Romány

  • FentyXX
Stylromantika
Datum publikace5. 2. 2017
Počet zobrazení3261×
Hodnocení4.01
Počet komentářů6

„Felixe viděli po bále v kraji ohně – vrátil se. Rada nám dala dva týdny na tvůj trénink, jinak tě osobně předhodí Felixovi jako oběť,“ vzlykla Selma. Aiden stál jako opařený vodou, jelikož o tom, že by rada měla předhodit Willa Felixovi nic nevěděl.

  • FentyXX
Stylromantika
Datum publikace2. 2. 2017
Počet zobrazení3210×
Hodnocení3.87
Počet komentářů6

„Ale ty nebudeš hrozba, jelikož tvoje plápolání nestojí za nic, a než se to stačíš naučit, všichni budete mrtví,“ dodal Gavin a ve Willovi se zničehonic objevil vztek. Cítil, jak mu v rukách začíná sílit teplo, načež Gavin okamžitě uskočil a pustil Willovu ruku.

  • FentyXX
Stylromantika
Datum publikace27. 1. 2017
Počet zobrazení3369×
Hodnocení3.44
Počet komentářů5

Na židli, na které byl vyobrazen strom, jeho plody a půda, ze které strom vyrůstá, usedl Aiden. Židle se zlomeným stromem avšak náznakem větru patřila Derekovi, který na ni hned usedl. Třetí židle byla vyzdobena kapkou vody, která přivádí na svět úplně nový strom, a na ni usedl Noah. Další židle, v čele stolu, neměla žádný znak a na ni usedla Selma. Poslední židle, vedle Noaha, byla vyzdobena stromem v plamenech. Will věděl, že ta židle patří právě jemu. Dotkl se jí, aby ji odstrčil, když v tom se celá pevnost začala otřásat v základech. Stařena se opět na Willa usmála.

  • FentyXX
Stylromantika
Datum publikace24. 1. 2017
Počet zobrazení3977×
Hodnocení3.74
Počet komentářů8

A sakra, všiml si mě! zpanikařil Will, když zahlédl černé oči toho obra. Will se strachem podal ruku, jelikož chtěl vyjádřit upřímnou soustrast také. Chlápek mu ruku podal a poděkoval mu, ale výraz jeho tváře ani trochu neudával náznak vděku.

  • Full.of
  • Leckdo
Stylklasika
Datum publikace23. 10. 2016
Počet zobrazení2513×
Hodnocení4.59
Počet komentářů4

„… abychom nezapomněli: překvapení dnešního závodu právě přichází! Skupina naší proaktivní mládeže našich vesnic, která si říká…, která si říká složitým názvem…, která si… duko – merát ne ve – ta det…“ „Ne! To nad tím!“ „To nahoře, vole!“ „To česky! Ty strejci!“ (znělo od známých kluků z publika) „… která si říká Spojená aliance vesnic, připravila speciální cenu výherci! A překvapení přináší všem dobře známý Václav Mokřina – tak ať nezakopneš. A potlesk!“ Venca napochodoval na provizorní pódium, držel tác s dortem (opravdu hezkým – musel ho někdo vybírat s láskou!) a pádil nervózním krokem ke stupínku. A smál se od ucha k uchu. „… ještě ho ukaž publiku… dort, Václave, dort…“

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace10. 10. 2016
Počet zobrazení2371×
Hodnocení3.96
Počet komentářů12

Ale vracím se do právě probíhající pauzy telefonickýho hovoru s ní, ve který setrvává právě díky svý inteligenci a schopnosti empatie, kterou získala při mnoha jednáních se zaměstnancema. A to přesně jsem teď já – zaměstnanec, tak mi dává čas a prostor, abych vstřebal a dobře pochopil informace, který mi chce šeptat do ovárku. Takže můj ovárek je připravenej přijímat informace, ale mozek nějak stávkuje a úroveň toho, jak jsem byl rozhozenej a nesvůj před tímhle hovorem se ztrojnásobila a já zase zírám, ve snaze uklidnit se, do zrcadla před sebou, zasazenýho do bílý stěny. Mám totiž rád věci jednoduchý a křišťálově čistý, a proto na něj koukám v marný naději, že tenhle pocit najdu v jeho křišťálovym povrchu. Ale i přes ten naleštěnej pohled začínám mít pocity jako Alenka za ním, v říši kde je všechno možný a z jejího předchozího tónu tušim, že to, co se dozvim, nebude ani jednoduchý ani křišťálově čistý.

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace3. 10. 2016
Počet zobrazení2184×
Hodnocení4.12
Počet komentářů6

S mnou dokola opakovanym děkováním se necháváme doprovodit naším bankéřem až k recepčnímu pultíku v přízemí, u kterýho se tam on s náma srdečně loučí. S poděkováním nám otevírá dveře ven na chodník, v tom se k rozloučení přidává i slečna stojící v recepci a těžký dřevěný vstupní dveře se za náma pozvolna zavíraj. My se tak, oslněný naplno zářícím polednim sluncem, ocitáme zase na chodníku u obtloustlýho květníku plnýho zlatejch květů, u kterýho náš pohádkovej vejlet do hlubin curyšskýho podzemí začal. A já teď z něho mám pocit, že jsem opravdu našel hrnec plnej zlata na konci duhy.

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace18. 9. 2016
Počet zobrazení2385×
Hodnocení4.25
Počet komentářů5

A ejhle! Oba překrásní sexy kluci jsou čím dál tím víc přítulnější. Buďto je moje bujná představivost až příliš povzbuzená množstvím vypitýho alkoholu, na který nejsem zvyklej, anebo se mě kluci opravdu snaží svádět a intimita automaticky uzamčenýho pokoje, kterej se tak stal z chodby nepřístupnej, v nich probouzí chuť na to, co jsem si po vstupu do vztahu s Richardem s jinym klukem zakázal. Zákaz je zákaz, ale ve střízlivym stavu se dodržuje jinak, než v tom rozpoložení, ve kterym se nacházim právě teď já. To rozpoložení je tak trochu opilecký, protože mám v sobě spoustu sklenic šampaňskýho, který do mě, jak si až teď uvědomuju, nalejvali všichni tři nepřetržitě, aniž by sami upíjeli.

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace5. 9. 2016
Počet zobrazení2383×
Hodnocení4.58
Počet komentářů8

Jako správnej hetero kluk totiž musí svym chováním celýmu světu a hlavně Richardovi, kterej je pro něho v týhle situaci tím, koho musí trumfnout, ukázat to, že i on už má někoho, komu může fyzicky předvádět svý zdraví, elán a díky komu má obrovskou chuť do života tak, jako Richard se mnou. Takhle rozjetý v závěsu vtrhávaj do recepce, kde je vítá vyděšenej pohled Martiny, která se za pultem zastavila v chůzi. Ta nestíhá reagovat na Andrého přískok a mileneckej polibek, kterej sice opětuje, ale jedním okem pokukuje po nás dvou. My jen zkoprněle stojíme před recepčním pultem, kde nás André opustil před tím, než se vrhnul na Martinu, koukáme na ně a ani nedutáme. A přesně o to taky Andrému šlo, což je zjevný ze slov vycházejících z jeho rtů, který se konečně odpoutaly od Martiny: „To koukáte?!“

  • Full.of
  • Leckdo
Stylklasika
Datum publikace30. 8. 2016
Počet zobrazení2741×
Hodnocení4.57
Počet komentářů7

Venca civěl střídavě na Kubu a Ježka, kterému Karel opět stáhnul spodky, takže mohl vidět jeho znovu stojící péro. Začínal si uvědomovat, co se tady děje. On sám by se z toho vyvlíknul, ale Ježka by tu mučili a ponižovali, dokud by je to bavilo. To nemohl dopustit, ale zároveň se cítil úplně bezmocný. Jak by měl donutit Kubu, aby ho nechali být? Sledoval Karla, jak k Ježkovu péru přibližuje botu.

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace27. 8. 2016
Počet zobrazení1934×
Hodnocení4.57
Počet komentářů8

Danny rovnou míří ke dvěma u krajnice stojícím taxíkům. Jednoho z nich žádá o svezení na letiště, a aniž by se zajímal o cenu, nasedá na jeho zadní sedačku. Stále na mě otevřenejma dvířkama kouká smutně, jako by se mu nechtělo odjíždět, ale stejně jako já ví, že musí. To mě provokuje k tomu, abych mu oplatil uštědřenou radost: „Nesmutni! Není všem dnům konec. Já myslel, že se rád vrátíš k tomu tvýmu automechanikovi. Tak proč ten smutnej výraz?“ Zabírá to. Jeho oči i obličej ztrácej truchlivej nádech a on si očividně uvědomuje, že je vlastně šťastnej a jen na to na chvilku zapomněl díky vzpomínkám na to krásný, co jsme spolu prožili.

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace14. 8. 2016
Počet zobrazení2154×
Hodnocení4.74
Počet komentářů8

Na parkovišti nastupuju zpátky do taxíku s papírovou taškou neschopnou udržet vůni dvou kapitálních šťavnatejch úlovků doprovázenejch kýblem křupavejch tenounkejch hranolků. „Člověče, to mi nedělejte! Já z tý vůně dostal hlad,“ otáčí se na mě žertovně s úsměvem sympaťák za volantem, ale to už otáčí klíčkem v zapalování a auto se rozpohybovává k závěrečný fázi cesty do Richardova bytu. Po pěti minutách pomalýho projíždění potemnělejch ulic mezi bytovejma domama se zpoza volantu ozejvá hlas taxikáře: „Tady to je! 1771. Jsme na místě a já dostanu…“

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace6. 8. 2016
Počet zobrazení2212×
Hodnocení4.66
Počet komentářů6

Opět nad svojí odpovědí moc nepřemejšlí: „Je to partie pokeru v jednom soukromém gay klubu, a kdybych tam přišel s vámi, jako se svým doprovodem, už bych nemusel žádné hráčské taktiky ani předvádět. Vy narušíte pozornost a soustředění i toho nejlepšího gay hráče pokeru na světě. A samozřejmě počítám s tím, že by to bylo až po vašem vystoupení tady a s nadstandardním příplatkem.“

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace30. 7. 2016
Počet zobrazení2183×
Hodnocení4.62
Počet komentářů7

Během toho neobratně, až trochu nervózně Richardovi popisuju, co všechno potřebuje tanečník při celovečerním výkonu, a proto to musí mít sbalený v tašce s sebou. Což ho asi nezajímá, ale očividně mě rád poslouchá, proto se na mě s úsměvem dívá a pozoruje mý pomalý přibližování se ke dveřím vedoucím ven z jeho kanceláře. Když pozvolna pokládám levou ruku na jejich kliku, žertovně povídá: „To je věcí! Jako na dovolenou u moře.“

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace23. 7. 2016
Počet zobrazení2051×
Hodnocení4.59
Počet komentářů5

Stejně tak, jak jsou zaneřáděný moje svršky, jsou i moje myšlenky. Ty se během mýho brouzdání tajnejma chodbama propletly jako pavučina a já z nich cejtim zklamání, beznaděj a únavu. S hlavou plnou smíšenejch pocitů roztáčím kohoutky ve sprchovym koutu a dopřávám si osvěžují a povzbuzující sprchu. Teplá proudící voda dopadající na moje tělo mi dodává energii, se kterou přichází i optimističtější pohled na uplynulý dvě hodiny: „Bylo to sice k ničemu, ale na střeše se bude perfektně a hlavně nerušeně čistit hlava,“ pochvaluju si objevenou střešní zašívárnu s bonusem v podobě nejromantičtějšího výhledu na Prahu.

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace21. 7. 2016
Počet zobrazení2156×
Hodnocení4.50
Počet komentářů9

Kluk se zubí, jako by chtěl rozesmát celej svět: „Jooooo! Copak Richard… ten má jenom dobrý nápady. Já jsem Jakub a jak jsi asi poznal, pracuju tady jako barman.“ Naklání se přes desku baru ještě blíž ke mně a polohlasně, až spiklenecky pokračuje: „Šéfem pro nás barmany a číšníky je Tomáš, kterej je tady dneska se mnou. Na toho bacha, ten není takovej sympoš jako já! Však ho za chvíli potkáš, teda jestli jdeš na snídani.“

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace6. 7. 2016
Počet zobrazení2239×
Hodnocení4.44
Počet komentářů8

Přistupuju ke stolu a cestou sleduju údajně nejlepšího garderobiéra v Praze oblečenýho do oděvních kousků, který naprosto neodpovídaj jeho věkový kategorii. Proto mi nepřipadá moc důvěryhodnej a ani způsobilej k tomu, aby radil ostatnim, jak se maj oblíkat. V tuhle chvíli mi ale nezbejvá nic jinýho, něž se mu vydat na pospas a věřit v to, že by mě Richard nepředhodil někomu, kdo neví, co dělá.

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace26. 6. 2016
Počet zobrazení2576×
Hodnocení4.10
Počet komentářů9

I přes ně jsem ale pořád jeho vyprávění považoval za fantasmagorickou pohádku, kterou vystavěl na základě mýho zážitku s padajícím kamením, kterej jsem mu po návratu z pláže svěřil, a on ho jen využil k tomu, aby se pobavil na můj účet. Jeho divoký kudrliny a klukovskej rozjívenej kukuč na mě jako by křičely, že je to kluk s bujnou a pohotovou fantazií.

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace19. 6. 2016
Počet zobrazení2583×
Hodnocení4.33
Počet komentářů5

Celkem s povděkem jsem viděl jen samý holky, samozřejmě krásky první třídy, ale i přesto mě uklidňovalo pomyšlení, že mě nebude nic a nikdo rozptylovat. Jako gay totiž nejsem imunní proti pohlednejm kolegům tanečníkům a modelům. Holky se na mě usmívaly a asi očekávaly, od jedinýho kluka v týmu, nějaký to povyražení.

  • Michal
Stylromantika
Datum publikace11. 6. 2016
Počet zobrazení3535×
Hodnocení4.02
Počet komentářů15

Všechno se ve mně zastavuje, protože to říká tak, jako bych hned první den něco provedl. Chytám se proto dlaněma za opěradlo židle, která stojí u stolu naproti Richardovi, a čekám nějakej ten seřvunk.

  • Full.of
  • Leckdo
Stylklasika
Datum publikace10. 4. 2016
Počet zobrazení3084×
Hodnocení4.14
Počet komentářů5

„Mí Žerčičáci, Ledečáci, Telibáci, Kobylničáci a Kladěrubáci,“ zvolával a při každém jménu se strhl nadšený povyk – včetně Rosťovy kohorty, „a ano i vy, Řehničáci, i vy jste dneska součástí dějin Holí a našich vesnic. Můžeme prohrát? Ptám se: můžeme prohrát? – Ne! Nemůžeme! Protože právo je na naší straně! Co nám sebrali? Co nám ukradli? Jo – dráhu! Kde máme trénovat? Co si vezmeme zpátky? Jo! Dráha je nás všech! Tak se mnou poďte a ukončete všechny ty kraviny posledních tejdnů! Poďte se mnou a poďte vyhrát! Dneska jim dáme co? Na prdel!“

  • Full.of
  • Leckdo
Stylklasika
Datum publikace12. 1. 2016
Počet zobrazení3056×
Hodnocení3.96
Počet komentářů5

„Ty vole, co to…" „Chceš je?" „Vrať…" „Chceš svoje slipy?" Šmírovi se nahrnula do hlavy krev a úplně zrudnul, ohnal se po Ledečákovi tak prudce, že když ten uhnul, Šmíra sám sebe strhnul do vody, až se mu nad hladinou objevil holý zadek. Ať se tvářili, jak chtěli, bylo jasné, že to všechny kluky zaujalo – dokonce i Lůďu.

  • Full.of
  • Leckdo
Stylklasika
Datum publikace3. 12. 2015
Počet zobrazení2770×
Hodnocení4.50
Počet komentářů6

„Seš si tím fakt jistej, Karle?" ozval se Kuba, pochybující o jeho dalším postupu. „Jasně, tohle je plán B a plány B vždycky fungujou, když nefungujou plány A, ne?" „Tak hlavně, abys nemusel vymýšlet plán C," procedil Kuba, ale dál už se do toho nemíchal a znovu se pohroužil do intenzivního přemýšlení o mohyle, o nadrženosti a celém tomhle podivném létě. Karel jeho připomínku ignoroval a už se nemohl dočkat, až si vyzkouší svou novou výslechovou techniku.

  • FentyXX
Stylromantika
Datum publikace25. 7. 2015
Počet zobrazení4599×
Hodnocení4.58
Počet komentářů9

Chytl jsem ho za obě ruce a dal mu je nad hlavu. Zarazil se. "Co to dě… … děláš?" začal koktat. "Jen se tomu poddej!" řekl jsem mu a pomalu jsem si klekal na kolena. Když jsem tu jeho chloubu zasunul do své pusy, začal vzdychat a to se mi líbilo. Přitvrďoval jsem a čím rychleji jsem ho dělal, tím hlasitější jeho vzdychy byly.

  • FentyXX
Stylromantika
Datum publikace18. 7. 2015
Počet zobrazení3132×
Hodnocení4.50
Počet komentářů5

Potom mi došlo, že když opravdu půjdu bydlet se svými přáteli, nebudu takový smutný pořád. Když jsem skončil v práci, zavolal jsem Karolíně, že tu její nabídku přijímám. "No Tome, ale nevím, jestli budeš chtít i po tom, co ti teď řeknu," začala být opravdu vážná, "on s námi v domě bude bydlet i Marek." Myslel jsem si, že si ze mě dělá srandu, ale sranda to rozhodně nebyla, a i když mi moje mysl říkala ne, tak jsem i přesto řekl, že to beru.