Romány

Sebastian se na něj zašklebil. Uchopil pevně ruku, přitáhl si ji ke rtům a zabořil do ní zuby. Krev mu naplnila ústa, něco takového nikdy neochutnal. Nedalo se to k ničemu přirovnat. Tělo se probouzelo, Levanova síla proudila do něj. Kousnutí moc nebolelo, ale cítil se divně. Kupodivu ne nepříjemně, naopak. Ke svému překvapení zjišťoval, že na něj má tahle naprosto bláznivá situace docela stimulující účinky.

"Spíš mi pověz, co brácha. Je dobrej? :-)" Šmarjá, jak to teď Majda myslí? Je to jen vyptávání starší ségry, aby řeč nestála? Chce slyšet, že brácha už je dospělej a rozumnější? Nebo hodlá vyzvědět, jestli třeba netají nějaký průšvihy? Ne že by nějaký měl, teda žádný, o kterejch bych věděl, ale od práskání tu nejsem. A nebo… heh, nechce snad vědět, jestli jsem s nim spokojenej v posteli?! Jako… jsou přece lidi a neni jich málo, který se i na tohleto zeptaj uplně klidně, ve stylu co chceš k obědu?

Když se ozvaly první takty profláklýho šlágru Lou Begy, muj spolužák ožil a čapnul mě bez ptaní za ploutev: "Dem si trsnout, Fílo." "Maty, to je mambo. Nechceš se mnou tančit latinu, že ne?!" Jen ze srandy jsem najel na jeho způsob komunikace, protože bylo jasný, že nic takovýho se konat nemůže. "Přesně to chci," culil se Matyáš s plnym odhodlánim. "Jak bys to uďál, ty trdlo, dyť jsme oba kluci." Ani tahle věcná ho nemohla odradit: "Nedělej nic než jindy, ženský kroky jsem doma trénoval tejden."

„Pojeb sa, ty kokot!" znela odpoveď. „Ako chceš, bastard. Marek, je tvoj," zasmial sa škodoradostne. Marek nečakal a vytiahol svoju kladu. Musím povedať, že o jeho vtákovi sa veľa hovorilo, no tentoraz to bolo asi prvýkrát, čo som zažil, že reči nepredčili skutočnosť. Mal problém dostať do Adamových naširoko roztvorených úst už len žaluď a to mu ešte poriadne nestál.

Rozhrnul jí černé vlasy z obličeje a usmál se na ni. Ona se však dál klepala. Obešel ji a zezadu jí shrnul černé vlasy na jednu stranu, aby odkryl její krk. Garry cítil krev už jen, když stál u ní. Ústa přesunul k jejímu krku a obdařil jej letmým polibkem. V tu chvíli ucítil, jak se dívka uvolnila.

Nikdy mě nenapadlo, že bych snad měl mít v ruce cizí penis a teď jsem se už podruhý – jen v průběhu pár hodin – z vlastního svobodnýho rozhodnutí dotýkal mužství svýho teplýho spolužáka. Napřed z důvodů dá se říct záchranářskejch, málem medicínskejch. A teď? Kamarádskejch? Charitativních? Jenom? Nepromluvilo z hloubi podvědomí ještě něco jinýho? To jsem pak zpytoval ještě spoustu dní.

Bylo jasný, že mu nějak musim píchnout a že to neni ta chvíle, kdy máte kdovíkolik času na rozmyšlenou. Chtělo to akci a já se s vědomim zase tak dvacet třicet centimetrů mimo tělo (přesně ten moment, kdy jednáte na autopilota a přitom máte pocit, jak z lehkýho povzdálí sledujete sami sebe jako nějakou cizí osobu) najednou přichytil, jak klečim s hlavou nehorázně blízko Matyášovýho klína a dotýkám se jeho penisu.

Venca sebou kecnul na jednu z volných sedaček, které tvořily nepravidelný kroužek, a poprvé zapochyboval, jestli tohle byl skutečně dobrý nápad. Znovu zamžoural na velkou hromadu za nimi. Tohle ho nenapadlo. Nikdy neměl problém ho vytáhnout před ostatními kluky, když ti udělali totéž, ale předvádět se před svým kámošem, který ho nejspíš právě sleduje a ještě ho takhle neviděl, to byl opravdu rozdíl. Na chvíli zatoužil (ale myšlenku rychle zapudil jako přímo podrazáckou), aby se Kuba prozradil a po krátkém vysvětlování se připojil ke všem do kroužku. Situace by hned ztratila tenhle divný ráz, a navíc, ušklíbl se, Kubu vlastně ještě pořádně neviděl.

Zadek i palec mě bolely pěkných pár dní, ale nakonec skoro všechna bolest přešla. Jen jsem cítil podivné prázdno. Najednou jako by mě Tereza obtěžovala. Vyhýbal jsem se jí a snažil si sám sobě namluvit, že ve skutečnosti jsou mé výmluvy pravdivé. Jednou jsem se vrátil pozdě ze školního výletu, podruhé se protáhla akce na hřišti. Věděl jsem, že musím jít dál.

Všechny to strašně pobavilo. Matyáš se plácal do stehen a – to vás asi ani nepřekvapí – nejenom do svejch. Zavrtěl jsem se a nahnul se k němu. "Musim na malou. Máte tu doufám nějakej…" "Počkej, jdu s tebou," zakřenil se Matyáš, "ukážu ti to, Fílo. Ukážu ti toho víc." Všichni se smáli. Já samozřejmě zrudnul. A to Matyáš zrovna neměl za lubem nic extra záludnýho, teda aspoň ne teď (jinak to dost předznamenalo a vlastně i vystihlo události příštích hodin).

Po chvíli sa Igorovi zazdalo, že som už asi trpel dosť, alebo už na mne bolo vidieť, že vlna ukrutnej bolesti pominula, tak sa spokojne usmieval a potľapkal ma po tvári. Sám neviem, prečo som sa tešil, že som to zvládol. Igor si zapálil cigaretu a nohy si vyložil na moje stehná. Chcel vedieť dopodrobna, ako sme pochodili u vychovávateľa, tak som mu to dopodrobna porozprával. Pozorne počúval, občas sa niečo opýtal. Ale nepovedal som mu, čo Kamilovi za to vychovávateľ sľúbil.

Naklonil som sa a začal ho bozkávať na ústa, pričom moja ruka hľadala ten jeho. Bol krásne nadržaný. Druhou rukou som mu hladkal chrbát. Jemne som mu stiahol predkožku a on mi moju priazeň opätoval a začal mi pomaly honiť. „Počkaj,“ zastavil som ho a skĺzol dole medzi jeho kolená, pritisol si tvár na jeho rozkrok a zhlboka sa nadýchol. Krásne voňal túžbou po mne. Vyslobodil som ho a jemne olízal špičkou jazyka. Jemne si šúchal dlane o môj zostrih, ako po semiši, a kopíroval moje pohyby. Ako som si ho vychutnával ústami, slastne stonal a nenechal na seba dlho čakať.

Prikázal mi vyzliecť sa donaha, predkloniť sa a roztiahnuť polky. Pustil vodu do hadice a voľný striekajúci koniec mi narval do zadku. Musel som nahlas počítať do desať, a až pak hadicu vytiahol. Musel som to v sebe držať – nesmelo to zo mňa vytiecť bez dovolenia. Prikázal mi rozkročiť sa, dať si ruky za hlavu a urobiť tridsať drepov. Po absolvovaní tejto procedúry mi dovolil vyprázdniť sa do záchodovej misy. Zopakovalo sa to niekoľko krát. Pri napĺňaní som musel počítať ešte do pätnásť, potom do dvadsať, do dvadsaťpäť a nakoniec do tridsať.