• Vanggerland
Stylklasika
Datum publikace7. 11. 2022
Počet zobrazení363×
Hodnocení4.32
Počet komentářů2

Leželi jsme s Markem na břiše v posteli vedle sebe a já listoval knížkou. Dotýkali jsme se svými pažemi. To se mi moc líbí, když se navzájem takhle dotýkáme. Prohlíželi jsme si spolu fotografie.

Marek si pokrčil nohu a položil si ji přes moje stehna. Podívali jsme se na sebe a věnovali si úsměv.

Pokračoval jsem v listování stránkami. Občas jsem Markovi něco zajímavého přečetl.

Marek se ke mně zničehonic naklonil a dal mi pusu na vousy. Usmáli jsme se na sebe. Potom zavřel oči a přivoněl si do mého podpaží. Zhluboka nasál nosem mou vůni. Podíval se na mě. Na jeho tváři se rozzářil krásný široký úsměv.

Vyměnili jsme si intenzivní polibek. Zadívali jsme se jeden druhému hluboce do očí. V Markově trochu šibalském pohledu jsem četl, jak moc mě miluje. Posílal jsem mu beze slov stejný vzkaz…

„Čti mi ještě,“ řekl potichu Marek.

A tak jsem otočil pár stránek, abych nalistoval nějakou další zajímavost. Začal jsem číst. Marek si položil hlavu, díval se na mě a poslouchal…

Podíval jsem se po chvíli čtení na Marka. Měl zavřené oči.

„Marku?“ zašeptal jsem.

„Hm?“ zamručel potichu Marek.

Už se mu chce asi spát. Mně vlastně taky…

Zavřel jsem tedy knížku, odložil ji opatrně na stolek a sfouknul svíčku.

Přitulil jsem se k Markovi.

„Dobrou noc. A děkuju,“ zašeptal jsem.

„Mmmm…,“ zamručel mazlivým tónem Marek. Měli jsme hlavy těsně u sebe. „Ty krásně voníš,“ zašeptal Marek z polospánku a přisunul se ke mně ještě blíž. Zapletli jsme se do sebe rukama a nohama.

I Marek krásně voněl. Z jeho vousků, které se mě šimravě dotýkaly, byla cítit sytá mandlová vůně. Postavilo se mi péro a můj žalud se jemně dotknul Markova pupíku. Marek potichounku něžně zamručel, zasunul ruku mezi naše těla a objal můj trčící penis do své horké dlaně. Penis sebou krátce zapulzoval.

Marek usnul a já ještě chvíli nasával jeho vůni. Občas se mi vzrušením vzepjal penis v Markově dlani. Na špičce žaludu jsem ucítil mazlavou kapku nektaru, jak se se přilepila do hustých chloupků Markova pomalu oddychujícího pupíku…

Celou noc jsem se každou chvíli budil. Markova ruka objímající můj penis mi nedala spát. Začínaly mě bolet koule. Ale nechtěl jsem Marka budit. Nejradši bych se vycákal a byl by klid, napadlo mě. Ale opět jsem na chvíli usnul. Takhle se to opakovalo celou noc, až jsem k ránu konečně pořádně zabral…

***

Probudil mě tichý šramot.

„Čůs,“ smál se na mě Marek ze zrcadla šatní skříně, když jsem zvedl hlavu. „Už jsem tě chtěl budit. Musíme do práce,“ otočil se Marek, který už byl plný energie.

„Jo… Už vstávám…,“ promnul jsem si rozespalé oči.

Potřeboval jsem na záchod.

Vyhrabal jsem se z postele. Na prostěradle bylo několik zaschlých skvrn, jednak od Markovy večerní nadílky a také od mého ulepeného péra. Budeme muset vyprat… napadlo mě.

Vydal jsem se na toaletu.

Cestou jsme se, já nahý a Marek jen v nových bílých trenýrkách, k sobě na chvilku přitulili.

„Dobré ráno,“ zašvitořil na mě roztomile Marek a objal do dlaně moje nateklé péro. Krátce ho pomazlil, stejně jako mě.

„Dobré ráno, Marku,“ řekl jsem rozespale.

Z Markova těla sálalo teplo.

Dali jsme si pusu a Marek mě opět propustil, abych mohl pokračovat.

Namířil jsem ocas do mísy. Mám zavřít dveře? A nebo schválně ne? napadlo mě. Zavřel jsem.

Ty jo… taková hadice… pomyslel jsem si při pohledu na svůj penis. Byl měkký, ale z noci byl celý nateklý, hlavně do délky, až mě to trochu překvapilo. Měl jsem opravdu pocit, jako bych držel nějakou hadici, která mi visí z ruky. Začal jsem stříkat. Péro mě začalo skoro až nepříjemně pálit.

Z kuchyně se ozvala muzika.

Marek začal vařit snídani…

***

Den v kanclu se neuvěřitelně vlekl. Měl jsem takový zvláštní pocit, jako bych byl bez nějakého zjevného důvodu tak nějak otrávený, bez nálady. Připisoval jsem to svému dnešnímu ne příliš kvalitnímu spánku. Civěl jsem tupě na plochu s barevnou fotografií pláže a předstíral práci.

Píp píp. Esemeska.

„Zdarec, ste zpatky? Pojdte na pivko. Deme odpo do parku P.“

Petr.

Hm. Nevim, jestli mám náladu jít dneska na pivo…

Píp píp. Druhá esemeska.

„Cus. Pise Petr jestli jdeme na pivko. Pujdem? Dlouho jsme s klukama nikde nebyli :*“

Marek.

Ach jo. Povzdechl jsem si. Nejradši bych se zachumlal do deky a šel spát.

Začal jsem vyťukávat zprávu:

„Tak jo. Vyzvednu tě. Třeba v pět?“

Píp píp:

„<3 <3 <3 :***“

***

Čekal jsem na Marka před prodejnou. Počasí bylo stejně unavené jako já. Bylo vedro, ani lísteček se nepohnul. Na protější straně chodníku seděl holub, hlavu měl schovanou pod křídlem a spal.

Pozoroval jsem lidi, kteří chodili kolem. Ty jo, tohle je pěknej kluk. No jo, ale čeká na něj holka. Klasika… Tenhle né, to je nějakej bouchač, tvářil jsem se raději, že tu vůbec nejsem. Hm, tenhle taky ne, ten je celej umaštěnej…

Ach jo. Vzpomněl jsem si na kluka včera v kavárně obchodního domu. Jaký jsme před ním vedli řeči. Udělalo se mi ze sebe nějak špatně.

„Čůs“, smál se na mě Marek, který se právě vyhrnul energickým krokem z prodejny.

„Čau,“ řekl jsem trochu bez nálady. Vlastně docela dost bez nálady.

„Co je? Stalo se něco?“ zvážněl Marek.

„Ále,“ ušklíbnul jsem se. Vzdychl jsem. „Když… Marku, mě nějak mrzí, jak jsme včera měli ty kecy. Před tím klukem v obchoďáku. Víš, jak jsme si dávali to kafe…“

„Jo todle. Aha. No… Ale to byla jen taková sranda,“ pokrčil Marek rameny.

„Já vim… Ale… třeba mu to bylo nepříjemný. Víš?“

„Hm. No jo. Vidíš, to mě nenapadlo. Když… von byl takovej šmudla… zanedbanej. A přeci mu neřeknu – podivej se na sebe, jak vypadáš, trochu se vo sebe starej, čoveče… To by mě poslal víš kam?“

„Ale jó, to jo, já ti rozumím. Byl takovej… ušmudlanej… Ale… prostě to vod nás nebylo hezký. Co my víme, proč tak vypadal? Vždyť ho ani neznáme.“

„Hm,“ tvářil se Marek provinile.

„Marku, víš, jak jsme si jednou říkali, že je snadný bejt hnusnej. Tak já se teď tak cejtim. Jako že jsem byl hnusnej.“

„Hm. Za to můžu já. Mě to v tu chvíli jen tak napadlo…,“ pokrčil Marek rameny.

„No já vim. A já jsem se přidal,“ šťoural jsem teniskou do chodníku.

„Ale zas tak hnusný jsme nebyli. Vždyť se podívej kolem sebe, co si lidi navzájem dělaj. A to to kolikrát třeba ani tak nemyslej.“

„No právě. A já nechci bejt takovej.“

„Vždyť nejsi. Já asi někdy jsem. Prostě mě napadne ňáká kravina a hned ji plácnu, no…“

„Ale né, nejsi. Promiň, já jsem to nemyslel na tebe,“ zamračil jsem se a začalo mě mrzet, že jsem s tím vůbec začínal.

„Né, já jsem rád, žes mi to řek,“ chytil mě Marek za ruku. „Fakt. Hele, víš, co je důležitý? Když si to člověk uvědomí, že se choval hnusně. Kdyby ti to nedošlo, nebos mi to neřekl, tak by se to příště stalo třeba zas. Ale když si to člověk uvědomí, tak už to pak neudělá. Chápeš? Proto jsem rád, žes mi to řek. Já chci, abys mi říkal všechno, co si myslíš. I když se ti něco nelíbí. Já to taky tak dělám, taky ti všechno říkám.“

„Já vim. Děkuju,“ podíval jsem se na Marka.

„Já ti děkuju. Kousíčku,“ díval se mi Marek do očí a stisknul mi ruku.

„Hm,“ díval jsem se na Marka a nevěděl jsem, co mám říct.

„Tak co? Jdeme na to pivo?“ zeptal se.

„Asi jo,“ podíval jsem se zase do země.

„A nebo ne? Hele, zbytečně se tím trápíš. Teď už to nezměníš. Ani tím, že se budeš trápit. Prostě se to stalo. Musíš se vod toho vodpíchnout, rozumíš? Říct si, oukej, nechoval jsem se hezky, ale už to neudělám. A já už to taky neudělám. Díky tobě to neudělám, žes mi to řek. Rozumíš mi?“

„Jo. Rozumím,“ podíval jsem se na Marka. „Tak… asi jdeme na to pivo, no,“ pokrčil jsem rameny.

„No jasný. A kdybys měl pocit, že mám zas ňáký blbý kecy, tak mě nakopni, jo?“

„Jo,“ rozesmál jsem se.

Vydali jsme se tedy směrem do parku a cestou si ještě chvíli povídali o tom, jak je to mezi kámošema něco jinýho, když má člověk blbý kecy, a Marek namítal, že ani kámoši do sebe nemůžou rejt furt, protože pak by je to přestalo spolu bavit, zkrátka jsme trochu filozofovali.

A já byl rád, že je Marek takový, jaký je. Že mu můžu upřímně říct, co se mi nelíbí, a on se vůbec nenaštve a ještě to umí přetavit v pozitivní myšlenku.

Tak jsem ho pak už jenom poslouchal a hrozně moc se mi líbilo, co všechno mi říká. Jak to má všechno v hlavě srovnané a netrápí se nad každou blbostí jako já. Byl jsem na Marka hrdý. Že jsem vedle něj, že ho mám vedle sebe, že jsme spolu. A v kraťasech se mi postavilo péro.

A když jsme přišli do parku, tak jsem Marka chytil za ruku, protože jsem mu chtěl říct, jak strašně moc ho miluju. A Marek to na mě poznal a krásně se na mě usmál.

***

„Á, cukroušci jdou!“ zvolal se smíchem Petr, když nás spatřil. Navíc, jak se držíme za ruce.

„To tě to ještě furt nepřešlo?“ rýpnul do Petra Marek odměřeným hlasem.

„Co?“ zeptal se nechápavě Petr.

„Závist,“ odpověděl stroze Marek.

Petr zvážněl. „Sorry vole. Jsem to tak nemyslel,“ začal se omlouvat.

„V pohodě,“ kývnul hlavou Marek. „Co chlastáte?“ rozhlížel se po dece.

„Radlera. Vezmeš mi?“ podával Petr Markovi svůj prázdný kelímek, který právě rychle dopil.

„Tak se zvedni a pojď se mnou, vole,“ kývnul na něj Marek skoro až přísným hlasem.

„Ježiš…,“ ušklíbnul se Petr. „No tak jo, no…,“ zvedl se.

„Chceš taky radlera? Přinesu ti, jo?“ podíval se na mě Marek veselým kukučem.

„Jo, tak jo. Dík.“

Marek s Petrem se tedy vydali ke stánku pro pivo a mně bylo jasné, že Marek si chce s Petrem něco vyříkat mezi čtyřma očima.

„Tak se zeptej druhejch!“ hádali se o něčem ostatní kluci. „No hele!“ ukázal na mě kamarád. „Schválně, řekni, jakou teď posloucháš kapelu nejvíc?“

„Já? Žádnou,“ pokrčil jsem rameny.

„No to jsem se zeptal toho pravýho…,“ mávnul kamarád rukou a vrátil se do hádky s druhým. „Jen počkej, až přijde Mára – ten ti řekne, která kapela je lepší!“ hádali se kluci dál.

V duchu jsem se zasmál. Protože tohle téma šlo opravdu mimo mě.

„Čau. Tak co?“ posadil jsem se vedle mého nejlepšího kamaráda Matouše.

„Já? Nic,“ pokrčil rameny. „Na, vem si,“ strčil ke mně plastovou krabičku s domácím koláčem. „Ale ty povídej. Vy jste prej spolu byli na dovolený, jo?“ začal vyzvídat.

„Ty jsi pek, jo?“ podíval jsem se na něj.

„Trochu. Vem si. Jinak to vyhodim. Tady to nikdo nejí.“

„Dík,“ vzal jsem si drobenkový koláč a zakousnul se.

„No tak povídej,“ dotíral Matouš.

„Hm,“ polknul jsem. „Dobrej. Hele… co ti budu povídat. To bylo úplně super…,“ zakousnul jsem se a nevěděl, kde začít. Ale potřeboval jsem se vypovídat. Neměl jsem komu. A s Matoušem jsme si byli zvyklí povídat si o všem možném. Takže jsem byl vlastně rád, že konečně můžu někomu všechny svoje zážitky vyprávět…

***

Marek a Petr se vrátili s pivem. Očividně bylo vše zažehnáno a Petr už vykládal svoje obvyklé nesmysly.

„Na,“ podal mi Marek kelímek.

„Jé, děkuju,“ usmál jsem se na něj.

„Ty máš koláč, jo?“ vykulil na mě oči.

„Jo, Matouš pek.“

„Ty jo,“ uznale pokýval Marek hlavou.

„Vem si,“ podal Matouš Markovi krabičku.

„Dík.“ Marek si vzal koláč a zakousnul se. „Hm, výbornej,“ stál nad námi a žmoulal s plnou pusou.

Slunce za Markovými zády svítilo skrz jeho vousky a také přes chloupky na jeho předloktí. Na opálené pokožce se krásně třpytily. Všimnul jsem si, jak drobounké jemné chloupky září i na Markově paži, ve které držel koláč. Wow… A v dolíčku pod paží se ukrývalo tmavé hnízdečko, které určitě nádherně vonělo…

Prohlížel jsem si zálibně Marka, který na mě šibalsky mrknul a zakousnul se při tom do koláče.

„Máro, Máro! Pocem!“ mával kamarád rukou. „No schválně, hele, ty se vyznáš hudbě…,“ hned odchytili Marka stále se hádající kamarádi.

Marek se otočil ke klukům a hned se s nimi vložil do tématu. Namísto, aby do jejich debaty vnesl jasno, ji ale ještě víc rozvířil…

„No a jak to dopadlo?“ pobízel mě Matouš v líčení dalších zážitků z Řecka.

A tak jsem pokračoval ve vyprávění. Nikdo další nás naštěstí neposlouchal, protože kluci se dál živě hádali. Pozoroval jsem po očku Marka a vzpomínal na naši dovolenou.

***

„Podívej se na něj. No není krásnej?“ zeptal jsem se Matouše.

„Jako Marek?“

„Jasně, že Marek. Kdo asi?“

„No… jo, sluší mu to. Je hezky vopálenej,“ pokýval Matouš hlavou.

„Viď? A vůbec… celej je krásnej…,“ zadíval jsem se na Marka, když o čemsi debatoval s ostatními kamarády.

„Jo. Akorát ty vousy. Měl by se voholit.“

„To ani náhodou,“ zaprotestoval jsem.

„Tobě to nevadí?“

„Proč? Vždyť fousy jsou právě super.“

„No já nevim,“ pohladil se Matouš po své hladce oholené tváři.

„No jasně, že jo! Víš, jak to je krásný, když se vzájemně šimráme?“

Matouš se rozesmál.

„Tak to nevim. Mně to vadí, jak škrábou.“

„Mně teda ne. Mně se to líbí. A Markovi podle mě hrozně slušej.“

„Jó, jako jó, slušej mu, no. Je v nich takovej…, jak to říct…, takovej divokej…“

„Divokej, že jo?“ souhlasil jsem a prohlížel si dál Marka.

Vzpomněl jsem si na společné chvíle, když má Marek ve svých fouskách můj krém, a jak mu voní, když mu do nich nastříkám, a jak mě jimi krásně hladí v mém voňavém podpaží a pak jak jsou cítit těžkou vzrušující vůní, kterou mi Marek donese k ústům… Postavilo si mi v kraťasech péro. Tohle všechno jsem si ale nechal jen pro sebe. A pro Marka.

Marek zatím dál bavil kamarády svým povídáním, ale občas na mě přitom hodil očkem a lišácky se na mě usmál. Moc dobře totiž věděl, že se o něm s Matoušem bavíme.

„A co sex? Marek asi bude docela divokej, ne?“

„Hele hele, nevyzvídej. To už chceš trochu moc,“ zasmál jsem se.

„Takže je?“ chechtal se Matouš.

„To je jen mezi mnou a Markem, víš?“ podíval jsem se na něj.

„Ty ho fakt hodně miluješ,“ zvážněl Matouš.

„Já? Jo. Hrozně. Ani nevíš, jak…,“ řekl jsem zasněně.

„Já ti to přeju. To bych chtěl taky prožít takovou lásku,“ posmutněl.

„No a co ten tvůj Filip?“ otočil jsem se na Matouše.

„Filip? To není muj Filip.“

„Já myslel, že spolu chodíte. Ještě… A nebo už zase ne?“

„Ne,“ odsekl Matouš. „Mě posledně tak naštval… Ále,“ mávnul rukou. „Nechci se vo něm vůbec bavit. Já si musím najít někoho jinýho. Tohle je akorát trápení. Ani jsem s nim už nebyl rád, víš?“

„Hm. To je blbý, no,“ pokrčil jsem rameny.

Matouš se přesto rozpovídal a začal ze sebe chrlit všechna svoje trápení.

Nevadilo mu, že mu nemůžu pomoct. Stačilo mu, že jsem ho jenom vyslechnul. Matouš na tom byl stejně jako já. Svoje pocity dusíval v sobě, neuměl se s nimi vypořádat a trápil se často tím, co by někdo jiný vůbec neřešil. A tak jsme si často dělali zpovědníky a povídali si o věcech, které neměl nikdo jiný slyšet. Ostatní si na to už dávno zvykli, že když s nimi jdeme na pivo, stejně pak sedíme někde bokem, kecáme potichu jen spolu a zábavy s ostatními se moc neúčastníme.

Akorát jsem si uvědomil, že já k Matoušovi už nejsem tolik otevřený jako dřív. Bývalo, kdy jsem Matoušovi vykdákal kdeco z mých románků. Ale o Markovi jsem si toho nechával nejvíc pro sebe. Stejně jako jsem já důvěřoval Markovi, že o mně s nikým nedrbe, nechtěl jsem porušit Markovu důvěru ve mě. Vlastně jsem ani neměl potřebu to nikomu vyprávět. Cítil jsem, že to, co je mezi námi dvěma, ne že by bylo nějaké tajemství, ale je to natolik intimní a natolik důvěrné, že to je zkrátka jen mezi námi. A navíc jsme si s Markem řekli, že k sobě budeme upřímní a budeme se říkat všechno. Tenhle pocit mě vlastně vzrušoval. Když jsme si nic nenechávali pro sebe a třeba i při sexu si nahlas hned říkali, co se nám líbí. To k tomu také patřilo. K otevřenosti, která mezi námi byla. Nenechávat si naše pocity jen pro sebe, ale sdílet je spolu. Sdílet je spolu stejně, jako sdílíme naše štávy… Péro v kraťasech se mi vzepjalo a já cítil, že začínám mít zase ulepené trenky.

***

„Hele, kluci! Co kdybysme šli na ten prajd?“ vybafnul někdo nahlas.

„Jéé ty volé, prájd… ani náhodou…,“ řekl otráveně Petr, válející se na dece.

„No! A proč ne?“

A tak se rozohnila debata na nové téma. Někdo byl pro, jiný byl proti a každý měl svůj názor.

Nakonec se ale kluci dohodli, že bychom se mohli jít aspoň jeden den podívat, a když už ne do průvodu, tak že bychom se mohli podívat alespoň na Střelák, kde se prý můžeme vyvalit na trávník, dát pivo a čumět po ostatních.

Při takových i jiných dalších debatách letní odpoledne příjemně ubíhalo.

Marek dokonce vytáhnul ze svého batůžku frisbíčko, takže jsme si i chvilku společně zablbli. Jenom Matouše to moc nebavilo a šel si sednout zase na deku, kde se ze žalu pustil do svého koláče, který kromě mě Marka už nikdo další nechtěl.

Odpoledne se pomalu přehouplo do večera a začalo se pomalu stmívat.

Marek si potom sednul vedle mě, opřel se o mě a už ani moc nepovídal. Jen občas něco zahlásil.

Položil jsem si ruku přes Markovo rameno na jeho hruď a nenápadně jsem ho prsty hladil po tričku. Marek obejmul moji pokrčenou nohu a hladil mě po lýtku v chlupech.

Kluci už zvykli na to, že jsme spolu, a nikdo už to nekomentoval, ani se na nás nijak divně nedíval. Prostě jsme pro ně byli už jen my dva – já a Marek.

***

Společnost se začala pomalu rozcházet. Jako první odešel Matouš, který byl trochu bez nálady, a pak se postupně začali vytrácet i ostatní.

„Tak čau!“ loučili se kluci v různém stavu alkoholového opojení.

„Hele, a rozmyslete to s tim prajdem!“ volal ještě někdo.

„Se mnou teda nepočítejte!“ oponoval ostentativně Petr, který už měl v sobě kdoví kolikáté pivo.

„Kousíčku?“ zeptal se potichu Marek a přejel mi dlaní po mém chlupatém lýtku. „Chtěl bych se to… vychcat,“ zašeptal, když jsme byli zcela mimo pozornost ostatních, kteří si ještě vyměňovali své opilé argumenty.

„Já taky,“ šeptal jsem. „Ale budeme nápadný. Že jdeme spolu.“

„Hm. A nepůjdem už taky domu?“ podíval se Marek na svůj poloprázdný kelímek.

„Tak… můžeme,“ pokrčil jsem rameny. „Až to dopijeme?“

„To nevim, jestli vydržim. Já docela dost potřebuju,“ špitnul Marek.

„Já taky. Ale chci to vydržet,“ podíval jsem se šibalsky na něj.

Marek se rozesmál.

„No tak jo. Tak já to taky ještě vydržim.“

Podbřišek mě opravdu už docela tlačil a hlavně tlačil na můj vztyčený ocas, který mě sice trochu pálil, ale díky tomu jsem věděl, že to ještě chvíli vydržím. Abych pak mohl Markovi darovat co nejvíc nejsilnější proud… Můj penis při té představě zapulzoval a vypustil do trenek další kapku nektaru.

***

„Tak to dopijeme a jdeme, jo?“ podíval jsem se na Marka.

„Tak jo,“ sáhnul Marek pro svůj kelímek, aby se napil.

Další kluci se právě zvedali k odchodu. A tak jsme využili situace, rychle dopili, stejně jsme už měli na dně, a také se rozloučili.

Vydali jsme se parkem k domovu.

Směrem k našemu místečku ve křoví, kam jsme se spolu už několikrát schovali…

Zalezli jsme do keřů. Rychle jsme si vytáhli naše ztopořené penisy z kraťasů. Z Markova penisu začal téměř okamžitě stříkat mohutný proud.

„Ty jo,“ zasmál jsem se. „Tys fakt potřeboval.“

Uchopil jsem Markův stříkající penis do prstů.

„No jasný,“ zasmál se potichu Marek. Pustil svůj stříkající penis a nechal ho už jenom mně.

Namířil jsem tělo penisu, vibrujícího mohutným proudem, nahoru. Stříkal jako fontána. Vysoko, až do výše Markovy vypnuté hrudi. Sklonil jsem se a nasál proud do rtů. Mými ústy se rozlinula nádherně heřmánková chuť. Marek nádherně chutnal.

„Ty jo,“ zašeptal jsem a znovu se sklonil, abych se napil. Nasál jsem plná ústa a lahodnou tekutinu spolknul. „Marku…, ty tak krásně chutnáš,“ podíval jsem se na něj. Rychle jsem se znovu napil několika plnými doušky z nekončícího proudu. Pak jsem nabral plná ústa a narovnal se, abych dal ochutnat i Markovi.

Přiložili jsme k sobě naše rty, naše vousy se dotkly, zašimraly nás a já poslal jazykem lahodnou tekutinu Markovi do čekajících úst.

Marek zastavil svůj proud.

Chvíli jsme si teplou tekutinu, chutnající po bylinkách, posílali z úst do úst, vytékala mezi našimi polibky do našich vousů a nasycovala je svou vůní.

„Kousíčku,“ šeptal vzrušeně Marek. „Teď ty…“

„Jo… tak počkej,“ podívali jsme se oba na moje trčící péro. Bylo tak nateklé, až jsem se sám podivil. Žalud se ve tmě lesknul, byl pokrytý zaschlými skvrnami mého nektaru a z jeho špičky vytékal čerstvý.

Soustředil jsem se.

Péro mě uvnitř pálilo.

Z mé lesknoucí se skulinky se najednou vyřinula hustá krémová šťáva.

Marek ji pohotově chytil do své dlaně:

„Wow…“

Z mého žaludu konečně vytryskl proud čiré tekutiny.

Marek nasál třpytící se loužičku mých štáv ze své dlaně a rychle ji přiložil k mým ústům, aby zbytek vetřel do mých vousů.

Olíznul jsem rychle Markovu mazlavou dlaň, která chutnala vanilkově sladce.

Můj proud se konečně rozstříkal naplno před nás. Penis mě ukrutně pálil.

Marek si kleknul, uchopil můj penis a namířil ho do svých vousů.

Nechal si je napájet mou šťávou, která po nich stékala v kapkách. Trochu se napil a dál si omýval svoje vousy mým dárkem, který stékal po jeho vousech.

Ucítil jsem najednou mokré teplo na svých lýtkách.

Markovo teplo.

Prýštil na moje nohy. Cítil jsem, jak se jeho horká tekutina vsává do mých chlupů na nohou.

„Marku,“ řekl jsem potichu.

„Sorry,“ řekl omluvně Marek a svůj proud zastavil.

„To nevadí,“ vzdychl jsem.

Marek se postavil.

Snažil jsem se také zastavit můj proud. Ale nešlo to. Marek držel můj penis, který skrápěl jeho kraťasy.

Z Markových vousů kapaly kapky. Všiml jsem si jeho zcela pocákaného trička.

„Marku, já chci bejt taky mokrej.“

„Tak jo,“ usmál se Marek a z jeho penisu vystříkl mohutný proud přímo do mého trička. Přilepilo se mi k břichu a nasálo Markovo teplo.

Tiše jsme se rozesmáli.

„Ty vole,“ smál se tiše Marek.

Začal jsem ho líbat, aby už nic neříkal.

Proudy mezi našimi těly pomalu doznívaly a my se dál už jenom líbali.

Naše mokré vousy se o sebe třely, voněly těžkou vůní a mě nesnesitelně pálilo péro.

„Marku?“ zašeptal jsem mezi našimi divokými polibky. „Vycákáš se mi do trenek?“

„Jo, tak jo,“ zašeptal Marek.

„Zejtra si je můžeš vzít s sebou do práce,“ zašeptal jsem. Srdce se mi při tom rozbušilo, protože jsem nevěděl, jestli chci něco takového vůbec říct, jen jsem prostě chtěl nějak nahlas vyslovit směs všech pocitů, které jako by ve mně chtěly explodovat.

Marek se na krátkou chvilku zarazil, ale hned se na mě divoce vrhnul, aby mi svými rty dal najevo, jak moc jsem ho právě vzrušil.

Zasunul konec svého péra do mých trenek a začal si ho pomalu honit, aniž by mě přestal líbat.

Markův žalud mě hladil v mechovém porostu mého rozkroku.

Za chvilku jsem ucítil, jak se po mém vzrušením staženém pytlílku rozlilo husté teplo Markova krému. Několik mohutných dávek vystříklo na má nateklá varlata, obalilo je mazlavou nadílkou a teplo zalilo celé moje trenky, které se ke mně přilepily.

„Marku…,“ zaskučel jsem bolestí, protože můj penis vypustil také své dary, se silně pálivým pocitem. Silou jsem Marka objal a přitisknul ho k sobě. Z mého penisu se nezadržitelně řinuly dárky na Markovu ruku, na jeho penis, který si stále držel, aby vystříkly několik divokých dávek do jeho trička. „Marku…,“ kňučel jsem.

„Kousíčku…,“ vzdychal Marek.

Marek zvedl ruku obalenou mými šťávami a přiložil mi ji k ústům. Vetřel mi voňavé sperma do vousů. Vrhli jsme se k sobě, abychom se dál už jen líbali a vychutnávali si nádhernou směs našich hořko-sladkých chutí s vůněmi bylinek a vanilky…

„Ty jo…, mě hrozně bolej koule…,“ smál se tiše Marek.

„Jo, mě zase péro,“ rozesmál jsem se.

„Já tě hrozně miluju,“ zadíval se mi Marek do očí. „Tohle totiž umíš jen ty. Takhle děsně mě rozrajcovat. Víš to?“

„Marku… Já tě taky hrozně moc miluju. To je tak hrozně moc krásný…, když…“

„Když jsme takový čuňata?“ dokončil mou větu Marek.

„Ne. Když… když si vyznáváme lásku… našima šťávama.“

Marek se rozesmál:

„Ty jo…, tys to řek tak hezky… Našima štávama…“

Díval se na mě, usmíval se a hladil moje mokré vousy.

„Jo…, našima štávama…,“ zašeptal Marek a začal mě vzrušeně líbat.

Zprudka jsme dýchali a z našich těl, horkých vzrušením, sálaly sytě mužské vůně.

„Miluju tě,“ hladil jsem Marka. „Marku…, hrozně moc mi chutnáš. Ty jsi ten nejvoňavější kluk na světě…, nejkrásnější…,“ šeptal jsem potichu do našich polibků.

„Ty taky… krásně chutnáš… a krásně voníš,“ šeptal Marek.

Podíval se mi do očí.

„Vždycky mi budeš krásně vonět. Protože já tě taky hrozně moc miluju.“

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (10 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (10 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (9 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (10 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (14 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+1 #2 Odp.: Marek a já – 52. kapitola: Mezi námiGD 2022-11-25 11:12
Dnes jsem zatoužil po přírodní mužské vůni a uvědomil si jak mi tento pár svým přístupem k ní začíná chybět. Nevrátí se k nám? :D :oops:
Citovat
+1 #1 Odp.: Marek a já – 52. kapitola: Mezi námiGD 2022-11-08 08:39
Já ty tvoje prasátka chápu a miluji. :D Když někdo miluje tak ho chce se vším všudy, i všechny jeho šťavičky. Každá chuť i vůně toho druhého je pro zamilovaného slastí. Nedá se bez druhého pak žít.
Citovat