Romány

„Předpokládám, žes mě poslechl a od pondělka sis to nedělal?“ přeptal se. Odpověď je mi každopádně jasná – vím, že by si nedovolil mě neposlechnout…, a pokud náhodou, tak by se na mě teď díval úplně jinak… „Poslechl,“ odpověděl Ben, spokojený už jenom díky tomu, že může dát Kamilovi kladnou odpověď. Kamil se ušklíbl: „No, nakecat mi můžeš, co chceš, že… Takže se svlíkni, lehni si na postel… tentokrát na záda… a já si to překontroluju.“

„Zajdi za ním, že s ním potřebuji mluvit!“ sice jsem mu slíbil rozhovor na jeho území, ale vzhledem k tomu, jak nejistý se cítím po tom dodatku, že se mnou potřebuje dořešit něco v minulosti, rád bych zůstal na domácím hřišti. Možná jsem sobec, ale teď jsem sakra nejistý sobec. „Volal jste mě, šéfe?“ „Ano, sedni si prosím.“ „Myslel jsem, že vás mám čekat ve své kanceláři.“ „Neprovokuj, Kite!“

Postel ve velký ložnici byla dřevěná, s nohama, ke kterejm se daly přivázat provazy. Górdan měl zase chuť si hrát, takže mě přivázal vleže na zádech, roztaženýho do X. Zálibně si mě prohlídl a pak se vytasil s dřevěnejma kolíčkama a tenkým provázkem.

„Pořád samé proč. Tvá slovní zásoba není zrovna dvakrát pestrá,“ ušklíbnu se. Odvážně zakloním o kousek hlavu a dotknu se jeho nosu tím svým. Jemné tření kůže o kůži mnou projíždí jako zásahy elektrického proudu. Pozoruje mě skrze přivřená víčka. „Nemáš žádný důvod chtít mi pomoct. Co za tím je? Chceš, abych ti byl zavázaný?“

„Dobře, dobře, chápu, že od tebe se vnoučat nedočkám, ale sám bys taky nemusel být! Podívej se tady na toho mládence – Kit, že?“ ohlédla se na mě a zářivě se usmála. Přikývl jsem a cítil, že mi asi shoří tváře, ona se ale hned otočila zpět na Leviho: „Je pěkný, hodný, oči na tobě může nechat a dokázal s tebou sám měsíc vydržet na chatě v Aspenu, byl by pro tebe jako stvořený, no řekni, Hannah? Není Kitie ideální pro našeho Riviho?“ Hannah se kroutila v záchvatu smíchu, já jsem se propadal do země, tváře mi hořely studem a nohy jsem měl jako sulc. To je strašný trapas. Jenže paní Silverová si ničeho nevšímala a jela si dál svou dohazovačskou písničku.

Vyrazím za ním a přesně v ten moment si všimnu vyššího blondýna, co si to k nám šine. Rozhodně není od nás ze třídy. Kde já jsem ho jen viděl? „Jonatane!“ zvolá kluk. A následuje sled událostí. Upřímně, dost podivných událostí. Jonatan se otočí ke mně, což nečekám, takže do něj regulérně napálím. „Co to…,“ inu domluvit nestačím, neb mě chytí za ruku a rozeběhne se pryč.

„Stál přede mnou dokonalý chlap, skvěle upravený, v drahém, skvěle padnoucím obleku, ale bez úsměvu. Poté si dal tu práci a udělal čistky i se zaměstnanci a stal se z něj nekompromisní tvrdý chlap, který neodpustí žádnou chybu. Tak, jak ho teď znáš. Lidi, které si k sobě aspoň trochu pustil, ty si stokrát proklepl, měl detektivy, kteří mu sháněli informace o právnících, manažerech i ochrance. Myslím, že i o tobě ví úplně všechno, tím myslím úplně všechno, třeba i to kolikrát denně si vyhoníš nebo jestli chodíš pravidelně na velkou. Byl po tomhle strašně paranoidní, nedůvěřivý a myslím, že se tím ani moc netajil.“

„Moc se neraduj, protože tě seřežu tak, že se nehneš. Dva chlapi mají zlámaný kosti, tak to slízneš i za ně,” vyhrožoval Górdan temně. „Jsem zastánce klasické výchovy. Tenhle tvůj malér spraví jedině rákoska a pak pořádné ošukání. A kdy máš dost, to rozhodnu já,” usmíval se sladce. „Jen co se dáš dohromady, začneme. A neboj, vymrdám tě tak, že z toho budeš křičet i ze spaní.”

Kamil přešel za Benova záda a dovedně mu spoutal zápěstí k sobě. Tělem mu sice pomaloučku a pozvolna, přesto ale celkem intenzivně projížděly vlny vzrušení. I když to dělám už po tolikátý, stejně se toho nedokážu nabažit! „Škoda, že nemůžeš vidět, jak to vypadá úžasně sexy,“ pronesl polohlasně, když byl hotový, a o krůček od Bena poodstoupil, aby si ho mohl pořádně prohlédnout. Ben zkusil rukama pohnout… čistě jen proto, aby zjistil, že s nimi pohnout nemůže. „Ehm… já to nepotřebuju vidět…,“ řekl potichu. Kamil se usmál: „Já vím… A spokojenej?“ „Vždyť víš, že jo…,“ hlesl Ben.

Když jsem zase začal vnímat, Górdan mě objímal na lehátku. Ruce už jsem měl volný. Objal jsem ho taky a políbil. Pomohl mi vstát a překonat tradiční pokles tlaku. Napůl mě odnesl do sprchy a pustil horkou vodu. Opřel jsem se o stěnu a zavřel oči. Horká voda odplavovala příjemnou únavu. Chytl jsem Górdana kolem krku. Potřeboval jsem ho. Cítit jeho tělo, mít ho u sebe. Nevím proč, ale najednou jsem byl naměkko. Rozbrečel jsem se.

„Pronásleduješ mě, Mário?!“ osopil se na mě Jonatan. Můj úhlavní nepřítel, kterého jsem v ten den potkal minimálně třikrát. Pokaždé to skončilo stejně hloupě. Poprvé jsem ho pokydal zmrzlinou, podruhé ledovou tříští a do třetice všeho zlého rovnou kávou. Naštěstí ledovou.

Mozek mi zamrznul a já cítil jen čirou touhu. Byl tak dokonalý! V té zástěře, se špinavýma rukama od těsta a neodolatelným zadečkem, který lákal a vábil. „Levi, teď ne,“ osočil se na mě. „Proč ne?“ ignoroval jsem jeho tón. „Peču, mám práci!“ „To počká!“ zašeptal jsem mu do ucha a vklouznul pod zástěru, abych nahmatal jeho poklad. Zalapal po dechu, ale odstrčil mě. „Teď ne!“ řekl už rázněji. Těžce jsem snášel jeho odmítnutí, ale odtáhl jsem se od něj. „Dobře, chápu,“ zavrčel jsem a nasraně odešel do svého pokoje pro ručník, abych si případně v koupelně dopomohl od bolestivého problému sám.

Když jsem zase začal normálně dejchat a bušící kladivo mi přestalo zpracovávat citlivý partie, odvedl mě Górdan do sprchy. Byl jsem příjemně vláčnej, i když nevystříkanej. S potěšením jsem ho ale nechal, aby mi namydlil celý tělo. Rád se mě dotýkal a jezdil mi po svalech. Hladil mě a mazlil se se mnou. Pak pustil vlažnou vodu, aby to moje horká prdel zvládla a vlezl se mnou pod sprchu.