• Vanggerland
Stylklasika
Datum publikace11. 4. 2022
Počet zobrazení659×
Hodnocení4.61
Počet komentářů1

Kluci se sestěhovali k sobě a naplno si užívají léta i společného života. Pánem domácnosti je přirozeně Marek, už proto, že byt je původně jeho. Jenže osud tomu chtěl, aby se role kluků nečekaně obrátily a o domácnost se musí znenadání postarat ten druhý.

Půjde mu to? Pomůže mu to se s novým bydlištěm, které se mu ještě nedostalo zcela pod kůži, sžít tak, aby ho cítil jako skutečný domov? Kdy a jak vlastně pozná, že je opravdu doma? Zatím ví určitě to, že doma je tam, kde je jeho milovaný Marek. A to rozhodně není málo…

***

Vystoupili jsme z autobusu. Dýchlo na nás rozpálené město.

„Marku? Nevezmeme si radši taxíka?“

Marek se podíval na svou nohu a chvilku přemýšlel.

„To je dobrý, pojedem tramvají. Vždyť jsme za chvíli doma.“

Jeli jsme tedy tramvají a já měl pocit, jako bych nebyl ve městě snad celou věčnost. Patřím sem vůbec? Do městského života? ptal jsem se sám sebe. Na venkově nám spolu bylo tak krásně… Ale člověk se musí nějak živit, třeba chodit do práce a vydělávat peníze. Žít ve městě je zase pohodlnější… Teď o víkendu jsme se vlastně nemuseli skoro o nic starat, ale kdybychom tam opravdu žili, tak možná že…

„Nad čím přemejšlíš?“ vytrhnul mě Marek z myšlenek.

„Tak. Jestli bych chtěl žít na venkově.“

„Vždyť budem. Až budem starý. Koupíme si chaloupku se zahrádkou, přeci…,“ pohladil mě Marek po noze a usmíval se na mě.

Usmál jsem se na Marka a došlo mi, že někdy asi ano, ale že oba žijeme tady a teď.

***

„Ty jo, uf. Jsem rád, že jsme doma,“ zouval se Marek z tenisek. „Už se těším na sprchu. Dáme si spolu?“ usmál se šibalsky Marek.

„Jo,“ usmál jsem se. I když jsem věděl, že Marka noha asi pořád bolí.

Zalezli jsme do koupelny. Marek si stoupl na zdravou nohu a stáhl si kraťasy a trenky. Normálně by si člověk přešlápl na druhou nohu a prádlo si sundal. Marek ale zůstal stát na zdravé noze a věděl, že na tu druhou už se nepostaví. Zůstal v předklonu a začal se potichu smát.

„Ty vole…“

Zvedl hlavu a podíval se na mě s trochu nešťastným úsměvem.

„Ty vole, já jsem lazar, co?“ rozchechtal se.

Rozesmál jsem se. Marek si se smíchem sedl na podlahu, aby si sundal prádlo. Sedl jsem si vedle něj, abych mu pomohl. Smáli jsme se té absurdní situaci oba a svlékali se společně v sedě na zemi.

Marek si opatrně zalezl do sprchového koutu.

Svlékl jsem si svoje flekaté trenýrky. Dneska je Markovi asi nedám, napadlo mě. No co, tak jindy… Vlezl jsem si za Markem, který už pustil vodu.

„Já tě umeju, jo?“ řekl jsem potichu a pohladil ho.

„Dík.“

Stříkl jsem si mýdlo do dlaní a objížděl Markovo tělo. Markovi se rychle zvedal penis.

„To je hezký,“ chválil mě a usmíval se.

Já se také namydlil, opláchli jsme se a vylezli ze sprchy.

„Marku, půjdeš si lehnout, jo?“ řekl jsem, když jsme se utírali do osušek.

„Hm, asi jo.“

Marek opásaný osuškou kolem beder dopajdal opatrně do ložnice a svalil se do postele.

„Ach jo,“ rozhodil ruce na postel.

„Marečku? Máš hlad?“ zeptal jsem se ve dveřích ložnice.

„Docela jo. Ale nevim, jestli tady něco máme.“

„Jdu se podívat,“ otočil jsem se do kuchyně.

Otevřel jsem lednici. Vlastně v ní skoro nic nebylo. Tedy aspoň nic, z čeho by se dala udělat kloudná večeře. Ve skříňce jsem našel akorát rýži, zbytek těstovin, pak už jen cukr, sůl a nějaké to koření.

Vrátil jsem se do ložnice.

„Marku, lednička je nějaká vyluxovaná. Tak já asi skočím rychle něco koupit…“

„Počkej. To tam fakt nic neni?“

Pokrčil jsem rameny.

„To není možný. Počkej…,“ zvedal se Marek.

„Marku, lež. Vždyť budu hned zpátky.“

„Počkej počkej, nepanikař, jo?“ zvedl se Marek z postele a pomalu pajdal do kuchyně.

Začal zkoumat obsah skříňky:

„Hele, ňáký špagety tu ještě jsou… i když ne moc…“

Marek otevřel lednici.

„Hele! Pesto! A kousek sýra…, i když… ten je spíš na vyhození…,“ zkoumal balíček se sýrem.

„No jo, vole, ale těch špaget taky není úplně nejvíc. To je tak jedna porce a ještě stěží. Víš ty co?“ podíval se na mě a drbal se za uchem. „Tak že bys tam přeci jen skáknul? K Vietnamcům? Jen pro ty špagejtle? Co?“

„Jasně. Vžďyť jsem hned zpátky. Večerka je za rohem.“

„Dík,“ dal mi Marek pusu a vydal se opatrně zase směrem do ložnice.

Rychle jsem si vytáhl ze skříně čisté oblečení.

Marek si zase lehl na postel a pozoroval mě.

„Hned jsem zpátky, jo?“ mrknul jsem na něj a vyběhl z bytu.

Tak a je to tady, napadlo mě na ulici. Teď se budu starat o domácnost já. A o Marka. No co, to zvládnu. Marek konečně uvidí, jaký jsem nemehlo. Ach jo… rozesmál jsem se sám nad sebou. Musím taky vymyslet oběd na zítra… Něco, co zvládnu. Jídla z dětství – to je nápad! Ale Marek je chtěl vařit společně se mnou… Hlavně si to musím všechno nějak naplánovat. Pračku už ovládat umím, myčku ještě moc ne… přeskakovaly mi myšlenky z jedné na druhou.

***

Otevřel jsem dveře bytu.

Marek byl právě v koupelně a dával prádlo do pračky.

„Marku! Ty neležíš. Já to vidím.“

Marek rychle odskákal po jedné noze do ložnice a plácnul sebou na postel.

„Ležim!“ smál se nevinným úsměvem.

Všiml jsem si, že má na sobě moje flekaté trenky z výletu.

Došel jsem k posteli a díval se na něj. Posadil jsem se vedle něj.

„Marku, neležíš.“

„Ležim, podívej,“ přesvědčoval mě Marek.

Pohladil jsem ho po hrudi.

„Takhle se ti ta noha nezahojí.“

„Hm,“ řekl Marek provinile. „Promiň.“

„Já jdu udělat ty špagety, jo?“

„A můžu jít s tebou?“

„Ne, ty máš ležet.“

„Ale… já chci bejt s tebou,“ podíval se na mě smutně.

„Máš moje trenky. Tak jseš se mnou,“ pohladil jsem Marka po mých flekatých trenkách.

„To ale neplatí.“

„Jak to?“

„Trenky platěj, jenom když nemůžeme bejt spolu. Ale teď můžeme bejt spolu!“

„No tak dobře. Tak se mnou můžeš jít do kuchyně. Ale budeš sedět a tu nemocnou nohu si položíš na židli. A dáš si pod ni polštář. Jo?“

„Tak jo,“ zvedla se Markovi zase nálada.

Marek vstal, vzal si polštář pod ruku, postavil se na jednu nohu a poskakoval směrem do kuchyně.

„Hele! Nešlapu na ni!“ volal na mě přes rameno.

Rozesmál jsem se.

***

Marek skutečně poslechl. Posadil se ke stolu, já mu našteloval pod nemocnou nohu židli, dal na ni polštář a Marek se uvelebil.

„Hele, jak jsem hodnej!“ usmíval se.

„No. Koukám. Podívej, co jsem ještě koupil,“ vytahoval jsem z batůžku cherry rajčátka a tvrdý sýr na strouhání.

„Jé, super!“ rozzářil se Marek.

„Tak já jdu na to,“ dal jsem Markovi pusu, pohladil ho a vydal se ke své premiéře u sporáku. Napustil jsem vodu do hrnce. Marek se u stolu natáhl po ovladači a pustil hudbu. Kuchyní se rozezněla písnička „We Are Family.“ Rozesmálo mě to. A došlo mi, jak Marek umí udělat domácí a pohodovou náladu.

Zapnul jsem sporák a osolil vodu v hrnci.

„Víš, jak moc vosolit vodu na těstoviny?“ zeptal se Marek od stolu.

„Tak… podle chuti…,“ pokrčil jsem rameny.

„Aby byla slaná jako moře.“

„Aha. No, já jsem u moře nikdy nebyl, takže to moc netuším.“

„Fakt? Počkej… Tys nebyl nikdy u moře?“

„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou.

„No ty vole. To musíme někdy napravit. Jak to?“

„Nevím. Prostě nebyl. Já jsem vlastně s našima nikdy nikde nebyl…,“ vzdychl jsem při vzpomínce na svou rozpadlou rodinu, která nebyla zrovna vzorem, a přiklopil hrnec poklicí.

„Jo, abych nezapomněl. Bylinky…,“ ukázal Marek k oknu.

„No vidíš, můžeme si dát. Asi bazalku, viď?“

„Jestli nejsou suchý.“

„Jo takhle,“ zasmál jsem se. „Počkej, mrknu.“

Otevřel jsem okno a strčil prst do hlíny.

„Člověče, no jo. Jsou suchý na troud. Ještě že sis vzpomněl,“ otočil jsem se na Marka.

Došel jsem si pro konvičku a zaléval truhlíky za oknem.

„Voda…,“ ukázal Marek do kuchyně.

„Už nepotřebuju, vyšlo to akorát,“ pokrčil jsem rameny s prázdnou konvičkou v ruce.

„Na špagety, už se vaří.“

„Jo takhle,“ rozesmál jsem se.

Rozlomil jsem špagety na půl a vhodil je do vařící vody.

„A ty mi teď takhle budeš říkat, co mám dělat, jo?“ zeptal jsem se od hrnce.

„Jo,“ usmíval se šibalsky Marek.

„No abych tě neposlal zpátky do ložnice.“

„Né,“ zaskučel smutně Marek.

„Neboj, nepošlu,“ přišel jsem k Markovi, kleknul si k němu a pohladil ho. „Ale asi budeš muset zejtra zůstat doma.“

„Hm. Asi jo. Takhle bych si ve skladu stejně ani neškrt. Ráno kólnu do práce.“

***

Špagety jsem zvládl razdva. Koneckonců scedit je, promíchat s pestem, nakrájet na ně rajčátka a posypat bazalkou není úplně kulinářský kumšt. Marek zatím u stolu nastrouhal sýr.

Povečeřeli jsme, dali si ke špagetám skleničku bílého vína a přesunuli se do ložnice. Rozsvítili jsme si tlumené světlo stojací lampy, protože se začalo stmívat.

„Namažu ti zase tu nohu, jo? Nemáš ještě chuť na víno?“ zeptal jsem se Marka.

„Ale jo.“

„Tak počkej, já pro něj skočím.“

Vrátil jsem se se skleničkami, lahví vína a pikslou kostivalové masti, kterou jsem vylovil v předsíni z Markova batohu.

Marek seděl na posteli, jednu ruku měl na zádech a snažil se podívat na sebe zezadu.

„Co děláš?“

„Hele, Kousíčku… já mám asi klíště.“

„Ukaž, votoč se,“ postavil jsem věci na stolek.

„No jo, Marku, máš.“

„Tak mi ho prosim tě vykroutíš? Já si tam nevidim. Vem si volej z kuchyně.“

„To se nemá kroutit. Musí se vopatrně vytáhnout. Máš pinzetu?“

„Pinzetu? Ty jo, to asi nemám.“

„Vlastně počkej, já mám. Ty jo… ale kam jsme ji…,“ drbal jsem se ve vousech a přemýšlel, kam jsem po stěhování rozmístil po našem bytě svoje věci. „Měl jsem takovou krabici s tužkama, tam by mohla bejt…,“ přemýšlel jsem.

„Tak ta je támhle v šuplíku,“ ukázal Marek na stůl s počítačem.

Vydal jsem se ke stolu.

„No jo, je tady! Ty máš teda pamatováka… Tak ukaž,“ sedl jsem si k Markovi na postel.

„Jo vlastně ještě líh. Nebo jodisol. Ten jsem taky měl, v lékárničce… Počkej, počkej. V předsíni, že jo?“

„Jo!“ usmíval se Marek.

Došel jsem do předsíně, našel lékárničku, vzal ještě ubrousky a vrátil se k Markovi.

„Už tam skoro nic není,“ třepal jsem ampulí jodisolu. „Ale na jedno klíště to bude stačit.“

„Neměl bych se před operací napít?“ zeptal se šibalsky Marek.

„Jo. Určitě. To je přece anestetikum,“ řekl jsem z legrace a nalil jsem víno do sklenic. Cinkli jsme si a napili se.

„Tak ukaž. Jde se operovat.“

Marek se natočil zády. Vytáhl jsem pinzetou klíště, pohřbil ho do ubrousku a ošetřil kůži kapkou jodisolu.

„A je to.“

„Ty jo, už? To byla rychlost. Já s ním vždycky bojuju, kroutim ho deset minut… a vono je to takhle rychlý?“

„No jo. Měl bych tě prohlídnout, jestli nemáš ještě někde další.“

„Tak jo!“ plácnul sebou Marek na postel, smál se na mě a bylo na něm vidět, že se těší na prohlídku.

Rozesmál jsem se.

„Tak kde by mohlo bejt,“ začal jsem prohlížet Markovo tělo.

Marek se rozchechtal.

„Hledej, šmudlo!“

Hladil jsem pokožku Markova těla a dělal, že hledám klíště. Prohlížel jsem si každý kousek kůže. Začal jsem na prsou.

Přejel jsem dlaní Markovu vyklenutou hruď. Hladil jsem bradavky, které se pod mýma rukama pomalu zvedaly. Kolem nich byly věnečky drobných chloupků.

„Podpaží,“ řekl jsem.

Marek poslušně zvedl ruce. Objevila se hustá hnízdečka, plná chloupků. Hladil jsem je prsty a probíral se pečlivě chloupky.

„Jestli se tu někde neschovává,“ usmíval jsem se na Marka a prohlížel si chomáčky chloupků, jak se mi vlní pod prsty.

„Zdá se, že dobrý,“ sjel jsem pomalu po bocích a hladil Markovu kůži, na níž se tyčily drobounké, úplně světlé chloupky.

„Tady taky nic. Ještě na druhý straně…“

Marek se trochu natočil, abych zkontroloval i druhý bok.

„Dobrý.“

Pokračoval jsem od hrudi k Markově pupíku. Od hrudi dolů se středem rýsovala zpočátku nenápadná čárka z drobných, sbíhajících se chloupků, která ale postupně zesilovala, ztmavla a mířila k Markovu huňatému ostrůvku na pupíku.

Na břiše bylo chloupků opravdu hodně. Byly tmavé, silné, sbíhaly se ze všech směrů do středu – k pupíku, kde se všechny stáčely proti směru hodinových ručiček, aby vytvořily krásnou tmavou spirálku, pod níž se jako pod závojem skrývala temná jamka pupíku. Prohraboval jsem prsty všechny chloupky. Občas jsem se podíval na Marka. Marek mě s rukama za hlavou pozoroval, vystavoval svá chlupatá podpaží a usmíval se.

„Taky tu žádný není. Tak ještě se podívám, jestli není pod trenkama, jo?“

„Jo,“ pípnul Marek a nadzvedl boky, abych mu mohl stáhnout moje flekaté trenky.

„Ale bacha, nepopleť to. To velký není klíště.“

Stáhnul jsem z Marka trenky a vyhouplo se na mě jeho velké vztyčené péro. Zkoumal jsem prsty chloupky kolem něj. Marek roztáhl nohy. Zajel jsem prsty na varlata. Pofoukal jsem na ně. Varlata se stáhla pomalu k penisu. Objel jsem rukou chlupatý hebký míček. Hladil jsem prsty oblé tvary pokryté hustými tmavými chloupky. Markův penis sebou občas zamával. Na jeho konci se objevila malá třpytící se kapka.

„Taky tu není. Naštěstí… Ještě jestli není někde na nohou!“ posunul jsem se níž mezi nohy.

Hladil jsem dlaní Markova stehna. Byla celá chlupatá a moc příjemná na dotek. Chloupky na vnitřní straně stehen se stáčely do malých spirálek. Sjel jsem rukama dolů pod kolena. Dolní části nohou byly chlupatější ještě víc. Chlupy na nich byly delší, rovné, i když trochu pocuchané. Hladil jsem je po směru, abych je učesal.

Pohladil jsem Markovy nárty s chloupky.

„Ještě tě musím zkontrolovat z druhý strany. Votoč se.“

Marek se překulil a lehl si na břicho.

Svaly na Markových lýtkách měly krásný tvar. Lýtka byla nádherně oblá, hustě chlupatá a pod dlaní moc příjemná na dotek. Tvarem i ochlupením.

„A jejej!“

Spatřil jsem klíště v podkolenní jamce.

„Co? Je tam?“

„Jo.“ Natáhl jsem se pro pinzetu a klíště vytrhnul. Šlo snadno. Ošetřil jsem ránu poslední kapkou dezinfekce a pokračoval v prohlídce.

Zadní strana Markových stehen byla také hodně chlupatá. Chlupy se zde sbíhaly do jakýchsi pramínků, které směřovaly k zadku.

Dva vypouklé kopečky byly porostlé krátkými tmavými chloupky. Uprostřed houstly tak, až zcela zakrývaly tmavou, zarostlou skulinu.

Chtěl jsem ji prozkoumat.

Vzpomněl jsem si ale na Markovu historku s potetovaným svalovcem i na to, jak mě jednou plácnul přes ruku, když jsem mu z legrace sahal mezi půlky. Bál jsem se, že mu to nebude příjemné a všechno zkazím.

Dodal jsem si ale odvahu. Zajel jsem prstem do hustých chlupů ve štěrbině.

„Tady taky můžu?“ zeptal jsem se potichu pro jistotu.

„Hm,“ hlesnul Marek tiše do polštáře.

Probojoval jsem se ukazovákem skrz hebce hustý porost, až jsem špičkou prstu nahmatal jemnou kůžičku dolíčku dovnitř Marka. Zanořil jsem do dolíčku jen koneček prstu.

Pak mě napadlo si prst naslinit. Vlastně mi možná poteče šťáva z mého penisu. Rychle jsem si sundal trenky a zmáčknul si penis. Nezklamal mě. Vypustil množství mazlavé čiré šťávy. Olízl jsem si prst, obalil ho v nektaru z penisu a vrátil se do Markovy temné štěrbiny.

Prst mi projel hustými chlupy a zajel do dolíčku zase o něco víc. Povytáhl jsem ho a zase pomalinku zasouval dovnitř. Ale jen tak, dokud to šlo samo. Bál jsem se, abych to nezkazil, tak jsem postupoval jen velice pomalu. Vždy jsem prst úplně vytáhl a zase pomalu zasouval zpátky. A vždy to šlo zase o kousek víc. Pak jsem ucítil, jak můj prst proniká skrz věneček stažených svalů. Zase jsem prst vytáhnul a zkusil to pomalu znovu. Markova vlhká skulina se najednou uvolnila a můj prst zajel hluboko dovnitř. Ucítil jsem krásně teplou, měkkou chodbičku.

„Mmmm…,“ potichu zavrněl Marek do polštáře.

Začal jsem měkkou chodbičku opatrně prstem masírovat.

„To je hezký,“ šeptal Marek.

Nezkazil jsem to.

Byl jsem moc rád a byl jsem na sebe vlastně i trochu hrdý.

Masíroval jsem citlivě Marka prstem uvnitř, ale už jen chvilku, abych to nepřehnal, a vrátil se raději zpět k prohlídce těla.

Pohladil jsem Markův oblý zadek s hebkým porostem a pokračoval na záda. Chloupky nad zadkem končily a uprostřed na konci páteře tvořily jen malý ozdobný ostrůvek, jakousi nenápadnou chocholku.

Přejel jsem rukama pomalu po Markových hladkých zádech. Cítil jsem na nich svaly.

Nahoře se záda rozšiřovala, aby skončila přehlídkou všech možných svalů na ramenech a pažích, které měl Marek složené pod hlavou.

Uprostřed zad měl Marek nenápadnou hřívičku z krátkých světlých chloupků až na krk.

Lehl jsem si pomalu na Marka, zasunul penis mezi jeho stehna a zašeptal mu do ucha:

„Je to dobrý, už jsem žádný další nenašel.“

„Děkuju,“ zahuhlal Marek do polštáře. „Já tě chci ale taky zkontrolovat,“ otočil ke mně hlavu.

„Tak jo,“ svezl jsem se vedle Marka.

A Marek mě kontroloval také velmi pečlivě. Cítil jsem jeho drsné bambulky prstů, jak mi hladí pokožku, jeho mozolnaté dlaně, jak přejíždějí po mém těle. Zavřel jsem oči, abych vnímal jen to. Z Markových rukou sálala energie, jakýsi pocit síly a bezpečí. Uvědomil jsem si, že přestože jsem lechtivý, tak mě Markův dotek vůbec nelechtá, takže jsem na těle cítil úplně nové, dosud nepoznané doteky.

Marek mě občas jemně pošimral svými vousy a nebo mi kůži olízl jazykem.

Marek se přiblížil k mému penisu. Cítil jsem, jak ho vzal do úst a svým měkkým teplem ho polaskal. Přejel mi několikrát vousky po žaludu, takže se mi penis několikrát vzepjal. Pak ale pokračoval dál na nohy.

Markovy ruce mi hladily stehna a lýtka. Ucítil jsem najednou teplo na svém palci. Marek si totiž vzal celý můj palec do úst. Objel ho uvnitř úst jazykem a zase propustil. Zaskočilo mě to a nohou jsem podvědomě ucukl.

Marek mě potom ještě chvíli hladil po nohou a pak se vrátil k mému penisu, aby ho zase zanořil do svých horkých úst. Dráždil ho pomalými pohyby tak, že jsem brzy ucítil mravenčení v chodidlech.

„Marku, už ne,“ zašeptal jsem. „Já už bych vystřík,“ podíval jsem se na něj.

Marek se široce usmál.

„A ty ještě pořád nechceš?“

„Chci. Teda nechci.“

Marek se tiše rozesmál.

„Tak co teda?“ smál se.

„Já chci, ale… prostě to je tak hezký, se s tebou mazlit.“

„Jo. To je,“ řekl potichu Marek a vrátil se ke mně, aby mě políbil. „Ale já jsem už strašně nadrženej. A začínaj mě bolet koule. Víš co? Já si jen trochu ucáknu. Jo? Jen tak trochu.“

„To jde?“

„No jasně.“

Marek si sedl na moje stehna a rukou si rychle začal honit péro. Přestal. Pevně ho sevřel. Pak stisk povolil a z jeho žaludu vyteklo trochu spermatu na můj penis.

„Ty jo, to je hustý,“ řekl jsem.

Marek se sklonil k mému penisu a sperma z něj olízl. Usmíval se na mě.

„Já chci taky,“ řekl jsem.

„Co? Vochutnat? Nebo ucáknout?“

„Voboje!“ rozesmál jsem se.

„Ale to musíš sám. Když ti to budu dělat já, tak se vystříkáš.“

„No tak já to zkusim. A jak to mám udělat?“

„Chvilku si ho hoň a musíš cejtit, kdy už budeš stříkat. A když ucejtíš, jak to na tebe jde, tak to nech jen doběhnout. Ale bacha vole, musíš vopatrně! To jsou setiny sekund,“ smál se Marek.

Začal jsem si honit péro.

„Radši dřív přestaň. Pokračovat můžeš kdykoli. Když to přeženeš, tak vystříkneš a konec, kámo.“

Poslechl jsem Markovy rady a vnímal svůj penis. Už? Nebo ještě chvilku?

Zastavil jsem.

Zase jsem pokračoval chvilku v honění.

Možná teď… radši stop.

Ještě chvilku…

„Ajaj,“ zakabonil jsem se, protože jsem věděl, že to asi nevydržím a vystříknu. Marek mě v ten moment plácnul dlaní přes tvář.

„Au?“ podíval jsem se na něj překvapeně.

„Promiň,“ smál se omluvně Marek. „Já jsem nechtěl, abys vystřík…,“ krčil rameny a chechtal se.

„Jé, hele,“ podíval jsem se na svůj penis, ze kterého vyteklo trochu semene. „A nevystřík!“ usmál jsem se na Marka. „Dík.“

Marek si nabral malou hromádku mého semene do prstů a strčil ji do pusy. Lehnul si na mě a další chvíle jsme se věnovali sladkému líbání. Zkoumali jsme se jazyky a užívali si to.

„Já si zase trochu ucáknu, jo?“ zeptal se Marek.

Nadzvedl se a začal si honit péro.

„Marku, ucákni mi trochu do pusy.“

„Ty vole… To bude ale těžký, kámo. No tak dobře, já to zkusim.“

Marek si mi sedl na hruď a začal si honit penis. Vyplázl jsem jazyk a čekal.

„Ty vole,“ zamračil se Marek a stisknul si silně penis.

Štípl jsem Marka do zadku.

„Jau!“ vykvikl Marek, opřel si žalud o můj jazyk a povolil stisk. Z Markova žaludu mi vyteklo na jazyk trochu spermatu.

„Aaaah…,“ mnul si penis, aby z něj dostal ještě další kapku spermatu. „To bylo těsný.“

„Pojď sem,“ řekl jsem, aniž bych semeno spolkl.

Začali jsme se líbat a mazlavá natrpklá chuť se rozvinula našimi ústy. Marek začal funět. Zase si na mě lehl a pokračovali jsme ve zkoumání našich úst a chuti čerstvého spermatu.

Ucítil jsem najednou na svém břiše teplo a Markův pulzující penis.

„Sorry, já jsem vytek,“ šeptal Marek mezi líbáním.

Několika pohyby v bocích jsem rychle vydráždil svůj penis mezi našimi klouzajícími pupíky k vrcholu a přidal jsem k Markově nadílce i tu svoji. Semeno mi stříkalo ze žaludu, sevřeného mezi našimi přitisknutými těly.

„To nevadí, já už taky,“ šeptal jsem.

„Já vim, já to cejtim,“ líbal mě dál Marek.

Naše pohybující se těla začala potichu mlaskat a Marek se rozesmál.

„Ty vole,“ smál se, „sorry.“

Posadil se na mě a podíval se na moje břicho. Také jsem se podíval. Byla na něm velká společná louže našeho semene.

Marek do něj zajel rukou a pomalu ho rozetřel nahoru na mou hruď. Olízl si ruku.

„Au,“ sykl.

„Co?“

„Noha,“ zamračil se Marek a svalil se vedle mě na postel.

Pohladil jsem ho.

„Namažu ti ten kotník, jo?“

„Mrdkou?“ zasmál se Marek a roztíral mi semeno po břiše a po hrudi.

„Ne,“ rozesmál jsem se. „Tím kostivalem!“

„A jo!“ chechtal se Marek. „Ale třeba by to pomohlo?“

„Nepomohlo, Marku,“ natahoval jsem se po piksle na stolku.

„Pojď se ještě chvilku pomazlit,“ zažadonil Marek.

„Tak jo,“ položil jsem zase pikslu a překulil se na Marka, abychom opět spojili naše ulepená těla a během líbání nechali naše semeno nasáknout do kůže.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (16 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (16 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (16 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (16 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+5 #1 Odp.: Marek a já – 31. kapitola: NávratyGD 2022-04-12 09:04
Další krásný díl průvodce ochlupením hlavních hrdinů. Teda jak to mezi nima funguje je famózní.
Citovat