• Vanggerland
Stylklasika
Datum publikace16. 5. 2022
Počet zobrazení701×
Hodnocení4.34
Počet komentářů3

Probudil jsem se a zjistil jsem, že nikde na svém těle necítím Marka. Otočil jsem se, ale místo na Markově straně postele bylo prázdné. Podíval jsem se na budík. Bylo šest. Ty jo, moje hlava, jsem jak praštěnej… Došlo mi, že slyším vodu v koupelně.

Vykopal jsem se zpod peřiny, natáhnul na sebe trenky a zamířil do koupelny. Dveře byly otevřené.

„Čůs,“ smál se na mě ze zrcadla Marek s kartáčkem na zuby v puse. „Já jsem tě zkoušel budit, ale spal jsi jak zařezanej,“ huhlal.

„Ty už vstáváš?“ ptal jsem se rozespale a mnul si ztuhlý obličej.

„No jo, dneska jsem pan prodavač, tak se musím dát do pucu,“ otočil se na mě. „Jdeš se taky mejt? Pojď,“ mrknul na mě s lišáckým úsměvem.

Došoural jsem se k umyvadlu a pustil si studenou vodu, abych se opláchnul.

„Fuf!“ oklepal jsem se. „Ty jo, moje hlava. Vždyť jsme včera měli jenom jednoho panáka.“

„Ty nic nevydržíš,“ smál se Marek s pusou plnou pěny a čistil si dál zuby.

Taky jsem si vzal kartáček a zubní pastu a dal se do čištění zubů jako Marek.

Dívali jsme se na sebe s Markem v zrcadle.

Stáli jsme před zrcadlem jen v trenýrkách a čistili si společně zuby. Markovy svaly na paži a na prsou pracovaly a jeho chlupatý pupík krásně zdobil Markovu téměř nahou postavu. Začalo se mi při pohledu na Marka zvedat péro v kalhotách. Na Markových trenýrkách se také rýsovala boule, která se vzpírala o umyvadlo.

Marek vyplivnul zbytky zubní pasty, vypláchnul si ústa a já dělal všechno stejně jako on.

Marek se chvíli díval do zrcadla, pak zvedl ruku, prsty si přejel chloupky v podpaží a ke své huňaté jamce si přivoněl.

„Hele, nesmrdim?“ natočil se ke mně.

Přivoněl jsem si k Markovu podpaží a jeho vůně mi ztopořila penis do pozoru.

„Ne. Voníš. Krásně voníš.“

„Fakt? Tak to je dobře. Chci trochu vonět,“ prohlížel se dál Marek v zrcadle a jeho odraz se na mě šibalsky usmíval.

Marek si vytáhnul péro z trenýrek a dal si ho nad umyvadlo. Pustil z kohoutku vodu a ztopořený žalud si omýval rukou.

„Ty máš krásný péro, Marku,“ díval jsem se na jeho penis.

„Dík,“ oplachoval si Marek penis vodou a po očku se na mě díval ze zrcadla.

Čeká na mě. Vytáhnul jsem si tedy svůj vzpínající se ocas z trenýrek.

Marek si nabral vodu do ruky a objel mi žalud mokrou dlaní.

„Chceš na něj mejdlo?“ zeptal se šibalským tónem Marek.

„Já nevim.“

Marek si ale stříknul mýdlo do ruky a klouzavou dlaní mi začal mnout žalud. Ucítil jsem mravenčení, žalud se mi leskle vypnul a zrudnul do tmavé barvy.

„Abys nevycáknul,“ rozesmál se Marek a opláchnul mi penis čistou vodou.

„Marku…,“ zašeptal jsem. „Já tě hrozně moc miluju.“

„Jako že ti meju péro, jo?“ rozchechtal se Marek.

„Ne. Nebo jo. Já nevim. Já… Mně se to hrozně líbí… takhle se spolu mejt,“ blekotal jsem, protože jsem neuměl popsat, co všechno právě teď cítím.

„Ty šmoulo, takhle se ale spolu můžeme mejt každý ráno, přeci,“ smál se Marek. „Chceš?“ objal mě jednou rukou kolem pasu.

„Chci,“ špitnul jsem plný vzrušení.

Marek si schoval svoje péro do trenek a mrknul na mě:

„Tak pojď, jdem si dělat snídani.“

„Jo,“ schoval jsem si trčící mokrý ocas do trenek, Marek mi dal krásnou, mentolem vonící pusu a podal mi ručník.

***

„Co si uděláme?“ ptal se Marek cestou do kuchyně.

„Tyjo, já jsem včera zapomněl nakoupit!“ chytil jsem se za hlavu. „Ach jo. A ani jsem nevymyslel, co budeme mít k vobědu. Teda vlastně k večeři.“

„Ty jsi šmoula,“ rozesmál se Marek. „To přeci vůbec nevadí. Vždyť nemusíme mít všechno naplánovaný, ne? To je přeci hezký, že nevíme, co budeme mít k večeři. Aspoň si pak koupíme, na co budeme mít chuť. Nakoupíme vodpoledne spolu, až půjdem z práce, jo?“

„No jo, Marku, ale s tou nohou bys neměl ještě zbytečně chodit. Zvlášť po vobchoďáku ne. Tam toho nachodíš víc jak za celej den. Kvůli tomu, abys zbytečně nechodil, tě přece teď dali na toho prodavače?“

„Hm… no jo, to je pravda. Hele a víš ty co? Kdybysme si takhle večer zašli do taverny, co?“

„Do taverny? Já myslel, že spolu budeme zase vařit nějaký starý jídla…“

„Kousíčku,“ přitulil mě k sobě Marek. „Já vím, že bys zase chtěl vařit, společně, já taky, mě to moc baví, vážně, ale… víš… já bych si dal pro změnu zase něco jinýho. Jako nějakou čuňárnu, víš? Něco mastnýho, na grilu, aby to bylo krásně šťavnatý, vonělo to kořením a tekla z toho šťáva…, k tomu haldu zeleniny… a něco kyselýho, a nebo pořádně slanýho, prostě pořádnou čuňárnu, rozumíš?“

Rozesmál jsem se Markově popisu, protože to tak prožíval a krásně popisoval, že se mi začaly také na něco podobného sbíhat sliny. 

„No tak jo. Já chci taky čuňárnu,“ smál jsem se. „No ale co si dáme teď k tý snídani?“

„Tak počkej…,“ přemýšlel Marek.

„Co kdybysme zašli do pekárny?“ navrhnul jsem.

„Na to není čas, šmoulo, budu muset za chvíli vyrazit, abych nepřišel pozdě,“ díval se Marek na hodiny. „To víš, ve skladu přimhouřej voko, ale teď si nemůžu dovolit zklamat. Už takhle budu mít co dělat. Hele, víš ty co? Uděláme si vločkovou kaši s čokoládou, jo? Nebo s medem a s voříškama. Chceš?“

„No tak jo.“

Marek tedy připravoval vločkovou kaši, což byl okamžik, a já zatím udělal alespoň kakao. A než nám kaše trochu vystydla, v ložnici jsme se rychle oblékli, abychom se už více nezdržovali a mohli hned po snídani vyrazit do práce.

***

Odpoledne v kanclu se mi nesnesitelně vleklo a pátá hodina, kdy jsem chtěl vypadnout, se blížila jen velmi pozvolna. Už jsem se nemohl dočkat, jak půjdeme s Markem do taverny. Byli jsme tam první den, kdy jsme spolu vlastně začali chodit. Vzpomněl jsem si, co jsme s Markem ten víkend všechno vyváděli. Jak jsme intenzivně voněli potem, protože bylo děsný vedro, jak jsem Markovi pořád olizoval podpaží a Marek mi každou chvíli předváděl, jak krásně stříká svým penisem, a jak jsme byli celí lepkaví od našich dárků. Zvedlo se mi při těch vzpomínkách péro.

Nechal jsem práci prací a schoval se na toaletách do kabinky. Stáhnul jsem si na půl kraťasy i trenky a vytáhl svůj ztopořený ocas. Vypustil jsem sliny na svůj napnutý žalud a promnul si ho v dlani. Krásně klouzal. Zase se zbarvil do ruda jako ráno u umyvadla a lehce zabrněl. Ale nechtěl jsem se vystříkat. To až večer s Markem. Abych měl pro něj nadílku…

Nezapomněl jsem vlastně ještě chcát s tvrdým pérem? Zkusil jsem to. Šlo to pomalu, chvíli jsem musel hledat ten pocit. Ale našel jsem ho a ze žaludu mi vytryskl světlý proud. Objal jsem si žalud do dlaně a nechal protékat horkou tekutinu skrz prsty. Ocas se mi vzepjal ještě víc a drobné kapičky mi cákaly do chlupů na nohou. Musím toho nechat, jinak si začnu honit a vystříknu…

Mám teď úplně mokrou ruku a nevím, jak si zapnout kraťasy, aby nebyly mokrý. Olíznul jsem si dlaň. Chutnala slaně. Strčil jsem si mokré prsty do podpaží a otřel si je do chloupků. Přivoněl jsem si k nim. Krásně voněly, jako nějaké koření. Zase jsem tedy vypustil proud ze svého péra a namočil si znovu ruku. Chvíli jsem ji ochutnával a pak opět otřel do chloupků v podpaží. Ještě na druhou stranu… Vyhrnul jsem si tedy jednou rukou tričko a přetáhl si jej přes hlavu. Namočil jsem si do slabého proudu, který se už schyloval ke svému závěru, druhou ruku a mokrými prsty si promnul i jamku v druhém podpaží. Setřel jsem zbytky tekutiny ze svého žaludu prsty a olízl je. Hmm… už mi vyteklo i trochu šťávy…, olízl jsem se.

Ach jo. Chtěl bych se tak moc podělit s Markem…

Zasunul jsem tedy mokrý penis do trenek, natáhnul si zpátky tričko a kraťasy a vylezl jsem z kabinky.

Když jsem byl zpátky v kanclu, poslal jsem Markovi esemesku:

„ :-* “

Píp píp:

„Copak? :D“

„Těším se na tebe. <3“

Píp píp:

„Ja taky :*** <3“

Ty jo, ať už je pět! Ach jó!

***

Čekal jsem na Marka před prodejnou. Odpolední slunce pálilo, jak se na konec července patří, a já se těšil někam do stínu. Napadlo mě jít se podívat dovnitř, jak Marek prodává, ale nechtěl jsem ho zbytečně znervózňovat, tak jsem raději stál venku a pekl se na slunci.

Konečně vyšel Marek z prodejny. Celý svítil a usmíval se. Hned mě spatřil, jak čekám u zábradlí. Vykulil na mě svoje krásné oči a rozzářil se na mě svým neodolatelně krásným, širokým úsměvem.

„Čůs,“ přitulil se hned ke mně a dal mi pusu. „Ty už na mě čekáš?“ švitořil.

„Čau. Tak co? Jak bylo?“

„Hele, dneska docela pohodička. Už se do toho dostávám. Ti budu vyprávět. Pojď, jdeme na tramvaj. Máme tam rezervaci, tak ať je nenecháváme čekat.“

V tramvaji jsme si sedli vedle sebe, přitiskli se k sobě svými stehny a já jsem přiblížil svoje lýtko k Markovu, abych cítil jeho hebce chlupatou nohu. Marek si toho samozřejmě všiml a krátce mě pohladil po stehně.

„Tys mi psal, dneska…,“ podíval se na mě.

„Jo. Mně se po tobě stejskalo.“

„Stejskalo, jo? To je hezký. A stálo ti při tom péro?“ zeptal se potichu Marek.

„Právě, že jo,“ špitnul jsem.

„Ty vole… nene. Tyjo, to je hezký…“

Markovi se na kraťasech vztyčila boule.

„Wow. Se těšim, jak se večer vycákáme,“ zašeptal spiklenecky Marek. „Ti radši řeknu, co jsem dneska všechno zažil, jo?“ řekl už nahlas.

A Marek mi začal vyprávět všechny nové historky z obchodu, jak mu to dneska šlo a že ho dokonce šéf chválil, že je rozený prodavač. Poslouchal jsem Markovo veselé vyprávění a cesta tramvají nám rychle utíkala. Za chvíli jsme vystupovali…

***

Vešli jsme do stinného dvorku taverny, kde to vypadalo stejně jako posledně – vonělo tu koření a olivový olej, exotické jídlo i kouř žhnoucího dřeva pod grilem. Pod zelenající se pergolou sedělo v proutěných křesílkách jen několik málo lidí, z reproduktoru se ozývalo tiché drnkání temperamentní, ale pohodové řecké hudby a vládla zde příjemná a klidná nálada, téměř jako na nějaké dovolené.

Přivítal nás starý známý, Georgios. Má černé kudrnaté vlasy, husté tmavé strniště na tvářích, velký nos a tmavé oči se šibalsky dívají zpod huňatého obočí. Přes své trochu větší bříško má bílou zástěru a zpod bílého trička mu u krku vykukují černé kudrnaté chlupy. Jakmile nás spatřil, hned se k nám vydal a z dálky začal volat:

„Kalispéra! … Marek!“ sprásknul svoje hustě chlupaté ruce. „Co vy mít s vaše ta… pódi, leg, noha?“ díval se starostlivě na Markův kotník s tejpami.

A Marek začal vyprávět, jak si zvrtnul kotník, jenže Georgios některým českým slovům úplně nerozuměl, a tak Marek opatrně předváděl, co přesně se mu stalo, a chvílemi mluvil česky a chvílemi anglicky. Georgios se Markovu vyprávění chechtal a byla radost je pozorovat.

Pak nás Georgios usadil ke stolku a přinesl něco malého na uvítanou.

„Marek, vy musíte s tím… astrágalos, ankle… jak se to… anárrosi, convalescence, training, vy rozumíte? Slowly, carefully. Víte, Marek, co na ten váš ankle the best? Morže. Sea and sun heal óles tis asthéneies. Vy musíte jet k nám, do Elláda, Ržecko. Dostat zpátky vaše… ygeía, fitness, vy rozumíte?“

„No to já vím moc dobře, že moře a slunce uzdraví všechny nemoci,“ smál se Marek.

„Víte co? Já dám vám kontakt na jeden můj very good old friend. On má tady ta… travel agency. Ale ne nějaká ordinary. Extraordinary! On má to… prosopikí proséngisi, personal… vztah! Vy si dáte spolu meeting, on s vámi udělat chat, talking together a zařídit exactly what you need. Minutka, Marek…“ Georgios odeběhl dovnitř taverny.

„Marku, já mu vůbec nerozumím,“ rozesmál jsem se.

„To je celej Georgios, no. On prostě takhle mluví. Ale mluv normálně česky, on ti bude rozumět.“

„A co ti říkal?“

„Abych jel k nim, do Řecka. Že se mi tam uzdraví ta noha. Ale to mi říká pořád. Prý nám dá kontakt na nějakou cestovku svýho kamaráda,“ pokrčil Marek rameny.

„A tys už jsi vlastně byl v Řecku, viď?“

„Jo, byl. Dvakrát. Ale to už je dávno. Na Krétě je to supr. Tam bysme se spolu někdy mohli zajet podívat. Vlastně ty jsi říkal, že jsi nikdy nebyl u moře, viď? Tak to tam někdy spolu musíme vyrazit. Tam se ti bude líbit.“

„Tam se narodil Zeus, na Krétě.“

„Fakt?“

Chtěl jsem se rozpovídat o Diovi, jaký je to samec, ale Georgios se už vracel a podával Markovi vizitku.

„Leonídas Papadópoulos. Vy říct, že vás posílá Geórgios and I guarantee you, Leonídas pro vás najde the best vacation you've ever had. On je můj paliós kalós fílos, good old friend!“

Marek se rozesmál: „No tak, děkuju. Tak to my tam někdy zajdem.“

„Ale né, někdy! Marek…,“ zamračil se Georgios. „Tam musíte jít hned, ávrio, tomorrow! Marek!“ hrozil Georgios na Marka prstem. „Vy musíte jet hned k nám, pros tin Elláda, a tam si ten astrágalos opravit. A všechno opravit. Uvidíte, že vy vrátíte ygiís san távros, like a bull, cha cha! Ale už vás nerušit a vybírejte, vybírejte!“ strčil nám každému pod nos menu a otevřel je.

„Jasně, jasně. Díky,“ smál se Marek. „Jo a… nějakou specialitku dneska máte?“ zvedl zrak od jídelního lístku na Georgia.

„Specialty? Hm…,“ zamyslel se Georgios. „Xéro ídi! Vlépo sta mátia sou, vy si dát souvláki arnioú – grilled lamb souvlaki with pita bread and tzatziki. He? I guessed?“

„Ale jó,“ rozesmál se Marek. „To bych si dal říct. Vy mě teda máte prokouknutýho!“

„Cha cha cha!“ chechtal se Georgios. „A tady mladý pán?“ podíval se na mě.

„Já… ještě nevim. Máte tady spoustu jídel, některý vůbec neznám.“

„Tak počkat… Vy… já dát tip…,“ zamyslel se Georgios a zadíval se na mě zkoumavým pohledem. „Hmm… vy… musaká. Co?“ vybafl a vykulil na mě svoje šibalské oči.

„Musaka? To je nějaký mletý maso, že jo?“ podíval jsem se na Marka.

„Jó, to ti bude chutnat. Mletý hovězí, lilek, brambory…“

„Jo, už vím.“

„Pozor, Marek! Not only beef, but also lamb! Tak co, mladý pane? Vy si dát nejlepší musakás me arnísio kimá? Mousakás katá ton Geórgio?“ díval se na mě.

„No tak jo,“ chechtal jsem se, aniž bych rozuměl, co přesně mi říká.

„Vy uvidíte, že se to… olizovat!“ smál se Georgios, vzal nám menu a vydal se do kuchyně.

„Ukaž, co ti to dal?“ vzal jsem si od Marka vizitku. „Leonidas Papadopoulos, travel agency…,“ četl jsem vizitku. „Leonidas, to byl spartskej král, co vyhrál bitvu u Thermopyl. Viděl jsi film 300?“

„Jo, to jsem viděl. Ten byl pěknej, ten Leonidas, co? To si pamatuju, jaký měl krásný fousy a nádherný svaly a jak tam furt běhali skoro nahatý. To byl dobrej film.“

„No, vono to teda bylo ve skutečnosti trochu jinak…,“ začal jsem Markovi vyprávět o slavné bitvě, o soutěsce u Thermopyl, kde už dávno není soutěska, ale planina, o králi Leonidovi i perském králi Xerxovi.

Mezi tím nám Georgios nosil všelijaké pikantní předkrmy, kterým říkal mezédes, a panáky ouza. Já vyprávěl dál, vytahoval jsem z paměti všelijaké zajímavosti, které se v učebnicích nepíší, a Marek mě s nadšením poslouchal a moje povídání ho moc bavilo. Za chvíli nám ale už nesli talíře s hlavním chodem a stůl se zaplnil dobrotami.

Pochutnávali jsme si a s Markem jsme se i trochu rozdělili, abychom vyzkoušeli, jaké jídlo má ten druhý. Georgios nás pořád po očku kontroloval, zda nám něco nechybí.

Po večeři jsme už jen tak seděli, nechali pracovat naše zažívání, i hudba se zklidnila a začínalo se nenápadně stmívat. Georgios pomalu rozsvěcel lampičky a louče na dvorku i svíčky na stolech.

Na závěr, když jsme už zaplatili, nám Georgios ještě donesl sladký zákusek – galaktoboureko, jak říkal. Jakýsi mléčný koláč, který jsem jedl poprvé v životě a chutnal prostě fantasticky. A samozřejmě nechybělo tradiční ouzo…

Rozloučili jsme se, Georgios Markovi opět připomínal, že musí jet „do Elláda“ a spoustu dalších věcí, kterým jsem nerozuměl, ale Marek uměl s Georgiem tou jeho hatmatilkou mluvit dobře a oba se pořád něčemu chechtali.

Vyšli jsme z taverny, nabití energií a dobrou náladou. Už se téměř setmělo a my měli pocit, jako bychom se právě vrátili z úplně jiného světa, zpátky do našeho města.

„To je týpek, co?“ podíval se na mě Marek.

„To teda. Vůbec nechápu, jak mu můžeš rozumět.“

„Hele, to já taky ne,“ smál se Marek. „S ním to jde tak nějak samo. Tak co? Nezajdem se podívat ještě k řece?“ navrhnul.

„Hm. Můžeme. Jak je to vodsud daleko k nám?“

„Ty to tu ještě vůbec neznáš, ty šmoulo. Vždyť bydlíme dva bloky vodsaď!“ smál se Marek.

„Fakt?“

„Hele, když takhle půjdeme podél řeky, tak dojdeme k tomu místu, co jsme se byli podívat na východ slunce, pamatuješ?“

„Jo aha…,“ zamyslel jsem se a urovnával si v hlavě mapu okolí našeho bydliště.

Došli jsme k řece, kde jsem to už trochu poznával. „Jo počkej… a kdybysme šli tímhle směrem ještě dál, tak dojdeme, kde jsem dřív bydlel, viď? A opačným směrem je to k tomu ostrůvku, že jo? Jak jsme stavěli věžičky ve vodě a potom šíleně zmokli.“

„No jo, jak padaly kroupy. Ty krávo, to byla teda smršť…,“ smál se Marek. „No tak vidíš, už to tu skoro znáš.“

Chytli jsme se za ruce a šli pomalu podél řeky. Marek mi vysvětloval, kde co je kterým směrem. Byl vlahý letní večer, voda líně žbluňkala, já držel Marka za ruku, naše dlaně se potily a bylo nám krásně, spolu.

***

V tichém zákoutí, kde jsme byli mimo světla lamp, jsme se objali a začali se mazlit. Péro v kalhotách se mi vzepjalo a přitisklo se k Markovu naditému rozkroku.

„To je tak hezkej večer, Marku…“

„Je,“ šeptal Marek a pomalu mi stahoval kraťasy, stejně jako já jemu. Nikam jsme nespěchali. Vysvobodili jsme pomalu naše péra ven z trenýrek a vzali si je konečně do rukou. Přiložili jsme je k sobě a mazlili je spolu v našich dlaních. Markova dlaň i jeho penis mě krásně hřály.

„Ty máš horký péro, Marku,“ zašeptal jsem.

„Jo. Protože mě děsně rajcuješ. Dneska tak krásně voníš,“ špitnul Marek.

Péro v našich dlaních se mi prudce vzepjalo vzrušením a cítil jsem, jak mi ze žaludu vyteklo trochu nektaru.

Přiložil jsem svůj žalud s kapkou šťávy k Markovu a mazlavý dárek jím roztíral po jeho leskle vypnutém žaludu.

„To je hezký,“ šeptal Marek, když jsem o sebe klouzal našimi žaludy.

„Marku, chceš ho vykouřit?“

„Třeba. Já mám chuť na nějakou… to… čuňárnu… asi…,“ šeptal vzrušený Marek.

Klekl jsem si před Marka a uchopil jeho trčící penis. Vzpomněl jsem si, jak Marek vždycky vzdychal, když jsem použil nějaké hrubší slovo. Asi se mu to líbí, napadlo mě. Mám to zkusit? Nebude to trapný? Neumím mluvit hrubě. Dodával jsem si odvahy a vzrušením se mi svíralo břicho.

„Marku…, ty máš tak krásnýho čuráka,“ zkusil jsem a srdce se mi trémou rozbušilo.

„Ty vole…,“ vydechnul potichu vzrušeným hlasem Marek, vyhrnul si trochu tričko a rukou se začal hladit po svém chlupatém pupíku.

Líbí se mu to. Tak jsem to zkusil dál:

„Máš nádhernýho žaluda. Obrovskýho. Jak se ti leskne. Ten je tak krásnej, ten tvuj čurák…“

„Jo…,“ vzdychal Marek, hladil se jednou rukou po pupíku a po hrudi a vzrušením rychle a hluboce dýchal.

„Celej tvuj čurák je nádhernej. Takovej klacek…, jakej je vobrovskej…“

Marek mě poslouchal, díval se na mě a potichu vzdychal:

„Dík…, ty vole… To je krásný…,“ vzdychal Marek.

Chytil jsem Markův penis do ruky a silně ho stisknul. Markův žalud se ještě víc nalil a péro ztvrdlo na kámen. Zamával jsem s ním.

„Tak co, ty čuráku? Chce se ti chcát?“ řekl jsem k jeho penisu.

„Ty vole! Jo!“ vydechnul vzrušeně Marek. „Ale já nemůžu… To nejde…“

„Proč?“ podíval jsem se nahoru na Marka.

„Ty vole…, prostě nemůžu…, hrozně mi stojí…“

„Jo, trčí ti pořádně, ten tvuj čurák. Takovej klacek tvrdej…,“ díval jsem se na Markův vzpínající se penis sevřený v mé ruce. Žalud se mu krásně lesknul. „A ten tvuj žalud nádhernej…“ Obejmul jsem ho do úst a pomalu olíznul rty.

„Marku, ty máš tak dobrýho žaluda. Čum, jak je hladkej a jak se blejská. Ten je fakt nádhernej…“

„Jo, ty vole… Dík…,“ vzdychal prudce Marek a byl vzrušením bez sebe.

„Tak co, čuráku. Ukaž, jak umíš chcát…, když jsi nadrženej…“

„Jo… jo…, ty vole, já to dám…,“ snažil se Marek. „Ah… ah…“ Markovo břicho se stahovalo a napružený penis, který jsem stále silně tisknul ve své dlani, se vzpínal.

„Ty jsi, Marku, takovej samec…,“ šeptal jsem a zanořil Markův penis do svých vousů. Chvíli jsem ho hladil po vousech, až z Marka konečně vytryskl slabý světlý proud do mého porostu.

„Jo, ty vole…, už…,“ vzdychal úlevně Marek a proud z jeho penisu zesílil.

Směřoval jsem si stříkající péro do všech míst ve vousech, proud sílil a horká tekutina mi proudila do porostu a na bradě vytékala z vousů do mého klínu, na moje vztyčené péro. Byl jsem tak vzrušený, že mi srdce divoce bušilo a žilami proudil adrenalin. Občas jsem si nabral Markovu tekutinu do úst a hned ji zase pomalu vypustil tak, aby mi po vousech na bradě stékala do klína.

Marek nade mnou mi svým pohybem naznačoval, na která místa v mých vousech chce ještě stříkat, poslouchal jsem ho a nechal se navigovat. Hladil jsem stříkající žalud vousy a občas si zkropené mokré vousy setřel rukou a mokrou dlaň si olíznul, protože moc příjemně chutnala.

„Ty vole, to je tak krásný…,“ vzdychal Marek a zanořoval si svůj divoce proudící penis do různých míst v mé zarostlé bradě.

Objal jsem stříkající žalud do rtů a nechal si napouštět ústa teplou tekutinou. Chutnala krásně. Když jsem měl ústa plná, vyprsknul jsem ji na Markův chlupatý pupík.

„No ty vole…, nene…,“ řekl překvapeným polohlasem Marek a zajel do mokrého porostu na pupíku rukou a vtíral si tekutinu do huňatých chloupků. „Ty vole, to je krásný. Ještě…“

Znovu jsem tedy nabral do úst horkou tekutinu prýštící z Markova penisu a vyprsknul ji prudce do Markova mokrého pupíku.

„Wow!“ řekl obdivně Marek a vetřel si tekutinu do huňatého pupíku. Pak mi přiložil mokrou dlaň na moje ústa, abych mu ji olizoval: „Na…“

Lízal jsem Markovu slanou dlaň, kterou mi tiskl na ústa. Chutnala krásně drsně. Markův proud mezitím pomalu ustával.

Podíval jsem se nahoru na Marka. Zvednul jsem se a těžce jsem oddychoval. Vzrušením jsem se celý třásl.

„Ty vole…,“ šeptal Marek, „ty jsi hustej. To je tak krásný…,“ díval se mi upřeně do očí.

Z mých vousů pořád kapalo. Marek mi do nich zabořil rty a tekutinu z nich nasával.

Můj dech se ještě víc zrychlil. Slyšel jsem Markovo srkání a cítil, jak bere mokré chomáčky mých vousů do svých rtů a tekutinu z nich vysává. To je tak nádherný, honilo se mi hlavou. Byl jsem tak vzrušený, že se mi penis vzepjal a nekontrolovaně vystříkal několik dávek semene, bohatě doprovázeného mým nektarem, na Markův pupík.

„Wow!“ vydechl prudce Marek. „Ty vole, ty ses vystřík?!“ podíval se na mě překvapeně.

„Jo…,“ prudce jsem oddychoval. „Jsem z tebe hotovej, Marku. Vystříkáš se taky? Mně do vousů?“

„Jo! Ty vole, jo!“

Zase jsem si honem kleknul před Marka a Marek si začal rychle honit péro. Před očima jsem měl Markův huňatý ostrůvek pokrytý mým šťávami. Marek si zajel do chloupků rukou a šťávy si vtíral do svého pupíku. Semenem slepené chomáčky chloupků se leskly a voněly.

Marek si zabořil svůj penis do mých mokrých vousů. Vtom jsem ucítil jeho horké sperma, jak prudce stříká dovnitř mých vousů a hustá voňavá šťáva zaplňuje můj porost. Marek svým vystřikujícím penisem postupně zaséval semeno do všech míst, kde ještě nebyl.

Zvedl jsem se, třesoucí se rukou jsem si objal vousy prosycené Markovým spermatem a stiskl je. Z dlaně mi vyteklo sperma vymačkané z vousů.

„Ty vole, nene… Pusť!“ odhodil mi Marek ruku a divoce se přisál do mých slepených vousů. Olizoval mi slepené chomáčky a nasával je svými rty. Marek byl tak rozvášněný, že se nemohl mých vousů nabažit. Plný vzrušení jsem dýchal otevřenými ústy. Marek nasátou směs všech tekutin plivnul do mých úst a vrhnul se hned k nim, aby je zpátky vysál, zase mi je jazykem vrátil a s dárkem v mých ústech se pomazlil.

Podíval se na mě, vzal mi vousy do ruky, stiskl je a jemně za ně zatáhl. Z vousů mi vytekla směs tekutin do Markovy ruky.

„Wow… Ty vole, to je hustý!“ vzdychl Marek a dlaň mokrou od všech šťáv olízl.

Svraštil obočí a podíval se mi do očí:

„No ty vole…, to je tak neskutečně dobrý… Na…, vem si taky.“

Marek mi přiložil dlaň na ústa, abych ji olíznul. Mazlil se svou dlaní po mých rtech a já mu ji divoce olizoval. Byla plná nádherných chutí a intenzivně voněla směsí všech tekutin.

„Marku…, vyhoň mě ještě.“

Marek uchopil moje mokré péro, začal ho rychle honit a zase se naklonil k mým vousům, aby z nich dál vysával zbytky šťáv. Přiložili jsme naše rty k sobě a Marek vytlačil jazykem všechny posbírané chutě do mých úst. Mazlili jsme se s nimi a vzrušeně u toho vzdychali. Z penisu, který mi Marek stále honil, vystříkla druhá dávka semene do Markovy dlaně. Marek si moje čerstvé semeno olízl a přiložil svá ústa k mým. Ucítil jsem drsnou chuť hustého čerstvého semene v našich ústech. Ještě chvíli jsme se s ním společně mazlili. Marek mi šťávy z úst vysál a plivnul mi je zase na vousy.

„Marku…, ty jsi teda hrozný čuně.“

„Ty vole, sorry… Ale to je tak krásný…, nepřehnal jsem to?“ vzdychal omluvně Marek.

„Ne, vůbec, mně se to hrozně líbí. Když jsi takovýhle čuně.“

„Jo, ty vole…,“ vydechnul úlevně Marek a přisál se vášnivě k mým rtům, aby mě znovu obdaroval svými lepkavými polibky, plnými nádherných a pikantních chutí.

***

Když jsme dorazili domů, ani jsme nerozsvěceli, strhli jsme ze sebe oblečení, odhodili ho na zem a skočili hned do postele, jen tak, bez mytí a celí lepkaví a voňaví se k sobě přitulili. Markův stále ještě vlhký pupík se přilepil na moje záda a Marek mi začal šeptat do ucha:

„Kousíčku, to bylo tak krásný dneska. Jak jsi na mě mluvil. Hrozně mě to rajcovalo. A jak ti tekla ta mrdka z fousů, to bylo tak krásný. Já jsem nikdy nic tak krásnýho nezažil.“

Péro se mi při Markových slovech zase postavilo.

„Marku, chytni mě za něj,“ zašeptal jsem.

Marek mě chytil za moje ulepené péro.

„Povídej mi ještě,“ šeptal jsem.

„Miluju, když máš mrdku ve vousech. Strašně mě to rajcuje. A když ti chčiju do fousů, to se mi taky hrozně líbí. Já tě hrozně moc miluju. A kdyžs mě držel za péro a já ani nemoh chcát, jak hrozně moc mi stál. A pak když jsem se rozechcal, úplně mě ten čurák bolel. To bylo tak krásný… Já jsem nikdy nebyl tak vyrajcovanej. Nikdy mi tak nestál jako dneska, víš? Miluju tě, hrozně moc tě miluju. Taky se ti to líbilo?“

Při těch slovech, která mi šeptal Marek do ucha, se moje péro v jeho ruce vzrušeně vzpínalo.

„Marku, moc se mi to líbilo. Bylo to fakt nádherný.“

„A co se ti líbilo nejvíc?“

„Když jsi mi chcal tím svým velkým čurákem do vousů. A když jsem měl plnou pusu tvýho… chcaní…,“ šeptal jsem už trochu nesměle. „Marku, hrozně moc mě vzrušuješ…“

„Ty vole…,“ vzdychal mi Marek do ucha, „pojď se ještě vycákat…,“ mnul Marek pomalu můj penis.

„Marku, když já už asi nemám co. Vždyť jsem se vystřík dvakrát.“

„A nevadí, když se teď vycákám sám?“

„Ne, nevadí. A nechceš se do mě jen zasunout?“

„Tak jo. Počkej…“

Marek si nasměroval penis do mé potem vlhké jamky a pomalu se do mě zasouval. Rukou mi přitom pomalu mnul moje vztyčené péro. Cítil jsem Markův velký penis, jak se do mě zanořil a slastně mě tlačí zevnitř.

„Marku, zůstaň ve mně takhle celou noc.“

„Tak jo. Já se ale asi vystříknu…“

„To nevadí. Tak mě jen tak chvilku masíruj. To je hrozně hezký…, když v sobě cejtím tvoje péro.“

„Tak jo,“ vzdychal Marek a pomalými pohyby mě svým penisem masíroval. „Miluju tě, hrozně moc,“ šeptal vzrušeně Marek.

„Já tě, Marku, taky hrozně moc miluju. Ty jsi takovej… divokej…,“ hladil jsem ho po ruce, která mě držela za penis.

„Ah!“ vyhrknul Marek, silně mě sevřel ve své náruči, že jsem se nemohl ani nadechnout, a přitisknul se k mému zadku, v němž jsem cítil jeho prudce pulzující penis. „Ah… ah…,“ zprudka vydechoval Marek za mými zády.

Markovo sevření konečně povolilo. Marek si ale svůj penis nechal zasunutý uvnitř.

„Tak dobrou noc, Kousíčku,“ políbil mě něžně za ucho.

„Dobrou noc, Marku.“

Marek mě držel za moje vztyčené péro a já ponořený do jeho objetí vzpomínal na celý ten krásný večer, až jsem s blaženým pocitem naší společné slasti pomalu usnul…

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (10 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (10 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (9 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (10 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (16 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+1 #3 Odp.: Marek a já – 35. kapitola: ChoutkyGD 2022-05-22 10:28
Vange
Nemusí tě to mrzet, poněvadž a protože to zklamání v tomto případě není takové to negativní, ale spíše určitý druh překvapení, kdy je člověku líto , že se něco nestalo. Víš?
Píšeš hezky o věcech , které se tu moc nevyskytují a ke vztahu i ony patří, obzvláště v takovémto případě.
Citovat
0 #2 Odp.: Marek a já – 35. kapitola: ChoutkyVanggerland 2022-05-21 18:40
Mrzí mě, že jsi byl zklamaný z reakce :-? Podle mě taková reakce nepřišla, protože jejich vztah není založený jen na čuňárnách. Naopak ty čuňárny jsou důsledkem toho, že se hrozně moc milují a chtějí spolu navzájem sdílet tělo i duši. Ale i potom musí vzniknout nálada a souznění, nepřijde to jen tak samo od sebe. Jak se ostatně náš hrdina už přesvědčil v 27. kapitole, že samo o sobě to vlastně není úplně ono.

Ale jsem rád, že se čuňárna líbila ;-)
Citovat
+1 #1 Odp.: Marek a já – 35. kapitola: ChoutkyGD 2022-05-17 12:14
Teda to jsou choutky! :D A líbí se. :lol:
Teda když jsem si to četl, přišlo zklamání z reakce na Markovu touhu po čuňarně. Očekával jsem odpověď ve stylu, že Já nikam chodit nemusím. Já mám čuňarnu doma a můžu si tady vychutnávat každou čuňačinku. Mňam. :D :lol:
Představa usínání s plnou jamkou živého masa je fakt rajc.
Citovat