Romány

A v té chvíli jsem se začal doopravdy bát. Protože Damián nebyl z těch, kteří svoje problémy řeší před obecenstvem. Právě naopak. A když k tomu chtěl přizvat i moje kamarády…

S kýmkoliv jiným bych tu hru na nespokojenýho, téměř naštvanýho doma a neposlušnýho subíka dohrál. S Lexem mi to ale z nějakýho důvodu nešlo. Když jsem viděl, jak je z intenzity toho svýho prožitku hotovej a jak je mu zároveň nepříjemný, že mi nedokázal vyhovět, něco se ve mně přepnulo a znemožnilo mi dál se k němu chovat jako ke svý hračce.

Dveře vilky se otevřely a vyšel muž kolem čtyřicítky. A vůbec nevypadal jako hrdina z filmu. Ale na pohled byl moc hezký. Na první pohled zaujal velmi hustý, ale pečlivě na krátko zastřižený, černý plnovous.

Notebook a dvoje sluchátka s rozbočovačem zůstaly na zemi u postele, protože já ten večer vážně netoužil trávit sledováním sebelepšího filmu. O pár minut později už mým bytem zněly zvuky dvojí, zajímavě synkopické.

Alex se po mně jenom pobouřeně ohnal, ale okamžitě jsem ho popadl za zápěstí, otočil si ho k sobě zády a přitiskl si ho na sebe. „Nonono!“ pošeptal jsem mu do ucha. „Moc si nedovoluj. Nebo tě budu muset přivázat k posteli do nějaký ne zrovna příjemný polohy – a na tu párty si půjdu užívat sám!“ Volnou rukou jsem mu hladivě přejížděl po těle a rovnou jsem mu zajel i do klína – a jasně: jenom pouhá zmínka o přivázání k posteli Lexe okamžitě vzrušila.

„Nechcete jít taky?“ zeptal se Jáchym a já bych ho za to nejradši nakopal, protože Damián se okamžitě zeptal, na co že to chtějí jít. Kamila jsem měl chuť pro změnu zaškrtit. Horlivě s Jáchymem souhlasil a vysvětloval Damiánovi, o co jde.

Nechal jsem se opřít o Patrikova záda a zavřel jsem oči, přesně jak po mně chtěl. Mezi mým a jeho tělem byly jen mé svázané ruce. Otočil jsem hlavu na stranu, až jsem se nosem otřel o jeho čelist a do nosu mě praštila jeho vůně. Na moment jsem se celý uvolnil, více se na něj položil a se zavrněním se mu rty otřel o krk, to už mě ale chytil pevně za čelist a znovu mě narovnal.

Probudil jsem se. Ještě jsem dospával se zavřenýma očima a vzpomínal na včerejší večer při svíčkách. Marek… Leží teď přitisknutý k mým zádům, svůj ztopořený penis má zasunutý mezi moje stehna, ruku má položenou přese mě a drží mě ve spánku za péro. Zatetelil jsem se v jeho náruči. Marek…

Kdybych se schválně nedíval, možná bych si toho lehounkého zčervenání jeho tváří ani nevšiml. Ale já se díval, čekal to a těšil se na to. Pořád v něm ten stud byl, i když se za ruku vzít nechal. A já ho do ničeho víc tlačit ani nechtěl.

Voda nám dosahovala po ramena a zakrývala Patrikovo tělo dostatečně na to, abych jím nebyl rozptylovaný. Mohl jsem se soustředit jen na jeho oči, jejichž barva připomínala kávu s kapkou smetany. A na rty, na nichž ulpěla kapka vody. Dostal jsem neodolatelnou chuť ji z nich slíbat. Naklonil jsem se k němu, Patrik se však odrazil ode dna a pozadu odplaval na takovou vzdálenost, abych na něj už nedosáhl.

„Jo, využil bych tě k takovýmu hraní moc rád,“ přiznal jsem mu potichu, zatímco jsem mu dlaní začal hladivě přejíždět přes tričko po břiše. „Ale zároveň bych nechtěl, abys to bral, jako že tě využívám, chápeš? Muselo by to být oboustranný. Já to chci – ty to chceš. Já dávám a dostávám – ty dáváš a dostáváš. Víš?“ Upřeně jsem se mu díval do očí a dlaní jsem zabloudil o kousek výš, na jeho hrudník, kde jsem mu občas jenom tak ledabyle přejel přes bradavky. Přes výmluvně ztvrdlý bradavky.

Cítil jsem jeho drsné bambulky prstů, jak mi hladí pokožku, jeho mozolnaté dlaně, jak přejíždějí po mém těle. Zavřel jsem oči, abych vnímal jen to. Z Markových rukou sálala energie, jakýsi pocit síly a bezpečí. Uvědomil jsem si, že přestože jsem lechtivý, tak mě Markův dotek vůbec nelechtá, takže jsem na těle cítil úplně nové, dosud nepoznané doteky.

Pralo se to ve mně. Nejsem ani jeho táta, ani starší brácha, abych na něj musel dávat pozor – proč by se nemohl pobavit, no ne? Jenže na druhou stranu mi bylo jasný, že tohle není jeho pravý já. A že kdyby to jeho pravý já vědělo, co to jeho druhý, alkoholem probuzený já vyvádí, asi by z toho moc potěšený nebylo… A pak tu byl ještě třetí úhel pohledu. Konkrétně – pohled na ten jeho nahej, zpocenej, dokonalej hrudník. Pohled pro bohy. A jakkoliv bych byl schopnej si tenhle pohled dopřávat nekonečně dlouho, tak zároveň jsem tak nějak sobecky nechtěl, aby si ho dopřávali i ostatní.