Romány

“Mirko, teraz ťa musím pripraviť, ak ti bude čokoľvek nepríjemné alebo ťa to bude bolieť, okamžite povedz.” Ja len súhlasne zahmkám. “Rozumel si? Nechcem ti nejako ublížiť. Prvý raz to dosť bolí.” “Navadí,” chcem byť odvážny, ale popravde, moja tréma a obavy stále rastú. Andrej otvára zásuvku na nočnom stolíku. Vyberá indulonu. Natiera mi ružicu okolo konečníka. “Najprv ťa trochu vyprstím,” oznámi mi. “Čo ma?”

„Ja to pre teba vydržím, vyplať mi trest,“ řekl a podával mi rákosku. „Mýlíš se, to není pro mne, ale pro tebe, já jsem pravidla neporušil. Dobře, zajdi do koupelny a dones si velkou osušku, ať to tady všechno pak nepočůráš.“ Pokorně šel do koupelny pro osušku. Vzal jsem ji a přeložil zezadu přes opěradlo pohovky. Přikázal jsem mu, aby se přehnul a vystrčil zadek. Poslechl mě. „Řekl jsem na holou, nebo ne?“ vyřkl jsem to dost hlasitě a přísně. Lekl se a rozklepal, třásl se jako osika, pomalu si stahoval kalhoty spolu s boxerkami.

"Ale, ale," zasmál se. "Já myslel, že jsi jenom krotkej a hodnej."  "Necítí z tebe tu dominantní auru, tak si dovoluje víc než obvykle," poznamenal Oliver. Jonáš si s ním vyměnil rychlý pohled, než svou pozornost přesunul zpět ke mně. "Dobře, možná nejsem zrovna velkej dominant, ale víš, co jsem?" Naklonil se ke mně blíž a hravě na mě mrkl. Sice se nedalo popřít, že byl neskutečný sympaťák, v ten moment mě ale trochu děsil. Nevěděl jsem, co čekat. "Celkem pořádnej sadista, když je to potřeba."

Všichni odešli, ve dveřích stál Štefko, v jeho očích už zářily ty jeho hvězdy, a šťastný úsměv na tváři by postavil na nohy i mrtvého. Natáhl jsem ruce, přiskočil ke mně, objal mne a vyhrkly mu slzy z očí, brečel. „Prečo si chcel zomrieť, prečo? Ja ťa tak ľúbim, ako nič na svete, a ty chceš zomrieť.“

“Palino, ja by som to prvý raz chcela zažiť s tebou,” pošepla mu. Paľo sklopil oči. “Alis nie, to ja nedám,” priznal. “Stalo sa niečo?” “Myslel som si, že je to za mnou, že to zvládnem,” hovoril pomaly. “Stále ho miluješ?” položila mu otázku. Paľo prikývol a začali mu padať z očí slzy. “Chceš byť sám?” dotkla sa rukou jeho tváre. Paľo sa postavil a začal sa obliekať.

“Andrej, ty si už niekedy robil to…,” neviem, ako presne nazvať maznanie sa s našimi vtákmi s ústami. “Myslíš fajku alebo učene orál?” pomôže mi Andrej. “Áno, to,” pritakávam. “Bohužiaľ robil. Mirko, ale skutočne krásne a ozajstné to bolo až s tebou,” ovinie mi ruku okolo krku a začne ma bozkávať.

Nefungovaly mu brzdy, zastavil se až na mých zádech, a aby mne nepřirazil na desku, rychle mne pevně uchopil v bocích, jeho penis mne tlačil mezi půlkami. Hlavu mi položil na rameno, aby viděl, co dělám. Oči jsem nespouštěl z mléka, aby mi nezpěnilo, a prstem jsem mu ukazoval, kde vzít nůž, kde talíř, talíř z vrchní skříňky nade mnou, ukázal jsem prstem kolmo nahoru nad svou hlavu. Stavěl se na špičky a jeho penis se mi mezi půlkami posouval nahoru až na kříž, tvrdl mu. V té chvíli jsem na moment ztvrdl i já v očekávání jeho klesání na paty a přesun jeho klacku mezi mé půlky. Ucítil jsem jeho vlahý teplý dech na uchu. Nebezpečná situace, silně jsem se přemáhal, nechtěl jsem se opařit téměř vroucím mlékem.

„Můj drahý Šimone, ještě než přistoupíš k nezvratné akci, projeď si diář. Myslel jsem, že s tím výletem dnes počítáš, když už jsme ho třikrát, kvůli tvému sexuálnímu apetitu, odložili. Počtvrté bude po mém! Nevytáhl jsem paty z Karlovic už měsíc, pořád pracuju, tak mi nekaz radost a nechej mě pro jednou relaxovat jen tak v přírodě… Potřebuju si dobít baterky. A večer, jak budeme příjemně unavení procházkou, tak…,“ pokrčil rameny, sladce se pousmál a pohladil jej po tváři.

“Ukáž vtáka,“ prikazuje Stano. “Obyčajný normál, na teba sa nechytá,” konštatuje Čierny Peter. “Háčik, si na rade!” Andrej vytiahne svojho krásavca. Všetkým je na prvý pohľad jasné, že ide o pekný kúsok. Andrej oblúkom začne šťať, je asi pol metra od poslednej značky, ale jeho prúd silnie a preští najvzdialenejšiu značku minimálne o 20 cm. Chalani jasajú. “Andrej! Háčik je víťaz!” oslavujú ho, ako keby vyhral maratónsky beh. Viacerí tvrdia, že ho má aj najdlhšieho. Stano si sťahuje tepláky, porovnávajú si ich navzájom.

Ještě jednou se rozhlédl, a když se ujistil, že kromě jich dvou, kteří se nacházeli ve vlastním světě, nikde nikdo není, poodtáhl gumu mých boxerek. Srdce se mi divoce rozbušilo, a pokud jsem do té chvíle nebyl rudý jako rajče, tak v ten moment už rozhodně ano.

Rytmus sa začal zrýchľovať. Tichým ranným lesom sa niesli ich zvieracie zvuky. Asi 20 metrov od nich vyšli dva mladé 4 ročné jelene desatoráky. Zastali a pozerali na milujúcu sa dvojicu, ktorá sa dostala k vrcholu. Paľo v zášklboch plnil Petrovo vnútro teplým semenom. Striekať začal aj Peter. Jelene zastali, stále na nich hľadeli. Peter otvoril oči, drgol do Paľa. Oči chlapcov sa stretli s očami krásnych budúcich kráľov lesa. Chvíľu na seba pozerali. “No čo, kamoši, chcete sa pridať?” oslovil ich Peter. Až na Petrov hlas sa jelene prebrali z údivu a z toho, čo videli. Rozbehli sa po zasneženej pláni.

“Pozri, týchto nám bol čert rohatý dlžný,” pošepnem mu. “Nemaj nervy!” upokojuje ma. “No čo borčekovia, čo ste robili v tých kríkoch?” provokatívne sa pýta Stano. “Čo asi? Bozkávali sa a vyhonili si,” povie s takou samozrejmosťou Andrej, až mi to vyrazí dych. Mám dojem, že sa asi zbláznil. Cítim, že sa červenám.

Když scházel z pavlače vedoucí k ložnicím hostů, potkal Johana. Ten ho vzal za ruku a zavedl kousek od schodů, do malé komory. Ještě nezapadla závlačka na petlici a už strhávali ze sebe oblečení. Jejich těla přilnula k sobě, jako by k tomu byla stvořena. Jazyky vzájemně vnikaly do úst, těla slepená potem vydávala mlaskavé zvuky. Jejich vyvrcholení hraničilo se ztrátou vědomí. Než vyšli ven, otřeli se vlhkým plátnem.