• Vanggerland
Stylklasika
Datum publikace6. 12. 2021
Počet zobrazení1142×
Hodnocení4.52
Počet komentářů2

Probudil jsem se do zataženého rána. Marek už byl pryč. Na stolku u postele ležel od Marka vzkaz: „Na stole máš musli, v lednici si vem jogurt :* M“

Marek byl ranní ptáče. Zamrzelo mě, že nevstáváme spolu. Musím si posunout vnitřní hodiny, pomyslel jsem si. Kvůli Markovi.

Nasnídal jsem se a vyrazil taky do práce.

Odpoledne mi přišla esemeska: „Ahoj jak se mas? Skakneme po praci nakoupit? :*“

„Jasně že jo. Kde se sejdeme? <3“

Píp píp: „Koncim dneska driv. Tak v 16,30 tady před obchodakem?“

„Ok. Budu tam :*“

Píp píp: „ :* “

***

Marek čekal venku a koukal do mobilu.

„Baf!“ překvapil jsem ho.

„Ty vole!“ trhnul sebou a rozesmál se: „Čau,“ dal mi rychle pusu. „Tak jdem? Musíme nakoupit jídlo a taky pár věcí, co mi došly…“

Marek byl v obchoďáku ve svém živlu. Chvílemi se vozil na nákupním vozíku a odrážel se nohou jako na koloběžce. Zamířili jsme do supermarketu.

„Co bys chtěl k večeři?“ zeptal se.

„Já u tebe budu dneska večeřet?“ s úsměvem jsem na něj tázavě naklonil hlavu.

„No jasně!“ se samozřejmostí vyhrknul. „Nebo ne?“ zamračil se.

„Že o tom nic nevim?“ pokračoval jsem v laškování.

„Teď už to víš. Tak co by sis dal?“

„Nevim,“ pokrčil jsem rameny a zrovna mě nic nenapadalo.

„Tak co máš nejradši? No? Tvoje nejoblíbenější jídlo,“ popichoval mě.

Rychle jsem zalovil v myšlenkách: „Párek s bramborovou kaší.“

Marek vyprsknul smíchy: „Ty vole! Nene, párek s br kašej…,“ chechtal se.

„No co, to je náhodou výborný. Taková domácí bramborová kaše s máslem…“

„Tak to si uděláme jindy, jo? Hele ty šmoulo – tak jinak. Je něco, co nejíš? Houby, brokolici, co já vim.“

„Já jim všechno,“ pokrčil jsem rameny a dodal: „Teda kromě číny.“

„Oukej. Tak to nech na mě,“ řekl tónem, jako by se chystal připravovat nějaké kouzlo.

Marek se mezi regály pohyboval s jistotou. Pečlivě vybíral zeleninu, rýži, rybu, maso, sýr, smetanu a spoustu dalších věcí, které by mě nikdy nenapadlo koupit. Občas mě navigoval, abych dal do vozíku něco konkrétního z protějšího regálu, případně abych sáhl raději po vedlejším výrobku.

Bavilo mě ho pozorovat. Byl plně soustředěný a věděl, co chce. Když se pro něco natahoval, pozoroval jsem jeho krásně vytvarovaná chlupatá lýtka, svaly na jeho pažích, snažil jsem se zahlédnout dolíčky pod nimi nebo aspoň kousek pupíku, který mě tak vzrušoval. Marek to věděl a občas se krásně usmál a lišácky na mě zamrkal.

Dojeli jsme k pokladnám.

„Myslíš, že bude válka?“ podíval jsem se na vozík, který byl zaplněný spoustou jídla, drogerie a dalších praktických věcí do domácnosti.

Marek se na mě podíval a udiveně se zamyslel: „Myslim, že někdy určitě jo. Proč?“

„Že toho máme tolik.“

„Jo takhle!“ zasmál se. „Jak, tolik? Máme večeři na dnešek, na zejtra, něco na snídani… a pak jen pár věcí, co mi došly. V pátek večer si můžeme zajít třeba zase do taverny, kdybys chtěl?“

„Aha. To zní, jako kdybych měl u tebe zůstat?“

„No… jasně! Nebo ne?“ zeptal se podezíravě.

„To víš, že chci. Akorát jsem to nevěděl.“

„Jo, vidíš… sorry,“ poškrábal se na krku.

Marek se ke mně pomalu přitulil, objal mě v pase a zadíval se mi s vážným výrazem do očí:

„Zůstaneš u mě?“ zeptal se potichu se široce otevřenýma očima.

Při jeho otázce se mi v kalhotách začal zvedat ocas a rozbušilo se mi srdce. Marek to ucítil ve svém rozkroku a široce se usmál. Položil jsem ruku na jeho hruď:

„Tady si přečti odpověď,“ usmál jsem se.

„Takže jo?“ rozzářil se Marek radostí.

„Jasně že jo!“ smál jsem se.

„Juchů!“ pustil mě a radostí povyskočil. Rychle roztlačil vozík k pokladně.

Vyjeli jsme ze supermarketu s vozíkem plným tašek.

„Marku? Já si ale budu muset koupit kartáček na zuby. Nebo si pro něj skočit ke mně domů.“

„Já tam nějakej nerozbalenej mám,“ zamyslel se Marek.

„Oukej, tak dík. Stejně si ale asi budu muset dojít ke mně. Vzít si nějaký oblečení nebo tak. Jestli u tebe budu několik dnů…“

„Jak několik? Já to myslel jako na furt,“ zvážněl Marek.

Srdce se mi rozbušilo. „Aha,“ došlo mi to. Na tváři se mi objevil rozpačitý úsměv a polilo mě horko. Nevěděl jsem, co říct. Měl jsem srdce až v krku.

„Co?“ zeptal se Marek nejistě.

Vyhrknul jsem: „Jo. Jo! Strašně rád. Jsem štastnej, že spolu budem. Jen jsem to nečekal. Tady,“ ukázal jsem hlavou k nákupnímu vozíku, „takhle z ničeho nic.“

„Jasný, chápu. Sorry. Ty vole já jsem debil,“ rozhodil Marek rukama.

„Nejsi,“ pohladil jsem Marka po tváři a rozesmál jsem se. „Víš co? Jdeme k tobě a probereme to, jo?“

„Oukej,“ řekl Marek nervózně a začal vytahovat z vozíku tašky.

„Marku, ty vole, nekoukej se takhle. Taky s tebou chci bejt! Jenom teď rychle nevim, co všechno mám udělat se svým minulým životem, chápeš? Co můj byt, mám tam spoustu věcí, já nevím, co všechno ještě. Nejsem prostě zvyklej se stěhovat ze dne na den. Zaskočilo mě to, to je celý. Ale chci to. Rozumíš?“

„Jo. Tak… jdeme? Nějak to vymyslíme, jo?“

„Jo. Jasně, že jo!“

***

Ověsili jsme se taškami a vyrazili. Cestou k Markovi mi začaly naskakovat různé otázky.

„Mám doma spoustu věcí. Oblečení, nějaký knížky, počítač, nevím, co všechno ještě. A… je mi to blbý takhle říct, ale… Prostě chodíme spolu teprv od pátku. Nevíme, jestli nám to vydrží i za měsíc, za rok…,“ přemýšlel jsem nahlas.

Marek mlčel a koukal do země.

„Proč nic neříkáš? Řekni něco.“

Dostal jsem pocit, že jsem něco strašně moc zkazil.

„Sere mě to,“ řekl potichu.

„Co?“

„Všechno. Tenhle zkurvenej svět, kde nic nemůže bejt jednoduchý. Kde se furt musí něco řešit, nad něčim přemejšlet, furt něco plánovat. Proč vole nemůžou bejt věci jednoduchý?“ podíval se na mě vyčítavě.

Srdce se mi sevřelo a udělalo se mi strašně smutno. Podíval jsem se do země. Zbytek cesty jsme nepromluvili. Taky mě to všechno štvalo. A nejvíc já sám sebe.

Zavřel jsem za sebou dveře Markova bytu. Marek položil tašky na zem a zouval si tenisky. Odložil jsem svoje tašky a zezadu jsem Marka objal kolem pasu. Marek mě hladil po rukou. Mlčeli jsme.

„Marku, otoč se. Podívej se na mě.“

Smutně se mi podíval do očí.

„Můžeš mi prosím tě dát facku?“

„Proč?“

„Protože jsem debil. Protože zase moc přemejšlim. Protože jsem si nevzal k srdci to, co jsi mi v neděli říkal.“

„Co jsem říkal?“

„Že mám žít tady a teď. Můžeš mi dát tu facku?“

Markovi se objevily v očích slzy. Zvedl ruku a položil mi ji na tvář. Pohladil mě po vousech. Rozbrečel jsem se. Marek mě objal. Silně jsem ho k sobě přisknul a položil mu hlavu na rameno. Dusil jsem v sobě slzy. Nemohl jsem polknout.

Marek začal popotahovat nosem. Rozbrečel jsem se nahlas. Cítil jsem, jak se jeho tělo chvěje. Emoce se uvolnily a můj pláč přešel pomalu v dusivý smích. Podíval jsem se Markovi do očí. Měl v nich slzy, ale začal se taky potichu smát. Jeho rty se začaly doširoka usmívat a tvář se mu rozjasnila. Z nosu mi tekla nudle. Popotáhl jsem. Rozchechtali jsme se se slzami v očích a znovu se silně objali.

„Marku,“ šeptal jsem, „strašně moc tě miluju. Musím se od tebe ještě toho tolik naučit. Jsem debil. Nezlob se na mě.“

„Vždyť já se nezlobim. Jsi akorát šmoula. Debil jsem já. Nedošlo mi, že…“

„Buď zticha.“

„Miluju tě. To je celý,“ třesoucím se hlasem pokrčil rameny.

Do očí mi vyhrkly slzy. Rychle jsem Marka políbil, aby už mlčel. Začal mě vášnivě líbat. Divoce jsme se hladili, uvolňovali naše napjaté emoce. Jako kdybychom chtěli co nejrychleji dohonit všechny ty společné chvíle a city, které se nám ještě před chvilkou chystaly schovat někam hluboko do nitra, odkud už nikdy nevylezou.

Markovy ruce mi zajely pod tričko a jen trochu mi stáhly kalhoty. Vzrušilo mě to. Sundali jsme si rychle trička a přitiskli k sobě svá nahá těla. Ucítil jsem na sobě Markovu zpocenou kůži a jeho překrásnou vůni. Moje vzrušení nabíralo na intenzitě. Nadzvedl jsem Markovi paži a zajel rty do jeho voňavého dolíčku nasyceného vlhkem a teplem. Nabral jsem rychle jeho chuť a předal ji Markovým ústům. Marek se rozvášnil a vyhrknul:

„Ty vole…“

Chvíli pokračoval v divokém líbání, aby mu nic neuniklo. Pak si kleknul na koleno a stáhl mi kalhoty ke kolenům. Vybalil z mých boxerek trčící penis, ze kterého pomalu začala prýštit šťáva, a vzal ho celý do úst. Chvíli ochutnával jeho chuť, pak penis propustil a krátce zase jen vydechl:

„Ty jo!“

Znovu si zanořil můj penis do úst, nasál všechnu jeho chuť a vrátil se ke mně nahoru. Divoce jsme se líbali a nemohli se našich společných chutí nabažit.

Marek zhluboka dýchal a podíval se na mě:

„Ty vole, musíme dát věci do ledničky.“

Rozesmál jsem se. Marek mě pustil, natáhl jsem si kalhoty nahoru přes trčící mokrý ocas. Marek mi pohladil penis přes kalhoty. Taky jsem dal ruku do jeho rozkroku, sjel po tvrdém penisu mezi nohy a jemně pomačkal jeho velké koule. Podíval jsem se mu zhluboka do očí. Marek mě měkce políbil a shýbl se pro tašky.

„Pojď. Musím ti ukázat, kde co je!“ rozešel se energicky do kuchyně.

Položili jsme tašky na stůl a začali vyndavat všechny věci. Marek je postupně třídil a některé hned dával do různých skříněk nebo do ledničky. Když jsem mu věci podával, vždy mě prsty pohladil po rukou. U všeho mi vysvětloval, co kam patří a proč. Visel jsem mu na rtech a hltal každé jeho slovo.

Markův trup bez trička mě vzrušoval, každou chvíli jsem ho letmo mezi řečí pohladil. Po zádech, po boku, na prsou, přes chlupatý pupík, krátce zajel prsty do podpaží, podle toho, která část jeho do půl svlečeného těla se mi zrovna nastavila. Marek pořád bez přerušení povídal dál svoje, ale moje hlazení si očividně užíval a nechal moji ruku svoje tělo pomazlit. Markovi se v rozkroku pyšně dmula velká boule, Marek se ale dál naplno věnoval exkurzi.

V poslední tašce zůstal na dně vanilkový krém. Vyndal jsem ho a zeptal se:

„Můžu si vzít?“

„Jasně,“ zakýval Marek hlavou.

Sundal jsem víčko a zanořil prst do žlutého krému. Strčil jsem celý prst do úst a podíval se vyzývavě na Marka. Marek pomalu přišel ke mně a objal mě kolem pasu.

„Dej mi taky, ne?“

Hrábl jsem prstem do kelímku: „Na,“ a podal prst Markovi.

Marek mi vzal prst do úst a podíval se mi do očí. Prst nechal uvnitř a pomalu ho jazykem olizoval. Při tom zabodl svůj prst do kelímku, který jsem držel v ruce, nabral si krém a svůj prst mi také vložil do pusy. Chvíli jsme si vzájemně vychutnávali jeden druhého.

Marek mi propustil prst ze svého tepla a také svůj prst vytáhl z mých úst.

„Tak co? Zůstaneš?“

„Zůstanu,“ řekl jsem vážně a zanořil svůj zrak do jeho krásných očí. „A pomůžeš mi?“

„No jasný. Přece.“

Chvilku se na mě díval, jako by přemýšlel. Pak zanořil do mého kelímku čtyři prsty a vyhrábl množství vanilkového krému. Přiložil si ruku na hruď a přejel si přes ní. Prsty si potom strčil do pusy.

Odložil jsem kelímek na stůl a sklonil se, abych mohl z jeho vypnuté hrudi krém olízat. Mazlil jsem s Markovou pokožkou a krém se snažil dostat i na místa, na kterých nebyl, především na jeho vztyčené bradavky, které byly decentně, ale hustě ozdobené krátkými chloupky.

Marek vzdychl: „To je hustý…“

Vrátil jsem se k němu nahoru. Cítil jsem vanilkový krém ve svých vousech. Marek mě uchopil za bradu a začal mi vousy něžně a pečlivě olizovat. S vousy si hrál. Chvíli si je bral do zubů, jemně za ně tahal, bral si chomáčky vousů do rtů a krém z nich nasával. Moje vzrušení při tom dosahovalo vrcholu.

Nahmatal jsem po paměti kelímek a nabral prsty zbytek krému. Prsty s krémem jsem potom vjel do Markova podpaží a chvíli jím projížděl, zatímco Marek pokračoval v mých vousech. Když přestal, zvedl ruku nad hlavu a vyklenul své podpaží ke mně. Zanořil jsem se do něj svým jazykem a snažil se na jeho chloupcích opakovat všechno, co Marek dělal předtím s mými vousy.

Když jsem se nabažil, přitáhl jsem Marka za boky k sobě a přitiskl k sobě naše vzrušené penisy schované v kalhotech.

„Nepůjdeme do sprchy?“ zeptal se laškovně Marek.

Přikývl jsem. Marek mě vzal za ruku a odtáhl rychle do koupelny. Vlezl si do sprchy i v kraťasech a vtáhl mě dovnitř. Zavřel jsem za námi dvířka a Marek pustil sprchu. Voda začala stékat po našich tělech a smáčet naše kalhoty. Hladili jsme si vzájemně naše penisy přes mokrou látku a pomalu se líbali. Voda nám protékala mezi rty do úst, mazlili jsme se jazykem a nechali ji vytékat ven.

Marek mi stáhl kraťasy a klekl si dolů. Začal mi kouřit péro, voda ze sprchy mu jemně stříkala na záda. Marek mi připomněl, jak nádherně tohle umění ovládá. Začaly mě brnět prsty u nohou a bylo mi jasné, že brzy vystříknu. Penis se mi vzepjal. Marek ho vytáhl z úst a rukou citlivě svoje umění dokončil. Vystříkl jsem mu dávku semene na obličej. Ještě několikrát jsem vystříkl a Marek se s mým klouzajícím žaludem chvíli mazlil na obličeji a olizoval z něj semeno jazykem.

Marek vstal a hořkosladkou chutí mě políbil.

Olizoval jsem z Markova obličeje svou nadílku. Přitom si Marek stáhnul pomalu kalhoty.

Vystřídali jsme si pozice.

Prohlížel jsem si zblízka Markovo péro, chvíli ho masíroval nebo olizoval. Druhou rukou jsem mačkal jeho koule. Marek mě hladil v mokrých vlasech. Vyplivl jsem si všechny zbytky semene smíseného se slinami do dlaně a obejmul jsem Markův žalud dlaní. Krouživými pohyby jsem červený žalud velmi pomalu mnul a stáhl pokožku k tělu, penis se tak napřímil a zcela ztvrdl. Dál jsem pomalu projížděl žaludem v mazlavé dlani.

„Ty vole,“ vzdychl Marek.

Pokračoval jsem.

„Ty vole! To nevydržim!“ vykřikl Marek. Stisknul jsem pevně penis u kořene a rychle sjel druhou dlaní ze žaludu k tělu. Marek mi vystříkl na obličej. Markovo břicho se svíralo v intenzivních křečovitých pohybech a penis vydával další množství spermatu na moji hruď. Sbíral jsem si ho z hrudi rukou a dával do úst, abych vychutnal Markův dar. Nemohl jsem se Markovy chuti nabažit.

„Ty jo, ty tak nádherně chutnáš,“ vzkázal jsem nahoru. Marek měl svraštěné obočí, díval se na mě a prudce vydechoval.

Vytáhl jsem se za jeho stehna nahoru. Marek mě políbil a nabral si chuť, které jsem měl plná ústa. Zadíval se mi do očí a zakroutil nevěřícně hlavou: 

„Ty vole… To bylo hustý,“ hluboce dýchal.

„Jo,“ souhlasil jsem. „Miluju tě, Marku.“

Marek mě objal a zašeptal mi do ucha: „Taky tě miluju. Jsem strašně šťastnej, že tu zůstaneš. Ani nevíš, jak moc jsem šťastnej.“

„Děkuju,“ zašeptal jsem. „Za všechno. Cos mi řek, cos mě naučil.“

Potichu jsem se rozesmál štěstím. Marek se taky potichu smál, objímal mě a houpal se mnou. Voda ze sprchy na nás tekla jako déšť a uklidňovala nás.

Hodnocení
Příběh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (18 hlasů)
Vzrušení: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (17 hlasů)
Originalita: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (16 hlasů)
Sloh: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (15 hlasů)
Celkem: 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 (22 hlasů)

Další ze série

Autoři povídky

Autor

Nezapomeň napsat komentář, a podpořit tak další publikaci autora!

Komentáře  

+3 #2 Odp.: Marek a já – 13. kapitola: NabídkaGD 2021-12-10 18:22
Žeby ruka v rukávě? Teda přítel doma. :D
Je to psané čím dál líp a zajímavěji. Ti dva jsou pěkní úchylové, zdá se. :lol:
Citovat
+5 #1 Pěkně...Tamanium 2021-12-06 20:32
...popisuješ nájezd do běžného života.
Ty úvahy o přestěhování, trochu mě překvapilo, že je to překvapilo. :-) Není sranda nacpat dva byty do jednoho. Taky jsem stěhoval dva vybavený byty do jednoho, a to vše jenom svoje věci, a je hrozný, kolik toho jeden člověk nashromáždí...
Citovat