Marek a já – 33. kapitola: Domácnost

Marek se mnou dopajdal do kuchyně.

„Co jsi koupil?“ zvědavě nakukoval do mého batohu.

„Ty jsi zvědavej,“ vzal jsem mu batoh a začal vytahovat nákup. „Takže… posaď se a dávej pozor. Dneska – budou brambory s česnekovým tvarohem a podmáslím. K tomu vokurkovej salát. To je voběd.“

„Mmm.“

„Večer…,“ vytahoval jsem další věci z batohu, „udělám vaječnej řízek s hořčicí a jarní cibulkou…“

„Aha.“

„No a v úterý… bude ten slibovanej párek s br kašej a nakládanou okurčičkou. Jo a k večeři rybičková pomazánka s rajčatovým salátkem,“ prohlížel jsem věci vyskládané na stole.

„Tak na to se těšim. A na snídani?“ usmíval se Marek.

„Zejtra bude chleba s máslem a ředkvičkama. Chceš?“

„Ty jo, super. Chci. A ve středu?“

„To ještě vymyslim,“ začal jsem dávat věci do ledničky a do skříněk. „Tak jdeme dělat ten oběd?“

„Jo. Můžu ti pomoct?“

„No jasně, přeci. S tím počítám. Budeme vařit spolu, jo?“ mrknul jsem na Marka.

„Super!“ rozzářil se Marek.

„Takže – co potřebujeme. Brambory… tvaroh, máslo, smetanu… česnek… vokurku…,“ vyjmenovával jsem ingredience, zároveň je lovil z jejich skrýší a vyskládával na kuchyňskou linku. „Budeš chtít brambory na loupačku? A nebo pečený?“ podíval jsem se na Marka.

„Ty vole, brambory na loupačku?“ rozchechtal se Marek. „To dělala moje babička na chalupě, když jsem byl malej! To jsem neměl rád. Ale vlastně ani nevim proč…,“ zamyslel se Marek. „Jo vole, už vim! Měl jsem vod toho loupání vždycky strašně popálený prsty,“ luskal na mě prstama.

Rozesmál jsem se.

„No jo, vlastně,“ došlo mi. „Tak to nepůjde!“ zvedl jsem na Marka svůj prst zabalený do náplasti. „Uděláme si pečený? Jo?“

„Jo. Pečený brambory já rád,“ zakýval hlavou Marek. „Ale já bych je když tak oloupal,“ pohladil mě po zadku.

Otočil jsem se na něj: „Já vím… Uděláme si je jindy, jo?“ Dal jsem Markovi pusu. „Ale dík. Vlastně můžeš voloupat česnek.“

„Jasný! Hele, víš, jak já loupu česnek?“ začal se Marek vytahovat.

„Ne, uka.“

„Tak čum.“ Marek vyloupl stroužek česneku, položil ho na prkénko a zmáčkl ho naplocho nožem, takže slupka ze stroužku sama odpadla. „To je tríček, co?“ podíval se na mě s oloupaným stroužkem česneku v ruce.

„Ty jo, dobrý,“ uznale jsem pokýval hlavou.

Marek si přivoněl k česneku. „Čuchni,“ podal mi prasklý stroužek.

Přivoněl jsem si. „Hezky voní.“

„Že jo?“

Zapnul jsem troubu.

„Takže… necháme rozehřát troubu… a uděláme si zatím ten tvaroh, jo?“ Vzal jsem mísu a tvaroh. „Máme někde mačkátko na česnek?“ prohledával jsem šuplíky.

„Ty vole, mačkátko. To nepotřebuju, sleduj!“

Marek vzal ostrý nůž, položil si stroužek česneku na prkénko a začal ho umně třít nožem.

„Ty jo, dobrý, Marku. Neřízni se.“

Marek se zasmál. „Ty vole! Nepřivolávej to.“ Přisypal trochu soli a rozetřel česnek na jemnou kašičku.

Vyškrábal jsem tvaroh do mísy, přilil trochu smetany a začal jej propracovávat lžící. Marek přidal k tvarohu utřený česnek, já jsem přilil další smetanu a přidal sůl. Dneska jsem byl pánem kuchyně já. Byl jsem rád, že nemusím jen okukovat a nejsem za úplný nemehlo, a Marek byl zase rád, že mě může něco naučit a občas se s něčím vytáhnout.

„Tak hotovo. Vochutnej,“ podal jsem Markovi lžíci s trochou nadýchaného smetanového tvarohu.

Marek ochutnal a olízl se. „Ty jo, výbornej. Nepřidáme do něj trochu pažitky?“

„No vidíš, to je nápad.“

Ozvalo se pípnutí.

„Hele, trouba už je rozehřátá.“ Otevřel jsem dvířka a vkládal brambory dovnitř.

„Počkej. Rozřízni jednu na půl,“ zastavil mě Marek.

„Proč?“

„Líp poznáš, že jsou hotový.“

„Aha. To je dobrý. Tak jo. Rozřízneš ji, prosím tě?“

„Jasný.“

Marek bleskově rozpůlil jednu bramboru nožem a podal mi ji: „Na.“

„Dík.“

Strčil jsem ji do trouby k ostatním a zavřel dvířka. Nezbývalo než čekat, až se brambory upečou.

„Jo, tu pažitku,“ vydal jsem se k oknu s bylinkovými truhlíky.

Marek pajdal za mnou, ale chození už mu docela šlo.

Stáli jsme u prosluněného okna a prohlíželi si naši bylinkovou zahrádku. Vzali jsme trochu pažitky, voněli si k bylinkám, Marek je hladil rukama a opakoval si, jak se ta která bylinka jmenuje. Posadili jsme se naproti sobě na parapet a Marek mi vyprávěl, jak to bylo u doktora, jak byl na rentgenu, kdy půjde na kontrolu a taky že ta kostivalová mast od paní zahradnice je dobrá a můžu mu ji na kotník mazat dál.

„Uděláme si vokurkovej salát?“ navrhnul jsem.

„Tak jo. Já voloupu vokurku. Dneska totiž budu pan Loupák,“ zapíchl si Marek prst do hrudníku.

Marek loupal škrabkou okurku a já byl děsně moc rád, že se podílíme na přípravě oběda společně. A na Markovi bylo vidět, že ho naše společné vaření také moc baví.

„To je macek, co?“ zamával na mě Marek oloupanou okurkou. „Chtěl bys mít takový péro?“

„Nevim,“ pokrčil jsem rameny. „Možná trochu moc, ne?“

Marek si strčil špičku okurky do pusy.

„Ty jsi prdlej,“ rozesmál jsem se. „Dej to sem,“ vzal jsem mu okurku z ruky. „Moje ti nestačí, jo?“

„Stačí,“ přitulil se ke mně zezadu Marek. „Bych ani nechtěl, abys měl takovýhle péro.“

„Proč?“

„Bych ti ho nemoh ani kouřit. A taky by se do mě nevešlo,“ rozchechtal se.

Rozesmál jsem se. „No vidíš.“

Natáhl jsem se pro struhadlo a pro mísu. Strouhal jsem okurku a Marek se ke mně zezadu tulil a pomalu mě hladil. Vůbec jsem se nemohl soustředit na práci, nikdy mi netrvalo připravit okurkový salát tak dlouho jako teď. Stálo mi péro v kraťasech, občas se mi vzepjalo a připravovalo moje trenky pro Marka na večer…

„Marku?“

„No?“

„Ochutil bys ten salát? Já to moc neumím.“

„Tak počkej,“ pustil mě Marek. „Na to já jsem mistr. Pusť mě k tomu.“ Marek se chopil mísy s nastrouhanou okurkou a začal přidávat sůl, pepř, ocet, cukr, vodu, chvílemi ochutnával a byl úplně ve svém živlu.

„Jo. Myslím, že teď je to akorát. Vochutnej,“ podal mi lžíci s trochou salátu.

Ochutnal jsem.

„Ty jo, Marku. Ten je vynikající. Přesně, jak si ho pamatuju vod mýho dědy. Ten totiž uměl nejlepší vokurkovej salát na světě, víš?“

Marek se rozesmál. „Fakt?“

„No. Nikdy se mi to nepovedlo tak jako jemu. A ty to umíš! Prostě na to musí bejt talent, no,“ pokrčil jsem rameny.

Marek se zapýřil a objal mě. Brambory v troubě už začínaly vonět.

„Marku, už asi budou upečený.“

A vskutku, rozříznutá brambora v troubě zezlátla a bylo na ní dobře vidět, jak je krásně propečená. Vytahoval jsem rukavicí horké brambory z trouby a vkládal je do dřevěné misky s plátěnou utěrkou.

„Marku, budeš chtít taky podmáslí?“

„Jasně, podmáslí to já rád!“ rozzářil se Marek a otevřel lednici.

Prostřeli jsme společně stůl a nanosili na něj jídlo – brambory, krémový tvaroh, máslo, okurkový salát i podmáslí – a pustili se do oběda. Byl prostý a jednoduchý, stejně jako to, že k našemu štěstí stačilo jen, že spolu vaříme a děláme věci společně.

Vzpomínali jsme na naše dědy a babičky. Jaká vařili jídla, jak jsme k nim jako malé děti jezdili na prázdniny, vzpomínali na babiččiny jahodové knedlíky, meruňkové koláče a tvarohové buchty, na dědovu bramboračku a jeho bezkonkurenční buřtguláš.

***

„Ty jo, jsem se docela napral,“ hladil se Marek po pupíku. „Bylo to výborný. Vidíš, mě by to dneska už ani nenapadlo, si uvařit takovej jednoduchej voběd.“

„Dám to do myčky, jo?“ začal jsem sklízet věci ze stolu. „Ale musíš mě to naučit. Já si to furt nepamatuju,“ krčil jsem rameny.

„Tak pojď. Sleduj.“

Marek mi podrobně vysvětloval, co a jak. Díval jsem se na něj, poslouchal jeho brebentění a tuhlo mi při tom péro v kalhotách, ani nevím proč.

„No, Marku, já nevím. Je to nějaký složitý. Se bojím, že to do příště zapomenu.“

„To zvládneš. Příště to uděláme zase spolu, jo?“

„Tak jo.“ Těšil jsem se už teď, protože mě vlastně vzrušovalo, když mi Marek něco vysvětloval.

Marek vzal houbičku, namočil ji pod vodou a setřel kuchyňskou linku.

„Marku, co teď budeme dělat? Ven jít asi ještě nemůžeme…,“ ukázal jsem na Markovu nohu.

„Hm. Dneska radši ještě ne. Tak budem doma, no,“ pokrčil Marek rameny, odložil houbičku a rozhlížel se po kuchyni. „Mohli bysme umejt vokna. Když už musíme bejt doma. Jo vlastně ty máš ten prst. Taaak…,“ přemýšlel Marek. „Můžem umejt koupelnu! Jo to taky ne…“

„Ty bys pořád něco myl,“ smál jsem se. „Pojď se válet,“ chytil jsem Marka kolem pasu.

„Počkej… nemůžem se celej den válet.“

„Můžeme,“ zkusil ho Marka nadzvednout. „Ty jo…“

Marek se chechtal: „No. Snaž se.“

„Marku…,“ trochu jsem Marka nadzvedl, „já tě neunesu.“

„Vidíš, a právě proto nesmíš bejt bačkora. Abys mě moh zvednout. No, ty vole, co když se mi příště stane něco horšího, a ty mě budeš muset vodnýst? No? Co potom?“

„Marku, nestraš mě.“

„Ty vole, to se stane ani nevíš jak. Já bych ti moh vyprávět…“

„No… já vím. Tak už buď vopatrnej, jo?“ pohladil jsem ho.

„Neboj, já budu. Hele, víš ty co? Můžem posilovat jen tak doma. Já stejně s tou nohou teď nějakej čas asi nebudu moct chodit na workout. Co? Chtěl bys? Vždycky jen tak chvilku. Pro kondici, co, co?“ snažil se ve mně Marek vzbudit nadšení pro domácí cvičení.

„Marku, já nechci mít doma tělocvičnu.“

„Nemyslím tělocvičnu. Nejlepší máš trénovat jenom s vlastním tělem. Zvednout se na rukou třeba.“

„Ty vole, ty myslíš kliky! Ze všeho nejvíc jsem ve škole nenáviděl kliky!“ chytil jsem se za čelo.

„Nemyslim kliky,“ rozchechtal se Marek. „Hele víš co? Jen to zkusíme, jo? A když tě to nebude bavit, tak toho necháme, souhlas?“

„Co mám s tebou dělat,“ rozhodil jsem rukama. „Když mě tak hezky přemlouváš,“ držel jsem Marka kolem pasu.

Marek mi dal pusu. „Tak pojď do ložnice, tam budem mít víc místa.“

„Marku, teď? Vždyť máš ten bolavej kotník. A vůbec, po vobědě se nemá cvičit.“

Marek se rozchechtal a objal mě. „Ty se teda umíš vykroutit. Tak dobře, tak jindy. Víš ty co? Tak tu aspoň trochu uklidíme, jo? Prach a tak. Abysme to tu měli zase pěkně čistý. Chtěl bys?“

„Jo, chtěl,“ přitulil jsem se k Markovi. „Tak… že bych třeba vysál podlahu? To můžu, běhat s vysavačem. A to nemůžeš zase ty.“

Marek se rozesmál. „Tak fajn. A já utřu prach, jo? To zas nemůžeš ty.“

***

Pustili jsme se tedy do úklidu. Já jsem vysával a Marek mi při tom pomáhal. Alespoň tak, aby u toho nemusel moc chodit. Takže jsem šmejdil vysavačem po bytě, Marek jen postával a tu a tam něco nadzvedl či odsunul, abych mohl vysavačem zajet do všech koutů. A občas mě při tom pohladil po zadku.

Pak jsme se pustili do vytírání prachu a já pro změnu pomáhal Markovi. Sem tam jsem něco podržel nebo přenesl, aby se Marek dostal vlhkým hadříkem pohodlně na všechna místa, občas jsem mu podal kbelík, aby si mohl prachovku přemáchnout ve vodě, případně jsem ho na chvíli vystřídal, když bylo potřeba někam dosáhnout, aby si Marek nohu zbytečně nenamáhal. Moc se mi líbilo, jak se Marek při vytírání prachu různě nahýbá, takže z pod trička občas zasvítilo jeho tělo, a nebo když natahuje ruku a je mu přitom vidět do podpaží.

Protože nás společný úklid bavil, vzali jsme to opravdu z gruntu a vlastně se u toho i docela zapotili. Společná práce nám šla rychle od ruky a my měli radost, jak nám to krásně odsýpá. Ale nikam jsme nespěchali a našli si i chvilky, kdy jsme si mezi prací dali pusu, pohladili se nebo se jen tak trochu pomazlili.

Díky úklidu, při kterém jsme společně prosmejčili celý byt, jsem teď velmi dobře věděl, kde co máme. Marek mi občas vysvětloval, co kam dává a proč zrovna sem, a chlubil se, jak to má všecko promyšlený. Při Markově výkladu jsem se ho vždy dotýkal, ale pozorně ho poslouchal. Markovi se to líbilo a tak kolikrát povídal víc, než bylo třeba, což se líbilo zase mně.

„Marku, co kdybysme tohle přehodili? A tohle dali sem? Co?“ navrhnul jsem při gruntování skříně.

„No vidiš, to můžem. Tak jo,“ souhlasil Marek.

Vylil jsem špinavou vodu z kbelíku do záchodu a spláchnul. Vešel jsem do koupelny, kde Marek zatím přepíral hadrovou prachovku. Vyždímal ji, klepl s ní a pověsil na prádelní šňůru.

„Tak hotovo. Ty vole, jsme s tim zatočili, co? Nakonec takovej velkej úklid. Kdybych to dělal sám, tak bych s tím strávil celej den.“

Objal jsem Marka a přitulil se k němu.

„Marku…, mně se moc líbí, když děláme věci spolu.“

„Ty vole, mně taky,“ rozesmál se Marek. „Hrozně moc,“ zadíval se na mě. „To je super, že jsme spolu,“ říkal tichým hlasem a naše vztyčené penisy v kalhotách se k sobě přitulily stejně jako my. Trochu jsem se zavlnil. Cítil jsem Markovo tvrdé péro.

„Já už chci, aby byl večer,“ zašeptal Marek.

„Já taky. Ty jseš tak hezkej, Marku,“ pohladil jsem ho.

Markův dech se zrychlil a jeho hruď se přede mnou krásně vypínala.

Stáli jsme v koupelně u umyvadla, objímali se a mazlili se spolu. Z Markova těla sálala nádherná vůně potu, což mě vzrušovalo ještě víc. Cítil jsem v trenkách vlhký, lepkavý pocit a nemohl se dočkat, až je dám večer Markovi. Marek, jako by tohle všechno věděl, mě pomalu hladil, něžně mě líbal a přitisknutý ke mně se pomalu vlnil celým svým tělem.

Zadíval se na mě svýma velkýma očima a pohladil mě po vousech:

„Docela mi z toho úklidu vyhládlo. Neuděláme si večeři?“

„Jo, můžeme. Taky už mám hlad.“

***

„A co to je? Ten vajíčkovej řízek? To je jako vajíčko, vosmažený jako řízek?“ ptal se Marek, když jsme šli spolu do kuchyně.

Rozesmál jsem se. „Ne. To se rozmíchá vajíčko se strouhankou, udělaj se takový placičky a ty se vosmažej.“

„Jo takhle! To znám.“

„No, tak vidíš. A jíš to?“

„Jasně.“

„Tak rozklepni čtyři vajíčka do mísy,“ natáhl jsem se do skříňky pro strouhanku.

Marek rozklepnul vejce, já jsem přisypal strouhanku a směs promíchal.

„Přidáme tam trošku toho podmáslí?“ radil Marek.

„Podmáslí? Do tohohle? Proč?“

„Jenom trošku, bude to pak takový… nadejchanější,“ gestikuloval Marek.

„Aha. No tak jo,“ souhlasil jsem, protože Marek se ve vaření vyznal a určitě věděl, co dělá.

Marek tedy přilil do směsi trošku podmáslí, vše jsem pořádně promíchal a dal se do smažení.

„Nakrájíš prosím tě tu cibulku, co je v lednici? Jo a taky vyndej hořčici.“

Zatímco jsem smažil placičky pěkně do zlatova, Marek se pustil do krájení zelené cibulkové natě.

„Tobě to tak krásně jde,“ pochválil jsem ho a pohladil po zadku. Marek se na mě krásně usmál.

Vyndaval jsem zlatavé řízečky z pánve. Byly opravdu krásně nadýchané. Když trochu vychladly, Marek je potřel hořčicí a posypal nasekanou zelenou cibulkou.

„Tyjo, ty vypadaj parádně. Co?“ usmíval se Marek.

***

„Tyjo, to bylo tak dobrý,“ pochvaloval si Marek. „Přitom takový jednoduchý jídlo, viď? Hele, ale víš, na co jsem dostal chuť?“

„Ne,“ rozesmál jsem se, protože když se Marek takhle ptal, měl určitě něco za lubem.

„Na pivko. Co kdybysme si skočili na jedno? Na zahrádku? Pod kaštany? Co?“

„To je kde?“

„Nedávno jsme tam byli. Jak jsme stěhovali,“ připomněl mi Marek.

„Jo tahle! No… Marku, já nevím… Aby sis to zase nezhoršil. Neměl bys s tím asi zbytečně chodit. Ne?“

„Vždyť je to pár kroků. A půjdem pomalu.“

„Hm…,“ vzdychl jsem a drbal se na čele. Moc se mi nechtělo, protože jsem měl strach, aby to Marek neuspěchal. „Marku, já nevím… Jednou jsem měl taky něco s nohou a bolelo mě to potom asi rok. Čím dál víc. Skoro jsem nakonec nemoh chodit.“

„Fakt? A co jsi s tím měl?“

„Asi nějaký natažený.“

„A jak to dopadlo?“

„Nakonec jsem s tím musel k doktorovi. Ale vobjednali mě asi až za měsíc. A když jsem tam měl konečně jít, tak jsem dostal chřipku. Ale hnusnou. Měl jsem horečky, vůbec jsem nejed, jen jsem furt spal. A jak jsem celej ten tejden jenom ležel v posteli, a na tu nohu jsem nešlapal, tak to pak samo přestalo. Já myslím, že ta zahradnice měla pravdu. Že to chce svůj čas. A že se to nemá uspěchat.“

„Hm,“ podíval se zamyšleně Marek. „Asi jo.“

„Marku, a co kdybych skočil do džbánku?“

„Do džbánku?“ zamračil se nedůvěřivě Marek.

„No,“ pokrčil jsem rameny. „To je taky točený. A na zahrádku půjdeme, až budeš mít ten kotník zdravej. Co?“

„Hmm…,“ přemýšlel Marek. „Víš co? Tak jo!“ rozzářil se Marek.

„Jo?“ rozesmál jsem se.

„No,“ usmíval se.

„Marku, ty máš něco za lubem.“

„Já?“ zapíchl Marek prst do hrudníku. „Ne. Vůbec. Já mám jen chuť na pivo,“ smál se.

„No dobře. Tak já jdu. Hned jsem zpátky, jo?“

Vyskočil jsem, popadl jsem skleněný džbánek ze skříňky a vyběhl na ulici. Zahrádka byla sice jen kousek, ale stejně jsem byl rád, že jsem Marka přesvědčil, aby nikam nechodil. Měl jsem obavu, aby nedopadl jako já a nepajdal ještě za rok.

Na zahrádce bylo u okýnka sice jen pár lidí, ale než mi pivo do džbánku natočili, chvilku to trvalo. Vracel jsem se rychle domů a už se pomalu dělalo šero. Pouliční lampy se začínaly rozespale rozsvěcet.

***

Odemkl jsem a už jak jsem otevíral dveře, všiml jsem si, že je něco jinak.

Otevřel jsem dveře do předsíně. V bytě bylo zhasnuto a na podlaze svítila cestička z čajových svíček, která vedla do ložnice.

„Marku?“ zeptal jsem se potichu. Vešel jsem po cestičce lemované mihotavými světýlky do ložnice.

Ve ztemnělé ložnici byly svíčky nejen na podlaze, ale také na stolku u postele a různě na poličkách, po celé místnosti. Ložnice byla osvětlená oranžovými světýlky a vypadala přímo pohádkově. Marek ležel na bíle povlečené posteli v modro-bíle pruhovaných trenkách, opíral se o loket a usmíval se.

„Ty jo…,“ vydechl jsem úžasem. „To je krása.“

„To čumíš, co?“

„To teda. Marku…,“ stál jsem se džbánkem piva mezi dveřmi a nevěřil svým očím.

„Pojď. Tady už mám skleničky,“ posadil se Marek na posteli a ukázal na stolek.

Položil jsem džbánek. „Co tě to napadlo?“ zeptal jsem se, plný okouzlení.

„Líbí se ti to?“

„Jo. Hrozně moc. To je tak krásný…,“ posadil jsem se k Markovi na postel.

Marek nalil pivo do skleniček a jednu mi podal: „Hm?“

„Dík.“ Cinkli jsme si a napili se. „Tak na zdraví. Marku, to je tak krásný…,“ rozhlížel jsem se kolem.

Marek mě pohladil po noze. „Chceš, abych ti sundal tričko?“ zeptal se potichu.

„Jo. Chci.“ Péro v kalhotách se mi rychle postavilo.

Položil jsem skleničku na stolek a Marek mi zajel svýma horkýma rukama pod triko. Pomalu vyhrnoval látku nahoru a dlaněmi mě přitom hladil po těle. Zvedl jsem ruce nad hlavu a Markovy ruce mi pomalinku přejely přes chloupky mého podpaží. Marek mi přetáhl triko přes hlavu. Zblízka se na mě díval a v jeho velkých očích se odrážely mihotavé plamínky svíček.

„Marku…,“ vydechl jsem a políbil ho.

„Ještě kraťasy…“

„Jo,“ zašeptal jsem.

Markovy dlaně sjely po mém hrudníku, přes břicho, až pod pupík, kde byl knoflík. Marek ho pomalu rozepnul a přes kalhoty pohladil velkou bouli v mém rozkroku. Pak pomalu rozepínal zip. Položil jsem se na záda a nadzvedl se v bocích. Marek mě políbil na břicho a pomalu mi kraťasy stáhnul.

Naklonil se k mým trenkám. Zabořil do nich nos a zhluboka si přivoněl.

„Ty krásně voníš,“ řekl potichu. Péro v trenkách se mi vzrušením vzepjalo.

Marek mi pomalu hladil můj napružený penis přes látku.

„Ty jo,“ šeptal Marek.

Věděl jsem, co se mu líbí. Moje flekaté trenky, které jsem mu v poledne slíbil. Marek je dál hladil rukama a můj penis se vzpínal uvnitř. Marek ho začal pomalu vysvobozovat ven.

Když vysvobodil můj žalud, objal ho rty a olízl. „Mmm…“

Marek mi stáhl trenky z nohou, zmuchlal je do ruky a balíček si přitiskl k nosu. Zhluboka se z nich nadechl.

„Wow,“ vydechl Marek a znovu se nadechl. Zvedl paži a balíčkem voňavých trenek si několikrát přejel svoje podpaží. Znovu si přičichl. „Ty vole…,“ díval se na mě. „Chceš taky?“

„Chci.“

Marek mi přiložil balíček k nosu. Přivoněl jsem si.

„Ty hezky voněj…“

„Viď?“ Marek si zase přiložil moje trenky k nosu a zhluboka přivoněl.

„Marku? A co jsi vymyslel?“

„Jak, co jsem vymyslel?“

„No. Říkal jsi něco za něco.“

„Jo takhle,“ zasmál se. „Tak já jsem vymyslel…,“ lehl si ke mně na postel, „že… když už mám jako vytýct…, tak že bych ti chtěl vytýct do pusy.“

„Ty jo, to je hezký. To se mi líbí. Tak si lehni,“ zatlačil jsem na jeho hruď.

„Já?“

„Jo, ty.“

Marek se pomalu položil na záda. Kleknul jsem si k jeho krásným pruhovaným trenkám, jejichž látku nadzvedával vzpínající se penis. Pomalu jsem trenky odhrnul a vyhoupl se Markův velký penis, jako by se nemohl dočkat, až bude venku. Stáhnul jsem trenky Markovi z nohou. Marek mě při tom pozoroval.

Obejmul jsem penis do dlaně a stáhl kůžičku ke kořeni. Markův žalud se vypnul a ve světle svíček se nádherně lesknul a tyčil se nahoru jako maják.

„Marku, ty máš nádhernýho žaluda. Ten je tak krásnej.“

„Ty jo… dík…,“ zašeptal Marek. „Ty vole, to je krásný…,“ vzdychl potichu a jeho penis se mi v ruce silně vzepjal, takže se žalud ještě více vypnul a byl zcela hladký.

Marek v ruce pořád svíral balíček mých trenek. Lehl si na záda, přiložil si ho na obličej a zhluboka se z něj nadechl.

Sklonil jsem se a uchopil jsem lesknoucí se žalud do úst. Cítil jsem jeho nádherně oblý, pevný tvar. Chutnal krásně sladce. Pomalu jsem penis zasunul do úst. Žalud mi hladce kopíroval patro, až zajel dozadu do krku a pevné tělo penisu mi vyplnilo celá ústa.

Začal jsem pomalu Markův penis kouřit. Druhou rukou jsem obejmul Markova hebce chlupatá varlata, která byla stažená do kulatého míčku, který krásně zaplnil mou dlaň. Jemně jsem ho mačkal a dál se ústy věnoval ztopořenému penisu.

Vychutnával jsem si jeho krásné tvary. Chvíli jsem si zasouval penis do úst celý a chvílemi jen svými rty laskal nateklý, lesknoucí se žalud, jehož oblý tvar mě neskutečně vzrušoval.

Marek mě najednou uchopil za kštici, aby mě zastavil.

„Počkej…,“ zašeptal vzdychající Marek.

Zastavil jsem se s penisem ve svých ústech. Nedalo mi to a přejel jsem patrem trochu přes žalud.

„Ah…,“ vydechl prudce Marek, jeho penis se v mé ruce vzepjal a ve svých ústech jsem ucítil horkou chuť spermatu, jak se mi rozlévá po patře.

Marek povolil stisk mých vlasů a já pokračoval v kouření. Do úst mi prýštilo další sperma. Neustával jsem. Markův penis dál pulzoval a Marek začal potichu skučet.

Měl jsem už ústa plná horkého semene. Z Markova žaludu mi ale prýštilo do úst další, takže mi začalo z úst pomalu vytékat ven. Semeno stékalo po Markově vlhkém penisu, zatékalo mi mezi prsty a za chvíli jsem ho měl plnou ruku. Prsty mi hladce klouzaly po těle penisu, pokrytého stékajícím semenem.

Pomalu jsem penis propustil ze svých úst, trochu semene vyteklo na Markův penis, ale snažil jsem se semeno udržet v ústech, abych ho donesl Markovi. Zvedl jsem hlavu a cítil, jak mi semeno stéká po vousech.

Přesunul jsem od Markova rozkroku k jeho obličeji. Marek si z něj sundal balíček mých trenek a pootevřel ústa. Přisál jsem se k nim a jazykem do nich vtlačil veškerý sladký obsah. Sperma nám vyteklo mezi polibkem do našich vousů.

Pod sebou jsem cítil Markův vzepjatý penis. A protože jsem ležel rozkročený na Markovi, pomalu jsem si ho zasunul mezi své otevřené hýždě. Žalud klouzavě pronikl do mé skuliny a pak hladce zajel celý dovnitř.

Dál jsme se s Markem líbali a vychutnávali si hustou nadílku jeho semene, zatímco jsem se pomalu masíroval jeho penisem. Ani jednomu z nás se nechtělo semeno spolknout, hráli jsme si s ním svými jazyky, posílali si ho navzájem a pomalu nám při tom vytékalo do vousů. Marek mi začal vousy olizovat, postupně se jazykem dostal i na můj nos a tváře a mazlavým jazykem mě hladil po mém obličeji.

Byl jsem tak moc vzrušený, že z mého penisu pomalu vytékal čirý mazlavý nektar.

„Já tě chci taky vycákat,“ zašeptal Marek.

„Tak jo.“

Opřel jsem oběma rukama o Markovu hruď a nepřestával jsem se Markovým penisem uvnitř pomalu masírovat. Marek objal můj žalud do dlaně, pomalu po něm rozetřel moji šťávu a pak si olízl dlaň.

„Ty jo, ten je slaďoučkej,“ usmál se na mě Marek. Znovu si sáhl pro novou šťávu z mého žaludu a podal mi svou lesklou dlaň: „Na.“

Olízl jsem ji. Ucítil jsem jemně sladkou chuť. Marek mi přitiskl lepkavou dlaň na ústa. Olizoval jsem ji jazykem. Tu krásnou dlaň, která mě dokázala tak něžně hladit a z které sálala Markova mužná energie. A teď byla plná mé sladké šťávy.

Uvnitř mě stále masíroval Markův klouzavý penis…

„Mmm… Marku…, já už asi…,“ zahuhlal jsem do Markovy dlaně a podíval se dolů na svoje péro. Marek se podíval také.

Z mého žaludu vystříklo trošku spermatu.

Penis najednou vypustil vteřinový proud spermatu na Markovo břicho, do jeho chlupatého ostrůvku.

Pak se mi stáhlo břicho do křeče, penis se prudce vzepjal a vystříkl mohutnou dávku přes celou Markovu hruď. Vystříkla druhá dávka, ještě silnější, až na Markův obličej.

„Ty vole!“ rozesmál se Marek. „Ty jsi hustej.“

Taky jsem se rozesmál. Zůstal jsem sedět na Markově penisu.

Marek si rukou rozetřel moje stříkance na své hrudi a mokrou dlaní si vetřel mé semeno do svých vousů. Nabral si vůni z dlaně do nosu a vydechl: „Ty jo…,“ zašeptal. „Já se chci do tebe ještě vystříknout…“ Začal pohybovat intenzivně svými boky.

Pohyboval jsem v souladu s Markem. Marek se začal brzy mračit.

„Ty vole…,“ šeptal. „Za chvilku…“ Markovo tělo se stáhlo v křeči a Marek zprudka vydechl: „Ah!“

Cítil jsem v sobě jeho penis, jak ve mně pulzuje.

„Wow…,“ oddychoval Marek.

Nechal jsem jeho penis uvnitř a lehl si jako žabák na Marka, do rozetřené louže mého spermatu na jeho hrudi. Přisál jsem se svým tělem, políbil jsem Marka a z jeho vousů ucítil intenzivní vůni našeho spermatu.

Zase jsem se na chvilku nadzvedl, abych olízl zbytky semene z Markovy zpocené hrudi, nabral si ho také do vousů a s pikantní chutí se vrátil k jeho ústům.

Dlouze jsme se líbali a při tom se svými mokrými vousy mazlili. Vzduch byl prosycený vůní našeho spermatu.

Vysunul jsem se z Markova penisu a lehl si vedle něj. Oddychovali jsme. Naše zpocená těla se leskla a voněla. Vedle Marka ležely moje zmuchlané trenky. Vzal jsem je a setřel jimi z Markovy hrudi všechny vůně.

„Ty si můžeš vzít zejtra na sebe,“ podal jsem mu moje trenky nasáklé mou vůní a také vůní Markova potu.

Marek se rozesmál: „Ty jo, dík.“ Přivoněl k balíčku vlhkých trenek: „Ty vole… Wow!“

Marek si s balíčkem mých trenek lehl vedle mě a zamilovaně jsme se na sebe dívali. Marek mi něžně přejížděl horkou dlaní po těle a roztíral mi zbytky semene po kůži. Občas si olízl prst a nebo prst podal mně, abych ho mohl olíznout já.

„Marku…, dneska byl tak krásnej den.“

Marek se na mě zadíval a v jeho očích se odrážely plamínky svíček. Vrhnul se na mě a začal mě něžně líbat. Ucítil jsem mezi našimi ulepenými těly Markovo vlhké péro, jak se znovu staví do pozoru…