Romány

„Chybí mi!“ řekl Gavin, když přešli k Willovu náhrobku. V tu chvíli se vedle Garryho objevil Will, který soustředěně koukal na svůj náhrobní kámen. „Taky mi chybíš!“ řekl Will se zármutkem v hlase. Garryho napadlo, že by o tom, že Willa vidí, mohl říct Gavinovi, a mohl tak sloužit jako prostředník mezi nimi. Z toho nápadu ho ale vyvedl vzápětí Will.

„Jsi podobný jednomu…,“ zarazil se Gavin, který vypadal, jako že se za chvíli rozbrečí. „Našemu bratrovi, který před dvěma měsíci zemřel!“ dokončil za něj Derek velmi zarmouceným hlasem. „To mě mrzí!“ sklopil Garry hlavu. Přišel si teď ještě víc hloupě, když měl Gavina za blázna. „Nejmenoval se Will?“ zeptal se Garry a vysloužil si opět pohledy všech.

No to snad ne, ten chlap pustí moji ruku jako horkej brambor a pořád na mě civí. Radši kývnu na kluky, že můžeme začít, a jdu za nima, abych se taky představil. Pro děti jsme velká atrakce. Sedí na lavičkách a pozorně poslouchají. Já jen občas něco názorně ukazuju.

Najednou se uprostřed kruhu vytvořil velký plamen ve velikosti člověka. Všichni se rozestoupili a připravovali se vůbec na to nejhorší. Mysleli si totiž, že to je Felixova další nastražená past. „Co se to děje?“ začala panikařit Bella. „Já nevím!“ odpověděl Joey a chytl bledou Bellu za ruku. Celá se třásla, ale když se jí Joey dotknul, klepat se přestala. Jediná Selma byla v pořádku a vypadalo to, jako by na něco nebo spíš na někoho netrpělivě čekala. Nikdo nechápal, co se děje, když v tom se z plamenů vynořila tvář. Všem velmi známá tvář. „Wille?“ šeptl užasle Gavin a ústa si zakryl rukou.

„Hej! Tady jsem!“ překonal svůj strach a zařval na něj. Dav lidí utichl a všichni vykulili oči. Nikdo v sále nedokázal pochopit, jak vládce živlu může být synem někoho tak zlého. Felix v tu chvíli ztuhnul a prohlédnul si mladíka od hlavy až k patě. Přesvědčily ho Willovy oči, které zářily zeleně, stejně jako Felixovi.

Najednou ho začal pálit přívěsek na hrudi a on ho hned vytáhl a podíval se na zprávu od Gavina. Velkými písmeny a s třemi vykřičníky se přes celý čtverec vyjímala tři písmenka – teď. Will neváhal, zavřel oči a cítil, jak mu zmizela tvrdá půda pod nohama a hned se tam zase objevila.

Vysprchuju se, zalezu si do postele a Vojta se schoulí vedle mě a hned usne. Já se převaluju z boku na bok, spal jsem celý den a teď nemůžu zabrat. Navíc pořád musím myslet na toho kluka, kterýho jsem zahlídl včera. Stál mezi lidma s pitím v ruce a zíral směrem ke mně.

Protáhnu se davem ke stanu s pitím, objednám si pro sebe pivo a pro Terezku vinný střik. Se dvěma kelímky v ruce se otočím a a vydám se zpět. Davy lidí mezitím zhoustly a já jsem vytlačen až k parketu, někdo do mě strčí, že obsah kelímků málem rozliju. Otočím se, ale už nikoho nevidím. Zato na parketu spatřím boha, vlní se do rytmu s dalším klukem, jako by byli jedno tělo.

„Tak už jste tady!“ vyletěla z kuchyně tmavá blondýnka a srazila na zem Dereka. Blondýnka na něj spadla a najednou se zdálo, jako by oba ztuhli. Will si vzpomněl na svoje první setkání s Gavinem, při kterém oba ztuhli úplně přesně jako tito dva.

„Ale ty nebudeš hrozba, jelikož tvoje plápolání nestojí za nic, a než se to stačíš naučit, všichni budete mrtví,“ dodal Gavin a ve Willovi se zničehonic objevil vztek. Cítil, jak mu v rukách začíná sílit teplo, načež Gavin okamžitě uskočil a pustil Willovu ruku.

A sakra, všiml si mě! zpanikařil Will, když zahlédl černé oči toho obra. Will se strachem podal ruku, jelikož chtěl vyjádřit upřímnou soustrast také. Chlápek mu ruku podal a poděkoval mu, ale výraz jeho tváře ani trochu neudával náznak vděku.

Ale vracím se do právě probíhající pauzy telefonickýho hovoru s ní, ve který setrvává právě díky svý inteligenci a schopnosti empatie, kterou získala při mnoha jednáních se zaměstnancema. A to přesně jsem teď já – zaměstnanec, tak mi dává čas a prostor, abych vstřebal a dobře pochopil informace, který mi chce šeptat do ovárku. Takže můj ovárek je připravenej přijímat informace, ale mozek nějak stávkuje a úroveň toho, jak jsem byl rozhozenej a nesvůj před tímhle hovorem se ztrojnásobila a já zase zírám, ve snaze uklidnit se, do zrcadla před sebou, zasazenýho do bílý stěny. Mám totiž rád věci jednoduchý a křišťálově čistý, a proto na něj koukám v marný naději, že tenhle pocit najdu v jeho křišťálovym povrchu. Ale i přes ten naleštěnej pohled začínám mít pocity jako Alenka za ním, v říši kde je všechno možný a z jejího předchozího tónu tušim, že to, co se dozvim, nebude ani jednoduchý ani křišťálově čistý.

A ejhle! Oba překrásní sexy kluci jsou čím dál tím víc přítulnější. Buďto je moje bujná představivost až příliš povzbuzená množstvím vypitýho alkoholu, na který nejsem zvyklej, anebo se mě kluci opravdu snaží svádět a intimita automaticky uzamčenýho pokoje, kterej se tak stal z chodby nepřístupnej, v nich probouzí chuť na to, co jsem si po vstupu do vztahu s Richardem s jinym klukem zakázal. Zákaz je zákaz, ale ve střízlivym stavu se dodržuje jinak, než v tom rozpoložení, ve kterym se nacházim právě teď já. To rozpoložení je tak trochu opilecký, protože mám v sobě spoustu sklenic šampaňskýho, který do mě, jak si až teď uvědomuju, nalejvali všichni tři nepřetržitě, aniž by sami upíjeli.