Romány

Budíček mě zastihl úplně zmatenýho. Vůbec jsem netušil, kde jsem. Až po pár vteřinách jsem se zorientoval. Vychovatel ve snu mi zrovna stáhl kalhoty a obnažil můj zadek před ostatníma studentama. Pokusil jsem se stáhnout půlky k sobě, abych neukazoval víc, než musím. Byl jsem ale tak hluboko ohnutej, že to nešlo. Čekal jsem první ránu, ale dočkal se probuzení řevem sirény.

„Klekni si. A sundej si znovu to triko, tentokrát už bez tý wrestlingový předehry, jasný?“ vrátil se Kamil do role; jeho hlas zněl najednou tvrdě a nesmlouvavě. „A ruce dej za záda. Nebo… levá ruka bude stačit.“ Ben všechny Kamilovy příkazy poslechl rychle – a rád. Na kolenou se před ním cítil tak nějak líp, poté co Kamilovi navrhl to, co mu navrhl. A když mě navíc zase sváže, bude to ještě lepší.

„Fajn! Jen ještě jedna otázka. Máte přítelkyni?“ Při této otázce se napjal a neznatelně přimhouřil oči. Já ale taky… Na malou sekundu jsme se na sebe dívali jako dvě šelmy, než jsem vybuchl. „Nemyslíte, že tohle už je přes čáru, tohle je pouze má soukromá věc a vám do toho nic není! Můj případný partner mě nebude nikterak omezovat ve vykonávání mých povinností zde ve firmě, takže tato informace není pro vás relevantní!“ byl jsem rudý zlostí. A zmatený. Proč se mě na takové věci ptá, na co mu tyhle informace budou? Nikdo přece netvrdí, že lidé pracující v jeho firmě musí být sólo. Vůbec jsem nechápal, kam míří, a poslední jeho otázka mě úplně dorazila. „Jste gay?“

Jeho bytelnej tvrdej ocas do mě zajel až po kořen na jeden ladnej příraz. Jen jsem heknul a Górdan spokojeně zamručel. Sevřel můj k palbě připravenej klacek a začal si mě dlouhejma a rychlejma přírazama podávat jako hlavní chod snídaně. Vždycky když viděl, že už jsem skoro na vrcholu, zpomalil a zůstal až na doraz ve mně. Kroutil bokama a jeho ocas se ve mně vlnil s ním. Málem jsem z toho zešedivěl. Dlaní mě přitom zlehka, pomalejma tahama ho honil. Ne, takhle se neudělám. Takhle mě udrží na hraně, až z toho zešílím. Svíjel jsem se, nabodnutej na jeho grilovací rožeň, a tiše prosil o vystříkání.

Benovi to nedalo a zkusmo, zlehka pohnul rukama, aby zjistil, jak moc pevně ho Kamil svázal… a jestli ten provaz, nebo co to je, aspoň trochu pruží. Rychle zjistil, že se vlastně o moc víc než takhle zlehka hýbat nemůže; to napnuté lanko prostě jeho ruce moc daleko od těla nepustilo, stejně jako mu nedovolilo nějak výrazně povolit ramena nebo třeba ulevit zádům. Jakkoliv nepříjemné se tohle zjištění mohlo zdát, Benovi místo toho projela tělem další vlna vzrušení, silnější, než byly ty předtím.

„Buď zticha!“ zopakoval Kamil. „A místo toho mě poslouchej. Já se teď na pár vteřin zvednu. Pro něco si zajdu. A ty se zatím ani nehneš. Ani se nehneš, jasný? Už jsme se přesvědčili, že tě přeperu kdykoliv, natož když máš svázaný ruce. Takže mě nechtěj nasrat tím, že budeš něco zkoušet. Zůstaneš tu pěkně potichu ležet, dokud se sem nevrátím, jasný?“

Levan se řítil chodbami, míjel překvapené obyvatele vládcova sídla. Nezpomaloval, dveře místnosti, kde cítil Sebastianovu přítomnost, otevřel prudčeji, než bylo nutné. Spatřil Sebastiana a srdce se mu sevřelo. „Jsi zpátky,“ usmál se a vykročil mu vstříc. Lykan se na něho vrhnul, prudce ho přirazil ke zdi. Upír se stihl rukama zapřít o zeď, před rty se mu objevilo Levanovo zápěstí.

V ocasu mi škubalo a sliny z něj tekly proudem. Panebože, jak já bych šukal. Nebylo to často, kdy mi Górdan podržel, ale o to sladší ta jeho pevná a krásná prdel byla. Zrychlil jsem pohyb prstama, ale to mě hned okřikl, že si to chce užít, a ne se udělat za pět minut. Zpomalil jsem a přidal krouživej pohyb v jeho díře. K tomu jsem ho ve stejným rytmu kouřil co nejhloubš. Zavřel jsem oči a vžil se do jeho pocitů. Zhluboka vdechoval jeho úžasnou vůni, poslouchal zrychlenej dech. Reagoval na každej jeho přiraz, kterým si určoval tempo i hloubku. A tiše u toho trpěl s nažhaveným pérem a plnejma koulema.

„Lehni si a zvedni nohy, zlato!“ poručil jsem mu. Bez řečí tak učinil. Nalubrikoval jsem kolík i své prsty a chvíli jej jen pomalu roztahoval. Pořád mě udivovalo, jak moc úzký byl. On se po chvíli úplně uvolnil a užíval si mou péči, aniž věděl, jakou prima podlost mám v plánu. Když jsem viděl, že se mu jeho klacek pomalu probouzí, vyndal jsem z něj své prsty a nasadil mu erekční kroužek, do druhého jsem protáhnul jeho hebké nevycákané koule a hned poté, nikterak opatrně, jsem do něj narval kolík až na doraz a zapnul vibrace.

Nikdo jiný v cele nebyl. Uslyšel kroky, rychle zavřel oči. „Zbytečný, chlupáči, na kamerách bylo vidět, že jsi vzhůru,“ upír se nehezky uchechtl. „Vydržíte dost, i ti vaši lidští mazlíci jsou docela odolní. Nakonec to z vás dostanu, o co tu jde. Nedovolím, aby nějakej zasranej vlčák se zrádcem vládli rodu. Zdechnete tu všichni a já si to teď konečně užiju. Musím Sebastiana něčím potěšit a myslím, že srdce jeho miláčka mu jako dárek udělá radost. Je fajn, že to uvidíš, můžeš mi dosvědčit, že je jeho.“ V ruce držel stříbrnou, tenkou dýku, když se plavným krokem blížil k Levanovi.

Jeho dva kamarádi byli o dost horší, ale i tak se to dalo přežít, i když ten s tlustým ocasem mi nachcal do krku. Teklo mi to ven nosem a možná by to šlo i ušima, jak jsem se bránil. Něco se ale přeci jen do žaludku dostalo. Že jsem pokorně nespolykal všechny jeho chcanky, potrestal mě nejen vylízáním louže na podlaze, do který jsem se málem poblil, ale taky elektrošokama do koulí.

„Polkni to, ty zmrde!“ procedil mezi zuby a zle se na mě podíval. Měl jsem strach, že mě udusí, a tak jsem začal poslušně polykat. Šlo to ztěžka, ohryzek mi neochotně proklouzával mezi uzlem kravaty nahoru a dolů. On ještě nelenil a všechny cákance, které mi vytekly z úst, mi prstem stáhl zpět a donutil mě onen prst očistit. „Máš tady lubrikant?“ zeptal se mě zhrublým hlasem a odvázal mi uzel kravaty z krku. Konečně jsem se mohl pořádně nadechnout. Ruce mi však nechal ještě pevně svázané za zády.