Romány

Musel poctivě uznat, že to vypadá divně. Přesto, když mu látka obepínala nahé tělo, líbilo se mu to. Šaty se napnuly v místě, kde to u žádné ženy nehrozí. Uhladil si látku rukou, ale bylo to ještě horší. Chtěl sárí ze sebe zase stáhnout, když uslyšel zvuk otevírajích se dveří.

"Musíš lízat. Pořádně! Hodnej, pěkný. Jo, až támhle, pořádně. Jo, takhle…," naváděl mu hlavu a popoháněl ho s pílí, jako by to byl jeho vlastní rozkrok. Záleželo mu na tom, aby z toho vydoloval maximum slasti, co se dá. Nějak mu to teď přišlo hrozně důležitý. A sám si všiml, že…

- Hledáte něco? - - Ano. Odpověď na to, čím jsem si tě zasloužil. - - To bych se mohl ptát spíš já. - Samson ho začal laskat, slovy i rukama. Pomalu se dostal až ke klínu. Sklonil se a rty laskaly dál, i když už beze slov. Nahé tělo se prohnulo a mladý muž tiše zasténal.

Rozhostilo se ticho. Kluci usilovně přemýšleli, proč vlastně tenhle kopec má takovou pověst, proč neradi chodí i jenom do okrajových částí. Hledali odpověď na otázku tak svědomitě, že si nikdo z nich nevšiml, že ten děsivý zvuk se protáhl strání znovu.
"Báchorky a povídačky o strašidlech a bubácích – toho se ještě ve svym věku bojíte, jo? Sorry, ale s dětma žádný Hole nedobiju. Buď se vzchopíte, nebo končíme. Ale to si dobře uvědomte, co to bude znamenat."

- Copak tě potkalo tak příjemného, bratře? - zeptal se proto. - To jen má duše byla uzdravena. - - A která? - udělal Hubert narážku na to, že Židé věří, že člověk má tři duše – Nefeš, Ruach a Nešama. - Inu, asi všechny tři, - zasmál se Samson. - No, řekl bych, že ani tělo nestrádalo… -

Při vstupu do ložnice padlo měkké světlo svíce na spícího Josefa. Byl krásný jak Adonis. Stejně bez chyby, stejně beze studu. Spal, pokrývku odhozenou, nahé tělo zrovna jako by Samsona zvalo, aby si je vzal.

- Och, pane, co se vám to stalo? To muselo bolet… - Samson se na chlapce podíval. Naprosto nechápal, o čem to mluví. Bezděky sledoval Josefův pohled do svého vlastního klína. A pak se rozesmál málem nahlas. - Ne, ne, to není zranění. Tomu se říká obřízka. To mají všichni Židé. - - Nebolí to, když se to dělá? - - Nevím. Bylo mi několik dní. Nic si nepamatuju. - Josef váhavě vztáhl ruku. Samson zachytil tázavý pohled a přikývl. Ucítil opatrný dotek Josefova prstu.

Lucas si se začátku připadal jako vetřelec. Potom se ale pomalu sžíval se svou novou rodinou. V prvních dnech se Huberta trochu bál, ale brzy zjistil, že tenhle hromotluk má zlaté srdce. Když ho vídal, jak skoro mateřsky hladívá Jakuba, jak opatrně překračuje psy a chová kotě, cítil podivné šimrání v břiše. 

- Josefe! Josefe, co jsi tam dělal? -
Leknutím až nadskočil. Samson mu položil ruku na rameno. Byl podivně rozechvělý a zvláštním naléhavým hlasem se znovu zeptal: - Co jsi tam dělal? -
- Nic, já jen… chtěl jsem se na něco podívat… -

-Pojedeme do města?-
-Ano. A slibuju, že si tam odpočinete a vyspíte se pár dní v posteli a pod střechou v teple.-
Hubert se zasnil. Viděl se mezi přáteli při procházce městskými ulicemi, při veselé pijatice i v loži. Tam byl doslova "mezi" přáteli. Zasmál se tiše té vzpomínce.

- Vzbudíme Jakuba…, -  zašeptal ještě v polospánku Johan, když ucítil, jak ho Hubert svléká do naha.
- No tak zase usne, - zasmál se Hubert a opatrně vstoupil do milence.

„Je konec, Amine.“
„Ano.“
„Odcházíme na frontu.“
Všechno se v něm sevře. Max na frontě. Nebude dělat doktora jako on v týlu, ale bude v předních liniích. Možná bude zraněn nebo zabit. Kdo ví, co se s ním stane. Bojí se o něho. Hledí na Maxovu velkou ruku, jak hladí Bubiho nos.

„Dost. Jestli se někdo vzdálí, zastřelte ho,“ s úsměvem se rozhlédne po vesničanech, kteří umlkli a tisknou se k sobě ještě víc. „Nebo to můžete provést hned. Vzpurnost se trestá a my nepotřebujeme mít vzbouřence na palubě.“
Ethan zavře ústa a podívá se po sousedech. Proboha mlčte, zapřísahá je. Začíná mít z toho chlapa divný pocit. Roste v něm nechuť i podivná tíseň, i když nechápe proč.