Romány

Mladík se odlepil ze svého místa, pomalu se přibližoval. Štíhlé pružné tělo, nedokázal od něho odtrhnout oči. Když byl na dosah, natáhl po něm ruku. Uhnul mu. Už ho znal moc dobře, věděl, jak válečníka vyprovokovat. Ten se rozesmál a skočil po něm. Chytl ho za boky, strhnul bránící se tělo do vody, ale rychle ho vytáhl, aby se nenalokal vody. Chlapec se k němu přitisknul, rty se přisál na jeho.

„Vidím, že jsi vzhůru,“ mrknul na mne, když nahmatal tu dokonalou ranní erekci. Vlezl si do vany a rovnou na můj kolík nasedl. Bylo to podruhé v životě, co se nechal obtáhnout jinak než zezadu. Bylo příjemné mít kontakt s jeho očima a dívat se mu do tváře, když pomaličku vysedal, aby si těch mých osm palců užil co nejvíc. Slastně přivíral oči, spodní ret skousnutý, hlavu zakloněnou a já byl spokojený a šťastný, když jsem viděl, jak moc se mu to líbí. Jak v sobě každý palec mého ocasu prožívá.

Na nic nečekal a klekl si mezi mé nohy, aby nejdřív polaskal můj ocas ústy. Objel jazykem žalud a pak ho pevně přitiskl na uzdičku, kterou párkrát olízl. Potom mi špičkou jazyka začal lízat ocas zespod a bral to až od varlat, která jedno po druhém dostal do svých úst a cucal je, zatímco mi pomaličku a důkladně honil ptáka. Pak si klekl na postel ve své oblíbené pozici a já si nejdřív pohrál jazykem s jeho hladce oholenou dírou a pak do něj prudce vrazil svůj pevný kolík až nadoraz.

Jakoby zdálky jsem cítil, jak mne pokládají na něco měkkého, balí do deky a kamsi nesou. Světla se mi rozmazávala do dlouhých šmouh a já začal zase zvracet, což vyvolalo přímo hektickou činnost ukončenou jehlou do mé paže a zase temnotou. Znovu jsem se probral až o hodně později v nemocnici a vůbec jsem nechápal, jak jsem se tam dostal. Měl jsem okno jako výkladní skříň.

„Pěkný! Máš je nateklý jak jabka,“ chechtal se voják, který se mi před umístěním do díry šťoural prsty v zadku. Pak mi odemkl pouta a chytl mne za vlasy, aby urychlil mé zvedání se na ztuhlé nohy. Po hodinách v poloze skrčence to nebylo vůbec nic jednoduchého a s páskou na očích jsem byl úplně dezorientovaný.

Pomalu jsem se pohupoval v provazech a nabodával na jeho kolík až nadoraz. Po předchozí bolesti byly pocity ze šoustání mého zadku obzvlášť intenzivní a maska na očích to všechno jen vylepšovala. Byl bych blázen, pokud bych nebral třetí kolo.

„Tak jdeme! Mám chuť na jedno kolo ještě před večeří!“ zavelel tónem, který nepřipouštěl diskuze. Pak mi zkroutil ruku za záda, čímž mě přinutil k předklonu, a strkal mě k sobě do ložnice. Tam za námi zamkl dveře a doslova mě hodil na postel. Sílu měl tedy obrovskou, asi jako každý psychopat a já začínal rozumět tomu, co se mi Frank snažil říct. Toho násilníka bych fakt nepřepral, takže jedinou šancí, jak vyváznout bez zranění, byla poslušnost.

Stál tam jak zmoklá slepice a začínalo mu docházet, že tenhle mejdan nedopadne dobře. Svou nejapnou poznámkou o slibu, který dívce dal, mi poskytl prostor k trestu. Zvedl jsem se z postele. Už bylo načase celé to tu ukončit a lepší důvod nikdy nenajdu. Navíc pokud bych teď Lewise nepotrestal, vypadalo by to celé divně. Měl jsem na sobě svůj oblíbený opasek, ozdobený cvočky. Pomaličku a beze spěchu jsem si ho odepnul a sledoval přitom, jak se Lew začíná třást.

„Ty fotky jsou nádherné, Kierane! Jsou božské, a i když jsem třeba u té s jehlami trpěl, tak jsem se u nich stejně málem udělal. Měl jsem opravdu problém, jenže teď ho budeš mít ty,“ dodal. Pak si mne posadil tak, že jsem měl roztažené nohy přehozené přes opěrky křesla a seděl vlastně ve vzduchu. Přitom mi pořád rukou dráždil můj žalud. Svíral ho třemi prsty a masíroval, takže mi tělem probíhaly doslova elektrické šoky. Sykavě jsem se nadechoval a přál si, aby nepřestával. Byla to taková přijatelná forma trestu.

„Ricku, ty hajzle, jestli ho uděláš, tak si mě nepřej!“ ozval se Lewis, stále týraný mými čtyřmi prsty. „Chci, aby mě tou svou kládou VO-PÍ-CHAL!“ „Dočkáš se,“ odpověděl jsem mu a pořádně ho zatáhl za koule. „Ale až já budu chtít,“ doplnil jsem a stále měl situaci zcela pod kontrolou, kdežto ostatním už dávno sebekontrola unikala mezi prsty. Jimmy už jen tiše naříkal a v tu chvíli mi ho sice bylo líto, ale vůbec nebyl důležitý, Lewis mi vyhrožoval všemi morovými ranami, jestli ho okamžitě nevobtáhnu, a Rick sebemrskačsky obdělával moji kládu s výrazem posvátné úcty.

Bylo to něco neskutečného. Objížděl mi praporem brku žalud a špičkou mne lechtal v ústí močové trubice. Dráždil mi ocas po celé délce a šimral mne na koulích, ale i v tříslech, na břiše a na bradavkách. A pak přejel po vnitřní straně stehen až ke kotníkům a na chodidla, a to už jsem ječel. Byl jsem mu vydaný zcela napospas a on mne šimral tím brkem po celém těle.

Přede dveřmi stáli upíři i vlkodlaci. Zvuky z pokoje se nedaly přeslechnout a nikdo nepotřeboval vysvětlení, o co jde. Fabris se zatvářil nanejvýš otráveně. „To nemají dost? Jsou neskuteční. Máme jít ke královně a oni…“ „…se pomilují, než vyjdeme,“ dokončil Paul. „Přestaň závidět. Já mít ženu, která by mě takhle chtěla, nevyjdu nejmíň sto let z pokoje. Prostě se našli, jsou si souzeni a jejich spojení, láska a vím já, co ještě, budou pro nás darem.“ Fabris se usmál: „Pravda, taky bych neodolal být takhle zamilovaný.“

Už víckrát jsem se zabýval tím, co budu dělat, až můj výcvik skončí a já budu moct tábor opustit. Přemýšlel jsem, jestli si ještě dokážu představit život bez mého instruktora, jestli bych se mohl vrátit k obyčejným heterosexuálním vztahům, anebo si v Irsku najít milence. To se ale nezdálo tak jednoduché, jak to vypadalo, protože spousta lidí měla náboženské předsudky a v konzervativní katolické společnosti byli homosexuálové tvrdě pronásledováni a diskriminováni. Jako nejjednodušší řešení se zdálo mé setrvání v táboře, jenže to bohužel nebylo možné.