Marek a já – 11. kapitola: Úterý

Probudil jsem se. Podíval jsem se rozespale na mobil. Bylo na něm pět nepřečtených zpráv. Všechny byly od Marka. Okamžitě jsem vyskočil a začal číst:

19:05 „Promin ze jsem tak rychle zmizel. Musel jsem bezet na vlak. Omlouvam se ze jsem nenapsal driv ale neslo to. Libam te :* Vratim se co nejdriv!“

23:20 „Styska se mi po tobe :( Nezlobis se na me? Napis mi. Miluju te :*“

08:45 „Je to dobry, babca je z nejhorsiho venku :))) Dopoledne za ni jdeme na navstevu. Mas se? :*“

08:55 „Jsi tam? Napis mi :* Styska se mi po tobe :(((“

09:20 „??? Halo halo. Jsi v pohode? :o Napis! Pls pls pls :'(“

Devět dvacet, to je před dvěma minutami! Vytočil jsem rychle Markovo číslo. „Tůů. Tůů. Tůů.“

„Čau!“ vykřikl Marek udýchaně do telefonu.

„Čau. Promiň, že jsem neodepsal dřív, spal jsem jako zabitej.“

„Jasný, jasný. A jak se máš?“

„Teď jsem se probudil. Stejská se mi po tobě.“

„Vždyť mě taky. Nemoh jsem včera ani usnout.“

„Kdy se vrátíš?“

„Hele, dneska jdeme navštívit babču do nemocnice. Tak uvidim, jak se to vyvine.“

„Oukej.“

„Dám ti hned potom vědět. Sorry, musim končit, máma mě volá. Tak… čús.“

„Čus…  Miluju tě!“

„Já tebe taky. Vždyť víš. Tak, ahoj. Líbám tě! Dám vědět co nejdřív, jo?“

„Jo. Tak, ahoj.“

Měl jsem na tváři nablble usmívající se výraz.

Kruci! Zaspal jsem! Vyskočil jsem z postele a doslova evakuoval z bytu rychle do práce.

V práci bylo všechno v pohodě. Znovu jsem si četl zprávy od Marka. Dopoledne jdeme do nemocnice… Kolik je teď? Deset… Celé dopoledne jsem pořád kontroloval mobil.

Píp píp. Rozrušením jsem nemohl mobil z kapsy vytáhnout. Marek!

„Je to dobry. Prijedu vlakem ve 14.30. Budes na me cekat? Moc se na tebe tesim :*“

Na tváři se mi objevil šťastný úsměv.

Ve 14.30? To budu ještě v práci. Kolik je? Půl dvanáctý. Rychle jsem vyskočil a šel si vyprosit u šéfové volno. Nevěřícně zakroutila hlavou a připomněla mi můj pozdní příchod. Ale nakonec mě propustila s tím, že si musím napsat na dnešek dovolenou. Hurá! Hned jsem psal Markovi zprávu:

„Budu na tebe čekat na nádraží. Taky se na tebe moc těším. Miluju tě :* :* :*“

Píp píp: „Taky te miluju :*“

Byl jsem tak šťastnej. Nemohl jsem se dočkat odpoledne. Těšil jsem se jako malý kluk na Vánoce.

***

Nedočkavě jsem pospíchal na nádraží. Je 14.10. Chtěl jsem Markovi udělat něčím radost. Rozhlédl jsem se po krámcích v hale. Zamířil jsem do dárkových předmětů. Projížděl jsem cetky ve stojanech. Nakonec jsem vybral malého plyšového medvídka na řetízku. Zamířil jsem s ním k pokladně. To je tuctový, uvědomil jsem si. Vrátil jsem medvídka zpátky na věšák. Vyšel jsem před krámek zpět do haly a rozhlížel se dál. Kytku? Ne. To je trapný. Nevím, prostě nevím.

Pak jsem zahlédl obchod s oblečením. Dostal jsem nápad. Koupím Markovi spoďáry, které prohrál v kostkách. Našel jsem rychle boxerky, podobné jako jsem nosil s oblibou já. Bílou barvu. Jakou může mít Marek velikost? Podobnou jako mám já. Nakonec jsou z pružné látky a velikost je stejně plus mínus. Zaplatil jsem.

„Chcete na to nějakou tašku?“ zeptala se pokladní.

„Ne. Ale jestli byste mi to mohla zabalit?“

Pokladní udiveně zvedla obočí: „Zabalit? Jenom tohle?“

„No.“

Pokladní vytáhla zpod pultu papír s potiskem, boxerky zarolovala a vytvořila úhledný balíček.

„Tak prosím,“ podala mi balíček.

„Děkuju. Nějakou mašličku byste na to neměla?“

„Tak to bohužel neměla,“ rozesmála se.

„To nevadí. Děkuju!“

Tak to by bylo. Květinářství! Kolik je? 14.25. To stíhám. Doběhl jsem ke stánku s květinami. Naklonil jsem se do okénka:

„Dobrý den, prosím vás, potřeboval bych rychle převázat nějakou stužkou tenhle balíček. Je to dárek.“

„Jo tak dárek?“ usmála se v okýnku prodavačka. „Tak to sem dejte. Jakou chcete barvu?“

„Červenou.“

Zručnýma rukama tvořila na balíčku úhlednou mašličku.

„Pro kohopak to je? Pro milou?“

„Jo jo,“ zakoktal jsem.

„Tak prosim,“ podala mi balíček do okýnka.

„Děkuju. Co jsem dlužen?“

„Ale nic. Hlavně když udělá radost, že jo?“

„Děkuju!“

„Pozor, pozor,“ zachrchlal rozhlas, „rychlík ze směru: Bratislava, Brno, pokračující směrem: Ústí nad Labem, Děčín, přijíždí ve 14.30 na první kolej.“

Rozběhl jsem k nástupišti a nedočkavě vyhlížel vlak. Objevil se v zatáčce, nekonečně pomalu se přibližoval. Konečně se ozvalo ohlušující skřípění brzd. Vlak zastavil a trhnul sebou. Začaly se otevírat všechny dveře a z nich vystupovat cestující. Snažil jsme se najít Marka v davu. Tamhle je! Popoběhl jsem směrem k němu. Marek mě ze schůdků zahlédl, široce se usmál a zamával mi. Došli jsme k sobě.

„Čau,“ smál se na mě.

„Čau. Stejskalo se mi po tobě.“

„Ty vole! Mně taky!“

Marek mě objal a políbili jsme se. Míjely nás davy lidí a my mezi nimi stáli v objetí. Přivoněl jsem k Markovi. Jeho vůně mě naplnila štěstím a pocitem bezpečí.

„Co doma?“

„Hele nakonec dobrý,“ pustil mě Marek. „Jen podezření na infarkt. Spíš se babče udělalo blbě z vedra. Zejtra už jde domu.“

„Tak fajn. Podívej, něco pro tebe mám,“ vytáhl jsem z kapsy balíček.

„Jé, dárek,“ rozzářil se Marek.

Pak se na mě podíval: „Ty vole, víš, že jsem byl pryč ani ne jeden den?“

„To je strašně dlouho.“

Marek se rozesmál. Cítil jsem, jak mi při pohledu na šťastného Marka v kalhotech tvrdne péro. Marek se podíval na balíček a pak na mě:

„Teď? Nebo až doma?“

„Až doma,“ usoudil jsem.

„No tak jó,“ řekl přemýšlivě Marek a zkoumavě pomačkal balíček v prstech.

„Půjdeme ke mně? Potřebuju si dát sprchu a chci se převlíct.“

„Jo,“ odsouhlasil jsem a při představě, že si Marek můj dárek hned oblékne, mi penis v kalhotách několikrát zapulzoval. Budu zase mokrej, pomyslel jsem si.

Vydali jsme se spolu z nádraží ven do města. Spolu. Byli jsme zase spolu! Chytil jsem Marka za ruku.

***

Vešli jsme do Markova bytu. Láskyplně jsme se objali.

„Stejskalo se mi,“ zašeptal jsem.

„Mně taky. Miluju tě,“ řekl Marek a začali jsme se citlivě líbat.

Vychutnávali jsme si pomalu to, že jsme zase spolu. Vyměňovali jsme si něžné polibky a Markovy ruce mi pomalu zajely po zádech nahoru do vlasů.

Začal jsem svým rozkrokem dráždit Markovu bouli na kraťasech. Marek moje pohyby opětoval a svými vztyčenými penisy jsme se hladili přes oblečení. 

Marek se mi po chvíli zadíval se do očí a potichu řekl:

„Dáme si společnou sprchu?“

Na znamení souhlasu jsem ho začal vášnivě líbat a zrychlil svoje pohyby v bocích. Stáli jsme dál uprostřed chodby a intenzivně se mazlili.

Pomyslel jsem na to, jak se dostaneme do koupelny… Marek přerušil moje myšlenky, přiložil mi svoje čelo na moje a úplně zblízka se mi díval do očí. Zašeptal a já cítil teplo jeho dechu na svých ústech:

„Držim to celou cestu vlakem. Kdybys chtěl…“

Srdce se mi divoce rozbušilo, začal jsem Marka divoce líbat a stáhl mu o pár centimetrů kraťasy a vytáhl trochu nahoru tričko. Marek mě začal také pomalu svlékat. Nešlo to, protože jsme v líbání nemohli a nebo nechtěli přestat.

Nevím, jak jsme se dostali do koupelny. Museli jsme vypadat komicky. Pořád jsme se divoce líbali a hladili, při tom se snažili vzájemně stáhnout naše oblečení… S kalhoty pod koleny jsme postupně doklopýtali do koupelny.

Konečně jsme ze sebe všechno oblečení překotně strhali a zavřeli se do soukromí sprchového koutu. Pustili jsme se a stáli tiše naproti sobě. V tlumeném světle jsem si prohlížel Markovo zpocené tělo. Pomalu jsem začal hladit jeho hruď. Marek si chytil penis do dlaně a druhou rukou objal můj mazlavý penis. Pomalu ho rukou projel, pak otevřenou dlaň, kterou nabral moji šťávu, zvedl ke svým ústům a důkladně si ji olízl, postupně také všechny mezery mezi prsty. Zajel jsem svýma rukama do jeho podpaží. Ucítil jsem v chloupcích teplé a měkké mokro. Přivoněl jsem zhluboka ke své ruce. Intenzivně voněla tak, jak jsem si Marka pamatoval. Důkladně jsem olizoval jeho chuť ze svých prstů. Dívali jsme se při tom do očí a tiše si vzkazovali, jak si vzájemně chutnáme.

Ucítil jsem na břiše horký slabý proud. Podíval jsem se dolů, z Markova žaludu prýštil nad můj pupík svazek světle zlatých kapek. Klekl jsem si, posadil se na paty a nechal Markovy kapky dopadat do svých vousů. Marek se rozproudil naplno. Otevřel jsem ústa a napil se z jeho pramene. Rozdráždilo mě to na maximum. Omýval jsem celý obličej v Markově proudu. Předklonil jsem hlavu a nechal si zatékat teplo do vlasů.

Zvedl jsem hlavu a podíval se nahoru Markovi do očí. Usmál se, jeho proud mi stříkal na hruď. Předklonil jsem se a nabral si z proudu do úst. Chytil jsem za Markova chlupatá vlhká stehna a přitáhl se k němu nahoru. Marek už mi nabízel svoje pootevřené rty. Přerušil svůj proud a věnovali jsme se vzájemnému vychutnávání Markovy tekutiny, která nám při tom stékala po bradě na Markovu hruď. Marek se podíval dolů, rozetřel si mokro po celé hrudi a zajel si rukama do podpaží. Několikrát si projel podpažím a strčil mi prsty do úst. Olizoval jsem je a nemohl se nabažit pestré směsi všech Markových chutí.

Marek zašeptal: „Už budu muset… Začíná mě pálit péro.“

Objal jsem ho a přitiskl svým tělem jeho penis mezi námi na Markovo tělo. Rychle jsem zajel svým mazlavým penisem mezi Markova chlupatá mokrá stehna. Pomalými pohyby jsem klouzal břichem po Markově penisu schovaném mezi našimi těly. Markovy teplé ruce mě hladily po hýždích. Marek se najednou sevřel v křeči, přestal dýchat a strašnou silou mě přitiskl k sobě. Zasténal. Cítil jsem, jak jeho penis sevřený mezi námi pulzuje a v dávkách silně vystřikuje horké sperma. Markovo sevření konečně povolilo. Sperma mezi námi stékalo mně i Markovi po břiše. Vyklouzl jsem z mezery ven a zapíchl se penisem do Markova pupíku. Několikrát jsem po něm přejel pérem a obalil si ho Markovým darem. Rychle jsem se vrátil mezi Markova stehna, přitiskl se k němu a objal ho kolem pasu. Položil jsem si hlavu na jeho rameno a pomalu klouzal Markovou měkkou, horkou štěrbinou. Žalud mně začal nesnesitelně brnět, stejně jako špičky prstů u nohou. Začal jsem skučet bolestí a slastí. Ze žaludu mi konečně vytrysklo sperma. Zastavil jsem se a nechal svůj penis dlouho pulzovat mezi Markovými stehny.

Stáli jsme nehnutě v objetí.

„To bylo tak krásný,“ zašeptal jsem Markovi na rameno.

Marek chvíli mlčel a pak potichu řekl: „Ty jsi hustej, vole.“

Zaklonil se, podíval se mi se širokým úsměvem do očí a krásně mě dlouze políbil. Cítil jsem jeho klouzavé rty a jeho měkkounký jazyk. Markova ústa byla plná sladké chuti. Na konci to mlasklo. Rozesmáli jsme se. 

Byli jsme plní euforie, tiše jsme se smáli a Marek pustil sprchu. Stříkali na nás jemné kapky teplé vody. Smích ustal a já se zadíval na Markovo nádherné tělo přede mnou. Vzájemně jsme si začali rukama omývat naše kluzká rozpálená těla. Pomalu, beze spěchu jsme se vychutnávali. Rukama i očima pozorně četli všechny křivky jeden druhého. Cítil jsem, že k sobě nerozlučně patříme.