Romány

Jako správnej hetero kluk totiž musí svym chováním celýmu světu a hlavně Richardovi, kterej je pro něho v týhle situaci tím, koho musí trumfnout, ukázat to, že i on už má někoho, komu může fyzicky předvádět svý zdraví, elán a díky komu má obrovskou chuť do života tak, jako Richard se mnou. Takhle rozjetý v závěsu vtrhávaj do recepce, kde je vítá vyděšenej pohled Martiny, která se za pultem zastavila v chůzi. Ta nestíhá reagovat na Andrého přískok a mileneckej polibek, kterej sice opětuje, ale jedním okem pokukuje po nás dvou. My jen zkoprněle stojíme před recepčním pultem, kde nás André opustil před tím, než se vrhnul na Martinu, koukáme na ně a ani nedutáme. A přesně o to taky Andrému šlo, což je zjevný ze slov vycházejících z jeho rtů, který se konečně odpoutaly od Martiny: „To koukáte?!“

Danny rovnou míří ke dvěma u krajnice stojícím taxíkům. Jednoho z nich žádá o svezení na letiště, a aniž by se zajímal o cenu, nasedá na jeho zadní sedačku. Stále na mě otevřenejma dvířkama kouká smutně, jako by se mu nechtělo odjíždět, ale stejně jako já ví, že musí. To mě provokuje k tomu, abych mu oplatil uštědřenou radost: „Nesmutni! Není všem dnům konec. Já myslel, že se rád vrátíš k tomu tvýmu automechanikovi. Tak proč ten smutnej výraz?“ Zabírá to. Jeho oči i obličej ztrácej truchlivej nádech a on si očividně uvědomuje, že je vlastně šťastnej a jen na to na chvilku zapomněl díky vzpomínkám na to krásný, co jsme spolu prožili.

Opět nad svojí odpovědí moc nepřemejšlí: „Je to partie pokeru v jednom soukromém gay klubu, a kdybych tam přišel s vámi, jako se svým doprovodem, už bych nemusel žádné hráčské taktiky ani předvádět. Vy narušíte pozornost a soustředění i toho nejlepšího gay hráče pokeru na světě. A samozřejmě počítám s tím, že by to bylo až po vašem vystoupení tady a s nadstandardním příplatkem.“

Stejně tak, jak jsou zaneřáděný moje svršky, jsou i moje myšlenky. Ty se během mýho brouzdání tajnejma chodbama propletly jako pavučina a já z nich cejtim zklamání, beznaděj a únavu. S hlavou plnou smíšenejch pocitů roztáčím kohoutky ve sprchovym koutu a dopřávám si osvěžují a povzbuzující sprchu. Teplá proudící voda dopadající na moje tělo mi dodává energii, se kterou přichází i optimističtější pohled na uplynulý dvě hodiny: „Bylo to sice k ničemu, ale na střeše se bude perfektně a hlavně nerušeně čistit hlava,“ pochvaluju si objevenou střešní zašívárnu s bonusem v podobě nejromantičtějšího výhledu na Prahu.

Přistupuju ke stolu a cestou sleduju údajně nejlepšího garderobiéra v Praze oblečenýho do oděvních kousků, který naprosto neodpovídaj jeho věkový kategorii. Proto mi nepřipadá moc důvěryhodnej a ani způsobilej k tomu, aby radil ostatnim, jak se maj oblíkat. V tuhle chvíli mi ale nezbejvá nic jinýho, něž se mu vydat na pospas a věřit v to, že by mě Richard nepředhodil někomu, kdo neví, co dělá.

Celkem s povděkem jsem viděl jen samý holky, samozřejmě krásky první třídy, ale i přesto mě uklidňovalo pomyšlení, že mě nebude nic a nikdo rozptylovat. Jako gay totiž nejsem imunní proti pohlednejm kolegům tanečníkům a modelům. Holky se na mě usmívaly a asi očekávaly, od jedinýho kluka v týmu, nějaký to povyražení.

„Mí Žerčičáci, Ledečáci, Telibáci, Kobylničáci a Kladěrubáci,“ zvolával a při každém jménu se strhl nadšený povyk – včetně Rosťovy kohorty, „a ano i vy, Řehničáci, i vy jste dneska součástí dějin Holí a našich vesnic. Můžeme prohrát? Ptám se: můžeme prohrát? – Ne! Nemůžeme! Protože právo je na naší straně! Co nám sebrali? Co nám ukradli? Jo – dráhu! Kde máme trénovat? Co si vezmeme zpátky? Jo! Dráha je nás všech! Tak se mnou poďte a ukončete všechny ty kraviny posledních tejdnů! Poďte se mnou a poďte vyhrát! Dneska jim dáme co? Na prdel!“

„Seš si tím fakt jistej, Karle?" ozval se Kuba, pochybující o jeho dalším postupu. „Jasně, tohle je plán B a plány B vždycky fungujou, když nefungujou plány A, ne?" „Tak hlavně, abys nemusel vymýšlet plán C," procedil Kuba, ale dál už se do toho nemíchal a znovu se pohroužil do intenzivního přemýšlení o mohyle, o nadrženosti a celém tomhle podivném létě. Karel jeho připomínku ignoroval a už se nemohl dočkat, až si vyzkouší svou novou výslechovou techniku.

Potom mi došlo, že když opravdu půjdu bydlet se svými přáteli, nebudu takový smutný pořád. Když jsem skončil v práci, zavolal jsem Karolíně, že tu její nabídku přijímám. "No Tome, ale nevím, jestli budeš chtít i po tom, co ti teď řeknu," začala být opravdu vážná, "on s námi v domě bude bydlet i Marek." Myslel jsem si, že si ze mě dělá srandu, ale sranda to rozhodně nebyla, a i když mi moje mysl říkala ne, tak jsem i přesto řekl, že to beru.

Šel jsem tedy omámený spánkem otevřít a ihned jsem se probudil, jelikož za dveřmi stál Michal. Pozval jsem ho dál a posadil ho do kuchyně. Udělal jsem mu pití a sedl jsem si k němu. "Tak proč si přišel?" zeptal jsem se zvědavě. "Přišel jsem, protože jsem se ti snažil celý měsíc vyhýbat. Ta noc, kterou jsme spolu strávili, mi změnila život. Snažil jsem se s tím bojovat, ale nejde to."

Prošel jsem všechno kromě skákacích můstků, bál jsem se totiž výšek. Najednou jsem si všiml postavy stojící na nejvyšším můstku. Na strach jsem úplně zapomněl a vylezl jsem nahoru. Byl to pro mě adrenalin. Když jsem tam dolezl, našel jsem ho tam. Stál tam úplně na kraji otočený k nebi.

Když jsem to dořekl, podíval se na mě a pozvedl obočí. "Ty jsi učitel?" zeptal se trošku s výsměchem. "Ano, učím na obchodní akademii," odpověděl jsem s poloúsměvem. V tom mu spadl na zem balíček se salámy. "Ty učíš na obchodce? A znáš Marka Leuda?" V tom jsem se zasekl já. Podíval jsem se na něj a on na mě. "Odkud ho znáš ty?" zeptal jsem se váhavě. "No, my jsme příbuzní, je to můj bratránek."

Sundal jsem mu triko a on se na mě šibalsky usmál. Začal jsem ho líbat po celém těle. Žužlal jsem jeho bradavky a zároveň jsem ho hladil v rozkroku, kde už se jeho maličkost nemohla dočkat až spatří světlo mého bytu. Pomalu jsem se s líbáním dostal až k břichu, a tak jsem mu rozepínal pásek. Po rozepnutí jsem mu velmi rychlým hmatem stáhl kalhoty.