Romány

Zapadnu do koupelny. Sakra, klidně bych se s ním vyspal, ale ta představa, že to dopadne jako minule. Pustím na sebe chladnou vodu, potřebuju se trochu uklidnit a můžu jen doufat, že Dan mezitím odejde a mé dilema se vyřeší samo. Ještě si trochu vysuším a vlasy a už není nic, čím bych se mohl v koupelně zdržet. S napětím otevřu dveře.

„Wille?“ ozval se jako první Gavin, který vstal. Krve by se v něm v tu chvíli nikdo nedořezal. Will se posadil a prohlížel si celé to místo. V hrudi cítil, jak mu srdce buší o sto šest. Nechápal, co se stalo a jak to, že se opět nachází na tomhle místě.

Po čtyřech se šourám k vodě, nyní již zase pod plnou palbou slunečních paprsků, protože mrak odtáhl někam za les. Lezu do vody jako bych přetrmácel celou polovinu pouště poté, co mi vysílením totálně klekl velbloud.

Přichází neodvratitelné a nevyhnutelné… Pokud se jednou sopka rozhodne k erupci, není cesty zpět a není překážky, která by erupci zastavila. Z rozjetého rychlíku se také nedá vystoupit. Protržená přehrada se sama znovu nepostaví. Lavina, která se dá do pohybu, své dílo dokoná. Má mysl je zcela zatemněna a upíná se k jednomu, jedinému...

Všichni se otočili se zděšením. Najednou se vedle Garryho těla objevilo úplně stejné, akorát s hnědými vlasy a celé v černém. Garry najednou otevřel oči a podíval se po ostatních a na tělo ležící vedle něj.

Kdyby se mě kdokoliv dotkl kovadlinou nebo kolejnicí, někde na páteři, ani bych si to pořádně neuvědomil a konstatoval bych, že se mě něco dotklo. Pokud se tam však dotýká tím jemným materiálem, k tomu tak rafinovaně, mám chuť zavýt blahem jak Bílý Tesák.

Naklonil som sa a začal ho bozkávať na ústa, pričom moja ruka hľadala ten jeho. Bol krásne nadržaný. Druhou rukou som mu hladkal chrbát. Jemne som mu stiahol predkožku a on mi moju priazeň opätoval a začal mi pomaly honiť. „Počkaj,“ zastavil som ho a skĺzol dole medzi jeho kolená, pritisol si tvár na jeho rozkrok a zhlboka sa nadýchol. Krásne voňal túžbou po mne. Vyslobodil som ho a jemne olízal špičkou jazyka. Jemne si šúchal dlane o môj zostrih, ako po semiši, a kopíroval moje pohyby. Ako som si ho vychutnával ústami, slastne stonal a nenechal na seba dlho čakať.

Prikázal mi vyzliecť sa donaha, predkloniť sa a roztiahnuť polky. Pustil vodu do hadice a voľný striekajúci koniec mi narval do zadku. Musel som nahlas počítať do desať, a až pak hadicu vytiahol. Musel som to v sebe držať – nesmelo to zo mňa vytiecť bez dovolenia. Prikázal mi rozkročiť sa, dať si ruky za hlavu a urobiť tridsať drepov. Po absolvovaní tejto procedúry mi dovolil vyprázdniť sa do záchodovej misy. Zopakovalo sa to niekoľko krát. Pri napĺňaní som musel počítať ešte do pätnásť, potom do dvadsať, do dvadsaťpäť a nakoniec do tridsať.

„Len tie vajcia máš nejaké veľmi citlivé. Budem ti ich musieť trocha potrénovať.“ Zdvihol sa a kopol ma priehlavkom do vajec, až som sa ohol v bolesti. „Vystri sa, keď sa s tebou bavím!“ Chytil opasok, čo som mal okolo krku, a potiahol ma hore, až mi žily na krku navreli. „Poriadne sa rozkroč a ruky si daj za hlavu, bastard! V takej polohe budeš celý čas! Dostaneš päť kopancov do vajec, a keď sa neohneš, skončím! Ale upozorňujem ťa, že za každé cuknutie dostaneš ďalších päť. Rozumel si?“

Rýchlo som zo seba začal zvliekať oblečenie, aby som to stihol. Možno sa ti zdá, že vyzliecť si tričko, tepláky, trenírky, ponožky a tenisky, kým niekto napočíta do desať, je hračka, no nezabúdaj, že všetky tie vyzlečené veci som si ešte musel predpísaným spôsobom krásne poukladať pred seba: tenisky špičkami od seba, na to tepláky, tričko, trenírky a ponožky, a to tak, aby to bolo úhľadné a zarovnané – oblečenie aby sa nedotýkalo zeme a vytváralo štvorec. Inak by mi to rozkopali a ukladal by som to znova a určite by mi niečo pridali. Našťastie som to stihol, aj keď som mal čo robiť, lebo som to nestíhal s dychom – riadne som fučal a nozdry sa dýchaním rozťahovali. Musím povedať, že som to stihol len preto, že to Igor chcel, a ku koncu počítanie spomaľoval. Keby nie, tak si to zaiste zopakujem.

Mám doširoka roztažené ruce i nohy, cítím, jak mě chladivá voda objímá, jak mě má ráda, jak mi hladí každý kousek těla. I ty nejintimnější partie mého těla jsou té vodě vděčné za tu laskavost, kterou jim poskytuje. Pomalu si promnu vlasy, aby mohla voda až ke kořínkům, mírně si rukama oddálím hýždě od sebe, aby mohla i tam dozadu, a nakonec plynulým pohybem odhalím vodě i…

Přece v nějakym rozumnym světě, natož pak v tom nejlepšim možnym, kluk jako já nepusinkuje svýho homosexuálního kamaráda, kterej po něm otevřeně jede. V takovym světě má Matyáš svýho přítele a jsou spolu šťastný, já mám svůj klid na čtení, nad tátou nevisí Damoklův meč toho, kdy mu tělo vypoví poslušnost, máma neni nervák, matura je v pohodě za náma, všechno do sebe zapadá a… ale no jo, my žijeme v reálným světě.

Párkrát za den mi od Matyáše zavibruje esemeska. Nechávám to většinou bez odpovědi, páč to jsou strašný tyčoviny, co mi píše, ale tak dělá to, aby mi udělal radost, a tak mu někdy ze slušnosti odepíšu. Teď dokonce začal básnit: Šikovný jsi, Filípku, / vyzraješ i na chřipku. / Jak tvůj starý věrný pes / kolem pátý přijdu dnes. Tak toho jsem se nikdy nechtěl dožít, aby mi kluk posílal básničky. I když… dal si s tim práci, je to vlastně od něj milý… nebo přece jen blbý?