Romány

„Víte,“ začal Garry a srdce se mu rozbušilo jako splašené. Will to poznal a zničehonic se dotknul Garryho ruky na stole. Garry mu věnoval jeden vděčný pohled a pak se vrátil k těm třem, kteří ho pozorovali se zatajeným dechem. „Já vídám – vídám Wi…,“ chtěl říct Garry, když v tom do jídelny vběhl Joey úplně vyplašený.

Si asi umíte představit, že pár dalších dní celá třída žila narážkama na to, jestli jako jsme pár a kdo je mamka a kdo taťka. Chjo. Fakt by se mi někdy hodilo umět změnit skupenství a stát se párou… Zato Matyáš, ten si ty plky neskutečně užíval a ještě přitápěl pod kotlem. A dycky hned kolínko na kolínko, ruka na mejch zádech a… taky jeho rty nehorázně blízko mýho ucha a horkej dech, kterym šeptal: "Promiň, Fílo. Promiň. To je přece sranda, Fílo, dyť víš. Že to víš? Řekni, že jo."

Ten problém vlastně nastává, až když mě lidi tak nějak nedovedou nechat na pokoji a chtěj mi bejt blíž. Hodně blízko. Když se mnou chtěj něco mít. Když mě milujou. Jako Klára. Asi to je hezký a určitě by nebylo správný se jim vysmívat nebo jim nějak ublížit. Ale… osobně nad tim dovedu leda tak pokrčit ramenama. A chovat se přátelsky. Jako ke každýmu. I k Matyášovi. Kejvnul jsem. "Takže můžu, Fílo? To je super!" křenil se Matyáš.

„Pojďme k tý sázce!“ vypadlo najednou z Garryho, který před sebou uviděl Gavina. Garrymu připadal mnohem sebevědomější, než jak ho znal. Co je sakra zas tohle? pomyslel si Garry. „Dobře, tak zavři oči,“ přikázal Gavin se šibalským úsměvem. Garry váhal, navíc svoje tělo ani neovládal. Zdálo se, že je uvězněn v někom, kdo má o Gavinovi pochybnosti. Oči měl stále otevřené.

„Chybí mi!“ řekl Gavin, když přešli k Willovu náhrobku. V tu chvíli se vedle Garryho objevil Will, který soustředěně koukal na svůj náhrobní kámen. „Taky mi chybíš!“ řekl Will se zármutkem v hlase. Garryho napadlo, že by o tom, že Willa vidí, mohl říct Gavinovi, a mohl tak sloužit jako prostředník mezi nimi. Z toho nápadu ho ale vyvedl vzápětí Will.

„Jsi podobný jednomu…,“ zarazil se Gavin, který vypadal, jako že se za chvíli rozbrečí. „Našemu bratrovi, který před dvěma měsíci zemřel!“ dokončil za něj Derek velmi zarmouceným hlasem. „To mě mrzí!“ sklopil Garry hlavu. Přišel si teď ještě víc hloupě, když měl Gavina za blázna. „Nejmenoval se Will?“ zeptal se Garry a vysloužil si opět pohledy všech.

No to snad ne, ten chlap pustí moji ruku jako horkej brambor a pořád na mě civí. Radši kývnu na kluky, že můžeme začít, a jdu za nima, abych se taky představil. Pro děti jsme velká atrakce. Sedí na lavičkách a pozorně poslouchají. Já jen občas něco názorně ukazuju.

Najednou se uprostřed kruhu vytvořil velký plamen ve velikosti člověka. Všichni se rozestoupili a připravovali se vůbec na to nejhorší. Mysleli si totiž, že to je Felixova další nastražená past. „Co se to děje?“ začala panikařit Bella. „Já nevím!“ odpověděl Joey a chytl bledou Bellu za ruku. Celá se třásla, ale když se jí Joey dotknul, klepat se přestala. Jediná Selma byla v pořádku a vypadalo to, jako by na něco nebo spíš na někoho netrpělivě čekala. Nikdo nechápal, co se děje, když v tom se z plamenů vynořila tvář. Všem velmi známá tvář. „Wille?“ šeptl užasle Gavin a ústa si zakryl rukou.

„Hej! Tady jsem!“ překonal svůj strach a zařval na něj. Dav lidí utichl a všichni vykulili oči. Nikdo v sále nedokázal pochopit, jak vládce živlu může být synem někoho tak zlého. Felix v tu chvíli ztuhnul a prohlédnul si mladíka od hlavy až k patě. Přesvědčily ho Willovy oči, které zářily zeleně, stejně jako Felixovi.

Najednou ho začal pálit přívěsek na hrudi a on ho hned vytáhl a podíval se na zprávu od Gavina. Velkými písmeny a s třemi vykřičníky se přes celý čtverec vyjímala tři písmenka – teď. Will neváhal, zavřel oči a cítil, jak mu zmizela tvrdá půda pod nohama a hned se tam zase objevila.

Vysprchuju se, zalezu si do postele a Vojta se schoulí vedle mě a hned usne. Já se převaluju z boku na bok, spal jsem celý den a teď nemůžu zabrat. Navíc pořád musím myslet na toho kluka, kterýho jsem zahlídl včera. Stál mezi lidma s pitím v ruce a zíral směrem ke mně.

Protáhnu se davem ke stanu s pitím, objednám si pro sebe pivo a pro Terezku vinný střik. Se dvěma kelímky v ruce se otočím a a vydám se zpět. Davy lidí mezitím zhoustly a já jsem vytlačen až k parketu, někdo do mě strčí, že obsah kelímků málem rozliju. Otočím se, ale už nikoho nevidím. Zato na parketu spatřím boha, vlní se do rytmu s dalším klukem, jako by byli jedno tělo.

„Tak už jste tady!“ vyletěla z kuchyně tmavá blondýnka a srazila na zem Dereka. Blondýnka na něj spadla a najednou se zdálo, jako by oba ztuhli. Will si vzpomněl na svoje první setkání s Gavinem, při kterém oba ztuhli úplně přesně jako tito dva.