Marek a já – 18. kapitola: Letní

Uvědomil jsem si, že z našich večeří se pomalinku, ale jistě stává takový náš rituál. Já jsem prostíral a Marek chystal večeři. Občas se na mě podíval, aby mě zkontroloval, a krásně se na mě přitom usmál. Všiml jsem si, že se pak usmívá dál i do hrnců. Bylo na něm vidět, že je šťastný.

Vždy při jídle Marek vypínal hudbu, kterou si u vaření pouštěl. Naše večeře byly hluboce intimní záležitostí, kdy jsme se navzájem dívali každou chvíli jeden druhému do očí a nemuseli jsme mluvit. Občas mě Marek krátce pohladil po ruce. Pod stolem jsme se vzájemně dotýkali nohama. Vzrušovalo mě to. Dost často jsem měl při večeři v kalhotách vzepjatý penis a těšil jsem se, až si spolu večer zalezeme do postele…

Dojedli jsme.

„Ty jo, to bylo tak dobrý,“ pochválil jsem Markův džuveč.

„Dík,“ usmíval se Marek. „Ty jo, takhle brzo jsem už dlouho nevečeřel.“

„No jo,“ podíval jsem se na hodiny na zdi, které ukazovaly teprve pět. Slunce bylo ještě vysoko. „Já vlastně taky ne.“

„Půjdeme ven? Jen tak se cournout…“

„Jo, můžem. Venku je krásně, úplný tropy dneska.“

***

Vyšli jsme před dům na liduprázdnou, sluncem rozpálenou ulici. Nikde se nic ani nepohnulo, jen horký vzduch sálal z chodníku a ze zdí domů.

„Ty vole, to je fakt ale vedro. Půjdeme k řece? Tam jsou aspoň stromy.“

Došli jsme k vodě, která byla lemovaná vysokými topoly. Ani tady se sice jediný lísteček nepohnul, ale bylo zde o poznání lépe.

„Kterým směrem půjdeme?“ zeptal jsem se.

„Do města ne. Půjdem se podívat na druhou stranu.“

Marek mě chytil za ruku. Ucítil jsem jeho vlhkou teplou dlaň. A také mužnou energii, která z ní sálala. Péro v kalhotách mi okamžitě ztvrdlo.

Šli jsme pomalinku podél líně se převalující vody, nikde nikdo nebyl a my jsme měli celý svět jenom pro sebe.

„Hele, kosatce,“ ukázal jsem do vody na velké žluté květy, kolem kterých se vznášela šidélka.

„Ty jo, ty tak rozumíš kytkám. To bych taky chtěl. Já poznám akorát pampelišku.“

„A sedmikrásku ne?“

„No tak ještě.“

„A fialku?“

„Jo,“ rozesmál se Marek.

„A… tamhle třeba. Pomněnku,“ ukázal jsem prstem.

„Ty vole. Jo!“ rozchechtal se Marek.

„No tak vidíš.“

Marek se potichu smál a kroutil hlavou.

Zastavil se, objal mě a podíval se mi s úsměvem hluboce do očí.

Naše vztyčené penisy se přes kalhoty tiskly k sobě, stejně jako my.

Marek najednou vyprsknul smíchy.

„Co je? Čemu se směješ?“

Marek se chechtal tak, že ze sebe nemohl vypravit slova.

„Tak co je?“

„Ty vole…,“ zajíkal se Marek smíchy. „Chtěl jsem se vychcat…, ty vole…, a teď nemůžu, protože… budu myslet na ty kytky pode mnou,“ chechtal se dál.

Taky jsem se rozesmál. „Ty jsi blbej…“

Pokračovali jsme dál podél řeky a jako dva blázni jsme občas vyprskli smíchy.

„Hele, nesednem si tady na chvilku?“ ukázal jsem na travnaté místečko ve stínu mezi stromy.

„Můžem.“

Položil jsem se do trávy.

Marek si sedl, pokrčil nohy a opřel se rukama o kolena. Dívali jsme se na řeku.

Marek si utrhnul stéblo trávy a hrál si s ním v puse.

Pozoroval jsem Marka. Prohlížel si jeho chlupatá, krásně tvarovaná lýtka, jeho široká ramena a záda, jeho svalnaté paže, chloupky vystupující z jeho podpaží…

Marek se otočil ke mně, lehl si na bok a opřel se o loket.

Vytáhl stéblo kvetoucí trávy z pusy a koncem mě lehounce přejížděl po nose a po tvářích. Pak mi stéblo trávy zapíchl do vousů. Otočil se za sebe a utrhl nějakou rostlinu.

„Tohle třeba nevim,“ otočil se zpátky na mě s fialovým květem v ruce.

„Tohle? Rozrazil.“

„Rozrazil…,“ zopakoval zamyšleně Marek a zapíchl mi květ pomalu do vousů.

„Taky se mu říká bouřka.“

„Bouřka? Proč bouřka?“

„Protože lidi dřív věřili, že když se utrhne, tak přijde bouřka.“

„Aspoň by nebylo takový vedro.“

Zasmál jsem se, jak měl Marek ve všem hned jasno.

Marek se otočil a ukázal mi další utrhnutý květ.

„Kakost,“ řekl jsem s úsměvem.

„Kakost…,“ zopakoval potichu Marek, jako by si chtěl ta jména zapamatovat, a květ mi zase nežně zapíchl do vousů.

Marek se otočil a chvilku se rozhlížel kolem sebe. Konečně natáhnul ruku do trávy a vrátil se ke mně s dalším fialovým květem.

„Hvozdík.“

„Hvozdík…,“ pokračoval Marek ve hře a zase mi květ pečlivě zapíchl do vousů.

Pak se ke mně pomalinku přiblížil a dlouze mě jemně políbil.

Dal jsem mu svým polibkem najevo, jak mě vzrušuje. Marek mě znovu, tentokrát už divoce políbil a pak mi začal zubama květy z mých vousů vytahovat. Lehl si na mě a zajel mi rukama do vlasů. Začali jsme se mazlit a divoce líbat.

Zajel jsem rukama pod Markovo uvolněné tílko a hladil ho na bocích. Vyjel jsem rukama pomalu nahoru a zanořil se do zpocených horkých hnízdeček v jeho podpaží. Pečlivě jsem probíral chloupky svými prsty, Marek mě dál vískal ve vlasech, líbal mě, funěl nosem a občas tiše zamručel.

Pak začal pomalu vlnit svými boky, ucítil jsem přes naše oblečení jeho tvrdý penis. Péro se mi také vzpínalo a ve svých kalhotách jsem cítil známé lepkavé vlhko. Ostatně to jsem měl s Markem každou chvíli.

Marek přestal a zadíval se mi do očí.

„Ty vole…,“ zakroutil hlavou. „Ty mi dáváš. Pojď, radši půjdem.“

Zvedli jsme se a na našich rozkrocích se pyšně dmuly velké boule.

Marek mi přes kalhoty pohladil penis.

Olízl jsem si prsty a ucítil na nich Markovu pikantní chuť podpaží.

Marek se na mě podíval, chvilku se zamyslel a pak zasunul ruku do mých kalhot. Teď jsem teprve ucítil, jak moc mám v kalhotách vlhko. Horká dlaň objala můj kluzký penis a krátce ho promnula. Marek vytáhl ruku a olízl ji. Pak se na mě vášnivě vrhnul a dlouze jsme se políbili, abychom naše chutě spojili.

„Půjdeme dál?“ zeptal se Marek. „A nebo domů?“ dodal šibalským tónem.

Zamyslel jsem se. Chtěl jsem si s Markem ještě užít romantiku v přírodě, tak jsem navrhnul: „Dál?“

Obíral jsem z Markova trička zbytky trávy.

„No tak jo,“ usmál se Marek, lepkavou vlhkou dlaní mě chytil za ruku a druhou rukou mi učísl vlasy a vyndal z nich kousek stébla. Pokračovali jsme pomalu podél vody dál.

„Znáš to tady?“ zeptal se Marek.

„Neznám, nikdy jsem tady nebyl.“

„Tak to ti ukážu jedno skvělý místo. Kousek vodsad, takovej ostrůvek. Je tam strašidelnej mlejn,“ dodal tajemně.

„Ty jsi blbej,“ zasmál jsem se.

„Neni no. Ale fakt, je to tam pěkný. A dá se tam přejít skoro suchou nohou.“

***

Došli jsme k místu, kde uprostřed řeky vystupoval malý ostrůvek, zarostlý houštím a olšemi. Část říčního koryta blíž k nám byla ale mělká a plná oblých kamenů, velkých i malých, mezi kterými se voda pomalu proplétala. Některé kameny byly navršeny do malých věžiček.

„Ty jo, tady je to ale vážně krásný,“ rozzářil jsem se.

„Viď? Půjdeme si dát věci na druhou stranu?“

Sundali jsme si jen tenisky a vkročili jsme do vody. Pomalu jsme se vydali přes kameny k ostrůvku.

„Postavíme si taky takovou věžičku?“ navrhl jsem.

„Jasný!“

Došli jsme ke břehu, abychom si odložili věci.

„Hele Marku? Tady ale fakt něco kdysi stálo,“ ukázal jsem do křoví, mezi kterým prosvítaly zbytky rozbořených zdí.

„No jasně. Vždyť jsem říkal, že tu byl kdysi mlejn.“

„Já myslel, že si děláš srandu.“

„Trochu jenom. Chceš se tam jít podívat?“

„Jasně, že jo.“

Rychle jsme zase nazuli tenisky a prolezli jsme houštím ke zbytkům staré rozbořené budovy. Na některých zdech byly ještě zbytky omítky, jiné pomalu pohlcoval břečťan.

„Ty jo. Tady je to tajemný…“

Prolézali jsme mezi starými zdmi. Najednou jsem si všiml, že Marek za mnou už není.

„Marku? Kde jseš?“

Ticho.

„Marku?“

„Baf!“ vyskočil Marek z druhé strany a sevřel mě zezadu do svého objetí.

„Ty jsi vůl,“ zasmál jsem se a přetočil se k němu. Markovy ruce mě začaly hladit po těle a jeho rozkrok se přitisknul k mému.

„Marku? Mě začínaj bolet koule.“

„Mě taky,“ zašeptal Marek. „Vycákáme se?“

„Jo. A nechceš se před tím taky…“

„Vychcat?“ dokončil Marek mou otázku.

„No.“

„Chci. Už mě to tlačí na péro.“

„Tak pojď,“ řekl jsem vyzývavě, pustil jsem Marka a povyhrnul si tričko, abych mu vystavil svůj pupík.

Marek se usmál, chvíli se na mě díval, pak si trochu stáhl kraťasy a vytáhl svůj vztyčený penis. Chytil ho a stáhl si kůžičku ke kořeni, takže jeho lesklý žalud se vyklenul v celé své kráse. Pomalu z něj začal vyvěrat proud, který ale rychle sílil. Marek ho nasměroval na můj pupík, který zalilo krásné mokré teplo. Stáhl jsem si trochu už pocákané kalhoty, můj mazlavý penis se vyhoupl ven. Teplo mi pomalu zatékalo do kalhot… Vyhrnul jsem si tričko ještě trochu nahoru. Marek pochopil a nasměroval svůj proud výš. Pak proud ještě víc zesílil a začal mi stříkat na hruď a také na ruku, která držela tričko. Olízl jsem mokrý hřbet ruky.

Marek vzal do dlaně můj vztyčený penis, který byl celý mokrý od našich společných šťáv, a krátce ho v dlani promnul. Pak si dlaň olízl a vrhnul se svými ústy k mým, abychom se mohli vzájemně ochutnat.

Zatímco jsme se intenzivně líbali, cítil jsem Markovy kapky, jak stříkají mezi námi až k mým vousům. Rychle jsem sklonil hlavu, abych Markův proud zachytil do úst. S plnými ústy jsem se vrátil k Markovým, abych mu tekutinu předal.

Marek svůj proud ještě víc zesílil, aby zasáhl až do našeho vášnivého líbání. Mezi našimi ústy se rozhostilo vlažné mokro, byl jsem vzrušením bez sebe. Krůpěje nám vytékaly z našich úst do mých vousů.

Marek dole nahmatal můj mokrý penis.

„Marku, já už to nevydržim…,“ vystříkl jsem do Markovy dlaně svoje sperma, doprovázené bohatou dávkou mazlavého nektaru.

Marek mi přiložil dlaň na pusu, aby mi náklad předal. Zatímco jsem olizoval jeho horkou dlaň, Markův proud pomalu ustal. Marek zadržel dech. Pak hlasitě vydechnul a já jsem ucítil na svém břiše horký výstřik Markova semene.

Marek se vrhnul k mým ústům, abychom se mohli zase vášnivě líbat a vyměňovat si všechny naše chutě.

Přejel jsem si rukou po pupíku. Markovo sperma jsem měl všude. Rukou obalenou Markovým mazlavým dárkem jsem zajel do jeho podpaží. Znovu jsem si nabral a přenesl do mokrých hnízdeček další várku. Sperma jsem pečlivě promísil s Markovými chloupky a ruku jsem ochutnal. Byla plná omamných chutí. Nabídl jsem ruku Markovi. Nejdřív ji jen ochutnal.

„Ty vole,“ vydechnul a ruku mi hned začal divoce olizovat. Pak se naše ústa opět spojila.

Takhle jsme se střídavě navzájem ochutnávali a nemohli se směsi všech těch pikantních chutí nabažit.

„Marku? Mě ty koule teď boulej ještě víc než před tím,“ řekl jsem potichu.

„Já vim, mě taky…,“ zašeptal Marek se zavřenýma očima a pokračoval dál v líbání.

Konečně jsme se nabažili a zakončili vše krátkým, mlaskavým polibkem.

Marek se podíval dolů na naše mokrá těla a začal se smát.

„Ty vole, my jsme docela čuňata…,“ začal se chechtat.

„Nejsme,“ něžně jsem Marka pohladil po tváři s mokrým strništěm.

Marek se mi zadíval do očí: „Nejsme…,“ a začal mě zase líbat, ale už jemně a s citem.

Pomalinku jsme jazykem hledali zbytky našich chutí, přitulili se k sobě a něžně se mazlili.

Když jsme se zklidnili, jen jsme stáli, objímali se kolem pasu a dívali se navzájem do očí.

Potichu jsem řekl: „Co s tim teď budeme dělat?“

„Skočíme do vody?“ pokrčil Marek rameny.

„Asi jo.“

Chytli jsme se za ruce a starými zdmi a křovím se pomalu propletli zpátky k vodě.

Sundali jsme si jen tenisky a ve vlhkém oblečení vlezli do vody. Byla tady mezi kameny jen po kotníky, Marek se sehnul a cáknul na mě.

„Takhle ty, jo? Počkej!“

Začali jsme na sebe cákat vodu a smát se a řádit jako malé děti.

Najednou jsme měli naše oblečení úplně promočené. Byli jsme celí zadýchaní.

Marek pomalu přibrouzdal ke mně.

„Postavíme si tu věžičku?“ navrhnul jsem udýchaným hlasem a pohladil ho přes mokré tričko.

„Jasně. Tady se už nic jinýho nepostaví,“ zasmál se Marek, chytil se za rozkrok a zatřásl jím.

„Ty jsi vůl. Jak tě tak znám, tak za chvíli budeš zase nadrženej.“

„Ty budeš nadrženej.“

„Já taky, no,“ pokrčil jsem rameny.

„Dáme si to usušit na větev?“ zatahal se Marek za mokré tílko.

„Dobrej nápad.“

Svlékli jsme se a trička a kalhoty rozvěsili na větve nad vodou. Byli jsme jen ve spodním prádle, Marek měl bílé trenky a vypadal krásně. Na jeho opáleném těle se třpytily krůpěje vody. Cítil jsem ve svém rozkroku, že brzy dojde na Markova slova…

„Tak co třeba tady?“ ukázal jsem na velký plochý kámen vystupující z vody.

„Jo, to by šlo.“

Začali jsme hledat ve vodě ploché kameny a společně je stavěli do věžičky, která se občas více či méně zakymácela, nebo i částečně spadla a my museli začít znovu.

Marek občas objevil malou škebličku nebo zlatě se třpytící kamínek.

„Hele! Co je tohle?“ vytáhl Marek z vody ruku, která něco držela v dlani. Přišel jsem k němu a v jeho dlani uviděl malé trubičky slepené z písku.

„To je chrostík.“

„Chrostík? Co to je?“

„Larvy brouků. Stavěj si takovýhle domečky z písku. Nebo z větviček.“

„Ty jo, to je hustý. To jsem nikdy neviděl,“ zkoumal Marek v dlani malé trubičky. Pak je opatrně vrátil zpátky do vody. Podíval se na mě. Usmál jsem se na něj a pohladil ho po strništi na tváři. Uvědomil jsem si, že Marek se celý týden neholil.

Pokračovali jsme dál ve společném stavění dalších kamenných věžiček. Bavilo nás to a užívali jsme si toho, že jsme spolu, že je léto a naší největší starostí je jenom to, aby nám nespadla věžička z kamenů.

***

„Nějak se zatahuje,“ poznamenal Marek.

„No jo,“ podíval jsem se na oblohu.

Marek vyhlížel na nebe a kousek poodešel, aby viděl i za stromy na ostrůvku.

„Ty vole, támhle je úplný černo.“

A skutečně, za stromy se hrozivě stahovaly temné mraky.

„Taky se začíná zvedat vítr,“ poznamenal jsem. „Asi radši půjdem, co?“

„To teda… Ty vole, to bude chcanec!“

Zaslechli jsme zahřmění.

„Ty vole, jdem!“ zavelel Marek.

Rychle jsme sundali oblečení z větví, které už bylo skoro suché, navlíkli ho rychle na sebe a brodili se zpátky na břeh.

Marek mě chytil za ruku a rychlým krokem jsme se ubírali zpátky k domovu. Vítr zatím zesiloval…

Najednou jsem ucítil těžké, velké kapky.

„No, a už je to tady.“

Popoběhli jsme.

V tom se spustil hustý slejvák, doslova v jednom okamžiku. Kolem nás se ozýval hlasitý šum, jak velké kapky narážely do země a prodíraly si cestu listím, ve větru se zmítajících větví topolů.

„A jsme zase mokrý!“ rozchechtal se Marek.

„Pojď, schováme se někam pod strom!“

„To nemá cenu, stejně jsme úplně promočený!“ překřikoval Marek vichřici.

To jsme však netušili, co se na nás chystá…

„Au! Ty vole, já dostal kroupou!“ chytil se Marek za rameno.

V tom se spustilo krupobití…

„Pojď se schovat!“ táhl jsem Marka rychle za ruku do nejbližšího křoví, které bylo pod stromem a zdálo se mi dost husté na to, aby nás ochránilo. Schoulili jsme se pod větve, dřepli si na bobek a čekali, až smršť přejde. Všude kolem nás byl ohlušující rachot.

„Ty krávo,“ komentoval tu smršť Marek.

Objal jsem Markovu pokrčenou nohu za chlupaté koleno. Marek mě vzal kolem ramen.

Před našima očima padala do bláta směs ledu, listí i větviček, servaných ze stromů nad námi…

Smršť konečně pomalu ustupovala. Krupobití ustalo. Vítr se utišil a už jen drobně pršelo.

Vylezli jsme ze skrýše. Celí promočení a špinaví.

„Juchů!“ rozkřičel se Marek a začal tancovat v dešti a v blátě. Rozesmál jsem se.

Marek přiběhl ke mně: „To bylo hustý, co?“

Pak mě objal a dlouze políbil. Ucítil jsem přes promočené studené tričko teplo, které z Marka sálalo. A taky malé vzrušení ve svých mokrých kalhotách…

***

Marek rychle odemykal dveře, zatímco já už se začínal klepat zimou.

Konečně doma! Rychle jsme se vyzouvali z mokrých tenisek.

„Jdem rovnou do sprchy, ne? Pustíme si horkou vodu,“ navrhl Marek.

Nebylo nad čím přemýšlet. Zaběhli jsme do koupelny, sundali si mokré oblečení a zavřeli se do sprchového koutu. Marek pustil vodu, která nás zalila teplem a krásně nás zahřívala.

Hladili jsme se navzájem, aby se horká voda dostala na všechny části našich těl. Konečně jsme se rozehřívali a naše penisy se pomalu, ale jistě nabíjely novou energií…

Marek mě pořád dál hladil po celém těle, hladil mě po mokrých vlasech, po prsou, přes ramena a ruce, po zádech, až na zadek.

Moje ruce na oplátku hladily Markovy paže, jeho hruď a pupík, občas jsem obejmul dlaní Markův zvětšující se penis nebo jemně pomačkal jeho velká varlata.

„Dáme si něco rychlýho k jídlu a hupsneme do peřin?“ navrhnul Marek.

„Tak jo.“

Ještě chvíli jsme se omývali horkou vodou. Konečně jsme se vztyčenými penisy vylezli ze sprchy a utřeli se do měkkých osušek.

Marek sáhl do poličky pro hřeben a začal mi opatrně česat rozcuchané vlasy. Pak zajel hřebenem do mých vousů a jemně mi je česal. Hladil jsem Marka po vyklenuté hrudi a četl křivky jeho svalnatých prsou a ramen.

„Tak, hotovo,“ podíval se na mě Marek se zalíbením.

„Děkuju,“ řekl jsem potichu.

Marek mi dal pusu. Pak se otočil k zrcadlu a rychle si přejel vlasy hřebenem.

Na jeho zádech byly ještě kapičky vody. Otřel jsem je osuškou. Pak jsem Marka zezadu obejmul, přitiskl se k němu a zasunul jsem penis do škvíry mezi jeho vlhkými stehny.

Marek se dál česal a jakoby mimochodem, lehce podezíravým tónem pomalu řekl:

„Ty už bys… zase mrdal…?“

„Jo,“ zašeptal jsem mu do ramene a začal ho líbat na horká záda.

Marek mi sundal ruce a otočil se na mě:

„Pojď, jdem si udělat to jídlo,“ a plácl mě po zadku.

Marek ještě rychle sebral věci ze země a házel je do pračky.

„Marku? Naučíš mě s tou pračkou?“

„Jasný, na tom nic neni. Koukej…,“ začal mi Marek vysvětlovat, která tlačítka zmáčknout a která naopak nemačkat.

„Tak, a hotovo. Co si dáme? Chceš vajíčka?“

„Dal bych si něco sladkýho…“

„Sladkýho, jo?“

„Co třeba… pudink?“ navrhnul jsem.

„Pudink?“ zeptal se Marek překvapeně. „No… vlastně proč ne,“ pokrčil rameny. „Jestli tady ale nějakej je…“

Opásali jsme si bedra ručníky a vydali se do kuchyně.

***

U vaření si tentokrát Marek hudbu nepustil, zato dostal brebentivou náladu a začal povídat o různých bouřkách, které zažil, ať už nedávno a nebo jako malý kluk.

Vytáhl jsem z ledničky načaté víno z odpoledne.

„Dáme si?“

Marek s radostí přikývl a dál pokračoval ve svém vyprávění. Marek nikdy nepotřeboval, abych na jeho vyprávění nějak reagoval, prostě mi jen povídal a já ho se zájmem poslouchal a přitom si ho prohlížel. Teď byl oblečený jen do ručníku. Jeho tělo se při vyprávění krásně vlnilo…

Pudink byl za chvilku hotový a my se přesunuli s plnými miskami a sklenicemi vína do ložnice. Rozsvítil jsem tlumené světlo lampy, hupsli jsme do postele, pomalu jsme sladce mlsali a užívali si poklidný pozdní večer.

Marek ležel na zádech. Prohlížel jsem si ve světle lampy jeho vypnutou hruď, bradavky zdobené chloupky, mnou tolik oblíbený chlupatý pupík, svalnaté paže a drobné chloupky na předloktích…

„Ty jo… To bylo hezký vodpoledne,“ řekl zasněně Marek.

Položil jsem si hlavu na Markovu hruď a začal taky potichu vzpomínat, co všechno jsme u řeky zažili.

Marek mě vískal ve vlasech a já si hrál s jeho chloupky na pupíku…

Usnuli jsme, vlastně ani nevím, jak.