Romány

Došli jsme ke korytu potoka, který se opatrně zakousával do kamenité cesty. Rozdělené pramínky si hledaly cestu skrz kameny, aby se na druhé straně za cestou spojily opět do vodního koryta. „Ty jo, to je krásnej potok, co?“ rozzářil se Marek, odhodil hůl a hned si sundával tenisky. Bosýma nohama se vydal do vody, dál proti proudu, kde byla průzračná voda už nad kotníky.

Marek jezdil prstem po mapě a plánoval, kudy půjdeme, abychom nic zajímavého nevynechali. Zříceninu, skály i údolí lesního potoka. A abychom se taky stihli včas vrátit a zároveň se úplně nevyndali. Sledoval jsem pozorně tohle Markovo brebentění a hladil ho rukou po zádech. „Dáváš pozor, jo?“ zeptal se Marek.

Marek vypustil svůj proud před sebe. Stáhl si pokožku ztopořeného penisu ke kořeni a ze svého napnutého žaludu stříkal mohutnou silou jako fontána. Hltal jsem ho očima a nezmohl se ani na slovo. Hrál jsem si s jeho horkým pramenem rukou, nechal si smáčet chloupky na celém svém předloktí a občas přejel přes stříkající žalud dlaní – opatrně, abych nepocákal jeho kraťasy. Markův proud byl ale silný, takže kapky ulpívaly na našich chlupatých lýtkách.

Marek mi sjel rukou na trenky a jemně mi začal mnout penis přes látku. Usmíval jsem se a pozoroval ho. Penis se mi velmi rychle postavil do pozoru a trenky nadzvedával. Marek začal hladit můj penis po celé jeho délce a občas ho přes látku jemně pomačkal.

Zajel jsem pomalu elektrickým strojkem do jeho vlasů. Druhou rukou jsem kontroloval, zda jsou stejně dlouhé, zda někde nepřečnívají a přitom plynule navazují. Občas jsem ometl Markovi ramena a podíval se na něj do zrcadla. Z odrazu se na mě hezky usmíval a občas na mě vesele mrknul. Jednou rukou se držel pod pytlíkem, jemně si ho mnul a palcem si pomalu hladil vztyčený penis.

S Markem jsme se pomalu šourali stmívajícím se parkem domů, lampy se začaly mihotavě rozsvěcet. Chytil jsem Marka za ruku. „Marku? Tady jsme spolu minulej tejden…“ „Já vím, ty vole! Myslim na to celou dobu,“ přerušil mě vesele Marek. „Fakt?“ péro v kalhotách se mi okamžitě postavilo. „No jasný.“ Marek se zastavil, chytil mě kolem pasu a přitiskl svůj rozkrok k mému. „Taky myslíš na to, co já?“

Kleknul jsem si nad Marka a zajel jsem rukama pod jeho tílko. Prsty jsem zanořil do Markova chlupatého pupíku a něžně se přehraboval v jeho hustých chloupcích. Marek se mi pokoušel sundat tričko. Zvedl jsem ruce a Marek mi tričko přetáhl přes hlavu.

Marek mě chytil za ruku. Ucítil jsem jeho vlhkou teplou dlaň. A také mužnou energii, která z ní sálala. Péro v kalhotách mi okamžitě ztvrdlo. Šli jsme pomalinku podél líně se převalující vody, nikde nikdo nebyl a my jsme měli celý svět jenom pro sebe.

Marek přišel ke mně, objal mě kolem pasu a přitulil se. Do ucha mi potichu řekl: „Já jsem rád s tebou. Dneska budeme spolu jen my dva, jo?“ Pohladil jsem ho ve vlasech a zašeptal: „Marku, já tě tak miluju.“ Ucítil jsem tlak ve svých kalhotách. Marek se ke mně přitiskl rozkrokem a hladil mě po zádech.

Zase si lehl do trávy a ruce si dal pod hlavu. Díval se na mě a usmíval se. Měl unavený pohled, ale v očích mu běhaly jiskřičky. Zadíval jsem se na jeho podpaží, která mi vystavoval. Chloupky v jeho hnízdečcích byly úplně mokré a kůže se třpytila potem. Cítil jsem v kalhotách, jak se mi zvedá péro. Sáhl jsem Markovi do chloupků a několikrát je něžně pohladil. Přivoněl jsem si k prstům. Intenzivně a omamně voněly Markem. Přitiskl jsem prsty k nosu a zhluboka z nich Markovu vůni nasál.

I když Sam ten vánoční shon neměl rád a svátky by raději proležel v posteli, na stromku si vždy zakládal. A jelikož on nikam nemůže, oni skloubí dvě věci do jedné. Vánoční L.A. bylo vždy nádherné a věřil tomu, že se jim bude líbit. Aspoň nějaký symbol, když u nich se sněhu moc nedočkají. Teda, záleží, kde taky zrovna jsou.

Přede mnou šla spolužačka Klára, kterou doprovázel její přítel. Každou chvilku měla jít na potítko, takže jsem se nedivil, že vypadala, jako by měla každou chvíli omdlít. On ji objímal kolem ramen, pokoušel se ji uklidnit a opakoval jí, "že se to učila tolik měsíců, tak není možné, aby to neudělala, vždyť to umí i pozpátku". No dobrý den, já se učil měsíc, z čehož první dva týdny jen velmi sporadicky. Jsem v prdeli. Další myšlenka, která se mi vloudila do hlavy, ačkoliv jsem se ji neúspěšně snažil vytlačit, byla, jak super by bylo mít s sebou taky takovou podporu. Toho určitého člověka, jehož objetí by mě udělalo nekonečně šťastným.

Březen uběhl jako voda a stejně tak rychle ubíhal i duben, venku se oteplovalo a mně připadalo, že už jsem snad konečně vyrovnaný. Vyrovnaný s rozchodem s Oliverem. Vyrovnaný s tím, že už nikdy nikoho nebudu milovat tak jako jeho. Že už nikdy nebudu milovat. A že svět se kvůli tomu pravděpodobně nezboří. Ale ani v nejmenším to neznamenalo, že bych zapomněl.