Romány

Usadili jsme se k tomu v mém obýváku se suchým bílým vínem – já, Kamil a Jáchym, Damián dal zas jednou přednost kapitánu Morganovi. Kocour se vmezeřil mezi nás, i když z Kamilova líčení neuslyší ani slovo. Náš excentrik se mohl bez obav vypovídat…

“Aké máš ty dievča?!” cez zuby povedal Paľo. “Bacha! Kuchyňa! Nech nespôsobíme ďalšiu smršť,” šeptom ho upozornil Peter. “Smršť bude, keď mama odíde!” precedil Paľo. “Umyme tie riady!” navrhol Peter. “Utieraš!” vrazil mu utierku tak, že mu dal úder na solár. Peter sa od bolesti prehol, skoro mu vyrazil dych.

Daniel opět připlaval k němu a tam se vynořil ve snaze nabrat dech. Stál k němu v ten moment zády a ta fascinující ještěrka byla tak blízko, i s kapičkami po ní stékajícími. A Luke bezmyšlenkovitě natáhl ruku a prsty se tetování dotkl. Nepřemýšlel nad svými činy ani nad následky, opatrně po zvířeti přejel, skoro u toho tajil dech. Bylo to jiné, než když Daniela masíroval, teď se ho dotýkal jemně, skoro mazlivě… Co dělá, si uvědomil až ve chvíli, kdy se tělo před ním napjalo. Rychle ruku stáhl a nepatrně zčervenal, toho si ovšem Daniel nemohl všimnout. Alespoň v to tedy doufal.

Naštěstí jsem si včas uvědomil, že ty moje emoce jsou oproti Damiánovým zanedbatelně primitivní. Já jsem pitomě žárlil na kluka, který mně samotnému přišel sympatický, a u kterého jsem ani nevěděl jistě, že by moje žárlivost vůbec mohla mít smysl. On se zřejmě obával, co se zase semele.

Na chvíli zatoužil jít k bazénu s Danielem. Do vody ne, jen si tam sednout a pozorovat ho, jenže pak si uvědomil, že to by se nemuselo potkat s pochopením. Přece jen, když už chtěl černovláska okukovat, měl by alespoň vlézt do vody… Ale na to, aby se donutil jít plavat, skutečně neměl dost odvahy. Jít ven „pozorovat” tedy zavrhl. Ale vzdát se té podívané se mu taky úplně nechtělo a tak nějak tušil, odkud bude nejlepší výhled… Sám pro sebe se zašklebil. Ano, opravdu už mu definitivně přeskočilo, ale copak na tom záleželo?

V duchu jsem si připravoval, co mu řeknu. Když on se k ničemu neměl, budu muset začít já. Povím mu, jak moc mě naštval a co všechno mi vadí, ale že ho miluju a mrzí mě, jak jsem na něj vyletěl.

„Neumím zpívat,” vyhrkl pak a hned vzápětí si kdesi v hlavě vrazil pohlavek. Proč řekl zrovna tohle? Mohl říct úplně cokoli, nebo se nějak vykecat, nebo odvětit něco úplně obyčejného jako svůj věk, jméno města, v němž vyrůstal, nebo tak, bylo by to jedno. A co řekl? Že neumí zpívat. Asi se pomátl.  „Nu, to by asi nevadilo, co říkáš? Nebo myslíš, že by to mohla být překážka pro naše soužití?“ zeptal se a jeho tvář byla najednou velmi vážná. Sundal si brýle, promnul kořen nosu a opravdu to vypadalo, že nad tím intenzivně přemýšlel.

Odložil jsem nůž, otočil se a sevřel ho do náruče. Večeře a brambory mohou počkat. A byli jsme sami. Chvilku se objímat a líbat nechal, ale potom se od mého těla odtáhl.

“Dobre, vstanem, ale mohli by ste láskavo…,” rukami naznačoval, aby opustili jeho priestor. “Ty máš pred nami tajomstvá?” prekvapene sa opýtala mama. “Mami, žiadne, ale pochop, adolescent mal mládeži neprístupné sny, tak sa mu búria hormóny a cítil by sa trápne pred rodičmi so stoporeným pohlavným údom,” priamo povedal rodičom, prečo by chcel byť teraz sám. “Chápaví rodičia adolescenta vždy dôsledne rešpektujú jeho nárok na súkromie,” s úsmevom vyvádzala mama z Paľovej izby aj otca.

Věř, že mě to mrzí daleko víc než tebe… Dokázal si Daniel vůbec představit, že už podobná slova slyšel i od vlastní rodiny? Že je četl v jejich očích? Nedokázal. Nemohl tušit, jaké to všechno bylo. Jak Luka poničili a jak nešetrně mu tím zatočil nožem v srdci. Jakým právem mu tedy teď říkal, že na tom vlastně byl dobře? Že jeho samého to mrzelo víc, bolelo víc? Jakým právem hodnotil jeho utrpení? A přesto, pomohl mu a zrzek mu mohl být jen vděčný. Svým způsobem ho zachránil. Ať už mu jej bylo líto, nebo měl jen černé svědomí, k čemuž se vlastně i přiznal, tohle rozhodně nebylo jeho povinností. A Lucas mu asi i vděčný byl, to nepochybně…

Rozesmál se a v očích mu zajiskřilo. Já jsem ho možná dokázal vyvádět z míry, když se jednalo o sex, ale on to uměl v mnoha maličkostech z jiných aspektů našeho života.

Byl to úplně obyčejný kluk, nijak zvláštní, a přesto mu jeho svalnaté ruce, šikovné prsty a oči zelené jako jarní tráva nedávaly spát. Zavřel oči a nechal plynout vzpomínky na to, jak mu rozčesával jeho kudrny. Cítil jeho dlaně, jak mu hnětou bolavá záda. Najednou si uvědomil, že se mu začíná klacek plnit krví. Zatnul zuby a chtěl ty představy vyhnat, ale držely se ho jako klíště. Síla vůle tady neznamenala nic, a tak to vzdal, vytáhl ho ze šortek a začal pomalu třít.

Přejel jsem mu dlaní po tváři. Malé pohlazení, úplně hořel. Přes krk a klíční kost putovala moje ruka níž, na hrudník, k pevnému břichu se zřetelnými bochánky svalů.