• Vanggerland
Stylklasika
Datum publikace8. 11. 2021
Počet zobrazení1304×
Hodnocení4.61
Počet komentářů2

Krátce po šesté jsme dorazili do restaurace. Kamarádi už seděli u stolu, popíjeli pivo a dobře se bavili.

„Nazdárek!“ rozhalasil se Marek už z dálky a mířil rychle ke stolu.

„Čau… Ahoj…“ Vyměnili jsme si vzájemně pozdravy a podávali si ruce.

„Kde jste?“ zeptal se někdo.

„Ty vole, ani se neptej, chodíme po městě celej den, viď?“ přihlásil se Marek ke mně, přitáhl si mě k pasu a dal mi pusu.

Byl jsem neskutečně hrdý, jak se k našemu krátkému vztahu přihlásil. U stolu byla už jen jedna volná židle. Marek si bez váhání vypůjčil s dovolením židli od vedlejšího stolu a přisunul mi ji. Usadili jsme se.

Marek byl ve svém živlu a okamžitě se ujal role hlavního baviče. Vytahoval z rukávu, kde všude jsme byli a co všechno jsme viděli. Trochu jsem znejistěl, co všechno z našich zážitků pustí na veřejnost. Uvědomil jsem si, že jsme celý víkend strávili hlavně sexuálními hrátkami, o kterých bych nikomu nechtěl vyprávět za nic na světě. Jak to Markovi nenápadně naznačit? Zamyslel jsem se.

„Dojdu na bar pro pivo. Pojď se mnou,“ zatahal jsem Marka za tričko a významně se na něj podíval.

„Oukej,“ vstali jsme.

Cestou k baru Marek předběhl moji otázku a řekl:

„Neboj, vím moc dobře, co má zůstat jen mezi námi.“

„Jasný. Promiň.“

„Dvě plzínky, prosím. Stůl číslo osm,“ houkl Marek na bar.

„Když ty jseš tak strašně ukecanej… Promiň,“ snažil jsem omluvit svou pochybnost.

„To máš pravdu, to jsem. V pohodě, já to vím. Neomlouvej se,“ a dal mi krátkou pusu.

„Na,“ podal mi Marek pivo a vrátili jsme se ke stolu.

Marek pokračoval ve vyprávění a se smíchem se překřikoval s ostatníma v kamarádském špičkování. Přestal jsem Marka poslouchat. Zase mě napadlo, že je neděle večer. Kam půjdeme, až to tady skončí? Ke mně? Nebo se rozejdeme každý k sobě? A co bude zítra? Ráno vstanu a budu muset do práce. Marek taky. Co bude dál? Vydrží nám to? Každý vztah se časem ochladí. Nořil jsem se do vlastních otázek bez odpovědí. Jak že mi to říkal? Že mám vnímat to, co je tady a teď, a nemyslet na to, co není? Tak nějak. Ale bude to tady a teď taky zítra? Za týden? Za měsíc? Za rok? Vzdychl jsem pod náporem deptajících otázek, které mi zaplňovaly hlavu.

Marek se na mě otočil:

„Co je? Vůbec nepiješ,“ ukázal hlavou k mému stále plnému půllitru.

„Nic,“ vrátil jsem se do reality, „jen jsem se zamyslel.“

„Tak nepřemejšlej,“ řekl potichu, jako by tušil, co se mi honí hlavou. „Tady poslouchej,“ řekl tiše a přiložil mi dlaň na hruď.

Udělala se mi husí kůže. Uvědomil jsem si, co mi říká. Vrásky na čele se mi rozpustily a na Marka jsem se smutně usmál.

„Oukej,“ kýval jsem hlavou.

Marek na mě mrknul a široce se usmál. Naklonil ke mně svůj půllitr na znamení, že si mám přiťuknout. Zvedl jsem svoje pivo, Markova téměř prázdná sklenice zazvonila a několika doušky jsem se napil, jako bych chtěl spláchnout všechny ty předchozí otázky někam dolů, do kanálu. Marek dopil zbytek piva a zvolal mezi ostatní:

„Někdo další pivko? Raz dva, tři…,“ začínal počítat, kdo se přihlásil. A kdo ne a měl skoro dopito, toho Marek započítal taky.

Odešel k baru objednat.

„Poslouchej, ty jsi přes ty kytky, mám takovej dotaz…,“ obrátil se na mě kamarád sedící vedle.

Moje myšlenky se vrátily okamžitě do společnosti u stolu, do „tady a teď“.

Zábava u našeho stolu se rozjížděla. Marek se zvedl, pak se mi naklonil zezadu přes rameno a zašeptal mi tiše do ucha:

„Jdu na hajzl.“

Věděl jsem, že ho musím nechat jít samotného.

Večer příjemně ubíhal. Občas dorazil někdo další, občas se někdo odebral ven na cigáro. Někdo seděl, někdo stál, protože už nebylo kam si sednout. Ostatně osazení židlí kolem našeho stolu se v průběhu večera obměňovalo, měl jsem pocit, že každý mluvil už s každým.

Měl jsem strašné nutkání dotýkat se Marka pod stolem, alespoň kolenem. Ale uvědomoval jsem si, že nesmím. Trýznilo mě to.

Odebral jsem se na toaletu. Vzpomněl jsem si, že mám v kapse Markovy spoďáry. Vytáhnul jsem je a přivoněl k nim. Byly cítit Markem. Rychle jsem je zase schoval do kapsy. Nesmím Marka zradit. Celý večer se ho ani nedotknu. Mám kousek Marka v kapse. A kdo z vás to má?

Přiblížila se jedenáctá hodina. Vzhledem k tomu, že byla neděle, kde kdo myslel na to, že bude muset zítra vstávat do práce. Společnost se pomalinku rozcházela.

Nálada se zklidňovala a zábava utichala. Zůstali jsme nakonec u stolu už asi jen čtyři. Byli jsme všichni už trochu opilí. Naproti sedící se kamarád se na mě a Marka začal přiblble usmívat:

„Tak jak je to s váma, co?“ pohodil na nás hlavou. „Vy dva spolu teď jako chodíte? Nebo jak?“ zeptal se opilým výrazem.

„No,“ pokrčil jsem rameny. „Proč?“

„Jen tak. Že bych to zrovna do vás dvou nikdy neřek.“

Neměl jsem na to co odpovědět.

„Tak ať vám to klape!“ ukončil kamarád se širokým opilým úsměvem mlčení a zvedl sklenici na znamení, že si s ním máme oba přiťuknout.

„Dík,“ řekl Marek. Sklenice o sebe zařinčely.

„Tak co? Nepůjdeme už taky?“ otočil jsem se na Marka.

„Hele asi jo,“ protáhl se Marek v zádech.

„Tak my už taky jdem. Čau, chlapi!“, zvedal se Marek od stolu.

Podali jsme si se zbývajícími u stolu ruce.

„Čau, čau. Zase někdy!“

Vyšli jsme před hospodu na tichou ulici.

„Tak kam?“ zeptal jsem se Marka osvětleného displejem jeho mobilu.

„Ke mně,“ zvedl bez přemýšlení hlavu.

„Už jsem objednal tágo,“ vypnul mobil a strčil si ho do kapsy.

Objal mě v pase, přitisknul mě k sobě a políbil mě. Ucítil jsem v jeho rozkroku jeho péro, rozbušilo se mi srdce a postavil se mi. Vrátil jsem Markovi polibek.

„Hele, už je tady,“ pustil mě Marek a mávl krátce na taxík.

Nasedli jsme dozadu a beze slova jeli až k Markovi domů. Cestou jsem hladil Marka nenápadně po jeho stehně a jen chvilkami se opatrně dotknul jeho vztyčeného penisu v kraťasech, bez spoďárů. Marek mi zasunul svou ruku za záda kolem mého pasu a hladil mě na boku. Péro mi stálo a tep se mi zrychloval.

„Tak jsme tady,“ prohlásil Marek, když začal taxík zpomalovat.

Vylezli jsme, zabouchli dveře auta a taxík zmizel.

„Tak pojď,“ kývl Marek hlavou a vydal se k domovním dveřím.

***

Vyběhli jsme do patra, Marek odemknul dveře bytu, rychle se zul a řekl:

„Potřebuju docela dost chcát,“ a zaplul na toaletu, která byla hned u hlavních dveří.

Dveře toalety nechal otevřené. Stál ke mně otočený zády. Přitiskl jsem se zezadu k němu, rukama ho objal kolem břicha a bradu opřel o jeho rameno. Podíval jsem dolů. Marek si držel svůj tuhý ocas a mířil dolů do mísy. Snažil se vypustit ze sebe proud.

Stáhnul jsem Markovi kraťasy a vylovil ze svých kalhot svůj kluzký penis. Žalud jsem zasunul mezi Markovy hýždě. Žalud snadno vklouznul do Markovy štěrbiny hustě zarostlé chloupky. Hledal jsem žaludem vstup do Marka. Ucítil jsem ho brzy a pomalu zasouval kluzký žalud dovnitř. Marek mi pomáhal a navigoval mě svým tichým mručením. Konečně jsem ucítil, jak se se do něj penis naplno zanořil. Marek slastně zamručel.

„Jo,“ vydechnul a zaklonil hlavu.

Objal jsem ho kolem břicha a začal líbat na krku. Pomalu jsem klouzal svým penisem tam a zpátky. Snažil jsem se po každé zarazit svůj penis co nejhlouběji. Marek u toho nahlas slastně vzdychal.

Cítil jsem, že brzo vystříknu. Zastavil jsem se. Podíval jsem se na Markovo péro. Držel si ho a pomalounku si ho honil. Odstrčil jsem mu ruku a jeho penis obejmul svou dlaní. Stáhl jsem jeho jemnou kůži k tělu, žalud se tak ještě víc vypnul. Vyhladil se, měl sytě červenou barvu.

„Potřeboval jsi chcát,“ připomněl jsem šeptem Markovi do ucha.

Marek se sklonil a soustředil se na svoje péro. Z lesklého žaludu vytrysknul proud do mísy. Zpočátku slabě, ale brzy jsem ucítil v dlani, jak proud začíná vibrovat tělem penisu. Markův stříkající penis se ale vzpínal a nechtěl mířit dolů. Poslechl jsem ho. Začal jsem stříkající péro pomalu honit. Proud začal stříkal před nás na zvednuté prkénko. Marek si zakryl dlaní žalud jako překážku. Schoval si žalud do dlaně. Situace se tím jen zhoršila, skrz prsty Markovy dlaně se natlakovaný žalud rozstříkal na všechny strany. Markovi došlo, že jeho snažení je zbytečné, sundal si dlaň a nechal stříkat proud před sebe. Honil jsem Markovo péro rychleji a proud stříkal nekontrolovaně do všech stran.

Proud pomalu ustával. Marek si vytvořil z dlaně misku a vložil si ji do slábnoucího proudu. Nabral si a vysrknul obsah ústy. Pak nabral ještě jednou a podal dlaň ke mně. Vyklonil jsem hlavu a vysál Markovu nabídnutou dlaň. Markův proud ustal.

Pokračoval jsem svým penisem stále zanořeným do Marka. Penis mi mezitím vypustil víc svých šťáv a snadno v Markovi klouzal. Chvílemi se z našeho spojení ozývalo slabé mlaskání.

Byl jsem na vrcholu svého vzrušení. Dorazil jsem penis dovnitř, co nejvíc to šlo, a silou přitáhl Marka za boky k sobě. Začal jsem do něj pumpovat svoje sperma. Penis mi pulzoval od kořene až do špičky a napouštěl Marka semenem. Žalud jsem měl rozdrážděný na maximum, nesměl jsem se ani pohnout, jinak bych musel nahlas sténat.

Když jsem do Marka napumpoval všechno svoje sperma, znovu jsem uchopil jeho tvrdý penis a pokračoval jsem v honění. Druhou rukou jsem Marka hladil po břiše. Zrychloval jsem.

„Ah!“ vydechnul nahlas Marek a stáhl se v křeči.

Silně mě sevřel stehna zezadu svými prsty. Ze žaludu se mu vyřinul intenzivní proud spermatu. Snažil jsem se vcítit do rytmu pulzujícího penisu a stahoval jeho pokožku k tělu v rytmu výstřiků. Při každém stáhnutí se penis prudce napjal a vystříknul mohutnou dávku před sebe. Sperma se rozstříklo o prkénko toalety před námi. Marek si dal otevřenou ruku před svůj žalud, sperma se zastavilo na jeho dlani. Olízl si ji. Sáhnul rychle pro druhou dávku a nabídl mi ji přes rameno. Nabral jsem ústy obsah jeho dlaně. Marek ke mně otočil hlavu a začali jsme se líbat. Sperma jsme nechávali vytékat kolem našich rtů a zase ho svými jazyky sbírali zpátky.

Uvědomil jsem si, jakou jsme udělali kolem spoušť. Na zemi bylo mokro a po prkénku stékalo řídnoucí sperma.

„Ty vole,“ řekl jsem tiše. Marek se rozchechtal.

Byli jsme oba strašně zpocení, promočená trička se na nás lepila. Prohrábl jsem si ulepenou rukou vlasy. Byly úplně mokré.

„Běž se osprchovat, já s tím zatím něco udělám,“ zašeptal Marek.

Opatrně jsem vyklouznul z Marka ven a políbil ho na krk. Zamířil jsem do koupelny.

„Vem si čistej ručník z poličky!“ houkl za mnou do předsíně.

***

Marek otevřel dveře koupelny, zrovna když jsem vylézal ze sprchy. Chytil mě jemně dlaní za koule a něžně mi je párkrát stisknul. Krátce mě políbil mě a řekl:

„Připravil jsem postel.“

Podal mi z poličky čistý ručník. Utíral jsem se, Marek ze sebe sundával oblečení a házel ho hned do pračky. Sebral ze země také moje, zaklapnul pračku a stisknul několik tlačítek. Políbil mě a vlezl si do sprchy. Ještě než za sebou dovřel dvířka, vystrčil hlavu a řekl potichu:

„Čekej na mě.“

Ozvalo se šumění sprchy. Chvíli jsem pozoroval přes sklo rozmazanou Markovu siluetu.

Zvědavost mě ale donutila jít do ložnice. Uvítalo mě příjemné tlumené osvětlení stojací lampy s papírovým stínidlem. V protějším rohu byla velká postel s čistým bílým povlečením, na stěnách obložená světlým dřevem. Naproti posteli stála za dveřmi skříň, jednu polovinu tvořily police zaplněné směsicí drobností, knih, elektroniky a papírových krabic různých barev a velikostí. Prohlížel jsem si věci vystavené na policích. Chybělo mi k nim Markovo povídání. Lehl jsem si nahý na postel na záda. Díval jsem se do stropu. Zkontroloval jsem si rukou penis. Byl měkký, oteklý, odpočíval.

Otevřely se dveře koupelny a vylilo se z nich jasné světlo. Objevila se Markova silueta. Jeho ruka ve dveřích koupelny zhasnula. Marek pomalu vešel do ložnice a jeho nahé tělo se pomalu rozsvítilo zlatou barvou tlumeného světla. Lehnul si vedle mě. Posunul jsem se, abych mu udělal místo. Marek si lehl na bok, podepřel si hlavu a jezdil mi prstem po těle. Usmíval se a díval se mi beze slov do očí.

Marek se po chvíli natáhl rukou po vypínači za hlavou. Světlo se plynule ztemnělo, až zcela zhaslo. Marek úplně potichu zašeptal:

„S tebou se tak krásně mrdá.“

„Taky se mi to s tebou moc líbí.“

Začali jsme si do tmy potichu vyměňovat komplimenty:

„Chutná mi tvoje sladký péro.“

„Já miluju, jak hodně stříkáš.“

„To jsem rád. Víš co, měl jsem s tím zatím spíš problémy. To je super, že se ti to líbí.“

„Líbí se mi tvůj chlupatej pupík.“

„Mně se líběj tvoje vousy.“

„Chutná mi tvůj pot. Tvoje zarostlý podpaží.“

Marek se na chvilku odmlčel.

„Nikdy jsem neměl před tím anální sex. Až s tebou,“ pokračoval.

„Fakt? A líbilo se ti to? Aspoň trochu?“

„Strašně moc se mi to líbilo.“

„Mně se zase líbí, když ti stříká tvrdý péro. Jako při chcaní, myslím.“

„Jo. Vždycky mě to trochu lákalo. Před někým chcát. Ale zažil jsem to až s tebou. Je to super. Nevěděl jsem ani, že to takhle chutná.“

Hledal jsem chvilku slova, jak bych vyjádřil všechny svoje pocity.

„Miluju tě, Marku. Hrozně moc.“

„Já tebe taky,“ zašeptal.

Pokračoval jsem: „Mám pocit, jako že k sobě patříme, víš? Jako že si ve všem rozumíme. Že si můžeme úplně všechno říct. Baví mě tě poslouchat, bejt s tebou. Stačí mi s tebou bejt a jsem štastnej,“ oči mi zvlhly a krátce jsem se zasmál nebo vzklyknul, prostě se ze mě ven draly všechny emoce.

„Děkuju,“ zašeptal Marek, pohladil mě ve vlasech a políbil na tvář.

Zase si lehl a tichým hlasem ze sebe pomalu soukal:

„Cejtim tě něco jako…, jako kdybys byl pevnej bod, kterýho se můžu chytit. Jestli mi rozumíš? Prostě jsem se cejtil vždycky takovej… neukotvenej, nebo jak to říct… Najednou jsem si uvědomil, že jseš tady ty… na jednom místě. A já jenom kroužím pořád kolem. Jseš pro mě takový světýlko, maják, díky kterýmu vím, kde jsem. Mám pocit, že teď se už nemůžu ztratit. Chápeš, co chci říct?“

Když jsem Marka poslouchal, udělal se mi v krku knedlík a z očí mi stékaly slzy. Nebyl jsem schopný vydat ze sebe hlásku. Konečně jsem polknul, potáhnul jsem nosem a zmohl se jen na: „Jo.“

Naklonil jsem se nad Marka a dlouho jsme se něžně líbali a hladili ve vlasech.

„Dobrou noc,“ zašeptal jsem a přitulil se k Markovi.

„Dobrou,“ zašeptal Marek a ruku si položil přes moje tělo.

„Musim brzo vstávat, nechám ti tu klíče, jen nezapomeň zamknout,“ dodal ještě Marek.

Rozhostil se ve mně mír. Všechno kolem zmizelo, byli jsme jen my dva, nazí uprostřed nekonečného vesmíru.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (20 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (19 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (18 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (20 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (27 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

-3 #2 Odp.: Marek a já – 9. kapitola: Za dveřmirealutopik 2021-11-09 14:52
Posun k seriózně odpovědnému myšlení a k fyziologicky rafinovanému smilnění. Exhibice v hospůdce se setkává s pochopením u kamarádů. Přišlo štěstí.
Citovat
+2 #1 Odp.: Marek a já – 9. kapitola: Za dveřmiGD 2021-11-09 09:21
Tak jak to tak sleduji tak tu máme seriál o watersport ;-) , krom jiného, :D Postupně se to vyvíjí zajímavým směrem, jen tak dál. :-) čím dál víc se těším na další pokračování. :-)
Citovat