Romány

  • Amater
Stylromantika
Datum publikace3. 12. 2012
Počet zobrazení3708×
Hodnocení4.36
Počet komentářů2

„Napíšeš ještě něco?“
„Možná ano, ale je to hlavně tvůj příběh.“
„Ne, není. Je to náš příběh. A taky jedné vesnice.“ Max mlčí. Ethan má asi pravdu, protože oni dva ve skutečnosti ovlivnili život jedné malé vesnice na čtyři roky. Jejich hádky, kompromisy, hovory a pletichy, jak získat výhody nejen pro sebe ale i pro ostatní.

  • drsoul
Stylromantika
Datum publikace2. 12. 2012
Počet zobrazení3831×
Hodnocení4.50
Počet komentářů1
Oceněnípovídka roku 2012

V noci jsem se probudil, když si vedle mne Jozífek lehal. Podle budíku byly už skoro dvě hodiny. Polštář jsem měl ještě celý mokrý, jak jsem se probrečel do spaní, přivinul jsem se k němu, ucítil zase jeho pevné objetí a slyšel, jak mi šeptá:
„Všechno bude zase v pořádku, maličký, už spi. Ráno ti to vysvětlím, jenom se na mě nezlob," lehce mě políbil a já trochu uklidněný hned usnul.

  • drsoul
Stylromantika
Datum publikace28. 11. 2012
Počet zobrazení4112×
Hodnocení4.65
Počet komentářů1
Oceněnípovídka roku 2012

Když mě položil na postel a sklonil se, aby mě políbil, všiml si věcí z Jeannotova balíčku, které jsem už odpoledne dal na noční stolek tak, aby byly co nejnápadnější. Cítil jsem, jak strnul, a potom se na mě podíval rozzářenýma tázavýma očima:
„Ty chceš?"

  • Amater
Stylromantika
Datum publikace27. 11. 2012
Počet zobrazení3674×
Hodnocení4.35
Počet komentářů1

Násilí. Celá válka byla – je  o násilí, ale tehdy v té vesnici to bylo i o něčem jiném. Nechá to být. Pomiluje ho. Je to lepší než násilí a vzpomínání na dny plné hořkosti. Napije se a skleničku odloží do dřezu. Neumyli jsme večer nádobí, napadne ho, ale pak nad tím mávne rukou. Vyjde nahoru, svleče si župan, vklouzne do postele a hned zaregistruje Aminovo napjaté tělo. Není vláčné a rozněžnělé spánkem jako obvykle.
„Tak co?“ optá se dychtivě Ethan.

  • drsoul
Stylromantika
Datum publikace25. 11. 2012
Počet zobrazení3963×
Hodnocení4.39
Počet komentářů1
Oceněnípovídka roku 2012

„Co se děje?" saju si krev z prstu a sleduji Jozífkův překvapený výraz.
„Mamka ti vzkazuje, ať si dáš záležet, neuřízneš si ještě další prsty a že přijdou v osm."
„Přijdou?" divím se.
„Jo, přijdou, přivede prý hosta," zamyšleně odpoví, „a nedal bych nic za to, že to bude ten její přítel."

  • Amater
Stylromantika
Datum publikace18. 11. 2012
Počet zobrazení3549×
Hodnocení3.96
Počet komentářů1

„Finden Sie es! Schnell! Suchen Sie gründlich!“ Najděte to! Rychle! Hledejte pořádně!
Najděte! Hledejte! Chci ho! Překládá si dál ten hnusný hlas, který se mu zařezává do mysli jako nůž. Ví, že si ho bude pamatovat do konce života. Vyskočí, hromada harampádí kolem něho spadne s ohlušujícím rachotem. Nemotorně vyběhne s kufříkem a batohem v náruči. Tři muži ztichnou, otočí se za zvukem jako lovečtí psi. Jeden z nich mávne rukou směrem, odkud hluk vycházel, a rozeběhnou se.

  • drsoul
Stylromantika
Datum publikace14. 11. 2012
Počet zobrazení4192×
Hodnocení4.55
Počet komentářů2
Oceněnípovídka roku 2012

„Proč jsi to udělal, všechno jsi zkazil!" Už se neudržím, nechci dělat scény na veřejnosti, vší silou zadržím slzy a uteču na záchod. Naštěstí tam nikdo není, tak povolím stavidla a brečím nahlas, nevím, co mám dělat, nechci Jozífka ztratit, nechci ho trápit, co to vlastně dělám, proč to dělám, proč se nedokážu se ovládnout.

  • Amater
Stylromantika
Datum publikace12. 11. 2012
Počet zobrazení3868×
Hodnocení4.21
Počet komentářů2

Když projedou, hnou se kupředu pomalým tempem. Začíná ztrácet přehled, jaké je datum. A který je den, to už neví vůbec. Pátek, sobota nebo už možná pondělí? Jdou nějakou dobu, když jim nad hlavami proletí letka německých letadel. Dvě letadla se z ničeho nic oddělí a proletí těsně nad nimi. Všichni se přikrčí. Oddechnou si, ale pak si někteří povšimnou, že se stroje vracejí. Jeden začne shazovat bomby.
Stejný kvílivý zvuk smrti jako v Dunkerque. Zavře oči, zakryje si uši.

  • drsoul
Stylromantika
Datum publikace11. 11. 2012
Počet zobrazení3800×
Hodnocení4.50
Počet komentářů1
Oceněnípovídka roku 2012

„Přestavuji vám studenta Karla Jandáka, který" ale větu nedokončí, protože já se otočím, zalapám po dechu, leknutím couvnu a šlápnu mu na nohu.
„Jak jsem říkal, my se už trochu známe, pane řediteli," slyším hlas, který si s ničím a nikde nemohu splést.

  • drsoul
Stylromantika
Datum publikace7. 11. 2012
Počet zobrazení3956×
Hodnocení4.28
Počet komentářů2
Oceněnípovídka roku 2012

Spadla mi čelist. Bude s námi někdo bydlet? A co tak najednou? Pravda, z horní části bytu jsme užívali jen terasu s malým bazénem a zimní zahradou, je to vlastně samostatný byt, ale přece jen, bude tam najednou cizí člověk. Že by mamčin přítel? O žádném ale nevím, ale třeba ho přede mnou tají, taková krásná ženská a nikoho už tak dlouho nemá. Ale tomu by zase přece byt nepronajímala, toho by tam prostě nastěhovala.

  • Amater
Stylromantika
Datum publikace4. 11. 2012
Počet zobrazení4866×
Hodnocení4.04
Počet komentářů2

„Proč chceš můj souhlas?“ udiveně se otáže Max a položí mu ruku na paži. Miluje toho štíhlého vysokého Angličana. Vlastně neví, kdy se do něj zamiloval. Při prvním setkání, nebo později ve vězení, nebo někdy jindy? Nebo to bylo, jak šel čas?
Ethan se zardí. „Chci sepsat náš příběh z války.“ Max stáhne ruku, udělá krok vzad.
„Proč? Přece je to za námi nebo ne?“
Ethan rozpačitě přejede klávesy stroje. „Nevím. Možná jen na tu dobu nechci zapomenout a možná chci zanechat nějaké svědectví o tom, jaké to bylo ve skutečnosti. Ale pokud nechceš, nebudu psát,“ řekne úzkostlivě. Max se vedle něho posadí a přemýšlí.

  • drsoul
Stylromantika
Datum publikace4. 11. 2012
Počet zobrazení4269×
Hodnocení4.56
Počet komentářů2
Oceněnípovídka roku 2012

„Ano, jsem rád veselý, rád si dělám legraci, ale tohle je vážná věc! Já tě miluju a tvoje nedůvěra mě dopaluje! Podívej se na sebe, prosím tě, vždyť ty jsi tak krásný chlap, chytrý, milý a já ti přesto věřím, že zůstaneš jenom můj. Tak prosím věř i ty mně!" Na konci se mi už třásl hlas a zůstal jsem klečet a položil mu ruce na ramena a skrze slzy se mu podíval do očí.

  • drsoul
Stylromantika
Datum publikace31. 10. 2012
Počet zobrazení4156×
Hodnocení4.22
Počet komentářů1
Oceněnípovídka roku 2012

„Ale mami, to přece nemůžu panu Vondrovi udělat, počítá se mnou do konce července," koktám trochu, protože fakt neumím lhát, a kdybych přiznal, že to je soukromých důvodů, máti by mě pěkně setřela.
„A to jako panu Vondrovi staršímu nebo mladšímu?" praví moje matička zcela vážně, 

  • drsoul
Stylromantika
Datum publikace28. 10. 2012
Počet zobrazení5193×
Hodnocení4.58
Počet komentářů2
Oceněnípovídka roku 2012

To křeslo je nejen staré a krásné, ale i prostorné a nečekaně praktické. Když si hodím nohy přes opěrák ruky, můžu sedět Jozífkovi na klíně a líbat ho, hladit ve vlasech a cítit jeho rty na mých, na mém krku, na ramenech, jeho prsty, jak jemně přejíždějí po mých bradavkách, po břiše, já můžu hladit pevné svaly na jeho hrudi, porostlé tak měkoučkými a jemnými chloupky

  • drsoul
Stylromantika
Datum publikace25. 10. 2012
Počet zobrazení4588×
Hodnocení4.54
Počet komentářů3
Oceněnípovídka roku 2012

Seběhnu k domovním dveřím, otevřu a octnu se půl metru nad zemí, cestou nahoru dostanu rychlou pusu, kterou stihnu vrátit při tom, jak mne Jozífek staví zpět na zem. Ovšem na zemi je jenom moje tělo, duše jásá v blažených výšinách. Vrzání otevírajících se dveří mne ale vytrhne nejen z toho opojení, ale i z jeho náruče.

  • drsoul
Stylromantika
Datum publikace22. 10. 2012
Počet zobrazení4608×
Hodnocení4.53
Počet komentářů2
Oceněnípovídka roku 2012

 nejsou to jen polibky, cítím jeho ruku, která sjíždí po mých zádech až tam, kde už to záda dávno nejsou, druhou mne pevně přitáhl k sobě, moje dlaně jsou v jeho vlasech, na jeho zádech…

  • drsoul
Stylromantika
Datum publikace17. 10. 2012
Počet zobrazení7017×
Hodnocení4.47
Počet komentářů8
Oceněnípovídka roku 2012

… Jestli jsou moje teorie šedivé a žití zlatý strom se zazelená úplně jinak? To nic, zelená je přece barvou naděje