Marek a já – 21. kapitola: Začátek

Probudil jsem se. Vedle mě ležel Marek a ještě spal. Oknem pronikalo do ložnice denní světlo. Opřel jsem se o lokty a rozhlédl se. Jsem doma.

Převalil jsem se opatrně na bok a pozoroval spícího Marka. Byl krásný. Naplňoval mě jistotou a klidem, i když spal. Stačilo mi, že jsem vedle něj. Konečně jsem doma. S ním, s Markem, jsem doma.

Cítil jsem celou duší, jak se minulý život rozplývá jako sen. Jak jsem se probudil a jak svítá.

A jak to bude dál? Nevím. Přestal jsem myslet na to, co bude, nebo nebude a žil konečně tady a teď. S Markem. Cítil jsem, že naše životy se nadobro spojily.

Uvědomil jsem si, že se usmívám.

Markovi se pohnula víčka a zavrtěl sebou, na znamení toho, že začíná další den…

***

Právě tady by mohl příběh klidně skončit. Příběh o tom, jak jsem začal s mým kamarádem Markem nakonec chodit, jak jsme v sobě našli kromě dosavadního přátelství nakonec lásku, vzájemnou oporu i inspiraci. A navíc – výjimečné sexuální souznění.

Jenže když se dva lidé rozhodnou, že spolu budou žít, tak tím jejich velký příběh ve skutečnosti začíná. Příběh, který je sice obyčejný, ale čeká v něm nejedna zkouška, zda spolu vydrží, zda se navzájem neomrzí a dál si budou jeden druhého vážit, zda se nezradí a dokážou si také odpouštět a zůstanou si i nadále oporou i inspirací.

***

Marek se na mě krásně rozespale usmál.

„Ty jo. Kolik je hodin?“ začal se protahovat.

Koukl jsem na budík: „Půl jedenáctý.“

„Ty bláho. Ještěže je neděle,“ vydechl se slastnou úlevou a zachumlal se zpátky do deky.

Potřeboval jsem nutně na záchod.

Vstal jsem a odešel na toaletu.

Díval jsem se na svoje trčící péro a naprázdno mířil do mísy. Taky bych chtěl moct stříkat s postaveným pérem jako Marek, napadlo mě. Penis se mi ale při tom pomyšlení ještě víc vztyčil. Nic. Zasunul jsem ho zpátky do boxerek a vrátil se do ložnice.

Lehl jsem si k Markovi. Marek se zavrtěl, pak se protáhnul a odhalil na mě svá zpocená hnízdečka.

Opřel se o lokty a rozhlížel se po ložnici.

„Ty jo. Tady se to změnilo,“ zhodnotil Marek s úsměvem. „To je super.“

Nahnul se ke mně a políbil mě. Zase se chvíli rozhlížel kolem.

„Jé, hele!“ vyskočil Marek z postele a jen v trenkách zamířil k oknu. „Copak dělá bouřková sklenička?“ začal zkoumat její obsah. „Jsou tu jen takový malý krystalky, všechno se rozpustilo, pojď se podívat!“

Zvedl jsem se a šel k oknu. Objal jsem Marka zezadu a přitiskl se k němu svým vztyčeným penisem, který potřeboval čím dál víc na toaletu.

„No koukej,“ ukazoval mi Marek skleničku.

Sjel jsem rukou na Markovy trenky. Vypínala se na nich velká boule.

„Ty vole, nech toho. Nebo se pochčiju,“ rozesmál se Marek.

„Pusť!“ se smíchem mi sundal ruce a odeběhl na toaletu.

Uslyšel jsem Markův proud zurčící do vody v záchodové míse. No prosím, co jsem říkal, pomyslel jsem si. Zavrtal jsem se zpátky do deky.

Marek se vrátil z koupelny a protahoval se.

„Tak vstávat. Ať se neválíme celej den,“ mrknul na mě. „Co budeme dneska dělat?“

„Chtěl jsi dělat tu zahrádku,“ zůstal jsem zachumlaný v dece.

Marek se nechápavě podíval.

„Na bylinky,“ připomněl jsem.

„Jo truhlíky! Ty vole, no jasně!“ rozesmál se. „Ty jo, to bude super,“ vrhnul se Marek ke mně zpátky na postel. „Ale kde to všechno seženem?“

„V hobby marketu. Je to na druhý straně města. Ale jede tam nějakej bus.“

„Aha. No tak to je v pohodě. Tak… si jdeme dělat snídani?“ zeptal se Marek pomalu, protože zajel rukama pod deku a začal mě pod ní hladit.

Moc se mi chtělo s Markem začít milovat, ale potřeboval jsem ukrutně na záchod.

„Jo,“ rozhodl jsem nakonec, odhodil deku a zamířil s tlačícím podbřiškem na toaletu.

Otočil jsem se. Marek zůstal sedět na posteli a díval se za mnou. Bylo mi jasné, že se chtěl taky pomazlit.

„Až potom, jo?“

„Hm,“ řekl trochu rozpačitě Marek.

„Marku, potřebuju hrozně moc na záchod. Chápeš?“ řekl jsem se zkříženýma nohama.

„Jo, jasný. Promiň!“ rozhodil rukama Marek a rozesmál se.

***

Vešel jsem do kuchyně, Marek se drbal za krkem.

„Ty jo, už je hrozně hodin. Tak nevim, jestli si neuděláme spíš jakože branč.“

„To je dobrej nápad. Tak jo. Pomůžu ti, jo?“

„Oukej. Tak vem toustovej chleba a dej na každej trošku másla,“ dal se Marek do pohybu.

Marek pustil hudbu a vytáhl pánev. Otevřel jsem lednici a vyndal máslo.

„Podej mi prosím tě vajíčka, uděláme si volský voka, jo?“ mrknul na mě.

„Uka, co tam ještě je,“ sehnul se ke mně a díval se se mnou do ledničky. „Hele, hermelín. A rajčata… cibulka, paprika… Co ještě?“ Marek vytahoval další věci z lednice a podával mi je.

„Zapni prosim tě troubu – na ty tousťáky.“

„Jo, jasně.“

Dal jsem se tedy do práce, zrovna jako Marek, a v pánvích už to brzy syčelo, prskalo a hrálo všemi barvami – od vajíček, přes klobásky až po rajčata a papriku. Já krájel sýry, zeleninu, míchal salát a bylo jasné, že brzy budeme mít úplné hody.

Marek tančil kolem sporáku, jeho tělo jen v trenkách se vlnilo do rytmu hudby a já brzy začal prostírat.

Stůl nakonec překypoval všemožnými dobrotami a my se s plnou pusou jen olizovali.

„Ty jo, to jsme si dali,“ pochvaloval jsem si a hladil si pupík.

„Viď? Ale to si jako nebudeme dělat furt, jo?“

„Proč?“

„Protože bysme za chvíli byli jako dva melouni,“ nafoukl Marek tváře.

„Aha,“ zasmál jsem se Markově grimase.

„Nezapomeň, že ve čtvrtek jdeme zase na workout,“ zdvihl Marek obočí.

„Né,“ zakroutil jsem se.

„Ale jó. Ty vole, musíme.“

„Proč?“

„Abysme nebyli bačkory, chápeš?“

„Hm. Tak jo. Snad z toho zase nevomarodíš,“ popíchl jsem Marka.

„Ty vole! Já jsem nevomarodil. Já jsem byl jen nevyspalej a utahanej z práce. A taky z mrdání. Jasně, neřikám, že ten workout tomu nepomoh… Hele ty,“ smál se Marek a mával na mě vidličkou.

„Marku, vždyť já vím…,“ smál jsem se.

„No proto,“ přestal se Marek durdit. „Víš, co jsem ti nedávno řikal? Na hřišti. Kdyžs mě vobehrál vo trenky. Pamatuješ?“

„Myslíš…, že si z tebe nemám dělat srandu?“

„Ne že si ze mě nemáš dělat srandu. Že bych nechtěl, abysme si dělali srandu ze sebe, navzájem.“

„Hm.“

„Hele, já nejsem někdo, abych se voprudil, na to mě dobře znáš. Ale znám spoustu lidí, co spolu chodili a furt si ze sebe před druhejma utahovali. A bylo to fakt hnusný. Takhle nechci skončit. Abysme byli hnusný. Chápeš?“

Konečně jsem Marka pochopil.

„Chápu.“

Bylo mi to najednou líto.

„Promiň, Marku,“ svraštil jsem obočí. „Já jsem nechtěl… Já to taky nechci…, abysme byli hnusný…“ Oči mi zvlhly.

„Ty vole, pocem, já jsem to tak nemyslel,“ vstal Marek, vrhnul se ke mně a chytil mě za nohu a kolem pasu. „Vždyť se přece nic nestalo, ty šmoulo. Co?“ hladil mě po noze.

Smutně jsem se na Marka usmál.

„Ne, nestalo,“ popotáhl jsem nosem. „Mně… jenom mi došlo, jak… snadný je bejt hnusnej…,“ rozbrečel jsem se.

„Pocem,“ rozesmál se Marek. „Ty vole, ty si všechno hned bereš,“ konejšil mě Marek. „Vstaň.“

Vstal jsem a Marek mě láskyplně objal. „Pomazlíme se, jo? Chceš?“

„Jo… chci…,“ popotahoval jsem Markovi do ramene.

„Miluju tě. Víš to? Miluju tě. Hrozně moc,“ hladil mě Marek po zádech a ve vlasech a konejšivě mnou houpal.

Uklidnil jsem se a podíval se na Marka. „Já tě taky miluju. Marku, promiň. Děkuju.“

„Ty jsi šmoula,“ smál se Marek.

Taky jsem se začal opět smát, Markův smích byl tak nakažlivý.

Pochopil jsem, co všechno v Markovi mám a co nechci ztratit.

„Marku?“ otíral jsem si oči. „Musíme změřit ty vokna, jak velký potřebujeme truhlíky,“ řekl jsem ještě pohnutým hlasem.

Marek se rozesmál: „Tak jo! A prosim tě, změříš to? Támhle je metr. Ty budeš vědět líp, co přesně potřebujem. Dám zatim nádobí do myčky a trochu to tu zpacifikuju, jo?“

Dali jsme si měkkou, dlouhou pusu. Marek mě pohladil po vousech a krásně se usmál. Byl jsem šťastný, že jsem s ním. S Markem.

„Miluju tě, Marku,“ dal jsem mu ještě jednu pusu a chvíli jsme jen tak stáli, drželi se kolem pasu a dívali se na sebe.

***

„V čem půjdem?“ zeptal se Marek v ložnici.

„To je jedno, venku je zase letně. Marku? Co kdybych šel dneska navostro já?“ napadlo mě jen tak z legrace.

„Ty vole, jen blbni.“

„Proč?“

„Budeš mít flek na kalhotech!“

„Hm… Tak ne.“

„A nebo…,“ zamyslel se Marek. „Počkej…,“ řekl tónem, kdy má něco za lubem, a začal hrabat ve skříni.

„Hele!“ rozzářil se a vytáhl kraťasy se strakatým, černým a světle modrým vzorem.

Vyprsknul jsem smíchy: „Marku, ty jsi vůl…“

„No co? Když si k nim vezmeš bílý tričko, tak budeš sexy. Zkus si je.“

„Dej to sem,“ natáhl jsem se pro kraťasy.

Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Marek měl pravdu. Vypadal jsem sice, že jdu právě na pláž, ale bylo léto, tak proč ne.

„Čum,“ ukázal na sebe Marek. Měl na sobě strakaté kraťasy, od bílé, přes azurovou až po temnou modř. Tričko ale neměl. A byl nádherný. Jeho opálené vypracované tělo bylo vzrušující a vypadal, že se zrovna chystá na promenádu po pobřeží.

„Můžeme jít voba,“ zachechtal se Marek a chytil se za rozkrok a zatřásl jím.

„Ty jsi krásnej, Marku…,“ řekl jsem s obdivem.

„Dík. Ty taky, víš?“ přitulil se ke mně Marek zezadu, objal mě kolem břicha a díval se na nás do zrcadla. „Jaký si mám vzít tričko? Bílý nebo černý?“

„Bílý,“ řekl jsem potichu a hladil ho po jemně chlupatých předloktích a cítil za sebou jeho velký penis.

Marek mě políbil za ucho: „Tak jo.“

Marek si natáhnul tričko.

„Tak můžeme asi jít, ne?“ zeptal se s boulí na kraťasech.

Pohladil jsem mu jeho rozkrok: „Jseš si jistej?“

„To zas povolí,“ mávnul Marek rukou.

„Tak jo,“ pokrčil jsem rameny. „Ty vole, rozměry toho vokna!“ plácl jsem se do čela, „nechal jsem je na stole!“ Odeběhl jsem do kuchyně pro papírek s poznámkami.

Marek už byl obutý do tenisek a stál ve dveřích.

Vklouznul jsem taky rychle do bot: „Tak jdem.“

„Ty vole, počkej!“ vyhrknul Marek a odeběhl do ložnice.

Za chvíli se vrátil se svou kšiltovkou na hlavě a mou kšiltovkou v ruce. Nasadil mi ji na hlavu a upravil mi čouhající vlasy. Penis v mých kraťasech se také zvednul.

„Dobrý. Už můžem,“ usmál se na mě.

„Nevezmeme rovnou ty krámy do popelnice?“ ukázal jsem hlavou na vytříděné věci ze včerejška.

„No vidíš, to můžem.“

***

„A hup tam!“ hodil Marek pytel do kontejneru. „Uka, hodim to tam,“ vzal mi Marek krabici, když viděl, jak s ní zápasím.

„Dík.“

„A tebe – tam taky hodim, abys věděl!“ objal mě Marek kolem pasu a nadzvedl ze země.

„Né,“ bránil jsem se. „Já nechci!“ smál jsem se a kopal nohama.

„To víš, že ne,“ postavil mě Marek zpátky na zem. „Tebe bych přece nikdy nevyhodil…“

Markovo objetí se změnilo v něžné mazlení a Marek mě políbil za krk.

„Já vim,“ zašeptal jsem a hladil ho po rukou.

„No mládeži,“ ozval se cizí hlas. „Běžte někam do přírody. Takhle u popelnic…,“ kroutil hlavou starší muž s odpadkovým košem v ruce.

„Pardon,“ zrudl jsem.

„Dobrý den!“ zvolal Marek.

„No… dobrej.“

„Slyšels vole? Máme jít do přírody,“ chytil mě Marek v průchodu za ruku.

„To byl trapas,“ šeptal jsem.

„Nebyl. Pojď, ty šmoulo. Ať nám to neujede,“ zavelel Marek.

***

V autobusu bylo jen pár lidí, přesunuli jsme se dozadu, kde nikdo nebyl, a sedli si naproti sobě.

Cestou jsme si chvíli povídali a plánovali, co všechno chceme koupit, jaké truhlíky a jaké bylinky. Marek si vzpomněl na pátek a začal mi opakovat jména květin, která si pamatoval.

„Dáme si tam taky něco, co kvete?“ zeptal se Marek.

„No jasně. Můžeme třeba levanduli, ta hezky voní. Nebo rozmarýnu, ta kvete za voknem i v zimě.“

„Fakt? To je hustý. No tak jo,“ Marek byl nadšený a těšil se. Bavilo mě, když byl Marek z něčeho nadšený. A to byl každou chvíli.

Měli jsme dobrou náladu a cesta autobusem rychle ubíhala.

Marek si jednu nohu pokrčil a opřel se teniskou o moji sedačku.

Začal jsem Marka jemně hladit po jeho chlupatém lýtku. Prsty jsem se kůže dotýkal jen zlehka, takže jsem cítil, jak mě jeho chloupky jako jemný kobereček lechtají do dlaně.

Marek se na mě s úsměvem zadíval. Pohladil se v rozkroku a rukou si přes látku kraťasů stiskl svůj vztyčený penis tak, že byl zřetelně vidět jeho tvar. Hladil si ho dál přes látku prsty.

Pak si penis rukou postupně přestěhoval do nohavice pokrčené nohy. Nohavici si pomalu vykasal a ven vykoukl Markův lesknoucí se žalud.

Sáhl jsem na něj. Penis v zajetí nohavice sebou několikrát zamával. Stiskl jsem žalud prsty a povolil. Dvakrát za sebou. Trik, který na Marka fungoval.

„Ty vole!“ rozchechtal se Marek a plácnul mě přes ruku. „Nešahej mi na něj. Můžeš jen na nohu.“

Poslechl jsem a dál hladil Markovo chlupaté lýtko.

Cítil jsem v kraťasech, že už v nich začínám mít lepkavé vlhko.

Marek si prstem pomalu hladil lesknoucí se žalud vykukující z nohavice a díval se mi do očí.

„Marku?“

„No?“

„Přejeli jsme. Zapomněli jsme vystoupit,“ řekl jsem s klidem.

„Ty vole, vidíš, co děláš,“ řekl Marek pomalu, jakoby s výčitkou, ale dál si hladil péro.

Ohlédl jsem se za sebe. Byli jsme v autobusu už úplně sami.

Podíval jsem se do svého rozkroku, kde mi pomalu skrz strakatou látku začínalo prosakovat vlhko. Rozepnul jsem si knoflík a vytáhl z kraťasů svůj žalud. Nemýlil jsem se. Byl celý ulepený. Objel jsem ho prstem a setřel mazlavou šťávu. Olízl jsem si prst.

„Dej mi taky, ne?“ usmál se lišácky Marek.

Sáhl jsem ukazováčkem pro další várku a obalený prst jsem podal k Markovi.

Marek mi prst chytil celý do pusy a důkladně ho olízl.

„Mňam,“ mlasknul a olízl si rty.

Rozhlas elektricky umělým hlasem zachraptěl: „Konečná stanice. Prosíme, vystupte.“

Rychle jsem zapnul kalhoty a Marek si stáhl nohavici. Vystoupili jsme s trčícími boulemi v kraťasech na zastávku. Byli jsme na samém okraji města, kde už pomalu začínala divočina.

***

„Kdy to jede zpátky?“ koukal Marek chvíli do jízdního řádu.

„No ty vole!“ jezdil prstem po ceduli.

„Co?“

„Až za půl hodiny!“ rozhodil rukama.

„Tak můžeme jít zpátky pěšky. Je to jen jedna zastávka. To tam dojdem dřív.“

Marek se rozhlédl kolem.

„A nebo se můžeme jít někam vystříkat. Co, co?“ začal neposedně poskakovat.

Rozesmál jsem se. Nedaleko rostly břízky a houští.

„No tak jo,“ souhlasil jsem a kývl hlavou směrem ke stromům.

Chytli jsme se za ruce a rychle zamířili do divočiny.

Jen co jsme zapluli do porostu, hned jsme si padli vášnivě do objetí a začali se divoce hladit a líbat.

Snažili jsme se jeden druhému stáhnout kraťasy, ale jak jsme se mazlili, tak nám to vůbec nešlo.

„Počkej,“ pustil jsem Marka a vybalil svůj poklad ven.

„Wow,“ zadíval se Marek na moje péro a objal ho do dlaně. Začal mi ho velice pomalu honit, zatímco si druhou rukou vytáhnul svůj ztopořený penis také na čerstvý vzduch.

„Marku? Potřebuju chcát.“

„Vždyť můžeš. Ale nepocákej mi kraťasy, jdeme ještě do krámu, vole!“ smál se.

„No to je právě to, že nemůžu.“

„Proč nemůžeš?“

„Já nemůžu, když mi stojí.“

„Tak to zkus. Na tom nic neni.“

„No když mě za něj držíš, tak to už vůbec nejde,“ smál jsem se.

„Zkus to,“ řekl vyzývavě Marek.

Soustředil jsem se. Snažil jsem se, ale stále nic.

Z Markova žaludu začal vyvěrat slabý pramínek. Ale jen na chvilku, hned zase ustal.

Srdce se mi rozbušilo. Strašně moc jsem se chtěl přidat. Zavřel jsem oči.

„Nezavírej voči. Koukej se na svůj vocas a na nic jinýho nemysli. Uvolni se,“ radil mi Marek.

Poslechl jsem ho a soustředil pohled a myšlenky na svoje péro.

Najednou jsem ucítil, jak se proud pomalinku, silou dere skrz ztopořený úd ven.

Z mého žaludu konečně začalo prýštit. Ale ještě před tím vytekla hustá dávka mého mazlavého nektaru.

„Wow,“ obdivně vydechl Marek, rychle pustil můj penis a chytil moji šťávu do dlaně.

„Wow,“ vydechl jsem úlevou zase já.

Zesílil jsem tlak a snažil se víc uvolnit. Povedlo se a z mého žaludu vytryskl silný proud, čím dál víc do dálky.

„No vidíš, vole, že to jde,“ pochválil mě Marek, zatímco si olizoval dlaň.

Namířil jsem proud trochu nahoru. Marek se sehnul a nabral si krátce z mého proudu do úst.

„Aaa…,“ polknul. Hltal jsem Marka očima a péro se mi vzrušením vzpínalo.

Proud mi pomalu ustal.

„Ty nebudeš?“ podíval jsem se tázavě na Marka.

„Nebudu, já nemám co.“

Políbili jsme se a jazykem si vyměnili chutě, které Marek posbíral.

„To je dobrý…, Marku…“

„Ty jsi dobrej,“ zašeptal Marek a začal mě vášnivě líbat.

Marek si začal honit péro.

Začal jsem taky.

Markův dech se zrychlil.

„Ty vole…, za chvilku… vystříknu…, jestli chceš…“

Rychle jsem se sehnul k Markovu penisu, právě včas, rychle jsem jeho žalud uchopil do svých rtů.

„Ááááh,“ tlumeně hluboce hučel Marek a z jeho žaludu se do mých úst začalo řinout horké sperma. Pootevřel jsem ústa a sperma mi vyteklo do vousů.

Vstal jsem a políbil Marka, abych se s ním o nadílku podělil. Marek si nasál z mých úst.

Pak se předklonil k mému penisu. Zasunul si ho do kluzkých úst a tak, jak to uměl jenom on, pečlivě a pomalu dokončil práci, abych také vypustil s rozkoší svou dávku.

Marek se zvednul a semeno mi předal. V ústech jsme si chvíli vyměňovali naše dárky. Srdce mi bušilo vzrušením jako o život.

Marek mě nakonec mlaskavě políbil.

„Ty jsi teda zvíře,“ řekl se smíchem.

„Za to ale můžeš ty. Víš to?“ zhluboka jsem dýchal a srdce mi bušilo.

„Vim. Ale ty taky,“ odvětil Marek s lišáckým úsměvem. „Máš mrdku na tričku,“ pohladil mě prstem přes nos.

Podíval jsem se dolů na sebe.

„A jo,“ vyprsknul jsem smíchy.

„To neřeš. Mně se to náhodou líbí,“ pohladil mě Marek po ulepených vousech.

„Jo? No tak jo,“ pokrčil jsem s úsměvem rameny.

„Tak pojď, ty šmoulo.“

Zasunuli jsme si naše mokrá péra zpátky do kraťasů a vylezli z křoví.

„Hele. Támhle to je,“ ukázal jsem rukou k hobby marketu.

Chytli jsme se za vlhké, ulepené ruce a vydali se přes rozpálenou, vyschlou louku k obchodu.