Romány

A víte, co? Já nad tím vážně nechci přemýšlet. Už ne. Znova už prostě ne. Žádný co by kdyby, žádný že jsme volové oba. Žádný, že to je celé jak z nějaké ujeté telenovely. Lidi se chovají jako blbci docela často. Proto teď hodlám udržet si chladnou hlavu a soustředit se na přítomnost a budoucnost po boku Sáry.

Kdykoliv jsem vzal do ruky telefon a začal smolit zprávu. Kdykoliv jsem vzal do ruky papír a zkusil si napsat, co všechno bych mu chtěl sdělit. Vždycky to ztroskotalo na tom jediném: miluji tě.

„V pohodě. Gratuluji!“ usměji se. Skrývat emoce není tak těžké, jak se na první pohled může zdát. Mám strach z toho, co všechno se mi vždycky odehrává uvnitř. Tolik různých pocitů. Jsou těžké jako kámen. Nechci se jimi zabývat, ale daří se jim mě v nestřežených chvílích táhnout ke dnu. „Díky,“ hupsne ke mně na postel, a než se stačím nadechnout, už mi vrazí jazyk do pusy.

Že mě přitahoval fyzicky, o tom snad ani psát nemusím. Stačilo, aby okolo mě prošel, já ucítil jeho vůni a už mi začalo být po celém těle horko a na jednom specifickém místě těsno. Někdy jsem měl pocit, že si ani neuvědomuje, jak některá jeho gesta a výrazy působí eroticky.

Vykukující koleno a nahá záda zakončená dvěma rozkošnými důlky. Dál mi výhled naneštěstí halila peřina. To se ovšem dalo velice snadno napravit. Opatrně jsem ji stahoval níž. Trochu se zavrtěl, ale nevzbudil se. Jen ještě víc přitáhl koleno k tělu.

Jeho ruce na mých zádech a pode mnou vzpínající se tělo… Chtělo se mi zešílet. Hluboko v podvědomí blikající kontrolka, že přece jen takhle nechci k orgasmu přivést ani jednoho z nás.

Ale Damián nevydržel a dveře od ložnice otevřel. Pohledem přejel rozválenou postel, moje včerejší oblečení rozházené po zemi, nedopitou láhev Morgana a dvě sklenky na nočním stolku. Beze slova se otočil. Sakra, sakra a ještě jednou SAKRA!

„Nezlobím,“ vtiskl jsem mu na hřbet té ruky na mém rameni rychlou pusu a byl rád, že neucukl. A že když jsem vstal, nechal se obejmout a políbit na ústa. Oblečenému mu to nejspíš vůbec nevadilo. Naopak se ke mně přitulil a já si tak se zavřenými víčky chvilku vychutnával jeho rty.

Ze začátku to pro mě byl ve fabrice trochu kulturní šok, nebudu lhát. Fyzicky jsem sice zvládal, ale ta jednotvárnost a absolutní absence jakékoliv kreativity mě zabíjela. Navíc výroba, ve které pracuje pětaosmdesát procent opačného pohlaví, většinou čtyřicet plus. Pár chlapů, co se provozem občas mihnou, sedí nahoře v teplých kancelářích a zbytek jsou opraváři a údržbáři. Mají práce nad hlavu a radši flirtují s těmi několika mladými kočkami, co tu jsou, než by se vybavovali s brigádníkem. Ale zvykl jsem si já, zvykly si i moje kolegyně, a když jsme se trochu poznali, neměl jsem se mezi nimi vlastně vůbec špatně. Trošku se mnou flirtovaly, trošku si mě začaly hýčkat, a proč bych na to nepřistoupil? To, že se mi líbí víc svalnaté mužské zadky než vyplněné výstřihy, neznamená, že mám k ženám nějaký odpor.

Ben Kamilovi oplácel jeho upřený pohled, zatímco v něm vzrušivě doznívala ta jeho poznámka. Líbilo se mu, jak Kamil uměl už tak dráždivou situaci pozvednout o úroveň výš prostě jenom tím, co řekl… a jak se u toho zatvářil… Spoutaný už před Kamilem klečel mockrát, ale tentokrát to bylo jiné, takové… zlověstnější. Jako kdyby do dneška si Kamil s Benem jenom tak zlehka hrál, ale dnes už měl své nevychované a drzé hračky doopravdy plné zuby a stejně tak doopravdy jí to hodlal spočítat…

S Bořkem se srazím v chodbě, což mi hraje do karet, jelikož je sdílný jako vždycky, tak mi vyzradí své plány na večer, které se samozřejmě týkají jakési švédské trojky. Nebo možná čtyřky, protože mi přijde, že z jeho úst zazní víc jak tři jména.

Kamil se na Bena jenom vědoucně zaculil. Počkal si, až si Ben klekne a dá ruce za záda, šáhl si do batohu pro šátek a pomalu k Benovi došel. Klekl si před něj, zadíval se mu do očí… a Ben ty svoje zavřel. Věděl, co chce Kamil udělat, vycítil, že nemá smysl ho zkoušet ukecávat, ať to nedělá…, a vlastně si i docela dost přál, ať to Kamil udělá. „Hodnej,“ okomentoval to Kamil stroze…, ale i tohle jedno slovíčko stačilo k tomu, aby se Benovým podbřiškem prohnaly další vzrušující vlny.

Cestou lesem jsem přemýšlel nad tím, co mu tak Jony nakecal. Že jsem mu ukradl peníze? Přebral přítele (já, haha!)? Vysklil basketbalovou pálkou přední okno jeho auta? Ani nevím, jestli nějaké má. Kvůli čemu všemu vás vlastně může chtít zabít bratr vašeho nepřítele (bývalého sice, ale to on zjevně neví)? Teoreticky už jen kvůli vaší existenci. Jenže k tomu měl dost příležitostí i předtím. Nakonec jsem usoudil, že bude lepší to nechat slonovi, protože ten má větší hlavu.