Romány

Všude byla tma a tu já rád. Dá se v ní schovat, utýct před světem. Přikrejt se a zalízt jen do svý bubliny, kam nemá nikdo jinej přístup. Už když jsem byl malej, schovával jsem se do tmy. Byla bezpečí. Měl jsem skrýš na půdě, kam jsem zalejzal, když se naši hádali a Sean nebyl doma. Vždycky mě tam našel, skrčenýho, vyděšenýho a ubrečenýho. Říkal mi tehdy cvrčku.

„No, a takhle je to úplně nejlepší,“ ohodnotil si Kamil svou práci sám pro sebe. Dokonalá výslechová pozice. Jediný, co teď může dělat a co bych mu fakt radil, aby dělal, je odpovídat mi na otázky. Na všechny. No, trošku problém je, že jemu se to bude líbit, i když mi odpovídat nebude. Ale já už přijdu na to, jak si ho rozmluvit! Ben na to nic neřekl. Ostatně ani nemusel. Mý péro to říká za mě. Že se mi líbí bejt přivázanej k tvrdý, dřevěný židli, která mi nedovolí se pohnout ani o kousíček.

Vykodrcal jsem se z pracovny a nakoukl do kuchyně, abych tam uviděl objekt mých tužeb, kterak stojí u linky a vyřvává s rádiem nějaký aktuální hit, který jsem v životě neslyšel. Kroutil u toho tou jeho sexy prdelkou, která se krásně vyrýsovala i v jeho zálesáckých kalhotách, které pořád nosil. Sluší mu, to uznávám a ta zbraň, která se mu houpe u pasu a k tomu kuchyňská zástěra. To je kombinace. Zakroutil jsem hlavou. Úžasná, sexy kombinace – ježkovy voči, já jsem úchyl, nikdy bych si nemyslel, že něco takového se mnou může tak zamávat. Cítil jsem, jak se mi klacek pomalu plní krví, přičemž poměrná část této krve patřila původně mozku, který tímto se mnou pomalu, ale jistě přestával spolupracovat.

Z něj čiší jen živočišná touha a v téhle chvíli mně to paradoxně ani trochu nevadí. Teď nepotřebuju předehru, po které by brečela kdejaká holka, nechci žádné romantické šeptání do ucha. Potřebuju, aby mi ho tam vrazil, jinak se zblázním. On se k tomu ale nemá. Jen jeho jemné ruce bloudí po celém mém těle a zastavují se přesně na těch místech, která jsou k uzoufání citlivá. Pomalu a jemně si hraje s mými bradavkami a já cítím, jak tvrdnou a staví se, jsou citlivější než kdy jindy a v té chvíli je obě hrubě zmáčknul. V hlavě mi vybuchl krátký ohňostroj a nevím, jestli mám kňučet bolestí, nebo se svíjet slastí.

„Nespíš?” Górdan mě otočil na bok a hrábl mi do rozkroku. Nespal jsem. Jeho erotická hra měla stejnej efekt jako ráno. Na oba. I jeho kláda se hlásila o slovo, proto chtěl vědět co a jak. „Sice jsi zbitý jak pes a zraněný, ale pusu máš, myslím, v pořádku,” uculoval se. „A pořád jsi můj sexuální otrok,” připomněl. Rukou mi přitom zlehka honil ocas, takže se ke mně jako k otrokovi rozhodně nechoval.

Ben si uvědomoval, že pro tuhle chvíli není ničím víc než jenom pouhou hračkou sloužící ke Kamilovu uspokojení – a neskutečně ho to vzrušovalo. A stejně tak ho vzrušovalo, jak ho Kamil dokonale ovládal. Bylo totiž plně na Kamilovi, kdy se Ben může nadechnout zhluboka a kdy může dýchat jenom tak plytce. Bylo jenom na Kamilovi, v jakém tempu a jak hluboko bude Ben sát Kamilův penis. A je jenom na Kamilovi, jestli se ještě vůbec někdy narovnám v zádech, že… nebo jestli mě dnes nechá se vystříkat… Všecko to má pod kontrolou on. MĚ má pod kontrolou on. A je v tom neskutečně dobrej!

V kuchyni jsem se trochu vydýchal, nicméně mé vzrušení úplně neopadlo. Když jsem si uvědomil, že v jeho blízkosti budu muset strávit ještě bůhví kolik dní, udělalo se mi trochu slabo. Pořád tady ale byla možnost, že bych ho mohl ukecat alespoň k nezávaznému sexu. Přece jenom je to taky chlap a má nějaké potřeby. Byla by to malá záplata, ale když už nemůžu utišit duši, alespoň tělo by nemuselo strádat. Důsledky, které by však mělo tohle tělesné spojení, na ty teď nebudu ani myslet, jsem silný a nějak se s tím smířím. Stejně dělá všechno proto, abych ho nenáviděl, takže láska jako taková nepřichází v úvahu. Je to stejně jen pobláznění, které nějak přetrvává z dob, kdy jsem jeho pravou povahu ještě tak moc neznal, či spíš nesetkal se s ní na vlastní kůži.

Chlap zhluboka dejchal a pomalu zrychloval frekvenci přírazů. Snažil jsem se, seč mi síly stačily, abych ho v tom chlapským ráji udržel co nejdýl. Nasával jsem jeho ohon do sebe a ještě ho dráždil špičkou jazyka na spodku i na žaludu. Chrochtal blahem.

„No taaak, víš, že se mi líbí, když seš poslušnej, že jo? Tak otevři pusu.“ Ben si utrápeně povzdychl, ale dobře věděl, že teď už s Kamilem nepohne, a tak pusu způsobně otevřel a nechal Kamila, aby mu do ní nacpal jeho vlastní slipy. Kamil mu pak roubík ještě přelepil páskou, a zatímco se kousek poodsunul, aby mohl prsty promnout Benovy bradavky, jen tak mimochodem nahlas uvažoval: „Co kdybysme si to vyměnili a nejdřív se udělám já, co ty na to? Ty mezitím krapítek vychladneš a já si tě pak zase pořádně rozpálím… A když budeš hodnej, nechám tě se taky vystříkat, hm?“

Vypadá to divně, stojíme zde u popelnic, on vedle svého drahého auta, které stálo víc, než kdy já stihnu za život vydělat, oblečený v luxusu, a já ve vytahaném triku a špinavé zástěře. Napadlo mě přirovnání Popelka – jo už mi ze všeho vážně pořádně houká. On mě nezachrání, tohle není princ, který si Popelku vezme za ženu a udělá z ní princeznu, tohle je satan, který mě může akorát tak stáhnout ještě víc do pekelné tlamy, než už jsem. Zase fantazíruju a on mi hledí do očí a čeká, že snad něco řeknu, možná, že mu odpustím, ale tohle se nestane, to on je tvůrce všeho zla a já nevidím důvod, proč bych to měl dělat.

Vznášel jsem se na vlnách rozkoše. V mozku mi jiskřilo milion elektrickejch výbojů. Celá galaxie hvězd. Nedokázal jsem myslet na nic jinýho než na chuť stříkat a dostat Górdana taky na vrchol. Sevřel jsem svaly a vnímal jen ten pohyb uvnitř, kterej mi působil větší slast než ruka na mým klacku.

Ben se zkusil z Kamilova sevření vykroutit, ale Kamil ho držel jako ve svěráku a Benově snaze přihlížel s pobaveným úsměvem. To Bena vyprovokovalo, aby po Kamilovi šlehnul aspoň rádoby varovnou poznámkou: „Do příště bys měl změnit taktiku. Potřetí už se ti to nepovede.“ Kamil se uchechtl: „Kámo, povede se mi to potřetí úplně stejně jako popadesátý, smiř se s tím.“ Pak se předklonil, nahnul se těsně k Benovu uchu a potichu, ale zřetelně pronesl: „A jestli se mi to náhodou nepovede, tak jenom proto, že si vyberu jinej, pro tebe mnohem míň příjemnej způsob, jak tě znehybnit.“

Odpoutal se od sladkých rtů, nevěřícně se díval na mladíka ve své náruči. Odstoupil, pohladil linii tváře, teď byl on ten, kdo couvl. Došel k velkému křeslu, sesul se do něho, se zavřenýma očima vstřebával své pocity. Nebyl v tom sám.