro francouzskou firmu ty stožáry a také je budeme montovat, takže z těchto činností mi plynou příjmy, a ne z prodeje drog. Rodiče se trochu zklidnili.

„Ľem śe trim Piťku a daj sebe pozor, bo ľudze zavyčlive. A ňezanedbávaj školu,“ napomínala mne maminka.

„Muśím eśči za kresnym.“

Zašel jsem za ním domů.

„Kresny, kúpil som i to poľo vedľa statku a šicko za štreku až ku našim lúkom. To vedľa statku oplocice, každým dňom príjdu do Sabinova dvacec vagony s materiálom, hlavne rúry a dva vagony so strojami.“ Když jsem mu vylíčil, jaké všechny stroje mu přivezou, byl nadšen. Z Avií byl také nadšen, ale v hlavě už mu šrotovalo, jak a kam to vše uloží.

„Kresny, pretože sce śe furt snažil a nezklamal me, tak som śe rozhodnul vám vymerac stály plat.“ Předložil jsem mu platový výměr na osmnáct tisíc. Jen zalapal po dechu a Magda si sedla. V té době byl u nás průměrný plat něco přes sedmnáct korun na hodinu.

„Kresny, treba nám dakeho, co śe postara o motore a o bendzin, bo teho máme veľo.“

„Ta Marek,“ vyhrkl kresny, nevěděl jsem, kterého Marka myslí. Tázavě jsem se na něj podíval.

„No ocec tvojeho kamaráta, robí na ČSAD v Prešove prevádzkového namestka a podnik idze do likvidacii, budu jich rozpuščac. No i Juditka by mohla nám byc užitečná. Robí na kraju, má na starosci likvidaciju podnikoch, co jim nezapadli do tych privatizačných projektoch. Daco zostalo z malej privatizacii, co jich nichto nechcel a paru i vekše, ale majetek maju už taky malý, že to do veľkej ani ňemožu dac.“

„Dobre, ta śe jich opytajce.“

Když už jsem odcházel k vozu, vyšel na ulici soused Piťo.

„Idzeš ze mnu do Tater?“ Přikývl.

„Ta śe prebľeč.“

Zrovna také přijel vlak z Prešova. Zahlédl jsem, že přijel i Miro z práce. Někdo povědomý šel za ním, ale pořádně jsem na něj neviděl, Miro mi překážel ve výhledu. Když přišli blíž, poznal jsem, že za ním jde můj kamarád z dětství, Marek. Hrklo ve mně, protože jsme se již dlouho nestýkali. Sice jsme se občas potkali, ale nějak se nenaskytla příležitost pro bližší kontakt. Většinou byl s nějakou holkou a já mu nechtěl dělat křena. On také nejevil nějaký zájem, tak to většinou skončilo u pozdravu, případně u zdvořilostní otázky, jak se má.

„To me pojeb!“ zařval na celou ulici, culil se a honem mne sevřel ve své mohutné náruči. Dal mi hudlana, jen to mlasklo. Vyrostl z něho mohutný, silný chlap. Sevřel mne jako medvěd.

„Hňed teraz a tu na ulici?“

Zaraženě se na mne podíval. Pak mu to došlo a rozchechtali jsme se oba. Změřil si mne od hlavy až k patám.

„Z tebe vyrosnul rúči parobek. Budzeme muśec śe pomerac.“

„Ty śi śe tyž vyvid. Je ce dosc,“ uchopil jsem do dlaní jeho bicepsy.

„Ty večeraš kovadliny? Máš svaly jak zo źeľeza,“ uchechtl se.

„Doma už sebe me dobirali, že śe kuľacím, ta som začal dakus cvičic.“

„Miru, idzeš se mnu do Tater?“ Přikývl.

„A co ty, Marku, nechceš s nami, máš daco v pláňe?“ Zavrtěl hlavou.

„Ľem zajdzem ku babe, či jej daco netreba, poc se mnu ku ňej.“

„Ľem chodz, ja prídzem, ľem śe postarám o Mira.“

Vzal jsem Mira k sobě a dal mu něco k převlečení a už jsem pospíchal za Markem. Ten ani nestačil zavřít za sebou dveře, když jsem se mu přilepil na jeho krásnou kulatou a pevnou prdelku. Můj ocas už byl nabuzen a přesně mu zapadl mezi půlky. Místo pozdravu bábě, jenom vzdechl.

„Vítaj, Piťku, už śi u nás dluho ňebul. Šednice, priňeśem buchty.“ Vzala talíř a odešla do komory. Marek se potutelně podíval na můj vzdouvající se rozkrok a hrábl mi do něj rukou.

„No vidzím, že som prehrál, ani merac už śe ňemuśíme.“

Jako malí kluci jsme si je každý den poměřovali, vyhrál ten, který vydržel déle si natahovat předkožku.

Já mu na oplátku pevně uchopil ty jeho kulaté půlky. Jen se slastně uculil.

„Šumné? Chcel by śi?“ Přikývl jsem s potutelným úsměvem.

S Markem jsme se začali kamarádit někdy, když nám byly tři čtyři roky, to ještě potok, který tekl naší ulicí před našimi domy, nebyl vyregulován, různě se klikatil a byl plný rybek. Zejména hrouzků, které jsme chytali pro kachny. Marek bydlel ve vedlejší vesnici, ale asi pět domů od nás bydlela jeho babička, ke které ho rodiče dávali a brali si ho na víkend. Byl jedináček a rodiče mu nic neodepřeli, měl ty nejlepší hračky, cínové vojáčky, autíčka, bagry, ale zejména stavebnice, ani si je všechny nepamatuji. Nejvíce jsme si hráli s Merkurem, měl jich asi tři krabice. S hračkami jsme si ale hráli, jen když bylo ošklivé počasí, jinak jsme byli na potoku nebo na zahradě. Asi deset domů v naši ulici mělo zahrady mezi sebou bez plotů. Takto jsme měli obrovskou plochu ke hrám. V každém domě byly nějaké děti, tak se nás vždy sešlo kolem deseti, někdy i více.

Trhali jsme si ovoce, kde zrovna dozrávalo, a neřešili jsme, komu patří. Rodiče nám to tolerovali, protože nás takto měli trochu u ruky a pod dohledem. Třešně měl každý, ale většinou byly různé a v různou dobu dozrávaly, takže jsme je měli k dispozici po dlouhou dobu. Nejhorší měli naši sousedi, zvaní 'povyšní', co bydleli výše nás. Byly pěkné velké, tmavé barvy, skoro černé. Jejich chuť mi připomínala trochu připálený karamel, ale vždy a všechny byly červavé, takže jsme na ně nechodili.

Po třešních přišla na řadu naše hrušeň. Byla obrovská, a když dozrály hrušky, tak zlatě zářila jako vánoční stromek. Podestýlali jsme pod ní slámu, aby se padající hrušky moc neotloukly. Byly to první hrušky sezóny, takže byl o ně velký zájem. Nejvíce jsme se nablbli na podzim, když jsme nahrabali hromady listí a pak do nich skákali a schovávali se. S Markem jsme byli za každou rošťárnou, nespočet rozbitých oken, když jsme po sobě na ulici s ostatními dětmi házeli kameny. Máma už ze mne byla někdy nešťastná, ještě že jsme měli souseda všeumělce a ten to za pár korun zasklil.

Marek měl stále nějaké ztřeštěné nápady. Babička měla za domem latrínu, která vzadu měla otvor pro vybírání. Jednou tam Marek vhodil nevelký otep slámy, a když si tam jeho babička usedla, tak jí ho pod zadkem podpálil. Honila ho po dvoře zbytek dne a jako v grotesce se plácala po zadku.

Jednou, když jsem u něj nebyl, tak si hrál ve stodole, samozřejmě se zápalkami. Skončilo to tak, že babičce shořela stodola, také sousedům a dalším ohořela. Vysloužil si pak přezdívku 'podpalovač'.

„Ber sebe príklad z Piťka,“ napomenula Marka bába.

„Vidzel śi, keľo motoroch má na statku a keľo milióny vybavil pre bábu, no a robí na ministerstvu.“ Takto brebentila a vyjmenovávala vše, co kde zaslechla, a něco si snad i přidala, než jsem ji zarazil.

„Bábo, ja ňerobim na ministerstvu, ľem pre ministra po večaroch daco spočítam, abo prekontrolujem. Šak ja chodzím do školy tak jak Marek. Dzekujem bábo za pohosceňe, už muśím ísc, najvyšší čas.“

„A jak pujdzeme do Tater?“ zeptal se Marek.

Napřáhl jsem ruku k autu. Marek ho teprve teď zpozoroval a padla mu čelist.

„To tvojo?“ Přikývl jsem. „Možem šoferovac?“ culil se.

„Ani náhodu!“ To byl celý Marek, do všeho hrr.

„Máš vodičák?“ Potutelně se zaksichtil.

„V čiscárni.“ Policajti mu ho zabavili, vypůjčil si otcův vůz a samozřejmě ho totálně zrušil, to by nesměl být Marek. Vůz byl na odpis, ale on vyvázl jen s pár škrábanci a několika stehy a i ty mu způsobili hasiči, když ho vyřezávali z vozu a vytahovali ho, tak se někde řízl o trčící kus plechu.

Ještě to párkrát zkoušel, ale já už jsem na to nereagoval. Najel jsem na magistrálu, na které se mohli bezpečně vedle sebe prohánět tři vozy. Byly na ní jenom jemné zatáčky a téměř bez stoupání či klesání, tak jsem to pěkně oroštoval, až to kluky pevně usadilo do sedaček. Marek vzrušením zavýskal a opět chtěl půjčit auto.

„Ani ve snu!“ To už jsme přijížděli k hotelu.

Mirovi a Piťovi jsem řekl, aby šli ke mně, že je tam Bélla s Petrem a já si chci ještě popovídat s Markem.

Marek si chtěl alespoň sednout na místo řidiče a už se tam cpal, no já ho pevně přirazil k boku sedačky a svým tvrdým klackem se mu vmáčkl mezi půlky. Hlasitě zasténal, až se pár hostů, co zrovna vycházeli z hotelu, zvědavě na nás podívalo.

„To mi ňerob, bo vybuchňem.“ Otočil se ke mně a svým také pěkně tvrdým ocasem se mi otřel o stehno a ruku.

„Šidaj, idzeme.“ Honem naskočil. Na prvním vhodném odpočívadle jsem zaparkoval pod stromy, abychom co nejméně budili pozornost. Ani jsem nestačil vypnout motor a ten nadrženec mi už cpal ruce do kalhot a jazyk do krku. Já mu dlaněmi hladil prsa a pohrával si s bradavkami. On stále něco brebentil o tom, jak se mu po mně stýskalo, jak na mne myslel skoro každý večer a jak mu bylo smutno.

Uchopil jsem jeho hlavu do dlaní a dal mu hluboký, vášnivý polibek. Tekly mu slzy. Pevně mne objal a položil hlavu na rameno.

„Je mi s tebu tak šumňe, tak ceplo při śercu. A chuj mi z tebe idze prasknuc, to som eśči nikda nezažil, ani zo žádnú babu.“

Podíval se mi do očí. Políbili jsme se, tentokráte už krásně jemně a procítěně.

„I mňe s tebu bars fajňe a nemyšli, že śe mi po tebe neclo. Tyž śe mi po tebe bars clo a jak som žarlil na te baby, co śe na tebe višali.“

„Piťu! Chcem ce, chcem śe s tebu poľubic. Chcem ce do sebe. Chcem znac jaké to.“ Valil jsem oči. Já ho také chtěl, ale nikdy jsem si nepomyslel, že by i on po tom zatoužil. Největší holkař široko daleko a chce mne. Vždy jsem ho chtěl, od první chvíle, co jsem pojímal vědomosti o sexu, toužil jsem se ho dotýkat na intimních místech, poměřovat si s ním klacek. Líbat se s ním a pevně ho objímat. Šíleně mne přitahoval, byl tak sexy. Pokaždé, když jsem ho někde zahlédl, tak jsem ztvrdl na zbytek dne a několikrát jsem si musel ulevit, než jsem zaspal.

Marek byl moc hezký a věčně rozesmátý. Tmavé hnědé vlasy, hodně zvlněné, skoro kudrnaté, a ty jeho radostí svítící oči. Takto jsem ho vždy viděl ve svých snech a představách.

Vzpomněl jsem si na jiného kluka, se kterým jsem se kamarádil také v dětství, s tím jsem zase chodil s rodiči na pole, když byly žně nebo okopávky či sklizeň brambor nebo řepy. To jsme si hráli na mezích a k tomu nám stačilo to, co jsme našli na místě. Klacíky, kamínky, kytky. Nebo u potoka stavět hráze, chytat rybičky, žáby, nebo po polích myši. S ním, ale i ve vzpomínkách na něj jsem měl jiné pocity. To jsem pociťoval blaženost, radost, nikdy jsem neměl erotické touhy, ale smutnil jsem po něm více. Byl jsem zmaten, dva kamarádi, oba jsem měl stejně rád a ke každému z nich jsem pociťoval něco jiného. Marek ve mně vyvolával oheň, žár, touhu, chtíč. Ten druhý opak, klid, blaho, radost z žití a… lásku. Teprve teď jsem si uvědomoval ty rozdíly a byl jsem o to více zmaten. Jenže toho druhého kamaráda jsem viděl ještě méně než Marka a ani jsem nevěděl, kde mu je konec. Když jsem začal chodit do školy, tak ho otec vzal k sobě na Ostravsko a já ho pak zahlédl jen párkrát z autobusu, když byl pak opět u mámy. S myšlenkami na něj jsem se culil.

„Co śe tak cuľiš?“

Zatřepal jsem hlavou, jako bych chtěl setřást ty myšlenky.

„Idzeme na hotel.“

„Aľe nebudzeme to skúšac pred ostatníma. Já by śe haňbil.“ Jen jsem přikývl a vystartoval jsem zpět.

Když jsme přijížděli k hotelu, Marek si nahlas přečetl název.

„Hotel Simon.“ Tázavě se podíval na mne.

„No, už śi to ziscil, je to muj hotel,“ uculil jsem se, ale Marek jakoby zmrzl.

„To ci bába dala na ňeho?“

„Ňe, od báby by som sebe nevźal ani korunu, i tak mi teho dala dosc. Požičil som sebe v banke a tak všelijak investujem, kupujem, predávam.“

„Ty kokso! Ta to muśel stác veľo milióny.“

Přikývl jsem.

Pochopil, že se nechci o tom bavit, a nevyptával se. V recepci mne přivítala recepční.

„Dobrý deň, pán Simon! Pán Maťašák už odišiel.“

„Dobrý deň i vám, ďakujem.“

Před vstupem do apartmá jsem Marka trochu zadržoval rukou a prstem mu ukázal, aby byl zticha. Opatrně jsem otevřel dveře a nám se naskytl pohled na dovádějící kluky. Přesně jak jsem očekával, Peter a Bélla na čtyřech jako čubky, Miro a Piťo do nich bušili. Nedali se rušit, jen se usmáli. Marek překvapením valil oči a oněměl. Přitáhl jsem ho až ke klukům, vzal jeho dlaň a vsunul mu ji Piťovi mezi nohy. Uchopil jeho koule a zkoušel, co to s ním bude dělat. Culil se, líbilo se mu to. Piťa to asi pěkně rozohnilo, protože brzo nato zařval a přirážel jako o závod. Druhou ruku jsem Markovi vsunul mezi nohy Mirovi. Ten vydržel ještě méně a už řval. Já se přimáčkl zezadu na Markovu prdelku s ocasem v jeho roklince a pevně ho objal v pase. Bélla a Peter také nečekali a brzo vyvrcholili. Moje zvědavé ruce sjely do Markova klína a tam jsem jen mohl konstatovat absolutní zkamenění. Otočil jsem Marka a dal mu polibek.

„Poc do kúpeľky.“

Odvedl jsem ho do druhé ložnice, ukázal jsem mu koupelnu. Vysvětlil jsem mu, jak se má připravit. Trochu se rděl. Pohladil jsem ho po tváři a dopřál jsem mu soukromí. Já jsem pospíchal do druhé, než se tam nahrnou kluci. Ti se zatím rozdýchávali. Zkontroloval jsem lázeň, byla již vyhřátá, kluci nezapomněli. Pomalu se trousili do koupelny. Já všem nalil koňak. Když došel Marek oblečen v županu a celý rudý ve tvářích, podal jsem mu skleničku.

Kluci byli ve sprchách, a tak jsem Marka svlékl a vstoupili jsme do bublinek, pro jistotu jsem přidal pěnu. Marek se spokojeně uculil. Seděli jsme v bublinkách a vychutnávali si zlatavý mok. Za chvilku přicházeli kluci a přidali se k nám. Marek všechny prozkoumal pohledem. Už se nerděl a byl klidný. Představil jsem mu Béllu a Petra, když si podávali ruce, ten rošťák Bélla ho levačkou uchopil za ocas. Markovi málem vypadly bulvy, ale zvládl to a rozesmál se. Také se osmělil a uchopil ocas Béllovi. To zopakovali i s Petrem. Na Markovi bylo znát uvolnění. Nalil jsem ještě jednu rundu, pro uvolnění. Marek opět nabíral ruměnec, tentokrát ale z koňaku, byl už v pohodě a zahodil ostych. Přivinul se na mne a dal mi hebký polibek, pak další již pěkně vášnivý a jeho ruce jsem měl všude. Nechal jsem ho, aby prozkoumal mé tělo. Já jsem mu jenom projížděl jemně prsty roklinkou, občas jsem mu prstem projel přes dírku, to slastí přivíral víčka. To mne pořádně nabudilo. Ten je nadržený fest, pomyslel jsem si, musím na něj pomalu, aby mi nevybouchl moc brzo.

„Veríš mi?“

„Verím,“ přivřel oči a kývl hlavou.

„Tak poc!“ Vystoupili jsme z lázně, osušili se a odešli na postel.

Uložil jsem ho doprostřed postele, vzpažil ruce a já mu je přikurtoval k čelu postele. Trochu znervózněl.

„Furt mi veríš? Naisto to chceš?“ Přikývl, ale v očích jsem četl obavy.

„Bác śe ňemuśíš, nijak ci ňeublížim. Co robím a budzem robic, to ľem pre tvojo nabudzeňe a vekše vzrušeňe.“

Uculil se. Pohladil jsem mu tvář a dal jemný polibek. Navlékl jsem mu slepou masku. Trochu sebou zacukal, když si uvědomil, že nic nevidí.

„Šššš, kľud, to ľem žeby ce nič nerozptyľovalo. Sustredz śe na svojo pocity a vnímaj.“ Opět jsem ho pohladil a olízl ucho. Krásně se zachvěl.

Miluji to napětí z očekávání a představ, co se bude dít, ten pocit, že mohu někomu rozdávat rozkoš a potěšení. Jazykem jsem se zlehounka dotýkal jeho kůže a posouval po krku přes klíční kost k podpaží. Tam jsem zabořil nos do jeho jamky a silně nasál. Jeho tělo jsem moc necítil po tom bublinkování. Olízl jsem mu jamku a on se kroutil. Přesunul jsem svou pozornost na jeho již pěkně vztyčené bradavky, kolem kterých měl velké koláče. To miluji. Olizoval jsem mu je a ocucával, jemně se mu do nich zakusoval. Kroutil se a sténal, bradavky nabíraly tmavší barvu a vystouply ještě více. Vzal jsem je do prstů a pozvolna je zakrucoval. Zhluboka a přerývavě se nadechl a pak zatajil dech. Po chvilce vzrušeně vydechl a sténal slastí, líbilo se mu to moc. Palce na nohách se mu kroutily.

Přesunul jsem se k chodidlům. Položil mu dlaně na kotníky a pomaličku je sunul nahoru. Vyžíval jsem se v čechrání jeho hebkých, tmavých chloupků. Trochu jsem mu rozhodil nohy tak, abych se mezi ně vešel. Prohmatával jsem svalnatá lýtka, jednotlivé pletence svalů mi ustřelovaly pod prsty, jak v něm hrálo vzrušení. Když jsem se přesunul ke stehnům, nejdříve jsem se kochal jeho svaly, pěkně vykreslené sebou lehce pohrávaly. Když jsem se k nim naklonil a jemně se o ně otřel svými již tvrdými bradavkami, zachvíval se a vzrušeně přerývavě vydechoval. Dlaně jsem přesunul nad kolena na vnitřní stranu a pomalu a lehounce, jak nejjemněji jsem to dokázal, čechral jsem mu chloupky směrem k tříslům. Třásl se jako ta pověstná osika, když jsem byl u třísel, projel jsem mu je jenom špičkou jednoho prstu, pak zase zpět ke stehnům.

„Piťu, zošaľim śe.“

Tak to je jeho citlivé místečko. Napjatý ocas už ronil a ronil, břicho měl celé pokapané a pupík jako malé mořské oko. Chtěl jsem ho ještě dráždit, a tak jsem mu nasadil škrtidlo. Jazykem jsem se posouval po trubičce k jeho pevně napjaté bambuli, pohrával jsem si s uzdičkou, než jsem vsál tu nádheru do úst. Sténal slastí a přizvedával prdelku, aby se dostal hloub do mých úst. Odsával jsem mu šťávu a pak olízal celé břicho i vypil tu studánku, která se mu vytvořila v pupíku. Vrněl a sténal. Svým jemným strništěm jsem se mu otíral o ocas. Třásl se vzrušením. Olízal jsem mu naditý pytlík. Velké koule jsem jednotlivě vsál do úst a masíroval jazykem o patro. Sténání, hekání a kňukání nebralo konce. Užíval jsem si jeho krásného ocasu a naditých koulí. Sál jsem mu ho a honil, promačkával koule a prstem zajížděl na hráz. Byl to výstavní hřebec, který se nádherně vzpínal.

Neměl jsem ve zvyku vzájemně porovnávat kluky, bral jsem je takové, jací byli a jací jsou. Jak se říká, každý máme svůj 'Jing a Jang'. Vždy jsem si na každém z nich našel něco, co se mi líbilo, co mne vzrušovalo, a já se kochal a užíval si. Jen chvilku po rozchodu s Andrém jsem občas někoho porovnával s ním, ale to už přešlo, mám to za sebou. Smířil jsem se s tím, že to bylo, je to pryč. Na světě jsou milióny jiných hezkých a milých kluků, snad tam někde bude i nějaký pro mne, do kterého se zase zamiluji a zblázním. Marek budil dojem sebestředného a arogantního klacka. Taková je většina jedináčků, jsou jenom oni, k nim se vzhlíží, jim je věnována veškerá pozornost, vše pro ně. Rodiče si je opečovávají a vše dělají jen pro ně. Bohužel, někdy tato slepá láska nepřinese kýžené ovoce. Kdo Marka neznal, tak ho takto zařadil. Já ho znal, sebestředný, to ano, sebevědomý, trochu naoko arogantní, ale to spíš dělal jako obranu proti těm, co se mu chtěli dostat pod kůži a on o ně nestál. Nebo oni nestáli za to. Co jsem u něho oceňoval, byla pravda, nikdy nelhal, nedával plané sliby, vždy jednal čestně, přímo, nebál se. V tom jsme byli stejní, nevím, jestli jsme to odkoukali jeden od druhého, nebo jsme si to tak nějak společně v sobě vypěstovali. Uvědomoval jsem si, že svou povahou jsme si hodně podobní. V něčem byl odvážnější on, v jiném zase já. Byli jsme jako dva živly. On byl oheň a já voda, on vymyslel nějakou lotrovinu a já musel myslet na to, jak to provést s mírnějšími důsledky. Potřeboval často trochu kočírovat, aby to nepřehnal, ale chtěli jsme to oba, já jen více myslel na naše bezpečí. Nebyl jsem ten hodnější, jak se to často zdálo, jen jsem byl prozíravější a on živelnější, ale oba jsme byli rošťáci.

Markův ocas byl na prasknutí, bude potřebovat ulevit, ale ještě chvilku počká. Lehl jsem na něj, tvář položil na jeho hrudník a pevně ho objal. Jeho kamenný ocas mne tlačil do břicha. Olízal jsem mu bradavky a opět je trochu rozdráždil. Rozkročmo jsem se posunul na jeho hrudník a svou bambulí jsem mu potíral po tvářích ronící šťávu. Marek se snažil jazykem mne olíznout, pak dokořán otevřel ústa a čekal. Byla to výzva. Poprvé v životě pojme do úst něčí penis. Nejdříve jsem mu nastavil bambuli s uzdičkou, aby ochutnal mou slast a pohrál si s ní. Nevydržel to dlouho, přizvedl hlavu a nenasytně pojal do sebe, co mu ústa dovolovala. Sál a ocucával, pak trochu povolil a věnoval se mému ráfku a žaludu. Rozdráždil mne na maximum.

Uvolnil jsem mu ruce a on toho hned využil a už držel můj ocas v jedné ruce a v druhé hnětl koule. Po delší chvilce jsem ho zadržel.

„Počkaj chviľku, tyž ce chcem.“

Uculil se.

Otočil jsem se a lehli jsme si na bok, abychom se mohli věnovat jeden druhému. Já nebyl zaškrcen a neustále jsem ronil. Marek sál všechnu mou šťávu a mnul mi koule, jako by chtěl z nich vymačkat více. Měl jsem co dělat, abych se ovládal a nezajel mu zprudka do hrdla a nevystříkal mu mandle. A vlastně, proč ne? Také jsem toužil, aby on udělal to samé mně. Chtěl jsem, aby mi vystříkal tou svou nádhernou stříkačkou hrdlo, a chtěl jsem ho ochutnat. Copak to nebyly mé touhy? Kolik večerů a nocí jsem strávil nad těmito představami a teď, když mám tu možnost, mne nic od toho neodradí. Nebál jsem se. Znal jsem Marka možná lépe, než se znal on sám. Věřil jsem, že provozoval jen bezpečný sex. I když se často choval jako velká voda, vždy u něj převládlo to, že chtěl mít vše pod kontrolou. Nenechal by se od holky vydírat a nutit do něčeho pod pohrůžkou, že je těhotná. Ani náhodou. To by tu holku raději utopil, nebo zaškrtil.

Povolil jsem mu škrtidlo.

Zarazil se, věděl, co bude následovat. Tázavě se na mne podíval.

„Chcem ce okoštovac,“ uculil jsem se.

„A ňebojíš śe?“ Zavrtěl jsem hlavou.

On se také zaculil.

„Ta já to chcem týž.“

Nečekali jsme a s plnou vervou jsme dráždili své ocasy a vstupovali jeden do druhého velmi hluboko. Když jsem cítil, že se blíží má exploze, zajel jsem Markovi prstem do dírky. Následovala reakce, jako když propíchnete balón přeplněný vodou. Oba jsme zařvali, co nám naše hrdla dovolila, a už se nám zaplňovala naší rozkoší. Nevím, kolikrát jsme stříkali, připadalo mi to jako dvě velké erupce, které se spojily a zaplavovaly naše hrdla. Bylo to nádherné, otočil jsem se a dal mu polibek, ve kterém se ještě promíchaly naše slastné šťávy. Objal mne a děkoval, líbal a zase něco brebentil. Já se natáhl znaven na záda a snažil rozdýchat ten nával slastných požitků.

Naklonil se nade mne a s ďábelskými jiskřičkami v očích se zeptal:

„To hotovo?“ Rošťák nenasytný.

„To ľen pervy poločas.“ Tomu rozuměl, protože dříve hodně hrál kopanou a byl v ní hodně dobrý, nevím, proč toho nechal, asi kvůli holkám.

Po rozdýchání jsme se zvedli a osprchovali. Doplnili jsme si tekutiny a posílili trochou ovoce, čerstvé maliny a lesní jahody se šlehačkou byly jako mana. Vzal jsem tubu a stříkl si šlehačku přímo do úst. Marek také otevřel ústa a já mu opět nadělil, ale už jenom šlehačku od kraviček, ne od bejčka. Culili jsme se, líbali a vzájemně olizovali koutky od šlehačky.

Mezitím se naše klacky vzpamatovaly a opět se hlásily a vykukovaly ze županů. Opět jsem ho uložil na lože a opět zakurtoval ruce a nasadil masku.

„Počkaj chviľku.“

Zašel jsem pro netrpělivé kluky, byli zvědaví. Řekl jsem jim, co po nich chci, aby přišli a olizovali Marka, pokud nebude jeho ocas stát jako maják. Žádné cucání, kouření, hlazení… Pouze práce jazyků.

Kluci se bez řečí rozestavili kol dokola. Netrpělivému Béllovi jsem jako prvnímu dovolil olizovat Markův ocas. Žádostivě a blaženě se uculil, neváhal ani chvilku a už měl jazyk až na vestě. Ostatní se věnovali dalším částem jeho těla a já je obcházel zezadu a olizoval jejich vyšpulené rozetky. Kluci se vzájemně vystřídali ve svých pozicích, aby si každý pochutnal na Markově šťávě. Za chvilku jsem byl pěkně vydrážděn a připraven na zasunutí. Poděkoval jsem klukům, moc se jim pryč nechtělo, tak jsem jim ukázal na pohovku. Zůstali a koukali jako čínští pozorovatelé.

Nejdříve jsem Markovi olízal klacek od ronící šťávy a promnul koule. Pak jsem mu dal ochutnat šťávu z mého klacku, políbil jsem ho a zvedl mu nohy, až jsem je překlopil k rukám a tam je přikurtoval k zápěstím. Jeho prdelka vyzvednutá trčela přímo k nebi. Krásně přístupná a se zářící, jakoby usměvavou rozetkou. Neodolal jsem, prolízl jsem ji a pěkně svižně ho plácl dlaní přes půlku. Překvapením vyjekl, ale to už následovala další rána na druhou půlku. Nabíraly hezkou barvu. Políbil jsem mu je a on slastně vzdechl. Hladil jsem mu prokrvené svalnaté půlky a jazykem mu masíroval a olizoval rozetku. Šíleně mne ten pohled vzrušoval, nejraději bych se do jeho dírky narval. Palcem jsem mu masíroval okolí dírky a jemně na ni tlačil. Slintal jsem jako nikdy. Pohled na jeho vyšpulenou prdelku a svalnatá stehna byl úchvatný. Neodolal jsem a moje ruce se posunuly na stehna, hladily je a masírovaly nádherné svaly. Z ocasu se mi řinula šťáva a já ji žaludem roztíral po růžové rozetce. Dírka na mne občas mrkla a já zkusil na jeden prst její prostupnost. Povolila a prst mi doslova celý vklouzl do jeho nitra. Hlasitě zalapal po dechu a slastně zasténal. Prst mu už prozkoumával dírku a hledal, až našel to správné místečko. Marek se zachvěl a sténal, až kňoural. Jemně se třásl a mělce dýchal. Přidal jsem další prst a zanedlouho i třetí. Marek měl hodně široký rejstřík zvuků, které ze sebe vydával. V jednu chvíli jsem zaslechl i fistuli. Vrtěl se a kňoural.

„Už me ojeb!“

Uvolnil jsem mu nohy i ruce. Zhluboka se nadechl.

Přizvedl jsem mu prdelku a podložil polštář. V pokleku jsem se přirazil k jeho prdelce. Zvedl jsem mu nohy a opřel je o svá ramena. Mírně jsem se poodsunul a namířil svou bambuli na jeho dírku. Trošku jsem zatlačil a dírka ji hladově pojala.

„Och, Piťu, hach, hach…, pokračuj!“

Objímal jsem ta krásná stehna a pomalu se tlačil do jeho nitra. Ruce měl stále vzepjaté, sevřel dlaně a prohnul celé tělo jako luk. Jeho prdelka se více sesunula na můj ocas a ten narazil na jeho nejdráždivější místečko. Spustil hotový koncert slastných zvuků. Můj ocas se při tom napínal intenzivněji a pulsoval jako srdce maratonského běžce. Zvědaví kluci už byli všichni kolem postele. Pomalu jsem postupoval a vychutnával si každý milimetr jeho těsných útrob. Bylo to nádherně vzrušující, jak mi svíraly ocas. Vždy jsem maličko couvl a pak zase kousek postoupil, jako bych si prorážel cestu závějí. To ho vydráždilo ještě více a řval už na plné hrdlo. Hekal a kňučel. Když jsem už byl na doraz, podobným stylem jsem se zase vracel na začátek. Takto jsem mu projel útroby asi pětkrát. Docela mne to zmohlo, byl jsem celý mokrý a pot mi kapal z nosu a brady. Pozorný Bélla přispěchal s ručníkem a otřel mne. Olízl jsem se a on opět přispěchal s minerálkou. Rozesmál jsem se. Připadal jsem si jako boxer v ringu, kterého ovívají ručníkem, podávají mu pití a polévají vodou.

Hezky jsem se vzpamatoval po tom občerstvení a už jsem pronikal trochu razantněji do Marka. Zvyšoval jsem intenzitu pronikání a Marek už jenom sípal. Já jím byl už také hodně nabuzen a také jsem mu chtěl pořádně vystříkat útroby. Kývl jsem na Mira a řekl mu, aby dal Markovi svůj ocas olízat. Marek když zjistil, že ho někdo obkročil na hrudi, honem mu uchopil ocas a pohltil ho. Narval si ho neprozřetelně celého až někam do krku, až se rdousil. Miro prozíravě ucukl a Marek už byl opatrnější a vychutnával si krásný a mohutný Mirův ocas, měl ho asi stejný jako on. Béllovi jsem ukázal, aby si nasedl Markovi na ocas. Povolil jsem mu škrtidlo a Bélla chtivě nasedl a okamžitě hopsal jako dragoun. Já rozevřel Markovy nohy do praku a tím se jeho dírka sevřela a mě o to více rozdráždila. Zařval jsem, až se kluci lekli, a já tvrdě přirazil do Marka a vybouchl jsem. Bélla si honil ocas, a už když zaslechl, jak jsem zařval, vycákal se Mirovi na záda. Miro když ucítil jeho sperma, tak se také neudržel a Markovi vystříkal hrdlo. Marek jen zabručel ještě se semenem v puse a plnil mohutnými dávkami Béllovi nitro. Byla to neskutečná čtyřnásobná extáze.

Marek si sundal masku a rozhlížel se, světlo ho trochu oslepovalo. Přistoupili k němu ještě Piťo a Peter a také nadržení z toho představení se mu vystříkali na hrudník. Marek se jen slastně culil a znaveně položil hlavu a rozhodil ruce. Můj ocas ještě čvachtal v jeho dírce, nějak jsem se zapomněl a stále ze setrvačnosti jsem do něj bušil. Ustal jsem a zlíbal mu lýtka, položil jsem mu nohy na postel. Zalehl jsem vedle něj a objal ho, no měl jsem se nejdříve pořádně podívat. Celý hrudník měl pořádně zasemeněný a já se přilepil, jen to mlasklo. Rozchechtali jsme se. Políbil jsem ho. Marek mi zadržel hlavu a opětoval mi polibek, cítil jsem ještě Mirovo sperma.

„Dzekujem ci!“ Splnily se mi moje sny a touhy. Bylo mi nádherně a byl jsem krásně znaven, ani se mi nechtělo vstát.

„Já ci dzekujem, bul śi až ňeskutečný. Nedokázal som sebe ani predstavic, že to može byc také šumné. Na to ani nit slova.“ Rozesmál jsem se.

„Ľem žeby śe s tebe nestal básnik.“ Pohladil jsem mu tvář, opětoval mi to polibkem. Leželi jsme, rozdýchávali se a dívali se do očí jeden druhému. Krásně se culil. Když jsme se rozdýchali a kůže se nám začala napínat usychajícím semenem, odešli jsme do sprch.

„Večera!“ zahlásil Peter. Honem jsme se oblékali. Marek musel být dost rozbolavělý, ale nedal to na sobě znát. Vezmu ho po večeři do bazénu a dám mu hojivou mastičku, co mám od bylinkáře z naší vesnice. Je to takový starý děda, jako malý kluk, když jsem pásal krávy, tak jsem s ním býval často. On mi ukazoval bylinky a povídal, která je k čemu dobrá a jak ji použít. Já mu pomáhal je sbírat a on mi vždy dal různé mastičky, tinktury nebo sušené směsi na čaje. Nejraději jsem měl čaj z řepíku, byl krásně červený a chutný, dodnes ho užívám i jako běžný nápoj. U nás se říká: „Chto pije tyrlič – bedrenič, nebudze mu nikda nič.“

Tyrlič – bedrenič je u nás řepík.

Když jsem se přemístil do Prahy, tak jsem mladší brášky umluvil, aby k němu občas zašli a pomohli mu s bylinkami. Moc nadšení nebyli, ale později si ho také oblíbili a rádi k němu chodili. Někteří lidé ho pohrdavě nazývali 'bosorákem', ale on byl velmi úspěšný a populární. Jezdili k němu lidé z celého Slovenska, stačilo se podívat, když před jeho domem kolikrát stálo několik aut a SPZ ze všech krajů. Několikrát mi nabízel, že mne bude učit, ale musel jsem odmítnout, neměl jsem tolik volného času, měli jsme spoustu dobytka, o který jsem se musel postarat, a později jsem byl přes týden v Košicích, no a pak Praha.

Cestou na večeři jsem se zastavil v bazénu a pozval maséra s námi na večeři. Byl potěšen, že mne zase vidí.

„Neponáhľaš sa domov?“

„Nemám sa ku komu ponáhľať.“ Trochu smutně se na mne podíval.

Pohladil jsem mu prdelku.

„Taký pekný zadok, telo samý sval a ty na to nedokážeš nikoho uloviť?“

„Keď ty ma nechceš.“ Uculil se, ale jeho oči byly stále smutné.

„Vieš, po tak trpkej skúsenosti, čo mám, to potrvá dlho, než si niekoho pripustím k sebe.“

Po večeři jsme šli na bazén. Marka jsem svěřil masérovi a upozornil ho na to, co má za sebou. Trochu se usmál. Když Marek nahý ulehl na lůžko, masér se na něj obdivně koukal a prohmatával mu svaly. Marek byl zvědav, jak posílit které partie, a on mu to rád vysvětloval, přitom mu zase osahával svaly. Opustil jsem je, rozuměli si.

Já šel do vody a udělal jsem několik bazénů, než mne to trochu zmohlo. Kluci většinou dováděli. Šel jsem se podívat na Marka. Když jsem procházel kolem vstupních dveří, někdo zaklepal.

„Ahoj Janko! Ideš trochu neskoro.“

„Zabudol som, že babička má narodeniny, tak sme s mamou boli u nej na oslave.“

„Tak poď so mnou, zaplávaš si zajtra.“ Vzal jsem ho k masérovi. Ten masíroval Markovi nohy, když se otočil ke mně, zahlédl Janka.

„Ahoj Janko! Kde sa tu berieš?“

Janko trochu překvapen koktal, obdivně oskenoval nahé masérovo tělo, pak i Marka a vysvětlil mu, že jsem ho pozval zaplavat si.

„Janko, odlož si tu u maséra, ideme na chvíľku do vody.“

Když se svlékl, také do naha, to už se pohledem na něj kochal masér.

Janko mi trochu připomínal Donatellova Davida, který porazil Goliáše, a to nejen zjevem. Myslím, že teď jakoby porazil a podmanil si maséra.

„Aký malý je ten svet,“ poznamenal jsem.

„Janko je môj sused. Keby som bol vedel, že rád plávaš, tak by som ťa tiež bol pozval.“ Trochu mu při tom jiskřily oči.

Vzal jsem Janka na bazén, když ještě Marek dostává masáž, tak si trochu zaskotačíme ve vodě. Kluci zvědavě po něm koukali.

Janko pozoroval, že jsou všichni bez plavek.

„Prečo som si mal vziať plavky, keď vy ich nemáte?“

Janko byl celkem dobrý plavec, měl dobrý styl, ale menší výdrž, scházela mu svalová hmota. Bylo mu skoro devatenáct, ale vypadal tak na patnáct šestnáct. Za chvilku se připojil ke klukům a už s nimi blbnul. Kluci si osahávali nové maso a Jankovi se rychle postavil hezký klacek.

Když jsme se vyblbli a masér už také ukončil Markovu masáž, pozval jsem ho k nám na skleničku. Rád pozvání přijal.

Kluci vzali Janka a jeli výtahem k apartmá. My s Markem a masérem jsme jeli druhým.

„Tebe sa Janko páčí?“ Zapýřil se a přikývl. „Tak prečo si sa s ním už dávno nezblížil?“

„Neviem, asi som mal obavu z odmietnutia.“

„Myslím, že bude rád obdivovať tvoje svaly, a to ostatné tiež.“ Rozesmáli jsme se.

Když jsme dorazili na apartmá, tak jsem klukům připomněl, aby si udělali hygienu. Janko se trochu nechápavě koukal, tak jsem k němu popošel a vysvětlil, o co jde. Chápavě se uculil a také pak si ji šel udělat. Nalil jsem všem skleničku, Marek využil možnost odpočinout si v lázni, připojil se k němu i Janko a pak i masér Dušan. Objednal jsem nějaké chuťovky a mísy s ovocem. Udělal jsem si kávu, Marek ji chtěl také, ale slazenou a s mlékem. Ostatní chtěli kapučíno. Kluci se různě střídali v lázni, popíjeli a uzobávali z občerstvení. Povídali si. Přitulil jsem si Janka a vyzvídal, zda se mu líbí Dušan. Zapýřil se a přitakal.

Já to nechápu, oni by snad chodili kolem sebe až do smrti, než aby si dali najevo své sympatie.

„Janko, ľahni si. Urobíme ti na privítanie medzi nás tortu.“

Kluci už věděli, o co jde, a tak s nadšením si vzali tuby se šlehačkou, mísy s ovocem a už zdobili Jankovo tělo. Jankovi jsem nandal škrtidlo, aby mu hezky stál klacek, na dortu musí být svíčka. Když byl Janko nazdoben, kluci začali jeho tělo ozobávat a olizovat. Dušana jsem přistrčil co nejblíže ke klacku. Uculil se a nenasytně vyzobával z Jankova těla maliny, jahody, kolečka banánu, kiwi i třešně. Jazykem mlsně olizoval z jeho těla šlehačku. Janko byl krásně vzrušen, chvilkami se třásl a dostával husinu. Dušan se dolízal až ke svíčce, trpělivě ji olizoval zespoda nahoru a nezapomněl pokaždé olíznout i již pěkně tvrdý ráfek. Janko už byl celý vyzobaný, tak jsem mu sundal škrtidlo a pobídl Dušana, aby sfoukl svíci. Slastně se usmál a pojal do úst celý klacek i s koulemi. Janko z překvapení a vzrušení silně zalapal po dechu a snažil se uhasit masérovi žár v krku svou stříkačkou. A Dušan slastně polykal. Blbli jsme ještě dlouho, také Dušanovi jsme museli udělat dort a svíčku sfoukl Janko.

Ráno jsem se vzbudil brzo a na mně si vesele rajtoval Janko. Udiveně jsem se na něj díval.

„No, čo sa tak divíš, sľúbil si mi to, tak prečo by som čakal?“ culil se.

„Janko, ty si huncút. Dušanovi sa to asi nebude veľmi páčiť.“

Zavrtěl hlavou.

„Rozprávali sme o tom, obaja sme sa zhodli na tom, že sice si budeme verní, ale s tebou sa milovať budeme.“

„No, takže som ten priateľ s výhodami?“

Rozchechtali jsme se. Janko stále hopsal na mém klacku. Ta jeho maličká prdelka mne dost brala. Uchopil jsem ho v pase a narážel si ho pevně na ocas, mé vzrušení rostlo a rostlo a rostlo, až prostě vybouchlo. Janko také nelenil a postříkal mé tělo. Dušan se probral a otevřel oko, uculil se a otevřel i druhé. Janko se k němu překulil a pevně si ho objal. Políbil ho na dobré ráno.

To už něco mumlal do polštáře i Marek, zvedl hlavu a pozdravil:

„Dobré ránko!“ usmál se.

„Dobré i tebe!“ políbil jsem ho. Pevně mne objal a vášnivě se mi přisál na rty. Za chvilku přišel i Bélla nám popřát dobrého rána a za ním jako procesí ostatní kluci. Za chvilku jsem měl plnou postel. Všech osm se nás proplétalo a mazlilo, než došlo i na ostřejší praktiky. Markovi jsem ukázal na noční stolek. Pochopil, když uviděl modrou krabičku s ochranou. Dušan kývnutím hlavou dovolil Jankovi také si hrát s kluky, ale podal mu kondom. Janko se chápavě uculil a políbil ho. Co se vše dělo, by bylo na dlouhé povídání, ale věřte, bylo to moc pěkné a nebýt snídaně, tak jsme to dělali celé dopoledne.

Po snídani jsme se rozloučili s Dušanem a Jankem a vyrazili k domovu. Po cestě Peter básnil o svých představách, jak zvelebí sruby, co všechno tam bude dělat…

***

Janko s Dušanom si vytvořili pevný svazek, o prázdninách se Janko přestěhoval do vedlejšího bytu, a když nebyl ve škole, tak byl na hotelu u Dušana. Dušan mu sestavil harmonogram cvičení a z Janka rostl statný muž. Měl jsem je rád oba a přál jsem jim to.

***

Marek jel k nám do vesnice, protože tam byli i rodiče, měli rodinnou sešlost, byl tam i jeho strejda. Dlouho jsem ho neviděl, ale pamatoval jsem si ho z dětství. Vypadal moc sexy, trochu podobný Delonovi. Tenkrát to byl takový nespoutaný bouřlivák jako teď Marek. Jezdil na motocyklu a neustále uháněl holky. Teď mi Marek prozradil, že žije s přítelem, ale na veřejnosti to tají.

„Vítaj, Piťku, dlho som ťa nevidela!“ vítala mne Markova máma Juditka. Objala mne a jako dáma mi naznačila polibky na tváře. Byla snad nejhezčí ženou, kterou jsem znal, stále upravená, elegantní, oblečená podle poslední módy a také vzdělaná a inteligentní, vystudovala VŠE.

Z domu vyšel i Markův otec, trochu ve mně hrklo, protože ten se mi vždy moc líbil, byl mým sex idolem. Byl stále krásný a sexy se mi zdál ještě více. Trošku mu už svítilo stříbro ve vlasech, a to mu dodávalo na přitažlivosti. Podal mi ruku a pevně objal.

Když už jsem je měl takto pospolu, tak jsem se rozhodl promluvit si s nimi a nabídnout jim práci. Oba Markovi rodiče mluvili spisovně, tak jsem se přizpůsobil.

„Dáš si kávu?“ optala se mně Juditka.

Přikývl jsem. „Nášho turka, bez cukru.“

Odešla s Markem do domu.

„Počul som, že ČSAD v Prešove budú rušiť. Máte už vyhliadnutú nejakú prácu?“

Trochu se ošíval, to téma mu bylo asi nepříjemné. Bylo zřejmé, že zatím nemá vyhlídlé uspokojivé zaměstnání.

„Myslím, že by sme si mohli navzájom pomôcť. Potrebujem niekoho, kto sa mi postará o autá a mechanizáciu, tiež o pohonné hmoty a pumpy. No a ako čerešničku i o helikoptéry. Trúfli by ste si?“

Procházeli jsme se po dvoře. Uculil se a oči se mu rozzářily. Vyprávěl jsem mu, co vše plánuji a co po něm budu chtít. Došli jsme až na konec zahrady. Rostlo tam vysoké maliní plné krásných voňavých malin. Ochutnávali jsme je. Zadíval se na mne a napřáhl ruku s papírovým kapesníkem k mým ústům, otřel mi kolem úst šťávu z malin. Držel mne za bradu a hleděl mi do očí. Ani nevím, kde jsem vzal tu odvahu, uchopil jsem jeho hlavu oběma rukama a dal mu vášnivý, hluboký a dlouhý polibek. Neodporoval, naopak vycházel mým ústům i jazyku vstříc. Po polibku překvapením zapomněl i dýchat, jen zaskočen na mne hleděl. Po chvilce se vzpamatoval, teď uchopil mou hlavu do dlaní on a opětoval mi polibek. Já mu rukou zajel pod triko a už má dlaň mu hladila jeho krásně chlupatá prsa a po chvilce jsem mu prsty dráždil bradavky. Slastně vzdechl a zaklonil hlavu. Druhou ruku jsem mu vsunul v rozkroku do kalhot, kde se mu vzpínal pěkně velký ocas. Opět se mi přisál na ústa a i jeho dlaň už mi svírala můj klacek.

„Och Piťu!“ slastně vzdechl, „chcem ťa do seba!“

Uchopil mi ruku a táhl za maliní. Bylo tam posezení se stolem, které schovávalo bujné maliní. Honem si dřepl a dobýval se mi do kalhot. Vysvobodil můj ocas a chtivě ho pojal do úst. Byl ve vytržení, ještě nikdo mi takto krásně a chtivě neopracovával ocas. Neopomněl ani na koule, lízal, cucal a hezky mi je promnul. Zvedl jsem ho a tutéž péči jsem mu oplácel. Prsty jsem mu zajel k dírce, kroutil se a snažil se narazit dírku na mé prsty. Lehce jsem do ní vsunul dva prsty a za chviličku jsem si troufal protáhnout mu ji ocasem. Natlačil jsem ho na stůl, byl ideálně vysoko, položil jsem ho na záda, vyzvedl mu nohy a hodil si je na ramena. Neváhal jsem, trochu jsem mu naslinil dírku a bambuli mu do ní zatlačil. Krásně vklouzla do jeho nitra a on jen slastně vzdechl a zalapal po dechu. Měl krásně chlupaté nohy i prdelku, kolem dírky byl depilován. Pomalu jsem postupoval vpřed. Nádherně se rozechvěl a nepřestával, sténal a prosebně se na mne díval.

„Veľmi ťa chcem, prosím, poriadne ma pretiahni.“

Můj ocas se snažil mu vyhovět, a tak se více a více napínal a on se více a více chvěl. Jeho slastné sténání přecházelo již v hekání a třes. Jeho nitro mi pevně svíralo ocas, tak jsem musel postupovat pomalu a má bambule hezky pulsovala. Opět jsem použil taktiku prorážení, a tak jsem vždy mírně couvl, abych pak mohl trochu více postoupit. Když jsem v něm byl asi z poloviny, odhadoval jsem, že tam někde má prostatu, můj ocas jako by měl radar, začal se napínat, až jsem myslel, že praskne. Markův otec silně zalapal po dechu a skoro zařval.

„Poriadne ma vyjeb!“ Zavřel víčka a křečovitě se držel hran stolu. Zapomněl i na spisovnou mluvu. Já ale postupoval svým tempem, on se již svíjel a hekal o život. Byl jsem v něm skoro na doraz, tak jsem se odhodlal a prudce přirazil.

„Och Pane Bože! Jeb ma, jeb ma, jeb ma!“

A já jebal, vycouval jsem a opět vpřed a zas a tak dokola. Uchopil jsem mu nohy u kotníků a co nejvíce je rozevřel do praku, dírka se zúžila a já se jí prodíral s nádherně dráždivým pocitem. Neměl už sílu sténat a hekat. Jednou rukou jsem uchopil jeho nádherně žilnatý ocas a zapumpoval jsem. Zařval, že ho musela slyšet polovina vesnice, a stříkal, až jeho semeno dopadalo někam za hlavu do malin.

„Vystriekaj ma!“

Já už toho také měl dost, a tak jsem mu vyhověl a vystříkal dutiny, přerývavě vydechoval a zase lapal po dechu.

Oba jsme byli řádně zmožení, i když podle mne to byla skoro rychlovka, dala mi zabrat. Bylo to s ním ale krásné, doufám, že si to zopakujeme. A už mi proletěla hlavou myšlenka, kdy a kde. Já asi žiji pro sex, když jde o něj, tak mi to myslí bleskově. Po neděli musím za Jacquesem do Paříže a ve středu tam začíná autosalon. Potřebuji nějaké reprezentativní auto, no a kdo jiný by u toho měl být než šéf dopravy.

„Máš dovolenku?“ Vytřeštil oči a nechápavě se na mne díval. „V utorok letíme do Paríža, budeme tam do konca týždňa. Budeme vyberat pre mňa nové auto a tiež tam potrebujem vyriešiť niekoľko pracovných záležitosti. Na piatok by si i Juditka s Marekom mohli vziať voľno a vo štvrtok večer za nami priletieť.“

Teď na mne koukal vyjeveně ještě více.

„V Paríži môžeme dojednať podrobnosti tvojej pracovnej zmluvy.“

Stále ještě ležel na stole s mým ocasem v nitru a koukal jako vyoraná myš.

„Ty nenecháš ani človeka vydýchnuť a si hotový ajn-cvaj.“ Rozchechtali jsme se. Vystoupil jsem z něj a dle možností jsme se ustrojili.

Tričko měl na zádech špinavé od stolu.

„Poviem, že som sa zabudol a oprel sa o strom.“

Zasmial sa.

„Priznám sa ti, Juditka to o mne vie. Ľúbim ju, ale občas potrebujem cítiť v sebe chlapa. Nikde neuháňam chlapov. Mal som donedávna priateľa, ale zomrel na karcinóm.“ Rozplakal se. Objal jsem ho a jemně políbil na tvář. Pevně se ke mně přivinul.

Po chvíli se uklidnil a otřel slzy.

„Ja ti ho ale nemôžem nahradiť.“

„Viem, ale aspoň na nejaký čas, než si niekoho nájdem. Ja to nepotrebujem každý deň a dokážem čakať.“

„Takže priateľstvo s výhodami?“ Přikývl. „Keď je Juditka taká tolerantná, tak ju zoberieme v Paríži na nákupy. Čo?“

„Ona je tá najlepšia žena, akú som si mohol priať, isto si to zaslúži.“

„Už sa teším na Paríž.“ Pohladil jsem mu prdelku a pak pevně sevřel půlku. Kruci, opět jsem tvrdl a dostával na něj chuť. Rozesmál jsem se.

„Prečo sa smeješ?“

Vzal jsem mu dlaň a přiložil si ji na tvrdý ocas.

„Preto!“

Rozchechtal se ještě více a trochu žádostivě se mi díval na tu bouli.

„Kde ste tak dlho? Kávu máš už studenú.“

„Juditka, čo by ste povedali na výlet do Paríža?“

Asi ji nikdo nikdy takto nevyvedl z rovnováhy. Přiskočila ke mně a dala mi na tváře několik polibků. Pak mi s omluvou otírala rtěnku z tváří.

„A tykaj nám.“ Nečekala a už svírala dlaň a opět políbila tvář. S jejím manželem jsme si také potykali, ale bez pusy.

„Teraz si ťa zaberiem ja, tiež sa chcem s tebou porozprávať.“ Vsunula mi svou ruku do podpaží a vedla do záhrady. „Chcem ti povedať niečo, čo je veľmi súkromné a intímne. Verím, že toho nezneužiješ a budeš diskrétny. Milujem svojich chlapcov ako nič na svete. Obetujem pre nich všetko.“ Mluvila ke mně, ale dívala se někam do dáli.

„Mareček je vymodlený, a to doslova. Skoro rok sme sa pokúšali o dieťatko a stále sa nám nedarilo. Lekári nenašli žiadnu príčinu, a tak sme sa zverili našemu dedkovi bylinkárovi. Namiešal nám čaje a asi po štvrť roku sa nám to podarilo a bola som v očakávání. Marek sa o mňa staral, nenechal ma nič robiť, dokonca odmietal i sex, aby neublížil mne ani dieťatku. Ja som vypozorovala, že sa so zaľúbením pozerá po mojom bratovi. Z počiatku som to pripisovala tej jeho zdržanlivosti zo strachu o mňa a dieťa, ale tie jeho pohľady pokračovali i po narodení Marečka, keď už sme aktívne sexuálne žili. Mala som veľký strach, že ma už nechce a utečie mi za nejakým chlapom. V sexe so mnou nepoľavoval, skôr naopak, bol aktívnejší. Všetko ma to miatlo, tak som sa ho jedného dňa opýtala, prečo toľko pozerá po mužoch. Bol zaskočený a vyľakaný. Dlho mlčal, než sa odhodlal povedať mi pravdu. Ľúbi ma a nikoho iného vraj nechce, ale v dobe môjho očakávania pozoroval na bratovi, ako mi je veľmi podobný, a to v ňom vyvolává neustále túžbu po spojení s mužom. Neskôr to pozoroval i u iných mužov. Preplakal asi týždeň. Trápili sme sa obaja, nenachádzali sme riešenie. Ubezpečoval ma, že ma stále chce, že ma nechce opustiť, ale… stále ho trápi túžba po mužovi. Niečo som o tom počula, niečo vedela, niečo som si neskôr dohľadala. Takto sme sa v tom zmietali a trápili asi rok, keď k nám nastúpil do práce nový kolega. Veľmi pekný mladík po škole. Ako žena som bola zvyknutá na rôzne komplimenty od mužov, ale on nič. Pozorovala som, že viac pozornosti venuje mužom. Vtedy som sa rozhodla konať. Pozvala som ho na rande. Bol veľmi zaskočený, ale už ma trochu poznal, a tak sa tomu zasmial ako dobrému vtipu. I tak to okomentoval.“ Trochu smutně se mi podívala do očí.

„Nie, nie je to vtip. Rada by som ťa zoznámila s veľmi pekným a inteligentným mužom, ktorý sa trápí a túži niekoho poznať. Obaja vieme, aká je doba, takže by sa jednalo skôr o občasné schôdzky. Chvíľu mlčal. Potom súhlasil. Nepovedala som mu, že je to môj muž, a Marek to tiež nevedel. Marekovi som povedala, kde na neho budem čakať. Bola som presvedčená, že si padnú do oka a že si budú rozumieť. No a takto som svojmu manželovi dohodila partnera, všetko bolo v najlepšom poriadku, než Ivan pred rokom ochorel. Bol to rýchly nástup i priebeh a žiadna nádej. Obaja sme veľmi oplakali jeho odchod, svojím spôsobom som ho tiež milovala. Miloval môjho milovaného a dával mu radosť a on ju zasa dával mne.“

Unaveně si vzdechla.

„Marek teraz nemá partnera a ja vidím, že mu chýba. Videla som, ako sa na teba pozerá, je tebou uchvátený.“

„A ty, Juditka, chceš, aby som mu nahradil Ivana?“

Přikývla se slzami v očích. Ta žena ho musí nesmírně milovat, když se takto poníží a dohodí mu milence.

„Neplač, Juditka, ja s tým nemám problém, Marek sa mi vždy páčil, mohol som na ňom oči nechať. Rád vám pomôžem, ale nebude to na trvalo.“

Usmívala se, pohladila mi tvář a políbila.

„Si nesmierne obetavá, skláňam sa pred tebou. Si mimoriadná žena,“ sevřel jsem ji jemně v náruči. Obdivoval jsem ji. Muselo to být pro ni hrozné ponížení, ale ona pro lásku k muži to podstoupila.